Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 Ca 98/2009 - 113Rozsudek KSPL ze dne 30.11.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 33/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


57 Ca 98/2009-113

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Pivoňky a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce LOBBY VARY s.r.o., IČ 25219944, se sídlem Praha 10, Na Výsluní 201/13, zastoupeného Mgr. Pavlem Rybářem, advokátem se sídlem Sokolov, 5. května 163, proti žalovanému Krajskému úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary, Závodní 353/88, za účasti osoby zúčastněné na řízení SCHLOSSPARK s.r.o., IČ 26344939, se sídlem Karlovy Vary, Kolmá 661/19, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 14, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.10.2009, č.j. 2293/SÚ/09/Sna,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30.10.2009, č.j. 2293/SÚ/09/Sna (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 8.9.2009, č.j. SÚ/16659/08/Pos-330 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo osobě zúčastněné na řízení vydáno stavební povolení na stavbu „Přístavba objektu – Kolmá 13, Karlovy Vary“ na pozemku č. 13 v katastrálním území Karlovy Vary.

2 pokračování

57 Ca 98/2009

Žalobce v žalobě konstatoval dosavadní průběh správních řízení a žalobu odůvodnil tím, že prvním relevantním dokumentem, na který se odvolává, je územní rozhodnutí ze dne 5.12.2007, č.j. SÚ/13557/07/Lo-328.3. Na základě tohoto rozhodnutí probíhalo stavební řízení. To však bylo usnesením o zastavení řízení ze dne 3.3.2008, č.j. SÚ/991/08/Pos-330 pravomocně zastaveno. Proto, když bylo u stavebního úřadu zahájeno nové stavební řízení, které navazovalo na územní rozhodnutí ze dne 5.12.2007, počal žalobce vznášet námitku pozbytí platnosti územního rozhodnutí a tedy protiprávnosti stavebního řízení. I přes tento argument bylo stavební povolení vydáno. Žalovaný však dal za pravdu žalobci a napadené rozhodnutí zrušil. Nicméně stavební úřad rozhodl znovu a k námitce žalobce opět nepřihlédl. Žalovaný v rozporu se svým předchozím právním názorem odvolání žalobce zamítl a navíc uvedl, že žalobce nesprávně interpretuje zákonná ustanovení. Žalobce konstatoval, že je přesvědčen, že územní rozhodnutí pozbývá platnosti, jestliže před uplynutím lhůty 2 let nebyla podána žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné rozhodnutí, nebo jestliže bylo stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno. Dalším důvodem je zamítnutí žádosti po lhůtě platnosti územního rozhodnutí. Územní rozhodnutí pozbývá též platnosti dnem, kdy stavební úřad obdrží od žadatele sdělení, že od záměru ustupuje. Uzemní rozhodnutí tedy pozbývá ze zákona platnosti, pokud nebyla ve lhůtě platnosti podána úplná žádost o stavební povolení, o ohlášení, o jiné obdobné rozhodnutí podle stavebního zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebylo-li započato s využitím území pro stanovený účel, bylo-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno, byla-li podaná žádost zamítnuta po lhůtě platnosti územního rozhodnutí, dnem, kdy stavební úřad obdržel sdělení žadatele, že upustil od záměru, ke kterému se rozhodnutí vztahuje, pokud nebyla realizace záměru již zahájena. Jestliže žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že rozhodující je lhůta 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, není-li stavebním úřadem stanovena lhůta delší, a že je-li ve věci podána žádost a řízení o této žádosti je zastaveno stále platí, že územní rozhodnutí pozbude platnosti uplynutím dvou let od právní moci rozhodnutí, pak rozhodl v rozporu se zákonem a na základě právního posouzení, které nemá oporu v zákoně. Stejné platí i pro správní orgán rozhodující v prvním stupni. S přihlédnutím k platné právní úpravě obsažené ve stavebním zákoně je rozhodnutí žalovaného nezákonné. Jako takové nemůže zakládat, měnit či rušit veřejná subjektivní práva účastníků a nemůže působit zamýšlené právní následky. Žalobce uzavřel, že napadeným rozhodnutím byla jednoznačně porušena jeho práva, jakožto účastníka správního řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že dobu platnosti územního rozhodnutí upravuje výslovně ustanovení § 93 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Podle tohoto ustanovení (odst. l) územní rozhodnutí o umístění stavby (jakož i o změně využití území, změně stavby a o dělení nebo scelování pozemků) platí dva roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení pak územní rozhodnutí pozbývá platnosti, nebyla-li ve lhůtě platnosti podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebylo-li započato s využitím území pro stanovený účel, nebo bylo-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno anebo byla-li podaná žádost zamítnuta po lhůtě platnosti územního rozhodnutí. Rozhodující je lhůta 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, není-li stavebním úřadem stanovena lhůta delší. Je-li ve věci podána žádost a řízení o této žádosti je zastaveno, stále platí, že územní rozhodnutí pozbude platnosti uplynutím dvou let od právní moci rozhodnutí (případně uplynutím stanovené delší lhůty).

3 pokračování

57 Ca 98/2009

Není možné přijmout názor uváděný žalobcem, že v případě zastavení stavebního řízení pozbývá územní rozhodnutí platnosti, neboť to jistě nebylo úmyslem zákonodárce. Takovým postupem by byli účastníci řízení zkráceni na svých zákonných právech. Naproti tomu dvouletá lhůta platnosti územního rozhodnutí byla zákonodárcem stanovena z důvodu zamezení omezení možnosti užívat část území k jinému účelu, než stanovenému v územním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je realizace umísťované stavby vůbec ještě reálná. Otázka platnosti územního rozhodnutí byla v řízení stavebním úřadem posouzena správně a v odůvodnění rozhodnutí, vydaném v pokračujícím řízení po zrušení rozhodnutí a jeho vrácení k dalšímu projednání, byla tato námitka též vypořádána. Územní rozhodnutí na předmětnou stavbu bylo vydáno dne 5.12.2007, právní moci rozhodnutí nabylo dne 12.1.2008. Platnost tohoto rozhodnutí byla tedy s ohledem na platnou právní úpravu do 12.1.2010. Stavební povolení stavebního úřadu vydané dne 8.9.2009 a rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 30.10.2009, které nabylo právní moci dne 5.11.2009, byla tedy vydána za platnosti územního rozhodnutí a tedy v souladu se stavebním zákonem. V této souvislosti byl žalobce upozorněn na nesprávnou interpretaci příslušných ustanovení stavebního zákona, kdy nelze s ohledem na uvedené přijímat striktní názor žalobce na pozbytí platnosti územního rozhodnutí z důvodu zastavení stavebního řízení. K předchozímu rozhodnutí žalovaného ze dne 15.7.2009 žalovaný uvedl, že i toto rozhodnutí bylo předmětem nepřesné a jednostranné interpretace. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí po přezkoumání věci konstatoval, že rozhodnutí stavebního úřadu považuje pro nedostatek odůvodnění za nepřezkoumatelné, neboť stavební úřad se v rámci svého rozhodnutí nijak nevypořádal s vznesenými námitkami, pouze o nich ve výroku rozhodl, že se v celém rozsahu zamítají a tuto skutečnost pak jen zopakoval v odůvodnění rozhodnutí bez dalšího jakéhokoliv zdůvodnění či vypořádání. To byl též případ námitky platnosti územního rozhodnutí. Nepostačí pouhá doslovná citace námitek vznesených v průběhu stavebního řízení s uvedením, že se zamítají v celém rozsahu bez konkrétních důvodů. Takové rozhodnutí je považováno i s ohledem na dosud vydanou judikaturu a soudní praxi za nesprávné, nepřezkoumatelné a nezákonné pro porušení ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Z těchto důvodů jej krajský úřad v rámci odvolacího řízení zrušil a vrátil správnímu orgánu prvního stupně k doplnění, kdy ve svém právním názoru závazném pro správní orgán prvního stupně uvedl, že stavební úřad v pokračujícím řízení odstraní zjištěné vady a mimo jiné též vypořádá otázku existence územního rozhodnutí, tak aby bylo nepochybné, že na danou stavbu bylo vydáno platné územní rozhodnutí. Nijak tedy krajský úřad nezamýšlel zpochybňovat platnost územního rozhodnutí, pouze tak, jak namítal v odůvodnění rozhodnutí o zrušení věci a vrácení zpět k novému projednání, nebylo možné pro vady řízení rozhodnutí, jakož i postup stavebního úřadu objektivně přezkoumat.

Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez jednání, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), o věci samé bez jednání.

V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s., vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

Mezi účastníky řízení byla spornou otázka, zda územní rozhodnutí o umístění stavby pozbývá podle § 93 odst. 4 stavebního zákona platnosti před uplynutím lhůty dvou let ode dne

4 pokračování

57 Ca 98/2009

nabytí právní moci územního rozhodnutí (§ 93 odst. 1 stavebního zákona) v případě, kdy bylo stavební řízení zastaveno.

Podle § 93 odst. 1 stavebního zákona územní rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území, změně stavby a o dělení nebo scelování pozemků platí 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší. V ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona je uvedeno, že územní rozhodnutí pozbývá platnosti, nebyla-li ve lhůtě platnosti podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebylo-li započato s využitím území pro stanovený účel, nebo bylo-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno anebo byla-li podaná žádost zamítnuta po lhůtě platnosti územního rozhodnutí.

Na základě § 93 odst. 1 stavebního zákona platí zásada, že územní rozhodnutí o umístění stavby platí 2 roky ode dne nabytí právní moci. Ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona je výjimkou z této zásady. Při letmém pohledu na ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona by se mohlo zdát, že územní rozhodnutí pozbývá platnosti ve čtyřech případech. Zaprvé „nebyla-li ve lhůtě platnosti podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů“, zadruhé „nebylo-li započato s využitím území pro stanovený účel“, zatřetí „bylo-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno“ a začtvrté „byla-li podaná žádost zamítnuta po lhůtě platnosti územního rozhodnutí“.

Ve skutečnosti tomu však s ohledem na znění ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona není. Při výkladu ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona je nutné dospět k závěru, že se dělí na dvě základní části, a to část „nebyla-li ve lhůtě platnosti podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebylo-li započato s využitím území pro stanovený účel“ a část „bylo-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno anebo byla-li podaná žádost zamítnuta po lhůtě platnosti územního rozhodnutí“. Rozlišujícím kritériem těchto dvou částí je použití negativních formulací v prvé části, tj. slov „nebyla-li“a„nebylo-li“, a na rozdíl od toho pozitivních formulací ve druhé části, tj. slov „bylo-li“a„byla-li“. Každá z těchto základních částí stanoví dvě podmínky pro pozbytí platnosti územního rozhodnutí. První část je uvozena slovy „ve lhůtě platnosti“ a druhá část je uvozena slovy „po lhůtě platnosti územního rozhodnutí“. Ač formulace ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona není zcela precizní, je třeba výkladem tohoto ustanovení dospět k závěru, že územní rozhodnutí pozbývá platnosti v níže uvedených čtyřech případech. Zaprvé „nebyla-li ve lhůtě platnosti podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů“, zadruhé „nebylo-li ve lhůtě platnosti započato s využitím území pro stanovený účel“, zatřetí „bylo-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno po lhůtě platnosti územního rozhodnutí“ a začtvrté „byla-li podaná žádost zamítnuta po lhůtě platnosti územního rozhodnutí“.

Pokud by mělo být ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona vykládáno tak, jak bylo uvedeno shora při letmém pohledu, bylo by nutné dospět ke zcela absurdním závěrům, které jsou v příkrém rozporu se smyslem tohoto ustanovení. Byla-li by například druhá podmínka vykládána bez uvození slovy „ve lhůtě platnosti“, mohl by stavebník hypoteticky tvrdit, že pokud započal s využitím území pro stanovený účel po lhůtě platnosti územního rozhodnutí

5 pokračování

57 Ca 98/2009

podle § 93 odst. 1 stavebního zákona, nemohlo dojít k pozbytí jeho platnosti, neboť stavební zákon v ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona výslovně spojuje se započetím s využitím území pro stanovený účel nemožnost pozbytí platnosti územního rozhodnutí. Byla-li by třetí podmínka vykládána bez uvození slovy „po lhůtě platnosti územního rozhodnutí“ docházelo by ke zcela absurdní situaci, kdy by v případě zastavení stavebního řízení ve lhůtě podle § 93 odst. 1 stavebního zákona, došlo k pozbytí platnosti územního rozhodnutí, zatímco v případě, kdy by byla žádost o stavební povolení zamítnuta ve lhůtě podle § 93 odst. 1 stavebního zákona, by k pozbytí platnosti územního rozhodnutí nedošlo. Stavebník, jemuž bylo stavební řízení zastaveno, by již nemohl podat ve lhůtě podle § 93 odst. 1 stavebního zákona novou žádost o vydání stavebního povolení, zatímco stavebník, jemuž byla žádost o vydání stavebního povolení zamítnuta by novou žádost podat mohl. Takové důsledky ustanovením § 93 odst. 4 stavebního zákona sledovány nejsou.

Ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona v prvé podmínce prolamuje zásadu, že územní rozhodnutí o umístění stavby platí 2 roky ode dne nabytí právní moci. Podmínky třetí a čtvrtá jsou pouze reakcí na tuto skutečnost. Je-li lhůta prolomena, tj. byla-li ve lhůtě podána úplná žádost o stavební povolení územní rozhodnutí tím ani po 2 letech nepozbývá platnosti, je nutné pamatovat na situaci, kdy nebude žádosti o stavební povolení vyhověno. Stavební řízení totiž může být i při existenci úplné žádosti o stavební povolení zastaveno či žádost zamítnuta. Pokud by neexistovala podmínka třetí a čtvrtá, nepozbylo by v takovém případě územní rozhodnutí o umístění stavby nikdy.

S ohledem na shora uvedené je soud přesvědčen o tom, že územní rozhodnutí o umístění stavby nepozbývá podle § 93 odst. 4 stavebního zákona platnosti před uplynutím lhůty dvou let ode dne nabytí právní moci územního rozhodnutí (§ 93 odst. 1 stavebního zákona) v případě, kdy bylo stavební řízení zastaveno. Námitky žalobce soud z toho důvodu považuje za nedůvodné.

Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí není ani námitka žalobce o tom, že žalovaný rozhodl v rozporu se svým předchozím právním názorem. Jak vyplývá z rozhodnutí žalovaného ze dne 15.7.2009, č.j. 1358/SÚ/09/Sna, žalovaný na straně 3 zdola uvedl, že „není odvolacímu správnímu orgánu známo, v jakém rozsahu byla podána původní žádost o stavební povolení a v jaké části bylo tedy řízení zastaveno. Byla-li oddělena přístavba objektu Kolmá – 13 a na tuto část byla podána samostatná žádost o stavební povolení až dne 22.12.2008 a vydáno napadené rozhodnutí, lze tento postup považovat za správný, neboť územní rozhodnutí v této části nemohlo pozbýt platnosti. Jinak by to však bylo v případě, kdyby se zastavené stavební řízení vztahovalo i na uvedenou přístavbu. V tomto případě by skutečně územní rozhodnutí dle ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona pozbylo platnosti. Tyto skutečnosti však nelze ověřit z doloženého spisového materiálu, přestože byl odvolacímu orgánu předložen jako spisový materiál úplný.“ Soud se ztotožňuje se žalobcem v tom, že na podkladě odůvodnění citovaného rozhodnutí lze dospět k závěru, že žalovaný zastlával původně stejný právní názor na výklad ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona jako nyní žalobce v žalobě. Tato skutečnost však není způsobilá jakkoli ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tento právní názor opustil. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je správní orgán povinen postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl ke

6 pokračování

57 Ca 98/2009

správnému výkladu ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona, a proto je jeho rozhodnutím respektováno ustanovení § 2 odst. 1 správního řádu. Nesprávný předchozí právní závěr žalovaného na této skutečnosti není způsobiýl cokoli změnit. Ze žádného právního předpisu nelze dovodit, že v průběhu správního řízení vyslovený nesprávný názor by již nebylo možné do vydání rozhodnutí o věci samé změnit.

Soud neshledal žádný ze žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť není důvodná.

Soud neprovedl žádný ze žalobcem navržených důkazů. Žalobce tyto důkazy navrhl k prokázání průběhu správního řízení, přičemž o průběhu správního řízení, v jeho rámci vydaných rozhodnutích a jejich obsahu nebylo mezi účastníky řízení sporu. Sporným nebyly otázky skutkové, nýbrž právní výklad ustanovení § 93 stavebního zákona. Provedení důkazů by proto bylo nadbytečné.

Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož se žalovaný vzdal práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 60 odst. 5 s.ř.s. osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost, nemohly jí vzniknout náklady podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Soud neshledal ani důvodů zvláštního zřetele hodných, které by přiznání nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení odůvodňovaly, proto rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační Poučení: stížnost u Krajského soudu v Plzni. Lhůta je zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 30. listopadu 2010

JUDr. Zdeněk Pivoňka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru