Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Ca 106/2009 - 39Rozsudek KSUL ze dne 12.10.2010


přidejte vlastní popisek

15Ca 106/2009-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Štullerové a soudců JUDr. Ivy Kaňákové a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: J.J., „X“, zastoupeného JUDr. Rudolfem Kožušníkem, advokátem se sídlem Uruguayská 17, Praha 2, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Obec Smolnice, se sídlem Smolnice 104, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.6.2009, č.j. UPS/55/2009/3, ev. č. 37608/2009/Sv.,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 11.6.2009, č.j. UPS/55/2009/3, ev. č. 37608/2009/Sv. se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 800,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11.6.2009 č.j. UPS/55/2009/3, ev.č. 37608/2009/Sv, kterým bylo zamítnuto pro opožděnost jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Louny, stavební úřad ze dne 2.12.2008 č.j. MULN/12269/2008/SU/W, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby „Zkapacitnění silnice R7 – Chlumčany“.

V žalobě uvádí, že lhůta k odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí uplynula dne 5.2.2009. Dále konstatuje, že dne 5.2.2009 v 19.15 hod. pomocí veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu podal odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí prostřednictvím Stavebního úřadu Městského úřadu Louny. Dne 6.2.2009 byla pak poštovní Pokračování

přepravou poslána písemná verze odvolání, aby byla dodržena podmínka § 37 odst. 4 věty druhé zák. č. 500/2004 Sb., správní řád. Trvá tedy na tom, že odvolání bylo podáno řádně a včas.

Uvádí, že zákonodárce v ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu výslovně zakotvil možnost činit podání prostřednictvím veřejné datové sítě s podmínkou, že do 5 dnů bude takováto komunikace zákonem stanoveným způsobem potvrzena, například formou zaslání písemného podání poštou. Skutečnost, že správní orgán je tak povinen s příslušnými administrativními potížemi ověřovat došlá elektronická podání a tato podání třídit, posuzovat a vůbec s nimi zacházet jako s klasickými písemnými podáními, nelze přičítat k tíži účastníka, který se rozhodne možnosti učinit elektronické podání skrze veřejnou datovou síť bez zaručeného elektronického podpisu využít. Trvá na tom, že žalobce prostřednictvím řádně zmocněného advokáta zaslal e-mailem prostřednictvím veřejné elektronické sítě bez zaručeného podpisu v poslední den lhůty správnímu orgánu prvního stupně odvolání, které následující den odeslal i v písemné podobě prostřednictvím pošty.

Dle žalobce odvolací orgán pochybil, když včasné odvolání posoudil jako opožděné a ve svém rozhodnutí se nezabýval odvolacími důvody. Porušil tak práva žalobce, neboť v rámci odvolacího řízení nebyly jeho věcné argumenty odvolacím orgánem vůbec přezkoumány a posouzeny. Toto porušení procesních práv žalobce je takového charakteru, že mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť odvolací orgán má za povinnost náležitě zvážit odvolací důvody vznesené účastníky a své rozhodnutí o nich náležitě, logicky a věcně odůvodnit. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo zamítnuto jako opožděné, rozhodnutí o odvolání se z hlediska důvodů vznesených v odvolání stalo dle žalobce fakticky nepřezkoumatelné.

Dle názoru žalobce ani skutečnost, že se odvolací orgán některými otázkami vznesenými v odvolání z hlediska možné aplikace § 94 a násl. správního řádu zabýval, nemůže nahradit plnohodnotné posouzení odvolání v odvolacím řízení, kdy se odvolací orgán zabývá meritem věci a kdy musí své rozhodnutí náležitě odůvodnit a vypořádat se se všemi vznesenými odvolacími důvody. Přezkumné řízení je podmíněno důvodnou pochybností o souladu rozhodnutí s právními předpisy, zatímco v odvolacím řízení se zákonnost rozhodnutí posuzuje bez ohledu na kritérium důvodných pochybností a jediné kritérium představují odvolací důvody. Odvolací orgán tak v napadeném rozhodnutí krátce odůvodňuje, proč neshledal důvodné pochybnosti o souladu prvoinstančního rozhodnutí s právními předpisy, namísto toho, aby byly v rámci rozhodnutí o odvolání řádně posouzeny odvolací důvody vznesené v odvolání a na základě toho buď bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání z důvodu posouzení merita věci, nebo o zrušení prvoinstančního rozhodnutí, případně o jeho změně.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

Uvedl, že při hodnocení, zda odvolání je včasné či opožděné, vycházel čistě ze spisové složky správního orgánu prvního stupně. Správní orgán prvního stupně byl přesvědčen, že odvolání, které mu bylo dne 9.2.2009 v písemné podobě doručeno, je jediným existujícím podáním. O skutečnosti, že žalobce podání odvolání učinil prvotně poslední den odvolací lhůty pomocí veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu, se fakticky nedověděl. Žalovaný až po podání žaloby, a to právě na základě obsahu žaloby, zjistil, že pracovnice podatelny Městského úřadu v Lounech odvolání podané prostřednictvím veřejné

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

datové sítě odmítla a zprávu odesílateli vrátila jako nepřijatou. Příslušní pracovníci prvoinstančního správního orgánu proto neměli o existenci tohoto podání ponětí a proto posoudili již oni odvolání žalobce jako opožděné a jako takové jej postoupili žalovanému. Z obsahu samotného písemného podání odvolání nijak nevyplývalo, že žalobce již učinil toto podání prostřednictvím veřejné datové sítě. Žalovaný tedy neměl žádný důvod pochybovat o názoru správního orgánu prvního stupně, že je odvolání opožděné.

Žalovaný je však názoru, že ačkoliv na odvolání vzhledem k výše uvedenému pohlížel jako na opožděné a dále je posuzoval v souladu s ustanovením § 94 a násl. správního řádu, kdy fakticky obsah ustanovení § 94 správního řádu je co se týče přezkoumání souladu s právními předpisy prakticky shodný s obsahem § 89 odst. 2 správního řádu, dle kterého žalovaný zkoumá včas podaná odvolání, zabýval se vzhledem k obsahu odvolání taktéž jeho věcnou stránkou. K uvedenému dospěl na základě zjištění, že pouze tak mohl následně posoudit zákonnost rozhodnutí prvostupňového orgánu. Důkazem o tvrzení uvedeného postupu žalovaného je dle jeho názoru jednoznačně obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný i přes svůj počáteční závěr, že se jedná o opožděné podání, v odůvodnění žalobou napadeného se vyjádřil k podstatě jednotlivých námitek žalobce, jak by učinil i v případě včasného podání odvolání. K tomu přistoupil z důvodu, aby se mohl zabývat věcnou stránkou odvolání, která se fakticky ve svém obsahu týká i obecných veřejných zájmů, a aby byl následně schopen posoudit zákonnost rozhodnutí. Skutečnost, že byla žalovaným

přezkoumána i věcná stránka obsahu odvolání je dle žalovaného seznatelná z odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný prakticky nad rámec ustanovení § 94 správního řádu zhodnotil jednotlivé důvody odvolání a vypořádal se s nimi. Žalovaný trvá na tom, že i přes vyhodnocení odvolání jako opožděného, bylo odvolání v napadeném rozhodnutí posouzeno plnohodnotně a žalovaný se jím (tj. meritem věci) zabýval v plném rozsahu. Odůvodnění podstaty odvolání, tj. fakticky zachování přístupu na pozemky žalobce, pak považuje žalovaný s ohledem na obsah odvolání, nejen za dostačující, ale i za prokazující, že odvolání není důvodné.

Obec Smolnice jako osoba zúčastněná na řízení se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalovaný ani žalobce nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělili, když byli o uvedeném následku ve výzvě výslovně poučeni.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Primárně se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Po jeho prostudování dospěl k závěru, že toto rozhodnutí je s ohledem na skutečnosti ze kterých

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

žalovaný při jeho vydání vycházel dostatečně odůvodněné a je tedy přezkoumatené. Tuto námitku tedy soud shledal jako nedůvodnou.

Z obsahu předloženého správního spisu jednoznačně vyplývá skutečnost, kterou uvedl žalovaný již ve svém vyjádření, že dne 5.2.2009, tedy v poslední den lhůty pro podání odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, bylo na elektronickou podatelnu prvostupňového orgánu doručeno odvolání vyhotovené právním zástupcem žalobce. Toto elektronické podání bylo pracovnicí elektronické podatelny odmítnuto – nepřijato, neboť neobsahovalo zaručený elektronický podpis. Podklady dokládající uvedenou skutečnost byly do správního spisu založeny až na základě výzvy žalovaného, kterou reagoval na obsah žaloby. Teprve v souvislosti se shromažďováním podkladů k vyjádření k podané žalobě byla tato skutečnost zjištěna.

V ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu je uvedeno, že podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu.

Jak vyplývá z vyjádření žalovaného k podané žalobě, mezi účastníky není sporu o tom, že předmětné odvolání bylo doručeno bez použití zaručeného elektronického podpisu do elektronické podatelny prvostupňového orgánu dne 5.2.2009, tedy v poslední den lhůty pro podání odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Rovněž není sporu mezi účastníky o skutečnosti, že právní zástupce předal k poštovní přepravě písemné vyhotovení předmětného odvolání dne 6.2.2009 a tím splnil podmínku potvrzení podání učiněného prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že pracovníci prvostupňového orgánu i pracovníci žalovaného při vedení řízení o odvolání žalobce postupovali v souladu se skutečností, že jim nebylo známo, že bylo odvolání zasláno prvostuňovému orgánu v poslední den řádné odvolací lhůty prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu a písemné vyhotovení odvolání předané k poštovní přepravě dne 6.2.2009, tedy následující den, bylo pouze potvrzením již dříve učiněného podání. Dle soudu je však nepochybné, že otázka včasnosti podání odvolání musí být posuzována bez ohledu na subjektivní znalost rozhodných skutečností odpovědných pracovníků prvostupňového orgánu i žalovaného v souladu s objektivním stavem. Je nesporně povinností správních orgánů zajistit obsluhu elektronických podatelen takovým způsobem, aby podání doručovaná prostřednictvím veřejné datové sítě byla v souladu s ustanovením příslušných právních předpisů přijata, zpracována a předána odpovědným pracovníkům daného správního orgánu. Naopak žádné ustanovení obecně závazného právního předpisu neukládá účastníkům správního řízení povinnost uvádět v případě zaslání písemného vyhotovení podání, které bylo již dříve zasláno správnímu orgánu prostřednictvím veřejné datové sítě bez zaručeného elektronického podpisu, výslovně skutečnost, že v daném případě jde o písemné potvrzení již učiněného podání ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu.

V souladu s výše uvedenými skutečnostmi tedy soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je stiženo zásadní procesní vadou, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a to bez ohledu na skutečnost, že

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

pracovníci vydávající napadené rozhodnutí v důsledku pochybení pracovnice na elektronické podatelně prvostupňového orgánu nevěděli o včas doručeném podání obsahujícím odvolání žalobce. S ohledem na výrok napadeného rozhodnutí, kdy bylo odvolání zamítnuto jako opožděné, spočívá nedostatečně zjištěný skutkový stav právě ve skutečnosti, že narozdíl od objektivního stavu věcí žalovaný vycházel z předpokladu, že existuje pouze podání odvolání učiněné prostřednictvím pošty. V uvedené skutečnosti spatřuje soud vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Vyjádření žalovaného, že nedošlo k porušení práv žalobce, neboť žalovaný žalobcovy námitky přezkoumal v rámci posouzení jeho podání jako podnětu k provedení přezkumného řízení, soud uvádí následující. S tímto tvrzením nelze v žádném případě souhlasit. Procesní postavení účastníka řízení se v odvolacím řízení a v přezkumném řízení diametrálně odlišuje. V rámci řízení o odvolání musí odvolací správní orgán přezkoumat kromě souladu napadeného rozhodnutí s právními předpisy i věcnou správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání. V rozhodnutí o odvolání se tedy správní orgán musí řádně a přezkoumatelně vypořádat s veškerými námitkami odvolatele. Naproti tomu v případě podnětu k provedení přezkumného řízení správní orgán pouze zjišťuje, zda existují důvodné pochybnosti o tom, že předmětné rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Jde o dva naprosto odlišné instituty, kdy odvolání je opravným prostředkem, který je plně v dispozici účastníka řízení, kdežto přezkumné řízení je dozorčím prostředkem, když je zahajováno nadřízeným správním orgánem z moci úřední.

Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že institut odvolacího řízení nelze nahradit posouzením podání jako podnětu k provedení přezkumného řízení, neboť se odlišují jak v rozsahu přezkumu prvostupňového rozhodnutí, tak i v účelu pro který jsou zakotveny v právním řádu, neboť účelem odvolání je ochrana práv účastníka řízení a účelem přezkumného řízení je zajištění dodržování zákonnosti rozhodování správních orgánů.

Skutečnost, že se žalovaný v rámci posouzení podání žalobce jako podnětu k provedení přezkumného řízení zabýval i věcnou stránkou předmětného řízení, nemůže zahladit skutečnost, že žalobce byl postupem správních orgánů připraven o právo na řádné přezkoumání prvostupňového rozhodnutí v rozsahu jeho odvolacích námitek v rámci odvolacího řízení.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení dle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť žalovaný při svém rozhodnutí vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení bude pak správní orgán podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku. Prvoinstančním rozhodnutím se soud při svém rozhodování nezabýval, neboť předmětná vada řízení se týkala výhradně napadeného rozhodnutí.

Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 6 800,-Kč, která se skládá z částky 2 000,- Kč za zaplacený soudní poplatek, z částky 4 200,- Kč za dva úkony právní služby po 2 100,- Kč poskytnuté zástupcem JUDr. Rudolfem Kožušníkem (převzetí věci a podání žaloby podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.) a z částky 600,- Kč za s tím související dva režijní paušály po 300,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po
jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu
správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem
a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí
podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,
kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem,
což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 12. října 2010

JUDr. Dagmar Štullerová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru