Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 A 123/2010 - 42Rozsudek KSUL ze dne 14.12.2011

Prejudikatura

3 Ans 1/2009 - 58

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Ans 1/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

15A 123/2010-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobce: J. K., bytem „X“, proti žalovanému: Obvodnímu báňskému úřadu v Mostě, se sídlem v Mostě, ul. U města Chersonu č. p. 1429, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podáním ze dne 30. 9. 2010 ve znění jeho doplnění, které soud obdržel dne 11. 11. 2010 a které soud vyhodnotil jako jednu žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.”), jež byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal, aby soud vynesl rozsudek, jímž by bylo žalovanému uloženo vydat rozhodnutí a tedy nepokračovat v nezákonném zásahu do ústavních práv žalobce.

Žalobce v předmětné žalobě, a to v její části označené jako „Žaloba č. 1“ uvedl, že dne 8. 4. 2011 podal stížnost proti žalovanému, která byla zaevidována pod č. j. 87s/2010/04, když žalovaný nezajistil kontrolu nad svým rozhodnutím ze dne 20. 4. 1999 č. 113/99, a to pokud se jedná o bod č. 12. V této souvislosti žalobce poznamenal, že žalovaný se rozhodl úmyslně nedodržovat zákonné lhůty a postupy v řízení o jeho stížnosti, čímž mu byla zcizena základní práva zakotvená v čl. 38 Listiny základních práv a svobod, a tedy, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dále žalobce podotkl, že stát prostřednictvím žalovaného úmyslně dokazuje, že pohrdá demokratickými principy právního státu, kterými je povinen se řídit a prokazuje neúctu k právům a svobodám člověka a občana, která jsou zakotvena v čl. 1 Ústavy České republiky. Proto žalobce žádá soud o zjednání nápravy protiústavního trestného činu, když došlo ke zcizení jeho práv a svobod zaručených čl. 1, čl. 3 odst. 1, odst. 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Vedle toho žalobce v předmětné žalobě, a to v její části označené jako „Žaloba č. 2“ uvedl, že dne 4. 6. 2010 podal žádost o opatření proti nečinnosti žalovaného zaevidovanou pod č. j. 115s/2010/04. Dále opětovně zmínil, že žalovaný se rozhodl úmyslně nedodržovat zákonné lhůty a postupy v řízení o jeho žádosti, čímž mu byla zcizena základní práva zakotvená v čl. 38 Listiny základních práv a svobod, a tedy, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. V této souvislosti pak žalobce opět vyjádřil přesvědčení, že stát prostřednictvím žalovaného úmyslně dokazuje, že pohrdá demokratickými principy právního státu, kterými je povinen se řídit a prokazuje neúctu k právům a svobodám člověka a občana, která jsou zakotvena v čl. 1 Ústavy České republiky. Proto žalobce žádá soud o zjednání nápravy protiústavního trestného činu, když došlo ke zcizení jeho práv a svobod zaručených čl. 1, čl. 3 odst. 1, odst. 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

A konečně žalobce v předmětné žalobě, a to v její části označené jako „Žaloba č. 3“ – Proti nezákonnému svolání místního šetření o stížnosti č. j. 87s/2010/04 - uvedl, že dne 29. 6. 2010 se dozvěděl, že žalovaný svolal na 13. 4. 2010 místní šetření o jeho dotyčné stížnosti, na které nebyl jako účastník řízení pozván. Žalobce pak opět podotkl, že žalovaný se rozhodl úmyslně nedodržovat zákonné lhůty a postupy v řízení, čímž mu byla zcizena základní práva zakotvená v čl. 38 Listiny základních práv a svobod, a tedy, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. V této souvislosti žalobce rovněž zopakoval své přesvědčení, že stát prostřednictvím žalovaného úmyslně dokazuje, že pohrdá demokratickými principy právního státu, kterými je povinen se řídit a prokazuje neúctu k právům a svobodám člověka a občana, která jsou zakotvena v čl. 1 Ústavy České republiky. Proto žalobce žádá soud o zjednání nápravy protiústavního trestného činu, když došlo ke zcizení jeho práv a svobod zaručených čl. 1, čl. 3 odst. 1, odst. 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

Žalovaný na výzvu soudu zaslal spolu se správním spisem písemné vyjádření k žalobě, ve kterém shodně navrhl, aby žaloba byla ve všech jednotlivých jejích částech zamítnuta popř. odmítnuta.

K části žaloby označené jako „Žaloba č. 1“ žalovaný uvedl, že mu dne 8. 4. 2010 byla doručena stížnost žalobce, která byla zaevidována pod č. j. 87s/2010/04, v níž žalobce vytýkal žalovanému, že nezajistil kontrolu nad svým rozhodnutím ze dne 20. 4. 1999 č. 113/99, a to pokud se jedná o bod č. 12. Žalovaný tuto stížnost prošetřil v souladu s ust. § 175 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a na citovanou stížnost odpověděl svým dopisem ze dne 15. 4. 2010, jenž byl vypraven dne 16. 4. 2010, a tedy v zákonné lhůtě. Z tohoto důvodu se žalovaný domnívá, že žaloba v této části je nedůvodná.

K části žaloby označené jako „Žaloba č. 2“ žalovaný uvedl, že mu dne 4. 6. 2010 byla doručena žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti, která byla zaevidována pod č. j. 115s/2010/04. Na základě tohoto podnětu pak žalovaný provedl místní šetření dne 29. 6. 2010 na pískovně Dobřín za přítomnosti žalobce, o čemž byl téhož dne vyhotoven protokol s vyjádřením žalobce. Žalovaný na citovanou žádost odpověděl dne 19. 7. 2010, a tedy ve lhůtě v souladu s ust. § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu. To pak ale znamená, že žalobci byla dána možnost zúčastnit se šetření na základě dotyčné žádosti a odpověď žalovaného byla žalobci odeslána bez zbytečných průtahů. Z tohoto důvodu se žalovaný domnívá, že žaloba v této části je nedůvodná.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) A k části žaloby označené jako „Žaloba č. 3“ žalovaný uvedl, že z textu této části žaloby, v níž žalobce vznesl námitku o nezákonnosti svolání místního šetření, č. j. 87s/2010/04, není patrné, o jakou nezákonnost se jedná. Oprávněná úřední osoba žalovaného totiž provedla na základě předmětné stížnosti prošetření skutečností uváděných v této stížnosti přímo v pískovně Dobřín, tedy na místě samém, přičemž takový postup umožňuje ust. § 175 odst. 4 správního řádu. Dle žalovaného u takového šetření nevyplývá správnímu orgánu žádná povinnost přizvat stěžovatele. Žalovaný má rovněž za to, že nebyly překročeny „zákonné lhůty v řízení“, jak namítá žalobce a k čemuž se již vyjádřil žalovaný ve vztahu k části žaloby označené jako „Žaloba č. 1“. Z tohoto důvodu se žalovaný domnívá, že žaloba i v této části je nedůvodná.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělili, když byli o uvedeném následku ve výzvě soudu výslovně poučeni, přičemž soud s ohledem na shora předestřená stanoviska obou účastníků řízení a obsah předloženého správního spisu zároveň ani neměl pochybnosti o skutkovém stavu v daném správním řízení ke dni vydání tohoto rozsudku.

Dále soud uvádí, že již v úvodu odůvodnění rozsudku poznamenal, že žalobcovo předmětné podání ze dne 30. 9. 2010 ve znění jeho doplnění, které soud obdržel dne 11. 11. 2010, vyhodnotil soud jako žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. § 79 a násl. s. ř. s. K tomuto závěru soud dospěl na základě skutečnosti, že k výzvě soudu ze dne 2. 11. 2010, vydané ještě pod prvotní sp. zn. 15 Na 31/2010, když soudu s ohledem na obsah žalobcova podání ze dne 30. 9. 2010 vznikly pochybnosti, o jaký typ správní žaloby se jedná a čeho se žalobce v rámci správního soudnictví domáhá, žalobce v podání, které soud obdržel dne 11. 11. 2010, výslovně uvedl, že jeho podání ze dne 30. 9. 2010 je žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Na tomto místě soud uvádí, že žalobce v předmětném podání ze dne 30. 9. 2010 sice vlastní text rozčlenil do tří částí, které uvedl postupně nadpisy „Žaloba č. 1“, „Žaloba č. 2“ a „Žaloba č. 3“, ovšem s ohledem na vlastní obsah textu jednotlivých částí dotyčného podání doplněných přílohami žalobce, dále s ohledem na žalobcem k výzvě soudu posléze učiněné podání, které soud obdržel dne 11. 11. 2010 a zejména pak relevantní právní úpravu obsaženou v s. ř. s., dospěl soud k závěru, že žalobcovo předmětné podání ze dne 30. 9. 2010 je třeba vyhodnotit toliko jako jednu žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, když jednotlivé části textu dotyčného podání, jež jsou uvozeny postupně nadpisy „Žaloba č. 1“, „Žaloba č. 2“ a „Žaloba č. 3“, představují jednotlivá žalobní tvrzení o nezákonných praktikách žalovaného při vyřizování stížnosti žalobce, kterou žalovaný obdržel dne 8. 4. 2010 a která byla zaevidována pod č. j. 87s/2010/04, v níž žalobce vytýkal žalovanému, že nezajistil kontrolu nad svým rozhodnutím ze dne 20. 4. 1999 č. 113/99, a to pokud se jedná o bod č. 12, přičemž tyto nezákonné praktiky žalovaného dle žalobce je nutno kvalifikovat jako nepřípustnou nečinnost ze strany žalovaného, vůči které má žalobce právo domáhat se soudní ochrany v rámci správního soudnictví. Shora předestřenému vyhodnocení žalobcova předmětného podání ze dne 30. 9. 2010 ve znění jeho doplnění, které soud obdržel dne 11. 11. 2010, ze strany soudu měla pak za následek fakt, že soud vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku „toliko“ za jednu žalobu ve správním soudnictví.

Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. se přitom po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

rozhodnutí vydat. Podle ust. § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

Z právě uvedeného vyplývá, že v tomto řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé dílu druhého s. ř. s. se nelze domáhat uložení povinnosti vydat jakékoliv rozhodnutí či osvědčení, nýbrž jen těch rozhodnutí a osvědčení, která lze považovat za správní akty jako výsledky činnosti správních orgánů při výkonu veřejné správy. Zcela základním předpokladem pro uložení povinnosti správního orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení je tedy skutečnost, že správní orgán je nečinný při vydání takových rozhodnutí nebo osvědčení, která je správní orgán oprávněn vydat ve věci samé. Tj. musí se jednat o materiální správní akt upravující hmotněprávní postavení účastníků správního řízení. Dále je třeba mít na paměti, že v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda v příslušné věci samé došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí nebo jestli vůbec takové rozhodnutí mělo být na žádost žalobce vydáno. To jinými slovy znamená, že soud není oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných rozhodnutí a rovněž je vyloučeno, aby soud posuzoval, zdali měl správní orgán svým rozhodnutím či osvědčením žalobci vyhovět.

V této souvislosti soud podotýká, že v daném případě neshledal, že by žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby, a to s ohledem na skutkové a právní okolnosti případu. Rovněž tak soud neshledal naplnění podmínek, aby soud předmětnou žalobu z jiných důvodů odmítl, popř. řízení o ní zastavil.

Po vyhodnocení skutkového a právního stavu ve vztahu k uplatněným žalobním námitkám ovšem soud dospěl k závěru, že žaloba není naprosto důvodná.

S ohledem na žalobní tvrzení, které žalobce řádně doložil přílohami, dále vyjádření žalovaného k žalobě a zejména pak obsah správního spisu, který k výzvě soudu předložil žalovaný, soud v daném případě vycházel ze skutečnosti, že k údajné nepřípustné nečinnosti ze strany žalovaného mělo dojít ve správním řízení, které bylo vedeno podle již shora zmiňovaného správního řádu – zákona č. 500/2004 Sb., když k tvrzeným nezákonným praktikám žalovaného, mělo dojít v rámci vyřizování stížnosti žalobce. Stížnost žalobce, kterou žalovaný obdržel dne 8. 4. 2010 a která byla zaevidována pod č. j. 87s/2010/04, totiž dle názoru soudu nepochybně představovala stížnost podanou v rámci správního řízení dle ust. § 175 správního řádu.

Podle ust. § 175 odst. 5 správního řádu přitom platí, že stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti.

V daném případě s ohledem na obsah dotyčné stížnosti č. j. 87s/2010/04, když žalobce v této stížnosti žalovanému vytýkal, že nezajistil kontrolu nad svým rozhodnutím ze dne 20. 4. 1999 č. 113/99, o povolení hornické činnosti podle plánu otvírky, přípravy a dobývání ložiska štěrkopísku v dobývacím prostoru Dobřín, a to pokud se jedná o bod č. 12, soud rovněž vycházel ze skutečnosti, že správním orgánem, který byl příslušný k vyřízení žalobcovy stížnosti, byl právě žalovaný. Dále soud uvádí, že pokud žalovaný dotyčnou stížnost žalobce č. j. 87s/2010/04, obdržel dne 8. 4. 2010, měl povinnost ve smyslu ust. § 175 odst. 5 věty první správního řádu tuto stížnost vyřídit v zásadě nejpozději do 7. 6. 2010 a současně i do tohoto data žalobce vyrozumět o tomto vyřízení.

Pro posouzení důvodnosti předmětné žaloby má proto klíčový význam skutečnost, zda stížnost žalobce č. j. 87s/2010/04 žalovaný vyřídil a zároveň vyrozuměl žalobce o jejím vyřízení v zákonem stanovené lhůtě, tj. v daném případě do 7. 6. 2010. Z obsahu předloženého správního spisu soud v tomto směru zjistil, že žalovaný po obdržení dotyčné

(K.ř.č. 1 - rozsudek) stížnosti neprodleně přikročil k jejímu prošetření, když oprávněná úřední osoba žalovaného dne 13. 4. 2010 provedla prošetření skutečností uváděných v dotyčné stížnosti přímo v dobývacím prostoru Dobřín za účasti těžební společnosti Holcim (Česko), a.s., o čemž byl sepsán protokol z téhož dne. Tento postup byl přitom zcela v souladu s ust. § 175 odst. 4 správního řádu, dle kterého mj. platí, že správní orgán je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené s tím, že považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popř. další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Z právě předestřené zákonné dikce správního řádu vyplývá, že zákonodárce ponechává vlastní způsob prošetření podané stížnosti na úvaze příslušného správního orgánu, přičemž příslušný správní orgán nemá uloženou povinnost vždy k prováděnému prošetřování přizvat stěžovatele. V daném případě tak bylo v kompetenci žalovaného si rozhodnout, jakým způsobem docílí prošetření skutečností uvedených v dotyčné stížnosti, aby o stížnosti mohl kvalifikovaně rozhodnout, a to včetně úsudku, zda k prošetřování skutečností uváděných v dotyčné stížnosti přímo v dobývacím prostoru Dobřín za účasti těžební společnosti Holcim (Česko), a.s., přizve i samotného žalobce.

V této souvislosti je ovšem nutné poukázat na ust. § 175 odst. 7 správního řádu, které zamezuje případné libovůli při vlastním vyřizování stížností ze strany správního orgánu příslušného k vyřízení stížnosti, neboť v tomto ustanovení je zakotveno oprávnění stěžovatele, pokud má za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti. Dále soud uvádí, že z obsahu předloženého správního spisu taktéž zjistil, že žalovaný na žalobcovu stížnost č. j. 87s/2010/04 odpověděl žalobci dopisem ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. 87s/2010, který mu byl odeslán dne 16. 4. 2010. V tomto dopise bylo žalobci mj. sděleno, že jeho stížnost byla v minulosti již několikrát řešena, přičemž lomová cesta, která je ve vlastnictví těžební společnosti Holcim (Česko), a.s., je opatřena uzamykatelnou závorou, od které dle sdělení dotyčné těžební společnosti by měl mít žalobce klíče a tudíž by měl mít umožněn přístup ke svému pozemku p.č. 323/2 v k.ú. Dobřín. Dále v tomto dopise bylo žalobci mj. sděleno, že v minulosti byl dotyčnou těžební společností podán návrh smlouvy o zřízení věcného břemene vlastníku inkriminovaného pozemku, který byl odmítnut. A taktéž v tomto dopise bylo žalobci mj. sděleno, že bez jeho souhlasu nemůže být věcné břemeno zřízeno a tudíž dotyčná těžební společnost nemůže podmínku (pozn. soudu: nutno rozumět podmínku stanovenou v bodě č. 12 rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 1999 č. 113/99, tj. zajistit nedotčení hornickou činností pozemku p.č. 323/2 v k.ú. Dobřín a umožnit stálý přístup na tento pozemek včetně zajištění tohoto práva zřízením věcného břemene) splnit, s tím, že dotyčná těžební společnost a žalovaný jsou přístupni dalšímu osobnímu jednání, a to za účasti žalobce.

Z právě uvedeného tak nesporně vyplývá, že žalovaný v zákonem stanovené lhůtě, tj. do 7. 6. 2010, jednak prošetřil žalobcovu stížnost č. j. 87s/2010/04 a jednak tuto stížnost vyřídil písemným dopisem ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. 87s/2010, jenž byl adresován žalobci jakožto stěžovateli. O tom, že dotyčný dopis byl žalobci řádně doručen a tedy, že o vyřízení předmětné stížnosti byl žalobce vyrozuměn rovněž v zákonem stanovené lhůtě, tj. do 7. 6. 2010, soudu nevznikly pochybnosti, třebaže v předloženém správním spise se nenachází žádný doklad o doručení tohoto dopisu žalobci. Řádné doručení tohoto dopisu před 7. 6. 2010 totiž nesporně vyplývá ze skutečnosti, že obsah tohoto dopisu žalobce posléze rozporoval svým podáním ze dne 3. 6. 2010, které bylo adresováno žalovanému a které bylo označeno jako „Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti“. Z tohoto důvodu byl soud nucen uzavřít, že žalobce se dovolává soudní ochrany vůči nečinnosti žalovaného při vyřizování jeho stížnosti, kterou žalovaný obdržel dne 8. 4. 2010 a která byla zaevidována pod č. j. 87s/2010/04, naprosto nedůvodně, když žalovaný nejenže v době rozhodování

(K.ř.č. 1 - rozsudek) soudu, nýbrž dokonce i v době podání předmětné žaloby, již stížnost kvalifikovaným způsobem vyřídil a o tomto vyřízení dotyčné stížnosti zároveň žalobce vyrozuměl. V době rozhodování soudu tak žalovaný nebyl nečinný, a proto je žaloba v této části („Žaloba č. 1) neopodstatněná.

Na tomto místě soud považuje za potřebné opětovně poukázat na skutečnost, že v rámci předmětného soudního řízení, tj. v řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, bylo jakkoliv vyloučeno, aby se soud zabýval, zda žalovaný pochybil, pokud tuto stížnost na základě prošetření v dopise ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. 87s/2010 vyhodnotil jako nedůvodnou. K řešení této otázky byl případně povolán nadřízený správní orgán žalovaného, když žalobce mohl ve smyslu ust. § 175 odst. 7 správního řádu, které bylo soudem zmíněno již výše, požádat tento orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti žalovaným.

Žalobce však na místo postupu dle ust. § 175 odst. 7 správního řádu přikročil k zaslání svého dalšího podání ze dne 3. 6. 2010 žalovanému, které bylo označeno jako „Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti“, jež žalovaný obdržel dne 4. 6. 2010 a zaevidoval pod č. j. 115s/2010/04 a kde de facto rozporoval způsob vyřízení jeho stížnosti č. j. 87s/2010/04 žalovaným. Z obsahu předloženého správního spisu pak soud s ohledem na uplatněná žalobní tvrzení v tomto směru zjistil, že žalovaný na základě tohoto podání, které dle názoru soudu žalovaný s ohledem na jemu dané procesní možnosti vyhodnotil jako podnět k přezkoumání žalobcovy stížnosti č. j. 87s/2010/04, provedl dne 29. 6. 2010 ještě jedno šetření přímo v dobývacím prostoru Dobřín za účasti těžební společnosti Holcim (Česko), a.s., a za přítomnosti žalobce, o čemž byl sepsán protokol z téhož dne. Na základě tohoto podnětu a provedeného šetření dne 29. 6. 2010 pak žalovaný opětovně písemným dopisem ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 123s/2010 žalobci mj. sdělil, že znovu přezkoumal jeho stížnost č. j. 87s/2010/04 a ta byla shledána nedůvodnou. Z obsahu předloženého správního spisu pak soud zjistil, že dotyčný dopis ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 123s/2010 byl žalobci odeslán dne 19. 7. 2010.

Na základě právě uvedeného soudu nezbylo nic jiného než uzavřít, že žalobce v řízení před soudem nedůvodně namítá nečinnost žalovaného při vyřízení jeho podání ze dne 3. 6. 2010, které žalovaný obdržel dne 4. 6. 2010 a které bylo zaevidováno pod č. j. 115s/2010/04, když žalovaný nejenže v době rozhodování soudu, nýbrž dokonce i v době podání předmětné žaloby, již toto podání kvalifikovaným způsobem vyřídil a o tomto vyřízení žalobce zároveň vyrozuměl. V době rozhodování soudu tak žalovaný ani ve shora uvedeném směru nebyl nečinný, a proto je žaloba i v této části („Žaloba č. 2“) neopodstatněná. I ve vztahu k dopisu žalovaného ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 123s/2010 soud pro úplnost podotýká, že v rámci předmětného soudního řízení, tj. v řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, bylo jakkoliv vyloučeno, aby se soud zabýval, zda žalovaný pochybil, pokud žalobcovu stížnost č. j. 87s/2010/04 přes opětovně provedené šetření vyhodnotil nadále jako nedůvodnou.

K žalobním námitkám obsaženým v části žaloby označené jako „Žaloba č. 3“ soud uvádí, že se k nim vyjádřil již shora, a tedy v tom směru, že pokud žalovaný po obdržení stížnosti žalobce č. j. 87s/2010/04 přikročil k jejímu prošetření v podobě šetření provedeného přímo v dobývacím prostoru Dobřín za účasti těžební společnosti Holcim (Česko), a.s., byl tento postup plně v souladu s ust. § 175 odst. 4 správního řádu. Z tohoto ustanovení plyne, že vlastní způsob prošetření podané stížnosti je odvislý od úvahy příslušného správního orgánu, přičemž příslušný správní orgán nemá uloženou povinnost vždy k prováděnému prošetřování přizvat stěžovatele. Soud proto opětovně uvádí, že v daném případě bylo v kompetenci žalovaného si rozhodnout, jakým způsobem docílí

(K.ř.č. 1 - rozsudek) prošetření skutečností uvedených v dotyčné stížnosti, aby o stížnosti mohl kvalifikovaně rozhodnout, a to včetně úsudku, zda k prošetřování skutečností uváděných v dotyčné stížnosti přímo v dobývacím prostoru Dobřín za účasti těžební společnosti Holcim (Česko), a.s., přizve i samotného žalobce či nikoliv. Žalovaný se tedy při vyřizování stížnosti žalobce č. j. 87s/2010/04 nedopustil nečinnosti a postupoval v souladu se zákonem.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti proto soud vyhodnotil předmětnou žalobu jako nedůvodnou, a tudíž ji podle ust. § 81 odst. 3 s. ř. s. ve výroku rozsudku I. zamítl.

Výrok rozsudku II. o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný, který sice měl ve věci úspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval, přičemž mu ani žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 14. prosince 2011

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru