Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 65/2011 - 36Rozsudek KSUL ze dne 12.12.2011

Prejudikatura

7 Afs 212/2006 - 74

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 12/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

15A 65/2011-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: H. D. M., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 21, Praha, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.9.2011, č.j. CPR-14142-10/ČJ-2010-9CPR-V238,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19.9.2011, č.j. CPR-14142-10/ČJ-2010-9CPR-V238, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, odboru specializovaných činností, oddělení pátrání (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 20.9.2010, č.j. CPPH-19736/ČJ-2010-04003. Tímto rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo žalobci podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území České republiky, byla stanovena na 1 rok. Tato doba je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí. Současně byla stanovena podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba k vycestování z území České republiky do 19.10.2010. Pokud Pokračování
2
15A 65/2011

by nastaly důvody, kdy by rozhodnutí o správním vyhoštění bylo ve stanovené lhůtě k vycestování nevykonatelné z důvodů podle § 119, § 119a nebo § 179 zákona o pobytu cizinců a § 32 odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, byla stanovena podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba k vycestování z území České republiky do 30 dnů ode dne odpadnutí těchto důvodů. Podle ustanovení § 120a zákona o pobytu cizinců rozhodl správní orgán I. stupně, že se na cizince nevztahují důvody znemožňující vycestování podle ustanovení § 179 zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo napadeným rozhodnutím změněno tak, že byla vypuštěna část výroku – „Současně se stanovuje podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba k vycestování z území České republiky do 19.10.2010“ a byla nahrazena výrokem – „Současně se stanovuje podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba k vycestování z území České republiky do 30 dnů od nabytí právním moci tohoto rozhodnutí.“ Ve zbylé části bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno.

Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný porušil ustanovení § 3, § 4 odst. 4, § 36 odst. 3, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Obě rozhodnutí vycházejí z nedostatečně zjištěného stavu věci, neboť správní orgán I. stupně i žalovaný vycházeli z dostupné evidence Policie České republiky a protokolu o vyjádření účastníka řízení. Žalovaný pak vycházel nad rámec odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně i z usnesení o zastavení řízení o žádosti žalobce o prodloužení dlouhodobého pobytu ze dne 16.6.2010, s nabytím právní moci dne 18.8.2010. Bylo povinností správního orgánu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž je povinen zjišťovat veškeré skutečnosti, tedy i ty svědčící ve prospěch účastníka řízení. Správní orgán vycházel pouze ze svých evidencí, přičemž součástí spisového materiálu není spisový materiál vztahující se k řízení o prodloužení platnosti povolení k pobytu. Správní orgán dovodil, že rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu nabylo právní moci dne 18.8.2010, a to bez toho, aby měl k dispozici spisový materiál. Úřední evidence však samy o sobě nemohou sloužit jako důkaz a pokud správní orgán nedisponoval spisovým materiálem tak, aby ověřil např. nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o prodloužení povolení platnosti dlouhodobého pobytu, nezjistil stav věci ve smyslu ustanovení § 3 správního řádu. Žalovaný při svém rozhodování již vycházel z usnesení o zastavení řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Nicméně žalobce je přesvědčen, že prostá kopie rozhodnutí sama o sobě není řádným důkazem a to ani ve spojení s evidencemi, které správní orgán vede. Žalobce jako účastník řízení se dovolává toho, že rozhodnutí o zastavení řízení mu nikdy nebylo doručeno. Pokud by řízení o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebylo v právní moci, vztahuje se na žalobce ustanovení § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, dle kterého se jeho pobyt na území České republiky považuje za oprávněný do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti. I kdyby žalovaný v rámci odvolacího řízení doplnil spisový materiál o usnesení o zastavení řízení, byl nepochybně povinen vyrozumět účastníka řízení – žalobce o jeho právu s tímto podkladem pro rozhodnutí být seznámen a k jeho obsahu se vyjádřit. To však žalovaný neučinil a porušil tím ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. V důsledku pochybení jak správního orgánu I. stupně, tak žalovaného, který se věcně ke stěžejní námitce žalobce v rámci odvolání nevyjádřil, nelze než označit napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, tedy v rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31.5.2010, č.j. 4 As 34/2009-63. Navíc od doby, kdy mělo dojít k porušení právních předpisů, uplynul více než jeden rok, a to

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
15A 65/2011

i v důsledku nezákonného postupu správních orgánů a uložení správního vyhoštění se tak jeví jako krajně neefektivní. Závěrem navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení a uložit mu povinnost nahradit náklady řízení.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Poukázal na to, že účastník byl řádně za přítomnosti tlumočníka poučen z jakého důvodu je správní řízení zahájeno, mimo toho byl seznámen i s tím, že dne 18.8.2010 nabylo právní moci rozhodnutí vydané Inspektorátem cizinecké policie Rumburk, skupinou povolování pobytu Děčín, kterým bylo zastaveno řízení ve věci prodloužení dlouhodobého pobytu žalobce na území České republiky. Žalobce byl s podklady pro vydání rozhodnutí fakticky seznámen, neboť byly součástí spisového materiálu. Ze samotného doručeného usnesení Inspektorátu cizinecké policie Rumburk, skupiny povolování pobytu Děčín, je zřejmé, kdy je správní orgán I. stupně obdržel a kdo jej zaslal. Nelze tudíž souhlasit s námitkou žalobce, že v rámci odvolacího řízení žalovaný doplnil spisový materiál o usnesení o zastavení řízení o žádosti a byl povinen vyrozumět účastníka řízení o jeho právu s tímto podkladem být seznámen. Rozhodnutí o zastavení řízení bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno telefaxem ještě před sepsáním protokolu o vyjádření účastníka správního řízení, ze kterého správní orgán I. stupně při svém rozhodování také vycházel. Účastník rozhodně nebyl zkrácen na svých právech a nedošlo k porušení ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. Žalovaný má za to, že kopie usnesení s vyznačením nabytí právní moci zaslaného telefaxem správním orgánem, který toto usnesení vydal, je dostatečným podkladem, nikoliv důkazem (tím je protokol o vyjádření účastníka řízení), neboť správní orgán I. stupně během řízení neměl důvod pochybovat o doručení uváděného usnesení, když jej ani žalobce nezpochybnil. Skutečnosti, že se nachází na území České republiky neoprávněně, si byl, dle svého vyjádření, vědom. Tvrzený vadný postup v řízení o prodloužení dlouhodobého pobytu měl žalobce možnost namítat v jiném řízení. Lze souhlasit se žalobcem, že úřední evidence nemohou samy o sobě sloužit jako důkaz, ovšem v tomto případě byly jedním z důkazů. Podle § 158 zákona o pobytu cizinců Policie České republiky provozuje informační systém cizinců a je jeho garantem. Informační systémy jsou zákonným důkazem a jako takové je lze podřadit pod ustanovení § 50 odst. 1 správního řádu, coby podklady pro vydání rozhodnutí. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby.

Soud nařídil ve věci jednání, k němuž se žalovaný i přes řádné doručení předvolání prostřednictvím datové schránky nedostavil, což však podle § 49 odst. 3 s.ř.s. nebránilo projednání ve věci.

Žalobce při jednání soudu odkázal na žalobní body a zdůraznil, že rozhodnutí o zastavení správního řízení ve věci povolení dlouhodobého pobytu nebylo žalobci řádně doručeno. Žalovaný neměl dostatek podkladů pro své rozhodnutí, zvláště nezjistil žalobcův nelegální pobyt a čerpal pouze ze své evidence. Měl za to, že obě správní rozhodnutí jsou nedostatečně odůvodněna. Žalobce ve svém vyjádření ve správním řízení k legálnosti pobytu toliko jako cizinec spontánně reagoval na skutečnost, kterou měl zachycenou v cestovním pase. Závěrem navrhl vyhovění žalobě a přiznání náhrady nákladů řízení.

Žalovaný zaslal soudu se žalobou spis, ze kterého byly zjištěny následující podstatné skutečnosti. Dle úředního záznamu ze dne 20.9.210, č.j. ORIV-19626-1/ČJ-2010-001463, byl žalobce dne 20.9.2010 v 10.35 hod. dle ustanovení § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky zajištěn a omezen na osobní svobodě pro důvodné podezření, že se zdržuje na území České republiky neoprávněně. Téhož dne bylo žalobci za přítomnosti

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
15A 65/2011

tlumočníka oznámeno zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění z území České republiky. Součástí spisového materiálu je i faxem zaslané usnesení Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, Inspektorát cizinecké policie Rumburk, skupina povolování pobytu Děčín, kterým bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno řízení ve věci prodloužení dlouhodobého pobytu na území České republiky za účelem podnikání, neboť žalobce v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Datum a čas příjmu je na faxové kopii vyznačen 20.9. (bez uvedení roku) ve 12.10 hod. Zároveň s usnesením byla zaslána faxem i obálka k doručení uvedeného usnesení o zastavení řízení z níž plyne, že usnesení bylo doručováno na adresu žalobce „X“. Zásilka byla připravena poštou k vyzvednutí dne 21.7.2010, avšak nebyla vyzvednuta, a proto byla po uplynutí úložní doby vrácena odesílateli. Dne 20.9.2010 byl se žalobcem sepsán protokol o vyjádření účastníka správního řízení v jehož úvodu je konstatováno, že dne 18.8.2010 nabylo právní moci rozhodnutí vydané Inspektorátem cizinecké policie Rumburk, skupina povolování pobytu Děčín, kterým bylo zastaveno řízení ve věci prodloužení dlouhodobého pobytu na území České republiky. Protokol byl podepsán v 16.30 hod. dne 20.9.2010. V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobce uvedl, že bylo vycházeno pouze z evidencí správního orgánu a součástí spisu nebyl spisový materiál vztahující se k řízení o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, čímž správní orgán I. stupně porušil ustanovení § 3 správního řádu, neboť nezjistil dostatečně skutkový stav. Navíc namítl neefektivitu správního vyhoštění.

Soud se nejprve zabýval žalobní námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť zjištění byť i jen částečné nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí by vedlo ke zrušení napadeného rozhodnutí pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“). Žalovaný se ve svém rozhodnutí obsáhle na str. 4 napadeného rozhodnutí vypořádává nejen s tvrzením, že rozhodnutí o zastavení řízení nebylo doručeno, ale i s tím, že správní orgán I. stupně měl při rozhodování k dispozici pouze výpis z úřední evidence, když uvádí, že součástí spisového materiálu byla právě i kopie usnesení o zastavení řízení o žádosti účastníka řízení, které bylo žalobci doručováno na jeho od 8.8.2007 hlášenou adresu „X“. Soud konstatuje, že se žalovaný dostatečně s námitkou uvedenou v odvolání vypořádal a jeho rozhodnutí není nepřezkoumatelné.

Soud dále konstatuje, že žalobní tvrzení neodpovídají skutkovému stavu, který vyplývá ze spisu, jak je již ostatně patrno ze shora uvedené rekapitulace. Rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu žalobce měl správní orgán I. stupně k dispozici již ve 12.10 hod. dne 20.9.2010 a následně s ním jako s podkladem pro své rozhodnutí seznámil i žalobce jak plyne ze samotného vyjádření žalobce, jako účastníka správního řízení sepsaného téhož dne, ale až v 16.30 hod. Navíc je v tomto vyjádření výslovně v úvodu zmíněno uvedené rozhodnutí o zastavení řízení. Je tedy patrno, že správní orgán I. stupně se správně nespokojil pouze s výpisem z úřední evidence cizinců, ale přímo u Inspektorátu cizinecké policie Rumburk, skupina povolování pobytu Děčín, vyžádal zaslání kopie rozhodnutí i s doručenkou. Tento postup je pak i v souladu se správním řádem, neboť ten v ustanovení § 50 odst. 1 uvádí, že podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být vedle návrhů účastníků, důkazů, skutečností známých správnímu orgánu z úřední činnosti i podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Rozhodnutí o zastavení řízení je podkladem od jiného správního orgánu a správní orgány ho mohou využít při svém rozhodování. Žalobce byl řádně seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí a nebylo tak porušeno ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
15A 65/2011

Námitce žalobce, že správní orgán si měl před rozhodnutím obstarat celý spis včetně originálních stejnopisů rozhodnutí, nelze přisvědčit. Správní řád neukládá správnímu orgánu I. stupně vyžádat vždy veškerý spisový materiál. Pro posouzení právní moci rozhodnutí postačí, jako tomu bylo v předmětné věci, vyžádání faxové kopie tohoto rozhodnutí s doručenkou, pokud není pochyb, že tyto podklady zaslal správní orgán, který je vydal. Tak tomu bylo i v projednávaném případě.

Pokud žalobce namítl, že rozhodnutí o zastavení řízení o prodloužení pobytu mu nebylo doručeno, je nutno odkázat na ustanovení o doručování ve správním řádu, zejména na ustanovení § 23 odst. 1 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20, písemnost se uloží. Dle § 24 odst. 1 správního řádu jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. V daném případě bylo žalobci doručováno na adresu, kde se dříve zdržoval, na které je hlášen a podle které byla založena i místní příslušnost tohoto soudu. Skutečnost, že se opravdu v H. žalobce zdržoval, potvrzuje i jeho vyjádření jako účastníka správního řízení ze dne 20.9.2010 ve kterém uvedl, že se zdržoval po svém příjezdu do České republiky v R. a H.. Pokud se nyní žalobce, jak uvedl ve svém vyjádření, zdržuje v P., P. 382 nebo 582, avšak tuto adresu nenahlásil správnímu orgánu jako adresu pro doručování, nelze se dovolávat toho, že mu bylo neúčinně doručováno (srov. ustanovení § 20 odst. 1 správního řádu). Závěrem lze konstatovat, že žalovaný oprávněně vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí o zastavení řízení ve věci prodloužení pobytu na území České republiky je pravomocné a ustanovení § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců se neuplatní.

Soud dle ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, což znamená, že nemůže nijak zohlednit, že řízení o správním vyhoštění trvá již více než jeden rok. Samotná délka správního řízení tak nemá vliv na věcné posouzení v daném případě.

Soud uzavírá, že žádné ze žalobních tvrzení o pochybení správního orgánu I. stupně či žalovaného neshledal důvodnými, a proto žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
6
15A 65/2011

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 12. prosince 2011
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru