Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Ca 183/2008 - 60Rozsudek KSUL ze dne 27.04.2011


přidejte vlastní popisek

15Ca 183/2008-60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Ivy Kaňákové v právní věci žalobce: D. Ch. N., „X“, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dlouhá 31/63, proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, ul. Nad Štolou 3, PSČ 170 34, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu,

takto:

I. Žaloba sezamítá .

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu domáhal uložení zákazu původní žalované, a to Policii České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ústí nad Labem, Oddělení cizinecké policie Teplice, pokračovat v porušování jeho práv na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v porušování čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rovněž tak požadoval uložení zákazu žalované postupovat dále ve smyslu jejího podání ze dne 25. 7. 2008, č.j. CPUL-02610/ČJ-2008-0463PT-C, ze dne 14. 8. 2008, č.j. CPUL-02610/ČJ-2008-0463PT-C a č.j. CPUL-06734/ČJ-2008-463PT-C.

Pokračování
2
15Ca 183/2008

V těchto přípisech bylo žalobci sděleno, že mu nelze prodloužit vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, a proto mu bude udělen výjezdní příkaz s tím, že je povinen vycestovat z území v době stanovené výjezdním příkazem.

Podle obsahu žaloby je tedy zřejmé, že žalobce v řízení na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu požaduje uložení zákazu žalované straně nutit jej k vycestování z území České republiky.

Na tomto místě soud podotýká, že v průběhu soudního řízení původní žalovaný správní orgán, a to Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ústí nad Labem, Oddělení cizinecké policie Teplice, zanikl, když jeho působnost na tomto úseku převzal na základě nové právní úpravy díky přijetí zákona č. 427/2010 Sb. novelizující zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), jiný správní orgán, kterým je v současné době Ministerstvo vnitra. V průběhu soudního řízení vedeného dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), původní žalovaný správní orgán tedy sice zanikl a jeho působnost na tomto úseku státní správy převzal na základě zákonné právní úpravy jiný správní orgán, ovšem soud ve smyslu § 64 s.ř.s. v návaznosti na § 107 o.s.ř. řízení nepřerušil, neboť neshledal, že by to povaha věci vyžadovala. Po 1. 1. 2011, kdy vstoupila v účinnost výše citovaná novela zákona o pobytu cizinců, je tak nově v projednávané věci bez dalšího žalovaným Ministerstvo vnitra a nikoliv již Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ústí nad Labem, Oddělení cizinecké policie Teplice, se kterou bylo doposavad jednáno.

Žalobce v žalobě k věci uvedl, že poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí Ministra vnitra ze dne 6. 2. 2008, jímž byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 9. 2007 o zamítnutí žalobcovy žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, napadl dotyčné druhoinstanční rozhodnutí správní žalobou u Městského soudu v Praze, kde je vedena pod sp.zn. 5Ca 77/2008. Žalobu podal proto, že dle jeho názoru postupem správních orgánů obou stupňů byl zkrácen na svých právech, když jejich postupem byla porušena ust. § 2, § 3, § 36 odst. 3, § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a také ust. § 67 zákona o pobytu cizinců. Dále žalobce uvedl, že v průběhu dotyčného soudního řízení požádal o přiznání odkladného účinku žalobě, ovšem Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2008 této žádosti nevyhověl. Žalobce toto usnesení přes dikci ust. § 55 odst. 4 a ust. § 104 odst. 3 písm. c) s.ř.s., napadl kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, jelikož je přesvědčený o tom, že nepřipuštění žádného opravného prostředku proti tomuto usnesení porušuje právo žalobce na spravedlivý proces. Vedle toho právě citovaná ustanovení s.ř.s. napadl i ústavní stížností u Ústavního soudu s požadavkem na jejich zrušení a současně také požádal o přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti. Dále žalobce zmínil, že na území České republiky pobýval a pobývá vždy na základě zákona o pobytu cizinců, přičemž ani při osobním jednání u Ministerstva vnitra mu nebylo sděleno, že pobývá na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu. V této souvislosti žalobce poukázal na ust. § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, dle kterého platí, že policie udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, který požádal o vydání povolení k trvalému pobytu podle ust. § 67 téhož zákona.

Žalobce v návaznosti na shora uvedené namítl, že dne 30. 7. 2008 bylo doručeno jeho právnímu zástupci vyrozumění od původní žalované ze dne 25. 7. 2008, kterým je žalobce

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
15Ca 183/2008

vyzýván, aby se dostavil k vylepení výjezdního příkazu. Toto vyrozumění žalobce jednak zaslal Městskému soudu v Praze na vědomí ke sp.zn. 5Ca 77/2008 a jednak původní žalované zaslal odmítavou reakci na toto vyrozumění spolu s potvrzením od Městského soudu v Praze o probíhajícím soudním řízení vedeném pod sp.zn. 5Ca 77/2008. Následně ovšem od původní žalované žalobce obdržel opět výzvu k dostavení se pro vylepení výjezdního příkazu a také odpověď na jeho odmítavou reakci. Na základě právě vylíčených skutečností má žalobce za to, že výzvy původní žalované ze dne 25. 7. 2008 a ze dne 14. 8. 2008 a také odpověď na žalobcovu odmítavou reakci ze dne 14. 8. 2008 představují vůči jeho osobě nezákonný zásah ve smyslu ust. § 82 s.ř.s.

Původní žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí. V něm uvedla, že na základě správní žaloby vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 5Ca 77/2008 ve věci zamítavého rozhodnutí ohledně žalobcovy žádosti o udělení trvalého pobytu bylo žalobci dle ust. § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců uděleno vízum strpění, kdy policie udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, který podal žalobu proti rozhodnutí policie nebo ministerstva, jímž byla zrušena platnost víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu anebo byla zamítnuta žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o povolení k trvalému pobytu za podmínky, že současně podal návrh na přiznání odkladného účinku této žaloby. Dne 22. 7. 2008 bylo přitom původní žalované doručeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008 č.j. 5Ca 77/2008-26 o nepřiznání odkladného účinku žalobě ve věci přezkumu rozhodnutí o neudělení trvalého pobytu žalobci. Dále původní žalovaná zmínila, že podle ust. § 38 odst. 2 zákona o pobytu cizinců policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, jestliže pominuly důvody, pro které bylo toto vízum uděleno, a cizinec nepožádal o zrušení platnosti víza ve lhůtě podle předchozího odstavce anebo bylo-li vízum uděleno podle ust. § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a soud žalobě nepřiznal odkladný účinek. Proto byl žalobce přes svého právního zástupce opětovně vyzýván, aby se dostavil k vylepení výjezdního příkazu, přičemž v rámci tohoto aktu by bylo žalobci předáno rozhodnutí o zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, neboť právní zástupce žalobce s uvedeným postupem souhlasil a žalovaná strana nevyjádřila do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělila, když byla o uvedeném následku ve výzvě výslovně poučena.

Z obsahu správního spisu soud zjistil, že poté, co žalobci bylo doručeno rozhodnutí Ministra vnitra ze dne 6. 2. 2008, jímž byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 9. 2007 o zamítnutí žalobcovy žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, napadl dotyčné druhoinstanční rozhodnutí správní žalobou u Městského soudu v Praze, která byla vedena pod sp.zn. 5Ca 77/2008, přičemž současně požádal o přiznání odkladného účinku této žaloby. Na základě této skutečnosti bylo žalobci v intencích ust. § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců uděleno vízum strpění. Posléze dne 22. 7. 2008 původní žalovaná obdržela usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008 č.j. 5Ca 77/2008-26 o nepřiznání odkladného účinku žalobě ve věci přezkumu rozhodnutí o neudělení trvalého pobytu žalobci. Následně původní žalovaná s odkazem na ust. § 38 odst. 2 zákona o pobytu cizinců žalobce opětovně vyzývala prostřednictvím jeho právního zástupce, a to výzvami ze dne 25. 7. 2008, č.j. CPUL-02610/ČJ-2008-0463PT-C, a ze dne 14. 8. 2008, č.j. CPUL-02610/ČJ-2008-0463PT-C a č.j. CPUL-06734/ČJ-2008-

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
15Ca 183/2008

463PT-C, aby se dostavil k vylepení výjezdního příkazu, kdy by mu bylo předáno i rozhodnutí o zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území. Na tyto výzvy pak žalobce reagoval podáním předmětné žaloby.

Dále soud uvádí, že žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se podle § 82 odst. 1 s.ř.s. může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat ochrany proti takovému zásahu, jestliže tento trvá nebo trvají jeho důsledky anebo hrozí jeho opakování. Podle § 87 s.ř.s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí a je-li návrh důvodný, rozsudkem zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Žalovaným je pak podle § 83 s.ř.s. správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl. Pro vyhodnocení důvodnosti předmětné žaloby má klíčový význam právní úprava obsažená zejména v ust. § 33 odst. 1 písm. d) a také ust. § 38 odst. 2, odst. 3 zákona o pobytu cizinců a také skutkový stav v době rozhodování soudu.

V daném případě je dle soudu zcela nepochybné, že ve skutečnosti, kdy je cizinec nucen k opuštění České republiky, je nutno spatřovat zásah do jeho práv. Omezení autonomie konkrétního subjektu v možnosti rozhodování o místě jeho pobytu tím, že mu je uložena povinnost určité teritorium opustit, je totiž zcela jistě zásahem do práv tohoto subjektu. Ovšem, jak již bylo předestřeno shora, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, které je vedeno podle ust. § 82 a násl. s.ř.s. je nutné, kromě samotné skutečnosti, že došlo ze strany správních orgánů k zásahu do práv žalobce, zkoumat i skutečnost, zda tento zásah, kterým byl žalobce zkrácen na svých právech, byl nezákonný, nebo zda byl proveden v souladu s právním řádem.

Podle ust. § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců mj. platí, že policie udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, který podal žalobu proti rozhodnutí ministerstva, kterým mu byla zamítnuta žádost o povolení k trvalému pobytu za podmínky, že současně podal návrh na přiznání odkladného účinku této žaloby. V ust. § 38 odst. 2 téhož zákona je pak mj. zakotveno, že policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, jestliže vízum bylo uděleno podle ust. § 33 odst. 1 písm. d) a soud nepřiznal žalobě odkladný účinek. A konečně podle ust. § 38 odst. 3 stejného zákona platí, že policie v rozhodnutí o zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území stanoví lhůtu k vycestování z území a udělí cizinci výjezdní příkaz s tím, že cizinec je povinen ve stanovené lhůtě z území vycestovat.

V projednávané věci tedy samotný zákon výslovně, a to v ust. § 38 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, ukládá správnímu orgánu povinnost v rozhodnutí o zrušení platnosti víza nad 90 dnů stanovit cizinci lhůtu k vycestování a udělit mu výjezdní příkaz. V daném případě je nepochybné, že u žalované strany byly dány podmínky pro zrušení platnosti žalobcova víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území za současného stanovení lhůty k vycestování a udělení výjezdního příkazu. V průběhu soudního řízení si totiž soud ověřil, že žalobcova žádost o přiznání odkladného účinku žalobě ve věci přezkumu rozhodnutí o neudělení trvalého pobytu žalobci, která byla vedena u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 5Ca 77/2008, byla usnesením tohoto soudu ze dne 1. 7. 2008, č.j. 5Ca 77/2008-26, zamítnuta, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 7. 2008. Žalobce sice toto usnesení napadl kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, avšak ten ji usnesením ze dne 2. 12. 2009, č.j.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
15Ca 183/2008

3As 25/2009-58, odmítl pro nepřípustnost s odkazem na ust. § 49 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. § 120 s.ř.s. V této souvislosti soud považuje za nutné zdůraznit i fakt, že samotná žalobcova žaloba ve věci přezkumu rozhodnutí o neudělení trvalého pobytu žalobci, která byla vedena u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 5Ca 77/2008, již byla s konečnou platností skončena, když soud vydal dne 21. 12. 2010 pod č.j. 5Ca 77/2008-79 zamítavý rozsudek, jenž nabyl právní moci dne 27. 12. 2010 a vůči němuž žalobce nebrojil kasační stížností u Nejvyššího správního soudu.

Pro úplnost soud ještě poznamenává, že si v průběhu řízení rovněž ověřoval i stav řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti žalobce, jejíž podání žalobce avizoval v předmětné žalobě, přičemž soud zjistil, že žalobce skutečně ústavní stížnost podával, nicméně i toto soudní řízení bylo s konečnou platností již skončeno, když Ústavní soud dotyčnou ústavní stížnost usnesením ze dne 9. 10. 2008 sp.zn. II. ÚS 1787/2008 pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Vzhledem k výše uvedenému tak dospěl soud k závěru, že ke dni rozhodování v předmětné věci neexistovala žádná skutečnost, která by žalovanou stranu v dané věci za daného skutkového stavu omezovala ve výkonu zákonem jí uložené povinnosti stanovit žalobci lhůtu k vycestování a udělit mu cestovní příkaz ve smyslu ust. § 38 odst. zákona o pobytu cizinců. Dle soudu tedy žalovaná strana jednala zcela v souladu s právní úpravou a nelze v žádném případě proto předmětný zásah z její strany do práv žalobce považovat za nezákonný.

Soud tudíž dospěl k závěru, že žaloba není jakkoliv důvodná, neboť v daném případě žalobce nebyl na svých právech zkrácen nezákonným zásahem, a proto žalobu podle ust. § 87 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované straně náhrada nákladů řízení nepřísluší a navíc ji ani nepožalovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po
jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu
správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem
a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí
podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,
kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem,
což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj
jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je
podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 27. dubna 2011

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
6
15Ca 183/2008

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru