Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Ca 285/2008 - 34Rozsudek KSUL ze dne 23.06.2011

Prejudikatura

6 A 25/2002 - 42


přidejte vlastní popisek

15Ca 285/2008-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Ivy Kaňákové a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: Ing. M. K., „X“, zastoupeného Ing. Vlastimilem Sojkou, daňovým poradcem, se sídlem KODAP, s.r.o., tř. 1. máje 97, Liberec, proti žalovanému: Finančnímu úřadu v Děčíně, Řetězová 1369/2a, Děčín, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 9. 2008, č.j. 110618/08/178912/5055 a ze dne 22. 10. 2008, č.j. 125015/08/178912/5055,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 8. 9. 2008, č.j. 110618/08/178912/5055 a ze dne 22. 10. 2008 č.j. 125015/08/178912/5055 se zrušují pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 9.760,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí (sdělení) žalovaného ze dne 8. 9. 2008 č.j. 110618/08/178912/5055, kterým byla odložena žádost žalobce o prominutí penále na dani z příjmů fyzických osob za rok 2002, stanoveného dne 4. 6. 2007 platebním výměrem č.j. 85411/07/178912/5055 ve výši 309.877,- Kč.

Dále se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí (sdělení) žalovaného ze dne 22. 10. 2008 č.j. 125015/08/178912/5055, jehož obsahem bylo, že dne 19. 7. 2007 žalobce podal první žádost o prominutí příslušenství daně z příjmů fyzických osob podle § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a správce daně tuto žádost zamítl rozhodnutím č.j. 114982/07/178912/5055 ze dne 29.8.2007. Dne 30. 6. 2008 podal žalobce druhou žádost o prominutí příslušenství daně podle § 55a daňového řádu, když v žádosti uvedl stejné důvody jako v žádosti první. Při opakování již odmítnutých důvodů se nová žádost bez posouzení odkládá. O odložení žádosti byl žalobce vyrozuměn sdělením ze dne 8. 9. 2008. Na toto sdělení žalovaného reagoval žalobce dalším vyjádřením. Žalovaný v reakci na to uvedl, že již při rozhodování o první žádosti o prominutí příslušenství daně žalovaný posuzoval nejen důvody uvedené v žádosti, ale zohlednil i důvody, které by zvyšovaly či snižovaly promíjené příslušenství daně z důvodu tvrdosti, To znamená, že byly zohledněny i tyto žalobcem uváděné důvody.

Žalobce namítl, že rozhodnutím správce daně, na jehož základě došlo ve smyslu § 55a odst. 3 daňového řádu k odložení žádosti žalobce o prominutí příslušenství daně, bylo dotčeno subjektivní veřejné právo žalobce vyplývající z výše uvedeného ustanovení daňového řádu, ale také ze správní praxe zavedené, respektive potvrzené metodickým pokynem Ministerstva financí č. D-319 ze dne 27. 5. 2008. Daňový subjekt disponuje subjektivním právem na zachování řádného procesu dle § 55a daňového řádu, respektive na dodržení stanovených mezí správního uvážení. Žalobce má za to, že v daném případě nebyla pravidla procesu spojeného s promíjením daně dodržena, neboť správce daně odložil jeho žádost o prominutí daňového penále, aniž by byly pro takový postup splněny zákonné podmínky.

Žalobce v této souvislosti uvedl, že základní podmínka pro odložení žádosti dle § 55a daňového řádu spočívá ve skutečnosti, že příslušná nová žádost o prominutí penále opakuje stejné důvody, které již byly uplatněny v dříve podané žádosti. Žalovaný vyložil citované ustanovení tak, že k odložení opakované žádosti vede uvedení jakéhokoli důvodu obsaženého v žádosti původní, bez ohledu na to, že vedle tohoto důvodu byly uplatněny i důvody jiné – nové. Žalobce namítá, že uvedený výklad ustanovení § 55a odst. 3 daňového řádu je příliš restriktivní. Dle názoru žalobce se uvedený výklad nachází v rozporu s vlastním smyslem citovaného ustanovení daňového řádu, kterým je vytvoření překážky pro zatěžování státní správy opakovaným podáváním žádostí, které mají z věcného hlediska zcela shodný obsah, tj. které neobsahují žádné nové relevantní skutečnosti.

Žalobce uvedl, že jestliže žalovaný připouští, že nová žádost obsahovala nové důvody, byl povinen v dané věci vydat rozhodnutí dle § 55a odst. 1 a 4 daňového řádu a toto své rozhodnutí řádně odůvodnit. Následné sdělení žalovaného, že tyto nové důvody byly předmětem přezkoumání již v případě původní žádosti, nepovažuje žalobce z hlediska aplikace § 55a odst. 3 za směrodatné.

Žalobce namítl, že byl napadenými rozhodnutími žalovaného dotčen na svých zákonných právech, neboť mu bylo jejich prostřednictvím odepřeno právo na řádné projednání a vyřízení mimořádného opravného prostředku podle § 55a daňového řádu. Dle názoru žalobce byla napadená rozhodnutí vydána v rozporu s právními předpisy, neboť pro postup dle § 55a odst. 3 daňového řádu nebyly splněny zákonem stanovené podmínky.

Žalobce uvedl, že žádost ze dne 27. 6. 2008 obsahuje nové důvody, které v původní žádosti ze dne 19. 7. 2007 uplatněny nebyly. Jedná se navíc o důvody, které vymezuje metodický pokyn Ministerstva financí č. D-319 jako skutečnosti osvědčující tvrdost penále, tj. základní kritérium pro (částečné) prominutí penále. Vzhledem k tomu, že tvrdost vzniklého penále je neurčitým právním pojmem, je nesporné, že příslušný pokyn Ministerstva financí má pro aplikaci tohoto pojmu zvláštní význam. Žalobce v nové žádosti poukazoval konkrétně na skutečnost, že v současné době nemá vůči finančním a celním orgánům žádné splatné závazky a prodlení s úhradou daně, které vedlo ke vzniku penále, bylo v uplynulé době jediným porušením jeho platebních povinností vůči finančním orgánům.

Žalobce poukázal na skutečnost, že původní žádost nebyla posouzena v souladu s pravidly, které stanovil pokyn Ministerstva financí DS-159 a která následně deklaroval pokyn D-319. Původní žádost o prominutí daně nebyla vyřízena v souladu se správní praxí, která byla zavedena na základě výše uvedených pokynů Ministerstva financí. V zamítavém rozhodnutí ze dne 29. 8. 2007 navíc absentuje řádné odůvodnění, správce daně se pouze omezil na konstatování, že nebyly shledány podmínky pro prominutí penále.

Závěrem žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí představují významný zásah do majetkových poměrů žalobce, který byl na základě pokynu D-319 v legitimním očekávání, že mu dle kritérií nastavených tímto pokynem vznikl nárok na částečné prominutí vyměřeného penále. Žalobce namítl, že na základě žalobou napadených rozhodnutí došlo de facto k zásahu do jeho vlastnického práva, které je deklarováno v Listině základních práv a svobod jako jedno za základních lidských práv.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že dne 19. 7. 2007 podal žalobce žádost o prominutí příslušenství daně podle § 55a daňového řádu, ve které uvedl, že dlužnou daň již uhradil, nejednalo se o úmyslné krácení daně, k prodlení s úhradou došlo v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve věci DPH za 3. čtvrtletí r. 2000 a jeho spolupráce se správcem byla vždy bezproblémová a korektní. Dne 28. 8. 2007 byla žádost projednána podle pokynu DS-159 se závěrem, že se nejedná o tvrdost zákona. Dne 29. 8. 2007 vydal správce daně rozhodnutí o prominutí příslušenství daně č.j. 114982/07/178912/5055, když žádost žalobce zamítl. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno, přestože to daňový zákon nepředepisoval. Dne 30. 6. 2008 podal žalobce novou žádost o prominutí příslušenství daně podle § 55a daňového řádu. V této žádosti zopakoval stejné důvody jako v žádosti první. Pouze navíc uvedl, že v současné době nemá u finančních a celních orgánů žádné dluhy, které by nebyly řešeny v režimu splátek či posečkání a dále, že se za období jednoho roku zpětně ode dne podání žádosti nedopustil ve vztahu k těmto orgánům žádného porušení platební povinnosti, což bylo předmětem posuzování i u první žádosti, takže se nejednalo o nové skutečnosti a v nové žádosti je nelze uplatnit. Z tohoto důvody dne 8. 9. 2008 žalovaný žalobci sdělil, že žádost odkládá. Dne 17. 9. 2008 podal žalobce prostřednictvím svého zástupce vyjádření ke sdělení žalovaného ze dne 8. 9. 2008, v jehož závěru žádá, aby žalovaný vydal k žádosti ze dne 30. 6. 2008 řádné rozhodnutí. Žalovaný dne 22. 10. 2008 opakovaně sdělením č.j. 125015/08/178912/5055 žalobci sdělil, proč nemohl vydat rozhodnutí, ale žádost odložil.

O věci soud rozhodoval na základě zmocnění § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci a proto se má za to, že souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání udělili, když o uvedeném následku byli ve výzvě výslovně poučeni.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové vady nebyly v projednávané věci zjištěny.

Podle § 55a odst. 1 daňového řádu ministerstvo může daň zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. K tomuto prominutí může dojít v kterémkoliv stadiu daňového řízení.

Podle § 55a odst. 2 daňového řádu ministerstvo může obecně závazným právním předpisem zmocnit k provádění tohoto svého oprávnění správce daně. V tomto zmocnění vymezí bližší podmínky, zejména okruh důvodů a výši daně, která z těchto důvodů může být posouzena a prominuta.

Podle § 55a odst. 3 daňového řádu byla-li žádost o prominutí daně zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po šedesáti dnech ode dne doručení zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti nemohou být uplatněny stejné důvody, které již obsahovala žádost původní. Při opakování již odmítnutých důvodů bude nová žádost bez posouzení odložena. O odložení musí být žadatel vyrozuměn.

Podle § 55a odst. 4 rozhodnutí o žádosti o prominutí daně nemusí obsahovat odůvodnění a opravné prostředky proti němu se nepřipouštějí.

Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. Finanční úřad v Děčíně vydal dne 4. 6. 2007 platební výměr na daňové penále čj. 85411/07/178912/5055, kterým žalobci sdělil předpis penále za prodlení úhrady daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2002 v celkové výši 309.877,- Kč. Tento platební výměr byl žalobci doručen dne 22. 6. 2007.

Dne 19. 7. 2007 požádal žalobce o prominutí příslušenství daně podle § 55a daňového řádu, ve které uvedl, že daň, z níž je předepsáno příslušenství daně, o jehož prominutí je žádáno, již uhradil, jednání, které vedlo ke vzniku daňového nedoplatku, nemá charakter úmyslného krácení daně, vznik daňového nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob za rok 2002 měl úzkou souvislost s daňovým řízením ve věci daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2000, u níž žalobce v řádném daňovém přiznání vykázal nadměrný odpočet ve výši 1.925.595,- Kč a důvodem vzniku daňového nedoplatku se stalo teprve rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2004, č.j. 15 Ca 4/2003. Dále v žádosti žalobce uvedl, že důvodem vzniku daňového nedoplatku nebylo pochybení žalobce, neboť ten postupoval v souladu s metodickým pokynem Ministerstva financí. Žalobce uvedl, že má za to, že vzhledem k okolnostem vzniku daňového nedoplatku je penále ve výši 309.877,- Kč nepřiměřeně tvrdou sankcí. Dále žalobce požádal žalovaného, aby zohlednil skutečnost, že vznik předmětného penále má úzkou souvislost s nesprávným úředním postupem ve věci daně z přidané hodnoty za období 3. čtvrtletí 2000.

Dne 3. 9. 2007 vydal žalovaný rozhodnutí o prominutí příslušenství daně čj. 114982/07/178912/5055, kterým žádost žalobce ze dne 19. 7. 2007 zamítl. V odůvodnění žalovaný uvedl, že nebyly shledány podmínky pro prominutí daně daňovým řádem, tj. v případě penále ve výši stanovené § 63 tohoto zákona se nejedná ani o nesrovnalost v uplatňování daňových zákonů ani o tvrdost, tak jak ji má na mysli § 55a odst. 1 tohoto zákona. Rozhodnutí bylo zástupci žalobce doručeno dne 3. 10. 2007.

Dne 2. 7. 2008 byla žalovanému doručena nová žádost žalobce o prominutí příslušenství daně podle § 55a daňového řádu. V této žádosti žalobce zopakoval stejné důvody, jako již uvedl v žádosti ze dne 19. 7. 2007 a navíc uvedl, že v současné době nemá u finančních a celních orgánů žádné dluhy, které by byly řešeny v režimu splátek či posečkání. V období jednoho roku zpětně od podání této žádosti se žalobce nedopustil žádného porušení platební povinnosti vůči správci daně, jinému finančnímu nebo celnímu orgánu.

Sdělením ze dne 8. 9. 2008 žalovaný odložil žádost žalobce o prominutí penále s tím, že se jedná o druhou žádost, když první žádost ze dne 19. 7. 2007 byla rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 8. 2007 zamítnuta. Žalovaný odložení žádosti žalobce ze dne 30. 6. 2008 odůvodnil tím, že v této žádosti uplatnil stejné důvody jako v původní žádosti.

Ve vyjádření žalobce ze dne 17. 9. 2008 ke sdělení žalovaného ze dne 8. 9. 2008 žalobce uvedl, že jeho žádost ze dne 30. 6. 2008 obsahovala nové důvody, které v původní žádosti uplatněny nebyly. Navíc se jedná o důvody, které vymezuje metodický pokyn Ministerstva financí č. D-319 ze dne 27. 5. 2008 vztahující se k postupu finančních úřadů při posuzování žádostí o prominutí příslušenství daně. Konkrétně se jedná o skutečnost, že v současné době nemá žalobce u finančních a celních orgánů žádné dluhy, které by nebyly řešeny v režimu splátek či posečkání a dále o skutečnost, že se žalobce za období jednoho roku zpětně ode dne podání předmětné žádosti nedopustil ve vztahu k těmto orgánům porušení platební povinnosti.

Sdělením ze dne 22. 10. 2008, č.j. 125015/08/178912/5055 žalovaný žalobci oznámil, že již při rozhodování o první žádosti o prominutí příslušenství daně žalovaný posuzoval nejen důvody uvedené v žádosti, ale zohlednil i důvody, které by zvyšovaly či snižovaly promíjené příslušenství daně z důvodu tvrdosti. To znamená, že žalovaný zohlednil i důvody, které žalobce uváděl v žádosti ze dne 30. 6. 2008, tj. neexistenci dluhů vůči celním a daňovým orgánům v režimu splátek či posečkání a skutečnost, že se žalobce za období 1 roku zpětně ode dne podání žádosti nedopustil ve vztahu k celním a daňovým orgánům žádného porušení platební povinnosti.

Soud se primárně zabýval otázkou, zda může danou věc vůbec meritorně projednat a rozhodnout, tj. zda žaloba je přípustná. Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo, nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle odst. 2 téhož ustanovení může žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odst. 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Zatímco pojem správní orgán je definován již v § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. (jde o orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu, nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy), pak pojem „rozhodnutí“ je definován teprve v § 65 odst. 1 s.ř.s. V obecné podobě je to úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují subjektivní práva nebo povinnosti, přičemž toto založení (změna nebo zrušení) je zamýšleno pro budoucnost, na dobu neurčitou, popřípadě časově vymezenou. „Subjektivním právem“ je třeba rozumět právní možnost subjektu chovat se určitým způsobem, tj. možnost vyjádřená a zaručená objektivním právem. Ustanovením 65 s.ř.s. užitý pojem „úkon“, avšak jeho užití vyjadřuje neformální pojetí „rozhodnutí“, jak se v judikatuře správních soudu vykrystalizovalo a jak je vymezil též Ústavní soud. Ten judikoval, že pojem „rozhodnutí“ je označením technickým a je třeba vždy k němu přistupovat z hlediska jeho obsahu a nikoliv formy. Není proto rozhodující, jak je správní rozhodnutí označeno správním orgánem, zda obsahuje klasicky právní akt složený z výrokové části, odůvodnění a poučení o opravném prostředku, nebo jde o pouhé neformální vyřízení věci přípisem. Rozhodnutí musí mít zákonem předepsanou formu, přičemž s.ř.s. počítá především s formou písemnou – viz.nutnost připojení opisu napadeného rozhodnutí k žalobě. Rozhodnutí by rovněž mělo obsahovat takové náležitosti, aby bylo způsobilé nabýt právní moci a vykonatelnosti. Podstatné však je, že jde obsahově o úkon správního orgánu týkající se veřejných subjektivních práv. Tento právní názor vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2006, č.j. 4 As 38/2004-115.

V kontextu výše uvedeného právního názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 31. 5. 2006, č.j. 4 As 38/2004-115 dospěl zdejší soud k závěru, že sdělení žalovaného ze dne 8. 9. 2008, č.j. 110618/08/178912/5055 a sdělení žalovaného ze dne 22. 10. 2008, č.j. 125015/08/178912/5055 jsou rozhodnutími ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s., byť se jedná o pouhé neformální vyřízení věci sdělením, neboť se jedná o úkon správního orgánu, jímž se závazně určují subjektivní povinnosti žalobce. Obě sdělení žalovaného, která jsou ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. rozhodnutími, jsou tedy přezkoumatelná ve správním soudnictví.

V usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 6A 25/2002, je uvedeno, že i rozhodnutí závisící pouze na volné úvaze správního orgánu lze přezkoumat ve správním soudnictví. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by soud přezkoumat, zda správní orgán nepřekročil meze správního uvážení (každá diskrece má své meze, neboť jinak by šlo o libovůli), či zda jej nezneužil, a zda rozhodnutí předcházel řádný a spravedlivý proces. Předmětná obě rozhodnutí (žalovaným označená jako sdělení) o žádosti o prominutí penále na dani z příjmů fyzických osob za rok 2002 ze dne 30. 6. 2008 jsou tedy ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí rozšířeného senátu přezkoumatelná v rámci správního soudnictví co do dodržení předepsaného procesního postupu a dodržení mezí správního uvážení.

Námitku žalobce, že podal novou žádost o prominutí penále, ve které požadoval, aby žalovaný žalobcem uplatněné důvody posoudil v režimu pokynu Ministerstva financí D-319, přičemž doplnil již dříve uvedené důvody, které dle tohoto pokynu zavazují žalovaného k prominutí příslušenství daně v přesně stanoveném rozsahu, ale žalovaný v rozporu s daňovým řádem a pokynem Ministerstva financí D-319 žádost odložil, soud shledal důvodnou. Dle § 32 odst. 3 daňového řádu rozhodnutí správce daně musí obsahovat odůvodnění, jen stanoví-li tak daňový řád nebo zvláštní zákon. V ustanovení § 55a odst. 4 daňového řádu je výslovně uvedeno, že rozhodnutí o žádosti o prominutí daně nemusí obsahovat odůvodnění. Ovšem v čl. III Pokynu Ministerstva financí D-319 je uvedeno, že s ohledem na potřebu odstranit pochybnosti o dostatečně spolehlivě zabezpečené objektivitě a transparentnosti při rozhodování o prominutí daně z důvodů odstranění tvrdosti je nutné v písemném vyhotovení rozhodnutí o prominutí daně uvádět též odůvodnění, přestože to zákonná úprava nestanoví. Nejvyšší správní soud v rámci své rozhodovací činosti dospěl k názoru, že vytvořila-li se na základě pokynu Ministerstva financí určitá správní praxe, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (čl. 1 věta první Listiny základních práv a svobod), že pro správní orgán je takováto správní praxe právně závazná (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005 č.j. 2 Ans 1/2005-57). Dle názoru soudu tedy z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí o prominutí příslušenství daně dle § 55a daňového řádu musí obsahovat odůvodnění. Daňový řád ovšem definici pojmu odůvodnění neuvádí. Je proto nutné vycházet z jejího obecného významu. Odůvodnění je tedy vyvození důvodů, o něž správní orgán vydávající rozhodnutí opírá svůj závěr, vyjádřený ve výroku rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí je tedy nutno uvést, které skutečnosti má správní orgán za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. To vše musí učinit v takové míře, ab bylo možno přezkoumat, zda rozhodnutí odpovídá skutkovým zjištěním, tak i platným právním předpisům.

V daném konkrétním případě žalobce první žádost o prominutí příslušenství daně podle § 55a daňového řádu podal dne 19. 7. 2007, tato žádost byla rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 8. 2007 zamítnuta, když v odůvodnění rozhodnutí bylo pouze stručně konstatováno, že nebyly shledány podmínky pro prominutí daně stanovené daňovým řádem, tj. v případě penále ve výši stanovené § 63 tohoto zákona se nejedná ani o nesrovnalost v uplatňování daňových zákonů ani o tvrdost, jak ji má na mysli § 55a odst. 1 daňového řádu. V pořadí druhé žádosti o prominutí příslušenství daně ze dne 30. 6. 2008 žalobce zopakoval stejné důvody jako v první žádosti ze dne 19. 7. 2007 a jako další nové důvody uvedl, že v současné době nemá u finančních a celních orgánů žádné dluhy, které by nebyly řešeny v režimu splátek či posečkání a jako další důvod uvedl, že v období jednoho roku zpětně ode dne podání žádosti se nedopustil žádného porušení platební povinnosti vůči žalovanému ani jinému finančnímu či celnímu orgánu.

Soud je přesvědčen, že i když žalobce v pořadí své druhé žádosti uvedl převážně důvody pro prominutí příslušenství daně, které již uvedl v první žádosti ze dne 19. 7. 2007, uvedl zároveň prokazatelně nové důvody, které v první žádosti neuvedl. Protože tedy žádost žalobce ze dne 30. 6. 2008 obsahovala i nové důvody, pro které žalobce žádal o prominutí příslušenství daně, byl žalovaný povinen o této žádosti řádně rozhodnout rozhodnutím, a nikoliv sdělením ze dne 8. 9. 2008 žádost žalobce odložit s konstatováním, že v pořadí druhá žádost žalobce obsahovala stejné důvody, jako žádost první a následně sdělením ze dne 22. 10. 2008 žalobci sdělit, že již při rozhodování o první žádosti o prominutí příslušenství daně žalovaný posuzoval nejen důvody uvedené v žádosti, ale zohlednil i důvody, které by zvyšovaly či snižovaly promíjené příslušenství daně z důvodu tvrdosti, což znamená, že byly zohledněny i žalobcem uváděné důvody v jeho v pořadí druhé žádosti. Soud v této souvislosti konstatuje, že tvrzení žalovaného uvedené ve sdělení ze dne 22. 10. 2008 neodpovídá realitě, resp. nelze ho přezkoumat, když odůvodnění rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2007, vydané na základě v pořadí první žádosti žalobce ze dne 19. 7. 2007 je naprosto obecné, zcela nedostatečné a z hlediska nároků na náležitý obsah odůvodnění správního rozhodnutí zcela nedostatečné. V odůvodnění rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2007, č.j. 114982/07/178912/5055 je totiž pouze uvedeno, že „nebyly shledány podmínky pro prominutí daně daňovým řádem, tj. v případě penále ve výši stanovené § 63 tohoto zákona se nejedná ani o nesrovnalost v uplatňování daňových zákonů ani o tvrdost, tak jak ji má na mysli § 55a odst. 1 daňového řádu“. Z obsahu odůvodnění není žádným způsobem zjistitelné, do jaké míry mělo to které zjištění vliv na rozhodnutí žalovaného, která skutečnost svědčila ve prospěch žalobce a která skutečnost naopak svědčila v jeho neprospěch. Z odůvodnění není také žádným způsobem patrné, na základě jakých důkazů žalovaný dospěl ke zjištění rozhodných skutečností. Dále není z odůvodnění tohoto rozhodnutí patrné, že či zda se žalovaný zabýval i kritérii pro prominutí příslušenství daně uvedenými v metodickém pokynu Ministerstva financí č. D-319, což žalovaný tvrdí ve sdělení ze dne 22. 10. 2008, č.j. 125015/08/178912/5055. Uvedené nedostatky odůvodnění rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2007 o první žádosti žalobce o prominutí příslušenství daně ze dne 19. 7. 2007 způsobují dle názoru soudu nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., toto rozhodnutí však žalobce správní žalobou nenapadl.

S ohledem na výše uvedené tedy soud obě žalobou napadená rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2008 č.j. 110618/08/178912/5055 a ze dne 22. 10. 2008, č.j. 125015/08/178912/5055 zrušil pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Žalovaný je vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), tudíž je povinen o žádosti žalobce o prominutí příslušenství daně ze dne 30. 6. 2008 řádně rozhodnout a ve věci vydat rozhodnutí s náležitým odůvodněním.

Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 9.760,- Kč, která se skládá z částky 4.000,- Kč za zaplacený soudní poplatek, z částky 4.200,- Kč za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč poskytnuté zástupcem Ing. Vlastimilem Sojkou (převzetí věci, podání žaloby podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.), z částky 600,- Kč za s tím související dva režijní paušály po 300,- Kč a z 20% DPH ve výši 960,- Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě skutečností vplývajících z obsahu soudního spisu.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 23. června 2011

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru