Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 67/2013 - 77Rozsudek KSUL ze dne 01.11.2016

Prejudikatura

2 As 53/2007 - 111

5 As 105/2008 - 135

6 Ads 109/2016 - 31

5 As 19/2010 - 42


přidejte vlastní popisek

15A 67/2013-77

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobců: a) D. Z., narozeného dne „X“, bytem „X“, zastoupeného obecným zmocněncem D. Z., bytem „X“, b) D. Z., narozeného dne “X“, bytem „X“, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, Odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02, Ústí nad Labem, zastoupenému JUDr. Danielem Volákem, advokátem, se sídlem Jiráskova 413, 436 01, Litvínov, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. P. H., narozené dne „X“, bytem „X“, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2013, č. j. 494/UPS/2013-3, JID: 161153/2012/KÚÚK/Ham,

takto:

I. Žaloba se ve vztahu k žalobci b) odmítá .

II. V řízení o žalobě ve vztahu k žalobci b) nemají účastníci řízení vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

III. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 18. 3. 2013, č. j. 494/UPS/2013-3, JID: 161153/2012/KÚÚK/Ham, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 3.034 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Pokračování
2
15A 67/2013

Žalobci se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2013, č. j. 494/UPS/2013-3, JID: 161153/2012/KÚÚK/Ham, jímž bylo jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce a) proti rozhodnutí Městského úřadu Rumburk (dále jen „stavební úřad“) ze dne 5. 9. 2012, č. j. OSÚ/3050-12/Ra/568-2012. Tímto rozhodnutím stavební úřad podle § 129 odst. 3 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „stavební zákon“), dodatečně povolil stavbu „Změna dokončené stavby pro rodinnou rekreaci č. e. „X“, „X“, za účelem změny využití na rodinný dům, která spočívá v provedení přístavby zádveří, zimní zahrady, stínicí zdi, venkovního schodiště a dále v provedení schodiště a čtyř pokojů s hygienickým zařízením ve 2. N. P. a půdního prostoru ve 3. N. P. nad stávající přízemní přístavbou na pozemku st. p. č. „X“, p. p. č. „X“ v k. ú. „X“. Žalobci současně požadovali, aby jim soud přiznal náhradu nákladů řízení.

V žalobě žalobci namítali, že žalobce a) udělil plnou moc žalobci b) pro neurčitý počet správních řízení; tato plná moc byla na žádost stavebního úřadu úředně ověřena. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby však bylo zasláno žalobci a), nikoli jeho zástupci – žalobci b). Na tuto skutečnost upozorňoval žalobce a) již v odvolání proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, které podal dne 11. 10. 2012, tedy ve stejný den, kdy si převzal zásilku obsahující zmíněné rozhodnutí. Podle žalobců je v napadeném rozhodnutí žalovaného uvedena zjevná nepravda o žádosti zástupce, aby písemnosti týkající se řízení o dodatečném povolení stavby byly doručovány přímo zmocniteli – žalobci a). Taková žádost nebyla v předmětném řízení nikdy vznesena. Žalobci dále upozornili na skutečnost, že téměř na všech písemných materiálech stavebního úřadu týkajících se tohoto řízení je v rozdělovníku uveden pouze žalobce a) se svou adresou, aniž by tyto materiály obsahovaly adresu jeho zástupce – žalobce b) nebo údaj o zastoupení žalobcem b). Žalobci rovněž poznamenali, že žalovaný nijak nereagoval na jejich žádost ze dne 3. 4. 2013 o navrácení v předešlý stav.

Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že žalobci b) zjevně nenáleží aktivní žalobní legitimace, neboť ve správním řízení vystupoval jen jako zástupce žalobce a) a napadené rozhodnutí mu nezaložilo, nezměnilo, nezrušilo, ani závazně neurčilo jakákoli práva či povinnosti. Žalovaný dále konstatoval, že poslední den odvolací lhůty byl 9. 10. 2012, neboť rozhodnutí stavebního úřadu bylo doručeno fikcí dne 24. 9. 2012. Požadavek na doručování písemností přímo žalobci a) byl podle žalovaného vůči správním orgánům skutečně vznesen. Zástupce žalobce a) jej zahrnul do odvolání proti usnesení o přerušení řízení o odstranění předmětné stavby (č. j. OSÚ/5645-12/238-2012/Ra ze dne 15. 2. 2012), kde uvedl, že žádá, aby veškerá korespondence byla správními orgány zasílána na adresu zmocnitele. V průběhu celého řízení před stavebním úřadem žalobce a) ani jeho zmocněnec – žalobce b) tento způsob doručování nijak nezpochybnili. Žalovaný přisvědčil žalobcům, že stavební úřad opomenul uvést údaj o zastoupení žalobce a), což zmínil žalovaný i v napadeném rozhodnutí. Žalovaný setrval na svém názoru, že toto pochybení stavebního úřadu však nemohlo mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.

Žalobci v replice k vyjádření žalovaného uvedli, že žalobce b) byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech zmocněnce ve správním řízení, neboť správní orgány postupovaly v rozporu s udělenou plnou mocí. Dále upozornili na skutečnost, že požadavek na doručování na adresu žalobce a) jakožto zmocnitele byl míněn tak, že písemnosti měly být

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
15A 67/2013

zasílány zmocněnci na adresu zmocnitele, nikoli přímo zmocniteli. Tento požadavek současně neměl mít vliv na řízení v projednávané věci, neboť dne 9. 3. 2012 byla stavebnímu úřadu předána jím vyžádaná úředně ověřená plná moc, na jejímž základě měly být písemnosti zasílány žalobci b) jakožto zástupci žalobce a) na adresu „X“. I přesto bylo v průběhu celého řízení u stavebního úřadu doručováno žalobci a) v rozporu s § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a v rozporu se zmíněnou plnou mocí. Nesprávné doručení zastoupenému přitom nemá účinky pro běh lhůt. V důsledku chybného doručování pak podle žalobců nemohlo rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby nabýt právní moci. Žalobci dále označili důvody, proč s dodatečným povolením stavby nesouhlasí.

Osoba zúčastněná na řízení se k věci nevyjádřila.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žaloba tak, jak byla podána, projednatelná. Dospěl přitom k závěru, že žalobu ve vztahu k žalobci b) projednat nelze. Žalobce b) totiž nebyl účastníkem správního řízení, pouze zástupcem účastníka správního řízení. Podle § 34 odst. 1 správního řádu platí, že zástupce vystupuje v řízení jménem zastoupeného a z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Napadené rozhodnutí nemohlo nijak zasáhnout do práv či povinností žalobce b), neboť v tomto řízení nejednal svým jménem a veškerá práva či povinnosti, o kterých bylo ve správním řízení rozhodováno, vznikla přímo zastoupenému – žalobci a). Žalobce b) tedy nebyl k podání žaloby oprávněn, neboť napadeným rozhodnutím nebyla nijak dotčena jeho právní sféra. Soud proto ve vztahu k žalobci b) žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako podání osoby k tomu zjevně neoprávněné.

Žalobu ve vztahu k žalobci a) shledal soud projednatelnou a napadené rozhodnutí žalovaného přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu soudního řádu správního, který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl soud k závěru, že žaloba ve vztahu k žalobci a) je důvodná, neboť řízení před správními orgány trpí zásadní vadou ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

Na tomto místě soud předesílá, že napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce a) zamítnuto jako opožděné podle § 92 odst. 1 správního řádu. V řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž bylo odvolání zamítnuto jako opožděné, se soudní přezkum omezuje pouze na posouzení toho, zda bylo odvolání skutečně podáno opožděně, či nikoliv. Námitkami

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
15A 67/2013

nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se soud nezabývá (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 - 111, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2009, č. j. 5 As 105/2008 - 135, oba dostupné na www.nssoud.cz). Soud se proto nezabýval důvody, pro které žalobce a) nesouhlasil s dodatečným povolením stavby.

S ohledem na citovanou judikaturu se soud zaměřil na námitky, které souvisely s posouzením včasnosti odvolání. Mezi stranami byla sporná otázka, zda stavební úřad postupoval při doručování rozhodnutí o dodatečném povolení stavby v souladu se zákonem a zda toto doručení mělo účinky na běh lhůty pro podání odvolání.

Podle § 34 odst. 2 správního řádu platí, že „[s] výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.“

Citované ustanovení představuje kogentní úpravu doručování písemností ve správním řízení v případě, že jeho účastník má zástupce. Správní orgán se v takovém případě nemůže vyhnout povinnosti doručovat veškeré písemnosti právě tomuto zástupci. Žalobce a) byl v řízení o dodatečném povolení stavby zastoupen žalobcem b), a to na základě plné moci ze dne 7. 6. 2008 opatřené úředně ověřeným podpisem žalobce a). Tuto plnou moc předložil zástupce žalobce a) stavebnímu úřadu při ústním jednání konaném dne 3. 5. 2012. V souladu s citovaným § 34 odst. 2 správního řádu byl proto stavební úřad počínaje dnem 3. 5. 2012 povinen doručovat písemnosti zástupci žalobce a).

Podle § 19 odst. 3 správního řádu, „[n]evylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.“

Oprávnění zvolit si adresu pro doručování lze podle názoru soudu nepochybně vztáhnout nejen na účastníka správního řízení, ale také na jeho zástupce. Je však třeba respektovat skutečnost, že se jedná pouze o volbu adresy pro doručování, nikoli o způsob, jak docílit doručování písemností jiné osobě, než která má být jejím adresátem. Sdělení adresy pro doručování v případě, že je účastník řízení zastoupen, tedy nic nemění na tom, že správní orgán je podle § 34 odst. 2 správního řádu povinen doručovat písemnosti zástupci. Dále je třeba mít na paměti, že adresu pro doručování sděluje účastník řízení nebo jeho zástupce správnímu orgánu zásadně pro jedno konkrétní správní řízení. Má-li být tato adresa pro doručování užívána i v jiných řízeních, musí to z příslušného podání zřetelně vyplývat. Existují-li pochybnosti o tom, zda byla adresa pro doručování sdělena pro jedno konkrétní řízení nebo pro více řízení, je na správním orgánu, aby osobu, která požádala o doručování na jí uvedenou adresu pro doručování, vyzval k upřesnění, zda se tato žádost týká jen jednoho, či více správních řízení [obdobně viz Vedral, J. Správní řád: komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2012 – komentář k § 19 odst. 3].

Správní orgány vycházely v projednávané věci ze žádosti zástupce žalobce a), „aby veškerá korespondence byla zasílána na adresu zmocnitele – D.Z., „X““. Tato žádost byla

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
15A 67/2013

součástí odvolání žalobce a) proti usnesení stavebního úřadu ze dne 15. 2. 2012, č. j. OSÚ/5645-12/238-2012/Ra, o přerušení řízení o odstranění stavby. V kontextu výše uvedených úvah je především třeba zdůraznit, že tato žádost nemohla nic změnit na povinnosti správních orgánů stanovené v § 34 odst. 2 správního řádu doručovat písemnosti zástupci účastníka řízení. Žalobce a) tedy zcela správně namítal, že na základě této žádosti měly být písemnosti doručovány zástupci žalobce a) na uvedenou adresu, nikoli přímo žalobci a).

Dále není pochyb o tom, že zástupce žalobce a) sdělil adresu pro doručování v jiném řízení. Soud zdůrazňuje, že se nejednalo o samostatné podání, v němž by zástupce žalobce a) stavebnímu úřadu obecně sděloval svou adresu pro doručování, nýbrž tuto adresu uvedl v odvolání podaném v jednom konkrétním správním řízení odlišném od projednávané věci. Vzhledem k tomu, že ze zmíněného sdělení adresy pro doručování nelze s jistotou určit, že by měla být používána také v jiných řízeních, bylo povinností stavebního úřadu vyzvat zástupce žalobce a) k upřesnění. Pokud to stavební úřad neučinil, byl podle názoru soudu oprávněn zmíněnou adresu pro doručování užívat jen v tom řízení, ve kterém mu byla sdělena.

Pokud tedy stavební úřad doručil rozhodnutí ze dne 5. 9. 2012 o dodatečném povolení stavby žalobci a) jako adresátovi, a to vhozením do domovní schránky na jeho adrese, postupoval v rozporu s § 34 odst. 2 správního řádu, neboť rozhodnutí nedoručil zástupci účastníka řízení, ačkoli z plné moci předložené při ústním jednání dne 3. 5. 2012 prokazatelně věděl, že žalobce a) je v řízení zastoupen žalobcem b), a v samotném textu předmětného rozhodnutí se o tomto zastupování opakovaně zmiňoval. Porušení § 34 odst. 2 správního řádu potvrzuje rovněž skutečnost, že stavební úřad v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby v rozdělovníku uvedl, že rozhodnutí má být doručeno žalobci a), nikoli jeho zástupci. Za dané situace nemohlo mít toto doručení účinky pro běh lhůt, tedy ani pro běh lhůty pro podání odvolání proti zmíněnému rozhodnutí stavebního úřadu. Vzhledem k tomu, že žalovaný stanovil konec lhůty pro podání odvolání na základě tohoto doručení, ačkoli předmětné rozhodnutí stavebního úřadu vůbec nebylo doručeno zástupci žalobce a), dospěl soud k závěru, že také žalovaný porušil ustanovení § 34 odst. 2 správního řádu. Žalovaný současně porušil i § 83 odst. 1 správního řádu, který váže počátek běhu odvolací lhůty na oznámení rozhodnutí, ke kterému však nedošlo, neboť rozhodnutí stavebního úřadu nebylo doručeno zástupci žalobce a). Tato porušení mají přitom za následek, že žalovaný zamítl odvolání žalobce a) jako opožděné, ačkoli toto odvolání bylo podáno dříve, než uplynula odvolací lhůta.

Soud uzavírá, že se žalovaný dopustil podstatných porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí. Soud proto podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Toto ustanovení umožnilo soudu rozhodnout bez jednání, ačkoli žalobce a) jednání požadoval. Soud současně podle § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku, tj. že odvolání žalobce a) bylo podáno před uplynutím odvolací lhůty.

Žalobní námitka, že žalovaný nereagoval na žádost žalobců o navrácení v předešlý stav, se bezprostředně netýká předmětu tohoto soudního řízení, neboť zmíněná žádost byla podána dne 3. 4. 2013, tedy až po právní moci žalobou napadeného rozhodnutí, která nastala

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
15A 67/2013

dne 22. 3. 2013. Žádost žalobců o navrácení v předešlý stav tudíž nemohla mít žádný vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce a) navíc disponoval jinými právními prostředky, jak se domoci vyřízení této žádosti. V důsledku zrušení žalobou napadeného rozhodnutí tímto rozsudkem se pak zmíněná žádost žalobců stává bezpředmětnou.

Vzhledem k tomu, že žalobce a) měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit žalobci a) do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 3.034 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 3.000 Kč a z náhrady hotových výdajů žalobce odpovídající poštovnému za odeslání žaloby soudu 34 Kč. Náklady vzniklé v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku (soudní poplatek 1.000 Kč) nepovažoval soud za účelně vynaložené, neboť žalobce a) s tímto návrhem úspěšný nebyl.

O náhradě nákladů řízení o žalobě ve vztahu k žalobci b) rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. Žaloba ve vztahu k žalobci b) byla odmítnuta, proto v souvislosti s tím nemají účastníci řízení vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen nákladů vzniklých v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, a v předmětném řízení nebyly osobě zúčastněné na řízení soudem uloženy žádné povinnosti. S ohledem na zavedenou praxi krajských soudů a Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudek ze dne 19. 8. 2016, č. j. 4 As 56/2016 - 53, ze dne 14. 5. 2015, č. j. 3 As 85/2015 - 8, ze dne 24. 2. 2016, č. j. 3 As 220/2015 - 49, ze dne 16. 12. 2015, č. j. 4 As 223/2015 - 43, ze dne 6. 10. 2015, č. j. 8 As 171/2014 - 67, nebo ze dne 6. 8. 2015, č. j. 10 As 43/2015 - 49, vše dostupné na www.nssoud.cz) soud v dané situaci nezahrnul vypořádání nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení do výroku a zabýval se jím toliko v odůvodnění tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
15A 67/2013

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 1. listopadu 2016

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru