Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 19/2011 - 16Rozsudek KSUL ze dne 30.03.2011

Prejudikatura

5 As 26/2007


přidejte vlastní popisek

15A 19/2011-16

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Štullerové a soudců JUDr. Ivy Kaňákové a Mgr. Václava Trajera, v právní věci žalobce: P. K., proti žalovanému: Městský úřad Krupka, se sídlem Mariánské náměstí 22, Krupka, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.3.2011, č.j. 5225/2011/Li,

takto:

I. Rozhodnutí Městského úřadu Krupka, ze dne 24.3.2011, č.j. 5225/2011/Li s e ruší.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24.3.2011, č.j.: 5225/2011/Li, jímž byla zakázána podle § 10 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) ohlášená shromáždění oznámená na dny 2.4.2011, 9.4.2011, 16.4.2011, 23.4.2011 a 30.4.2011 s dobou zahájení vždy od 9 hodin a s předpokládanou dobou ukončení ve 20 hodin. Se zakázanými shromážděními měl být spojen i průvod s trasou nádraží Bohosudov, ulice Dlouhá, Mírové náměstí, B. Němcové, Mariánské náměstí, Komenského, Karla Čapka, Havlíčkova, Dukelských hrdinů a po schodech k areálu Delta v ulici Karla Čapka, následně ulicí Karla Čapka, Komenského, Mariánské náměstí, B. Němcové, Mírové náměstí a Dlouhá k vlakovému nádraží Bohosudov, kde mělo být shromáždění ukončeno.

Pokračování
2
15A 19/2011

V žalobě uvedl, že oznámením konání zamýšlených shromáždění, které učinil dne 23.3.2011, realizoval své shromažďovací právo, garantovaném mu čl. 19 Listiny základních práv a svobod spolu se zákonem o právu shromažďovacím. Zdůrazňuje, že dle stávající úpravy není výkon tohoto práva vázán na povolení orgánu veřejné správy, ale lze jej realizovat na podkladě řádného a úplného oznámení. Orgán veřejné správy může shromáždění zakázat jen v odůvodněných a výjimečných případech, neboť právo shromažďovací patří mezi základní lidská práva zakotvená v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Trvá na tom, že v daném případě okolnosti umožňující zákaz shromáždění nenastaly.

K důvodům, pro které byla shromáždění zakázána s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslem 1385/2007, žalovaný uvádí, že v daném konkrétním případě se nejedná o omezení dopravy na důležitém místě, po delší dobu a ve větším rozsahu. Samotná skutečnost, že místem shromáždění prochází silnice druhé třídy, nemůže vést k zákazu shromáždění. Podotkl také, že žalovaný nijak nezohlednil skutečnost, že všechna nahlášená shromáždění byla oznámena na sobotu, kdy jím tvrzené zásobování obchodů s potravinovým a spotřebním zbožím vůbec neprobíhá.

Dále žalobce trvá na tom, že napadené rozhodnutí trpí celkovou nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí zcela nebo částečně chybí všechny náležitosti řádného odůvodnění správního rozhodnutí, jak jsou uvedeny v ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, zejména pak uvedení podkladů použitých pro vydání rozhodnutí a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není vůbec patrné, jak a na základě čeho žalovaný dospěl k závěru, že shromáždění se mají konat v místech, kde je nutné omezit dopravu, kde by mohlo dojít k zablokování dopravy a kde by takové omezení bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Dále žalobce argumentuje ustanovením čl. 19 Listiny základních práv a svobod, kde je zaručeno právo pokojně se shromažďovat. Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Důrazně trvá na tom, že není přípustné, aby rozhodnutí správního orgánu omezovalo základní práva a lidské svobody občanů nad výše stanovený rámec. Trvá na tom, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí bez opory v zákoně a za použití účelové a nesmyslné argumentace. Pouze přesvědčivé a naléhavé důvody mohou ospravedlnit omezení svobody shromažďování. Žalobce trvá na tom, že v daném konkrétním případě takové důvody neexistují.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že již předešlá shromáždění měla negativní ohlas u obyvatel Krupky části Maršov, ulice Karla Čapka a Dukelských hrdinů, kteří požadovali od zástupců města, aby jakékoliv podobné a další shromáždění nepovolovali. Dále poukázal na to, že organizátoři požadují konat akce ve dnech církevních svátků (Velikonoce) a v době oslav konce 2. světové války, které v Krupce probíhají poslední dubnový víkend. V blízkosti (cca 100m) plánovaného shromáždění v areálu Delta se nachází Základní škola Maršov a žalovaný se obává možného vzniku škod na této budově.

Dále žalovaný poukázal na zkušenosti z minulých podobných akcí, kdy vzhledem k bezpečnostním opatřením a z důvodu ochrany majetku města a majetku obyvatel města bylo

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
15A 19/2011

nutné zcela uzavřít ulice, v nichž organizátoři plánovali svůj pochod a bylo současně nutné uzavřít celý prostor nákupního areálu Delta, v němž se nalézají služby a obchody pro lokalitu sídliště. Byla v minulých případech rovněž uzavřena jediná přístupová cesta do sídliště, a to vzhledem k očekávanému střetu mezi příznivci organizátorů a skupinkami romů a příznivci hnutí ANTIFA.

Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že předešlá shromáždění v daném prostoru si vyžádala vysoké finanční náklady ze strany Města Krupka i ze strany Policie České republiky. Prostor horního sídliště byl skupinkou asi 100 příznivců krajní pravice paralyzován po dobu dvou sobot, kdy se tato shromáždění konala. Jednoznačně proto došlo k narušení nejen dopravy, ale dokonce i volného pohybu občanů v tomto prostoru.

Žalovaný trvá na svém názoru, že navrhované shromáždění jednoznačně splňuje podmínky pro zákaz dle § 10 odst. 3 zákona. V závěru žalovaný uvedl, že pokud soud nevyhodnotí věc tak, že žalobu zamítne, žádá soud, aby zvážil termín konání shromáždění a povolil akci pouze v jednom termínu a to na počátku měsíce dubna.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, když žalobce s tímto vyslovil souhlas a žalobce nevyslovil požadavek na ústní projednání žaloby před soudem.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), když vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalovaný si k věci vyžádal stanovisko Policie České republiky, Územního odboru Teplice, dopravního inspektorátu. V tomto stanovisku ze dne 24.3.2011 č.j. KRPU-1046-78/ČJ-2011-040906 je uvedeno, že rozsah a místo předmětného shromáždění a průvodu shledává policie velmi problematickým. Jako důvod uvádí, že průvod a místa shromáždění jsou plánovány zejména na dvě páteřní komunikace – státní silnice III/25353 a II/253 a místní komunikaci v ulici Karla Čapka. Zmíněné státní silnice jsou zatíženy vysokou dopravní frekvencí v základních směrech sever – jih a východ – západ. Ulice Karla Čapka pak je jednosměrnou komunikací obsluhující přístup k sídlišti s velkým množstvím obyvatel. K zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu při této akci je nutné vysoké personální nasazení jak pořadatelů, tak i bezpečnostních sil. V opačném případě hrozí reálné nebezpečí jak pochodujícím účastníkům akce, tak i ostatním účastníkům silničního provozu.

Podle ustanovení § 1 zákona mají občané právo pokojně se shromažďovat. Výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společenských záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. V ustanovení § 10 tohoto zákona jsou taxativně stanoveny důvody, na základě kterých správní orgán, jemuž bylo shromáždění oznámeno, je může zakázat.

Výčet chráněných zájmů, které mají prioritu před zájmem pokojného shromažďování, vychází důsledně z mezinárodních právních dokumentů o ochraně lidských a občanských práv a ústavodárce je fakticky při stanovení důvodů práva shromažďovacího přebírá,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
15A 19/2011

s výjimkou omezení důvodů předcházení nepokojům a zločinnosti, a důvody ochrany národní a veřejné bezpečnosti subsumuje pod ochranu bezpečnosti státu, resp. veřejného pořádku.

V projednávané věci byla ohlášená shromáždění zakázána s odkazem na ustanovení § 10 odst. 3 zákona.

Podle § 10 odst. 3 citovaného zákona úřad může shromáždění zakázat, má-li být konáno v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, lze-li bez přiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění.

Oporu v zákoně pro zákaz shromáždění podle § 10 odst. 3 nemá pouhé „nutné omezení dopravy a zásobování“, ale za zákonný důvod se považují toliko případy, kdy by ono „nutné omezení dopravy a zásobování“ bylo zároveň „v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva“. Ze znění zákona tedy plyne, že prosté omezení dopravy a zásobování nemůže být samo o sobě důvodem k zákazu shromáždění. Takovýto zákaz shromáždění není povinný, resp. to, zda úřad z důvodů uvedených v § 10 odst. 3 shromáždění zakáže či nikoliv, je na jeho správním uvážení.

Podle názoru soudu pouhé konstatování žalovaného, že navržená trasa pochodu vede místy, kde je nutné omezit dopravu, a mohlo by dojít i k zablokování dopravy, neboť zde prochází silnice 2. třídy a na trase ohlášeného průvodu je řada obchodů s potravinovým i spotřebním zbožím a tudíž by i omezení zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, není dostatečným důvodem pro zákaz této ohlášených akcí. Pokud správní orgán má dostatek důkazů pro to, že takovýto druh ohlášené akce zapříčiní nutné omezení dopravy a zásobování, což je v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, může takového shromáždění zakázat. Důkazní břemeno však v tomto směru leží na správním orgánu, který nejen, že důkazy shromáždí, ale také jimi řádně své rozhodnutí odůvodní. Z důvodu kapacitních možností komunikací může být shromáždění zakázáno, ale musí být splněny podmínky uvedené v § 10 odst. 3 zákona a v samotném rozhodnutí žalovaného musí být rozhodné skutečnosti řádně a dostatečně zdůvodněny. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 4.9.2007 č.j. 5 As 26/2007-86 publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslem 1385/2007 uvedl, že omezení dopravy či zásobování musí být shledáno ve velké intenzitě, musí být tak výrazné, aby bylo způsobilé vyvolat závažný rozpor se zájmem obyvatelstva. Musí se proto jednat o omezení dopravy na důležitém místě, po delší dobu a ve větším rozsahu, aby bylo skutečně nezbytné takové shromáždění zakázat pro nepřiměřenost důsledků jím vyvolaných v dopravě a v zásobování. V tomtéž rozhodnutí dále Nejvyšší správní soud uvedl, že pro zákaz shromáždění z tohoto zákonného důvodu musí být shledány konkrétní okolnosti mimořádného soustředění chodců a vozidel či současného mimořádného omezení obecného užívání pozemní komunikace, kdy kumulace těchto zjištění signalizuje možné ohrožení zdraví účastníků shromáždění, které ani přijatá organizační opatření pořádkových sil nemohou vyloučit.

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl žádné důvody, které jej vedly k závěru, že bude nutné omezit dopravu a z čeho usuzuje, že by mohlo dojít i k zablokování dopravy. Samotná skutečnost, že trasa plánovaného průvodu vede po silnici 2. třídy bez jakéhokoliv dalšího upřesnění, jako odůvodnění rozhodnutí, kterým se zakazuje řádně oznámené shromáždění, nepostačuje. Pouhé dvě obecně formulované věty obsažené

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
15A 19/2011

v odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahují žádné konkrétní důvody, které by ospravedlňovaly zákaz výkonu práva shromažďovacího. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec neuvedl, jaké podklady měl k dispozici při svém rozhodování. Nijak nezmínil stanovisko Policie České republiky vztahující se k otázce konání ohlášené akce, jako by v době vydání rozhodnutí ani žádné takové stanovisko neexistovalo. Soud dále konstatuje, že ze samotného stanoviska nevyplývá, že předmětná shromáždění a průvod jsou naprosto vyloučena, jen to, že k zajištění bezpečnosti průvodu a shromáždění a bezpečnosti silničního provozu bude nutné vysoké personální nasazení ze strany organizátorů i bezpečnostních sil. Z obsahu správního spisu žádným způsobem nevyplývá, že by žalovaný v reakci na toto sdělení kontaktoval svolavatele shromáždění za účelem projednání eventuelních nutných bezpečnostních opatření. Na tomto místě soud opětovně zdůrazňuje, že veškeré důvody, které eventuelně vedou správní orgán k rozhodnutí, kterým se zakazuje řádně ohlášené shromáždění, musí být uvedeny již v odůvodnění samotného rozhodnutí a musí být i řádně doloženy potřebnými podklady. Vzhledem k obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje soud toto rozhodnutí za totálně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný nezvládl v požadované míře vykonat svoji diskreční pravomoc (správní uvážení) z hlediska rozumnosti a náležité pečlivosti. Soud rovněž nepovažuje za přípustné, aby se výkon základního občanského práva omezoval pouze z jakýchsi preventivních důvodů v obavě z možného omezení dopravy. Rovněž tak v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný postupoval podle § 8 zákona a navrhl žalobci s ohledem na místní podmínky nebo na veřejný pořádek, aby se shromáždění konala na jiném místě nebo v jinou dobu. V tomto směru byl žalovaný absolutně nečinný.

Podle názoru soudu žalovaný v daném případě žádným způsobem neprokázal, že by podmínky pro zákaz shromáždění dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím byly splněny. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud proto v souladu s ustanovením § 11 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím a ustanovením § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil.

Pro úplnost soud považuje za důležité vzhledem k formulacím užitým ze strany žalovaného v jeho vyjádření zdůraznit, že dle platné právní úpravy nepodléhá právo shromažďovací povolovacímu režimu, ale důsledně podléhá pouze režimu ohlašovacímu, kdy příslušný správní orgán je oprávněn řádně ohlášené shromáždění zakázat pouze ze zákonem stanovených důvodů, které musí mít oporu v řádně zjištěném skutkovém stavu, a musí mít svůj odraz i v odůvodnění takového rozhodnutí.

Současně soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2.000,- Kč, které představují zaplacený soudní poplatek.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
6
15A 19/2011

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 30. března 2011

JUDr. Dagmar Štullerová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru