Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 135/2019 - 31Rozsudek KSUL ze dne 24.06.2020

Prejudikatura

9 As 90/2008 - 70

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 268/2020

přidejte vlastní popisek

15 A 135/2019-31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a JUDr. Martiny Vernerové ve věci

žalobce: M. B., narozený „X“,

bytem „X“,
zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem,
se sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry,

proti žalovanému: Městský úřad Roudnice nad Labem,
se sídlem Karlovo náměstí 21, 413 01 Roudnice nad Labem,

v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,

takto:

I. Žalovaný je povinen v řízení vedeném pod sp. zn. 289/20831/2018/OD/LT vydat rozhodnutí do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě podal prostřednictvím svého právního zástupce žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného Městského úřadu Roudnice nad Labem, kterou se domáhal, aby soud rozsudkem vyslovil, že žalovanému, Městskému úřadu Roudnice nad Labem, se přikazuje vydat meritorní rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 289/20831/2018/OD/LT, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Současně se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Žaloba

2. V žalobě uvedl, že žalovaný Městský úřad Roudnice nad Labem zahájil vůči žalobci řízení o přestupku, a to doručením příkazu ze dne 12. 6. 2018, č. j. MURCE/21581/2018, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Příkaz byl doručen fikcí a žalobce proti němu odpor nepodal. Příkaz byl v přezkumném řízení rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 18. 1. 2019, č. j. KUUK/2993/2019/DS-2, zrušen. Žalovaný přistoupil k vydání nového příkazu ze dne 13. 3. 2019, č. j. MURCE/9979/2019, který žalobci doručil prostřednictvím tehdejšího právního zástupce Mgr. Ladislava Malečka. Proti tomuto příkazu podal žalobce dne 21. 3. 2019 prostřednictvím svého nového zmocněnce odpor bez přiložení plné moci pro nového zmocněnce žalobce. Žalovaný dne 25. 3. 2019 žalobci sdělil, že příkaz nabyl právní moci, neboť součástí podaného odporu nebyla plná moc. Dne 30. 3. 2019 zmocněnec žalobce P. K. plnou moc k zastupování doložil. Dle žalobce byl žalovaný následně povinen do 60 dnů vydat rozhodnutí, což však neučinil, a proto je nečinný. Pokud odpor trpěl vadou, tak žalovaný měl zmocněnce žalobce vyzvat v intencích ust. § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), k odstranění zjištěných vad, jak plyne z judikatury správních soudů, přičemž žalobce v tomto směru výslovně zmínil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 As 405/2017–33, a nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3144/14, a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 3688/13, z nichž mj. plyne, že nedostatek podmínky řízení spočívající v nedoložení plné moci je nedostatkem odstranitelným a že je zákonnou povinností zmocněnce doložit soudu oprávnění zmocnitele zastupovat. Žalobce doplnil, že před podáním žaloby vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, neboť podal dne 17. 6. 2019 „Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti“ k nadřízenému orgánu žalovaného, tj. Krajskému úřadu Ústeckého kraje, ovšem tomuto správnímu orgánu již marně uplynula lhůta k přijetí opatření proti nečinnosti.

3. Závěrem žalobce uvedl, že nesouhlasí se zveřejněním rozhodnutí v jeho věci na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu způsobem, aby v něm bylo uvedeno jeho jméno, příjmení nebo iniciály, rovněž tak jméno, příjmení, iniciály či sídlo zástupce žalobce, a to s odkazem na právo na ochranu soukromí a právo na informační sebeurčení. Rovněž uvedl, že Nejvyšší správní soud prolamuje právo na soukromí účastníků řízení a advokátů vlastní Směrnicí č. 3/2017, Kancelářským a spisovým řádem Nejvyššího správního soudu (ust. § 130 odst. 1), což je chybný postup, který nemá oporu v zákonech, a v případě, že si to právní zástupci a advokáti nepřejí, neměli by být jejich jména, příjmení a sídla na webu Nejvyššího správního soudu zveřejňována v souvislosti s konkrétními kauzami. Zveřejňování osobních údajů vnímají jako nevhodné a obtěžující, neboť ze zveřejněných rozhodnutí je dohledatelné, kdy a kde advokát byl, tj. časový přehled pracovního programu advokáta, včetně města a soudu, u kterého se advokát nacházel.

Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaný k výzvě soudu předložil příslušný spisový materiál spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí, neboť ji shledává nedůvodnou.

5. K věci žalovaný uvedl, že dne 12. 6. 2018 skutečně vydal výše citovaný příkaz o uložení pokuty a zákazu činnosti ve věci přestupku, vůči kterému nebyl podán odpor a který nabyl právní moci dne 4. 7. 2018. Žalobce následně prostřednictvím svého právního zástupce Mgr. Ladislava Malečka činil kroky směřující ke zrušení uvedeného příkazu. Dne 7. 3. 2019 bylo žalovanému doručeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 18. 1. 2019, č. j. KUUK/2993/2019/DS-2, sp. zn. KUUK/2993/2019/DS, kterým příkaz ze dne 12. 6. 2018 zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání. Žalovaný tedy pokračoval v projednávání

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

přestupku a dne 13. 3. 2019 vydal pod č. j. MURCE/9979/2019 příkaz, kterým opětovně shledal žalobce vinným z přestupku a který doručil právnímu zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Malečkovi. Dne 20. 3. 2019 obdržel odpor podaný P. K. bez elektronického podpisu. Dne 21. 3. 2019 žalovaný opětovně obdržel odpor, který byl již elektronicky podepsán, neboť byl zaslán prostřednictvím datové schránky, avšak přílohou odporu nebyla plná moc. Vzhledem k tomu, že odpor proti příkazu byl podán osobou neoprávněnou, tak příkaz nabyl právní moci dne 23. 3. 2019, o čemž žalobce i jeho domnělého zmocněnce P. K. dne 25. 3. 2019 vyrozuměl. Dne 1. 4. 2019 byla žalovanému doručena plná moc udělená žalobcem P. K. a návrh na pokračování ve správním řízení. Žalovaný trval na tom, že příkaz ze dne 13. 3. 2019 nabyl právní moci, a proto návrh žalobce postoupil nadřízenému orgánu, Krajskému úřadu Ústeckého kraje, k posouzení, který do dne podání vyjádření k žalobě (tj. dne 2. 8. 2019) ve věci dosud nerozhodl. Dne 17. 7. 2019 byla žalovanému postoupena žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti, na kterou žalovaný reagoval sdělením, že věc přestupku a celá originální spisová dokumentace byla Krajskému úřadu Ústeckého kraje předána jako odvolacímu orgánu k posouzení dne 4. 4. 2019. Závěrem žalovaný podotkl, že nebyl nečinný a z jeho strany nedošlo k nečinnosti.

Replika žalobce k vyjádření žalovaného

6. V replice žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že příkaz nabyl právní moci. Pozastavil se nad zaslaným vyjádřením žalovaného k postoupené žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti, neboť skutečnost, že správní spis se nachází u Krajského úřadu Ústeckého kraje, musela být Krajskému úřadu Ústeckého kraje známa. Podotkl, že v případě, že součástí podaného odporu nebyla plná moc, měl žalovaný postupovat dle ust. § 37 odst. 3 správního řádu. S tímto názorem koresponduje i závěr Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 As 405/2017-33. Dále doplnil, že žalovaný nezpochybňuje, že by nebyl povinen žalobce vyzvat k doplnění plné moci. Objasnil, že plnou moc doplnil devátý den po podání odporu, a to iniciativně, ačkoliv k tomu nebyl žalovaným vyzván. Trval na tom, aby soud žalobě s ohledem na žalobní tvrzení a odkazovanou judikaturu vyhověl.

Posouzení věci soudem

7. O žalobě soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl bez jednání, neboť právní zástupce žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělil, když byl o uvedeném následku ve výzvě soudu výslovně poučen.

8. Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. se po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle ust. § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

9. Z právě uvedeného vyplývá, že v tomto řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé dílu druhého s. ř. s. se nelze domáhat uložení povinnosti vydat jakékoliv rozhodnutí či osvědčení, nýbrž jen těch rozhodnutí a osvědčení, která lze považovat za správní akty jako výsledky činnosti správních orgánů při výkonu veřejné správy. Zcela základním předpokladem pro uložení povinnosti správního orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení je tedy skutečnost, že správní orgán je nečinný při vydání takových rozhodnutí nebo osvědčení ve smyslu ust. § 65 a násl. s. ř. s., tj. musí se

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

jednat o materiální správní akt, kterým se zakládá, mění či závazným způsobem určuje veřejné subjektivní právo či povinnost, popř. jiným způsobem se zasahuje do právní sféry účastníka správního řízení. Dále je třeba mít na paměti, že v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda v příslušné věci samé došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí nebo jestli vůbec takové rozhodnutí mělo být na žádost žalobce vydáno. To jinými slovy znamená, že soud není oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných rozhodnutí a rovněž je vyloučeno, aby soud posuzoval, zdali měl správní orgán svým rozhodnutím či osvědčením žalobci vyhovět.

10. V této souvislosti soud podotýká, že v daném případě neshledal, že by žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby, a to s ohledem na skutkové a právní okolnosti případu. Rovněž tak soud neshledal naplnění podmínek, aby soud předmětnou žalobu z jiných důvodů odmítl, popř. řízení o ní zastavil. V daném případě žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, neboť dne 17. 6. 2019 podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti úřadu ke Krajskému úřadu Ústeckého kraje, které nebylo vyhověno, jak prokazatelně vyplývá ze správního spisu.

11. Na tomto místě soud předesílá, že po vyhodnocení skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když u žalovaného soud shledal nepřípustnou nečinnost k datu vydání tohoto rozsudku.

12. Mezi účastníky není sporu o tom, čemuž ostatně odpovídá i obsah správního spisu, že před žalovaným bylo vedeno správní řízení o přestupku žalobce na úseku dopravy, které bylo završeno vydáním příkazu ze dne 12. 6. 2018, č. j. MURCE/21581/2018, sp. zn. 289/20831/2018/OD/LT, který byl Krajským úřadem Ústeckého kraje zrušen. Žalovaný následně opětovně vydal příkaz ze dne 13. 3. 2019, č. j. MURCE/9979/2019, sp. zn. 289/20831/2018/OD/LT, jenž byl tehdejšímu právnímu zástupce žalobce Mgr. Ladislavu Malečkovi doručen dne 14. 3. 2019. Dále mezi účastníky není žádného sporu ohledně toho, čemuž ostatně odpovídá i obsah správního spisu, že dne 20. 3. 2019 žalobce podal prostřednictvím P. K. jakožto svého tvrzeného zmocněnce proti tomuto příkazu odpor, a to prostou e-mailovou zprávou, neboť toto podání v žádné své části nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem. Mezi účastníky rovněž není žádného sporu ohledně toho, čemuž ostatně odpovídá i obsah správního spisu, že dané podání ze dne 20. 3. 2019 bylo P. K. posléze dne 21. 3. 2019 ve smyslu ust. § 37 odst. 4 správního řádu potvrzováno odesláním datové zprávy, která jako taková byla opatřena zaručeným elektronickým podpisem, ovšem neobsahovala žádné přílohy, a to ani plnou moc žalobce udělenou P. K. Sdělením ze dne 25. 3. 2019 žalovaný vyrozuměl žalobce i jeho údajného zmocněnce P. K. o tom, že příkaz nabyl právní moci a vykonatelnosti, neboť osoba, která odpor podala, není účastníkem řízení ani zmocněncem žalobce, a proto k podanému odporu nebylo přihlédnuto. Dne 1. 4. 2019 bylo žalovanému doručeno sdělení zmocněnec žalobce P. K., v němž uvedl, že měl být žalovaným vyzván k doplnění plné moci, kterou v příloze žalovanému zaslal. Plná moc byla podepsána dne 22. 10. 2018. Účastníci se v předmětné věci neshodovali v tom, zda výše citovaný příkaz za právě předestřeného skutkového stavu nabyl právní moci (dne 23. 3. 2019), čímž by došlo k pravomocnému ukončení přestupkového řízení, či nikoliv pro řádně a včasně podaný odpor, kterým se žalovaný věcně nezabýval, čímž by se dopouštěl nepřípustné nečinnosti.

13. Podle ust. § 87 odst. 4 správního řádu obviněný z přestupku může proti příkazu podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odpor správnímu orgánu, který příkaz vydal. Včasným podáním odporu se příkaz ruší a správní orgán pokračuje v řízení. Obviněnému z přestupku nelze uložit jiný druh sankce, s výjimkou napomenutí, nebo vyšší výměru sankce, než byly uvedeny v příkaze.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

14. Podle ust. § 87 odst. 5 správního řádu příkaz, proti kterému nebyl včas podán odpor, má účinky pravomocného rozhodnutí.

15. Podle ust. § 37 odst. 2 správního řádu z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 4. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.

16. Podle ust. § 37 odst. 3 správního řádu platí, že pokud nemá podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

17. Podle ust. § 37 odst. 4 správního řádu je možno podání učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popř. doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.

18. Z právě předestřené právní úpravy tedy plyne, že podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě – internetu – bez zaručeného elektronického podpisu podle ust. § 37 odst. 4 správního řádu je úkonem způsobilým vyvolat právní účinky jen za podmínky jeho následného doplnění (do 5 dnů) některou z kvalifikovaných forem podání, tj. písemně, ústně do protokolu nebo elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem, aniž by přitom bylo nutné k takovému doplnění podatele vyzývat. V daném případě přitom k takovéto procesní situaci zjevně došlo.

19. Žalobce sice původně podal proti dotyčnému příkazu prostřednictvím P. K. jakožto svého tvrzeného zmocněnce odpor v podobě prosté e-mailové zprávy ze dne 20. 3. 2019, jelikož toto podání v žádné své části nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, a proto, pokud by nebylo zákonným stanoveným způsobem doplněno, tak by se k němu nepřihlíželo, nicméně toto podání bylo v zákonem stanovené pětidenní lhůtě ve smyslu ust. § 37 odst. 4 věta druhá správního řádu ze strany žalobce doplněno následujícím včasně a řádně učiněným podáním. Toto podání nepochybně představuje datová zpráva P. K. ze dne 21. 3. 2019, neboť tato zpráva jako taková již byla opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Je sice pravdou, že přílohou této zprávy ze dne 21. 3. 2019 nebyla plná moc žalobce udělená P. K., avšak to pro učinění závěru o doplnění prvotního podání ze dne 20. 3. 2019 podáním ze dne 21. 3. 2019 ve smyslu ust. § 37 odst. 4 věta druhá správního řádu nebylo již třeba v situaci, kdy zpráva jako taková byla opatřena řádným zaručeným elektronickým podpisem. Právě učiněné závěry o včasnosti odporu podaného žalobcem korespondují se závěry obsaženými např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008-70, který je dostupný na www.nssoud.cz, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1829/13, jenž je dostupný na www.usoud.cz, na který myšlenkově navázalo stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015. V tomto stanovisku, které je nepochybně směrodatné i pro soudy rozhodující v rámci správního soudnictví, plénum Nejvyššího soudu vyslovilo, že „…(o)bálka v uvedeném smyslu tedy není jen „nosičem“ elektronického podání, ale jde o dokument sám o sobě. Součástí obálky pak mohou být další dokumenty, které jsou s ní logicky spojeny. Proto neobstojí analogie s poštovní přepravou listinných zásilek, kde je

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

obálka oddělitelná od obsahu, takže podpis na obálce logicky nepodepisuje její obsah. V ISDS je však datová zpráva tvořena obálkou i všemi dokumenty, které jsou do ní vloženy (přílohami), a autentizace obálky podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech se tudíž vztahuje nejen na obálku, ale i na dokumenty, které jsou v ní vloženy. Opačný názor by totiž prakticky vylučoval i použití uznávaného elektronického podpisu; ten sám o sobě rovněž není součástí elektronického dokumentu, ale jde o samostatný dokument, který je k podepsané písemnosti jen ,připojen nebo je s ní logicky spojen´ [viz čl. 3 bod 10. a čl. 26 nařízení č. 910/2014, dříve § 2 písm. b) zák. č. 227/2000 Sb.]. Vztah mezi obálkou datové zprávy a jejími přílohami je tudíž technicky obdobný, jako je vztah mezi podepsaným elektronickým dokumentem a uznávaným (resp. dříve zaručeným) elektronickým podpisem. Kdyby obálka datové zprávy neautentizovala přílohy, muselo by stejně platit, že uznávaný elektronický podpis neautentizuje podepsaný dokument, což by bylo neudržitelné a v rozporu se zákonem i smyslem elektronického podpisu“.

20. Pokud se jedná o otázku řádnosti žalobcem podaného odporu, tak k tomu je třeba uvést, že předmětný odpor podaný za žalobce P. K., jakožto jeho tehdejším zmocněncem, skrze e-mailové podání ze dne 20. 3. 2019 ve znění jeho doplnění ze dne 21. 3. 2019, představuje procesní úkon, který nebyl proveden bezvadně, jelikož k podávanému odporu v obou podáních ze dne 20. 3. 2019 a ze dne 21. 3. 2019 nebyla připojená plná moc udělená žalobcem P. K. Za této procesní situace bylo na žalovaném, aby P. K., jakožto domnělého zmocněnce, vyzval ve smyslu ust. § 37 odst. 3 správního řádu k doplnění podaného odporu o žalobcem řádně podepsanou plnou moc k zastupování jeho osoby v daném přestupkovém řízení. Takto však žalovaný nepostupoval, neboť nepřikročil k vydání výzvy ve smyslu ust. § 37 odst. 3 správního řádu k doplnění podaného odporu o žalobcem řádně podepsanou plnou moc k zastupování. Za této situace, kdy z pohledu žalovaného domnělý zmocněnec žalobce, tedy P. K., nebyl žalovaným jakkoliv vyzván k odstranění vad podaného odporu v intencích ust. § 37 odst. 3 správního řádu, nemohl žalovaný bez dalšího legitimně presumovat, že ze strany žalobce nebyl podán odpor, v důsledku čehož příkaz ze dne 13. 3. 2019 nabyl právní moci a vykonatelnosti. K tíži žalobce pak nelze klást ani skutečnost, že ten posléze, a to dne 1. 4. 2019, ze své iniciativy zaslal žalovanému plnou moc ze dne 22. 10. 2018, jíž byl zplnomocněn P. K. k zastupování jeho osoby v předmětném přestupkovém řízení.

21. Původní vada žalobcova odporu v podobě absence doložení plné moci pro zastupování žalobce zmocnitelem P. K. v předmětné přestupkové věci s ohledem na výše předestřený skutkový a právní stav a relevantní judikaturu tak byla zhojena, v důsledku čehož měl žalovaný nejpozději dnem 1. 4. 2019 vycházet z toho, že žalobce podal řádný a včasný odpor vůči příkazu žalovaného ze dne 13. 3. 2019, č. j. MURCE/9979/2019, sp. zn. 289/20831/2018/OD/LT, a to dne 20. 3. 2019 ve znění jeho doplnění ze dne 21. 3. 2019, s následným (pro nesprávný postup žalovaného, jak bylo předestřeno shora) doložením řádné plné moci ke dni 1. 4. 2019. Proto bylo zapotřebí, aby žalovaný v přestupkovém řízení dále konal, neboť podáním řádného a včasného odporu byl příkaz ze dne 13. 3. 2019 dle ust. § 87 odst. 4 správního řádu věta druhá správního řádu bez dalšího zrušen a přestupkové řízení bylo zapotřebí završit meritorním rozhodnutím. Žalovaný však takto nepostupoval, přičemž tak nepostupoval ani počínaje dnem 1. 4. 2019, kdy obdržel bezvadnou plnou moc ze dne 22. 10. 2018, a namísto toho nadále presumoval, že příkaz ze dne 13. 3. 2019 nabyl právní moci, a to dnem 23. 3. 2019, a dále že je vykonatelný, a to dnem 25. 3. 2019, jak původně vyznačil v doložce právní moci a vykonatelnosti na tomto příkaze, a věcí se již dále meritorně nezabýval, natož aby vydal „konečné“ meritorní rozhodnutí pro dané stádium přestupkového řízení.

22. K závěrečnému nesouhlasu ohledně zveřejňování a anonymizace osobních údajů žalobce a jeho zástupce soud konstatuje, že tento není v nyní projednávané věci relevantní a soud se jím nikterak nezabýval, avšak k této problematice již existuje judikatura, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018-35, dostupný na www.nssoud.cz.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

23. Faktem tak zůstává, že žalovaný do vydání tohoto rozsudku je v předmětném přestupkovém řízení nepřípustně nečinný, neboť toto řízení nebylo završeno žádným rozhodnutím. Z výše uvedených důvodů soud posoudil žalobu jako důvodnou, a v souladu s ust. § 81 odst. 2 s. ř. s. ve výroku I. rozsudku uložil žalovanému v předmětném řízení vydat ve věci meritorní rozhodnutí, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku. Lhůtu pro vydání rozhodnutí stanovil soud v délce 60 dnů, přestože žalobce se ve svém návrhu domáhal vydání rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů, neboť dle soudu jsou v daném případě, kdy se jedná o projednání přestupku a poskytnout prostor k případnému provedení řízení včetně ústního jednání, splněny podmínky pro prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí ve smyslu ust. § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu. Takto stanovená lhůta odpovídá požadavku uvedenému v ust. § 81 odst. 2 in fine s. ř. s.

24. Jelikož žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o předmětné žalobě v celkové výši 8 800 Kč za právní zastoupení Mgr. Václavem Voříškem, která se skládá z částky 2 000 Kč za soudní poplatek za podání žaloby; dále z částky 6 200 Kč za dva úkony právní služby právního zástupce žalobce po 3 100 Kč podle ust. § 7, ust. § 9 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění od 1. 1. 2013 [převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d)] a dále z částky 600 Kč za dva s tím související režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 1, odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 24. června 2020

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru