Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Af 108/2016 - 42Rozsudek KSUL ze dne 14.04.2020

Prejudikatura

5 Afs 8/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Afs 95/2020

přidejte vlastní popisek

15 Af 108/2016-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci

žalobce: K. K., narozen „X“,

bytem „X“, zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL.M., sídlem Moravské náměstí 629/4, 602 00 Brno,

proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2016, č. j. 41347/16/5200-10422-711138,

takto:

I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. 9. 2016, č. j. 41347/16/5200-10422-711138, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal prostřednictvím právního zástupce zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2016, č. j. 41347/16/5200-10422-711138, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a byl potvrzen platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územního pracoviště v Litoměřicích, (dále jen „finanční úřad“) ze dne 19. 2. 2016, č. j. 293818/16/2507-50522-503400, (dále jen „platební výměr“), kterým byla žalobci vyměřena

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 276 368 Kč. Současně se žalobce domáhal přiznání náhrady nákladů řízení.

Žaloba

2. Žalobce uvedl, že jeho stěžejní námitkou je, že daňové orgány dospěly k nesprávnému závěru, že v případě jeho příjmů se jedná o příjmy z výkonu nezávislého povolání a nikoli o příjmy ze živnosti. V důsledku toho daňové orgány žalobci doměřily daň z příjmů, neboť žalobce uplatnil ve svém daňovém přiznání paušální výdaje dle § 7 odst. 7 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, (dále jen „zákon o daních z příjmů“) ve výši 60 % příjmů, zatímco dle právního posouzení daňových orgánů bylo možno uplatnit paušální výdaje v souladu s § 7 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů pouze ve výši 40 % příjmů.

3. Žalobce byl v předmětném zdaňovacím období profesionálním hráčem ledního hokeje. Trval na tom, že svou činností naplňoval veškeré znaky živnosti, neboť vykonával soustavnou činnost provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Poukázal na skutečnost, že je držitelem živnostenského listu na obor činnosti „Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti“.

4. Žalobce uvedl, že postavením profesionálních hokejistů se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 29. 11. 2011, č. j. 2 Afs 16/2011-78, ve kterém uvedl, že povaha hráčské činnosti pro sportovní klub její smluvní zakotvení formou samostatné výdělečné činnosti rozhodně nevylučuje.

5. Žalobce vytýkal daňovým orgánům, že nepostupovaly v souladu se zásadou, že pokud právní norma veřejného práva umožňuje vícero výkladů, je nutné použít ten výklad, který vede k co nejmenšímu zásahu do právní sféry jednotlivce. K pochybnostem daňových orgánů ohledně „samostatnosti“ výkonu žalobcovy činnosti dle živnostenského zákona zdůraznil, že jakákoliv lidská činnost je vykonávána v interakci s ostatními. Zpochybnil, zda vůbec může existovat nějaký sport, ve kterém vrcholový sportovec působí samostatně. Přesto je zákonem upravena živnost profesionálního sportovce. Dle žalobce je nutné znak „samostatnosti“ vztahovat k určité tělesné autonomii každého sportovce. Profesionální sportovec musí dle žalobce stejně jako každý jiný živnostník pracovat na své vlastní kvalifikaci a kvalitě, kterou následně poskytuje. V případě profesionálních sportovců to může zahrnovat celou řadu činností od úpravy jídelníčku, přes spánkový režim až ke kondičnímu tréninku. Některé z těchto činností lze dle žalobce jistě vykonávat samostatně. Ve sportovním zápase či soutěži pak dochází k interakci s ostatními. Pokud by daňové orgány zastávaly názor, že sportovci vykonávající kolektivní sporty nemohou být živnostníky, zatímco sportovci vykonávající jiné sporty ano, bylo by nutné přesně vymezit pojmy „kolektivní sport“ a „nekolektivní sport“.

6. Dále žalobce uvedl, že pokud by sportovci vykonávající různé sporty měli být různě daněni, mělo by takové rozlišování diskriminační charakter. V tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 29/08.

Vyjádření žalovaného k žalobě

7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný trval na tom, že paušální výdaje dle § 7 odst. 7 písm. b) zákona o daních z příjmů ve výši 60 % lze uplatnit, pouze pokud jde o příjmy z živnostenského podnikání (s výjimkou živnostenského podnikání řemeslného). Žalovaný připustil, že pod živnostenský obor činnosti „Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti“ spadá i činnost výkonných sportovců. Avšak musí jít o činnost provozovanou samostatně a za účelem dosažení zisku. Žalobce však vykonává svou sportovní činnost profesionálního hráče jako člen hokejového týmu za pomoci svých spoluhráčů v rámci kolektivního sportu. Nejedná se tak dle

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

žalovaného o činnost výkonného sportovce provozovanou samostatně. V případě žalobce se tak ve vztahu k jeho příjmům jedná o příjmy z výkonu nezávislého povolání, a nikoli o příjmy z živnostenského povolání. V tomto směru žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2016, č. j. 51 Af 4/2016-30. Žalovaný trval na tom, že v případě hráče ledního hokeje nemůže být naplněn prvek samostatnosti. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že žalobce je držitelem živnostenského oprávnění pro předmět činnosti „Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti“ až od 30. 12. 2014.

8. K poukazu žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, č. j. 2 Afs 16/2011-78, žalovaný uvedl, že se jedná o nepřípadný odkaz, neboť uvedený rozsudek řešil odlišnou právní otázku, a sice zda profesionální sportovec vykonává činnost jako zaměstnanec, či jako osoba samostatně výdělečně činná. Skutečnost, že žalobce vykonával svou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, však daňové orgány nijak nezpochybňovaly.

9. K otázce posouzení samostatnosti činnosti žalobce žalovaný uvedl, že se zabýval obsahem jeho hráčské smlouvy, ze které jednoznačně vyplývá, že žalobce je absolutně vázán pokyny klubu a má výslovný zákaz provozovat svou sportovní činnost pro někoho jiného než tento klub. Z uvedené smlouvy dle žalovaného rovněž vyplývá, že žalobce nevykonává svou činnost samostatně, ale prostřednictvím klubu za asistence spoluhráčů. Dle žalovaného tedy nelze činnost profesionálního hráče hokeje subsumovat pod zmíněný předmět živnostenského podnikání „Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti“ zařadit. 10. Žalovaný rovněž nesouhlasil s tím, že jeho výklad je diskriminační. Zdůraznil, že pro posouzení charakteru podnikání sportovce je vždy rozhodný obsah smlouvy, kterou má sportovec uzavřenu se svým klubem. Pokud sportovec ve smlouvě souhlasí s tím, že bude jeho činnost po stanovené období úzce navázána pouze na konkrétní klub a spoluhráče, nemůže následně klást k tíži daňovým orgánům, pokud tuto činnost posoudí a příjmy z ní plynoucí zdaní v souladu se zákonem.

Replika žalobce

11. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. II. ÚS 2429/12, který se týkal principu právní jistoty a ochrany důvěry v právo v oblasti správy daní a poplatků. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2017, č. j. 6 Afs 278/2016-54, v němž Nejvyšší správní soud zhodnotil naplnění jednotlivých podmínek nutných k naplnění definice živnosti u kolektivních sportovců. Následně Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že právní úprava obecně připouští činnost výkonného sportovce živnostenským způsobem, aniž by výrazně odlišovala činnost v individuálním a kolektivním sportu.

Úvaha žalovaného nad možností uspokojení žalobce

12. Přípisem ze dne 26. 7. 2017, č. j. 31990/17/5100-41452-708999, sdělil žalovaný soudu, že má záměr s ohledem na stávající judikaturu Nejvyššího správního soudu uspokojit žalobce postupem podle § 124 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“). Soud v souladu s § 62 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) stanovil žalovanému lhůtu do 30. 9. 2017 pro vydání rozhodnutí, jímž by byl žalobce uspokojen. Přípisem ze dne 18. 9. 2017, č. j. 40696/17/5100-41452-712079, sdělil žalovaný soudu, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro postup dle § 124 daňového řádu, neboť na případ žalobce nedopadá aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu, neboť žalobce v předmětném zdaňovacím období roku 2014 neprovozoval svou činnost na základě živnostenského oprávnění. Z údajů ve veřejné části živnostenského rejstříku dle žalovaného vyplývá, že žalobci vzniklo živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

živnostenského zákona“ a obor činnosti „Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti“ až dne 30. 12. 2014.

Posouzení věci soudem

13. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se po řádném poučení, že může vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil.

14. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

15. S ohledem na skutečnost, že žalovaný projevil vůli uspokojit žalobce, ale následně dospěl k závěru, že toto uspokojení není možné, zabýval se soud primárně skutečností, která dle žalovaného vyloučila možnost uspokojení žalobce. Soud se tedy zabýval otázkou, zda opravdu skutečnost, že žalobce v rozhodném období nedisponoval příslušným živnostenským oprávněním, absolutně vylučovala možnost jeho činnost z daňového hlediska posoudit jako živnostenské podnikání.

16. Obdobnou otázkou se již zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 2. 2006, č. j. 5 Afs 8/2005-79, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1266/2007. V tomto rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud k následujícím závěrům: „Skutečnost, že stěžovatel podnikal bez konkrétního oprávnění, vztahujícího se přímo k provádění činnosti rekonstrukce kotelny, není pro daný případ rozhodná, neboť správce daně posuzuje pouze skutečnosti rozhodné pro správné vyměření daně, nikoliv skutečnosti spadající do působnosti jiného, zde živnostenského, správního orgánu. Vzal-li by správce daně tuto skutečnost za rozhodnou a posuzoval-li by ji v rámci své činnosti, jak se tomu v daném případě stalo, mohl by dojít ke zcela nesprávnému úsudku, jež by mohl mít za výsledek nesprávné vyměření daňové povinnosti subjektu. Je však třeba mít na paměti, jak již Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém rozhodnutí ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 6 A 69/2000-55, že daňové povinnosti představují zásah do práva na pokojné užívání majetku ve smyslu čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně základních práv a svobod a do práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby právní úprava, její výklad a používání respektovaly princip proporcionality ve všech jeho komponentech (tj. co se týče vhodnosti, potřebnosti, závažnosti a minimalizace zásahů do základních práv a svobod).“ Z uvedených závěrů dle soudu jednoznačně vyplývá, že pro posouzení charakteru činnosti žalobce z hlediska daňového není podstatné, zda v rozhodné době disponoval příslušným živnostenským oprávněním, ale je zásadní pouze samotný charakter vykonávané činnosti. V daném případě tedy z hlediska posouzení možnosti uplatnění paušálních nákladů je nutno posoudit, zda charakter činnosti žalobce v roce 2014 odpovídal živnostenskému podnikání, a to bez ohledu na to, že živnostenské oprávnění žalobci vzniklo až 30. 12. 2014.

17. V ustanovení § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů je mimo jiné uvedeno, že neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v § 12, ve výši

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

a) 80 % z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného, b) 60 % z příjmů z živnostenského podnikání, s výjimkou příjmů ze živnostenského podnikání řemeslného, c) 40 % z příjmů z jiného podnikání než ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a než z živnostenského podnikání nebo z příjmů podle odstavce 2 písm. a), s výjimkou příjmů podle odstavce 6, anebo z příjmů z jiné samostatné činnosti; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 800 000 Kč,

d) 30 % z příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 600 000 Kč.

18. Spor mezi žalobcem a žalovaným spočívá v tom, zda žalobce vykonával živnostenské podnikání a mohl při odpočtu daňových výdajů postupovat dle písm. b) výše citovaného ustanovení, či zda vykonával jinou samostatnou činnost a musel při uplatnění paušálních výdajů postupovat dle písm. c) výše citovaného ustanovení.

19. Živností je dle § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, (dále jen „živnostenský zákon“) soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Obsahové náplně jednotlivých živností jsou přitom vymezeny v nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, a v příslušných přílohách (ust. § 73a živnostenského zákona).

20. Dle Přílohy č. 4 „Obsahová náplň živnosti volné podle jednotlivých oborů činností“ je obor činnosti „Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti“ obsahově vymezen takto: Zabezpečování provozu tělovýchovných zařízení a zařízení sloužících k regeneraci a rekondici (např. atletických a zimních stadionů, tělocvičen, plaveckých bazénů, koupališť, fit-center, saun) a jejich pronajímání k bezprostřednímu použití spotřebiteli k provozování sportovní a tělovýchovné činnosti a k regeneraci a rekondici. Při provozování tělovýchovných zařízení a zařízení pro regeneraci a rekondici kromě výše uvedených činností i činnosti spojené s poradenstvím a metodikou nabízené služby. Organizování a pořádání sportovních soutěží a činnosti sloužící podpoře a propagaci sportu. Činnost agentů a agentur zastupujících výkonné sportovce za účelem zajištění účasti na sportovních soutěžích a podobně. Činnost výkonných sportovců, případně rozhodčích, provozovaná samostatně a za účelem dosažení zisku. Obsahem činnosti není poskytování tělovýchovných služeb (činnost trenérů) ani činnost amatérských výkonných sportovců. Z výše uvedeného tedy dle soudu vyplývá, že pod uvedený obor činnosti spadá i činnost výkonných sportovců, kteří se této činnosti věnují profesionálně.

21. S ohledem na výše uvedené a v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2017, č. j. 6 Afs 278/2016-54, na který odkazoval i žalobce ve své replice, uvádí soud, že pro posouzení povahy činnosti daňového subjektu je rozhodující obsah soukromoprávní smlouvy, na jejímž základě je činnost sportovce vykonávána. Je nutno zdůraznit, že při hodnocení obsahu této smlouvy nesmí být použit výklad, který je zjevně nevýhodný a nechtěný pro obě strany daného smluvního vztahu, tzn. pro sportovce i jeho klub.

22. Žalobce uzavřel dne 1. 5. 2014 hráčskou smlouvu s hokejovým klubem HOCKEY CLUB OCELÁŘI TŘINEC, a. s., která byla žalobcem předložena daňovým orgánům v rámci daňového řízení.

23. V daném případě není sporu o tom, že žalobce vykonával svou činnost soustavně a za účelem dosažení zisku. Ačkoliv vykazuje silné prvky závislosti na sportovním klubu, lze jeho činnost s ohledem na obsah hráčské smlouvy považovat za činnost ekonomicky samostatnou. Stejně, jako je v případě činnosti daňového subjektu částečně oslaben znak samostatnosti, jsou oslabeny i další dva znaky (provozování vlastním jménem a na vlastní odpovědnost), avšak nikoliv zcela

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

potlačeny. Z obsahu předmětné hráčské smlouvy vyplývá, že žalobce bude vykonávat činnost, ke které se zavázal, sám a svým jménem. Smlouva samotná byla rovněž uzavřena jménem žalobce. Ze smlouvy vyplývá, že žalobce bude fakturovat hokejovému klubu za odvedené služby svým jménem a naopak hokejový klub bude fakturovat žalobci částky odpovídající pohledávky klubu za žalobcem. Hlavním smyslem uvedené smlouvy je účast žalobce v soutěžních utkáních v soutěžích, kterých se hokejový klub účastní. Variabilní část smluvené odměny žalobce se odvíjí od výsledků jednotlivých soutěžních utkání, ať již kolektivních (výsledek mužstva), nebo individuálních (např. počet vstřelených gólů). Žalobce přitom v soutěžním utkání figuruje na soupisce pod svým jménem, ale zároveň jako člen klubu, který jej k utkání nominuje. Posledním znakem živnostenského podnikání je výkon činnosti na vlastní odpovědnost. I tento prvek je v činnosti profesionálního hráče ledního hokeje částečně oslaben. Vyjadřuje odpovědnost podnikatele za splnění svých závazků. Podnikáním je činnost na vlastní účet a na vlastní nebezpečí. Hokejový hráč pod sankcí pokut dle příslušné smluvní sazby odpovídá klubu zjednodušeně řečeno za to, že bude dodržovat životosprávu, tréninkový proces, chránit zájmy klubu a veřejně vystupovat v souladu s těmito zájmy.

24. Soud konstatuje, že z výše uvedeného sice vyplývá, že jednotlivé znaky živnostenského podnikání dle uvedené smlouvy nebyly naplněny v „čisté“ podobě, ale dle soudu z obsahu předmětné hráčské smlouvy lze dovodit, že lze seznat naplnění těchto znaků, a zejména že vůlí obou stran bylo, aby žalobce vykonával svou činnost ve formě živnostenského podnikání. Na tomto místě pro úplnost soud uvádí, že obdobně hodnotil předmětnou hráčskou smlouvu i žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 5. 9. 2017, č. j. 38317/17/5200-10422-711138, které se zabývalo daní z příjmů žalobce za zdaňovací období roku 2015. Žalovaný v uvedeném rozhodnutí stejně jako nyní soud dospěl k závěru, že žalobce na základě předmětné hráčské smlouvy vykonával svou činnost ve formě živnostenského podnikání.

25. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že pokud žalovaný v žalobou napadeném 66 rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce svou činnost nevykonával jako živnostenské podnikání, a nepřipustil v případě žalobce uplatnění paušálních výdajů dle § 7 odst. 7 písm. b) zákona o daních z příjmů, dopustil se nezákonnosti ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s. Proto soud žalobou napadené rozhodnutí výrokem I. tohoto rozsudku zrušil a věc dle § 78 odst. 1, 4 s. ř. s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm bude dle § 78 odst. 5 s. ř. s. žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.

26. Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému výrokem II. tohoto rozsudku povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 13 200 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 3 000 Kč, z částky 9 300 Kč za tři úkony právní služby právního zástupce žalobce Mgr. Pavla Kandalce, Ph.D., LL.M., po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a); podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d); podání repliky – § 11 odst. 1 písm. d)] a z částky 900 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta [tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu].

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 14. dubna 2020

Mgr. Václav Trajer, v. r.

předseda senátu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru