Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 54/2015 - 182Rozsudek KSUL ze dne 16.05.2016

Prejudikatura

1 As 34/2010 - 73

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 176/2016

přidejte vlastní popisek

15A 54/2015-182

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a Mgr. Gabriely Vršanské v právní věci žalobce: M. K., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, ul. Na Zlatnici č. p. 301/2, PSČ 147 00, proti žalované: Policii ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem v Ústí nad Labem, Lidické nám. č. p. 9, PSČ 401 79, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. V řízení o žalobě a kasačních stížnostech proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2014, č. j. 8 A 75/2013 – 25, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2015, č. j. 15 A 54/2015 – 142, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalované ve znění její úpravy ze dne 13. 4. 2015 a úpravy učiněné při ústním jednání před soudem konaném dne 25. 5. 2015 domáhal, aby soud vyslovil, jednak že: zásah policistů Policie ČR dne 20. 3. 2013 v době kolem 22.30 hodin v Ústí nad Labem, ul. Všebořická, na parkovišti u prodejny Lidl, č. o. 51, kdy provedli zásah (pokyn či donucení) spočívající v provedení služebního zákroku – kompletní bezdůvodné lustrace řidiče, testu na alkohol a drogy a opakované prohlídky vozidla včetně povinné výbavy a technického stavu vozidla trvajícího skoro jednu hodinu, byl nezákonný a jednak že: zásah policistů Policie ČR dne 20. 3. 2013 v době kolem 22.30 hodin v Ústí nad Labem, ul. Všebořická, na parkovišti u prodejny Lidl, Pokračování
2
15A 54/2015

č. o. 51, kdy provedli zásah (pokyn či donucení) spočívající v provedení služebního zákroku – zákaz další jízdy žalobci vozidlem tov. zn. SEAT Toledo, r. z. „X“, byl nezákonný.

Na tomto místě soud poznamenává, že žalobce původně za žalovaného označil Ministerstvo vnitra, nicméně v reakci na závěry obsažené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014 – 53, jemuž byla věc předložena v intencích ust. § 17 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k sjednocení otázky, kdo má být v tomto řízení žalovaným a který soud je místně příslušný, k výzvě tehdy místně příslušného Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015 sdělil, že žalovaným není Ministerstvo vnitra, nýbrž Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje. Z tohoto důvodu byla věc postoupena k vyřízení Krajskému soudu v Ústí nad Labem a ten pak ve smyslu ust. § 83 s. ř. s. bez dalšího vycházel z toho, že žalovanou v tomto řízení je Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje.

Žalobce v žalobě uvedl, že policisté PČR, a to policista služebního čísla „X“ a další policista neznámého služebního čísla, neboť jej měl zakryté černou vestou a odmítl jej sdělit, provedli dne 20. 3. 2013 v době kolem 22.30 hodin v Ústí nad Labem, ul. Všebořická, na parkovišti u prodejny Lidl, č. o. 51, zásah (pokyn či donucení) spočívající v provedení služebního zákroku – zákaz další jízdy žalobci vozidlem tov. zn. SEAT Toledo, r. z. „X“. Důvodem pro vydání pokynu k zabránění další jízdy policisty PČR byla skutečnost, že za přísvitu ručních svítilen zjistili, a to po běžné silniční kontrole v trvání asi jedné hodiny, kdy kontrolovali technický stav vozidla, lékárničku, výstražný trojúhelník, náhradní sadu světel, motor, osvětlení, VIN kód vozidla, že kontrolované vozidlo je opatřeno pneumatikami shodné konstrukce a designu, ale od odlišných výrobců.

Ve vztahu k zákazu další jízdy žalobci s dotyčným vozidlem žalobce namítl, že při kontrole se policisté PČR dovolávali ust. § 118a odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), který ovšem pojednává o situaci, kdy vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. V daném případě tak nepostačuje jen technická nezpůsobilost k provozu na pozemních komunikacích, nýbrž je zde nutné i současné naplnění podmínky bezprostředního závažného ohrožení ostatních účastníků silničního provozu, ovšem s výjimkou nouzového dojetí vozidla i přes závažné závady. Policisté PČR přitom za závadu naplňující podmínku bezprostředního závažného ohrožení ostatních účastníků silničního provozu určili obutí vozidla různými pneumatikami, kdy vycházeli jen z obchodního označení pneumatiky při jinak stejné konstrukci, provedení, rozměru a huštění, a proto dle názoru žalobce nebyla naplněna podmínka technické nezpůsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích. K tomu žalobce doplnil, že policisté PČR byli při kontrole žalobcem upozorněni, že jede k výměně celé sady pneumatik, jelikož měl poškozené hned dvě pneumatiky, díky čemuž použil dvě rezervní pneumatiky, a to jednu z vozidla a jednu z domova, a proto, pokud se policisté PČR domnívají, že tato skutečnost je technickou závadou na vozidle, tak nechť vezmou na vědomí, že v daném případě jde o nouzové dojetí ke smluvnímu servisu ve smyslu ust. § 36 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „vyhláška o technické

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
15A 54/2015

způsobilosti vozidel“). Toto upozornění policisty PČR nezajímalo a zakázali další jízdu na základě svého rozhodnutí bez objektivního nálezu stanice technické kontroly.

Ve vztahu k rozporované silniční kontrole vozidla žalobce uvedl, že tuto kontrolu trvající prakticky jednu hodinu policisté PČR provedli před kontrolou pneumatik, kdy žalobce byl původně zastaven k běžné silniční kontrole, jak mu původně sdělili policisté při zastavení vozidla. Tato kontrola, na jejímž začátku policista PČR požadoval, aby žalobce schoval telefon, v době, kdy si chtěl přivolat právní pomoc, v sobě zahrnovala kontrolu všech dokladů od žalobce a vozidla, s tím, že kontrola těchto dokladů ve služebním vozidle trvala asi 15 minut, přičemž policisté PČR mu po provedené kontrole v bodovém registru řidičů, ačkoliv žalobce nebyl v danou chvíli projednáván za žádný přestupek, natož který by byl bodován, sdělili, že „toho má celkem dost“, kdy mínili sankce za rychlejší jízdu. Dále byla kontrolována povinná výbava vozidla, kdy po žalobci bylo požadováno, aby ji kus po kuse ukázal a aby ji vyjmenoval, s tím, že je to jeho povinnost, přičemž policista PČR začal sepisovat oznámení, že žalobce nemá povinnou výbavu vozidla, ačkoliv byl kufr vozidla, kde byla povinná výbava umístěna, zpřístupněn a ačkoliv si policista PČR povinnou výbavu vozidla neprohlédl. V rámci kontroly povinné výbavy vozidla mu pak po rozbalení sady klíčů policista PČR sdělil, že mu něco chybí, aniž by k dotazu žalobce sdělil, co chybí, a namísto toho to chtěl ihned řešit a napsat do správního řízení. Vedle toho při kontrole byl u žalobce proveden nejen test na alkohol, nýbrž i test na drogy, kdy tento test, stojící cca 700,-Kč, trval cca 15 minut, přičemž všechny výsledky byly negativní. Dále při kontrole byla provedena kontrola technického stavu vozidla, v rámci níž byla provedena za přísvitu ruční svítilny kontrola designu a obchodních značek pneumatik vozidla, kdy byl policisty PČR na nápravách shledán rozdílný dezén pneumatik, což bylo důvodem pro jimi vyslovený zákaz další jízdy žalobce s vozidlem. Dle žalobce závada spočívala jen v odlišném výrobci pneumatik, které jinak byly shodného vzoru a konstrukce.

V návaznosti na to žalobce namítl, že policisté PČR jednali v rozporu se zákonem o silničním provozu, s čl. 2 odst. 2 Ústavy ČR, s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ust. § 1, § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ust. § 9, § 10 a § 11 zákona o Policii ČR, když vůči žalobci jednali šikanózně, neboť kontrolu trvající přibližně hodinu prováděli po zastavení při běžné silniční kontrole bez jakéhokoliv důvodného podezření pro přestupek, přičemž mu při kontrole povinné výbavy vozidla policisté PČR ani nesdělili, která část povinné výbavy údajně chybí, natož aby se jej dotázali, zda část povinné výbavy není ve vozidle někde jinde. Na podporu svého názoru o nepřípustném, šikanózním, neprofesionálním, přísně formalistickém a důkladném jednání policistů PČR žalobce poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2011, č. j. 7 As 102/2010 – 86, a ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 83/2010 – 63, z nichž vyplývá, že policisté nesmí bezdůvodně umravňovat řidiče a činit na ně bezdůvodné nátlaky a že omezení řídit motorové vozidlo je nutno považovat za velmi citelný zásah do svobody jednotlivce, k němuž nesmí docházet nepřípustným způsobem. Žalobce má za to, že běžná silniční kontrola by neměla zabrat více než jednotky minut a tzv. perlustrace řidiče také, když žalobci je známo, že policisté PČR mají možnost ve svých služebních vozidlech se napojit na policejní počítače a stahovat dotazované informace v řádech milisekund, s tím, že jednotlivé kontrolní úkony policisté PČR by měli činit současně, aby co nejméně omezili práva občanů.

Původně žalované Ministerstvo vnitra v písemném vyjádření k žalobě, které bez dalšího posléze přejala stávající žalovaná, k meritu věci uvedlo, že nesouhlasí s celým obsahem

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
15A 54/2015

žaloby, neboť na základě výpovědí zasahujících policistů PČR a s přihlédnutím ke sdělení Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 13. 6. 2013 byl předmětný zásah proveden zcela v souladu s platnou právní úpravou a zasahující policisté PČR se během zákroku nedopustili žádného protiprávního jednání. Postup policistů PČR je náležitě zachycen ve správním spise, č. j. KRPU-133318/ČJ-2014-0410U0, který se týkal posouzení postupu policistů PČR při dotyčné kontrole, a také ve správním spise vedeném o přestupkovém jednání žalobce pod č. j. KRPU-66582/PŘ-2013-041016.

Na základě dostupných údajů lze dovodit, že dotčení policisté PČR během předmětného zákroku nepřekročili své oprávnění stanovené v ust. § 124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu, které umožňuje příslušníkovi PČR ve služebním stejnokroji při dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu zakázat řidiči jízdu na dobu nezbytně nutnou nebo mu přikázat směr jízdy, vyžaduje-li to bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, popř. jiný veřejný zájem. Vzhledem k okolnostem shodně popisovaným oběma dotčenými policisty PČR lze důvodně předpokládat, že s ohledem na povětrnostní podmínky panující v době zákroku a zjištěný technický stav vozidla bylo užití daného oprávnění v podobě zákazu další jízdy žalobci s dotyčným vozidlem oprávněné, neboť je všeobecně známo, že užití neshodných pneumatik na jedné nápravě ovlivňuje zásadně chování vozidla, třebaže se jedná o technicky shodnou pneumatiku jiné značky. Toto zjištění ve svém důsledku legitimizuje v dané situaci namítaný postup policistů PČR ve vztahu k zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Užití neshodných pneumatik, tj. nestejného rozměru, konstrukce, druhu dezénu a značky, odporuje dikci ust. § 21 odst. 13 vyhlášky o technické způsobilosti vozidel.

Žalovaná strana má rovněž za to, že žalobce nemůže s úspěchem argumentovat tzv. nouzovým dojetím. Pokud se pomine skutečnost o časovém údaji kontroly vozidla a běžné pracovní doby pneuservisů, tak řidič nemá volnou úvahu ohledně toho, kdy koná tzv. nouzové dojetí. Provozní režim tzv. nouzového dojetí je ve smyslu ust. § 36 odst. 1 vyhlášky o technické způsobilosti vozidel v návaznosti na ust. § 5 odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu omezen pouze na situace, kdy je na vozidle zjištěna závada během jízdy, a nikoliv tedy v blíže neupřesněném okamžiku před jejím započetím, jak extenzivně dovozuje žalobce, když by to bylo v rozporu s ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Žalobcův extenzivní náhled na tzv. nouzové dojetí by umožňoval nekontrolovatelný provoz technicky nezpůsobilých vozidel v režimu nouzového dojetí, jejichž řidiči by nepokračovali v jízdě na nejbližší místo, kde lze závadu odstranit, nýbrž by např. hledali smluvní servis, který je dle jejich subjektivního názoru nejvhodnější.

K trvání kontroly a jejímu průběhu pak žalovaná strana uvedla s odkazem na vyjádření dotčených policistů PČR, že doba kontroly byla významně ovlivněna zejména chováním žalobce při kontrole, tedy např. jeho požadavkem na testování kontrolujícího policisty PČR, zda není ovlivněn alkoholem, přičemž soubor kontrolních úkonů, který byl policisty PČR proveden, není v rozporu s jejich oprávněními uvedenými v ust. § 124 odst. 9 a odst. 10 zákona o silničním provozu ani v rozporu s interními normami Policie ČR, které upravují průběh silničních kontrol.

Navíc na základě skutečností zjištěných při předmětné kontrole bylo shledáno, že žalobce porušil své povinnosti dané mu ust. § 5 odst. 1 písm. a) a ust. § 6 odst. 8 písm. c) zákona o silničním provozu, což představovalo přestupek ve smyslu ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, z jehož spáchání byl žalobce v navazujícím přestupkovém řízení vedeném

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
15A 54/2015

u Magistrátu města Ústí nad Labem shledán vinným a byla mu uložena pokuta ve výši 1.500,-Kč.

Závěrem žalovaná strana zdůraznila, že žalovaný zásah policistů PČR byl proveden na základě platné hmotněprávní úpravy a v souladu se základními zásadami činnosti Policie ČR, přičemž během předmětného zákroku nedošlo k žádnému poškození žalobcových práv.

Při ústním jednání před soudem konaném dne 25. 5. 2015 právní zástupce žalobce nejprve vyjádřil názor, že udělené pověření pro pracovnici žalované jejím ředitelem Mgr. L. ze dne 7. 3. 2014 považuje za nesprávné, a proto při dnešním jednání by měl být osobně přítomen ředitel žalované, popřípadě tento ředitel měl nejprve vydat vnitřní právní předpis, aby posléze mohl pověřit své podřízené. K tomu doplnil, že má za to, že na uděleném pověření ze dne 7. 3. 2014 by nemělo být otisknuto kulaté razítko s malým státním znakem, přičemž v této skutečnosti by mohl být spatřován přestupek, a zajisté je to v rozporu se spisovým řádem Policie ČR. Vedle toho podotkl, že mu vadí přítomnost Ing. et Ing. M. S., pracovníka žalované, který ač není pověřen k dnešnímu jednání, tak sedí u stolu s pověřenou pracovnicí žalované, a nikoliv na lavici určené pro veřejnost. Navíc soud by měl při svém rozhodování odhlédnout od toho, že oba přítomní policisté jsou u soudu v policejních uniformách a že ve vztahu k soudu při komunikaci nepřípustně používají i kulatá razítka s malým státním znakem. Dále právní zástupce žalobce provedl korekci žalobního petitu, a to v tom směru, že kontrolované vozidlo tov. zn. SEAT Toledo mělo r. z. „X“, a nikoliv „X“. K věci uvedl, že žaloba byla podána zcela oprávněně, a to ve vztahu k oběma zásahům. Trval na tom, že nebyly podmínky pro vyslovení zákazu další jízdy žalobci s vozidlem, když žalobce by neohrozil při další jízdě s ohledem na skutkové okolnosti případu nikoho na životě a zdraví, přičemž je otázkou, jak vlastní zákaz byl vysloven, tedy zda byl nějak časově omezen. Dále uvedl, že silniční kontrola by neměla být prováděna policisty plošně, nýbrž jen při důvodném podezření na nějaké pochybení, a to platí o to více ve vztahu k testování na požití alkoholu a drog, kdy žalobci byl dokonce proveden i stěr z jazyka, čili zřejmě za účelem získání genetické informace o žalobci pro jeho identifikaci. Dále právní zástupce žalobce uvedl, že prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2013, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku a které bylo posléze zrušeno pro prekluzi, by ze své podstaty nemohlo patrně obstát, neboť nedostatečně popisuje přestupkové jednání, jehož se měl dopustit žalobce. Nedostatečný popis spatřuje ohledně konstatace nedostatečné povinné výbavy a ohledně konstatace odlišných pneumatik. Dále uvedl, že v daném případě žalovaná strana nemůže argumentovat údajnou rychlou jízdou žalobce, pokud tuto rychlou jízdu dosud neprokázala, anebo nedala podnět k jejímu prověření. Jestliže policisté PČR zaznamenali žalobcovu údajnou rychlou jízdu, tak ji měli řešit, a nikoliv přehlížet, čímž pochybili. Vedle toho žalovaná strana nemůže ospravedlňovat provedení testování na drogy u žalobce tím, že žalobce byl údajně roztěkaný a že prohlašoval, že má strach z policistů, když toto nemá samo o sobě relevanci pro podezření z užití drog, a to i s přihlédnutím k nízkému věku žalobce. Právní zástupce žalobce trval na tom, že policisté neměli legitimní důvody k provedení testování na drogy u žalobce, když nemohli mít důvodné podezření na zneužití drog ze strany žalobce při řízení ve smyslu instrukce žalované, kterou pověřená pracovnice žalované předložila soudu k založení do spisu. Dále uvedl, že považuje za nepřijatelné, aby žalovaná více kontrolovala mladé řidiče na požití drog, neboť tím dochází k diskriminaci mladších řidičů z důvodu věku. Dále podotkl, že považuje za legitimní, že žalobce v době kontroly telefonoval, a to s ohledem na noční hodinu, kdy lze považovat za legitimní, že chtěl sdělit někomu, že byl zastaven policisty a případně si chtěl projednat danou

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
15A 54/2015

věc přímo a bezprostředně pomocí telefonu se svým advokátem. Dále poznamenal, že v argumentaci žalované zcela postrádá konkrétní popis toho, jak byly jednotlivé pneumatiky osazeny na vozidle, a to včetně jejich osazení na přední a zádní nápravě. Dále právní zástupce žalobce uvedl, že žalobce je ve ztížené pozici, neboť spisový materiál je vystavěn na úředních záznamech kontrolujících policistů PČR, a proto má pochybnosti o tom, zda v daném případě lze vycházet z úředních záznamů, jak jsou obsaženy ve správním spise, když nedostatečně zachycují skutkový stav, jelikož byly vyhotoveny samotnými policisty PČR. Závěrem právní zástupce žalobce navrhl, aby soud ve věci provedl dokazování, a to výslechem žalobce, výslechem obou kontrolujících policistů PČR – tedy policisty H. a policisty J., dále výslechem policisty Š. a také zvukovým záznamem z kontroly, který byl pořízen žalobcem a jímž disponuje žalobce, a také interním pokynem žalované nařizujícím policistům při silničních kontrolách provádět u řidičů testy na přítomnost alkoholu a dalších drog, a také instrukcí či přesným popisem provádění testování na drogy testem „Drugwipe“. K tomu shrnul, že žalobce při silniční kontrole spolupracoval v přiměřené míře, přičemž nelze zapomínat, že žalobce nemá jen povinnosti nýbrž i práva. Provedený test na drogy u žalobce byl proveden v rozporu s metodickým pokynem žalované, navíc provedený test hluboce zasahoval do integrity žalobce, neboť mu byl vsunut do úst plastový tester, aby mu mohly být setřeny sliny, respektive kdy plastový tester žalobce musel olíznout. V případě žalobce zjevně nebyly splněny podmínky pro vyslovení zákazu další jízdy s vozidlem, když žalobce uskutečňoval tzv. nouzové dojetí.

Při témže ústním jednání před soudem pověřená pracovnice žalované nejprve uvedla, že ředitel žalované nevydává žádnou směrnici ohledně svého zastupování v řízení před soudy. V daném případě bylo vydáno pověření ad hoc, což odpovídá standardní praxi žalované. Ohledně předmětné žaloby pak navrhla její zamítnutí, když trvala na tom, že silniční kontrola i zákaz další jízdy vyslovený žalobci byly učiněny zcela v souladu se zákonem. Zdůraznila, že v daném případě silniční kontrola nebyla činěna bezdůvodně, když žalobce na sebe upozornil policisty sám svojí rychlou jízdou s vozidlem ve směru od Teplic do Ústí nad Labem. Ve vztahu k vyslovenému zákazu další jízdy s vozidlem uvedla, že skutkový stav byl v tomto směru náležitě zjištěn, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 21. 3. 2013. Tehdy byl zjištěn policisty rozdílný dezén pneumatik na obou nápravách kontrolovaného vozidla, přičemž s ohledem na tehdy panující klimatické podmínky policisté využili oprávnění ve smyslu ust. § 124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu. K silniční kontrole pak podotkla, že hlídkující policisté PČR při jejím provádění nepřekročili svá oprávnění, když dle ust. § 124 odst. 9 a 10 zákona o silničním provozu policisté jednají jako správní orgány a mají právo kontrolovat dodržování povinností ze strany řidičů, a to i namátkovými kontrolami. Testování na drogy u žalobce, a to s jeho souhlasem, bylo provedeno pro chování žalobce, který byl při kontrole nesoustředěný, neklidný, těkavý a vůči kontrolujícím policistům PČR se projevoval pasivní agresivitou, neboť s nimi odmítal spolupracovat při kontrole (při kontrole nezhasl motor vozidla, nestáhl okénko, neustával v telefonování). Kontrolní pravomoc policistů na požití drog u řidičů jednoznačně je dána zákonem o silničním provozu, kdy těmto kontrolním pravomocem odpovídají povinnosti řidičů řídit vozidla bez ovlivnění alkoholem či drogami. Proto byl proveden stěr z jazyka za účelem testování na drogy, neboť byl prováděn test „Drugwipe“. Kategoricky odmítla, že by stěr z jazyka byl prováděn pro potřeby budoucí identifikace žalobce. Dále zdůraznila, že žalobce nebyl přestupkově projednáván pro rychlou jízdu, nýbrž sám žalobce právě rychlou jízdou na sebe upozornil, v důsledku čehož u něj byla provedena silniční kontrola. Nepřiměřená rychlost, která byla důvodem pro provedení silniční

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
15A 54/2015

kontroly, automaticky neznamená jízdu nedovolenou rychlostí a byla policisty shledána s ohledem na tehdy panující klimatické podmínky. K tomu doplnila, že rychlá jízda mladých řidičů je často jednou z indikací, že řidič je pod vlivem alkoholu či drog. Navíc žalobce byl při silniční kontrole nesoustředěný a roztěkán, takže policisté měli oprávnění jej zkontrolovat i z pohledu alkoholu a drog. Dále podotkla, že žalobce měl povinnost prokázat policistům existenci povinné výbavy vozidla, a to ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Trvala na tom, že hlídkující policisté PČR měli k žalobci vstřícný a nadstandardní přístup, když mu umožnili v průběhu silniční kontroly telefonicky kontaktovat svého právního zástupce a být s ním i v kontaktu v průběhu silniční kontroly a také když svolili k provedení testování požití alkoholu u policisty H. K dotazu soudu, na jakých zákonných ustanoveních byl vystavěn policisty ústně vyslovený zákaz další jízdy žalobci s vozidlem po provedené kontrole, pověřená pracovnice žalované uvedla, že tak bylo učiněno na základě ust. § 124 odst. 10 písm. e) s ohledem na zjištění, že vozidlo má na nápravách osazeny odlišné pneumatiky, což policisté s ohledem na tehdy panující klimatické podmínky vyhodnotili jako stav ohrožující ostatní účastníky silničního provozu. K návrhu na provedení výslechů žalobce a dalších osob pověřená pracovnice žalované vyjádřila nesouhlas, když nejsou potřebné k právnímu posouzení věci. Ve vztahu k zvukovému záznamu podotkla, že mohou vznikat pochybnosti o jeho věrohodnosti, přičemž ani tento záznam dle jejího názoru není potřebný k právnímu posouzení věci. Dále uvedla, že odlišnost pneumatik na jednotlivých nápravách kontrolovaného vozidla je náležitě doložena obsahem správního spisu. K internímu pokynu žalované ohledně testování řidičů na alkohol a také k rozpoznávání ovlivnění řidičů alkoholem a drogami ze strany kontrolujících policistů podotkla, že tuto záležitost upravují dva interní pokyny žalované, které předkládá soudu k založení do spisu. Dále podotkla, že každý kdo provádí testování testem „Drugwipe“, je náležitě proškolen, jaké konkrétní úkony mají být v rámci testování provedeny. Závěrem zmínila, že žalobce byl na základě výsledků provedené silniční kontroly přestupkově projednáván, když mj. bylo zjištěno, že vozidlo nemá veškerou povinnou výbavu a také, že nebylo pojištěno. Žalovaná přitom nenese odpovědnost za kvalitu prvostupňového přestupkového rozhodnutí ze dne 13. 6. 2013, přičemž zastavení přestupkového řízení pro prekluzi přestupku nemá bez dalšího vliv na zákonnost předmětné silniční kontroly. Provedená silniční kontrola byla učiněna v souladu se zákonem a s pravomocemi úřední osoby, přičemž byla projevem výkonu dohledové činnosti Policie ČR nad plynulostí a bezpečností silničního provozu. V daném případě žalobce nepřípustně extenzivně vykládá institut tzv. nouzového dojetí, navíc nelze přehlédnout, že s ohledem na charakter zjištěné závady ohledně pneumatik mohl odstranit takovou závadu na vozidle přímo na místě, a to právě za použití povinné výbavy vozidla. K dotazu soudu, zda zákaz další jízdy žalobce s vozidlem byl policisty PČR nějak časově limitován, pověřená pracovnice žalované, uvedla, že nikoliv.

Při dalším ústním jednání před soudem konaném dne 16. 5. 2016 právní zástupce žalobce nadále přetrval na názoru, že udělené pověření pro přítomnou policistku jejím ředitelem Mgr. L. ze dne 7. 3. 2014 považuje za nesprávné, když dotyčný ředitel měl nejprve vydat vnitřní právní předpis, a to přímo na konkrétního pracovníka, kterým by bylo upraveno pověření k jednání dotyčného pracovníka před soudem. Jedině takový postup by odpovídal dikci ust. § 33 odst. 5 správního řádu. Nesouhlasil s názorem Nejvyššího správního soudu, který byl obsažen v jeho rozsudku ze dne 12. 8. 2015, když pověření nadřízeného v daném případě není vnitřním právním předpisem. Právní zástupce žalobce při jednání navrhl, aby soud ve věci provedl dokazování rovněž účastnickým výslechem žalobce a také případně

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
8
15A 54/2015

zvukovým záznamem, který údajně pořizoval žalobce při dotyčné kontrole. Autenticita zvukového záznamu může být soudem případně prověřena. K výslechu žalobce podotkl, že žalobu sepisovala tehdejší právní zástupkyně žalobce, takže žalobce se k věci příliš sám za sebe nevyjadřoval. Závěrem právní zástupce žalobce navrhl, aby soud žalobě v jejím zbytku (v reflexi rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2015) v plném rozsahu vyhověl. Setrval na názoru, že vyslovený zákaz další jízdy byl nezákonným zásahem. Dotyčný zákaz totiž nebyl dostatečně policisty časově omezen, neobsahoval dostatečnou časovou limitaci. Svědci slyšení před soudem totiž shodně vypověděli, že zákaz byl vysloven toliko obecně s ohledem na špatné klimatické podmínky, ze strany svědků nebylo vysloveno, že by konec zásahu byl vázán na to, až přestane námraza, mrholení či slabé chumelení. Navíc žalobce vyslovenému zákazu nerozuměl, neboť byl vysloven za tmy a žalobce se tak dostatečně neorientoval v tehdy panujících klimatických podmínkách. Vedle toho vyslovený zákaz byl i pro žalobce nesrozumitelný, když žalobce přesně nevěděl, do kdy trvá, neboť policisté mu jen vágně sdělili, že zásah trvá do té doby, než si vozidlo osadí vhodnými pneumatikami nebo se zlepší počasí, aniž by specifikovali, že to zlepšení nastane, až přestane mrznout, mrholit či sněžit. Vyslovený zákaz přitom musel být pro žalobce určitý a srozumitelný, aby představoval zákonný zásah ze strany Policie ČR. Závěrem poznamenal, že o tzv. nouzovém dojetí se žalobce zmiňoval v žalobě. Policie se přitom žalobce nedotazovala, zda žalobce tehdy uskutečňuje tzv. nouzové dojetí či řídí ve stavu nouze. Tuto skutečnost by přitom zcela jistě potvrdil žalobce. Vyslechnutí svědci by mohli být v dané věci motivováni vypovídat tak, a to z logiky věci, aby vše svědčilo o zákonnosti jejich zásahu. Žalobce kategoricky nesouhlasí se závěry Nejvyššího správního soudu obsaženými v jeho rozsudku ze dne 12. 8. 2015, že adresát správního zákazu si má sám dovodit, do kdy dotyčný zákaz trvá, a to vzhledem k jeho mentálním schopnostem. Tento názor považuje právní zástupce žalobce za nepřijatelný.

Při témže dalším ústním jednání před soudem pověřená pracovnice žalované nadále navrhovala, aby soud žalobu v jejím zbytku (v reflexi rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2015) pro nedůvodnost zamítl. Trvala na tom, že žalobce jakožto řidič byl rozumově a volně vyspělou osobou, aby mohl v intencích daného rozsudku Nejvyššího správního soudu poznat, do kdy vyslovený zákaz další jízdy platí. Svědci slyšení soudem přitom shodně potvrdili, že žalobce porozuměl vyslovenému zákazu, který si navíc zavinil sám. Trvala rovněž na tom, že tehdy panovaly objektivně špatné klimatické podmínky, a to i vzhledem ke zprávě Hydrometeorologického ústavu, která je založena ve správním spise. Dále podotkla, že ze samotného vyjádření žalobce je vyloučeno tzv. nouzové dojetí. Toto nouzové dojetí je možno uskutečnit jedině za situace, kdy řidič závadu zjistí během jízdy, nikoliv předem, jako tomu bylo v předmětné věci a nelze zjištěnou závadu odstranit na místě. V případě tzv. nouzového dojetí je pak povinen řidič řídit vozidlo přiměřenou rychlostí, což opět nebyl případ žalobce, když ten byl zastaven policejní hlídkou právě pro vyšší rychlost. Ve vztahu k návrhu právního zástupce žalobce na účastnický výslech žalobce zdůraznila, že žalobce se dostatečně vyjádřil k věci v dosavadním řízení, zejména pak v žalobě. K údajnému zvukovému záznamu pak vznesla pochybnost o jeho autenticitě.

V rámci svědecké výpovědi poskytnuté při ústním jednání před soudem konaném dne 16. 5. 2016 policista H. vypověděl, že na okolnosti, za kterých byl vysloven zákaz další jízdy žalobci s vozidlem, si pamatuje. Tehdy dotyčný zákaz jízdy formuloval on s tím, že za tehdy panujících klimatických podmínek v daném místě a s ohledem na pneumatiky osazené na dotyčném vozidle, žalobci jakožto řidiči sdělil, že další jízda s vozidlem se nesmí uskutečnit, aby nedošlo k ohrožení jeho samotného i ostatních účastníků silničního provozu. Vyslovený

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
9
15A 54/2015

zákaz žalobce respektoval, s vozidlem nikam již neodjel. Svědek měl tehdy za to, že žalobce náležitě porozuměl vyslovenému zákazu. K dotazu právního zástupce žalobce, jaké klimatické podmínky panovaly v místě a času vysloveného zákazu, svědek uvedl, že tehdy mrholilo, místy byla námraza, palubní počítač ve služebním vozidle ukazoval výstrahu o námraze, která se zobrazuje, pokud vnější teplota klesne pod 4 stupně Celsia. Zákaz další jízdy vyslovil s ohledem na to, že na vozidle byly osazeny pneumatiky rozdílného výrobce a rozdílného typu, a to dokonce na jedné ose, přičemž tuto skutečnost svědek běžně ověřuje při kontrolování vozidel. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda si vybavuje, jak byl žalobce tehdy oblečen, svědek uvedl, že nikoliv. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda je mu něco známo o tom, zda žalobce daný incident nahrával či pořizoval z něj nějaký záznam, svědek uvádí, že žalobce ho tehdy informoval, že si údajně pořizuje záznam, k čemuž svědek doplnil, že si vybavuje, že během policejního zákroku žalobce neustále telefonoval, a to dle sdělení samotného žalobce s jeho právním zástupcem. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda si vybavuje na typ, značku, barvu kontrolovaného vozidla, svědek uvedl, že si vybavuje, že se jednalo o osobní automobil tov. zn. Seat, tmavší barvy, sedanová verze, čtyřdveřová karoserie, patrně model Cordoba či Toledo. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda určil lhůtu, po kterou vyslovený zákaz platí, svědek uvedl, že zákaz formuloval tak, že za toho konkrétního počasí, které tehdy bylo a v těch pneumatikách, které vozidlo mělo osazeno, je další jízda zakázána. S ohledem na specifické skutkové okolnosti daného případu, kdy nelze předem přesně časově určit, kdy nastane změna v klimatických poměrech, má svědek za to, že více formulovaný zákaz časově limitovat nemohl. Tehdy svědek žalobci nesdělil, že žalobce s vozidlem může pokračovat, až přestane mrholit a mrznout, nicméně svědek je přesvědčen, že jím formulovaný zákaz byl žalobci sdělen dostatečně určitě, a to i vzhledem k jeho časovému trvání, tehdy svědek vyzval žalobce, aby buď vozidlo osadil vhodnými pneumatikami, nebo aby si zajistil odtah. K dotazu pověřené pracovnice žalované, zda žalobce při daném incidentu policistům sdělil, kam jede, svědek uvedl, že si vybavuje matně, že žalobce tehdy hovořil o tom, „že nestihne přijet na ten byt včas“, dále pak se vyjádřil v tom směru, že snad „nestihne obchodní jednání“ a že tedy bude chtít odškodné. K dalšímu dotazu pověřené pracovnice žalované, z čeho svědek usuzuje, že žalobce pochopil vyslovený zákaz další jízdy, svědek uvedl, že tak usuzuje ze skutečnosti, že žalobce s vozidlem dále nepokračoval v jízdě a vozidlo na daném místě zůstalo zhruba několik dalších hodin. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, kdo byl tehdy velitelem hlídky, svědek uvedl, že si to již nevybavuje, nicméně praxe je taková, že zákaz další jízdy vyslovuje ten z policistů, který prováděl na vozidle kontrolu. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda žalobce po vysloveném zákazu další jízdy, spolupracoval či nikoliv, svědek uvedl, že žalobce dotyčný zákaz respektoval. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda žalobce si mohl posléze telefonátem u Policie ČR ověřit, zda vyslovený zákaz stále ještě platí či nikoliv, svědek uvedl, že určitě ano, pokud by žalobce volal na příslušné OOP, neboť jemu jsou známy panující klimatické poměry v dané lokalitě. O této možnosti svědek žalobci patrně neřekl. K dotazu předsedkyně senátu, zda měl pocit, že žalobce uskutečňuje s vozidlem tzv. nouzové dojetí, svědek uvedl, že rozhodně nikoliv, a to s ohledem na sdělení samotného žalobce o tom, že zmešká své privátní povinnosti, přičemž si vybavuje, že žalobce tehdy vůbec neargumentoval tím, že se jedná o tzv. nouzové dojetí.

V rámci svědecké výpovědi poskytnuté při ústním jednání před soudem konaném dne 16. 5. 2016 policista J. vypověděl, že si vybavuje, že výzvu k zákazu další jízdy žalobci tehdy vyslovil jeho kolega H., a to z důvodu toho, že bylo zjištěno, že vozidlo, v němž jel žalobce,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
10
15A 54/2015

bylo osazeno nevhodnými pneumatikami pro různý design, přičemž zákaz byl vysloven i vzhledem k tehdy panujícím špatným klimatickým podmínkám v daném místě. Tehdy na daném místě buď mírně poletoval sníh nebo pršelo, každopádně byla námraza. K dotazu předsedkyně senátu, jak byl vyslovený zákaz formulován, a to dle jeho časové platnosti, svědek uvedl, že zákaz byl formulován tak, že platil do té doby, dokud budou panovat špatné klimatické podmínky. Bližší časové určení z povahy věci nebylo možné. K dalšímu dotazu předsedkyně senátu, zda žalobce porozuměl vyslovenému zákazu, svědek uvedl, že zcela jistě pochopil, když žalobce v jízdě s vozidlem nepokračoval. K dalšímu dotazu předsedkyně senátu, zda svědek měl nějaký pocit, že by se mohlo u žalobce jednat o tzv. nouzové dojetí s vozidlem, svědek uvedl, že rozhodně nikoliv, když sám žalobce tehdy policistům hrozil, že bude po nich požadovat ušlý zisk, neboť něco zmešká. Svědek si výslovně vybavuje, že žalobce naprosto vůbec neargumentoval tzv. nouzovým dojetím, navíc s vozidlem před jeho zastavením jel značně rychle. K dotazu právního zástupce žalobce, kdo byl tehdy velitelem policejní hlídky, svědek uvedl, že on, nicméně na celé kontrole završené vysloveným zákazem, se podílel on i s kolegou H. Kolega H. pak vyslovil zákaz další jízdy, nicméně na tomto zákazu se shodli jednomyslně oba dva. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda žalobce vnímal, že mu byl vysloven zákaz další jízdy, svědek uvedl, že žalobce tuto skutečnost rozhodně vnímal. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda mohl žalobce pochopit, kdy zákaz další jízdy přestane platit, svědek uvedl, že jednoznačně ano, a to tehdy, pokud by si žalobce dal do pořádku pneumatiky nebo v případě, že by se zlepšily tehdy panující klimatické podmínky. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda žalobce byl ze strany policejní hlídky výslovně poučen, do kdy platí vyslovený zákaz, případně že si tuto skutečnost může ověřit u Policie ČR, svědek uvedl, že nikoliv, když se s tímto požadavkem dosud ve své praxi nesetkal. K tomu svědek doplnil, že konec platnosti vysloveného zákazu nebyl formulován výslovně na to, že se tak stane, až přestane např. mrznout či mrholit, když byla použita obecnější formulace a to tehdy panující špatné klimatické podmínky v daném místě. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda si vybavuje, jaké měl žalobce tehdy oblečení na sobě, jak vypadalo kontrolované vozidlo, svědek uvedl, že si již nevybavuje, co měl žalobce na sobě. K vozidlu podotkl, že se jednalo o osobní automobil zn. Seat, a to patrně v modelu Toledo. Barvu a další podrobnosti si však nevybavuje, vyjma toho, že tvar karoserie byl něco jako Opel Vectra. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda byl žalobce při kontrole dotazován, zda uskutečňuje tzv. nouzové dojetí, svědek uvedl, že nikoliv. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda žalobce si daný incident nějak nahrával, svědek uvedl, že patrně ano, když žalobce sám toto policistům sděloval. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda byl žalobce ze strany policejní hlídky tehdy poučen o možnosti napadnout vyslovený zákaz další jízdy, svědek uvedl, že ano, když žalobci na základě jeho tehdejšího postoje k policistům, bylo sděleno, že si může podat stížnost. K dalšímu dotazu právního zástupce žalobce, zda si svědek vybavuje místo, kde došlo k vyslovení zákazu, svědek uvedl, že ano, a došlo k tomu v Ústí nad Labem, ve čtvrti Všebořice na parkovišti u prodejny Lidl.

Předmětnou žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného soud posoudil podle části třetí třetího dílu hlavy druhé s. ř. s. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se podle § 82 odst. 1 s. ř. s. může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat ochrany proti takovému zásahu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle ust.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
11
15A 54/2015

§ 87 odst. 1 s. ř. s. platí, že soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; pokud soud rozhoduje pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle ust. § 87 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Žalovaným je pak podle ust. § 83 s. ř. s. správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl.

Žaloba podaná podle ust. § 82 s. ř. s. je institutem, který má poskytnout ochranu každému před nezákonným jednáním správního orgánu, přičemž zákon neobsahuje definici nezákonného zásahu správního orgánu. Soudní řád správní vymezuje zásah jen velmi obecně a široce, neboť pod pojem zásahu spadá velké množství faktických činností správních orgánů, k nimž jsou různými zákony oprávněny. Pojmovým znakem těchto faktických činností je to, že se jedná o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla např. omezení osobní svobody, donucení k opuštění určitého místa, útok proti tělesné integritě, donucení něco konat nebo něčeho se zdržet. Jedná se tedy o úkony, které nejsou v podobě rozhodnutí, avšak přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a to na základě jak písemného tak i faktického pokynu či příkazu.

Na tomto místě soud uvádí, že v předmětné věci soud již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 25. 5. 2015, č. j. 15 A 54/2015 – 142.

V daném rozsudku ze dne 25. 5. 2015 soud předně uvedl, že pověření pro JUDr. Jitku Zigmundovou, pracovnici žalované, k zastupování žalované při ústním jednání před soudem ze dne 7. 3. 2014 shledal řádným a věcně správným, přičemž soudu nevyvstaly pochybnosti o tom, že by pověřená pracovnice žalované nebyla kompetentní vystupovat v řízení před soudem za žalovanou na základě předloženého pověření ze dne 7. 3. 2014. Případné nedostatky ve vyhotovení pověření, na které poukazoval právní zástupce žalobce (otisk kulatého razítka s malým státním znakem), nesouvisí s předmětem žaloby, a proto se soud jimi nezabýval.

Dále soud v daném rozsudku ze dne 25. 5. 2015 uvedl, že žalobce se v předmětné věci domáhal určení, že zásah policistů PČR kolem 22.30 hodin dne 20. 3. 2013 v době kolem 22.30 hodin v Ústí nad Labem, ul. Všebořická, na parkovišti u prodejny Lidl, č. o. 51, a to jednak v podobě silniční kontroly a jednak v podobě ústně vysloveného zákazu další jízdy žalobci s kontrolovaným vozidlem tov. zn. SEAT Toledo, r. z. „X“, je nezákonný. S ohledem na takto formulovaný petit soud tedy o předmětné žalobě ve smyslu ust. § 87 odst. 1 s. ř. s. rozhodoval na základě skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.

Ve vztahu k namítanému nezákonnému zásahu v podobě policisty PČR uskutečněné silniční kontroly pak soud v daném rozsudku ze dne 25. 5. 2015 dospěl k závěru, že provedená silniční kontrola byla učiněna v souladu se zákonem a s pravomocemi úřední osoby, byla projevem výkonu dohledové činnosti Policie ČR nad plynulostí a bezpečností silničního provozu tak, jak předvídá zákon o silničním provozu. Na základě toho pak soud žalobu ohledně rozporované silniční kontroly neshledal důvodnou, a proto ji ve výroku rozsudku ad I. ze dne 25. 5. 2015 podle ust. § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

Ve vztahu k namítanému nezákonnému zásahu v podobě policisty PČR ústně vysloveného zákazu další jízdy žalobci s kontrolovaným vozidlem tov. zn. SEAT Toledo,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
12
15A 54/2015

r. z. „X“, z důvodu zjištění, že dotyčné vozidlo je na nápravách opatřeno pneumatikami odlišného dezénu, soud v daném rozsudku ze dne 25. 5. 2015 žalobu v tomto směru vyhodnotil jako důvodnou. V daném rozsudku ze dne 25. 5. 2015 soud dovodil, že v předmětné věci policisté PČR v zásadě mohli žalobci vyslovit zákaz další jízdy s vozidlem ve smyslu ust. § 124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu z důvodu zjištění, že ačkoliv žalobce údajně neuskutečňoval s vozidlem tzv. nouzové dojetí a že údajně bylo toto vozidlo na nápravách osazeno pneumatikami s odlišným dezénem, což dle názorů policistů PČR ohrožovalo bezpečnost a plynulost silničního provozu s ohledem na tehdy údajně panující poměry na místě silniční kontroly v podobě nepříznivých povětrnostních podmínek. Nicméně pro vyhodnocení žaloby z hlediska zákonnosti vysloveného zákazu další jízdy žalobci s vozidlem bylo pro soud zásadní, že policisté PČR tento zákaz časově nelimitovali na dobu nezbytně nutnou, jak k výslovnému dotazu soudu potvrdil pověřená pracovnice žalované při ústním jednání před soudem konaném dne 25. 5. 2015, přičemž tato skutečnost nevyplývala ani ze správního spisu. Na základě toho pak soud dovodil, že pokud kontrolující policisté PČR nevyslovili zákaz další jízdy žalobci s vozidlem na nezbytně nutnou dobu, když tento zákaz vůbec časově nelimitovali, překročili tím zákonný rámec daný ust. § 124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu. Z tohoto důvodu soud žalobu ohledně rozporovaného zákazu další jízdy vyhodnotil jako důvodnou, a proto mu nezbylo než určit ve smyslu ust. § 87 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. ve výroku rozsudku ad II. ze dne 25. 5. 2015, že tento zákaz byl nezákonný.

Ke kasační stížnosti žalované vůči rozsudku soudu ze dne 25. 5. 2015, a to konkrétně vůči jeho výroku rozsudku ad II. o určení, že vyslovený zákaz další jízdy žalobci s kontrolovaným vozidlem, byl nezákonný, a vůči od něj odvislého jeho výroku rozsudku ad III. o uložení povinnosti žalované uhradit žalobci náklady soudního řízení, byl tento rozsudek ve výrocích ad II. a III. zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2015, č. j. 1 As 150/2015 – 50. Z právě uvedeného plyne, že výrok rozsudku ad I. ze dne 25. 5. 2015 o zamítnutí žaloby ve vztahu k uskutečněné silniční kontrole zůstal nedotčen a je pravomocný. Z tohoto důvodu se soud v dalším řízení zabýval žalobou výlučně ve vztahu k určení, zda vyslovený zákaz další jízdy žalobci s kontrolovaným vozidlem, byl či nebyl nezákonný, a v návaznosti na to i otázkou nákladů soudního řízení.

Ve shora citovaném částečně zrušujícím rozsudku ze dne 12. 8. 2015 Nejvyšší správní soud dovodil, že učinit závěr o zákonnosti zásahu kontrolujících policistů v podobě zákazu další jízdy žalobci s kontrolovaným vozidlem bude možné až v okamžiku, kdy krajský soud provede výslech zasahujících policistů, a postaví tak najisto, jak přesně byl zásah formulován. V této souvislosti Nejvyšší správní soud výslovně podotkl, že nesouhlasí s právním názorem krajského soudu, že pojem „nezbytně nutná doba“ je nutno blíže určit časovým vyjádřením, když k tomu postačuje vymezení časového úseku trvání zákazu další jízdy, a to ukončení trvání stavu, který ohrožuje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, tedy dokud trvá technická nezpůsobilost vozidla žalobce v kombinaci s nepříznivými povětrnostními podmínkami. Pokud by tedy dle Nejvyššího správního soudu kontrolující policisté ústně zakázali žalobci další jízdu z důvodu technické nezpůsobilosti jeho vozidla s ohledem na počasí v danou dobu v dané lokalitě, dostatečně by tak určili, kdy vyslovený zákaz přestává být vůči žalobci účinný, když osoba, která byla schopna úspěšně získat řidičské oprávnění, je jistě natolik rozumově vyspělá, aby si v tomto konkrétním případě moment konce trvání předmětného zákazu dovodila sama. Závěrem Nejvyšší správní soud

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
13
15A 54/2015

taktéž dovodil, že v dalším řízení by se krajský soud měl zabývat i otázkou, zda provedený zásah byl učiněn v okamžiku žalobcova tvrzeného nouzového dojetí.

V dalším řízení vedeném na základě shora citovaného částečně zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2015 je krajský soud výše předestřenými závěry Nejvyššího správního soudu podle ust. § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán.

Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce v dalším řízení po vydání částečně zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2015 nadále rozporoval pověření pro JUDr. Jitku Zigmundovou, pracovnici žalované, k zastupování žalované při ústním jednání před soudem ze dne 7. 3. 2014, soud ve shodě s názorem vysloveným v předchozím rozsudku ze dne 25. 5. 2015, jehož část je pravomocná, opětovně uvádí, že dané pověření pro policistku, které je stále identické, nadále shledává řádným a věcně správným. Soudu nevyvstaly pochybnosti o tom, že by pověřená pracovnice žalované nebyla kompetentní vystupovat v řízení před soudem za žalovanou na základě předloženého pověření ze dne 7. 3. 2014. Případné nedostatky ve vyhotovení pověření, na které poukazoval právní zástupce žalobce (otisk kulatého razítka s malým státním znakem), nesouvisí s předmětem žaloby, a proto se soud jimi nezabýval.

Dále soud uvádí, že již v rozsudku ze dne 25. 5. 2015 soud konstatoval, že vyslovený zákaz další jízdy žalobci s kontrolovaným vozidlem pro osazení náprav vozidla pneumatikami s odlišným dezénem žalovaná strana opírala o ust. § 124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. § 21 odst. 13 vyhlášky o technické způsobilosti vozidel s poukazem na špatné povětrnostní podmínky panující v době inkriminované kontroly a také s poukazem na to, že s ohledem na skutkové okolnosti případu se u žalobce nejednalo o tzv. nouzové dojetí. Soud neshledal důvody, proč by se měl od tohoto závěru jakkoliv odchýlit i v dalším řízení. Policista J. v rámci své svědecké výpovědi učiněné v řízení před soudem kategoricky výslovně vyloučil, že by žalobce s kontrolovaným vozidlem před zastavením hlídkou PČR uskutečňoval tzv. nouzové dojetí s vozidlem. Svědek si vybavil, že žalobce po jeho zastavení naprosto vůbec neargumentoval tzv. nouzovým dojetím, navíc s vozidlem před jeho zastavením jel značně rychle, přičemž žalobce policistům tehdy hrozil, že bude po nich požadovat ušlý zisk, neboť něco zmešká. Rovněž policista H. v rámci své svědecké výpovědi učiněné v řízení před soudem vypověděl, že žalobce po jeho zastavení tehdy vůbec neargumentoval tím, že se jedná o tzv. nouzové dojetí. Svědek přitom ani neměl ze žalobce tento pocit, a to s ohledem na sdělení samotného žalobce o tom, že zmešká své privátní povinnosti, k čemuž pak svědek doplnil, že si matně vybavuje, že žalobce tehdy hovořil o tom, „že nestihne přijet na ten byt včas“, dále pak se vyjádřil v tom směru, že snad „nestihne obchodní jednání“ a že tedy bude chtít odškodné. Obě svědecké výpovědi tak dle názoru soudu naprosto shodně prokazují, že žalobce tehdy s kontrolovaným vozidlem neuskutečňoval tzv. nouzové dojetí. Tomuto závěru soudu, tj. že s vozidlem nebylo uskutečňováno tzv. nouzové dojetí, ostatně koresponduje fakt, že kontrolované vozidlo bylo po několika hodinách opětovně zastaveno stejnými policisty, a to dne 21. 3. 2013 v době okolo 00.30 hodin na jiném místě s jiným řidičem, v jehož blízkosti se nacházel i žalobce, kdy policisté opět dospěli k závěru, že s vozidlem není uskutečňováno tzv. nouzové dojetí a opět vyslovili zákaz další jízdy, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti ve vztahu k řízení vedeném u soudu pod sp. zn. 15 A 177/2013.

Dále soud uvádí, že ve shora citovaném částečně zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2015 se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěrem soudu,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
14
15A 54/2015

který byl vysloven v rozsudku ze dne 25. 5. 2015 o tom, v daném případě policisté PČR v zásadě mohli žalobci vyslovit zákaz další jízdy s vozidlem ve smyslu ust. § 124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu z důvodu zjištění, že žalobce neuskutečňoval s vozidlem tzv. nouzové dojetí, dané vozidlo na nápravách osazeno pneumatikami s odlišným dezénem, což dle názorů policistů PČR ohrožovalo bezpečnost a plynulost silničního provozu s ohledem na tehdy údajně panující poměry na místě silniční kontroly v podobě nepříznivých povětrnostních podmínek, přičemž tento zákaz další jízdy řidiči s vozidlem může být vysloven jen na nezbytně nutnou dobu.

K vymezení nezbytně nutné doby ve shora citovaném částečně zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2015 Nejvyšší správní soud přitom výslovně dovodil, že v daném případě bylo možné vymezit časový úsek trvání zákazu další jízdy jedině ukončením trvání stavu, který ohrožuje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, tedy dokud trvá technická nezpůsobilost vozidla žalobce v kombinaci s nepříznivými povětrnostními podmínkami. Policista J. v rámci své svědecké výpovědi učiněné v řízení před soudem přitom výslovně uvedl, že zákaz další jízdy byl formulován tak, že platil do té doby, dokud budou panovat špatné klimatické podmínky. Bližší časové určení z povahy věci nebylo možné. K tomu doplnil, že žalobce zcela jistě porozuměl vyslovenému zákazu, neboť v jízdě s vozidlem nepokračoval. Vedle toho podotkl, že žalobce mohl jednoznačně rovněž pochopit, kdy zákaz další jízdy přestane platit (pokud by si žalobce dal do pořádku pneumatiky nebo v případě, že by se zlepšily tehdy panující klimatické podmínky). Taktéž policista H. v rámci své svědecké výpovědi učiněné v řízení před soudem vypověděl, že tehdy dotyčný zákaz jízdy formuloval tak, že za toho konkrétního počasí, které tehdy bylo a v těch pneumatikách, které vozidlo mělo osazeno, je další jízda zakázána. K tomu svědek doplnil, že s ohledem na specifické skutkové okolnosti daného případu, kdy nebylo možné předem přesně časově určit, kdy nastane změna v klimatických poměrech, více formulovaný zákaz časově limitovat nemohl. Obě svědecké výpovědi tak dle názoru soudu naprosto shodně prokazují, že kontrolující policisté ústně zakázali žalobci další jízdu z důvodu technické nezpůsobilosti jeho vozidla s ohledem na počasí v danou dobu v dané lokalitě. Tím naprosto dostatečně v reflexi závěrů vyslovených v částečně zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2015 určili, kdy vyslovený zákaz přestává být vůči žalobci účinný. Žalobce jakožto osoba, která byla schopna úspěšně získat řidičské oprávnění, byl jistě natolik rozumově vyspělý, aby si v tomto konkrétním případě moment konce trvání předmětného zákazu dovodil sám.

Na tomto místě soud poznamenává, že v intencích ust. § 52 s. ř. s. nepřikročil k dokazování účastnickým výslechem žalobce a také zvukovým záznamem, který údajně pořizoval žalobce při dotyčné kontrole, a to pro nadbytečnost s ohledem na jednoznačné svědecké výpovědi, které si vzájemně nijak nekolidovaly ani nekolidovaly s obsahem správního spisu, náležitě ozřejmily skutkový stav daného případu, a které mají z podstaty věci vyšší důkazní hodnotu nežli prostá účastnická výpověď. Soud nesouhlasí s právním zástupcem žalobce, že by žalobce neměl možnost se k věci náležitě vyjádřit. Žalobce tak mohl učinit po celou dobu soudního řízení v písemné podobě a také mu nic nebránilo v tom, aby se osobně účastnil nařízených soudních jednání, o kterých byl řádně soudem vyrozumíván prostřednictvím jeho právních zástupců.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Současně podle ust. § 60 odst. 1 věty první a ust.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
15
15A 54/2015

§ 110 odst. 3 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl konečný úspěch ve věci a žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala a navíc jí ani žádné náklady nad rámec její úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 16. května 2016
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Gabriela Zlatová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru