Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Ca 120/2009 - 33Rozsudek KSUL ze dne 27.07.2011


přidejte vlastní popisek

15Ca 120/2009-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Ivy Kaňákové v právní věci žalobce: Ing. Zdeňka Škopa, správce konkursní podstaty úpadce „WORLD SERVICE, s.r.o., IČ: 250 13 742, se sídlem Slatina č.p. 25, Lovosice“, zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí č.p. 157/30, proti žalovanému: Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2009 č.j. 6593/09-1500-505267,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2009 č.j. 6593/09-1500-505267, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Libochovicích (dále jen „správce daně“) ze dne 24. 11. 2008 č.j. 37152/08/197970/5359, jímž mu byla zamítnuta jeho žádost o vrácení přeplatku na dani z přidané hodnoty v celkové výši 5.974,-Kč s odůvodněním, že ke dni podání dotyčné žádosti, tj. k 24. 9. 2008, nebyl evidován na osobním účtu úpadce WORLD SERVICE, s.r.o., vratitelný přeplatek a ani nevznikl ve lhůtě šedesáti dnů ode dne podání zmíněné žádosti. Současně žalobce navrhl, aby soud zrušil i prvoinstanční rozhodnutí správce daně a aby byla zmiňovaná věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení a žalovaná strana mu nahradila náklady soudního řízení.

V žalobě namítl, že rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých právech, neboť žalovaný nerespektuje ust. § 432 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“). Podle přechodného ust. § 432 odst. 1 insolvenčního zákona totiž platí, že pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona se použijí dosavadní právní předpisy. Tyto dosavadní právní předpisy přitom neumožňují správci daně postupovat tak, jak postupoval, tedy převádět si nadměrné odpočty na daňové nedoplatky, když přeplatek na dani z přidané hodnoty náleží podle insolvenčního zákona do konkursní podstaty. Již několikrát totiž bylo judikováno, že správce daně si nemůže „započítat“ a „nevrátit“ nadměrný odpočet, neboť takový postup je v rozporu s ust. § 64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Žalobce v tomto směru považuje za nerozhodnou změnu daňového řádu a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), na které se odvolává žalovaný ve svém rozhodnutí, protože ve vztahu k zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „konkursní zákon“), se totiž nejedná o speciální úpravu obsaženou v daňovém řádu.

Závěrem žalobce uvedl, že pokud jeho žádosti o vrácení přeplatku nebylo vyhověno pro nerespektování ust. § 432 odst. 1 insolvenčního zákona a přeplatek nebyl vrácen do konkursní podstaty, došlo k porušení ust. § 2 odst. 1 daňového řádu a v důsledku zamítnutí žalobcova odvolání i k porušení ust. § 50 odst. 6 a ust. § 64 odst. 4 téhož zákona.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost.

K věci uvedl, že na majetek společnosti WORLD SERVICE, s.r.o., byl dne 6. 4. 2004 prohlášen konkurs. Následně dne 24. 9. 2008 došlo správci daně od žalobce podání označené jako „Nadměrný odpočet DPH“, které správce daně posléze posoudil jako žádost o vrácení přeplatku. Tuto žádost přitom správce daně svým rozhodnutím zamítl pro neexistenci vratitelného přeplatku s odkazem na ust. § 64 odst. 4 daňového řádu.

Zákonem č. 296/2007 Sb., kterým se mění insolvenční zákon a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím, byla s účinností od 1. 1. 2008 novelizována ustanovení daňového řádu a zákona o DPH. Nová úprava přitom mj. reagovala na dlouholetý rozpor mezi daňovým řádem, zákonem o DPH a konkursním zákonem a zásadním způsobem změnila postup správce daně v oblasti vracení přeplatků u daňových subjektů v konkursu. V ust. § 105 odst. 1 zákona o DPH byla vypuštěna věta třetí, která do 31. 12. 2007 umožňovala správci daně vracení nadměrných odpočtů pouze za předpokladu neexistence daňových nedoplatků vzniklých před i po prohlášení konkursu. Dále žalovaný uvedl, že tímto zákonem bylo rovněž vloženo za ust. § 40 daňového řádu nové ustanovení, a to § 40a pojednávající o nedoplatcích v insolvenčním řízení, v jehož odst. 1 je uvedeno, že se pro účely insolvenčního řízení daňové nedoplatky považují za a) daňové pohledávky za majetkovou podstatou, za b) daňové pohledávky s nárokem na uspokojení ze zajištění, nebo za c) další přihlášené daňové pohledávky. Vedle toho žalovaný podrobně předestřel právní úpravu obsaženou i v odst. 2, 3 a 4 ust. § 40a daňového řádu. Dále žalovaný uvedl, že novelou bylo dotčeno i ust. § 59 daňového řádu, když za jeho odst. 5, v němž je řešeno pořadí úhrady daňových povinností, byl vložen nový odst. 6 měnící postup při úhradách daňových povinností dle odst. 5.

Dle žalovaného podstata změny oproti předchozí právní úpravě spočívá v tom, že se při nakládání s přeplatkem nepřihlíží k nedoplatkům vzniklým před prohlášením konkursu. Pokud však vznikne nedoplatek po prohlášení konkursu, nadměrný odpočet se na něj použije.

Podle čl. CIV zákona č. 296/2007 Sb. se ustanovení tohoto zákona použije i pro daň z přidané hodnoty související s řízením, které bylo zahájeno a pravomocně neskončeno podle konkursního zákona, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Na řízení pravomocně neukončená do 31. 12. 2007 je tak uloženo aplikovat již novou právní úpravu účinnou od 1. 1. 2008. Zároveň z tohoto ustanovení vyplývá, že řízení pravomocně ukončená do 31. 12. 2007, kdy správce daně nakládal s přeplatky dle původní právní úpravy daňového řádu a zákona o DPH revidována nebudou. To se v daném případě týká všech požadovaných nadměrných odpočtů, tj. za duben, srpen a prosinec roku 2004, červen, říjen a prosinec roku 2005 a říjen roku 2007, které byly převedeny na nedoplatky na jiných daních.

Žalovaný trvá na tom, že postupoval plně ve shodě s přechodným ustanovením § 432 odst. 1 insolvenčního zákona, když řízení pravomocně ukončená do 31. 12. 2007 byla vedena podle právní úpravy platné do tohoto data. Tento postup považuje žalovaný za konformní jak s ustanoveními daňového řádu a zákona o DPH, tak i s ust. § 432 odst. 1 insolvenčního zákona v době rozhodování. Žalobce nebyl nijak zkrácen na svých zákonných právech a rovněž žalovaný nerozhodoval v rozporu s daňovým řádem.

K výzvě soudu ze dne 1. 7. 2010, č.j. 15 Ca 120/2009 - 23, aby žalovaná strana sdělila, jak bylo naloženo s jednotlivými nadměrnými odpočty za období duben, srpen a prosinec roku 2004, červen, říjen a prosinec roku 2005 a říjen roku 2007 v celkové výši 5.974,-Kč, žalovaný v písemné odpovědi ze dne 26. 7. 2010 sdělil, že všechny nadměrné odpočty za dotyčná období byly převedeny na daňové nedoplatky na dani silniční, popř. na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, popř. na dani z příjmů právnických osob, a to na základě jednotlivých rozhodnutí o převedení daňového přeplatku na úhradu daňového nedoplatku, s tím že všechna tato rozhodnutí byla řádně doručena žalobci, který je nenapadl řádným ani mimořádným opravným prostředkem. Na podporu tohoto tvrzení pak žalovaný soudu předložil v tomto směru doplněný správní spis.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a právní zástupce žalobce nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělil, když byl o uvedeném následku ve výzvě výslovně poučen.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Na tomto místě soud předesílá, že po zevrubném prozkoumání veškerých podkladů dospěl k závěru, že podaná žaloba z hlediska uplatněných žalobních námitek a soudem zjištěného skutkového stavu není důvodná.

Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 24. 9. 2008 u správce daně žádost o vrácení přeplatku v celkové výši 5.974,-Kč, který měly představovat nadměrné odpočty u daně z přidané hodnoty za období duben, srpen a prosinec roku 2004, červen, říjen a prosinec roku 2005 a říjen roku 2007 společnosti WORLD SERVICE, s.r.o., na níž byl dne 6. 4. 2004 prohlášen konkurs. Tato žádost byla rozhodnutím správce daně ze dne 24. 11. 2008 zamítnuta s odůvodněním, že ke dni podání dotyčné žádosti, tj. k 24. 9. 2008, nebyl evidován na osobním účtu úpadce WORLD SERVICE, s.r.o., vratitelný přeplatek a ani nevznikl ve lhůtě šedesáti dnů ode dne podání zmíněné žádosti.

Při posuzování důvodnosti předmětné žaloby má pak dle názoru soudu klíčový význam skutečnost, z jakého důvodu nebyl správcem daně v rozhodném období evidován na osobním účtu úpadce WORLD SERVICE, s.r.o., vratitelný přeplatek. Z původně předloženého správního spisu soudu žalovaným tuto skutečnost nebylo možno zjistit, a proto soud již výše citovanou výzvou ze dne 1. 7. 2010 žalovaného vyzval, aby soudu sdělil, jak bylo naloženo s nadměrnými odpočty za období duben, srpen a prosinec roku 2004, červen, říjen a prosinec roku 2005 a říjen roku 2007 úpadce WORLD SERVICE, s.r.o., s tím, nechť je soudu popř. sděleno, na základě kterých rozhodnutí bylo rozhodnuto o převedení těchto nadměrných odpočtů na nedoplatky na jiných daních, zda tato rozhodnutí byla doručena žalobci a kdy a zda tato případná rozhodnutí žalobce napadl opravným prostředkem. Zároveň byl žalovaný soudem vyzván, aby jím poskytnutou odpověď případně podložil dokumenty dokládajících jím uváděné skutečnosti. K výzvě soudu ze dne 1. 7. 2010 žalovaný sdělil, jak již bylo předestřeno shora, že všechny nadměrné odpočty za 7 dotyčných období byly převedeny na daňové nedoplatky na dani silniční, popř. na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, popř. na dani z příjmů právnických osob, a to na základě jednotlivých rozhodnutí o převedení daňového přeplatku na úhradu daňového nedoplatku, s tím že všechna tato rozhodnutí byla řádně doručena žalobci, který je nenapadl řádným ani mimořádným opravným prostředkem. Tomuto tvrzení žalovaného přitom zcela odpovídá v tomto směru doplněný správní spis, jenž žalovaný spolu se sdělením předložil.

Na základě doplněného správního spisu tak soud prokazatelně zjistil, že nadměrný odpočet za období duben 2004 byl rozhodnutím správce daně ze dne 7. 6. 2004, č.j. 16465/04/197970/5359, které bylo řádně doručeno žalobci dne 10. 6. 2004, převeden na nedoplatek na dani silniční ve výši 421,-Kč, dále že nadměrný odpočet za období srpen 2004 byl rozhodnutím správce daně ze dne 19. 10. 2004, č.j. 24067/04/197970/5359, které bylo řádně doručeno žalobci dne 10. 10. 2004, převeden na nedoplatek na dani silniční ve výši 387,-Kč, dále že nadměrný odpočet za období prosinec 2004 byl rozhodnutím správce daně ze dne 7. 2. 2005, č.j. 4180/05/197970/5359, které bylo řádně doručeno žalobci dne 15. 2. 2005, převeden na nedoplatek na dani silniční ve výši 772,-Kč, dále že nadměrný odpočet za období červen 2005 byl rozhodnutím správce daně ze dne 12. 8. 2005, č.j. 20377/05/197970/5359, které bylo řádně doručeno žalobci dne 17. 8. 2005, převeden na nedoplatek na dani silniční ve výši 150,-Kč, dále že nadměrný odpočet za období říjen 2005 byl rozhodnutím správce daně ze dne 18. 12. 2005, č.j. 27198/05/197970/5359, které bylo řádně doručeno žalobci dne 23. 12. 2005, převeden na nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ve výši 1.627,-Kč a na dani silniční ve výši 500,-Kč, dále že nadměrný odpočet za období prosinec 2005 byl rozhodnutím správce daně ze dne 8. 2. 2006, č.j. 6191/06/197970/5359, které bylo řádně doručeno žalobci dne 16. 2. 2006, převeden na nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ve výši 794,-Kč, na dani silniční ve výši 600,-Kč a na dani z příjmů právnických osob ve výši 506,-Kč a konečně že nadměrný odpočet za období říjen 2007 byl rozhodnutím správce daně ze dne 5. 12. 2007, č.j. 40593/075/197970/5359, které bylo řádně doručeno žalobci dne 11. 12. 2007, převeden na nedoplatek na dani z příjmů právnických osob ve výši 217,-Kč. Dále soud na základě doplněného správního spisu zjistil, že všech 7 rozhodnutí správce daně o převedení daňového přeplatku na daňový nedoplatek, jsou pravomocná, přičemž ani v jednom případě žalobce tato rozhodnutí nenapadl řádným či mimořádným opravným prostředkem a posléze popř. i správní žalobou.

Otázka převedení daňových přeplatků v podobě nadměrných odpočtů za 7 období na daňové nedoplatky úpadce WORLD SERVICE, s.r.o., tak byla předmětem 7 samostatných daňových řízení vedených za účasti žalobce. Bylo tedy na žalobci, aby po vyčerpání opravných prostředků v dotyčných 7 daňových řízeních brojil u zdejšího soudu žalobami proti případným zamítavým rozhodnutím žalovaného vůči odvoláním žalobce proti 7 rozhodnutím správce daně o převedení daňových přeplatků na daňové nedoplatky a inicioval tak soudní přezkum rozhodnutí o převedení daňových přeplatků na daňové nedoplatky úpadce WORLD SERVICE, s.r.o.

Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že žalobce v právě projednávané věci, jejímž předmětem je přezkum rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žalobcovy žádosti správcem daně o vrácení daňových přeplatků v podobě nadměrných odpočtů pro neevidování vratitelného přeplatku na osobním účtu dotyčného úpadce, a to v důsledku již pravomocně skončených 7 se žalobcem samostatně vedených daňových řízení o převedení nadměrných odpočtů na daňové nedoplatky u různých druhů daní, se nemůže účinně domáhat zrušení žalobou napadeného rozhodnutí včetně jemu předcházejícímu rozhodnutí správce daně.

Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud uzavírá, že v důsledku již pravomocně skončených 7 se žalobcem samostatně vedených daňových řízení o převedení nadměrných odpočtů na daňové nedoplatky u různých druhů daní správce daně a v návaznosti na něj i žalovaný zcela legitimně žalobcovu žádost o vrácení daňového přeplatku v podobě nadměrných odpočtů zamítl, neboť v rozhodném období nebyl evidován na osobním účtu úpadce WORLD SERVICE, s.r.o., nějaký vratitelný přeplatek. V předmětném řízení bylo s přihlédnutím ke shora nastíněnému skutkovému stavu vyloučeno jakkoliv se zabývat zákonností samotných 7 rozhodnutí správce daně o převedení nadměrných odpočtů na daňové nedoplatky u různých druhů daní, jak byly citovány výše, když ty byly předmětem 7 samostatných daňových řízení vedených před správcem daně za účasti žalobce, proti nimž žalobce mohl případně brojit samostatnými žalobami u zdejšího soudu.

S ohledem na výše uvedené tedy soud dospěl k názoru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně podle ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a navíc mu ani žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 27. července 2011

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru