Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Ca 170/2009 - 71Rozsudek KSUL ze dne 15.12.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 47/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

15Ca 170/2009-71

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Štullerové a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Ivy Kaňákové v právní věci žalobkyně: M.W., „X“, zast. JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem AK Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zast. JUDr. Danielem Volákem, advokátem AK Business Centre Litvínov, se sídlem Jiráskova 413, 430 01 Litvínov, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2009 č.j. 108/UPS/2009-15, ev. č. 177060/2009/Doč,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje č.j. 108/UPS/209-15 ze dne 12. 10. 2009 se ve výroku II. zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 6.995,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2009 č.j. 108/UPA/2009-15, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Děčín, odboru stavební úřad, ze dne 19. 1. 2009 sp. zn. OSU/124127/2008/Ub, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby „Ubytovací kapacita se zařízením pro sport a relaxaci, inženýrské sítě, zemní vrtaný kolektor, přeložka vedení NN“ v k.ú. Janov u Hřenska, a rozhodnutí Magistrátu města Děčín bylo potvrzeno.

Žalobkyně namítala, že dle jejího názoru projektová dokumentace navrhované stavby se nezabývá dostatečně parkováním. Jestliže projektová dokumentace předpokládá vybudování 16 parkovacích míst, a dále, že bude využíváno stávající parkoviště vybudované v předchozí etapě výstavby golfového klubu (celkem 14 stání) je zřejmé, že při kapacitě golfového hřiště 60 hráčů, chybí minimálně 30 parkovacích míst. Přitom již v současné době situace s parkováním u Domu s pečovatelskou službou je neúnosná vzhledem k tomu, že je zde 20 bytových jednotek.

Dále namítala, že Obecní úřad Janov se nezabýval tím, jaký dopadu bude mít stavba na současné místní komunikace, a nepožadoval jejich zpevnění. Dle jejího názoru vzhledem k provádění stavby a následně provozu nového ubytovacího objektu nebudou současné místní komunikace dostatečné a dojde k jejich nadměrnému zatížení, neboť nejsou pro takový provoz vybudovány.

Dle tvrzení žalobkyně podklady pro vydání rozhodnutí se nezabývají tím, že do obecní čističky odpadních vod bude zaústěn odtok vody z relaxačního zařízení a tím dojde k rozředění splaškových vod a bude snížena čistící schopnost zařízení.

Podle žalobkyně posudek zpracovaný v souvislosti s otázkou zasakování vod byl zpracován pouze teoreticky, nikoliv na základě geologického průzkumu. Pokud by byl totiž proveden, bylo by zjištěno, že 7m hluboké vsakovací jámy nebudou dostatečně účinné, neboť skalní podloží není v úrovni 4m pod povrchem (jak uvádí geologický posudek), ale maximálně 1,5 m pod povrchem. Není tak dostatečně řešeno vsakování vod v případě vybudování stavby.

V další námitce žalobkyně tvrdila, že stanovisko Chráněné krajinné oblasti uvádí, že v blízkosti stavby eviduje výskyt chřástala polního. Vyjádření ministerstva životního prostředí však tuto skutečnost úplně pomíjí, přitom výskyt tohoto živočišného druhu může být stavbou ohrožen.

Žalobkyně namítala, že se odvolací orgán těmito jejími připomínkami nezabýval.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že námitky žalobkyně uvedené v žalobě se z velké části shodují s jejími námitkami uvedenými v odvolání. Žalobkyně byla v předmětném územním řízení účastníkem podle ust. § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, přičemž mohla uplatňovat námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, v jakém je její vlastnické právo přímo dotčeno (§ 85 odst. 4 stavebního zákona). Žádná z námitek se však netýká přímého dotčení jejích vlastnických práv a nejsou tak námitkami ve smyslu ust. § 89 odst. 4 stavebního zákona. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný uvedl:

1) Posouzením počtu parkovacích stání pro navrhovanou stavbu se žalovaný před vydáním rozhodnutí o odvolání řádně zabýval; problematiku navrhování resp. výpočtu parkovacích stání pak žalobkyni v napadeném rozhodnutí řádně objasnil. V územním řízení stavební úřad dle ust. § 90 stavebního zákona mj. posuzuje, zda záměr žadatele je v souladu s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcími právními předpisy, mezi něž se v době vedení předmětného územního řízení řadila i vyhl.č. 137/1998 Sb. o obecných požadavcích na výstavbu platná do 25. 8. 2009, a vyhl.č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území. Dle ust. § 20 odst. 2 písm. a/ zmíněné vyhlášky, se stavební pozemek vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno umístění odstavných a parkovacích stání v rozsahu požadavků příslušné ČSN. Splněním normové hodnoty tedy dochází zároveň i ke splnění požadavku vyhlášky č. 137/1998 Sb., a požadavku vyhl.č. 501/2006 Sb. Při návrhu počtu parkovacích stání, projektant vychází z normových hodnot; tyto jsou dány ČSN 73 6110. Pro návrh tedy není relevantní stanovisko obecního úřadu obce, na jejímž území má být navrhovaný záměr umístěn, ani stanovisko dotčených orgánů. Dotčené orgány se ke správnímu řízení vyjadřují na základě zvláštních právních předpisů a z hledisek ochrany veřejných zájmů těmito předpisy vymezenými, které hájí, a do správních řízení vydávají závazná stanoviska - § 149 správního řádu. Stanovení počtu parkovacích státní je dáno normovými hodnotami. Počty parkovacích stání se stanoví výpočtem podle kapitoly 14 Dopravní plochy citované ČSN. Potřeba počtu parkovacích stání pro ubytovny je dle cit. ČSN 1 parkovací stání pro ubytovny dle cit. ČSN 1 parkovací státní na 4 lůžka. Potřebný počet parkovacích míst tedy závisí na stavebníkem předloženém návrhu stavby. Předložený návrh objektů pro ubytování (SO 02) předpokládá při plném využití kapacity bungalovů ubytování 40 osob; od tohoto se tedy odvíjí nejnižší počet parkovacích míst pro projednávaný záměr. Navrhovaný počet parkovacích míst stavebníkem pro předmětnou stavbu je 15 míst – 2 místa pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Navržený počet parkovacích stání je tedy v souladu s citovanými právními předpisy.

Dále žalovaný uvedl, že parkovací místa pro objekt pro relaxaci (SO 01) jsou zajištěna na stávajícím parkovišti Golfového klubu, který má kapacitu 14 parkovacích stání, z toho pro samotný klub je dle shora cit. ČSN nezbytných 7 stání. Předložený návrh objektu pro relaxaci (SO 01) předpokládá maximální počet návštěvníků relaxačních procedur 40 osob. Dle cit. ČSN je potřeba počtu parkovacích stání pro stavby typu relaxačních center 1 parkovací stání pro 4 až 8 návštěvníků. Stavebníkem navrhovaný počet parkovacích stání pro předmětnou stavbu, resp. zbývající počet volných parkovacích míst na stávajícím parkovišti Golfového klubu je 7 míst. Počet parkovacích míst tedy vyhovuje ČSN 73 6110. Počet parkovacích míst pro obě stavby SO 01 a SO 02 je tedy navržen v souladu s právními předpisy.

2) Místní komunikace v obci Janov u Hřenska jsou ve vlastnictví obce Janov, která byla v předmětném územním řízení účastníkem řízení, a dala své vyjádření. Jako vlastník komunikací obec Janov neuplatnila z hlediska navrhovaného záměru požadavek na vyvolané podmiňující investice, týkající se úpravy konstrukční skladby silničního profilu místních komunikací. Navrhovaný záměr má rozšířit služby pro návštěvníky stávajícího golfového klubu, příliv nových návštěvníků, mířících pouze do relaxačního centra (SO 01) nebude vzhledem k odlehlosti obce nijak dramatický a je očekáváno spíše jeho využití členy golfového klubu a místními obyvateli. Z uvedeného důvodu proto nelze předpokládat výrazné zvýšení dopravní zátěže v obci a z toho vyplývající nutnost úpravy konstrukční skladby stávajících místních komunikací. Obava žalobkyně o dopad na stav pozemních komunikací v lokalitě vlivem umístění navrhovaného záměru je neopodstatněná.

3) Námitka týkající se snížení čistící schopnosti ČOV v důsledku ředění odpadních vod vodami z relaxačního zařízení byla vznesena již při ústním projednání záměru v územním řízení. K námitce podal odborné písemné stanovisko Magistrát města Děčín, odbor životního prostředí (č.j. OŽP/8151/09/Hv ze dne 21. 1. 2009). V tomto stanovisku uvedl, že napojením dalších objektů na ČOV se čistící efekt tohoto zařízení naopak výrazně zvýší. Odvolací orgán neměl důvod v odvolacím řízení toto odborné stanovisko vodoprávního orgánu zpochybňovat. Žalobkyně v odvolání ani v podané žalobě neuvedla pro své tvrzení žádné konkrétní důvody.

4) K námitce ohledně nedostatečného řešení zasakování dešťových vod žalovaný uvedl, že „geologický a hydrogeologický posudek zaměřený na utrácení dešťových vod do horninového prostředí“ byl zpracován osobou oprávněnou k výkonu této činnosti dle zákona ČNR č. 62/1988 Sb. o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, RNDr. Petrem Slámou, který je dle ust. § 3 tohoto zákona oprávněn k projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací. Návrh způsobu utrácení dešťových vod do podloží je zpracován na základě hydrogeologických údajů převzatých z díla „Hydrogeologická syntéza české křídové pánve, Herčík a kol. 1987“ (jak uvedeno v posudku), tedy na základě systémového průzkumu Českého geologického ústavu v Praze. Tvrzení žalobkyně, že skalní podloží se namísto ve 4 m pod úrovní terénu (jak uvedeno v posudku) nachází max. 1,5 m „pod povrchem“ není, na rozdíl od posudku RNDr. Petra Slámy podloženo geologickým průzkumem provedeným osobou k této činnosti oprávněnou dle výše uvedeného právního předpisu. Z podané žaloby není ani zřejmé, z čeho tvrzení žalobkyně vychází. Žalovaný nemá důvod závěry ani navržený způsob utrácení dešťových vod, uvedené v posudku RNDr. Petra Slámy, zpochybňovat a tvrzení žalobkyně považuje za neopodstatněné.

5) K žalobnímu tvrzení o výskytu chřástala polního a jeho ohrožení žalovaný poukázal především na to, že žalobkyně nesděluje, ve kterém ze svých stanovisek Správa chráněné krajinné oblasti Labské pískovce údajně uvádí, že v místě blízkém stavby eviduje výskyt chřástala polního. Příslušný orgán ochrany přírody, tj. Správa CHKO Labské pískovce, v závazných stanoviscích na výskyt chřástala polního neupozorňuje. V předmětném územním řízení vydala Správa CHKO Labské pískovce podle § 45i zák. č. 114/1992 Sb. dvě závazná stanoviska, a to dne 5. 9. 2008 (č.j. 02052/LP/2008/AOPK) a dne 17. 12. 2008 (č.j. 02783/LP/2008/AOPK). V obou citovaných stanoviscích tento dotčený orgán sděluje, že navrhovaný záměr nebude mít významný vliv na Ptačí oblast Labské pískovce. Závazná stanoviska byla přezkoumána Ministerstvem životního prostředí, jakožto orgánem nadřízeným orgánu, který závazná stanoviska vydal, a byla potvrzena. Obava žalobkyně o ohrožení chřástala polního v dotčené lokalitě vlivem umístění navrhovaného záměru tak nevychází z objektivně zjištěných údajů o jeho výskytu.

6) K tvrzení žalobkyně, že se žalovaný řádně nevypořádal s jejími připomínkami uplatněnými v odvolacím řízení, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že se s připomínkami žalobkyně vypořádal dostatečným způsobem. Žalobkyně nebyla tak zkrácena na svých procesních právech, přičemž hmotně právní legitimace k uplatnění uvedených žalobních námitek žalobkyni rovněž nesvědčí, neboť tyto námitky nemají žádný vztah k vlastnickému právu žalobkyně k dotčeným pozemkům a stavbám.

Při jednání soudu právní zástupce žalobkyně doplnil žalobní námitky o další tvrzení, a to: 1) pozemky, na nichž má být stavba umístěna spadají do třetí zóny CHKO Labské pískovce, která je součástí Ptačí oblasti Labské pískovce a žalovaný se touto otázkou pečlivě nezabýval, 2) žalobkyně namítá, že nebyly posouzeny všechny její námitky, které uváděla v podaném odvolání, jako jsou imise, znečišťování vod, zastínění pozemku, 3) právní zástupce žalobkyně dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. 10. 2001 sp.zn. 22 Cdo 2929/99 publikované pod č. C 794 souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaného nakladatelstvím CH BECK, svazek 11, které se zabývalo otázkou měření imisí, 4) právní zástupce dále doplnil bod žaloby týkající se neprovedení geologického průzkumu o tvrzení, že nebyl proveden faktický průzkum, a dle názoru žalobkyně hrozí v případě dešťů podmáčení pozemků, na nichž bude stavba provedena a současně hrozí i podmáčení pozemků žalobkyně, 5) žalobní bod týkající se dle žalobkyně o nedostatečném počtu parkovacích míst doplnila o obavu, že auta budou návštěvníci Golfového klubu parkovat na přilehlých zelených plochách, jako je tomu v současné době, a proto měl žalovaný tuto námitku posoudit i z hlediska budoucnosti, 6) právní zástupce žalobkyně doplnil žalobu v tom směru, že v územním řízení sice byl dán souhlas Obce Janov pokud se jedná o příjezdovou cestu k navrhované stavbě, ale žalovaný se dostatečným způsobem nevyrovnal se stanoviskem Policie ČR, která s umístěním stavby souhlasila, ale upozornila, že stávající parametry komunikace nebudou výhledově stačit nárůstu dopravy.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák.č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c/, písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky však v projednávané věci zjištěny nebyly.

V předmětné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.

Podle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. každý kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takové rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

K podání žaloby ve správním soudnictví je tedy legitimován ten, kdo tvrdí, že byl rozhodnutím přímo zkrácen na právu (nebo povinnosti) nebo, že byl zkrácen nepřímo, v důsledku porušení svých práv v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Musí tak žalobci svědčit právo, o němž bylo rozhodováno ve správním řízení, a to hmotné (namítá pak zkrácení práva v důsledku nezákonnosti rozhodnutí), anebo může namítat i porušení procesních práv v řízení (vady řízení) s tím, že tyto vady řízení ovlivnily výrok rozhodnutí o jeho právech či povinnostech. Žalobce musí být osobou, které se rozhodnutí dotýká přímo, nemůže se dovolávat ochrany práv cizích.

Žalobkyně namítala, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí se řádně nevypořádal s jejími námitkami uvedenými v odvolání. Soud ze spisu, který mu byl žalovaným předložen, zjistil, že práv žalobkyně se přímo dotýká pouze její námitka a ohledně nedostatečně řešeného zasakování dešťových vod, neboť pozemek těsně sousedí s pozemkem, kde má být umístěna zamýšlená stavba a hrozí nebezpečí, že při nesprávném řešení zasakování dešťových vod dojde k podmáčení i pozemku žalobkyně a bude tak narušeno její vlastnické právo. Soud proto připustil podání žaloby, když žalobkyně je z důvodu výše naznačených k podání žaloby procesně legitimována.

Současně soud posuzoval důvodnost ostatních žalobních námitek (nedostatek parkovacích míst, stav místní komunikace, čistička odpadních vod, výskyt chřástala polního). Především třeba zdůraznit, že žalobu lze podat do 2 měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanovým způsobem. Jednou ze základních náležitostí žaloby jsou žalobní námitky, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadený výrok rozhodnutí za nezákonný nebo nicotný (§ 71 odst. 1 písm. d/ s.ř.s.). Žalobce může žalobní body kdykoliv za řízení omezit, rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroku rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 s.ř.s.).

S ohledem na uvedené ustanovení soudního řádu správního soud se nezabýval námitkami, které právní zástupce žalobkyně přednesl při jednání soudu dne 15. 12. 2010, neboť se jednalo o rozšíření námitek až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.

K ostatním námitkám, mimo již zmíněnou námitku řešení zasakování dešťových vod, soud nepřihlédl, neboť z žaloby ani ze správního spisu nevyplývá porušení subjektivních práv žalobkyně, vyplývajících z konkrétního právního předpisu. Žalobkyně se de facto dovolává ochrany veřejného zájmu, k čemuž není oprávněna.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

Z předloženého správního spisu soud zjistil, že Magistrát města Děčín, odbor stavební úřad, vydal dne 19. 1. 2009 pod sp.zn. OSU/124127/2008/Ub podle § 79 a § 92 stavebního zákona rozhodnutí o umístění stavby „Ubytovací kapacita se zařízením pro sport a relaxaci, inženýrské sítě, zemní vrtaný kolektor, přeložka vedení NN“ na p.p.č. 362, 354/2, 367, 347/3, 906, 427/14, 427/1 a 910/16 v k.ú. Janov u Hřenska. Jednou z podmínek pro umístění a projektovou přípravu byla pod č. 12 podmínka, že dešťové vody budou likvidovány na pozemku stavebníka p.č. 362 s p.č. 427/14 v k.ú. Janov u Hřenska, jak je zakresleno v celkové situaci v měřítku 1:1000 a ve výkresech umístění objektů v měřítku 1:500. Oba stavební celky budou vybaveny vsakovacím systémem samostatně, a to do vsakovacích studní o hloubce 6,0 – 7.0 m. Likvidací nesmí dojít k podmáčení pozemků jiných vlastníků. Stavební úřad pak v části odůvodnění rozhodnutí, kde se zabýval námitkami účastníků řízení, ohledně námitky žalobkyně vznesené v průběhu územního řízení pouze odkázal na hydrogeologický posudek zpracovaný RNDr. Petrem Slámou a námitku zamítl, neboť vsakováním nedojde k podmáčení sousedních pozemků či staveb. Nejbližší vsakovací jáma bude umístěna 1,0 m od sousedního pozemku p.č. 360/3 v k.ú. Janov u Hřenska.

Žalobkyně v odvolání proti tomuto rozhodnutí namítala, že zasakování dešťových vod nebyla věnována dostatečná pozornost, když nebyly provedeny půdní sondy, které by prokázaly vsakovací schopnost zdejšího podloží. Posudek, na který bylo odkazováno, vycházel pouze z odborné literatury.

Soud se s námitkou žalobkyně v tomto případě ztotožnil, neboť z předmětného posudku nevyplývá, zda a jaký konkrétní průzkum byl na pozemku, kde se má stavba uskutečnit, proveden. Rovněž není patrno, zda údaje v posudku uvedené a týkající se geologického profilu podloží předmětné parcely vycházejí ze skutečnosti nebo všeobecných údajů převzatých ze shora zmiňovaného díla. To však neznamená, že by soud zpochybňoval celý posudek podaný RNDr. Petrem Skálou. Soud zdůrazňuje, že odůvodnění rozhodnutí, je stejně jako jeho výrok podstatnou náležitostí správního rozhodnutí. Podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřeními k podkladům rozhodnutí.

Správní orgán tedy musí uvést, jakým způsobem se vypořádal s námitkami účastníků. Pokud správní orgán neakceptuje podané námitky či návrhy, musí zdůvodnit, proč tak neučinil. Jestliže žalobkyně po celou dobu správního řízení poukazovala na to, že geologický profil pozemků je jiný, než je uváděno v posudku a namítala, že podle jejího názoru nelze vyloučit navrhovaným stavebním řešením podmáčení pozemků v jejím vlastnictví, považuje soud za nedostatečné vypořádání se s touto námitkou jen odkazem na předmětný geologický a hydrologický posudek. Z něho totiž opravdu není patrno, zda při jeho zpracování bylo vycházeno jen z publikovaného díla, na které bylo odkázáno, či zda byl proveden a popř. jaký konkrétní průzkum. Žalobkyni tak nebylo odpovězeno na to, zda hrozí podmáčení jejích pozemků a zda navrhované stavební řešení bude dostatečné. V tomto směru bude třeba, aby žalovaný odvolací řízení doplnil např. výslechem RNDr. Petra Slámy za účelem vysvětlení či doplnění údajů v posudku tak, aby žalovaný mohl odpovědně posoudit důvodnost námitky žalobkyně.

Směrem k žalobkyni pak soud dodává, že nepřihlédl k fotografiím, které při jednání soudu předložil její právní zástupce, neboť z nich nebylo patro, kde a kdy byly pořízeny a co konkrétně dokladují, takže jimi nebylo možno provést důkaz.

S ohledem na uvedené skutečnosti zdejší soud napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, potřebuje zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. b/ s.ř.s.). V dalším řízení bude správní orgán vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 4 a 5 s.ř.s.).

Žalobkyně měla v projednávané věci částečný úspěch, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty druhé s.ř.s. přiznal žalobkyni část nákladů řízení a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku poměrnou část nákladů řízení ve výši 6.995,- Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč, z částky 4.200,- Kč představující odměnu za dva úkony právní služby advokáta JUDr. Milana Hulíka (převzetí zastoupení a účast u jednání soudu dne 15. 12. 2010), z částky 600,- Kč za s tím související dva režijní paušály, to vše podle vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za poskytnutí právních služeb, a dále z částky 195,- Kč představující jízdné rychlíkem z Prahy do Ústí nad Labem a zpět. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za část právního zastoupení advokátkou JUDr. Hanou Marvanovou.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 15. prosince 2010

JUDr. Dagmar Štullerová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru