Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Ca 191/2007 - 60Rozsudek KSUL ze dne 17.07.2008

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 147/2008 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

15 Ca 191/2007-60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Štullerové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., v právní věci žalobce: Jiřího P e t e r s i k a, bytem v Teplicích, ul. Bohosudovská č. p. 375, zastoupeného JUDr. Jitkou Benešovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Revoluční č. p. 8, proti žalovanému: O b l a s t n í i n s p e k t o r á t pro Ústecký kraj a Liberecký kraj, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. SNP č. p. 2720/21, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2007, čj. 4279/7.00/2007/14.3,

takto:

I. Rozhodnutí Oblastního inspektorátu pro Ústecký a Liberecký kraj ze dne 24. 8. 2007, čj. 4279/7.00/2007/14.3, se pro vady řízení z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím ustanoveného opatrovníka ve správním řízení, a to Statutárního města Teplice, v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Oblastního inspektorátu pro Ústecký a Liberecký kraj ze dne 24. 8. 2007, čj. 4279/7.00/2007/14.3, jímž bylo zamítnuto odvolání ustanoveného opatrovníka proti rozhodnutí Inspektora Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj ze dne 19. 6. 2007, čj. 685/7.III/2007/14.3/PP (dále jen „rozhodnutí inspektora“), kterým byla žalobci jakožto jednateli společnosti VÝTAHY PETERSIK, s. r. o., uložena pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč.

Ustanovený opatrovník v žalobě uvedl, že poté, co se dle sdělení žalovaného nepodařilo žalobci doručit rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty ze dne 19. 6. 2007, tak byl rozhodnutím ze dne 25. 6. 2007, čj. 685/7.III/2007/14.3/op, ustanoven opatrovníkem žalobce. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka Statutární město Teplice obdrželo dne 27. 6. 2007 a následně jej napadlo včasným odvoláním, které bylo žalovanému doručeno dne 10. 7. 2007. Statutární město Teplice jakožto ustanovený opatrovník žalobce pak ještě následně dne 3. 7. 2007 obdrželo rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty, přestože rozhodnutí o ustanovení opatrovníka dosud nebylo k tomuto datu v právní moci. Jelikož Statutární město Teplice dosud nebylo pravomocně ustanoveno opatrovníkem žalobce, tak z opatrnosti podalo i odvolání proti rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty. Žalovaný však toto odvolání vyhodnotil jako nedůvodné, když vydal zamítavé rozhodnutí, které je napadáno žalobou.

S tímto rozhodnutím ovšem ustanovený opatrovník nesouhlasí, neboť rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty mu bylo doručeno ještě předtím, než usnesení o ustanovení opatrovníka nabylo právní moci. Má za to, že žalovaná strana mu měla rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty doručit až poté, co rozhodnutí o jeho ustanovení opatrovníkem žalobce ze dne 25. 6. 2007 bude pravomocné.

Dále ustanovený opatrovník namítl, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro ustanovení opatrovníka v předmětné věci, když správní orgán nevyčerpal všechny dostupné možnosti ke zjištění místa žalobcova pobytu. Žalobce se totiž zdržuje na adrese, na kterou mu bylo ze strany správního orgánu rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty doručováno. Navíc v době, kdy správní orgán provedl tento úkon, byl žalobce mimo území České republiky, přičemž se lze domnívat, že správní orgán o této skutečnosti věděl, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty.

Z těchto důvodů ustanovený opatrovník považuje rozhodnutí žalovaného za nesprávné, neboť nesprávným úředním postupem bylo porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces.

K výzvě soudu se k předmětné žalobě vyjádřil i sám žalobce, který uvedl, že se naprosto ztotožňuje se všemi žalobními body. Odmítl, že by byl osobou, u níž by nebylo známo, kde se zdržuje, neboť se běžně zdržuje na adrese, kterou měla k dispozici žalovaná strana, jelikož zde bydlí a současně vykonává podnikatelskou činnost, a proto neshledává důvod pro to, aby za něj musel jednat nějaký opatrovník. Dále uvedl, že v době trvání předmětného správního řízení byl pracovně minimálně několik dnů v zahraničí, přičemž z tohoto důvodu se i omluvil prvoinstančnímu správnímu orgánu, který u něj chtěl dne 6. 6. 2007 provést kontrolu. Žalobce přitom v zahraničí pobývá maximálně po dobu 14 dnů, takže nemá problémy s vyzvedáváním uložených zásilek na poště. Rovněž zmínil, že dosud od žalované strany neobdržel žalobou napadené rozhodnutí ani prvoinstanční rozhodnutí.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě soudu navrhl, aby žalobu pro nedůvodnost zamítl. Má za to, že žaloba je zmatečná, neboť v ní není označen navrhovaný výrok rozhodnutí soudu, dále proto, že ustanovený opatrovník se označuje za žalobce, a také proto, že žalobní námitky se týkají rozhodování ve věci opatrovníka a nikoliv rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty žalobci. O odvolání proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem, které podal opatrovník, totiž vydal zamítavé rozhodnutí ze dne 15. 8. 2007, čj. 184/1.30/1729/07, Státní úřad inspekce práce v Opavě, vůči němuž ustanovený opatrovník podal žalobu pod sp. zn. 22 Ca 331/2007 ke Krajskému soudu v Ostravě.

Dále žalovaný ke správnímu rozhodování o uložení pořádkové pokuty zmínil, že přes předchozí oznámení o zahájení kontroly na úseku ochrany pracovněprávních vztahů a pracovních podmínek dne 6. 6. 2007 v sídle kontrolované osoby nebylo inspektorům umožněno dotyčnou kontrolu zahájit a nebyly předloženy doklady požadované ke kontrole, a to i přes náležité poučení o právech a povinnostech kontrolované osoby. Žalobce jakožto kontrolovaná osoba sice dne 23. 5. 2007 zaslal na inspektorát sdělení, že v termínu 6. 6. 2007 nemůže zajistit průběh kontroly pro svůj dlouhodobější pobyt mimo území České republiky s tím, že zákonného zástupce pro kontrolu nemůže stanovit, a proto navrhuje náhradní termín kontroly na den 17. 12. 2007. Přípisem inspektorátu ze dne 24. 5. 207 byl ovšem žalobce vyzván, aby doložil svá tvrzení o dlouhodobém zahraničním pobytu a že bez jeho přítomnosti nelze kontrolu zahájit ani vykonat. Na to žalobce inspektorátu zaslal dne 30. 5. 2007 dopis, jehož přílohou byly listiny v anglickém jazyce týkající se obchodní činnosti určité seychelské firmy s tím, že jimi prokazuje nemožnost zúčastnit se kontroly, a opětovně uvedl, že kontrolu nemůže na nikoho delegovat, neboť žádný jeho zaměstnanec nemá v pracovní náplni jednání s jakoukoliv kontrolou. Protože však z písemností žalobcem nevyplýval jeho pobyt v zahraničí dne 6. 6. 2007, ani délka tohoto pobytu či nemožnost předložit doklady požadované ke kontrole, trval inspektorát na zahájení kontroly dne 6. 6. 2007, což žalobci sdělil přípisem dne 1. 6. 2007 s upozorněním, že jeho osobní přítomnost při zahájení kontroly není nutná, že ke kontrole postačuje předložit požadované doklady a poskytnout žádané informace i prostřednictvím jiné osoby. Žalobce ovšem v dopise dne 5. 6. 2007 inspektorátu opětovně odmítl termín zahájení kontroly a následující den neumožnil inspektorům zahájit kontrolu. Danou situaci pak dotyčný inspektor vyhodnotil jako zaviněné nesplnění povinností (neposkytnutí součinnosti odpovídající oprávněním inspektora) ze strany žalobce, za což mu rozhodnutím ze dne 19. 6. 2007 byla uložena pořádková pokuta.

Žalobce přitom stejným způsobem u společnosti VÝTAHY PETERSIK, s. r. o., jakožto její jednatel neumožnil výkon kontroly inspektorátu v roce 2005 a 2006 a kdy jako nejbližší možný termín provedení kontroly navrhoval rok 2007 až 2008 s invektivními poznámkami. O nevěrohodnosti a účelovosti tvrzení žalobce o jeho dlouhodobých zahraničních pobytech nasvědčuje dle žalovaného skutečnost, že v letech 2005 až 2007 vždy v rozmezí několika dnů reagoval na písemnosti či jednání inspektorátu. V případě ústního jednání by proto měl soud provést dokazování ohledně žalobcova pobytu dne 6. 6. 2007, a to správními spisy, které má v současné době Krajský soud v Ostravě, správním spisem přiloženým v předmětné věci, výslechem příslušných inspektorů, výslechem žalobce a důkazem o pobytu žalobce mimo území České republiky v inkriminovaný den.

Ke správnímu rozhodování o ustanovení opatrovníka žalobci pak žalovaný uvedl, že rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty ze dne 19. 6. 2007 bylo doručováno do žalobcova bydliště dle obchodního rejstříku, a to na adresu Teplice, Bohosudovská 375. Jelikož na této adrese nebyl žalobce zastižen, byla o doručení tohoto rozhodnutí požádána Policie ČR, které se ve dnech 19. a 20. 6. 2007 rovněž nezdařilo doručení. Taktéž pokus o doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb byl neúspěšný. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty, které se nezdařilo žalobci doručit a které bylo prvním úkonem v řízení a tudíž subsumuje v sobě i oznámení o zahájení řízení, bylo inspektorátem rozhodnuto dne 25. 6. 2007 o ustanovení opatrovníka žalobci, které následně shledal správným i odvolací orgán, a to Státní úřad inspekce práce, proti němuž ovšem byla podána správní žaloba u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 331/2007.

Na tomto místě soud poznamenává, že ve věci krajský soud rozhodl bez jednání, ačkoliv žalovaný požadoval provedení ústního jednání před soudem, neboť shledal důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného pro vady řízení ve smyslu ust. § 76 odst. 1

písm. c) zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Tento procesní kodex totiž výslovně stanovuje, že soud může v případě zjištěných vad řízení ve smyslu

ust. § 76 odst. 1 s. ř. s. přezkoumávané správní rozhodnutí zrušit bez jednání.

Před vlastním meritorním rozhodnutím se soud nejprve zabýval tím, zda soudní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí mohlo vůbec prvotně iniciovat Statutární město Teplice, jakožto ustanovený opatrovník žalobce pro správní řízení o uložení pořádkové pokuty, tj. zda tomuto ustanovenému opatrovníkovi vlastně svědčila žalobní legitimace k podání žaloby za žalobce, jenž až teprve následně v průběhu soudního řízení k výzvě soudu prohlásil, že se plně ztotožňuje se žalobními námitkami. Soud ohledně této otázky dospěl k závěru, že ustanovený opatrovník byl nadán oprávněním k podání předmětné žaloby, když vycházel ze smyslu funkce opatrovníků ve správních řízeních vyplývající z ust. § 32 odst. 2 a násl. zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), kterou je ochrana veškerých práv opatrovanců, tedy nepochybně včetně práva domáhat se přezkumu správního rozhodnutí soudem.

Dále se soud před přikročením k meritornímu přezkumu rozporovaného rozhodnutí zabýval tím, zda v předmětném soudním řízení nadále trvají důvody proto, aby za žalobce jednal ustanovený opatrovník. V této otázce přitom soud dospěl k závěru, že důvody pro další zastupování žalobce v řízení před soudem opatrovníkem nejsou dány, neboť soudu se po podání žaloby podařilo bezproblémově navázat písemný kontakt se žalobcem a jeho právní zástupkyní, přičemž žalobce výslovně uvedl, že se plně ztotožňuje s jednotlivými žalobními námitkami uplatněnými ustanoveným opatrovníkem. Za nastalé procesní situace soud za použití ust. § 64 s. ř. s. ve spojení s ust. § 29 odst. 1, 3 o. s. ř. vyrozuměl ustanoveného opatrovníka o tom, že jeho funkce bez dalšího zanikla a že soud bude v

předmětném řízení nadále „toliko“ jednat se žalobcem, když jeho pobyt je soudu znám a bez komplikací se mu daří doručovat soudní písemnosti, na které i reaguje.

Rovněž se soud před meritorním přezkumem dotyčného rozhodnutí zabýval tím, zda žaloba je zmatečná a vykazuje takové vady, které by bránily jejímu projednání, jak poukazoval žalovaný. Soud žalobu nevyhodnotil jako zmatečnou a také neshledal, že by žaloba měla takové vady znemožňující bez dalšího její projednání. Je sice pravdou, že žaloba pouze označuje v úvodu, které rozhodnutí je napadáno, a neobsahuje žalobní petit, nicméně z kontextu žaloby lze bez jakýchkoliv pochyb dovodit, čeho se ustanovený opatrovník domáhá. Dále je pravdou, že v žalobě se několikráte za žalobce nesprávně označuje ustanovený opatrovník, ovšem tato skutečnost dle názoru soudu nezpůsobuje zmatečnost žaloby. A konečně soud podotýká, že se neztotožnil s tvrzením žalovaného, že z žaloby není patrné, z jakých skutkových a právních důvodů je považováno napadené rozhodnutí za nezákonné. Z formulace odůvodnění žaloby je evidentní, že žaloba byla podána zejména proto, že rozhodnutí o uložení pokuty bylo ustanovenému opatrovníkovi doručeno ještě před tím, než vlastní usnesení o ustanovení opatrovníka nabylo právní moci.

Při samotném meritorním rozhodování pak soud napadené rozhodnutí přezkoumal v řízení podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75

odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s. ř. s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

Ovšem po vyhodnocení skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na tomto místě soud podotýká, že ačkoliv nebyl žalovaným předložen veškerý spisový materiál týkající se žalobce s odůvodněním, že byl zaslán Krajskému soudu v Ostravě k žalobě ohledně rozhodnutí o ustanovení opatrovníka, tak soud tuto skutečnost nevyhodnotil jako skutečnost, která by mu bránila o předmětné žalobě rozhodnout. Tento závěr soud učinil s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky není sporu o tom, jaký byl sled událostí předcházejících vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a jednak na skutečnost, že listiny přiložené k žalobě ustanoveným opatrovníkem v dostatečné míře s přihlédnutím na uplatněné žalobní námitky zachycují pro souzenou věc relevantní skutkové a právní okolnosti případu.

Z předložených listin přiložených k žalobě ustanoveným opatrovníkem vyplývá, že dne 19. 6. 2007 pod čj. 685/7.III/2007/14.3/PP bylo vydáno rozhodnutí inspektorem o uložení pořádkové pokuty žalobci ve výši 30 000 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 1000 Kč s odůvodněním, že žalobce jakožto jednatel společnosti VÝTAHY PETERSIK, s. r. o., zaviněně nevytvořil orgánu inspekce práce podmínky k výkonu kontroly na úseku ochrany pracovněprávních vztahů a pracovních podmínek a neposkytl příslušnému inspektorovi součinnost pro odpovídající oprávněním inspektora ve smyslu zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“). Dále z těchto listin vyplývá, že dotyčné rozhodnutí se prvoinstančnímu správnímu orgánu nepodařilo opakovaně řádně doručit žalobci, a proto žalovaný dne 25. 6. 2007 pod čj. 685/7.III/2007/14.3/op vydal usnesení, jímž ustanovil Statutární město Teplice opatrovníkem žalobce ve smyslu ust. § 32 odst. 2 písm. h) správního řádu v řízení o uložení pořádkové pokuty. Po náležitém doručení tohoto usnesení ustanovenému opatrovníkovi, k čemuž došlo dne 27. 6. 2007, ustanovený opatrovník využil svého práva a dotyčné usnesení napadl odvoláním ze dne 2. 7. 2007, které žalovaný obdržel dne 10. 7. 2007, v němž namítal, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho ustanovení opatrovníkem žalobci. V důsledku podaného odvolání tak usnesení o ustanovení opatrovníkem nenabylo právní moci. Přes tuto skutečnost však ustanovenému opatrovníkovi bylo dne 3. 7. 2007 doručeno výše citované rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty, které ustanovený opatrovník napadl odvoláním ze dne 16. 7. 2007 a které žalovaný obdržel dne 18. 7. 2007. O odvolání proti usnesení o ustanovení opatrovníkem bylo Státním úřadem inspekce práce v Opavě jakožto odvolacím orgánem dne 15. 8. 2007 pod čj. 1184/1.30/1729/07 vydáno zamítavé rozhodnutí a následně dne 24. 8. 2007 bylo žalovaným vydáno rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, které je předmětem tohoto přezkumu.

Z právě vylíčeného sledu událostí předcházejících vydání žalobou napadeného rozhodnutí je podle názoru soudu zřejmé, že žalovaná strana se ve správním řízení o uložení pořádkové pokuty žalobci dopustila procesního pochybení, když rozhodnutí inspektora o uložení pokuty žalobci doručila ustanovenému opatrovníkovi ještě předtím, než usnesení o ustanovení opatrovníka nabylo právní moci. Soud má za to, že žalovaná strana měla nejprve vyčkat, až bude pravomocně rozhodnuto příslušným odvolacím orgánem ohledně usnesení o ustanovení opatrovníka, a teprve poté rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty žalobci doručovat ustanovenému opatrovníkovi. Pokud takto žalovaná strana nepostupovala, soud v tom spatřuje vadu řízení ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zapříčiňující zrušení rozhodnutí žalovaného, když tento procesní postup mohl mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty žalobci totiž bylo doručováno Statutárnímu městu Teplice v době, kdy ještě nebylo pro podané odvolání do usnesení o ustanovení opatrovníkem postaveno na jisto, zda vůbec bude ve správním řízení o uložení pořádkové pokuty hájit zájmy žalobce. Je sice pravdou, že v ust. § 76 odst. 5 správního řádu je stanoveno, že

odvolání proti usnesení správního orgánu nemá odkladný účinek, nicméně soud má za to, že správní orgány by měly vůči opatrovníkům ustanoveným dle ust. § 32 odst. 2 písm. h)

správního řádu, kteří vyslovili nesouhlas se svým ustanovením, činit jen nezbytně nutné úkony nesnesoucí odkladu, a to až do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o tom, kdo bude opatrovníkem dotyčného účastníka. Mezi tyto úkony přitom podle názoru soudu nepatří doručování rozhodnutí správního orgánu o uložení pořádkové pokuty opatrovanci ustanovenému opatrovníkovi. Právě uvedený názor soudu koresponduje konzistentní judikatuře Ústavního soudu v této problematice (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 717/01, který je dostupný na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).

Dále soud podotýká, že v souzené věci vyvstává otázka, zda vůbec byly dány důvody proto, aby byl žalobce v řízení o uložení pořádkové pokuty zastupován ustanoveným opatrovníkem. Jak ustanovený opatrovník, tak i žalobce a prvoinstanční správní orgán v rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty totiž tvrdí, že na adrese, kterou měla žalovaná strana v rámci dotyčného správního řízení k dispozici, se žalobce běžně zdržuje, což navíc i koresponduje obsahu listin předložených žalovaným. Přezkum splnění zákonných podmínek pro vydání rozhodnutí o ustanovení opatrovníka ovšem nemusí být učiněno předmětem tohoto soudního přezkumu za situace, kdy soud shledal výše popsané procesní pochybení. Rovněž soud poznamenává, že předmětem soudního přezkumu nemůže být s odkazem na ust. § 75 odst. 2 věta první s. ř. s. ovšem ani otázka, zda žalobci byla důvodně uložena pořádková pokuta pro porušení povinností uložených mu zákonem o inspekci práce či nikoliv, když ustanovený opatrovník ani samotný žalobce žádnou námitku v tomto směru nevznášeli a nerozporovali, že by se žalobce nedopustil vytýkaného jednání. Z těchto důvodů soud rozhodl v intencích ust. § 52 odst. 1 s. ř. s. o tom, že žalovaným navrhované svědecké výslechy tří inspektorů, výslech samotného žalobce neprovede a že ani není zapotřebí provádět dokazování ohledně údajného zahraničního pobytu žalobce dne 6. 6. 2007 ani dokazování správními spisy, které jsou v současné době u Krajského soudu v Ostravě.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud uzavírá, že shledal nutnost zrušit rozhodnutí žalovaného pro výše popsané procesní pochybení, a proto toto rozhodnutí s poukazem na ust. § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil a současně podle ust. § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude správní orgán podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. Prvoinstanční rozhodnutí, tedy rozhodnutí inspektora o uložení pořádkové pokuty žalobci, soud ponechal nedotčeno, když k procesnímu pochybení došlo až po jeho vydání. V dalším řízení bude zapotřebí, aby prvoinstanční správní orgán opětovně zvážil, zda jsou dány podmínky proto, aby v řízení o uložení pořádkové pokuty byl žalobci ustanoven opatrovník. Po následném vyhodnocení této otázky pak nechť přikročí k doručení rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty přímo samotnému žalobci, pokud by nebyly shledány důvody pro ustanovení opatrovníka, přičemž za tohoto stavu by měl žalobce mít na paměti a podle toho i tak jednat, že soudu tvrdil shodně jako ustanovený opatrovník, že na adrese, kterou má správní orgán k dispozici, se běžně zdržuje a nemá problémy s doručováním poštovních zásilek, čemuž ostatně odpovídá obsah listin, které byly soudu v předmětném řízení předloženy. Pokud by správní orgán přes právě uvedené skutečnosti vyhodnotil, že v případě žalobce jsou dány důvody proto, aby mu byl pro řízení o uložení pořádkové pokuty ustanoven opatrovník, bude nutné, nejprve vyčkat na nabytí právní moci rozhodnutí o ustanovení opatrovníka žalobci a až poté činit úkony týkající se řízení o uložení pořádkové pokuty žalobci vůči dotyčnému opatrovníkovi.

Směrem k žalobci soud považuje za potřebné ještě uvést, že by měl jakožto jednatel zaměstnavatele vzít na vědomí a respektovat rámec práv, kterými je nadán žalovaný oblastní inspektorát práce včetně jeho pracovníků na úseku kontroly dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů a které jsou zakotveny v zákoně o inspekci práce, a naproti tomu dodržovat povinnosti, jež mu vyplývají ze zákona o inspekci práce.

Výrok o přiznání náhrady nákladů řízení žalobci ve výši 2000 Kč má oporu v ust. § 60 odst. 1 a odst. 7 s. ř. s., neboť soud dospěl k závěru, že v předmětném řízení jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné proto, aby se náhrada nákladů řízení žalující straně zčásti nepřiznala, ač měla úspěch ve věci. Při učinění tohoto závěru soud přihlížel ke skutečnosti, že žalobu podával za žalobce tehdy ustanovený opatrovník, a to prostřednictvím zplnomocněného advokáta, který sice požadoval odměnu za zastoupení, ovšem tyto náklady soud neshledal důvodně vynaloženými, neboť Statutární město Teplice nepochybně disponuje svými zaměstnanci s právnickým vzděláním, kteří mají v popisu práce shodnou činnost, kterou za Statutární město Teplice činil v předmětném řízení dotyčný advokát. Pokud se jedná o případnou odměnu advokátky žalobce, tak soud vycházel z toho, že tato advokátka se nikterak nepodílela na sepisu a podání žaloby a že v předmětném řízení pouze uvedla stručné vyjádření do soudního protokolu a vyjádření k návrhu na delegaci a navíc k výzvě soudu nárok na náhradu nákladů řízení vůbec neuplatnila. Soud za důvodně vynaložené náklady žalobce proto shledal toliko částku 2000 Kč představující uhrazený soudní poplatek za žalobu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 17. července 2008

JUDr. Dagmar Štullerová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru