Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 160/2017 - 121Rozsudek KSUL ze dne 09.01.2019

Prejudikatura

9 Aps 5/2010 - 81

2 Aps 3/2004

2 Aps 1/2005

1 Aps 10/2012 - 20


přidejte vlastní popisek

15 A 160/2017-121

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci

žalobce: Občanské sdružení CANCER, IČO: 26987601,

sídlem Vlastislav č. p. 72, 411 14 Vlastislav,
zastoupen obecným zmocněncem Ing. J. P., narozen „X“,
bytem „X“, adresa pro doručování: „X“,

proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj,
sídlem Velká Hradební 39/61, 400 21 Ústí nad Labem,

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného,

takto:

I. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhá toho, aby soud vyslovil, že doručení zprávy o daňové kontrole č. j. 2442769/16/2507-60564-500472, je nezákonné a nemá účinky podle § 88 odst. 5 daňového řádu, tj. den doručení předmětné zprávy o daňové kontrole poštou se nepovažuje za den projednání zprávy o daňové kontrole a za ukončení daňové kontroly, odmítá.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého obecného zmocněnce v zákonem stanovené lhůtě ve znění jejího doplnění domáhal ochrany před nezákonnými zásahy žalovaného a Odvolacího finančního ředitelství. Jednak požadoval, aby soud vyslovil nezákonnost aktu „Vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti“ vydaného Odvolacím finančním ředitelstvím dne 4. 5. 2017 pod č. j. 20494/17/5100-41457-711973 a aby Odvolacímu finančnímu ředitelství uložil povinnost obnovit stav před vydáním tohoto aktu. Dále žalobce navrhoval, aby soud vyslovil nezákonnost aktu „Sdělení ke stížnosti“ vydaného žalovaným dne 1. 2. 2017 pod č. j. 208655/17/2507-00030-506488 a aby žalovanému uložil povinnost obnovit stav před vydáním tohoto aktu. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud vyslovil, že doručení zprávy o daňové kontrole č. j. 2442769/16/2507-60564-500472, je nezákonné a nemá účinky podle § 88 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), tj. den doručení předmětné zprávy o daňové kontrole poštou se nepovažuje za den projednání zprávy o daňové kontrole a za ukončení daňové kontroly.

2. Soud usnesením ze dne 9. 1. 2019, č. j. 15 A 160/2017-117, žalobu v části směřující proti Odvolacímu finančnímu ředitelství, v níž žalobce požadoval, aby soud vyslovil nezákonnost aktu „Vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti“ vydaného Odvolacím finančním ředitelstvím dne 4. 5. 2017 pod č. j. 20494/17/5100-41457-711973 a aby Odvolacímu finančnímu ředitelství uložil povinnost obnovit stav před vydáním tohoto aktu, vyloučil k samostatnému řízení.

Žaloba a její doplnění

3. V žalobě žalobce konstatoval nesplnění podmínek definovaných v § 88 odst. 5 daňového řádu nutných pro doručení zprávy o daňové kontrole žalobci zasláním poštou. Podle žalobce tak nelze s doručením zprávy o daňové kontrole poštou spojovat účinky projednání této zprávy a ukončení daňové kontroly. Žalobce podotkl, že řízení o stížnosti podle § 261 daňového řádu je schopno zvrátit popsaný závadný stav, a zdůraznil, že jednal v dobré víře v dodržování principů materiálně právního státu orgány daňové správy. Poukázal na závěry Odvolacího finančního ředitelství uvedené ve vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti a dodal, že nezákonným zásahem je celé řízení týkající se projednání zprávy o daňové kontrole, důvodů a způsobu jejího doručení, včetně řízení o stížnosti a jejím vyřízení.

4. Podle žalobce je vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne 4. 5. 2017 i jemu předcházející řízení nezákonné, vadné a v rozporu se zásadami materiálního právního státu, neboť není jasné, jaké konkrétní podklady mělo Odvolací finanční ředitelství k dispozici. Odvolací finanční ředitelství totiž uvedlo, že mu byla postoupena relevantní část spisového materiálu, aniž upřesnilo, co v ní bylo obsaženo. Žalobce proto považoval napadené vyrozumění ze dne 4. 5. 2017 za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Podle žalobce nemělo Odvolací finanční ředitelství jasné a konkrétní podklady pro volné, svobodné a zákonné rozhodování, nevypořádalo žalobcovy námitky (jeho podání ze dne 4. 4. 2017 zřejmě ani nevidělo) a pouze „přikrylo“ vadný postup správce daně. Žalobce zároveň zmínil diskriminující chování Odvolacího finančního ředitelství s tím, že vůči oligarchickým subjektům se daňová správa chová přívětivě.

5. Žalobce dále popsal skutečnosti, které pokládal za rozhodné. Uvedl, že písemnost ze dne 24. 11. 2016 oznamující termín projednání zprávy o daňové kontrole 7. 12. 2016 byla zástupci žalobce doručena uplynutím lhůty dne 6. 12. 2016 a reálně ji obdržel až 8. 12. 2016, tudíž podle žalobce nebyla zaslána v dostatečném předstihu a zmeškání úkonu nelze žalobci klást k tíži. Na písemnost ze dne 7. 12. 2016 oznamující termín projednání zprávy o daňové kontrole 21. 12. 2016, která byla zástupci žalobce doručena dne 8. 12. 2016, reagoval žalobce podáním ze dne 14. 12. 2016, v němž požádal, aby mu před tím bylo rovněž dne 21. 12. 2016 umožněno nahlédnutí do spisu. Žalobce konstatoval, že dne 20. 12. 2016 ve večerních hodinách se jeho

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

zástupci udělalo nevolno a dne 21. 12. 2016 cca v 8:00 hodin se ze zdravotních důvodů telefonicky omluvil. Zdůraznil, že o této omluvě není ve sdělení č. j. 2501295/16/2507-60564-500472 ani zmínka a žalobce v něm byl nařčen, že se bez omluvy nedostavil. Tyto skutečnosti žalobce formuloval již ve svém podání ze dne 4. 1. 2017 (stížnost), na které žalovaný reagoval sdělením ke stížnosti ze dne 1. 2. 2017. S tímto sdělením však žalobce nesouhlasil, jak uvedl ve svém podání ze dne 19. 2. 2017, doplněném podáním ze dne 4. 4. 2017. Toto doplnění obsahovalo stížnost a současně odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2017, č. j. 406137/17/2507-60564-500472, jímž bylo zastaveno řízení o žalobcově žádosti o navrácení lhůty v souvislosti s termínem projednání zprávy o daňové kontrole. Předmětné doplnění rovněž obsahovalo a dokládalo závažné důkazy o narušení nezávislosti, nestrannosti a zákonnosti rozhodovacího procesu (bonusy a malusy v odměňování pracovníků daňové správy a jejich hmotná zainteresovanost na vytváření doměrků daní).

6. Po výzvě soudu žalobce podáním ze dne 13. 7. 2017 doplnil žalobu a odstranil její soudem vytčené nedostatky. Konstatoval, že namítá porušení norem vyšší právní síly a svých základních lidských práv a svobod konkrétním jednáním žalovaného s tím, že se jedná o sérii dílčích útoků popsaných v žalobě. Upřesnil, že se skutečně domáhá ochrany před nezákonným zásahem, a dodal, že akty žalovaného a Odvolacího finančního ředitelství uvedené v petitu I. a II. žaloby (sdělení ke stížnosti ze dne 1. 2. 2017 a vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne 4. 5. 2017, pozn. soudu) jsou mimo jiné důsledkem hlavního nezákonného zásahu uvedeného v petitu III. žaloby (doručení zprávy o daňové kontrole, pozn. soudu) a nejsou rozhodnutími, byť žalovaný by vyhověním stížnosti mohl stav změnit. Žalobce dále upozornil na dokument označený „Pracovní seminář, porada s řediteli OFS, Ing. Martin Janeček, Generální ředitel, 3. – 5. prosince 2014“, podle kterého nesmí orgán daňové správy prohrát spor s daňovým subjektem, neboť prohra znamená velké malusy.

7. K prokázání svých tvrzení žalobce v soudním řízení navrhl řadu důkazů včetně výslechů několika pracovníků české daňové správy.

Vyjádření žalovaného k žalobě

8. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a podrobné písemné vyjádření k žalobě, ve kterém uvedl, že dne 24. 11. 2016 bylo zástupci žalobce zasláno sdělení termínu ústního jednání, jehož předmětem bylo seznámení s doplněným výsledkem kontrolního zjištění, projednání, podepsání a převzetí zprávy o daňové kontrole. Jednání se mělo konat 7. 12. 2016. Písemnost byla zástupci žalobce doručena uplynutím lhůty v souladu s § 47 odst. 2 daňového řádu a dne 6. 12. 2016 mu byla vložena do schránky. Zástupce žalobce se v oznámeném termínu nedostavil, a proto byl opětovně obeslán a byl mu sdělen termín ústního jednání 21. 12. 2016. Tato písemnost byla zástupci žalobce doručena dne 8. 12. 2016. Dne 21. 12. 2016 v ranních hodinách se zástupce žalobce telefonicky spojil s úřední osobou a uvedl, že se z důvodu náhlé zdravotní indispozice nemůže k jednání dostavit, přičemž současně požádal o zaslání zprávy o daňové kontrole poštou. Tento způsob omluvy nelze podle žalovaného považovat za řádnou omluvu z jednání, neboť indispozice nebyla ani později nijak doložena ani formalizována, a proto byla zástupci žalobce v souladu s § 88 odst. 5 daňového řádu a s příslušnými poučeními ve sděleních termínu ústního jednání zpráva o daňové kontrole zaslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Žalovaný doplnil, že žalobce si navíc zaslání zprávy vyžádal a o náhradním termínu jejího projednání nejednal. Uzavřel, že postupoval v souladu s právními předpisy, když podle něj byla naplněna podmínka § 88 odst. 5 daňového řádu, tj. že se žalobce projednání zprávy o daňové kontrole vyhýbal; den doručení této zprávy je proto dnem ukončení daňové kontroly.

9. Podle žalovaného byly všechny skutečnosti uvedené ve stížnosti řádně prošetřeny v souladu s § 261 odst. 3 daňového řádu a o výsledku šetření žalovaný vyrozuměl žalobce sdělením ke stížnosti ze dne 1. 2. 2017. Žalobce následně požádal o prošetření způsobu vyřízení stížnosti a toto podání bylo postoupeno Odvolacímu finančnímu ředitelství, které dospělo k závěru, že

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, když zprávu o daňové kontrole zaslal zástupci žalobce do vlastních rukou podle § 88 odst. 5 daňového řádu. Žalovaný s odkazem na § 64 daňového řádu vysvětlil, na jaké části se člení daňový spis, a uvedl, že v případě dané stížnosti postoupil Odvolacímu finančnímu ředitelství část spisu daňové kontroly – další části, tj. složku týkající se stížnosti, přičemž zástupce žalobce byl v souladu s § 66 daňového řádu oprávněn do tohoto spisu nahlédnout.

10. Dále žalovaný podotkl, že žalobcovo podání, jež mu bylo doručeno dne 9. 1. 2017, vyhodnotil jednak jako stížnost a jednak jako žádost o navrácení lhůty v předešlý stav podle § 37 daňového řádu, která se týkala termínu jednání, jehož předmětem mělo být seznámení žalobce s doplněným výsledkem kontrolního zjištění a projednání, podepsání a převzetí zprávy o daňové kontrole. K této žádosti žalovaný žalobci sdělil, že se nejedná o lhůtu stanovenou rozhodnutím nebo na základě zákona, a proto ji v předešlý stav navrátit nelze. Žalovaný současně žalobce upozornil na jeho právo nahlédnout do spisu. Dále žalovaný uvedl, že v rámci vyřizování stížnosti žalobce a v rámci prošetření způsobu vyřízení stížnosti postupoval v souladu s právními předpisy a zásadami správy daní. Zdůraznil, že jeho postup je transparentně zadokumentován v příslušných spisech. Tvrzení žalobce o porušení § 5 a § 6 daňového řádu žalovaný odmítl a žalobcem uvedené § 8, § 92 a § 93 daňového řádu, upravující dokazování a důkazní prostředky, označil ve vztahu ke stížnosti za irelevantní. Připomněl, že institut stížnosti není univerzálním prostředkem ochrany, který by byl nadřazen všem ostatním.

Replika žalobce k vyjádření žalovaného

11. Žalobce v replice ze dne 21. 10. 2017 konstatoval, že žalovaný nepřinesl žádnou novou argumentaci a žalobu nijak nevyvrátil. Žalobce dodal, že jeho názor má oporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu a citoval rozsudky sp. zn. 7 Afs 97/2013, 2 Afs 30/2008, 9 Afs 27/2009. Připomněl, že podle § 143 odst. 3 daňového řádu může k doměření z moci úřední dojít pouze na základě výsledku daňové kontroly a podle § 147 odst. 4 daňového řádu se v případě stanovení daně na základě výsledků daňové kontroly za odůvodnění považuje zpráva o daňové kontrole. Žalobce poukázal na to, že dodatečné platební výměry proti němu jsou uvozovány větou, že se daň doměřuje na základě zprávy o daňové kontrole č. j. 2442769/16/2507-60564-500472 doručené zástupci žalobce do vlastních rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 29. 12. 2016. Podle žalobce je v materiálně právním státě naprosto bez diskuze, že šetření podle § 88 daňového řádu musí být řádné včetně řádného doložení případného postupu podle § 88 odst. 5 tohoto zákona, což se v daném případě nestalo. Žalobce zdůraznil, že mu žalovaný nedal žádnou možnost řádného projednání zprávy o daňové kontrole a postupoval tak, aby žalobce mohl nařknout z vyhýbání se tomuto projednání. Žalobce dále poukázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 43/93, Pl. ÚS 19/93, I. ÚS 229/98 a III. ÚS 671/02 a zopakoval obsah svých podání vůči žalovanému. Žalobce navrhl, aby soud provedl důkaz výslechem pracovníků, kteří se přímo podíleli na vypracování napadených aktů a jednání se žalobcem.

12. Podle žalobce orgány daňové správy užívají argumentaci o přípustnosti, či nepřípustnosti žaloby účelově. Zmínil vyjádření žalovaného ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 A 76/2016. Doplnil, že si v žalobě a jejím doplnění stěžoval na konkrétní porušování jeho základních práv a svobod žalovaným, přičemž podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nesmí být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod. Argumentaci žalovaného považoval žalobce za zcestnou i z toho důvodu, že žalobcovo odvolání proti platebním výměrům nemá odkladný účinek a daňová správa již na žalobce uvalila daňovou exekuci. Podle žalobce je nezákonné, zcestné a proti logice zdravého rozumu čekat při zjevných nezákonnostech až na námitky v rámci řádného odvolacího řízení proti dodatečným platebním výměrům. Tím by se totiž popřel smysl § 261 daňového řádu a s ohledem na délku řízení by mu hrozila exekuční likvidace.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

13. Žalobce současně podle § 77 odst. 1 písm. c) daňového řádu s přihlédnutím k čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod navrhl vyloučení konkrétních úředních osob z řízení pro podjatost – konkrétně označil generálního ředitele Generálního finančního ředitelství Ing. M. J., Ing. J. N., Bc. I. M., Bc. L. S., P. S., Ing. P. K., Ing. J. B., Ing. K. H., Bc. L. K. a R. M. V této souvislosti poukázal na již výše zmíněný pracovní seminář, bonusy a malusy, podle nichž pracovník daňové správy nesmí prohrát kauzu (nemůže dát za pravdu daňovému subjektu), neboť by tratil prémie a kariérní růst. Podle žalobce je v daném případě zcela popřen princip materiálně právního státu.

Ústní jednání soudu

14. Obecný zmocněnec žalobce se z ústního jednání soudu konaného dne 9. 1. 2019 omluvil, přičemž souhlasil s tím, aby byla věc projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti. Omluva obecného zmocněnce žalobce, odeslaná z e-mailu „X“ dne 8. 1. 2019 ve 21:38 hodin, byla senátu předána z podatelny soudu až po skončení jednání, a proto je v protokolu o jednání uvedeno, že se obecný zmocněnec nedostavil bez omluvy.

15. Pověřená pracovnice žalovaného při jednání soudu setrvala na názoru, že žaloba není důvodná, a odkázala na písemné vyjádření žalovaného k žalobě. Doplnila, že Odvolací finanční ředitelství v mezidobí pravomocně rozhodlo o odvolání žalobce proti jednotlivým dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty, které byly vydány na základě rozporované daňové kontroly. Současně soudu k založení do spisu předložila rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 8. 2018, č. j. 36262/18/5300-21444-712153, o odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům žalovaného ze dne 6. 1. 2017, jež byly vydány na základě zprávy o daňové kontrole č. j. 24422769/16/2507-60564-500472.

Posouzení věci soudem

16. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem soud posoudil podle části třetí hlavy druhé třetího dílu s. ř. s. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se podle § 82 odst. 1 s. ř. s. může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat ochrany proti takovému zásahu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 87 odst. 1 s. ř. s. platí, že soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; pokud soud rozhoduje pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle § 87 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Žalovaným je pak podle § 83 s. ř. s. správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda je vůbec v předmětné věci žaloba na ochranu před nezákonným zásahem přípustná. Podle § 85 s. ř. s. totiž platí, že „[ž]aloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.“

18. V projednávané věci se žalobce nedomáhá toliko určení, že jím tvrzený nezákonný zásah byl nezákonný, nýbrž současně požaduje obnovení stavu před zásahem. To znamená, že pokud by bylo možné se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, žaloba na ochranu před nezákonným zásahem by podle citovaného ustanovení byla nepřípustná. Tato situace podle názoru soudu nastala ve vztahu k té části žalobního petitu, jíž se žalobce domáhá toho, aby soud vyslovil, že doručení zprávy o daňové kontrole č. j. 2442769/16/2507-60564-500472, je nezákonné a nemá účinky podle § 88 odst. 5 daňového řádu, tj. den doručení předmětné zprávy

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

o daňové kontrole poštou se nepovažuje za den projednání zprávy o daňové kontrole a za ukončení daňové kontroly. Tato část žalobního petitu tedy obsahuje jak požadavek na deklaraci nezákonnosti zásahu, tak i požadavek na obnovení stavu, který tu byl v době zásahu, tj. stavu před ukončením daňové kontroly.

19. Soud zastává názor, že žalobce se proti způsobu seznámení se zprávou o daňové kontrole č. j. 2442769/16/2507-60564-500472, resp. proti závěru žalovaného, že tato zpráva byla řádně pojednána a daňová kontrola ukončena, mohl bránit odvoláním proti dodatečným platebním výměrům, které byly na základě předmětné daňové kontroly vydány, což také žalobce učinil. Tuto skutečnost, tj. podání odvolání a uplatnění předmětných námitek, ostatně sám žalobce nepopírá, resp. ve své replice k vyjádření žalovaného připouští. Odvolání proti dodatečným platebním výměrům a případně následná žaloba podle § 65 a násl. s. ř. s. proti rozhodnutí o odvolání, jímž by Odvolací finanční ředitelství předmětným žalobcovým námitkám nevyhovělo, tak představuje jiný právní prostředek, kterým se žalobce mohl domáhat ochrany nebo nápravy. To činí ve vztahu k dané části žalobního petitu žalobu nepřípustnou ve smyslu § 85 s. ř. s., a proto ji soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. v tomto rozsahu odmítl.

20. Pouze na okraj soud poznamenává, že o odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům vydaným na základě předmětné zprávy o daňové kontrole již bylo rozhodnuto a Odvolací finanční ředitelství se ve zmíněném rozhodnutí ze dne 15. 8. 2018 zabývalo i žalobcovými odvolacími námitkami napadajícími způsob seznámení žalobce se zprávou o daňové kontrole, její projednání a řádné ukončení daňové kontroly. Proti tomuto rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství žalobce u zdejšího soudu žalobu podle § 65 s. ř. s. v zákonné lhůtě nepodal. To ovšem nemůže nic změnit na skutečnosti, že měl právo podat odvolání i žalobu proti rozhodnutí o odvolání, přičemž tyto právní instituty byly pro žalobce dostatečným prostředkem ochrany. Existence konkurujícího právního institutu poskytujícího ochranu přitom představuje překážku projednatelnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, jak již bylo vysvětleno výše.

21. K poukazu žalobce na délku řízení, probíhající exekuci a hrozbu jeho likvidace soud připomíná, že daňový řád obsahuje instituty, které umožňují vzniklou situaci řešit a exekuci i potenciální likvidaci žalobce předejít. Především jde o institut posečkání daně upravený v § 156 a § 157 daňového řádu, který mohl žalobce využít bezprostředně poté, kdy se dodatečné platební výměry staly vykonatelnými, jakož i kdykoli později.

22. Ve vztahu ke zbývající části žalobního petitu soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předloženého správního spisu a po provedeném ústním jednání dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V této části petitu žalobce napadá výstup žalovaného vztahující se k žalobcem podané stížnosti podle § 261 daňového řádu. Tato stížnost se týkala výše zmíněného doručení zprávy o daňové kontrole prostřednictvím držitele poštovní licence, resp. nedodržení zákonných požadavků na projednání zprávy o daňové kontrole a s tím spojené ukončení daňové kontroly.

23. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že soudní ochrana podle § 82 s. ř. s. je důvodná tehdy, pokud jsou kumulativně splněny všechny podmínky stanovené v tomto ustanovení. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 1. 2013, č. j. 1 Aps 10/2012-20, dostupné na www.nssoud.cz).

24. V projednávané věci nebyla podle názoru zdejšího soudu splněna již první z citovaných podmínek, neboť napadeným aktem žalovaného nebyl žalobce přímo zkrácen na svých právech. Sdělením ke stížnosti ze dne 1. 2. 2017 žalovaný neuložil žalobci žádné povinnosti, ani neomezil

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

jeho práva. Právní postavení žalobce tak v důsledku předmětného sdělení nedoznalo žádné změny.

25. Soud zdůrazňuje, že stížnost podle § 261 daňového řádu je obecným prostředkem ochrany daňových subjektů a dalších osob, které mají práva a povinnosti při správě daní, proti postupu správce daně nebo nevhodnému chování úředních osob v kterékoliv procesní fázi daňového řízení. Stížnost není řádným ani mimořádným opravným prostředkem podle daňového řádu. Prošetřování stížnosti není řízením, jehož výsledkem by bylo vydání rozhodnutí, ale je samostatným procesním postupem sloužícím k nápravě vad úkonů správce daně a nevhodného chování úředních osob. Stížnost je prostředkem subsidiárním. Přednost před stížností má uplatnění řádných a mimořádných opravných prostředků, jsou-li podle daňového řádu přípustné [blíže viz Baxa, J. a kol. Daňový řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2011 – komentář k § 261 odst. 1].

26. Daňové orgány pochopitelně mají možnost na základě stížnosti samotné (srov. § 261 odst. 5 daňového řádu) či na základě žádosti daňového subjektu o prošetření způsobu vyřízení stížnosti (srov. odstavec 6 téhož ustanovení) do jisté míry regulovat postup správce daně. To však nic nemění na závěru, že soudní ochraně podle § 82 a násl. s. ř. s. – je-li taková žaloba v souladu s § 85 s. ř. s. přípustná – podléhá onen prvotní zásah do práv žalobce, proti kterému směřovala jeho stížnost podle § 261 daňového řádu. Stížnost podle § 261 odst. 1 daňového řádu a žádost o prošetření způsobu vyřízení této stížnosti podle odstavce 6 citovaného ustanovení jsou tedy pouhým prostředkem ochrany a vyslovením jejich nedůvodnosti nemohou daňové orgány jakkoli zasáhnout do práv či povinností daňového subjektu (zde žalobce), který měl navíc v tomto konkrétním případě k dispozici i jiný prostředek ochrany, a to již výše zmíněné odvolání proti dodatečným platebním výměrům. K obdobným závěrům dospěl rovněž Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 29. 5. 2014, č. j. 29 A 78/2013-32, a Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 11. 2014, č. j. 7 Afs 125/2014-32, oba dostupné na www.nssoud.cz.

27. Zdejší soud proto shledal, že žalobcem tvrzeným nezákonným zásahem spočívajícím ve vydání sdělení ke stížnosti ze dne 1. 2. 2017 nebyl žalobce nijak zkrácen na svých právech, tudíž nebyla naplněna jedna ze základních podmínek důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem a zkoumání ostatních podmínek se stalo nadbytečným. Žalobce by si měl uvědomit, že stížnost je toliko subsidiárním nápravným prostředkem, jímž – je-li shledán nedůvodným – nemůže být zasaženo do práv daňového subjektu, a že ochrana mu může být poskytnuta v rámci řízení o odvolání nebo v navazujícím řízení o žalobě podle § 65 a násl. s. ř. s. proti rozhodnutí o odvolání. Směrem k žalobci soud dále poukazuje na to, že o stížnosti není vedeno řízení (jak se mylně domnívá žalobce) a o její nedůvodnosti není vydáváno rozhodnutí, tudíž žalobcova argumentace přenášející na sdělení ke stížnosti a vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti požadavky na rozhodnutí, je zcela lichá.

28. Soud tedy ve zbývající části vyhodnotil žalobu jako zcela nedůvodnou, a proto ji v tomto rozsahu podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

29. Za dané procesní situace soud považoval za zcela nadbytečné provádět jakékoli dokazování, neboť žalobcem navržené důkazy nejsou způsobilé na shora uvedených závěrech o nepřípustnosti části žaloby a nedůvodnosti jejího zbytku cokoli změnit.

30. Nad rámec potřebného odůvodnění soud k požadavku žalobce na vyloučení pracovníků daňové správy pro jejich domnělou podjatost podotýká, že mu nepřísluší věcně rozhodovat o vyloučení jakékoli úřední osoby (kompetentní subjekt je určen v § 77 odst. 4 daňového řádu), tudíž tento požadavek i s ním související argumentace jsou zcela irelevantní.

31. Pokud jde o žalobcem označené osoby zúčastněné na řízení (Generální finanční ředitelství, L. Š.), soud dodává, že v části, ve které byla žaloba odmítnuta, nepřichází uplatnění institutu osoby zúčastněné na řízení v úvahu a ve zbývající části, kde soud shledal, že nedošlo k zásahu do žalobcových práv, ze stejných důvodů nemohlo dojít ani k zásahu do práv jiných

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

osob. Soud proto konstatuje, že v tomto řízení nebyly naplněny zákonné podmínky § 34 s. ř. s. k tomu, aby komukoli vznikla práva osoby zúčastněné na řízení.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první a odst. 3 s. ř. s. Pokud jde o část žaloby, která byla odmítnuta, žádnému z účastníků právo na náhradu řízení nepřísluší. Ve zbytku svého žalobního nároku žalobce neměl úspěch ve věci a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 9. ledna 2019

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v.r.

předsedkyně senátu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru