Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 16/2011 - 20Rozsudek KSUL ze dne 17.03.2011


přidejte vlastní popisek

15A 16/2011-20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Štullerové a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Ivy Kaňákové, v právní věci žalobce: A. M., nar. „X“, státní příslušnost Turecko, t.č. pobytem Zařízení pro zajištění cizinců Bělá Jezová, 294 21 Bělá pod Bezdězem, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Masarykova 27, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2011, č.j. KRPU-12592/ČJ-2011-040022-SV-RD,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2011, č.j. KRPU-12592/ČJ-2011-040022-SV-RD, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce zajišťuje podle § 124 odst. 1 ve spojení s § 124 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2011 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) za účelem správního vyhoštění a podle § 124 odst. 3 téhož zákona se stanovuje doba trvání zajištění 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody.

V žalobě žalobce namítá, že žalovaný ve správním řízení nerespektoval ustanovení § 2 odst. 2 a § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), § 124 zákona o pobytu cizinců a článek 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dále žalobce namítl, že zákon o pobytu cizinců k zajištění cizince stanoví více kumulativních podmínek, jejichž splnění musí správní orgán v řízení, respektive v rozhodnutí doložit v souladu se správním řádem. Žalobou napadené rozhodnutí rekapituluje pobyt žalobce na území České republiky, respektive na území schengenského prostoru. Absentují úvahy o subsumpci pod jedno z písmen § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, natož ke splnění podmínek celého ustanovení. Rozhodnutí je tak pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Žalobce uvedl, že obava, že cizinec nevycestuje, není dostatečná k odůvodnění jeho zajištění, ale má vést správní orgán k uplatnění opatření za účelem vycestování (§ 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců). Následně, až pokud cizinec poruší povinnost uloženou mu opatřením či nevycestuje ve stanovené době, může ho policie zajistit (§ 123b odst. 7 zákona o pobytu cizinců). Dle názoru žalobce zákon o pobytu cizinců nedává žalovanému možnost postupovat odlišně. K zajištění vyhošťované osoby může členský stát přistoupit, až když jiná opatření selhala.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že žalobce byl dne 1. 2. 2011 kontrolován hlídkou Policie ČR, oddělení hlídkové služby Teplice, v ulici Masarykova, v Teplicích, v herně Bogart a byl vyzván k prokázání totožnosti a tím i k prokázání oprávnění pobytu na území České republiky. Jelikož žalobce nemohl prokázat svoji totožnost cestovním dokladem a tudíž ani oprávnění k pobytu na území České republiky, byl předveden podle § 63 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii ČR“). Následně byl žalobce předán hlídce Policie ČR, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, odbor cizinecké policie Ústí nad Labem. Lustrací v evidenčních systémech bylo zjištěno, že žalobce pobývá na území států Evropské unie neoprávněně bez víza a cestovního dokladu. Dále bylo zjištěno, že žalobce je zařazen v systému smluvních států – schengenský IS, jakožto osoba se zákazem vstupu do států schengenského prostoru, a to od 26. 1. 2010 do 26. 1. 2013, zadávající země Řecko. Dne 1. 2. 2011 ve 13:30 hodin byl z výše uvedených důvodů žalobce zajištěn podle § 27 odst. 1 zákona o Policii ČR a umístěn do policejní cely Ústí nad Labem. Dne 1. 2. 2011 v 17:30 hodin bylo zajištění překvalifikováno podle § 27 odst. 2 zákona o Policii ČR. Správní orgán zahájil dne 2. 2. 2011 dle ustanovení § 46 odst. 1 správního řádu správní řízení ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie dle ustanovení § 118 a 119 zákona o pobytu cizinců. V protokolu ze dne 2. 2. 2011 žalobce popsal podrobně svoji cestu z Turecka do České republiky. Uvedl, že hranice z Rakouska do České republiky překročil dne 31. 1. 2011. V létě 2010 žádal o azyl v Německu, tento mu nebyl udělen. V roce 2009 byl zadržen v Řecku, kde se prokazoval falešným cestovním dokladem a byl vrácen do Turecka. Od 31. 1. 2011 do 1. 2. 2011 se žalobce zdržoval na území České republiky neoprávněně bez cestovního dokladu, ač k tomu není oprávněn, bez víza a bez platného oprávnění k pobytu. Dne 2. 2. 2011 bylo správním orgánem vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU, stanovenou na 6 měsíců. Dne 8. 2. 2011 podal žalobce proti rozhodnutí o správním vyhoštění odvolání. Dne 8. 2. 2011

bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí.

Žalovaný uvedl, že dospěl k závěru, že žalobci nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, neboť vzhledem k jeho dosavadnímu závadovému chování a k opakovanému porušování právních předpisů během pobytu na území států Evropské unie, by bylo uložení zvláštního opatření zcela neúčinné. Žalobce nemá na území České republiky žádné příbuzné či známé osoby, bydliště, žádné sociální či jiné vazby, neovládá češtinu, na území České republiky se zdržoval pouze krátce a vzhledem k jeho dosavadnímu chování se nelze domnívat, že by se na území České republiky zdržoval v místě hlášeného pobytu, pravidelně se hlásil osobně ve stanovené lhůtě na policii a ve lhůtě stanovené rozhodnutím o správním vyhoštění vycestoval z území států Evropské unie. Žalobce nedisponuje částkou ve volně směnitelné měně potřebné ke složení finanční záruky. Zajištění je vydáno za účelem přípravy výkonu správního vyhoštění, neboť uplatnění mírnějších donucovacích prostředků by nebylo dostatečně účinné.

Soud rozhodoval v dané věci bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s takovým postupem vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“))

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d) odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu soud zjistil, že předmětná žaloba není důvodná.

Soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že v jeho případě nejsou splněny všechny podmínky stanovené v § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců k jeho zajištění.

Podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud a) je nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, b) je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, c) cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění, d) cizinec závažným způsobem porušil povinnost uloženou mu rozhodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, nebo e) je cizinec evidován v informačním systému smluvních států.

Z dikce ustanovení § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že v případě zajištění cizince podle tohoto ustanovení, nemusí být zároveň splněny všechny podmínky pro zajištění uvedené pod písmeny a) až e), nýbrž postačí, pokud je splněna pouze jedna z těchto podmínek.

V případě žalobce byly podmínky pro jeho zajištění dle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců splněny. Žalobce se narodil dne 13. 9. 1978, tedy je mu více než 15 let. O správním vyhoštění žalobce bylo rozhodnuto rozhodnutím Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, oddělení kontroly, pátrání a eskort, ze dne 2. 2. 2011, č.j. KRPU-12592-26/ČJ-2011-040022-SV-RD, když oznámení o zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění bylo žalobci doručeno dne 2. 2. 2011. Členský stát Evropské unie – Řecko vydalo žalobci zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, a to do 26. 1. 2010 do 26. 1. 2013. Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že v případě žalobce nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců, kterým se rozumí a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a pravidelně se osobně hlásit na policii ve lhůtě stanovené policií, nebo b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním. Žalobce totiž porušil závažným způsobem rozhodnutí členského státu Evropské unie – Řecka o zákazu vstupu žalobce na území členských států Evropské unie v období od 26. 1. 2010 do 26. 1. 2013, když neoprávněně vstoupil na území Rakouska, Německa i České republiky. Žalobce i přes zákaz pobytu nelegálně pobýval na území České republiky a nejméně dvou dalších členských států Evropské unie. Žalobce tak nesplnil povinnost uloženou mu rozhodnutím členského státu Evropské unie, a to hrubým způsobem. Proto se soud ztotožňuje s názorem žalovaného, že zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území uvedená výše by v případě žalobce byla neúčinná a nezaručovala by, že by žalobce plnil povinnosti uložené mu na základě zákona o pobytu cizinců žalovaným. V případě žalobce je zde důvodné nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění (§ 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců), když i přes zákaz pobytu na území členských států Evropské unie od 26. 1. 2010 do 26. 1. 2013 se znovu pokusil o nelegální vstup na území některých členských států, mimo jiné, pobýval nelegálně i na území České republiky. Dále bylo ve správním řízení prokázáno, že žalobce je evidován v informačním systému smluvních států, proto je splněna i podmínka uvedená v ustanovení § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců pro zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění.

Soud se tedy ztotožnil s názorem žalovaného vyjádřeném v žalobou napadeném rozhodnutí, že v případě žalobce jsou splněny podmínky dané v ustanovení § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců pro jeho zajištění za účelem správního vyhoštění.

K námitce žalobce ve věci porušení ustanovení § 2 odst. 2 správního řádu soud uvádí, že žalovaný je ke správnímu řízení o zajištění cizince dle § 124 zákona o pobytu cizinců místně, věcně i funkčně příslušný, když podle § 161 zákona o pobytu cizinců státní správu v rámci policie vykonává odbor cizinecké policie a podle § 124 zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince za účelem správního vyhoštění.

K námitce žalobce ve věci porušení ustanovení § 3 správního řádu soud uvádí, že po prostudování správního spisu dospěl k závěru, že žalovaný náležitě zjistil skutkový stav věci pro daný úkon, tj. zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění.

K námitce žalobce, že žalovaný porušil ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, soud uvádí, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a řádně výrok rozhodnutí odůvodnil. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti, tak jak je předvídá ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu a nerekapituluje pouze pobyt žalobce na území České republiky, jak žalobce tvrdí v žalobě.

K námitce žalobce, že žalovaný porušil článek 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (z. č. 209/1992 Sb.) soud uvádí, že tento článek opravňuje k zásahu do práva na osobní svobodu a osobní bezpečnost ve vyjmenovaných případech, mezi které patří pod písmenem f) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nedovolenému vstupu na území nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání. V případě žalobce se jedná o jiné zákonné zbavení svobody osoby, tj. zajištění za účelem správního vyhoštění podle § 124 zákona o pobytu cizinců, proti níž probíhá správní řízení o vyhoštění. Dle názoru soudu se tedy žalovaný porušení ustanovení článku 5 odst. 1 uvedené úmluvy nedopustil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 17. března 2011

JUDr. Dagmar Štullerová

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru