Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 132/2016 - 52Rozsudek KSUL ze dne 29.01.2020

Prejudikatura

7 As 58/2013 - 35

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 78/2020

přidejte vlastní popisek

15 A 132/2016-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci

žalobců: a) S. N., narozena „X“,

b) J. N., narozen „X“,
oba bytem „X“,

proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování
a stavebního řádu,
sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem,
zastoupen Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem,

sídlem Řetězová 195/2, 405 02 Děčín,

za účasti osoby zúčastněné na řízení: Správa a údržba silnic Ústeckého kraje, příspěvková organizace,
IČO: 00080837,
sídlem Ruská 260/13, 417 03 Dubí,
zastoupena Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem,
sídlem Řetězová 195/2, 405 02 Děčín,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2016, č. j. 257/UPS/2016-3, JID: 92131/2016/KUUK/Buch,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

1. Žalobci se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 10. 6. 2016, č. j. 257/UPS/2016-3, JID: 92131/2016/KUUK/Buch, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Žatec, stavební a vyvlastňovací úřad, životní prostředí, (dále jen „stavební úřad“) ze dne 14. 3. 2016, č. j. MUZA 33965/2015. Tímto rozhodnutím stavební úřad podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“) nařídil žalobcům odstranění stavby plotu, který je tvořen podezdívkou z tvarovek KB BLOK, plotových stříšek KB BLOK a kovovým plotovým systémem a nachází se u rodinného domu č. p. „X“ v „X“ (dále jen „předmětná stavba“ nebo „plot“), neboť předmětná stavba byla provedena v rozporu s vydaným územním souhlasem stavebního úřadu ze dne 21. 1. 2014, č. j. 2044/2014, a nebylo požádáno o dodatečné povolení stavby.

Žaloba

2. V žalobě žalobci namítali, že stavební úřad v oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby neuvedl, podle jakého ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) povede řízení a v průběhu místního šetření opakovaně pracoval s pojmem žádost, čímž žalobce uvedl v omyl. Jejich obrana tak směřovala jiným směrem a nebyla účinná. Tato vada měla podle žalobců zásadní vliv na výsledek řízení a jeho správnost. Žalobci zdůraznili, že se o tom, že řízení je vedeno podle § 46 správního řádu, dozvěděli až z napadeného rozhodnutí. Žalobci nevěděli, že se jedná o řízení zahajované z moci úřední, a ani stavební úřad nemohl předpokládat, že takovou znalost mají, proto podle nich řízení probíhalo na základě domněnky, nikoli podle konkrétního ustanovení správního řádu, což žalovaný v rozporu s § 89 odst. 2 správního řádu nezohlednil.

3. S odkazem na § 50 odst. 2 správního řádu žalobci upozornili na to, že stavební úřad přijal důkaz opatřený účastníkem řízení, a to doklad vypracovaný Ing. Ch. v rozporu s přílohou č. 7 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o dokumentaci staveb“). Podle žalobců přitom stavební úřad ignoroval jejich námitky a úkon zeměměřiče S., který dal vyškrtnout své jméno na předmětné listině. To stavební úřad vyhodnotil jako tiskovou chybu a podle uvedené závadné listiny vydal rozhodnutí. Žalobci dále namítali, že stavební úřad prvoinstančně rozhodl bez důkazů spoléhaje patrně na neerudovanost žalobců. Z popsaných skutečností podle žalobců vyplývá snaha vyhovět druhé straně, což je v rozporu s § 7 správního řádu. Konstatovali, že na nich stavební úřad v rozporu s § 6 odst. 2 správního řádu ponechal časovou, finanční a emoční tíhu dokazování, že listina nebyla pořízena v souladu s právními předpisy. Žalobci doplnili, že před stavbou plotu museli odstranit stávající plot, který byl prokazatelně na jejich pozemku. Poznamenali, že rozhodnutí č. j. MV-33087-2/VS-2015 zrušilo rozhodnutí přestupkové komise i nadřízeného orgánu a nebylo vydáno žádné rozhodnutí, že se dopustili protiprávního jednání. Dále uvedli, že stavebnímu úřadu na nosiči CD doručili fotodokumentaci, a stavební úřad je přesto vyzval ke zjednání nápravy pod pokutou 200 000 Kč, a to v rozporu s § 2 odst. 1 a 2 správního řádu a s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ačkoli podle žalobců nebyl prokázán důvod řízení ani jejich pochybení, stavební úřad je vyzval k prokázání správnosti jejich jednání na jejich vlastní náklady. To žalobci pokládali za porušení § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Žádost o dodatečné povolení stavby by podle žalobců v dané fázi byla přiznáním jejich viny.

4. Žalobci namítali, že před vydáním prvního rozhodnutí stavební úřad v rozporu s § 6 odst. 1 správního řádu několik měsíců nečinil žádné úkony, a tím je emočně vyčerpával. Pozvánka k ústnímu jednání podle žalobců obsahovala rozšíření žádosti na celý plot, ovšem nenapravovala jejich omyl, že šlo o řízení o žádosti. Podotkli, že vycházeli z toho, že podle § 45 odst. 4 správního řádu může žadatel obsah žádosti zúžit, nikoli rozšířit. Žalobci uvedli, že zaměření

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Ing. P. i zaměření hranic provedené zeměměřičem S. mají třídu přesnosti 3, přičemž podle bodu 13.9 přílohy k vyhlášce Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, (dále jen „katastrální vyhláška“) kód kvality 3 znamená 0,14 m. Stavební úřad však ve svém rozhodnutí nevzal v potaz žádné ustanovení příslušného zákona (patrně myšleno katastrální vyhlášky, pozn. soudu), a to ani § 2 odst. 1 písm. c), ani body 13.9, 16.4 nebo 16.24 přílohy. Podle žalobců bylo k posouzení věci třeba odborných znalostí a oni nemohli předem vědět, zda stavební úřad takové znalosti má, či nikoli, neboť to bylo podle § 56 správního řádu na zvážení úřadu.

5. Podle žalobců je v protokolu zeměměřiče S. konkrétní, nezpochybnitelný a snadno identifikovatelný důkaz, neboť je tam uvedeno, že vzdálenost od zdi domu, zakreslené v katastrální mapě podle § 2 odst. 1 písm. c) katastrální vyhlášky, k hranici pozemku parc. č. „X“ v katastrálním území „X“ (dále jen „pozemek parc. č. „X“) činí 470 cm. Žalobci zdůraznili, že přesně na této vzdálenosti končí jejich plot. Poznamenali, že tento důkaz neuplatnili v průběhu místního šetření, neboť předmětná hranice nebyla předmětem šetření, ani později, neboť měli za to, že žádost nelze rozšířit a předkládat nové návrhy. Podle žalobců měl stavební úřad zmíněný údaj prověřit, aby nebyly důvodné pochybnosti, neboť Ing. P. se s tímto údajem řádně nevypořádal. Žalobci připomněli, že rozhodnutí o odstranění plotu se týká celé stavby, nicméně Ing. P. zaměřil plot jen do bodu C, kde je odchylka nepatrná. Tento údaj však podle žalobců nekonkretizuje, o jaký úsek se jedná. Absenci přesné specifikace předmětu řízení, případně části oplocení, jež má být rozhodnutím dotčena (odstraněna), považovali žalobci za vadu rozhodnutí. Stavební úřad podle nich nerozhodoval o technickém postupu bouracích prací, ale o přesahu na jiné pozemky, a přesto rozhodl o odstranění celého plotu. Žalobci tak měli za to, že jsou namístě důvodné pochybnosti. Dále uvedli, že stavební úřad nepostupoval podle § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, nevyhodnotil obsah spisu z odborného hlediska a všechny údaje interpretoval v jejich neprospěch.

Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný k výzvě soudu předložil spisovou dokumentaci a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný konstatoval, že žalobci byli od počátku řízení srozuměni s faktem, že řízení o odstranění stavby plotu bylo zahájeno podle § 129 odst. 2 stavebního zákona, což je uvedeno v opatření, jímž stavební úřad oznamoval zahájení řízení. Z § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona přitom podle žalovaného plyne, že řízení o odstranění stavby se zahajuje z moci úřední. Dodal, že žalobci neuvedli, v čem spatřovali tvrzený zásadní vliv absence údaje o tom, že řízení bylo zahájeno z moci úřední, na výsledek řízení a jeho správnost. Chybějící citaci § 46 správního řádu žalovaný nepovažoval za vadu, neboť žalobci nebyli nijak kráceni na svých právech. K problematice podkladů rozhodnutí žalovaný uvedl, že stavební úřad žalobce poté, kdy zpochybnili podklad založený ve spisu, vyzval, aby doložili vlastní geodetické zaměření skutečného provedení stavby. Takový podklad žalobci nepředložili, ačkoli z jejich písemné komunikace se stavebním úřadem podle žalovaného vyplývá, že vlastním geometrickým zaměřením disponovali. Poukázal na to, že se žalobci neseznámili s novým, oprávněnou osobou zpracovaným podkladem, který si stavební úřad opatřil, ani nevyužili možnosti se vyjádřit k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním, ačkoli jim k tomu stavební úřad poskytl dostatečný prostor. Žalobci pak své námitky uplatnili až v odvolacím řízení. Žalovaný vysvětlil, že stavební úřad uložil žalobcům odstranit celý plot v rozsahu podle geometrického zaměření, které je nedílnou součástí rozhodnutí, tj. v rozsahu zaměřených bodů A až C, neboť celá konstrukce plotu je umístěna v rozporu s vydaným opatřením stavebního úřadu. To je podle žalovaného zřejmé i z faktu, že vlivem stavby plotu došlo k poškození vjezdové brány. Žalovaný zdůraznil, že stavba svými částmi zasahuje na sousední pozemky a žalobci nepožádali o její dodatečné povolení, tudíž stavební úřad nemohl postupovat jinak než nařídit odstranění stavby. Dodal, že z konstrukčního hlediska nebylo možné nařídit odstranění jen těch částí plotu, které zasahují na sousední pozemky, neboť zbylé části by samy o sobě nebyly schopny plnit svou funkci.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Replika žalobců k vyjádření žalovaného

7. Žalobci v replice ze dne 3. 10. 2016 zopakovali, že se o tom, že řízení bylo vedeno z moci úřední, dozvěděli až z napadeného rozhodnutí. Podotkli, že ve stavebním zákoně není výslovně uvedeno, že řízení podle jeho § 129 odst. 2 je vždy vedeno z moci úřední. Žalobci o tom nevěděli, ani vědět nemohli, neboť stavební úřad stále operoval s pojmem „žádost pana N.“. V průběhu celého řízení žalobci postupovali tak, jako by se jednalo o řízení o žádosti, a stavební úřad tento jejich postup nijak nekorigoval. Žalobci měli za to, že „v řízení o žádosti podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje žadatel, ostatní účastníci řízení a úřad čerpá potřebné údaje v evidenci svého úřadu“.

8. Žalobci popsali, že stavební úřad podmínil vydání územního souhlasu na stavbu plotu protokolem o zaměření a upřesnění hranice mezi pozemky parc. č. st. „X“ a st. „X“ v katastrálním území „X“ (dále jen „pozemek parc. č. st. „X“ a „pozemek parc. č. st. „X“), přičemž na základě tohoto protokolu byl územní souhlas vydán, tudíž jím stavební úřad disponoval. Podle žalobců nebylo v řízení před stavebním úřadem prokázáno, že nedodrželi zeměměřičem určenou hranici. Žalobci měli za to, že stavební úřad rozhodne na základě údajů ve spisu a nebude postupovat v rozporu s § 82 odst. 4 správního řádu. Poznamenali, že předmětem řízení nebylo určení, zda plot stojí přesně na hranici odpovídající údajům v katastru, neboť toto spadalo do povinností zeměměřiče a toho, kdo jeho práci ověřoval, nýbrž posouzení, zda postupovali podle jeho pokynů a respektovali jím určené vzdálenosti. To podle žalobců mohlo být vyjasněno v řízení před stavebním úřadem zeměměřičem S. nebo pomocí metru. Namísto toho však byla podkladem pro vydání rozhodnutí listina pořízená v rozporu s právními předpisy, kdy „žadatel si cosi namaloval, kamarád mu to orazítkoval a stavební úřad to akceptoval“. Žalobci zdůraznili, že postupovali v dobré víře v to, že zeměměřič vykonal svou práci správně a v souladu se zákony. Vysvětlili, že zeměměřič Ing. P. svým zaměřením zpochybnil přesnost zaměření zeměměřiče S. především tím, že nevzal v potaz katastrální vyhláškou připuštěnou odchylku, nicméně nezodpověděl otázku, zda žalobci dodrželi zaměření S., či nikoli. Pokud zeměměřič S. umístěním geodetické značky na sloupek brány překročil „kód kvality zaměření“, podle žalobců to neučinil v jejich prospěch. Dodali, že podél silnice žádný plot nestál a žalobci neměli žádný logický důvod umisťovat stavbu v rozporu s označením, ani se tak nestalo.

9. Ústního jednání se žalobci nezúčastnili, neboť znali obsah spisu a měli za to, že v souladu s § 82 odst. 4 správního řádu nebude stavební úřad přihlížet k novým důkazům provedeným v průběhu odvolacího řízení, které mohly a měly být pořízeny v průběhu prvoinstančního řízení o žádosti. Žalobci se totiž domnívali, že se o takové řízení jedná a že stavební úřad zastaví řízení z toho důvodu, že nebyl ve stanovené době předložen žádný důkaz na podporu tvrzení, že žalobci postavili plot v jiném místě, než jaké označil zeměměřič. Dále se domnívali, že nebude třeba rozporovat opožděně podaný důkaz.

Osoba zúčastněná na řízení

10. Správa a údržba silnic Ústeckého kraje, příspěvková organizace, podáním ze dne 29. 11. 2019 oznámila soudu, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. K věci se však nevyjádřila.

Posouzení věci soudem

11. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobci i žalovaný s tím výslovně souhlasili.

12. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

13. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Před vypořádáním jednotlivých žalobních bodů soud směrem k žalobcům připomíná, že soudní řízení ve správním soudnictví je ovládáno zásadou koncentrace, jež nachází svůj odraz v § 71 odst. 2 třetí větě s. ř. s., podle které „[r]ozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.“ Soud se proto může věcně zabývat jen těmi žalobními body, které byly uplatněny ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy bylo napadené rozhodnutí žalobcům doručeno (srov. § 72 odst. 1 s. ř. s.), tj. v projednávané věci v případě žalobkyně do 22. 8. 2016, neboť napadené rozhodnutí jí bylo doručeno dne 21. 6. 2016, a v případě žalobce do 15. 8. 2016, neboť napadené rozhodnutí mu bylo doručeno dne 14. 6. 2016. Projednání později uplatněných žalobních bodů by znamenalo nepřípustné porušení principu koncentrace řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004-69, dostupný na www.nssoud.cz). Z těchto důvodů soud nemohl přihlížet k těm žalobním bodům, které žalobci nově vznesli v replice ze dne 3. 10. 2016, neboť tak učinili až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, která je podle § 71 odst. 2 s. ř. s. nejzazším limitem i pro případné rozšíření žaloby o další žalobní body. Soud se proto nemohl zabývat opožděnými námitkami žalobců, že předmětem řízení nebylo určení, zda plot stojí přesně na hranici odpovídající údajům v katastru, neboť toto spadalo do povinností zeměměřiče a toho, kdo jeho práci ověřoval, nýbrž posouzení, zda postupovali podle jeho pokynů a respektovali jím určené vzdálenosti. Stejně tak se soud nemohl vypořádat s opožděnou námitkou, že podkladem pro vydání rozhodnutí listina pořízená v rozporu s právními předpisy, kdy „žadatel si cosi namaloval, kamarád mu to orazítkoval a stavební úřad to akceptoval“. Soud se ze stejného důvodu nemohl zabývat ani námitkou, že podél silnice žádný plot nestál a žalobci neměli žádný logický důvod umisťovat stavbu v rozporu s označením, ani se tak nestalo.

15. Z včasných žalobních bodů se soud nejprve zaměřil na námitky zpochybňující procesní postup stavebního úřadu. Soud především zdůrazňuje, že v projednávané věci se jednalo o řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, které je ze své podstaty řízením zahajovaným a vedeným výhradně z moci úřední ve smyslu § 46 správního řádu, nikoli řízením zahajovaným na žádost. Popsaný charakter řízení o odstranění stavby je zřejmý z textu příslušných ustanovení stavebního zákona, která nikde nehovoří o žádosti. Naopak z § 129 odst. 2 stavebního zákona výslovně vyplývá, že zahájení daného řízení je svěřeno jen a pouze stavebnímu úřadu. S ohledem na obecnou právní zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, soud konstatuje, že se žalobci nemohou úspěšně dovolávat svého údajného omylu či domněnky, že celé řízení bude mít režim řízení o žádosti (nemožnost žádost rozšířit, aplikace § 82 odst. 4 správního řádu atd.). Soud prostudoval obsah jednotlivých písemností stavebního úřadu založených ve správním spisu a nezjistil žádný dokument, ze kterého by žalobci mohli oprávněně nabýt dojmu, že jde o řízení o žádosti. Samotné řízení bylo zahájeno tím, že jednotlivým jeho účastníkům (včetně žalobců) stavební úřad doručil oznámení o zahájení řízení ze dne 1. 8. 2014, č. j. 21123/2014, v němž uvedl příslušná ustanovení stavebního zákona a zmínil, že obdržel podnět od vlastníka sousedního pozemku, nikoli však žádost. Tvrzení žalobců, že stavební úřad operoval s pojmem „žádost pana N.“, nemá podle zjištění soudu žádnou oporu ve správním spisu. Pojem žádost je v oznámení o zahájení řízení ze dne 1. 8. 2014 použit toliko v rámci poučení, že vlastník nebo stavebník má možnost podat ve lhůtě třiceti dnů od zahájení řízení žádost o

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

dodatečné povolení stavby. Ani z této formulace však podle názoru soudu nelze dovozovat, že by předmětné řízení nebylo zahájeno z moci úřední. S ohledem na uvedená zjištění soud námitku žalobců, že je stavební úřad uvedl v omyl z hlediska charakteru řízení a že jejich obrana v důsledku toho nebyla účinná, což podle nich měl žalovaný zohlednit, vyhodnotil jako zcela nedůvodnou. Soud dodává, že žalobci byli v průběhu řízení řádně vyrozumíváni o jednotlivých úkonech stavebního úřadu a náležitě poučováni o svých právech a povinnostech. Skutečnost, že k danému řízení přistupovali pasivně a svých práv dostatečně nevyužívali, jde podle názoru soudu výhradně k jejich tíži.

16. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona platí, že „[s]tavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.“ Z citovaného ustanovení vyplývají dvě základní podmínky, které musí být splněny současně, aby mohlo být rozhodnutí o odstranění stavby vydáno. První podmínkou je provedení stavby bez příslušného zákonem vyžadovaného úkonu stavebního úřadu nebo v rozporu s ním a druhou podmínkou je to, že stavba nebyla dodatečně povolena. Vzhledem k tomu, že žalobci v daném případě vůbec nepožádali o dodatečné povolení předmětné stavby, byla druhá podmínka jednoznačně splněna; v tomto ohledu ostatně žalobci ani žádné námitky v žalobě neuplatnili. Soud se proto zabýval výlučně splněním podmínky první.

17. Právním podkladem pro realizaci předmětné stavby byl územní souhlas stavebního úřadu ze dne 21. 1. 2014, č. j. MUZA 2044/2014, s umístěním stavby: „Stavba plotu u RD, „X“, „X“ č. p. „X“ na pozemku parc. č. st. „X“ udělený žalobcům jakožto žadatelům. Z tohoto územního souhlasu, který nabyl právních účinků dne 27. 1. 2014, vyplývá, že předmětná stavba bude umístěna na hranici pozemku parc. č. st. „X“ s pozemky parc. č. st. „X“ a parc. č. „X“. Klíčovou podmínkou stanovenou citovaným územním souhlasem je tedy podle názoru soudu umístění předmětné stavby na pozemku parc. č. st. 1237/1. V této souvislosti soud připomíná, že podle § 23 odst. 2 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů platí, že „[s]tavby se umisťují tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti nesmí být znemožněna zástavba sousedního pozemku.“

18. Za hlavní spornou otázku v projednávané věci soud považuje to, zda byla předmětná stavba umístěna výlučně na pozemku žalobců, neboť v takovém případě by byla v souladu s územním souhlasem, nebo zda zasahovala i na sousední pozemek či pozemky, neboť to by zakládalo její rozpor s vydaným územním souhlasem. Pouze na okraj k tomu soud dodává, že z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá, že vlastníci sousedních pozemků nedali žalobcům souhlas k tomu, aby předmětná stavba byla – byť v jakékoli své části – umístěna na některém ze sousedních pozemků.

19. Stavební úřad si v průběhu řízení na své náklady opatřil Geodetickou dokumentaci skutečného provedení stavby s porovnáním prostorové polohy ve vztahu ke katastru nemovitostí č. „X“, kterou zpracoval dne 10. 8. 2015 úředně oprávněný zeměměřický inženýr pro ověřování výsledků zeměměřických činností Ing. L. P. Tím je zcela vyvráceno tvrzení žalobců, že na nich stavební úřad v rozporu s § 6 odst. 2 správního řádu ponechal časovou, finanční a emoční tíhu dokazování. Součástí této dokumentace je mimo jiné schéma stavby podezdívky plotu s porovnáním se stavem katastru nemovitostí, ze kterého vyplývá, že přesah podezdívky plotu na pozemek parc. č. st. „X“ (tedy mimo pozemek ve vlastnictví žalobců) se pohybuje v rozmezí 0,08 až 0,13 m a přesah stříšky plotu na tentýž pozemek činí až 0,18 m. Podezdívka i stříška plotu zároveň přesahuje i na pozemek parc. č. „X“ (opět mimo pozemek ve vlastnictví žalobců), a to podezdívka až o 0,1 m a stříška až o 0,15 m.

20. S citovanou geodetickou dokumentací byli přítomní účastníci řízení seznámeni při ústním jednání dne 5. 10. 2015, kterého se žalobci, ač byli řádně a včas vyrozuměni, nezúčastnili. Žalobci rovněž

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

nevyužili možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, byť byli o této možnosti náležitě poučeni sdělením ze dne 2. 11. 2015, doručeným každému z žalobců dne 4. 11. 2015, a byla jim k tomu stanovena přiměřená lhůta do 30. 11. 2015. Žalobci tedy výhradně v důsledku vlastního pasivního přístupu k danému řízení obsah citované geodetické dokumentace v průběhu správního řízení nijak nezpochybnili. Žádné výhrady k této dokumentaci nevznesli ve správním řízení ani jeho ostatní účastníci, a proto soud shledal, že nebylo třeba provádět dokazování znaleckým posudkem a stavební úřad zcela oprávněně při svém rozhodování vycházel právě z geodetické dokumentace. Podle názoru soudu není podstatné, že geodetická dokumentace byla získána až poté, co žalovaný předchozí (první) rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby ze dne 26. 3. 2015 zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. V řízení o odstranění stavby totiž právní předpisy nepočítají s žádnými prvky koncentrace řízení, pokud jde o opatřování důkazů či podkladů pro rozhodnutí.

21. Podle názoru soudu představuje zmíněná geodetická dokumentace dostatečný a objektivní důkaz o tom, že předmětná stavba nebyla umístěna výlučně na pozemku parc. č. st. x, jak ukládal územní souhlas ze dne 21. 1. 2014, nýbrž přesahovala i na sousední pozemky. Tím je zcela vyvráceno tvrzení žalobců, že stavební úřad rozhodl bez důkazů a že se snažil vyhovět druhé straně. Soud proto konstatuje, že žalobci provedli předmětnou stavbu v rozporu s územním souhlasem ze dne 21. 1. 2014, a tím byla naplněna již výše zmíněná podmínka pro vydání rozhodnutí o odstranění stavby.

22. S tímto závěrem plně korespondují i další listiny založené ve správním spisu. Soud zjistil, že hranice mezi pozemkem parc. č. st. „X“ a pozemkem p. č. st. „X“ byla vytyčena ze strany žalobců bez výhrad odsouhlaseným protokolem o vytyčení hranice pozemku ze dne 12. 11. 2013 zpracovaným P. S. (číslo zakázky 2013/XI). Tento protokol zachycuje vytyčení bodů č. 49-5 a 5160-4 na vlastnické hranici mezi zmíněnými dvěma pozemky s tím, že vytyčené body byly v terénu označeny: „barvou na plot. sloupku, roh zdi“. K protokolu je připojen výkres, ve kterém je definován seznam souřadnic bodu č. 49-5 s poznámkou budova (NN-49) a bodu č. 5160-4 s poznámkou barva na plotovém sloupku (zkráceno na pl. sl.). Ze samotného výkresu pak podle názoru soudu jednoznačně vyplývá, že bod č. 49-5 se nachází na rohu zdi budovy č. p. „X“ (rodinný dům žalobců) a bod č. 5160-4 na plotovém sloupku vrat patřících vlastníkům sousedního pozemku parc. č. st. „X“. K tomu soud doplňuje, že již při zaměřování hranice mezi týmiž pozemky v roce 1964 byla nová hranice označena rohem budovy č. p. „X“ a sloupy plotu (srov. polní náčrt ze dne 18. 11. 1964 založený ve správním spisu jako příloha již výše zmíněné geodetické dokumentace). Vycházeje z uvedených podkladů soud nemá žádné pochybnosti o tom, že hranice mezi pozemky parc. č. st. „X“ a parc. č. st. „X“ prochází rohem budovy č. p. „X“, a to levým předním rohem této budovy při pohledu z „X“.

23. Soud zdůrazňuje, že zmíněný roh budovy č. p. „X“ představuje naprosto jednoznačný a v reálném terénu jasně zřetelný bod, jímž prochází hranice mezi pozemky. V této souvislosti považuje soud za podstatné, že podle fotografií založených v soudním spisu zjevně od okamžiku posledního vytyčení předmětné hranice v roce 2013 (a patrně ani od předchozích vytyčení) nedošlo k žádným stavebním úpravám, které by předmětný roh budovy jakkoli měnily; provedení jakýchkoli stavebních úprav, jež by se daného rohu budovy nějak dotýkaly, ostatně netvrdili ani sami žalobci. Podle názoru soudu je proto výše popsaný levý přední roh budovy č. p. „X“ při pohledu z „X“ pevným bodem, kterým prochází hranice mezi pozemky, a tudíž nelze v tomto konkrétním místě zohledňovat jakoukoli odchylku měření. Soud má za to, že pokud byl jeden z bodů při vytyčování pozemků (bod č. 49-5) přímo v terénu ztotožněn s rohem budovy č. p. „X“, neexistuje žádný důvod pro aplikaci žalobci zmíněných ustanovení upravujících třídy přesnosti či kód kvality zaměření podle katastrální vyhlášky.

24. Z fotografií plotu, které byly pořízeny dne 1. 8. 2014 a jsou založeny ve správním spisu, přitom zřetelně plyne, že vnější strana podezdívky plotu (tedy strana směrem k sousednímu pozemku parc. č. st. „X“) ve směru od „X“ ulice k domu č. p. „X“ nemíří přímo na levý přední roh této

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

budovy, nýbrž jej míjí zleva. Naopak vnitřní strana podezdívky plotu (tedy strana směrem dovnitř pozemku žalobců parc. č. st. „X“) zjevně míří na předmětný roh budovy a přímo jej protíná, což znamená, že přinejmenším v tomto místě se celá šíře podezdívky plotu nachází již na pozemku parc. č. st. „X“, tedy nikoli na pozemku ve vlastnictví žalobců. Tento závěr podle názoru soudu platí bez ohledu na třídu přesnosti či kód kvality zaměření, a proto soud vyhodnotil námitky upozorňující na třídu přesnosti jako nedůvodné. Lze tedy uzavřít, že předmětná stavba plotu byla naprosto zjevně zčásti umístěna na pozemku parc. č. st. „X“, tudíž skutečně byla provedena v rozporu s vydaným územním souhlasem ze dne 21. 1. 2014, což zakládá důvod pro její odstranění.

25. S ohledem na výše uvedené závěry soud nepovažuje za relevantní výhrady žalobců k listině nazvané „Zaměření skutečného stavu oplocení č. p. „X“ v k.ú. „X“ se zákresem vlastnických hranic“ vyhotovené Ing. M. Ch., neboť hlavním podkladem prokazujícím rozpor provedené stavby plotu s územním souhlasem ze dne 21. 1. 2014 byla již výše opakovaně zmíněná geodetická dokumentace Ing. L. P. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že při vydání prvního rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 26. 3. 2015 vycházel právě ze zaměření Ing. Ch., neboť geodetickou dokumentací Ing. P. v té době ještě nedisponoval. Zmíněné první rozhodnutí o odstranění stavby však bylo následně k odvolání žalobců zrušeno a v další řízením již stavební úřad pracoval s předmětnou geodetickou dokumentací.

26. Jakoukoli relevanci ve vztahu k tomuto řízení postrádá tvrzení žalobců, že rozhodnutí č. j. MV-33087-2/VS-2015 zrušilo rozhodnutí přestupkové komise i nadřízeného orgánu a nebylo vydáno žádné rozhodnutí, že se dopustili protiprávního jednání, i jejich tvrzení, že je stavební úřad vyzval ke zjednání nápravy pod pokutou 200 000 Kč.

27. K tvrzení žalobců, že před stavbou plotu museli odstranit stávající plot, který byl prokazatelně na jejich pozemku, soud poznamenává, že jde o pouhé konstatování bez jakékoli důkazní hodnoty, ze kterého navíc ani nevyplývá, že nový plot postavili přesně v místech, kde se nacházel původní.

28. Žalobcům lze částečně přisvědčit v tom, že před vydáním prvního rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 26. 3. 2015 byl stavební úřad po určitý čas nečinný, když podklady pro toto rozhodnutí včetně všech vyjádření měl k dispozici již dne 24. 11. 2014 a po tomto datu je před

vydáním zmíněného rozhodnutí dále nedoplňoval. Soud však podotýká, že samotná délka řízení ani případný neodůvodněný průtah nemohou být důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobci pochopitelně tehdy mohli uplatnit podnět k opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu a případně se i jinými zákonnými prostředky domáhat vydání rozhodnutí, což ovšem neučinili.

29. Poukazují-li žalobci na to, že rozhodnutí o odstranění plotu se týká celé stavby, ačkoli podle Ing. P. je v některých částech odchylka nepatrná, soud konstatuje, že podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu tato námitka patří do řízení o dodatečném povolení stavby, v němž mohlo být vyhodnoceno, zda lze stavbu plotu v určitém rozsahu nezasahujícím na sousední pozemky dodatečně povolit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2014, č. j. 5 As 108/2013-33, dostupný na www.nssoud.cz). Zdejší soud dodává, že územní souhlas byl vydán na jednu stavbu – plot a v řízení o odstranění stavby správním orgánům nepřísluší posuzovat, zda a jakou část této stavby, která byla provedena v rozporu s územním souhlasem, je možné zachovat. K tomuto účelu slouží řízení o dodatečném povolení stavby, které však žalobci neiniciovali. V této souvislosti pak soud pokládá za zcela irelevantní to, do jaké míry zasahuje předmětná stavba plotu i na pozemek parc. č. „X“ a že se Ing. P. nevypořádal s údajem o vzdálenosti plotu na hranici mezi pozemky parc. č. st. „X“ a „X“ od zdi domu č. p. „X“, která měla činit 4,7 metru s tím, že právě v této vzdálenosti plot opravdu končí. Tyto skutečnosti totiž nemohou nic změnit na výše popsaném závěru, že se plot zčásti nachází na pozemku parc. č. st. „X“, což je samo o sobě dostatečným důvodem pro závěr o jeho rozporu s vydaným územním souhlasem ze dne 21. 1. 2014.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

30. Soud nezjistil ani ze strany žalobců blíže skutkově nepopsané porušení § 50 odst. 3 a 4 správního řádu a neztotožnil se s obecným tvrzením žalobců, že stavební úřad všechny údaje interpretoval v jejich neprospěch. Soud uzavírá, že žalobu vyhodnotil v mezích uplatněných žalobních bodů jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobci neměli ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

32. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, a v předmětném řízení soud osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti neuložil. S ohledem na zavedenou praxi krajských soudů a Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2016, č. j. 4 As 56/2016-53, ze dne 14. 5. 2015, č. j. 3 As 85/2015-8, ze dne 24. 2. 2016, č. j. 3 As 220/2015-49, ze dne 16. 12. 2015, č. j. 4 As 223/2015-43, ze dne 6. 10. 2015, č. j. 8 As 171/2014-67, nebo ze dne 6. 8. 2015, č. j. 10 As 43/2015-49, vše dostupné na www.nssoud.cz) zdejší soud v dané situaci nezahrnul vypořádání nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení do výroku a zabýval se jím toliko v odůvodnění tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 29. ledna 2020

Mgr. Václav Trajer, v. r.

předseda senátu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru