Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Af 59/2011 - 9Usnesení KSUL ze dne 15.08.2011

Prejudikatura

1 Afs 22/2004


přidejte vlastní popisek

15Af 59/2011-9

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: M. Š., „X“, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební č.p. 61, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29.4.2011, č.j. 3600/11-1500-505332,

takto:

I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti rozhodnutí správního orgánu domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29.4.2011, č.j. 3600/11-1500-505332, kterým bylo zamítnuto odvolání proti výzvě k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě vydané Finančním úřadem v Litoměřicích dne 7.10.2010, č.j. 88800/10/196940507341. Současně se domáhal zrušení i zmíněné výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě vydané Finančním úřadem v Litoměřicích.

V podané žalobě žalobce uvádí, že výzvou k zaplacení v náhradní lhůtě byl vyzván k uhrazení daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty v celkové výši 409 850,- Kč, a to na základě dřívějších výměrů, proti nimž tehdy (r. 2003) nebrojil a nevyužil řádných ani mimořádných opravných prostředků. Neučinil tak tehdy v dobré víře, že příslušný správce daně postupoval správně. Pod vlivem současně vedeného trestního stíhání za trestný čin zkrácení daně přistoupil rovněž na dohodu o splátkách.

Pokračování

15Af 59/2011

V následně vedeném trestním stíhání se dle žalobce prokázalo, že skutečnosti, na jejichž základě správce daně vydával platební výměry, se nikdy nestaly. Žalobce nesouhlasí se závěrem Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, že v přezkumu nevyšly najevo žádné skutečnosti, mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí ani s názorem, že když nedošlo v trestním řízení k vydání odsuzujícího rozsudku za trestný čin krácení daně, ještě to neznamená, že byly předmětné nedoplatky dodatečně doměřeny nezákonně. Zdůrazňuje, že soud jej osvobodil od obžaloby týkající se stejných skutků, na jejichž základě správce daně vymáhá daňové plnění.

Žalobce namítá, že správce daně tím, že neuznal náklady na nákup zboží, ale příjmy za prodej ponechal, došlo k hrubému zkreslení hospodářských výsledků jeho firmy. Tímto postupem, byl žalobcově firmě uměle přisouzen zisk, který však nikdy nebyl vytvořen. Na základě takto uměle vytvořeného zisku byla firmě dopočítána a vyměřena i daň z přidané hodnoty, a to bez ohledu na to, že DPH z předmětného obchodu byla v rámci občanského sdružení vypořádána ve Zlíně, neboť toto sdružení mělo sídlo v okrese Zlín. Finanční úřad v Litoměřicích tedy v této záležitosti nebyl ani věcně a místně příslušný. Trvá na tom, že stát jím nebyl nijak poškozen. Nebyl-li poškozen stát, nemůže být žalobce sankcionován.

Dle § 65 odst. 1 s.ř.s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Dle § 73 odst. 1 daňového řádu nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho, že po uplynutí této náhradní lhůty přikročí k vymáhání daňového nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů. Odvolání nemá odkladný účinek.

Z právní úpravy je zřejmé, že výzvou vydanou ve shodě s citovaným ustanovením správce daně pouze vyzývá daňový subjekt ke splnění povinnosti platit daňový nedoplatek, a to v náhradní lhůtě, neboť daň byla splatná již dříve. Výzva je tak institutem, jímž se smírnou cestou, před zahájením vlastního vymožení daňového nedoplatku, vyzývá daňový subjekt ke splnění povinnosti v náhradní lhůtě. Výzva k uhrazení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě podle ustanovení § 73 odst. 1 daňového řádu tedy má již jen povahu pouhého procesního úkonu a při jejím zasílání se vychází z toho, že její adresát již je v pozici daňového dlužníka s přesně stanovenou daňovou povinností. Doručením výzvy se tak adresátova práva či povinnosti nemění a tím méně zakládají. Výzva je pouze prvým úkonem daňové exekuce. Předmětné ustanovení dává daňovému dlužníkovi možnost podat odvolání (tedy možnost využitou i žalobcem v daném případě); takové odvolání však již nemůže měnit samotný daňový nedoplatek, ale například pouze upozornit na nesoulad mezi nezávisle existujícím daňovým nedoplatkem a výší částky, k jejímuž zaplacení je daňový dlužník vyzýván. V rámci odvolání proti uvedené výzvě rovněž nelze již žádným způsobem přezkoumávat pravomocné výměry, kterými byla již dříve dodatečně doměřena daň.

Pokračování

15Af 59/2011

Právě uvedený názor o tom, že výzva je soudně nepřezkoumatelným úkonem ostatně potvrdil i Ústavní soud v usnesení ze dne 17.6.1999, sp. zn. IV. ÚS 198/99 (sv. 14, usnesení č. 43, str. 367 Sb. ÚS), kde vyložil, že: „Ze systematického zařazení § 73 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, lze usuzovat, že výzva k zaplacení nedoplatku daně v náhradní lhůtě má povahu pouhého procesního rozhodnutí, neboť neřeší ani neukládá hmotně právní povinnosti placení daně, nýbrž pouze upomíná o zaplacení daňového nedoplatku.“ Obdobný názor o tom, že výzva je soudně nepřezkoumatelným úkonem, zaujal i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku 3.11.2004 č.j. 1 Afs 22/2004-72 publikovaném pod č. 976/2006 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (viz též www.nssoud.cz).

Protože uvedená výzva neřeší ani neukládá hmotněprávní povinnost placení daně, ale svou podstatou je pouze upomínkou k zaplacení daňového nedoplatku, neukládá se jí daňová povinnost, ale pouze se jí určuje náhradní lhůta, v níž má povinný splnit povinnost již stanovenou a existující, kterou nesplnil v řádné lhůtě; není tato výzva a ani rozhodnutí o odvolání proti této výzvě rozhodnutím o subjektivních právech chráněných právem veřejným, jež by podléhalo soudnímu přezkoumání ve smyslu § 65 s.ř.s.

Vzhledem k tomu, že soud ze shora uvedených důvodů shledává výzvu k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě úkonem správce daně, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, které je dle § 70 písm. c) s.ř.s. ze soudního přezkumu vyloučeno, byl soud nucen konstatovat, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalovaného je podle § 68 písm. e) s.ř.s. nepřípustná, a proto ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. odmítl.

V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. O soudním poplatku nebylo rozhodováno, neboť ke dni rozhodování nebyl uhrazen.

Pro úplnost soud poznamenává, že z napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že celé daňové řízení bylo vedeno přímo s osobou žalobce a veškerá rozhodnutí týkající se vyměření příslušných daní mu byla známa a nedošlo tedy v daném případě k žádné ze skutečností, se kterými Nejvyšší správní soud jako s důvody hodnými zvláštního zřetele spojil výjimečnou možnost soudního přezkumu rozhodnutí o odvolání proti výzvě k zaplacení v náhradní lhůtě.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního. Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

Pokračování

15Af 59/2011

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 15. srpna 2011

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru