Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 51/2015 - 63Usnesení KSUL ze dne 15.06.2015

Prejudikatura

15 A 22/2015 - 91

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 154/2015

přidejte vlastní popisek

15A 51/2015-63

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobců: a) Ing. M. Z., nar. „X“, bytem „X“, b) Ing. M. Z., MBA, nar. „X“, bytem „X“, c) Mgr. Ing. J. P., nar. „X“, bytem „X“, d) Ing. L. T., nar. „X“, bytem „X“, e) JUDr. S. H., nar. „X“, bytem „X“, f) Bc. J. J., nar. „X“, bytem „X“, g) Ing. S. D., nar. „X“, bytem „X“, h) Ing. F. K., nar. „X“, bytem „X“, ch) Mgr. Ing. J. Š., nar. „X“, bytem „X“, i) RNDr. Z. K., nar. „X“, bytem „X“, j) Ing. J. K., nar. „X“, bytem „X“, k) Ing. Z. Š., nar. „X“, bytem „X“, l) Ing. J. F., nar. „X“, bytem „X“, m) Ing. K. M., nar. „X“, bytem „X“, n) Ing. P. S., nar. „X“, bytem „X“, o) Ing. P. L., nar. „X“, bytem „X“, p) Ing. I. J., nar. „X“, bytem „X“, c) Mgr. Ing. Š. H., nar. „X“, bytem „X“, q) Mgr. R. S., nar. „X“, bytem „X“, r) Ing. M. S., nar. „X“, bytem „X“, zastoupených JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, ul. Botičská č. p. 4, PSČ 128 00, proti žalovanému: M i n i st erstvu vnitra, se sídlem v Praze 4, nám. Hrdinů č. p. 1634/3, PSČ 140 21, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2015, č. j. MV-159669-17/ODK-2014,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízen

Odůvodnění:

Žalobci se společnou žalobou, která byla podána jejich společným právním zástupcem u zdejšího soudu dne 30. 4. 2015, domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 7. 4. 2015, č. j. MV-159669-17/ODK-2014, jímž bylo na základě odvolání Vojtěcha Blažka zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 3. 3. 2015, č. j. 80/KH/2014, JID: 32906/2015/KUUK, a vrácena věc krajskému úřadu k dalšímu řízení, kdy prvostupňovým rozhodnutím byla odmítnuta žádost V. B. o poskytnutí informací o tom, jaký plat a jaké odměny pobírali v letech 2010 až 2014 vedoucí jednotlivých odborů žalovaného, poradci hejtmana, náměstků a radních a ředitel žalovaného, čili informace o platech a odměnách žalobců.

Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumávání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu Pokračování

15A 51/2015

bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného než podanou žalobu jako nepřípustnou podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), usnesením odmítnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří ust. § 68 písm. e) ve vazbě na ust. § 70 s. ř. s., které upravuje tzv. kompetenční výluky, tedy úkony správního orgánu, jež nemohou být napadeny žalobou podle ust. § 65 a § 66 s. ř. s.

Podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti. Jedná se o tzv. procesní legitimaci. S ohledem na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Hmotněprávně je pak legitimována pouze ta osoba, která byla na svých právech skutečně zkrácena.

V daném případě je soud toho názoru, že žalobou bylo napadeno rozhodnutí správního orgánu, které spadá pod kompetenční výluku zakotvenou v ust. § 70 písm. a) s. ř. s., tj. že se jedná o rozhodnutí, které není rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší či závazně neurčují práva nebo povinnosti.

Jak již bylo zmíněno shora, napadeným rozhodnutím ze dne 7. 4. 2015 žalované Ministerstvo vnitra zrušilo prvostupňové rozhodnutí krajského úřadu ze dne 3. 3. 2015, kterým byla odmítnuta žádost V. B. o poskytnutí informací o platech a odměnách žalobců v letech 2010 až 2014, když žalovaný oproti krajskému úřadu dospěl k závěru, že žadatel o informace nezneužívá právo na informace a krajský úřad má povinnost zveřejnit platy a odměny žalobců ve smyslu ust. § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“). Z uvedeného vyplývá, že tímto zrušením předchozího odmítavého rozhodnutí krajského úřadu ve věci žadatelovy žádosti o poskytnutí informací se nemůže nic změnit na subjektivních veřejných právech žalobců jakožto účastníků správního řízení tak, jak vyžaduje ust. § 65 s. ř. s., když v důsledku zrušení prvostupňového rozhodnutí se věc vrací do stádia řízení před krajským úřadem.

Shodný právní názor o povaze zrušujícího rozhodnutí správního orgánu ve vztahu k ust. § 65 s. ř. s. a jeho (ne)přezkoumatelnosti zaujal v obdobné věci Nejvyšší správní soud ve svém dosud nepřekonaném usnesení ze dne 22. 10. 2003, č. j. 5 A 140/2002 – 34, které je dostupné na www.nssoud.cz a na které většinově navázala judikatura správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu.

Soud proto uzavírá, že ze shora uvedených důvodů shledal rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2015 za rozhodnutí, které po obsahové stránce nesplňuje požadavky ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti žalobců. Proto soudu nezbylo než žalobu ve výroku ad I. usnesení podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnout s odkazem na ust. § 68 písm. e) a ust. § 70 písm. a) s. ř. s.

Výrok ad II. o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Pokračování

15A 51/2015

O případném vrácení soudního poplatku nebylo soudem rozhodováno, neboť ze strany žalobců dosud nebyl uhrazen.

Pro úplnost soud považuje za nutné zmínit, že výše učiněné závěry učinil i přes vědomí specifického skutkového a právního stavu v dané věci, když krajský úřad již třikrát rozhodl o odmítnutí poskytnut informace žadateli na základě jeho žádosti ze dne 27. 10. 2014 a žalovaný již třikrát tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení s tím, že informace má poskytnout. Tyto skutečnosti uvedli sami žalobci v předmětné žalobě a korespondují zjištěním, které soud učinil v řízení vedeném o žalobě žalobců na ochranu před nezákonným zásahem evidované u soudu pod sp. zn. 15 A 22/2015, kdy žalobci požadovali po soudu, aby krajskému úřadu, jakožto povinnému subjektu, zakázal žadatelem požadované informace poskytnout. O zásahové žalobě přitom již bylo soudem pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 20. 5. 2015, č. j. 15 A 22/2015 – 91, kdy soud žalobu zamítl s odůvodněním, že krajský úřad je povinen podle ust. § 8b informačního zákona poskytnout na základě žádosti V. B. podané žalovanému dne 27. 10. 2014 informace o platech a odměnách žalobců. V odůvodnění zamítavého rozsudku soud konstatoval, že v daném případě žadatel předmětnou žádostí žádal výhradně o informace, které mají povinné subjekty podle informačního zákona a judikatury Nejvyššího správního soudu poskytovat a na jejich poskytnutí mají žadatelé nárok. V odůvodnění zamítavého rozsudku soud dále připustil, že žalobci sice mohou subjektivně pociťovat, že poskytnutím informací o jejich platu a odměnách, které jim byly poskytnuty žalovaným, dojde do zásahu jejich práv, nicméně se jedná o zásah zákonný. Na základě toho pak soud v zamítavém rozsudku uzavřel, že neshledal, že by se poskytnutím informací o platech a odměnách žalobců, kteří byli v letech 2010 až 2014 řídícími pracovníky žalovaného, dopustil žalovaný nezákonného zásahu vůči všem žalobcům. Učiněné závěry o povinnosti poskytnout žádané informace soud přitom vystavěl na rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010 – 79, který je dostupný na www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že: „[z]aměstnanec, jemuž je odměna za práci (plat) vyplácena z veřejných rozpočtů, je příjemcem veřejných prostředků podle § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Informace o konkrétní odměně takového konkrétního zaměstnance, a to včetně její výše, je proto povinný subjekt povinen poskytnout v rozsahu vymezeném § 8b odst. 3 citovaného zákona. A dále své závěry o povinnosti poskytnout žádané informace soud opřel o rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – 62, který je publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3155/2015 a také na www.nssoud.cz a který na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011 navázal a lehce jej korigoval, když v něm bylo vysloveno, že: „ [i]nformace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zásadně poskytují“, a jednak, že: „[p]ovinný subjekt neposkytne informace o platu zaměstnance poskytovaném z veřejných prostředků (§ 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) jen výjimečně, pokud se tato osoba na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a nevýznamným způsobem a zároveň nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně“.

Z právě uvedeného vyplývá, že věcná otázka daného případu, tj. zda krajský úřad má povinnost poskytnout žadateli požadované informace, či nikoliv, byla již soudem pravomocně posouzena a zodpovězena.

Pokračování

15A 51/2015

Dále soud podotýká, že jsou mu známy i závěry vyslovené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2014, č. j. 10 A 18/2014 – 52, i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2014, č. j. 6 As 113/2014 – 35, který rozsudek městského soudu potvrdil a na který poukazoval žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí. Tyto závěry nebyly v daném případě pro soud závazné, neboť byly vydány v jiné věci, přičemž soud se s nimi neztotožnil, neboť odporují úpravě obsažené v s. ř. s. a také dosud konzistentní judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu. Soud má za to, že při obstrukčním jednání povinných subjektů při poskytování informací v režimu informačního zákona nalézá uplatnění žaloba na ochranu před nezákonným zásahem povinného subjektu podávaná ze strany žadatelů o informaci, a nikoliv žaloba proti zrušujícímu rozhodnutí nadřízeného správního orgánu povinného subjektu, když ten dle dikce informačního zákona není oprávněn požadované informace sám za povinný subjekt poskytovat. Dotčené osoby, tj. osoby, jichž se žádané informace týkají, v případě, že jsou přesvědčeny, že žádané informace nemají být poskytnuty, taktéž mají možnost soudní ochrany, a to rovněž prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem povinného subjektu, kdy v rámci této žaloby soud posoudí, zda žádané informace mají být poskytnuty, či nikoliv, což byl i případ žalobců, kteří iniciovali řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem krajského úřadu, jakožto povinného subjektu, u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 A 22/2015, jak již soud předestřel shora.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 15. června 2015

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru