Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 48/2019 - 66Rozsudek KSUL ze dne 15.07.2020

Prejudikatura

5 As 18/2017 - 40


přidejte vlastní popisek

15 A 48/2019-66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a JUDr. Martiny Vernerové ve věci

žalobce: Ing. T. W., narozený „X“,

bytem „X“, zastoupený advokátem JUDr. J. W., sídlem V. Č. 837, Ž.,

proti žalovanému: Oblastní inspektorát práce pro Ústecký a Liberecký kraj, sídlem SNP 2720/21, 400 11 Ústí nad Labem,

v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,

takto:

I. Žalovaný je povinen ve lhůtě 45 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout o žádosti žalobce o informace ze dne 31. 1. 2019, č. j. 2862/7.30/19, nebo informace poskytnout.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že žalovaný dostatečně nereagoval na jeho žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,InfZ“) ze dne 31. 1. 2019, ve které požadoval poskytnutí veškerých dokumentů obsahujících informaci o tom, že se zmocněnec paní Mgr. S. W., narozené dne ..., rozhodl fakticky zlikvidovat pilařský závod společnosti Daben Kovářská, s.r.o., IČO:

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

28708954. U každého dokumentu požadoval uvedení dne, kdy dokument vznikl, označení subjektu, od kterého jej žalovaný získal, a dne, kdy se tak stalo.

Žaloba

2. V žalobě žalobce uvedl, že dne 31. 1. 2019 požádal žalovaného o poskytnutí veškerých dokumentů obsahujících informaci o tom, že se zmocněnec paní Mgr. S. W., narozené dne „X“, rozhodl fakticky zlikvidovat pilařský závod společnosti Daben Kovářská, s.r.o., IČO: 28708954. Žalovaný mu dne 15. 2. 2019 doručil přípis č. j. 4396/7.30/19, kterým mu poskytl dokument – Stanovisko k odvolání a ke stížnosti při předání spisu nadřízenému správnímu orgánu ze dne 16. 8. 2017, č. j. 18805/7.30/17-2, který je podle něj jediným dokumentem v jeho dispozici, který obsahuje požadovanou informaci. Žalobce byl přesvědčen, že mu takto nebyly poskytnuty všechny požadované dokumenty, a proto dne 16. 2. 2019 podal na postup žalovaného stížnost podle § 16a odst. 1 písm. c) InfZ. Státní úřad inspekce práce svým rozhodnutím ze dne 8. 3. 2019, č. j. 1770/1.30/19-4, postup žalovaného potvrdil s odůvodněním, že žalovaný se vyjádřil, že jiný dokument k dispozici nemá. Žalobce měl za to, že žalovaný nevyčerpal celý předmět žádosti. Uzavřel, že bezvýsledně vyčerpal dostupné prostředky ochrany, přesto se požadované informace nedočkal, a proto přistoupil k žalobě proti nečinnosti žalovaného. Žalobce avizoval, že důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce označí až při jednání, a to z důvodu, aby tím nepřiměl žalovaného poskytnout mu jenom ty dokumenty, které by označi.

Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný k výzvě soudu spolu se správním spisem předložil písemné vyjádření k žalobě, v němž uvedl, že žalobci poskytl všechny požadované informace, a nelze mu proto vytýkat nečinnost. Zopakoval, že zaslané stanovisko je jediným dokumentem v jeho dispozici, který obsahuje požadovanou informaci, a to na straně 5 tohoto přípisu. Žalovaný nerozuměl tomu, proč žalobce 22 – měl-li důkaz o tom, že žalovaný disponuje dalšími jím požadovanými dokumenty – tyto neoznačil již v žádosti o poskytnutí informace, případně v podané stížnosti. Smyslem žádosti o poskytnutí informace by podle něj mělo být získání požadované informace, ne zjišťování toho, zda je správní orgán schopen ji vyhledat. Jelikož žalobce jemu známé požadované dokumenty neoznačil ve své stížnosti, podle žalovaného nevyčerpal všechny prostředky určené k ochraně před nečinností žalovaného.

Ústní jednání soudu

4. Při jednání soudu konaném dne 8. 7. 2020 právní zástupce žalobce trval na tom, že žaloba byla podána důvodně. Předložil listiny, které podle něj prokazují, že mu žalovaný neposkytl předložené informace, ačkoli jimi disponoval, a žaloba byla podána důvodně. I kdyby totiž jimi sám žalobce disponoval, žalovaný stále měl povinnost o těchto informacích rozhodnout a nemohl zůstat nečinný. Žalovaný podle něj nemůže argumentovat ani tím, že žalobce všemi těmito listinami disponoval, neboť rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 16. 10. 2017 se netýká žalobce, ale Mgr. S. W. Podle žalobce navíc není vyloučeno, že žalovaný disponuje i dalšími požadovanými informacemi.

5. Pověřený pracovník žalovaného při tomtéž jednání odkázal na písemné vyjádření k žalobě a nadále navrhoval zamítnutí žaloby. Nezpochybnil existenci a obsah předložených listin, za rozhodné však považoval, že žalobce měl tyto listiny, ohledně kterých shledává nečinnost žalovaného v den jednání, k dispozici. Žalovaný dále považoval za nepochopitelný postup žalobce, který o existenci těchto listin věděl již v době podání žádosti o informace. Rozhodnutí ze dne 16. 10. 2017 bylo známo minimálně jeho právním zástupci. Navzdory této vědomosti je neoznačil ani ve své stížnosti na poskytnutí informace ze dne 16. 2. 2019.

6. Soud v souladu s § 52 s. ř. s. provedl dokazování všemi listinami, které žalobce při jednání předložil za účelem prokázání toho, že žalovaný nevyčerpal jeho žádost o informace. Žádost

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

žalobce o informace ze dne 11. 9. 2017, doručená žalovanému téhož dne, obsahuje žádost o informace, ve které žalobce zastoupen JUDr. J. W. žádal „o označení zdroje informace o tom, že zmocněnec Mgr. S. W., nar. „X“, […] se rozhodl fakticky zlikvidovat pilařský závod společnosti Daben Kovářská, s.r.o. IČ: 28708954“. Na první straně přípisu žalovaného ze dne 11. 9. 2017, č. j. 25417/7.30/17-2, o vyřízení této žádosti o informace žalobce zvýraznil pasáž rekapitulující znění jeho žádosti o informace ze dne 11. 9. 2017. Dále v tomto přípisu žalovaný uvedl úvahu v tom smyslu, že zdrojem požadované informace o tom, že se JUDr. J. W. rozhodl fakticky zlikvidovat pilařský závod zmíněné společnosti, je jeho systematická kampaň vedená od roku 2012 do současnosti, kdy (nejen) u žalovaného podal desítky podnětů ke kontrole týkajících se zmíněné společnosti a z provedených kontrol následně pravidelně a dlouhodobě požadoval informace podle InfZ. Uvedena je zde rovněž pasáž jako straně třetí Stanoviska žalovaného k odvolání a ke stížnosti při předání spisu nadřízenému správnímu orgánu ze dne 16. 8. 2017, č. j. 18805/7.30/17-2, které bylo žalobci poskytnuto při vyřizování této žádosti o informace ze dne 31. 1. 2019, jež je shrnuta v 13. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku.

7. Stížnost žalobce na postup žalovaného ze dne 27. 9. 2017, doručená téhož dne, obsahuje žalobcem provedenou rekapitulaci vyřizování jeho žádosti o informace ze dne 11. 9. 2017, která podle žalobce nebyla dosud vyřízena. Rozhodnutím Státního úřadu inspekce práce ze dne 8. 9. 2017, č. j. 2713/1.30/17-11, bylo zamítnuto odvolání Mgr. S. W. zastoupené JUDr. J. W. a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2017, č. j. 9070/7.30/17-3, kterým byla částečně odmítnuta její žádost o poskytnutí informace ze dne 21. 2. 2017. Na sedmé straně tohoto rozhodnutí žalobce zvýraznil pasáž v části rozhodnutí nadepsaném „K odvolací námitce ad 2“. Státní úřad inspekce práce zde cituje ze Stanoviska ze dne 16. 8. 2017, a to pasáž ze strany třetí, jež je shrnuta v 13. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Dále na osmé straně rozhodnutí vyjadřuje Státní úřad inspekce práce názor totožný se žalovaným, podle kterého v dané věci došlo ke zneužití institutu práva na informace a že skutečným záměrem žadatelky o informace Mgr. S. W. je v konečném důsledku faktická likvidace společnosti Daben Kovářská, s.r.o., a cílem 33

veškerých iniciativy činěných prostřednictvím JUDr. J. W. k dosažení nerušeného užívání její rekreační chalupy ukončení pilařského závodu společnosti.

8. Rozhodnutím Státního úřadu inspekce práce ze dne 16. 10. 2017, č. j. 6748/1.30/17-3, byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost žalobce při vyřizování žádosti o informace ze dne 11. 9. 2017. Na třetí straně tohoto rozhodnutí žalobce zvýraznil pasáž v části zabývající se rekapitulací dosavadního průběhu řízení, konkrétně zněním stížnosti žalobce ze dne 27. 9. 2017.

Posouzení věci soudem

9. Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 věty první s. ř. s. se po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

10. Z právě uvedeného vyplývá, že v tomto řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé dílu druhého s. ř. s. se nelze domáhat uložení povinnosti vydat jakékoliv rozhodnutí či osvědčení, nýbrž jen taková rozhodnutí a osvědčení, která lze považovat za správní akty jako výsledky činnosti správních orgánů při výkonu veřejné správy. Zcela základním předpokladem pro uložení povinnosti správnímu orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení je tedy skutečnost, že správní orgán je nečinný při vydání rozhodnutí nebo osvědčení ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s., tj. musí se jednat o materiální správní akt, kterým se zakládá, mění či závazným způsobem určuje veřejné subjektivní právo či povinnost, popř. jiným způsobem se zasahuje do právní sféry účastníka správního řízení. V řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda v příslušné věci samé došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí nebo jestli

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

vůbec takové rozhodnutí mělo být na žádost žalobce vydáno. To jinými slovy znamená, že soud není oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných rozhodnutí a rovněž je vyloučeno, aby soud posuzoval, zdali měl správní orgán svým rozhodnutím či osvědčením žalobci vyhovět.

11. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předloženého správního spisu a provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou pasivní legitimace a tím, zda je žaloba proti nečinnosti správního orgánu použitelným prostředkem ochrany v dané věci. Soud vycházel z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, č. j. 5 As 18/2017-40, www.nssoud.cz, ve kterém je uvedeno, že potvrzení postupu povinného subjektu podle § 16a odst. 6 písm. a) InfZ, vydané na základě stížnosti dle § 16a odst. 1 písm. b) téhož zákona, není rozhodnutím o žádosti o poskytnutí informace; žadatel o informaci se může bránit vůči povinnému subjektu nečinnostní žalobou podle § 79 odst. 1 s. ř. s. Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že jednotlivec se stížností dle § 16a odst. 1 písm. b) či c) InfZ může domáhat vyřízení celého obsahu žádosti o informace. Bezvýsledným vyčerpáním prostředků ochrany proti nečinnosti (nedojde k rozhodnutí ve věci samé – odmítnutí či odložení žádosti, případně její části, či poskytnutí informace – tedy vyřízení celého obsahu žádosti) budou splněny podmínky pro podání žaloby dle § 79 s. ř. s. Žalobce se v řízení před soudem může domáhat vydání rozhodnutí ve věci (obdobně jako v řízení před správním orgánem). Shledá-li soud žalobu důvodnou, nařídí povinnému subjektu, aby o žádosti rozhodl.

13. Soud ze správního spisu postoupeného žalovaným zjistil, že žalobce dne 31. 1. 2019 podal žádost o poskytnutí veškerých dokumentů obsahujících informaci o tom, že zmocněnec paní Mgr. S. W. se rozhodl fakticky zlikvidovat pilařský závod společnosti Daben Kovářská, s.r.o., IČO: 28708954. U každého dokumentu žádal uvedení dne, kdy vznikl, označení subjektu, od kterého žalovaný dokument získal, a den, kdy jej získal. Žádost byla žalovanému doručena téhož dne a bylo jí přiděleno č. j. 2862/7.30/19. Žalovaný na ni žalobci odpověděl přípisem ze dne 15. 2. 2019, č. j. 4396/7.30/19, v němž je uvedeno, že přiložené Stanovisko k odvolání a ke stížnosti při předání spisu nadřízenému správnímu orgánu ze dne 16. 8. 2017, č. j. 18805/7.30/17-2, je jediným dokumentem v jeho dispozici, který obsahuje požadovanou informaci. Tento dokument vytvořil žalovaný a vznikl dne 16. 8. 2017, kdy jej také získal. Na straně třetí tohoto stanoviska je uvedeno, že Mgr. S. W. vede se společností Daben Kovářská, s.r.o. (zde kontrolovaná osoba), sousedský spor, pro jehož vedení zplnomocnila svého syna, JUDr. J. W. Spor se postupem času přenesl spíše do emocionální roviny, kdy se JUDr. J. W. „rozhodl docílit zajištění klidného užívání rekreační chaty v obci Kovářská jeho matkou tím, že pilařský závod kontrolované osoby na kontrolovaném pracovišti fakticky zlikviduje“. Za tímto účelem začal obesílat orgány veřejné správy podněty, stížnostmi, žalobami, žádostmi o informace apod. tak, aby uvedená společnost byla zatěžována neustálými kontrolami, šetřeními, vyšetřováním, řízeními atd. a následně nucena v důsledku dlouhodobé úřední šikany ukončit provoz předmětného pilařského závodu na kontrolovaném pracovišti.

14. Žalobce proti postupu žalovaného podal dne 16. 2. 2019 stížnost podle § 16a odst. 1 písm. c) InfZ, ve které namítal, že má důvod se domnívat, že dokumentů odpovídajících žádosti má žalovaný k dispozici více, což nijak blíže nerozvedl. O stížnosti rozhodl Státní úřad inspekce práce rozhodnutím ze dne 8. 3. 2019, č. j. 1770/1.30/19-4, tak, že postup žalovaného potvrdil s odůvodněním, že žalovaný se vyjádřil, že jiný dokument k dispozici nemá.

15. Žalovaný namítal, že stížnost žalobce nelze považovat za vyčerpání všech prostředků určených k ochraně proti nečinnosti žalovaného, neboť v ní neoznačil jemu známé požadované dokumenty. Soud konstatuje, že podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků stanovená v § 79 s. ř. s. „vychází z celkové koncepce správního soudnictví v České republice, která je založena na subsidiaritě ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob ve správním soudnictví oproti ochraně, která je těmto právům poskytována v rámci veřejné správy“ (dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2007, č. j. 7 Ans 1/2007-100, publ. pod č. 1683/2008 Sb. NSS, www.nssoud.cz). Zákon

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

však neklade na obsah prostředku, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žádné požadavky a přípustnost žaloby odvíjí od prostého podání tohoto prostředku a jeho vyřízení.

16. Ze správního spisu plyne, že žalobce vyčerpal prostředek proti nečinnosti žalovaného, jímž byla stížnost ze dne 16. 2. 2019, avšak její užití nevedlo dle žalobce k vyřízení celé žádosti, neboť postup žalovaného byl potvrzen. V takovém případě měl žalobce možnost obrátit se na soud se žalobou proti nečinnosti přímo povinného subjektu (žalovaného), aby mu bylo uloženo o celé žádosti rozhodnout, což také učinil. Soudu tedy nic nebránilo přistoupit k meritornímu posouzení žaloby.

17. Předmětem přezkumu je otázka, zda žalovaný má povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé ohledně žádosti žalobce o informace ze dne 31. 1. 2019, případně požadované informace poskytnout, neboť jí podle žalobce nebylo zcela vyhověno.

18. Podle § 15 odst. 1 InfZ, pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen „rozhodnutí o odmítnutí žádosti“), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

19. Z InfZ mimo jiné vyplývá, že povinný subjekt může žádost vyřešit buď tak, že žádost odloží [§ 14 odst. 5 písm. a), c) InfZ], nebo žádosti vyhoví, tedy poskytne požadované informace [§ 14 odst. 5 písm. d) InfZ], nebo žádost odmítne [§ 15 odst. 1 InfZ].

20. Podle § 14 odst. 5 písm. b) InfZ, povinný subjekt posoudí žádost a v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne o odmítnutí žádosti.

21. Podle § 2 odst. 4 InfZ se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí 55 rozhodnutí a vytváření nových informací.

22. Soud má za to, že v daném případě byla žádost o informace ve své hlavní části formulována tak, že není zřejmé, jaké informace jsou požadovány. Požadavek na „poskytnutí veškerých dokumentů obsahujících informaci o tom, že se zmocněnec paní Mgr. S. W. […] rozhodl fakticky zlikvidovat pilařský závod společnosti Daben Kovářská, s.r.o.“ je totiž možné vyložit více způsoby, což ostatně nepřímo dosvědčil i sám žalobce, a to předložením listin, které podle něj této žádosti vyhovují. Soud totiž na základě provedeného dokazování došel k závěru, že tyto listiny spojuje pouze to, že vždy obsahují jen lehce pozměněný řetězec právě citovaných slov, a to, že souvisí s žádostmi o informace podávanými žalovanému, ve kterých jako žadatelé figurují osoby zastoupené JUDr. J. W.

23. Ve čtyřech z pěti případů jde o listiny pocházející z téhož řízení o žádosti o informace ze dne 11. 9. 2017, ve kterých se žalobce zastoupený JUDr. J. W. domáhal informací týkajících se „zdroje informace tom, že zmocněnec Mgr. S. W. […] se rozhodl fakticky zlikvidovat pilařský závod společnosti Daben Kovářská, s.r.o.“. Je proto přirozené, že v nich v rekapitulaci dosavadního průběhu řízení žalovaný, Státní úřad inspekce práce i žalobce znovu citují či shrnují obsah žádosti ze dne 11. 9. 2017 včetně zmíněného řetězce slov. Neznamená to však, že tyto listiny vždy skutečně obsahují požadované informace. To je markantní zejména u žádosti o informace a stížnosti, jejichž autorem je sám JUDr. J. W. I tyto však podle něj odpovídají požadavku dle jeho žádosti o informace ze dne 31. 1. 2019. V případě páté listiny jde o rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 8. 9. 2017, které se týkalo žádosti o informace podané Mgr. S. W. zastoupenou JUDr. J. W. ve věci, ve které bylo mj. citováno ze Stanoviska žalovaného k odvolání a ke stížnosti při předání spisu nadřízenému správnímu orgánu ze dne 16. 8. 2017, č. j. 18805/7.30/17-2, které bylo žalobci poskytnuto při vyřizování této žádosti o informace ze dne 31. 1. 2019. Z toho všeho je zřejmé, že všechny listiny, které podle žalobce odpovídají požadavku dle jeho žádosti o informace ze dne 31. 1. 2019, spolu úzce souvisí.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

24. Soud je samozřejmě toho názoru, že to, co má být podle žádosti požadovanou informací, nelze posuzovat optikou toho, jaké dokumenty následně při jednání před soudem předloží žalobce jako listiny podle jeho názoru žádosti vyhovující. Má však za to, že poukaz na žalobcem předložené listiny přiléhavě vystihuje to, že na jeho žádost tak, jak je formulována, nelze adekvátně reagovat. Žádost totiž je možné vyložit mnoha způsoby: sám žalobce ji zjevně vykládá jako žádost o poskytnutí všech dokumentů obsahujících vymezený řetězec slov. Bylo by ji však možné vyložit i jako žádost o poskytnutí všech dokumentů, které obsahují vyhodnocení aktivity zmocněnce žalobce Mgr. S. W. se závěrem, že jeho cílem je „fakticky zlikvidovat pilařský závod společnosti Daben Kovářská, s.r.o.“, jako tomu bylo ve Stanovisku žalovaného poskytnutého žalobci v odpovědi na žádost. Stejně tak by bylo možné žádost vyložit jako žádost o poskytnutí všech dokumentů, které obsahují informace, které by žalovaný mohl – poté, co by tak až v důsledku podané žádosti musel učinit – posoudit jako aktivitu zmocněnce žalobce Mgr. S. W., jejímž cílem je „fakticky zlikvidovat pilařský závod společnosti Daben Kovářská, s.r.o.“.

25. V daném případě proto shledává soud nečinnost žalovaného primárně v tom, že v souladu s § 14 odst. 5 písm. b) InfZ nevyzval žalobce ke konkretizaci podané žádosti, které není možno v současné době vyhovět, neboť není zřejmé, které informace jsou požadovány. Až poté bude moci žalovaný žádost posoudit a o žádosti rozhodnout způsobem předvídaným InfZ, případně požadované informace poskytnout.

26. Z tohoto důvodu posoudil soud žalobu jako důvodnou a v souladu s § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému v předmětném řízení vydat ve věci meritorní rozhodnutí, nebo informace poskytnout, a to ve lhůtě 45 dnů od právní moci rozsudku, která je součtem lhůt podle § 14 odst. 5 písm. b) a d) InfZ.

27. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení představující náklady právního zastoupení a hotové výdaje jeho zástupce. Soud má za to, že žaloba sice byla podána důvodně, avšak z jiného důvodu, než namítal žalobce. Především je ale toho názoru, že řízení před správními orgány i soudem nebylo vedeno za účelem naplňujícím právo na svobodný přístup k informacím. Žalobce totiž při soudním jednáním potvrdil svůj záměr naznačený již v žalobě, podle kterého nechtěl, aby mu žalovaný poskytl mimo jiné dokumenty, které podle něj odpovídají požadovaným dokumentům dle jeho žádosti. Z tohoto důvodu až při jednání soudu předložil pět dokumentů. Zároveň se při tomto jednání potvrdilo, že žalobce těmito dokumenty, jejichž neposkytnutí nyní namítá, disponoval již v době podání žaloby. Nadto šlo o dokumenty předložené žalovanému buď žalobcem samým, nebo žalovaným vyhotovené v reakci na jeho podání či podání Mgr. S. W., která je v obdobných věcech týkajících se pilařského závodu společnosti Daben Kovářská, s.r.o., zastupována rovněž JUDr. J. W., a JUDr. J. W. adresované. Existencí jiných dokumentů se s ohledem na současné znění žádosti nebylo možné zabývat.

28. Soud rovněž nemohl odhlédnout od toho, že procesní strategie žalobce, který svou žádost o informace zjevně považoval za bezvadnou, byla taková, že bránila tomu, aby případná ochrana jeho veřejnému subjektivnímu právu byla poskytnuta již v řízení před správními orgány. Ve stížnosti na postup žalovaného totiž žalobce stejně jako v žalobě setrval na obecném tvrzení, podle kterého dokumentů, které odpovídají jeho žádosti, podle něj existuje víc. Nijak je neoznačil, byť s ohledem na to, že byl původcem či adresátem čtyř z pěti při soudním jednání předložených dokumentů a tyto vznikly před podáním žádosti o informace, jimi zjevně musel disponovat či je alespoň být schopen identifikovat. Dle názoru soudu obdobná procesní strategie účastníka podávajícího prostředek k ochraně proti nečinnosti a následně žalobu může mít dopad na rozhodování soudu v otázce nákladů soudního řízení, k čemuž soud odkazuje např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2019, č. j. 6 As 115/2019 - 44. To se týkalo věci, ve které účastník podal blanketní odvolání, které ani k výzvě správního orgánu nedoplnil, a veškeré své námitky předložil až v soudním řízení. Stejně jako ve zdejším soudem nyní projednávaném případě i ve věci popsané v tomto usnesení jednání účastníka „vyprazdňuje princip subsidiarity ochrany, podle něhož ochranu veřejným subjektivním právům mají soudy ve správním soudnictví poskytovat zásadně až po vyčerpání řádných opravných prostředků (§ 5 s. ř. s.), čímž se zřejmě rozumí jejich

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

vyčerpání efektivní, umožňující správním orgánům napravit vady a nezákonnosti bez zásahu, resp. před zásahem soudu“. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že není na místě zavázat žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobce v plném rozsahu. V souladu s § 60 odst. 7 s. ř. s. ve výroku II. rozsudku tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč odpovídající uhrazenému soudnímu poplatku, neboť shledal, že s ohledem na to, že žalovaný nevyzval žalobce k odstranění vad jeho žádosti, žádost dosud nebyla vyřízena žádným ze způsobů předpokládaných InfZ, a že tedy toto pochybení je přičitatelné žalovanému.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových 77 stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 15. července 2020

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r.

předsedkyně senátu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru