Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Af 82/2010 - 43Usnesení KSUL ze dne 31.08.2011

Prejudikatura

5 Afs 10/2011 - 94


přidejte vlastní popisek

15Af 82/2010-43

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Rock Oil p l u s, spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, ul. Říčanská č.p. 1984/5, PSČ 101 00, IČ: 272 42 439, zastoupené Ing. Alenou Matěnovou, daňovou poradkyní se sídlem v Praze 5, ul. Holečkova č.p. 31, PSČ 150 00, proti žalovaným: 1) Celnímu úřadu Chomutov, se sídlem v Chomutově, ul. Spořická 4751, PSČ 430 01, 2) Celnímu ředitelství Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Elišky Krásnohorské 2378/24, PSČ 400 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ad 1) ze dne 16. 4. 2010, č.j. 8464-6/2010-086300-022, a proti rozhodnutí žalovaného ad 2) ze dne 26. 5. 2010, č.j. 4919-5/2010-200100-21,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ad 1) ze dne 16. 4. 2010, č.j. 8464-6/2010-086300-022, se vylučuje k samostatnému řízení.

II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ad 2) ze dne 26. 5. 2010, č.j. 4919-5/2010-200100-21, se odmítá .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 2.000,-Kč, který jí bude vrácen z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se jednou žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zrušení jednak rozhodnutí žalovaného ad 1) tedy Celního úřadu Chomutov ze dne 16. 4. 2010, č.j. 8464-6/2010-086300-022, jímž bylo rozhodnuto o zajištění vybraných výrobků podle ust. § 42 odst. 1 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále Pokračování

15Af 82/2010

jen „zákon o spotřebních daních“), kontrolovanému subjektu K. K., s místem podnikání v Ž., ul. M. č.p. 1487, IČ: 190 43 571, a jednak rozhodnutí žalovaného ad 2) tedy Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2010, č.j. 4919-5/2010-200100-21, jímž bylo zamítnuto odvolání již výše specifikovaného podnikatele K. K., proti rozhodnutí Celního úřadu Chomutov ze dne 16. 4. 2010, č.j. 8464-5/2010-086300-022, jímž bylo rozhodnuto o zajištění dopravních prostředků podle ust. § 42 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních.

Na tomto místě soud poznamenává, že žalobkyně v předmětné žalobě za žalovanou stranu sice označila toliko žalovaného ad 2) tedy Celní ředitelství Ústí nad Labem, nicméně soud po zevrubném prostudování žaloby, k ní přiložených příloh žalobkyní a zejména pak z obsahu předloženého správního spisu žalovaným a jeho vyjádření k žalobě dospěl k závěru, že v předmětné věci je třeba za žalovaný správní orgán s poukazem na ust. § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), považovat i žalovaného ad 1) tedy Celní úřad Chomutov. Žalobkyně totiž předmětnou žalobou nenapadá dvě na sebe navazující správní rozhodnutí vydaná prvostupňovým orgánem a odvolacím orgánem, nýbrž dvě spolu nikterak nesouvisející rozhodnutí, o nichž se vedla samostatná správní řízení s odlišným předmětem řízení a také s odlišným průběhem obou řízení. Rozhodnutí žalovaného ad 1) tedy Celního úřadu Chomutov ze dne 16. 4. 2010 se týkalo rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků, přičemž toto rozhodnutí kontrolovaný subjekt K. K. nenapadl řádným opravným prostředkem, zatímco rozhodnutí žalovaného ad 2) tedy Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2011 řešilo odvolání kontrolovaného subjektu K. K.vůči prvostupňovému rozhodnutí Celního úřadu Chomutov ze dne 16. 4. 2010 o zajištění dopravních prostředků.

S ohledem na právě uvedené skutečnosti soud uvážil, že není vhodné vést společné řízení vůči dvěma žalovaným ohledně dvou na sobě nijak závislých rozhodnutí, a proto žalobu vůči rozhodnutí žalovaného ad 1) tedy Celního úřadu Chomutov ze dne 16. 4. 2010, č.j. 8464-6/2010-086300-022, ve výroku I. usnesení vyloučil ve smyslu ust. § 39 odst. 2 s.ř.s. k samostatnému řízení.

Dále soud uvádí, že před vydáním rozhodnutí ve věci samé, a to pokud se jedná o žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného ad 2) tedy Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2010, č.j. 4919-5/2010-200100-21, se soud zabýval tím, zda nejsou v předmětném řízení dány překážky bránící vydat meritorní rozhodnutí. Mezi takové překážky patří i situace, když žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou, jak je uvedeno v ust. § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s., což zakládá neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který je nutno žalobu odmítnout.

V daném případě po zevrubném prostudování žaloby, k ní přiložených příloh žalobkyní a zejména pak z obsahu předloženého správního spisu žalovaným dospěl soud k závěru, že předmětnou žalobu vůči rozhodnutí žalovaného ad 2) ze dne 26. 5. 2010 nelze věcně projednat pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s., neboť žaloba vůči dotyčnému rozhodnutí byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Ze spisového materiálu vyplynuly následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Pokračování

15Af 82/2010

Dne 15. 4. 2010 provedl Celní úřad Chomutov (dále jen „celní úřad“) kontrolu ve smyslu ust. § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních, při které zjistil, že podnikatel K. K. jakožto dopravce dopravuje od obchodního partnera žalobkyně společnosti TOTAL Deutschland GmbH nákladním automobilem tov.zn. IVECO AS 440S50, r.z. 5U3 1999, s autocisternou tov.zn. Trailor S 38-3 EL, r.z. LN 9091, vybrané výrobky – minerální oleje, a to motorovou naftu, kód nomenklatury 27101941, v množství 30 896 litrů při 15ºC, které jsou předmětem spotřební daně z minerálních olejů dle ust. § 45 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Po předložení průvodního dokladu k dopravě dle ust. § 26 zákona o spotřebních daních ze dne 15. 4. 2010, č. 4076396, celní úřad údajně zjistil, že obsahuje nesprávné údaje o místu ukončení dopravy vybraných výrobků, což celní úřad následující den, tj. 16. 4. 2010, vedlo k tomu, že vybrané výrobky a dopravní prostředky, které vybrané výrobky dopravovaly, zajistil s poukazem na ust. § 42 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních.

Předmětné vybrané výrobky celní úřad zajistil již výše citovaným rozhodnutím ze dne 16. 4. 2010, č.j. č.j. 8464-6/2010-086300-022, jímž se soud bude zabývat v samostatném řízení ze shora uvedených důvodů, a dopravní prostředky celní úřad zajistil rovněž již výše citovaným rozhodnutím ze dne 16. 4. 2010, č.j. 8464-5/2010-086300-022. Žalobkyně nebyla účastníkem řízení o zajištění dotyčných dopravních prostředků, přičemž toto rozhodnutí nebylo doručováno žalobkyni, nýbrž „toliko“ jeho příjemci tedy K. K., jenž toto rozhodnutí napadl odvoláním, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 5. 2010, č.j. 4919-5/2010-200100-21, tj. rozhodnutím, které mj. je napadeno předmětnou žalobou, podle ust. § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zamítnuto.

Při posuzování splnění podmínek řízení pak soud vycházel z následujících relevantních skutečností:

Žalobkyně napadá žalobou rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodováno o odvolání dopravce, a to konkrétně K. K., tedy osoby zjevně od žalobkyně odlišné. Žalobkyně nebyla účastníkem řízení o zajištění dopravních prostředků, rozhodnutí celního úřadu ze dne 16. 4. 2010 jakožto prvostupňového orgánu jí tudíž nebylo ani doručováno a v neposlední řadě žalobkyni nesvědčilo ze zákona ani právo podat proti rozhodnutí o zajištění dopravních prostředků ze dne 16. 4. 2010 řádný opravný prostředek. Opravný prostředek podal dopravce K. K., jehož dopravní prostředek byl zajištěn současně se zbožím žalobkyně, jak již soud poznamenal výše.

Skutečnost, že žalobkyně nebyla účastníkem dotyčného řízení o zajištění dopravních prostředků, dále že jí nebylo doručováno rozhodnutí celního úřadu ze dne 16. 4. 2010 a na ně navazující rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2010 a také že neměla ani právo podat proti rozhodnutí celního úřadu ze dne 16. 4. 2010 řádný opravný prostředek, přitom plně odpovídala tehdy platné právní úpravě do 30. 4. 2011 řešící danou problematiku, a to konkrétně ust. § 42 odst. 4, odst. 5 a odst. 6 zákona o spotřebních daních.

Dle ust. § 42 odst. 4 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění totiž platí, že celní úřad nebo celní ředitelství ústně oznámí opatření o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku osobě, u které byly vybrané výrobky nebo dopravní prostředek zjištěny (dále jen „kontrolovaná osoba“), a bezodkladně vyhotoví protokol, ve kterém uvede i důvod zajištění, popis zajištěných vybraných výrobků, popřípadě popis zajištěného dopravního prostředku. Zaměstnanec, který pracuje v celním úřadu, nebo celním ředitelství, předá kopii protokolu kontrolované osobě. Rozhodnutí o zajištění musí být vydáno nejpozději následující pracovní den po dni vyhotovení protokolu.

Pokračování

15Af 82/2010

Ust. § 42 odst. 5 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění pak hovoří o tom, že v rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku se uvedou důvody, pro které se vybrané výrobky nebo dopravní prostředek zajišťují, a poučení o právech a povinnostech osoby, jíž se rozhodnutí týká. V rozhodnutí se též uvede upozornění, že u zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku může být uloženo propadnutí nebo rozhodnuto o zabrání, jestliže se prokáží důvody rozhodné pro zajištění.

A konečně v ust. § 42 odst. 6 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění je mj. stanoveno, že proti rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku může kontrolovaná osoba podat odvolání nejpozději do 7 pracovních dní ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

Z právě uvedeného tak dle názoru soudu vyplývá, že předmětná žaloba, jíž je brojeno proti odvolacímu rozhodnutí žalovaného ad 2) ze dne 26. 5. 2010, byla podána osobou zjevně neoprávněnou. Žalobkyně nebyla účastníkem odvolacího řízení, sama ani odvolání nepodala, rozhodnutí žalovaného bylo vydáno ve věci jiného účastníka řízení a pouze tomuto náleželo právo domáhat se přezkoumání rozhodnutí žalovaného žalobou v rámci soudního přezkumu. V důsledku těchto skutečností pak ale nelze dospět k jinému závěru než k tomu, že žalobkyni v předmětné věci nesvědčí legitimace k podání předmětné žaloby vůči rozhodnutí žalovaného ad 2) ze dne 26. 5. 2010 ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s., obzvláště když předmětem rozhodovací činnosti správních orgánů obou stupňů nebylo rozhodování o vybraných výrobcích žalobkyně, nýbrž rozhodování o dopravním prostředku ve vlastnictví kontrolované osoby K. K.

S ohledem na právě uvedené soud žalobu vůči rozhodnutí žalovaného ad 2) ze dne 26. 5. 2010 ve výroku II. usnesení odmítl s odkazem na ust. § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s., neboť k jejímu podání nebyla žalobkyně zjevně oprávněna.

Z důvodu odmítnutí žaloby vůči rozhodnutí žalovaného ad 2) ze dne 26. 5. 2010 soud ve výroku III. usnesení v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s.ř.s. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

A protože řízení o žalobě skončilo před prvním jednáním, rozhodl soud podle ust. § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výroku IV. usnesení rovněž o vrácení zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000,- Kč žalobkyni, který jí bude vrácen z účtu krajského soudu v obvyklé lhůtě.

Poučení: Proti výroku I.) usnesení není opravný prostředek přípustný.

Proti výrokům II. až IV.) usnesení lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

Pokračování

15Af 82/2010

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 31. srpna 2011

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru