Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Af 84/2010 - 43Usnesení KSUL ze dne 31.08.2011

Prejudikatura

5 Afs 10/2011 - 94


přidejte vlastní popisek

15Af 84/2010-43

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Rock Oil p l u s, spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, ul. Říčanská č.p. 1984/5, PSČ 101 00, IČ: 272 42 439, zastoupené Ing. Alenou Matěnovou, daňovou poradkyní se sídlem v Praze 5, ul. Holečkova č.p. 31, PSČ 150 00, proti žalovanému: Celnímu ř e d i t e l s t v í Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Elišky Krásnohorské

2378/24, PSČ 400 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2010, č.j. 5038-2/2010-200100-21,

takto:

I. Žaloba se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 2.000,-Kč, který jí bude vrácen z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2010, č.j. 5038-2/2010-200100-21, jímž bylo zamítnuto odvolání podnikatele K. K., s místem podnikání v Ž., ul. M. č.p. 1487, IČ: 190 43 571, proti rozhodnutí Celního úřadu Ústí nad Labem (dále jen „celní úřad“) ze dne 15. 4. 2010, č.j. 14681/2010-206300-031, jímž bylo rozhodnuto o zajištění vybraných výrobků podle ust. § 42 odst. 1 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Současně se žalobkyně domáhala, aby soud zrušil i dotyčné prvoinstanční rozhodnutí a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Před vydáním rozhodnutí ve věci samé se soud zabýval tím, zda nejsou v předmětném řízení dány překážky bránící vydat meritorní rozhodnutí. Mezi takové překážky patří i situace, když žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou, jak je uvedeno v ust. § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), což zakládá neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který je nutno žalobu odmítnout.

V daném případě po zevrubném prostudování žaloby, k ní přiložených příloh žalobkyní a zejména pak z obsahu předloženého správního spisu žalovaným dospěl soud k závěru, že předmětnou žalobu nelze věcně projednat pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s., neboť žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Ze spisového materiálu vyplynuly následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

Dne 15. 4. 2010 provedl celní úřad kontrolu ve smyslu ust. § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních, při které zjistil, že podnikatel K. K. jakožto dopravce dopravuje od obchodního partnera žalobkyně společnosti TOTAL Deutschland GmbH nákladním automobilem tov.zn. IVECO, r.z. „X“, s autocisternou tov.zn. Scharzmüller, r.z. „X“, vybrané výrobky – minerální oleje, a to jednak benzin super, kód nomenklatury 27101145, v množství 12 307 litrů při 15ºC, které jsou předmětem spotřební daně z minerálních olejů dle ust. § 45 odst. 1 písm. a) téhož zákona, a jednak motorovou naftu, kód nomenklatury 27101941, v množství 20 181 litrů při 15ºC, které jsou předmětem spotřební daně z minerálních olejů dle ust. § 45 odst. 1 písm. b) stejného zákona. Po předložení průvodního dokladu k dopravě dle ust. § 26 zákona o spotřebních daních ze dne 15. 4. 2010, č. 4076388, celní úřad údajně zjistil, že obsahuje nesprávné údaje o sídlu společnosti žalobkyně jakožto příjemce dopravovaného zboží a místu ukončení dopravy vybraných výrobků, což následně ještě tentýž den celní úřad vedlo k tomu, že vybrané výrobky a dopravní prostředky, které vybrané výrobky dopravovaly, zajistil s poukazem na ust. § 42 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních.

Předmětné vybrané výrobky celní úřad zajistil již výše citovaným rozhodnutím ze dne 15. 4. 2010, č.j. 14681/2010-206300-031, přičemž žalobkyně nebyla účastníkem řízení o zajištění předmětných vybraných výrobků. Dotyčné rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebylo doručováno žalobkyni, nýbrž „toliko“ jeho příjemci tedy K. K., jenž toto rozhodnutí napadl odvoláním, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 5. 2010, č.j. 5038-2/2010-200100-21, tj. rozhodnutím, které je napadeno předmětnou žalobou, podle ust. § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zamítnuto. O zajištění předmětných vybraných výrobků byla žalobkyně uvědoměna v rámci dožádání ohledně zjišťování vlastnictví těchto vybraných výrobků při ústním jednání konaném dne 19. 7. 2010 před Celním úřadem Praha 1 a posléze také ve fázi řízení o propadnutí těchto vybraných výrobků.

Existenci rozhodnutí žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2010 a jemu předcházejícího rozhodnutí celního úřadu ze dne 15. 4. 2010 žalobkyně údajně zjistila až dne 6. 10. 2010 v rámci nahlížení do spisu u svého místně příslušného správce daně, kdy jí byly zároveň vydány opisy obou těchto rozhodnutí.

Při posuzování splnění podmínek řízení pak soud vycházel z následujících relevantních skutečností:

Žalobkyně napadá žalobou rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodováno o odvolání dopravce, a to konkrétně K. K., tedy osoby zjevně od žalobkyně odlišné. Žalobkyně nebyla účastníkem řízení o zajištění vybraných výrobků, rozhodnutí celního úřadu ze dne 15. 4. 2010 jakožto prvostupňového orgánu jí tudíž nebylo ani doručováno a v neposlední řadě žalobkyni nesvědčilo ze zákona ani právo podat proti rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků ze dne 15. 4. 2010 řádný opravný prostředek. Opravný prostředek podal dopravce K. K., jehož dopravní prostředek byl zajištěn současně se zbožím žalobkyně, jak již soud poznamenal výše.

Skutečnost, že žalobkyně nebyla účastníkem dotyčného řízení o zajištění vybraných výrobků, dále že jí nebylo doručováno rozhodnutí celního úřadu ze dne 15. 4. 2010 a na ně navazující rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2010 a také že neměla ani právo podat proti rozhodnutí celního úřadu ze dne 15. 4. 2010 řádný opravný prostředek, přitom plně odpovídala tehdy platné právní úpravě do 30. 4. 2011 řešící danou problematiku, a to konkrétně ust. § 42 odst. 4, odst. 5 a odst. 6 zákona o spotřebních daních.

Dle ust. § 42 odst. 4 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění totiž platí, že celní úřad nebo celní ředitelství ústně oznámí opatření o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku osobě, u které byly vybrané výrobky nebo dopravní prostředek zjištěny (dále jen „kontrolovaná osoba“), a bezodkladně vyhotoví protokol, ve kterém uvede i důvod zajištění, popis zajištěných vybraných výrobků, popřípadě popis zajištěného dopravního prostředku. Zaměstnanec, který pracuje v celním úřadu, nebo celním ředitelství, předá kopii protokolu kontrolované osobě. Rozhodnutí o zajištění musí být vydáno nejpozději následující pracovní den po dni vyhotovení protokolu.

Ust. § 42 odst. 5 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění pak hovoří o tom, že v rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku se uvedou důvody, pro které se vybrané výrobky nebo dopravní prostředek zajišťují, a poučení o právech a povinnostech osoby, jíž se rozhodnutí týká. V rozhodnutí se též uvede upozornění, že u zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku může být uloženo propadnutí nebo rozhodnuto o zabrání, jestliže se prokáží důvody rozhodné pro zajištění.

A konečně v ust. § 42 odst. 6 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění je mj. stanoveno, že proti rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku může kontrolovaná osoba podat odvolání nejpozději do 7 pracovních dní ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

Z právě uvedeného tak dle názoru soudu vyplývá, že předmětná žaloba, jíž je brojeno proti odvolacímu rozhodnutí žalovaného, byla podána osobou zjevně neoprávněnou. Žalobkyně nebyla účastníkem odvolacího řízení, sama ani odvolání nepodala, rozhodnutí žalovaného bylo vydáno ve věci jiného účastníka řízení a pouze tomuto náleželo právo domáhat se přezkoumání rozhodnutí žalovaného žalobou v rámci soudního přezkumu. V důsledku těchto skutečností pak ale nelze dospět k jinému závěru než k tomu, že žalobkyni v předmětné věci nesvědčí legitimace k podání předmětné žaloby ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.

S ohledem na právě uvedené soud žalobu žalobkyně ve výroku I. usnesení odmítl s odkazem na ust. § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s., neboť k jejímu podání nebyla žalobkyně zjevně oprávněna. Závěr soudu o nutnosti předmětnou žalobu odmítnout přitom koresponduje i závěrům Nejvyššího správního soudu, které byly vysloveny v obdobných věcech týkajících se žalobkyně, např. v rozsudku ze dne 17. 6. 2011, č.j. 5 Afs 10/2011 – 94, který je dostupný na www.nssoud.cz.

Pro úplnost soud ještě poznamenává, že Nejvyšší správní soud ve svém právě citovaném rozsudku mj. vyslovil, že pokud byla práva žalobce v řízení před správními orgány dotčena, musí mít tento možnost dovolat se jejich ochrany u soudu, který mu nesmí soudní ochranu odepřít. Deficit v právní úpravě stran postavení žalobce nemůže jít k jeho tíži a nemůže mít za následek odepření přístupu k soudu. Jestliže tedy právní úprava platná do 30. 4. 2011 neumožňovala v rozhodné době, aby žalobkyně mohla proti rozhodnutí celního úřadu o zajištění vybraných výrobků ze dne 15. 4. 2010 brojit řádným opravným prostředkem, byla žalobkyně oprávněna ve lhůtě dle ust. § 72 s.ř.s. podat proti dotyčnému rozhodnutí celního úřadu samostatnou žalobu.

Z důvodu odmítnutí žaloby soud ve výroku II. usnesení v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s.ř.s. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

A protože řízení o žalobě skončilo před prvním jednáním, rozhodl soud podle ust. § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výroku III. rovněž o vrácení zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000,- Kč žalobkyni, který jí bude vrácen z účtu krajského soudu v obvyklé lhůtě.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 31. srpna 2011

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru