Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 87/2019 - 41Rozsudek KSUL ze dne 29.01.2020

Prejudikatura

7 Ans 5/2008 - 164


přidejte vlastní popisek

15 A 87/2019-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Mgr. Karla Šemíka ve věci

žalobce: Ing. T. W., narozený „X“,

bytem „X“,
zastoupený advokátem JUDr. Janem Walterem,
sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje,
sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem,

v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že žalovaný zcela nevyřídil jeho žádost o informace ze dne 19. 2. 2019 (dále jen jako „žádost“), kterou požadoval informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen ,,InfZ“), ve které žádal žalovaného o „poskytnutí veškerých dokumentů o týkajících se šetření podnětu, který učinil u Městského úřadu Vejprty, stavebního úřadu, JUDr. Jan Walter, advokát, svým podáním ze dne 22. 2. 2017“

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

2
15 A 87/2019 dle přílohy připojené k žádosti a dále požádal o sdělení, kde se v současnosti nachází spis vedený stavebním úřadem k tomuto podnětu (dále jen „informace“), s tím, že kopie uvedeného podání byla k žádosti přiložena.

Žaloba

2. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný podanou žádost o informace v zákonné lhůtě zcela nevyřídil. Dle žaloby totiž žalovaný vyřizoval žádost nadvakrát. Nejprve žalovaný prvním přípisem ze dne 26. 2. 2019, č. j. KUUK/29079/2019/UPS-2, žalobci poskytl v příloze jeden dokument, a to sdělení žalovaného ze dne 19. 10. 2017, č. j. P-82/UPS/2017/3. Druhým přípisem ze dne 28. 3. 2019 pak informaci doplnil o sdělení, že „spisová složka vedená Městským úřadem Vejprty pod č. j. 617/17 je nyní součástí spisové složky vedené KÚ ÚK, UPS pod č. j. P-82/UPS/2017. Spis je tedy na Krajském úřadě Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu.“ Dle žaloby těmito sděleními včetně přílohy nedošlo k vyčerpání předmětu žádosti o informace. Proti postupu žalovaného se žalobce bránil stížnostmi ze dne 13. 3. 2019 a 5. 4. 2019 podle § 16a odst. 1 písm. c) InfZ (dále jen „stížnost dle InfZ“). O těchto stížnostech rozhodlo Ministerstvo pro místní rozvoj, které svým rozhodnutím ze dne 24. 4. 2019, č. j. MMR-22409/2019-83/1204, postup žalovaného potvrdilo. Jiné informace již žalobce neobdržel. Žalobce zdůraznil, že požádal o poskytnutí všech dokumentů týkajících se šetření konkrétního podnětu ze dne 22. 2. 2017 (označeného jako „Pila Kovářská – provoz pilařského závodu od 21. 12. 2015 do 19. 2. 2017“), ale obdržel sdělení, které se však vyjadřuje k jinému podání, rovněž ze dne 22. 2. 2017 (označeného jako „Žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne 18. 10. 2016“). Z přípisu žalovaného z 28. 3. 2019 pak dle žalobce plyne, že žalovaný má u sebe spis vedený stavebním úřadem k podnětu z 22. 2. 2017, tedy žalovaný by měl disponovat řadou dokumentů týkajících se šetření (v žalobě některé příkladmo uvedl: spisový přehled, pověření oprávněné úřední osoby, další dokumenty zařazené do spisu atd.). S ohledem na to, že žalobce podal žádost o informace dne 19. 2. 2019, lhůta k vyřízení žádosti žalovanému dle žaloby uplynula dne 6. 3. 2019. Žádost o informace však nebyla zcela vyřízena. Dle žaloby tak žalovaný poskytl jen informaci o tom, kde se spis stavebního úřadu nachází. Postupem žalovaného tak byl dle žaloby žalobce zkrácen na svém právu na informace, když z § 2 odst. 1 InfZ vyplývá, že žalovaný je jakožto orgán územního samosprávného celku povinným subjektem podle tohoto zákona. Žalobce dále odkázal na ustanovení čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný tedy dle žalobce žádost dosud nevyřídil, a to přes stížnost podanou dle InfZ. K formulaci výroku navrhovaného rozsudku pak žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009, č. j. 4 Ans 15/2009-56.

Vyjádření žalovaného k žalobě

3. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž uvedl, že žalobci zaslal přípis ze dne 26. 2. 2019 včetně přílohy, kterým žádost o informace vyřídil. Následně žalobce podal dne 13. 3. 2019 stížnost na postup žalovaného. Žalovaný následně zaslal žalobci další přípis ze dne 28. 3. 2019, když zjistil, že žádost o informace nedopatřením vyřídil jen zčásti, a zbývající požadovanou informaci žalobci poskytl. Stížnost žalobce ze dne 13. 3. 2019 a další stížnost ze dne 5. 4. 2019 pak žalovaný předložil nadřízenému orgánu, tj. Ministerstvu pro místní rozvoj, které svým rozhodnutím ze dne 24. 4. 2019 postup žalovaného potvrdilo s tím, že požadované informace byly žalobci poskytnuty sděleními dne 26. 2. 2019 a 28. 3. 2019. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, když požadované informace žalobci poskytl, což dle něj potvrdilo i Ministerstvo pro místní rozvoj. Dle žalovaného pak nesouhlas žalobce s obsahem sdělení není možné řešit prostřednictvím InfZ. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

Replika žalobce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

3
15 A 87/2019 4. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný potvrdil, že spis k šetření údajného správního deliktu má u sebe, poskytl z něj ale jediný dokument s tím, že žalobce v žalobě označil několik dokumentů, které by spis měl dle zákona obsahovat, ohledně kterých žádost ale nebyla vyřízena. Dle žalobce ani rozhodnutí ministerstva nemůže založit fikci skutkového stavu, kterou je soud vázán, když předmět žádosti nebyl vyčerpán.

Posouzení věci soudem

5. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili.

6. Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. se po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle ustanovení § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

7. Z právě uvedeného vyplývá, že v tomto řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé dílu druhého s. ř. s. se nelze domáhat uložení povinnosti vydat jakékoliv rozhodnutí či osvědčení, nýbrž jen taková rozhodnutí a osvědčení, která lze považovat za správní akty jako výsledky činnosti správních orgánů při výkonu veřejné správy. Zcela základním předpokladem pro uložení povinnosti správnímu orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení je tedy skutečnost, že správní orgán je nečinný při vydání rozhodnutí nebo osvědčení ve smyslu ustanovení § 65 a násl. s. ř. s., tj. musí se jednat o materiální správní akt, kterým se zakládá, mění či závazným způsobem určuje veřejné subjektivní právo či povinnost, popř. jiným způsobem se zasahuje do právní sféry účastníka správního řízení. V řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda v příslušné věci samé došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí nebo jestli vůbec takové rozhodnutí mělo být na žádost žalobce vydáno. To jinými slovy znamená, že soud není oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných rozhodnutí a rovněž je vyloučeno, aby soud posuzoval, zdali měl správní orgán svým rozhodnutím či osvědčením žalobci vyhovět.

8. Na tomto místě soud předesílá, že po vyhodnocení skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Ze správního spisu žalovaného, který si soud vyžádal, plyne, že žalobce podal v zastoupení svým právním zástupcem shora uvedenou žádost o informace dne 19. 2. 2019, kterou žalovaný obdržel téhož dne a zaevidoval pod JID 33123/2019. Podnět, kterého se žádost o informace týkala, byl podán stavebnímu úřadu Vejprty JUDr. Janem Walterem, a to dopisem ze dne 22. 2. 2017 označeným „Pila Kovářská – provoz pilařského závodu od 21. 12. 2015 do 19. 2. 2017“, a to ve věci zkušebního provozu stavby „Pila Kovářská“, kde stavební úřad Vejprty vedl jako stavební úřad správní řízení. Žalovaný je pak nadřízeným správním orgánem tohoto stavebního úřadu. Obsahem tohoto podnětu jsou skutečnosti, které dle podatele prokazují provoz pilařského závodu i po skončení zkušební doby provozu, dále obsahuje množství připomínek směřujících stavebnímu úřadu Vejprty ve věci možného spáchání správního deliktu ve věci provozu „Pila Kovářská“ s tím, aby podatel byl vyrozuměn o provedených opatřeních. Dne 27. 2. 2019 doručil žalovaný žalobci sdělení ze dne 26. 2. 2019, č. j. KUUK/29079/2019/UPS-2, JID 37742/2019/KUUK, ve kterém uvedl, že na základě žádosti o informace ze dne 19. 2. 2019 v příloze poskytuje dle žádosti o informace žalobci dokument - sdělení č. j. P-82/UPS/2017/3 ze dne 19. 10. 2017, které bylo v příloze k tomuto sdělení připojeno. Toto sdělení v příloze ze dne 19. 10. 2017 je pak sdělením žalovaného JUDr. Janu Walterovi, které je odpovědí na několik podání JUDr. Jana Waltera. Dle obsahu tohoto čtyřstránkového sdělení pak žalovaný reaguje na podání JUDr. Jana Waltera ze dne 22. 2. 2017, označené jako „Žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne 18. 10. 2016“, které bylo doplněno o několik dalších podání z roku 2017, Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

4
15 A 87/2019 podaných původně stavebnímu úřadu Vejprty, který je předložil žalovanému jako svému nadřízenému správnímu orgánu. Ze sdělení dále plyne, že žalovaný v tomto sdělení rekapituluje jednotlivá podání doručená stavebnímu úřadu Vejprty, doručená v roce 2016 a 2017, a dále rekapituluje postup stavebního úřadu ve věci „Pila Kovářská“. Dále žalovaný rekapituluje ve sdělení další podání JUDr. Jana Waltera, kterými žádal o přešetření postupu stavebního úřadu Vejprty, s tím, že žalovaný převzal spisovou složku věci spolu se stížností JUDr. Jana Waltera z 22. 2. 2017 a dne 22. 6. 2017 celou spisovou dokumentaci přijal a zaevidoval pod č. j. P-82/UPS/2017. Ze sdělení plyne, že žalovaný obdržel ještě další podání a doplnění podání JUDr. Jana Waltera a další související a obsáhlou dokumentaci, kterou JUDr. Jan Walter zaslal stavebnímu úřadu Vejprty, a to včetně dalšího podání ze dne 22. 2. 2017, označeného jako „Pila Kovářská – provoz pilařského závodu od 21. 12. 2015 do 19. 2. 2017“ (pozn. soudu – toto podání je výslovně uvedeno na str. 3 sdělení žalovaného). Ve sdělení žalovaný výslovně uvedl, že s ohledem na skutečnost, že „veškerá zde uvedená korespondence, zaslaná stavebnímu úřadu nebo KÚ UK, UPS, spolu nedílně souvisí“, „sdružil KÚ UK, UPS veškeré písemnosti za účelem jejich konečného vyřízení pod jednu spisovou složku, označenou č. j. P-82/UPS/2017.“ Dále je ve sdělení uvedeno, že „po prostudování obsahu veškerých písemností…UPS sděluje“, jak podání vyřídil s tím, že stížnost ve věci považuje za nedůvodnou a opatření proti nečinnosti stavebního úřadu Vejprty vydávat nebude s tím, že tyto závěry podrobně odůvodnil. Dále žalovaný uvedl, že „zkoumaní dané věci považuje již za konečné“.

10.Ze spisu dále plyne, že žalobce podal dne 13. 3. 2019 stížnost na žalovaného dle § 16a odst. 1 písm. c) InfZ s tím, že dle žalobce žalovaný nevyčerpal předmět žádosti a neposkytl všechny dokumenty. Dne 28. 3. 2019 pak doručil žalovaný žalobci sdělení ze dne 28. 3. 2019, č. j. KUUK/42667/2019/UPS-4, JID 54257/2019/KUUK, ve kterém uvedl, že žádost o informace ze dne 19. 2. 2019 nedopatřením vyřídil pouze zčásti sdělením ze dne 26. 2. 2019, a proto žalobci sděluje, že spisová složka vedená městským úřadem Vejprty pod č. j. 617/17 je nyní součástí spisové složky žalovaného vedená pod č. j. P-82/UPS/2017, spis je umístěn 44

u žalovaného na odboru územního plánování a stavebního řádu. Žalobce podal dne 5. 4. 2019 další stížnost na žalovaného s tím, že mu dosud nebyly poskytnuty dokumenty zachycující kroky učiněné stavebním úřadem k prošetření oznámeného podezření ze spáchání správního deliktu a vyrozumění stavebního úřadu. O těchto stížnostech rozhodlo Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodnutím ze dne 24. 4. 2019, č. j. MMR-22409/2019-83/1204, tak, že postup žalovaného při vyřizování žádosti o informace ze dne 19. 2. 2019 dle § 16a odst. 6 písm. a) InfZ potvrdilo. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že dle Ministerstva pro místní rozvoj byla žádost o informace vyřízena sděleními žalovaného ze dne 26. 2. 2019 a 28. 3. 2019, když informace k šetření podnětu byly obsaženy ve sdělení žalovaného ze dne 19. 10. 2017, které bylo v kopii žalobci zasláno, včetně informace, kde se spis vedený k podnětu nachází. Dále Ministerstvo pro místní rozvoj uvedlo, že v rámci vyřizování stížnosti dle InfZ je oprávněno přezkoumávat pouze postup žalovaného při vyřizování žádosti o informace, nikoliv postup žalovaného či stavebního úřadu ve věci „Pila Kovářská“ a vyřízení podání JUDr. Jana Waltera v této stavební věci. Informace tak byly žalobci poskytnuty, byť žadatel s obsahem sdělení nesouhlasí, neboť nadřízený orgán postupem dle InfZ nemůže vypořádat výhrady směřující k šetření prvostupňového správního orgánu.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou pasivní legitimace a tím, zda je žaloba proti nečinnosti správního orgánu použitelným prostředkem ochrany v dané věci. Soud vycházel z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, č. j. 5 As 18/2017-40, www.nssoud.cz, ve kterém je uvedeno, že potvrzení postupu povinného subjektu podle § 16a odst. 6 písm. a) InfZ, vydané na základě stížnosti dle § 16a odst. 1 písm. b) téhož zákona, není rozhodnutím o žádosti o poskytnutí informace; žadatel o informaci se může bránit vůči povinnému subjektu nečinnostní žalobou podle § 79 odst. 1 s. ř. s. Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že jednotlivec se stížností dle § 16a odst. 1 písm. b) či c) InfZ může domáhat vyřízení celého obsahu žádosti o informace. Bezvýsledným vyčerpáním prostředků ochrany proti nečinnosti (nedojde k rozhodnutí ve věci samé – odmítnutí či odložení žádosti, případně její části, či poskytnutí informace – tedy vyřízení celého obsahu žádosti) budou splněny Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

5
15 A 87/2019 podmínky pro podání žaloby dle § 79 s. ř. s. Žalobce se v řízení před soudem může domáhat vydání rozhodnutí ve věci. Shledá-li soud žalobu důvodnou, nařídí povinnému subjektu, aby o žádosti rozhodl. Dle soudu tyto závěry platí tím spíše za situace, kdy žalobce jako oprávněná osoba využije, prostředky ochrany proti nečinnosti, i když je s vyřízením těchto prostředků úspěšný, přesto nedojde k rozhodnutí o věci samé.

12. Soud k otázce pasivní legitimace odkazuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 154/2015-57, www.nssoud.cz, ve kterém je uvedeno, že: „Označení žalovaného v žalobě na ochranu proti nečinnosti je v dispozici žalobce, přičemž soud je tímto označením vázán. Soud např. nezkoumá, zda pravomoc vydat rozhodnutí dle zákona o svobodném přístupu k informacím má jiný správní orgán.“

13. Dále dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 4 Ans 4/2009-86, www.nssoud.cz, platí, že pokud povinný subjekt neposkytl požadovanou informaci ani nerozhodl o odmítnutí žádosti podle § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a žalobce podal proti postupu povinného subjektu stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) citovaného zákona, na niž nebylo povinným subjektem, resp. nadřízeným orgánem nijak reagováno, žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis stanoví k jeho ochraně, a žaloba na ochranu proti nečinnosti povinného subjektu při vyřizování žádosti o poskytnutí informací je přípustná. Dle odborné literatury dále platí, že je-li povinný subjekt nečinný i po rozhodnutí o stížnosti, nelze s ohledem na § 20 odst. 4 postup „opakovat“ tím, že by se žadatel domáhal ochrany před nečinností podle § 80 SpŘ (FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, JIROVEC, Tomáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 1099).

14. Z výše uvedeného plyne, že žalobce vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti žalovaného, jímž byla stížnost dle InfZ, avšak její užití (resp. obou výše uvedených stížností dle InfZ) nevedlo dle žalobce k vyřízení žádosti, neboť žalovaný žádost o informace dle žaloby nevyřídil. V takovém případě má žalobce možnost obrátit se na soud se žalobou proti nečinnosti přímo povinného subjektu, žalovaného, aby mu bylo uloženo o celé žádosti rozhodnout, což žalobce učinil. Soudu tedy nic nebránilo přistoupit k meritornímu posouzení žaloby.

15. Soud v dané věci nejprve musí vymezit předmět přezkumu a stěžejní právní otázku. Předmětem přezkumu v této věci je to, zda žalovaný měl, resp. má povinnost vyřídit zcela žádost žalobce o informace ze dne 19. 2. 2019, resp. zda žalovaný je nadále při vyřízení žádosti o informace nečinný, když žádost o informace dle žalobce zcela nevyřídil, a to přesto, že žalovaný namítá, že o žádosti o informace již rozhodl tak, že ji žalobci poskytl sdělením ze dne 26. 2. 2019 a 28. 3. 2019.

16. Podle § 38 odst. 1, 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „správní řád“) platí, že účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci, není-li účastník zastoupen, může spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho podpůrce. Jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem.

17. Podle § 14 odst. 5 písm. c) InfZ povinný subjekt posoudí žádost a v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli.

18. Podle § 14 odst. 5 písm. d) InfZ povinný subjekt posoudí žádost, a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.

19. Podle § 15 odst. 1 InfZ, pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

6
15 A 87/2019 20. Podle § 16a odst. a písm. c) InfZ stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace může podat žadatel, kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí.

21. Podle § 16a odst. 3 písm. b) InfZ se stížnost podává u povinného subjektu, a to ode dne uplynutí lhůty pro poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 odst. 7 InfZ.

22. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2004, č. j. 5 A 158/2001-100, pak platí, že stanovení § 23 správního řádu (pozn. soudu – dnes ustanovení § 38 správního řádu) o nahlížení do spisů je zvláštním ustanovením ve vztahu k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V případech, na něž se vztahuje § 23 správního řádu, nelze postupovat podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

23. Z uvedených ustanovení InfZ mimo jiné vyplývá, že povinný subjekt může žádost vyřešit buď tak, že žádost odloží s tím, že se nevztahuje k jeho působnosti [§ 14 odst. 5 písm. c) InfZ], případně z jiného důvodu, nebo žádosti vyhoví, tedy poskytne požadované informace [§ 14 odst. 5 písm. d) InfZ], nebo žádost odmítne [§ 15 odst. 1 InfZ], případně může o jednotlivých částech žádosti rozhodnout různými z těchto způsobů, případně poskytnout informaci částečně a o zbytku žádosti vydat rozhodnutí o odmítnutí.

24. Každá žádost o poskytnutí informací podaná podle InfZ musí být vyřízena některým ze zákonem předpokládaných způsobů. Zákon přitom nedává povinnému subjektu pravomoc k tomu, aby se doručenou žádostí nezabýval, tedy aby ji nijak nevyřídil (viz rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2016, č. j. 8 A 106/2016–40; ze dne 20. 7. 2017, č. j. 8 A 127/2016–390, www.nssoud.cz).

25. Ke shodným závěrům dospěla i odborná literatura (Jelínková, J., Tuháček, M.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praktický komentář, Wolters Kluwer, Praha, 2017, komentář k § 14 odst. 5 InfZ), která uvádí, že: „[N]edojde-li k odložení žádosti pro nedostatek působnosti povinného subjektu (nebo pro nedoplnění žádosti), ani k vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle § 15 (z některého z důvodů ochrany informací podle § 7 až 11, event. jiného zákona, resp. pro faktický důvod neexistující informace, resp. pro neupřesnění žádosti), musí být informace poskytnuta ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění [či upřesnění žádosti, i když v tomto případě tak § 14 odst. 5 písm. d) nestanoví výslovně, zjevně opomenutím zákonodárce];…“

26. Povinným subjektem jednat ve věci předmětné žádosti o informace dle InfZ tedy byl a je žalovaný, u kterého byla podána i stížnost proti jeho postupu dle § 16a odst. 1 InfZ, když i sám žalovaný ve vyjádření k žalobě potvrdil, že žádost o informace dle žaloby se týkala věci stavby „Pila Kovářská“, kde žalovaný vystupoval jako nadřízený správní orgán ve věci zkušebního provozu stavby „Pila Kovářská“ s tím, že žádost o informace se také k dokumentaci, kterou měl žalovaný v době žádosti o informace k dispozici, ke stavbě „Pila Kovářská“ vztahuje.

27. S ohledem na výše uvedené však soud shledal, že žaloba není důvodná, když žalovaný na základě skutkového stavu zjištěného ke dni rozhodnutí soudu, tj. k datu vydání tohoto rozsudku, není a ani v době podání žaloby nebyl s vyřízením žádosti o informace nečinný, a to ani zčásti.

28. Porovnáním požadavků žalobce uvedených v žádosti o informace a předložených listin je zřejmé, že žádost žalobce ze dne 19. 2. 2019 byla žalovaným vyřízena zákonným způsobem, a to zčásti sdělením ze dne 13. 3. 2019 a dále zčásti sdělením ze dne 28. 3. 2019. Žalovaný sice žádost informaci vyřídil s prodlením, když byl dle § 14 odst. 5 písm. d) InfZ povinen poskytnout žalobci informace ve lhůtě do 15 dnů od přijetí žádosti, tj. do 6. 3. 2019, avšak v době podání žaloby v této věci, tj. ke dni 2. 5. 2019, resp. ke dni vydání rozsudku v této věci, již byla žádost o informace žalovaným vyřízena, a to zcela.

29. Soud se neztotožnil s argumentací žalobce, že o žádosti o informace žalovaný zcela nerozhodl a je tak s vyřízením žádosti o informace nečinný, když předmět žádosti nevyčerpal. K tomu soud uvádí, že žádost o informace byla formulována tak, že žalobce požádal v prvé řadě o poskytnutí

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

7
15 A 87/2019 všech dokumentů týkajících se šetření jeho podnětu u stavebního úřadu Vejprty ze dne 22. 2. 2017. Žalovaný pak prvním sdělením ze dne 13. 3. 2019 takový dokument v příloze žalobci zaslal. Soud zdůrazňuje, že poskytnuté sdělení ze dne 19. 10. 2017 je zcela zřetelně souhrnnou odpovědí a reakcí na větší množství podání, které JUDr. Jan Walter učinil ve věci „Pila Kovářská“, a to jak vůči stavebnímu úřadu Vejprty, tak v podobě stížností a podnětů vůči žalovanému. Žalobce pak nesprávně uvádí, že tento dokument se týká jiného podání ze dne 22. 2. 2017, jinak označeného než podání ze dne 22. 2. 2017, kterého se týkala žádost o informace. Jak plyne z výše uvedeného, ve sdělení žalovaného ze dne 19. 10. 2017 jsou žalovaným zmíněna obě podání JUDr. Jana Waltera, tj. obě ze dne 22. 2. 2017, s tím, že podání dle žádosti o informace, které je předmětem žaloby v této věci, je pak žalovaným výslovně uvedeno na straně 3 tohoto sdělení. Tato námitka žalobce tak není důvodná.

30. Pokud pak ze sdělení žalovaného ze dne 19. 10. 2017 plyne, že žalovaným citovaná podání spolu nedílně souvisí a že závěry žalovaného jsou učiněny na základě prostudování obsahu všech písemností náležejících ke korespondenci žalobce, je zřejmé, že sdělením žalovaného ze dne 19. 10. 2017 bylo vyřízeno i podání JUDr. Jana Waltera ze dne 22. 2. 2017, označené jako „Pila Kovářská – provoz pilařského závodu od 21. 12. 2015 do 19. 2. 2017“. Poskytnutím sdělení žalovaného ze dne 19. 10. 2017 tak byla zcela vyřízena i první část žádosti o informace v této věci.

31. Ze sdělení žalovaného ze dne 19. 10. 2017 plyne, že JUDr. Jan Walter nebyl se svými podáními úspěšný, když stížnosti byly shledány jako nedůvodné a opatření k nečinnosti stavebního úřadu Vejprty žalovaný nevydal. Pokud žalobce s vyřízením těchto podání v tomto směru nesouhlasí, není to důvod pro to, aby poskytnutí informací bylo soudem posouzeno jako částečné poskytnutí informací. Žalobce v žalobě ani netvrdil, že by jeho podnět z 22. 2. 2017 měl být jiným způsobem vyřízen, a toto neplyne ani ze správního spisu v této věci, tj. z ničeho neplyne, že žalovaný by měl poskytnout žalobci ještě jiné informace, než jak svými sděleními výše uvedenými učinil. Nesouhlas se způsobem vyřízení nějakého podnětu pak nelze zaměňovat za nesprávnost či neúplnost poskytnutí informace dle InfZ. Jelikož žalovaný, byť po uplynutí zákonné lhůty, poskytl žalobci dokument, který se vztahoval k prošetření podnětu dle žádosti o informace, poskytl v této části žádosti informace v úplném rozsahu.

32. Soud v tomto směru doplňuje, že z obsahu žaloby plyne, že žalobce svou žádost o informace z hlediska obsahu a rozsahu nedůvodně rozšiřuje, když dovozuje, že žalovaný měl disponovat dalšími dokumenty, které příkladem uvádí (uvádí jich celkem osm). Ze žaloby tak plyne, že dle žalobce tak měly být žalovaným poskytnuty i takové informace, jako spisový přehled, pověření úřední osoby, dokumenty zařazené do spisu stavebního úřadu a další dokumenty zařazené do spisu žalovaného atd. Ze žaloby tak plyne, že dle žalobce měly být de facto k žádosti o informace poskytnuty veškeré dokumenty správního spisu, tj. celý spisový materiál. Soud však zdůrazňuje, že žádost o informace byla formulována odlišně a nezahrnovala veškeré dokumenty příslušného správního spisu, kterého se podnět z 22. 2. 2017 týkal. V takovém případně by musela být žádost o informace formulována zcela odlišně. Navíc, soud doplňuje, že žalobce mohl nahlížet do správního spisu a činit si z něj kopie za podmínek uvedených v ustanovení § 38 odst. 1, 2 správního řádu. Zvláštní procesní instituty, jako např. možnost nahlížet do spisu a činit z něj kopie, nelze zcela nahrazovat postupem dle InfZ, když by se mohlo jednat naopak o zneužití práva na informace (srovnej v tomto směru výše uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2004, č. j. 5 A 158/2001-100). Navíc z formulace žádosti o informace samotné nijak neplyne, že by žalobce požadoval informace v podobě kompletního správního spisu či jeho podstatné části. Pokud takový výklad žalobce v žalobě uplatňuje, jedná se o zjevně extenzivní výklad obsahu žádosti o informace, který zcela vybočuje z jejího obsahu, který je však dle soudu zřejmý. Žalovaný tak dle soudu nebyl ani povinen vyzvat žalobce jako žadatele o informace o její upřesnění pro nesrozumitelnost či obecnost dle § 14 odst. 5 písm. b) InfZ. Žádost o informace byla srozumitelná a dostatečně určitá a to, jak jí žalovaný v této části vyřídil, soud považuje za řádné a úplné poskytnutí informace. Žalovaný sice dalšími dokumenty disponoval (včetně

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

8
15 A 87/2019 správního spisu stavební věci Pila Kovářská), těch se však žádost o informace netýkala. Proto v této části žalovaný poskytl požadovanou informaci a není tak s jejím poskytnutím nečinný. Soud tak považuje za správné i odůvodnění rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj, které o stížnosti žalobce dle InfZ rozhodovalo.

33. Pokud je o druhou část žádosti o informace, ve které žádal žalobce sdělení, kde se nachází spis vedený stavebním úřadem k podnětu dle žádosti o informace, žalovaný tuto informaci také žalobci poskytl, a to druhým sdělením obsahujícím údaj, kde se správní spis nachází včetně jeho spisové značky, byť tak učinil až s prodlením dne 28. 3. 2017. Ostatně v této části žalobce proti nevyřízení informace v žalobě nebrojil.

34. Žalovaný tak žádost o informace správně vyřídil tím, že informace zcela žalobci poskytl, byť tak učinil až s prodlením dne 13. 3. 2019 a zčásti dne 28. 3. 2019, avšak před podáním žaloby v této věci, a důvodnost tohoto postupu žalovaného byla potvrzena i výše uvedeným rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj. Žádost o informace tak byla žalovaným dle soudu řádně a zcela vyřízena, a žalovaný tak není s vyřízením žádosti o informace nečinný. Žaloba tak nebyla podána důvodně.

35. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavírá, že u žalovaného neshledal ke dni podání žaloby ani ke dni vydání tohoto rozsudku nečinnost ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s., a tudíž předmětnou žalobu vyhodnotil jako nedůvodnou a výrokem I. rozsudku ji podle ustanovení § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

36. Současně soud v souladu s ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a navíc je ani nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 29. ledna 2020

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru