Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 Ca 28/2008 - 202Rozsudek KSPL ze dne 10.02.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 11/2010 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

57Ca 28/2008-202

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Pivoňky a soudkyň JUDr. Jany Daňkové a Mgr. Miroslavy Kašpírkové vprávní věci žalobců a) Aloise Hejpetra, bytem Domoraz 44, zastoupeného Ing. Václavem Hejpetrem, obecným zmocněncem, bytem Strakonice, Krále Jiřího z Poděbrad 310, b) Marie Hejpetrové, bytem Domoraz 44, zastoupené JUDr. Andreou Hejpetrovou, obecnou zmocněnkyní, bytem Strakonice, Krále Jiřího z Poděbrad 310, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Plzni, se sídlem Plzeň, Radobyčická 12, jednajícímu prostřednictvím Ing. Jany Pekarské, ředitelky žalovaného, a za účasti osoby zúčastněné na řízení Bohuslava Chlana, bytem Horažďovice, Blatenská 529, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.2.2008, zn.: ZKI-O-81/521/2007

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5.2.2008, zn.:ZKI-O-81/521/2007 ve znění opravných usnesení žalovaného ze dne 11.1.2010, č.j.: ZKI-O-81/521/2007- 1/2009 a ze dne 14.1.2010, č.j.: ZKI-O-81/521/2007-1/2010 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Sušice ze dne 22.10.2007, č.j.: OR - 6/2004-431/12 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci Aloisi Hejpetrovi náklady řízení ve výši 1.687,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni Marii Hejpetrové náklady řízení ve výši 1.325,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Pan Alois Hejpetr a paní Marie Hejpetrová (dále pouze žalobci) se (společnou) žalobou ze dne 24.3.2008 adresovanou Krajskému soudu v Plzni (dále jen soud) a předanou k poštovní přepravě dne 26.3.2008 domáhali zrušení rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Plzni (dále jen žalovaný) ze dne 5.2.2008, zn.: ZKI-O-81/521/2007 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Sušice (dále pouze katastrální úřad) ze dne 22.10.2007 č.j.: OR-6/2004-431/12 a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Součástí žaloby učinili žalobci i návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

Žalobu i návrh na přiznání odkladného účinku žalobě odůvodnili. Žalovanému především vytýkali, že měl svým rozhodnutím podle § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. (dále pouze správní řád) plně přezkoumat, zda napadené rozhodnutí katastrálního úřadu neobsahuje vady mající vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Vzhledem k tomu, že žalovaný tak neučinil, podávají žalobci proti rozhodnutí žalovaného žalobu pro nezákonnost, nepřezkoumatelnost a zmatečnost tohoto rozhodnutí

Žalobci namítali, že katastrální úřad i žalovaný postupovaly v rozporu s rozsudkem soudu č.j. 30Ca 23/2005-65, který podle nich vymezuje práva správního orgánu při správním řízení. Naprosto zmatečně uvádí ve výroku části rozhodnutí předmět věci, o kterém nebylo vůbec zahájeno řízení podle § 47 správního řádu. Katastrální úřad i žalovaný rozdělují pozemek bez platného rozhodnutí příslušného stavebního úřadu, tak porušují § 32 zákona č. 50/1976 Sb., resp. § 82 zákona č. 183/2006 Sb. Uvedené správní orgány nemají právo rozhodovat o zániku vlastnických práv podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb., a to zapsáním pozemku, parc.č.158/10 v k.ú. Domoraz bez LV a rozdělení pozemku pod rodinným domem. Správní orgány dále porušily § 2 odst. 4 správního řádu, protože při jejich rozhodování vznikají u shodných případů nedůvodné rozdíly. V roce 1959, když provedl správní orgán v rámci jednotné evidence půdy (JEP) zaměření přidělených částí pozemků podle přídělové listiny z 6.3.1958 pro jednotlivé vlastníky (manžele Mičkovi, manžele Pendlovi a manžele Pikešovi), došlo k vyhotovení zaměření z května roku 1959, jež podle žalovaného zůstává jediným grafickým podkladem. Tzn., že grafický příděl byl jedinou oprávněnou listinou, ze které mohla vzejít další listina pro určení polohy pozemku, kterou bylo zaměření z roku 1959. Na jeho základě byly pozemky i s výměrami přeneseny do JEP. Jelikož na základě tohoto zaměření byly a jsou dodnes evidovány sousední parcely pod p.č. 158/7, 158/8 a 158/9, jež vznikly zaměřením přidělených částí z pozemku, parc. č.158/1, lze se domnívat, že toto zaměření muselo mít zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu. Výše uvedené pozemky byly v užívání budoucích vlastníků od roku 1950 a v roce 1958 přešly v rámci oprávněné výměry a polohy do jejich vlastnictví. Zaměření z května 1959 mělo pouze zaevidovat skutečný stav pro určení stávajících ploch v rámci evidence JEP. Celý postup správních orgánů nešetří práva vlastníků, která byla nabyta v dobré víře. Má-li být zaměření prokazující polohu a výměru přidělených částí, dnes vedených na LV (pozemky p.č.158/7, 8 a 9) oprávněnou listinou, kterou lze založit ve sbírce listin pro odkaz práv a závazků vedených v katastru nemovitostí, musí mít zákonem předepsané náležitosti. Zaměření z roku 1959 vymezuje skutečnou polohu již dávno užívaných pozemků. Dokonce svým tvarem odpovídá hranici původního pozemku, p.č.158/1 se soudními pozemky z obou stran (pozemky, p.č. 153/2 a p.č.157), a proto nejsou v zaměření uvedeny. Zaměření skutečně vymezuje hranice pozemků mezi jednotlivými přídělci v měřítku, jež je příslušné pro další výpočet výměr. Jediné, co je neodpovídající, jsou smyšlené kóty, které skutečnému měřítku neodpovídají. Dále žalobci v žalobě vysvětlovali, z jakého důvodu dospěli k nespornému závěru, že pozemek, p.č.158/10, chybně uvedený s výměrou 5,57 aru, byl vyměřen na necelé zaměřené části přídělu p.č.(PK) 158/1 – 10 arů pro manžele Mičkovi. Tímto pochybením ze strany katastrálního úřadu došlo také k posunu polohy sousedních pozemků, čímž se vysvětlují jejich námitky uplatněné vřízení před katastrálním úřadem.Události, které se vyvíjely po roce 1959 v předmětné věci ve vedení práv a závazků v katastru nemovitostí, už jen pouze kopírovaly tuto způsobenou chybu a z tohoto důvodu je zbytečné je blíže analyzovat, protože vznikaly na základě neoprávněného podkladu. Správní orgány neoprávněně odebraly právo vlastnictví k pozemku, p.č.158/10 a nezákonně rozdělily pozemek, p.č.st. 42 na p.č. st. 42/1 a p.č.st. 42/2, který je vedený bez LV. Tak byl porušen § 2 odst. 3 správního řádu. Postupní smlouvou z roku 1975 žalobci mimo jiné nabyli po jejich právní předchůdkyni paní Marii Mičkové zahradu s právním nárokem k užívání výměry 10 arů. Chybu udělal katastrální úřad špatnou evidencí již v roce 1959, a proto i na něm leží břemeno opravy. Žalobci rovněž kromě jiného tvrdili, že přídělová listina rzoku 1958 uvádí pro přidělené části jednotlivých vlastníků další část pozemku, kterou je společná příjezdová cesta. Podle žalobců je neskutečné dokazovat správnost skutečného stavu pozemkovou reformou., kterou provedl Pozemkový úřad v Klatovech. Žalobci se proti rozhodnutí odvolali, avšak nebyli úspěšní. Dále zdůrazňovali, že přidělení části pozemku, p.č. (PK) 158/1 – 4,43 arů je naprosto smyšlené, protože tento pozemek jako část, vznikl pouze na základě hrubé chyby při vedení a zpracování údajů v dřívější evidenci JEP. Žalovaný v rozhodnutí nerozhodl v námitkách účastníků řízení. Náležitosti výroku rozhodnutí upravuje § 68 odst. 2 správního řádu. Povinností žalovaného bylo řádně odůvodnit, jaké úvahy ho vedly při rozhodování, a kterými právními náležitostmi se řídil při obhajobě svých tvrzení uvedených v rozhodnutí. Úvaha žalovaného, kterou potvrzuje postup katastrálního úřadu, ignorování námitek účastníků řízení, tak činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalobci navrhovali zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení mu věci k dalšímu řízení. Domáhali se i náhrady nákladů řízení. K žalobě přiložili řadu příloh, které navrhovali provést jako důkazy.

Doručením žaloby soudu, k němuž došlo dne 27.3.2008, bylo zahájeno řízení podle části třetí, hlavy druhé dílu prvého zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní (dále pouze s.ř.s), ve kterém je upraveno řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Z vyjádření žalovaného ze dne 20.5.2008, zn.:ZKI-186/2008-2 vyplývalo, že na danou věc zastává odlišný názor, než žalobci. Za rozhodující skutečnost, která determinuje stav zápisu původně přidělené části pozemku, parc.158/1 v k.ú. Domoraz o výměře 1000m² rozhodnutím ONV v Sušici přídělovou listinou z 6.3.1958, považuje žalovaný postupní smlouvu. Uvedenou smlouvou manželé Alois a Marie Hejpetrovi nabyli předmětný pozemek parc.č.158/1 o výměře 1000m². Smlouva byla registrována Státním notářstvím v Klatovech. Vlastníci sousedních pozemků, původní přídělci Václav a Božena Pikešovi dostali přidělenou část pozemku, parc.č. 158/1 o výměře 1500m², která byla

v polním náčrtu vymezena jako p.č. 158/7 o výměře 618m² a p.č.158/8 o výměře 855m². Tak také byly pozemky zapsány na LV č. 11. Na rozdíl od postupní smlouvy, která je nabývací listinou pro manžele Hejpetrovi. Nabývací listina o vypořádání dědictví po Marii Chlanové, rozené Pikešové uvádí jako předmět dědictví stejné pozemky, p.č.158/7 o výměře 618m² a p.č.158/8 o ývměře 855m², a v těchto údajích jsou pozemky vedeny i v současné době. Taktéž původní přídělci Václav a Anna Pendlovi dostali přidělenou část pozemku, p.č. 158/1 o výměře 1000m², která byla v polním náčrtu vymezena jako p.č.158/9 o výměře 1121m², a také tak je zapsána na LVč . 90. Současní

vlastníci tohoto pozemku, a to Hana Slavíková, rozená Pendlová, nabyla svoji polovinu na základě rozhodnutí o vypořádání dědictví po svém otci Václavu Pendlovi, a Karel Pendl pak nabyl zbývající polovinu tohoto pozemku na základě rozhodnutí o dědictví po Ing. Karlu Pendlovi. Také v těchto listinách je nabývaný pozemek označen p.č.158/9 o výměře 1121m², jako v náčrtu z roku 1959. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že popsání přídělci části pozemku, p.č. 158/1 měli tyto pozemky zapsány v jejich vymezení v JEP, na svých LV a tyto pozemky s jejich výměrami přešly na jejich právní nástupce. Tak tomu však nebylo u manželů Hejpetrových. Žalovaný dále tvrdil, že pokud by katastrální orgány podanému návrhu manželů Hepetrových chtěly vyhovět, musely by změnit geometrické i polohové určení pozemků, p.č. 158/7 a p.č.158/8 (vlastník Bohumil Chlan) i pozemku, p.č. 158/9 (vlastníci Hana Slavíková a Karel Pendl), čímž by hrubým způsobem porušily § 5 odst. 7 katastrálního zákona a rozhodovaly by v rozporu s ustálenou judikaturou nejvyšších soudních orgánů v takových věcech, nemluvě již o tom, že pro takový postup nebyl žalobci předložen jediný důkaz o splnění podmínek podmiňujících takovou opravu, jak stanoví § 8 katastrálního zákona, a odpovídající ustanovení prováděcích vyhlášek č. 190/1996 Sb., resp. č. 26/2007 Sb. Z tohoto důvodu také bylo nutné mimo nevyhovění návrhu na opravu chyby ze dne 10.3.2004, provést bez návrhu i opravu do té doby nesprávného zápisu na LV č.46 (p.č.158/10 o výměře 557m² a st.p.č.42 o ývměře 1201m² zvětšené v roce 1979 o část pozemku, p.č.158/10 a uvést je do souladu s údaji uvedenými v postupní smlouvě, tj. provést zápis ve zjednodušené evidenci jako část pozemku, p.č.158/1). Druhou podstatnou listinou, kterou byly katastrální orgány

povinny respektovat, je pravomocné rozhodnutí Pozemkového úřadu v Klatovech ze dne 7.3.2005, č.j. PÚ II-1046/2003 o upřesnění přídělu provedené formou jednoduché pozemkové úpravy, jehož výsledkem bylo určení části přiděleného pozemku, p.č.158/1 původně Marii Mičkové, v tehdejší době vedeném ve zjednodušené evidenci, jako pozemek, p.č. 158/14- trvalý porost o výměře 443m² s geometrickým a polohovým určením podle listin uvedených v jeho příloze. Promítnutím údajů z těchto listin do údajů katastru vedeným na LV č. 46 je po opravě provedené rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 22.10.2007, č.j.: OR-6/2004-431/12 výsledný stav zápisu týkající se přiděleného pozemku, část p.č.158/1 o výměře 1000m² následující : pozemky, p.č. 158/14 o výměře 443m² a p.č. 158/1 o zbytkové výměře 557m² zapsané ve zjednodušené evidenci. Výměra těchto parcel tedy dává přesnou výměru, kterou měla přidělená část pozemku, p.č. 158/1, tj. 1000m². Není tedy pravdou to, co uvádějí žalobci, že napadeným rozhodnutím byly dotčeny jejich vlastnické vztahy a jejich vlastnictví se zmenšilo. Pozemek st.p.č. 42/2 o výměře 19² 7jme veden

v souladu s § 4 odst. 4 písm. b/ vyhlášky č. 26/2007 Sb. jako zastavěná plocha a nádvoří, neboť na této části je postavena část domu č.p. 44 a spolu s p.č.158/10 o výměře 360m² musí být vedeny bez LV, neboť žalobci nepředložili doklad, že jsou vlastníci pozemku, p.č. 158/10.

V další části svého vyjádření žalovaný uváděl, že v dané věci nebylo nikdy rozhodováno o vlastnickém právu. Katastrální úřad nerozdělil pozemek st.p. 42, nýbrž jen opravil zápis chybných údajů o tomto pozemku v údajích katastru, do něhož byla v roce 1979 po dokončení přístavby domu přisloučena i část pozemku, p.č.158/10, k níž neměli manželé Hejpetrovi lsitinu prokazující, že jsou vlastníci uvedeného pozemku. Tuto přisloučenou část katastrální úřad vrátil kpřidělené části pozemku, p.č.158/1 vedeného ve zjednodušené evidenci a nově vytvořenou st.p.č.42/2 o výměře 197m² ponechal bez listu vlastnictví z důvodu, že podle § 4 odst. 4 vyhlášky č. 26/2007 Sb. stavby mohou být evidovány jen na pozemcích s druhem zastavěná plocha a nádvoří v katastru označené jako stavební parcela. K této změně v údajích katastru, jež katastrální orgány provedly v souladu se svou působností a pravomocí, zajisté nepotřebují vyjádření stavebního úřadu. V předchozím i současném výpisu LV č.46 manželů Hejpetrových je uveden přidělený pozemek (část pozemku, p.č.158/1) s celkovou výměrou 1000m², byť s rozdílným způsobem zápisu, a to v současné době jako část p.č.158/1 s výměrou 557m² vedená ve zjednodušené evidenci a pč. .158/14 o výměře

443m². Žalovaný připomínal, že manželé Hejpetrovi nabyli dědictvím a později převedli postupní smlouvou přidělenou část pozemku, p.č. 158/1 o výměře 1000m² jen pod tímto označením a nikoli jako p.č.158/10 o výměře 1000m². Z tohoto důvodu je tak vedena i po provedené opravě, vyjma části o výměře 443²m, kterou Pozemkový řaúd v Klatovech vymezil svým rozhodnutím jako p.č.158/14.

Žalovaný rovněž zmiňoval, že podle Směrnice Ústřední správy geodézie a kartografie v Praze pro založení JEP ze dne 7.6.1956, č.j. 242-334-8000/56 byly pro založení mapových elaborátů JEP využity katastrální mapy, které byly doplňovány mimo jiné na základě tzv. polních náčrtů vyhotovených v rámci místního šetření ke zjištění skutečného stavu v přírodě. Polní náčrty se

vyhotovovaly v konkrétním měřítku, které mělo být v náčrtu uvedeno. Pokud nebylo uvedeno, jednalo se o schématický orientační náčrt, kde byly pro zákres do mapy využity v něm uvedené kóty. Co se týká určování výměr parcel v JEP, mohly být převzaté z platných měřických podkladů (tzn. pokud byly vykázané na geometrických plánech, přídělových listinách a jiných podkladech) pouze po přezkoušení správnosti zobrazení na těchto podkladech. V opačném případě byly výměry vypočtené buď z přímo měřených délek u jednoduchých obrazců nebo pomocí planimetru ze zákresu v mapě či graficky, což byl nejčastější způsob. V případě měřického náčrtu z května 1959 se jedná o měřický podklad, u něhož není především uvedeno, v jakém měřítku byl vyhotoven, a navíc i kóty v něm uvedené zcela jasně prokazují, že se jedná pouze o schematický orientační náčrt (stačí např. porovnat šířku zobrazení pozemků, p.č.158/7 a p.č.158/8 s naměřenými údaji – podle zobrazení v náčrtu se jeví pozemek, p.č.158/7 širší než pozemek, p.č.158/8, ovšem podle naměřených hodnot je tomu zcela obráceně). Jedná se tedy o podklad, kde pro zobrazení v mapě jsou určujícími údaji právě kóty (oměrné míry). Podle těchto údajů byl proveden zákres do mapy JEP a graficky pak byly z mapy určené výměry, což prokazuje přiložený tiskopis pro výpočet výměr parcel. Tyto údaje jsou jediné, z nichž je možné identifikovat pozemek, p.č. 158/10 a jeho výměru. Tvrzení žalobců o tom, že kóty v náčrtu jsou smyšlené, není ničím podložené, a stejně tak, jako tvrzení, že náčrt je zpracován v měřítku 1:1000. Z celkové výměry sousedních přidělených pozemků není samozřejmě možné v žádném případě dovozovat, že výsledek měření, tzn. zákres jednotlivých nově označených pozemků, je zpracován v takovém měřítku, jak tvrdí žalobci. I pokud by žalovaný připustil, že by bylo možné prokázat vyhotovení náčrtu 1:1000, nemohla by být výměra p.č. 158/10 určena 1.000m², ale maximálně 800m². Žalovaný dodával, že je zvláštní, že žalobci sami vlastně nemají zcela vyhraněný názor na to, jakou výměru měla p.č. 158/10, když tvrdí, že správná výměra měla být 10 arů do roku 1975 a zároveň, že pozemek, p.č. 158/10 byl vyměřen na necelé části přídělu p.č. (PK) 158/1 o výměře 10 arů. Tvrzení žalobců o tom, že společná přístupová cesta určuje polohu přidělených pozemků, může být pouze domněnkou. Tato cesta, pokud něco spojovala, jak je zřejmé z polního náčrtu z JEP, tak to byl objekt drůbežárny s cestou p.č. 157 a vedla jen okolo pozemku, p.č. 158/7 (přídělci manželé Pikešovi). Tato tzv. cesta označená v JEP jako pozemek, p.č. 158/6 o výměře 122m² zanikla v roce 1997 v návaznosti na kupní smlouvu uzavřenou mezi Hanou Edlovou a Janem Pacákem, jejíž součástí byl geometrický plán zak.č. 43-397/94 s vkladem vlastnického práva do katastru č.j. V-11-679/98. Domněnka žalobců, že předmětem rozhodnutí musí být i námitky nebo připomínky uplatněné ve správním řízení, nemá oporu ve správním řádu. V jeho § 68 odst. 3 je jednoznačně uvedeno, že správní orgán v odůvodnění uvede mimo jiné i „informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“. Žalovaný také uváděl, že změna zápisu v katastru na základě zrušeného rozhodnutí žalovaného předchozím rozsudkem soudu, byla provedena až po sdělení Nejvyššího správního soudu o nevyhovění kasační stížnosti, a že v napadeném rozhodnutí se vyskytly drobné písařské chyby, např.- měřický- polní náčrt, příjmení Míček – Míčka, přepis v č.j. rozhodnutí o vypořádání dědictví. Tato pochybení však nemohla mít sebemenší vliv na průběh řízení či samotný výrok ve věci. Žalovaný zdůrazňoval, že vprůběhu předchozích řízení prokázal dostatečné pochopení pro věcné řešení této věci, a to jak opakovaným jednáním u Pozemkového úřadu v Klatovech, tak i snahou podat žalobcům podrobné ústní vysvětlení při jejich očekávané návštěvě v souvislosti s oznámením o možnosti seznámení s podklady pro připravované rozhodnutí o odvolání, čehož nebylo využito. Žalovaný navrhoval zamítnutí ažloby. Ve vyjádření uvedl žalovaný své důkazní návrhy. K vyjádření přiložil správní spisy.

Dne 4.6.2008 vydal soud pod č.j. 57Ca 28/2008-90 usnesení, kterým nepřiznal žalobě odkladný účinek. Usnesení nabylo právní moci dne 16.6.2008.

V replice žalobců ze dne 15.7.2008 ani ve stanovisku žalovaného ze dne 16.9.2008, zn.: ZKI-303/2008 nebyly podle názoru soudu uvedeny žádné nové skutečnosti.

Z kupní smlouvy, kterou dne 10.4.2009 uzavřeli Karel Pendl a Hana Slavíková (jako prodávající na straně jedné) a oba žalobci (jako kupující na straně druhé), a jež byla předložena soudu k nahlédnutí, vyplývalo, že žalobci se dne 15.4.2009 stali vlastníky pozemku, parc. č.158/9 (zahrady) o výměře 1121m² v k.ú. Domoraz.

Osobou zúčastněnou na řízení byl pan Bohuslav Chlan, jenž se k věci samostatně nevyjádřil.

Ohledně obsahu předložených správních spisů považuje soud za dostačující odkázat na tu část odůvodnění předchozího rozsudku soudu v dané věci ze dne 16.3.2007, č.j. 30 Ca 23/2005-65, jež se zabývala obsahem správních spisů (tj. spisů žalovaného a katastrálního úřadu). Pokud pak jde o obsah správních spisů po vydání naposled citovaného rozsudku, je namístě uvést, že katastrální úřad učinil značný počet procesních úkonů, jejichž cílem bylo získání grafického přídělového plánu pozemků pro k.ú.Domoraz ve vztahu k přídělové listině právních předchůdců žalobců ze dne 6.3.1958. Grafický přídělový plán však nebyl nalezen.

Ve správních spisech je založeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Klatovy (dále jen pozemkový úřad) ze dne 7.3.2005, zn. PÚ II – 1046/2003. Tímto správním úkonem (v rámci jednoduchých pozemkových úprav) provedl pozemkový úřad rekonstrukci přídělů spočívající i v určení hranic pozemku v k.ú. Domoraz, (PK) p.č.158/1 o výměře 443m² na pozemek (KN), p.č.158/14 o stejné výměře. Účastníky tohoto řízení byli i oba žalobci. Na rozhodnutí je vyznačena právní moc jako dne 24.8.2005.

Ze správních spisů vyplývá, že katastrální úřad vydal dne 22.10.2007, pod č.j: OR-6/2004-431/12 a podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, rozhodnutí. Výrokem 1) rozhodnutí katastrální úřad nevyhověl žádosti žalobců o opravu údajů vkatastru nemovitostí k pozemku, p.č.158/10 v k.ú. Domoraz tak, aby tato parcela byla zapsána na LV č.46 s výměrou 1000m² a tomuto odpovídal i zákres v katastrální mapě. Výrokem 2) rozhodnutí katastrální úřad z úřední povinnosti opravit zápis údajů k pozemku, p.č.158/10 a k pozemku, p.č. st.p.č. 42 a k pozemku evidovanému ve zjednodušené evidenci – původní pozemkový katastr č.158/1 v k.ú. Domoraz podle údajů uvedených v listinách založených ve sbírce listin na katastrálním úřadu. Katastrální úřad dále vyslovil, že pozemek, p.č.158/10 bude nadále evidován bez LV a zákres jeho hranic v katastrální mapě se nemění. Výměra pozemku, p.č. 158/1, vedeného ve zjednodušené evidenci, se opravuje na 557m². Pozemek, p.č. st.42 se rozěludje na st.42/1 o výměře 1004m²,

který se zapisuje na LV č.46, a na st.42/2 o výměře 197m², který je evidován bez LV. Dům č.p. 44 bude evidován na stav. parcelách č. 42/1 a 42/2.

Ze správních spisů je nepochybné, že žalobci podali proti tomuto celému rozhodnutí společné odvolání, jež bylo katastrálnímu úřadu doručeno dne 6.11.2007. V odvolání namítali, že nebyl respektován rozsudek soudu v této věci, a že katastrální úřad opět nevysvětlitelným způsobem zasahuje do získaných vlastnických práv žadatelů. Předmětem řízení nebyla žádost o dělení pozemku, st.p.č. 42 ani evidování pozemku, p.č. 158/10 bez LV. Katastrální úřad není oprávněn scelovat ani dělit pozemky. Žalobci poukazovali na to, že žádné řízení zahájení z tzv. vlastního podnětu katastrálního úřadu nebylo zahájeno. Tím nebyl dán prostor pro uplatňování práv účastníků řízení. Katastrální úřad nerespektoval ani § 8 katastrálního zákona, podle něhož může opravit chybné údaje na základě nových listin. Katastrální úřad se nezabýval všemi námitkami a připomínkami, jež byly uplatněny účastníky řízení.

Listinou ze dne 20.12.2007, zn.:34050/O-81/521/2007 informoval žalovaný účastníky řízení o tom, že shromáždil všechny podklady nezbytné k posouzení odvolání žalobců, že se účastníci řízení se mohou s nimi seznámit, popřípadě navrhnout jejich doplnění, a to ve dnech 4.1.2008 -11.1.2008.

Po provedeném řízení vydal žalovaný dne 5.2.2008, pod zn.:ZKI-O-81/521/2007 rozhodnutí, kterým na základě § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobců zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 22.10.2007, č.j.:OR-6/2004-431/12 potvrdil. V podrobném odůvodnění žalovaný nejdříve popsal průběh celého správního řízení. Zabývals e předmětem řízení o institutu opravy chyby v katastru podle § 8 katastrálního zákona. Poukázal na to, že výchozím podkladem bylo přídělová listina ze dne 6.3.1958. Podle ní nabyli manželé Jan a Marie Míčkovi vlastnické právo k části pozemku, p.č.158/1 o výměře 1000m² (role). Předmětem uvedeného přídělu byla podle žalovaného také společná cesta o výměře 1²0. 0Km přídělové listině nebyl přiložen grafický přídělový plán, z něhož by bylo patrné, které části pozemku, p.č.158/1 získali jednotliví vlastníci. Ve sbírce listin katastrálního úřadu je uložen měřický náčrt pol.1 z roku 1959, kterým byly v tehdejší JEP odděleny přidělené pozemky a označeny parcelními čísly. Byl oddělen i pozemek, p.č.158/10, u něhož byla uvedena výměra 557m². Postupem doby se stala vlastnicí pozemků Marie Míčková. U pozemku, p.č.158/10 zapsaném na LV č.46 pro Marií Míčkovou došlo pouze k jediné dílčí změně, a to v souvislosti s rekonstrukcí rodinného domu č.p.44 původně stojícím jen na pozemku, st.p.č.42. Podle náčrtu pol. č.16 zasáhla provedená rekonstrukce i do části pozemku, p.č.158/10. Z tohoto důvodu byla z uvedeného pozemku oddělena jeho část o velikosti 197m², která byla sloučena se

stávajícím pozemkem, p.č.42. Současně byla také výměra pozemku, p.č.158/10 o tuto výměru snížena na výslednou výměru 360²m (jak je podle žalovaného dokumentováno ve včýepotním

protokolu přiloženém k citovanému měřickému náčrtu). Popsaná změna byla zapsána do evidence nemovitostí PVZ č. 42/1979. Tento stav zápisů trval až do roku 2004.

Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí rovněž mimo jiné konstatoval, že na základě měřických náčrtů, seznamu pozemků JEP a podle prvotních zápisů v nově založených LV z období zakládání právních vztahů v evidenci nemovitostí podle zákona č.22/1964 Sb., a vyhlášky č. 23/1964 Sb., byl příděl z roku 1959 vymezen uvedeným měřickým náčrtem pro část pozemku, p.č. 158/1 o výměře 1500m² u přídělců Pikešových, jako p.č. 158/7 a p.č. 158/8 o výměrách 618m² a 856m², tedy

celkem 1473m², u přídělců Pendlových pak část pozemku, p.č.158/1 o výměře 1000m², jako p.č.158/9 o výměře 1121m², tudíž ve výěmrách odpovídajícím původnímu přídělu. U přídělců

manželů Míčkových byla přidělena část pozemku, p.č.158/1 o výměře 1000m², jež byla vymezena citovanými doklady jako p.č. 158/10 o výměře 557m² a část pozemku, p.č. 158/1 o výměře 443m² v užívání zapsaném na zadní části tohoto LV, byť nebyl vevidenci nemovitostí založen grafický podklad o tom, kde se tato část nacházela. Celkem tedy ve vlastnictví těchto přídělců byla zapsána celá výměra 1000m², jak odpovídalo přídělu z roku 1959. Uvedený měřický náčrt pol.č.1, jak bylo následně zjištěno, byl a zůstává jediným grafickým podkladem, který vymezil přidělené části pozemku, p.č.158/1, provedl jejich označení parcelními čísly a také určil výměru nově vzniklých parcel.

V odůvodnění rozhodnutí žalovaný také konstatoval, že právní předchůdkyni žalobců (Marii Míčkové) svědčilo vlastnické právo k části bývalé PK parcely č.158/1 o výměře 1000m², ač v postupní smlouvě z roku 1975, kterou žalobci nabyli pozemek do bezpodílového vlastnictví, se již o části pozemku, p.č.158/1 a o konkrétní výměře tohoto pozemku nehovoří.

Žalovaný uvedl, že katastrální úřad ani on sám nikdy netvrdily, že předmětem žádosti žalobců ze dne 10.3.2004 také byla žádost o dělení pozemku st.p.č. 42 nebo evidování pozemku, p.č. 158/10 bez LV.

Otázkou společné příjezdové cesty se katastrální úřad nezabýval proto, že žalobci ve své žádosti o opravu údajů katastru nevznesli námitky týkající se této parcely.

Žalovaný se v odůvodnění rovněž rozhodnutí zabýval výkladem údajů uvedených v zápisu Státního notářství v Klatovech, č.j.R-I-880/1975, což bylo podle jeho názoru klíčovou otázkou pro rozhodnutí ve věci. V úvahu přicházely dva závěry. Prvý závěr ohledně zápisu svědčil o tom, že žalobci nabyli mimo jiné pozemky, p.č. 42 a st.p.158/1 v k.ú. Domoraz s údaji, jak byly zapsány v evidenci nemovitostí ke dni registrace (postupní) smlouvy na LV č. 46 a vyznačeny tvehdy platné mapě, tj. pozemek st.p.č. 42 o výměře 1140m², pozemek, p.č.158/10 o ývměře 360m² a část pozemku, p.č.158/1 o výměře 443m² vedený ve zjednodušené evidenci a bez grafického učerní.

Podle druhého závěru nabyli žalobci popsanou smlouvou pozemek, p.č.158/1 v k.ú. Domoraz s údaji uvedenými v rozhodnutí o dědictví č.j. D 662/70-29, č.j.část p.č.158/1 o výměře 10 arů podle údajů odpovídajících přídělové listině. Žalovaný také uvedl, že při řešení věci nelze opomenout judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se katastru nemovitostí. Zároveň podle něho nelze přehlédnout, že v průběhu správního řízení pozemkový úřad provedl upřesnění přídělu z roku 1959, a to rozhodnutím ze dne 7.3.2005, zn. PÚ II – 1046/2003.

Žalovaný připomínal, že podle § 68 odst. 3 správního řádu nemusí rozhodnutí katastrálního úřadu obsahovat výrok o námitkách účastníků řízení. Také podle něho nelze přisvědčit odvolací námitce žalobců o tom, že přijaté rozhodnutí katastrálního úřadu neodpovídá rozhodování ve skutkově obdobných případech - ohledně pozemků, p.č.158/7, 158/8 a 158/9, což jsou pozemky sousedící s pozemkem, p.č. 158/10. Uvedené pozemky jsou zapsány na LV jejich vlastníků, zatímco pozemek č.158/10 je veden bez LV. Dodržení uvedené zásady brání podle žalovaného především okolnost, že pozemek, p.č. 158/10 o výměře 360m², na rozdíl od nabývacích listin vlastníků sousedních pozemků, je v nabývacích listinách žalobců označen jako část pozemku, p.č. 158/1, což odpovídá přídělové listině.

V závěru odůvodnění rozhodnutí dospěl žalovaný k závěru, že žádnými důkazy nebylo prokázáno, že by pozemek vedený v katastru pod p.č. 158/10 mohl kdy mít výměru 1000m² a jeho hranice by odpovídaly stavu oplocení, jak se domáhali žalobci. Žalovaný konstatoval, že se přiklonil k závěru prvnímu, když vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, které považují za rozhodující zajištění souladu údajů v katastru s údaji v listinách, které jsou založeny ve sbírce listin, tj. v daném případě postupní smlouva z roku 1975. Pokud se vlastníci sousedních pozemků ve svých vyjádřeních k odvolání žalobců kladně vyjadřovali k názoru žalobců, žalovaný konstatoval, že pokud by se postupovalo podle názoru žalobců, došlo by k zásahu do vlastnického práva (sousedů žalobců) vymezeného hranicemi pozemků, p.č. 158/7, 158/8 a 158/9, které nabyli relevantními listinami. Taková změna je podle žalovaného možná občanskoprávním postupem, např. některým ze způsobů upravených v občanském zákoníku. Tento postup se však nachází mimo rozsah působnosti a pravomoci katastrálních orgánů.

Během jednání konaného dne 13.1.2010 přednesli účastníci řízení podrobná ústní stanoviska, ve kterých trvali na názorech, jež předtím uvedli v písemných podáních. Při tomto jednání předložil žalovaný soudu své opravné usnesení ze dne 11.1.2010, č.j.:ZKI-O-81/521/2007-1/2009 vydané na základě § 70 správního řádu. Tímto opravným usnesením nahradil žalovaný vyjmenované části odůvodnění svého rozhodnutí zn.:ZKI–O- 81/521/2007-1/2009. Nyní citované opravné usnesení žalovaného nebylo pravomocné, a proto soud odročil jednání na den 27.1.2010. Později bylo soudu doručeno opravné usnesení žalovaného ze dne 14.1.2010, č.j.:ZKI-O-81/251/2007-1/2010 vydané podle § 70 správního řádu, a proto soud jednání nařízené na den 27.1.2010 přeložil na den 14.2.2010. Citovaným opravným usnesením ze dne 14.1.2010 žalovaný opravil zřejmé zřejmé neprávnosti svého opravného usnesení ze dne 11.1.2010. Z předložených správních spisů žalovaného, které se týkaly výše popsaných opravných usnesení, bylo zjištěno, že opravné usnesení žalovaného ze dne 11.1.2010 nabylo právní moci dne 13.1.2010 a opravné usnesení žalovaného ze dne 14.1.2010 nabylo právní moci dne 18.1.2010.

Při jednání soudu konaném dne 14.2.2010 odkázali na oba účastníci řízení na svá konečná vyjádření přednesená při jednání soudu dne 13.1.2010.

Osoba zúčastněná na řízení se jednání soudu soudu konaného dne 13.1.2010 nezúčastnila.Naproti tomu se jednání soudu konaného dne 14.2.2010 zúčastnila, ale samostatně se k věci nevyjádřila.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v řízení, jež bylo zatíženo dále uvedenými vadami, které mohly mít vliv na rozhodnutí ve věci samé – o opravě chybných údajů v katastru.

Nejdříve považuje soud za potřebné uvést, že po vydání předchozího rozsudku téhož soudu (č.j. 30Ca 23/2005-65) nezatížil katastrální úřad „nové“ rozhodnutí ze dne 22.10.2007, č.j.:OR-6/2004-431/12 vadou, pro kterou bylo soudem zrušeno jeho dřívější rozhodnutí ze dne 1.12.2004, č.j.:OR-6/2004-431/6 (i navazující odvolací rozhodnutí žalovaného ze dne 11.2.2005, č.j. 34050-/O-4/31/2005), tj. nepřezkoumatelností z důvodů rozporuplnosti výroku rozhodnutí a zčásti i jeho odůvodnění. Stejný závěr platí i proto nyní napadené odvolací rozhodnutí žalovaného ze dne 5.2.2008, zn.:ZKI-O-81/521/2007.

Z tohoto pohledu proto nebyl žalobní bod, ve kterém žalobci vytýkali správním orgánům (tj. katastrálnímu úřadu a žalovanému), že postupovaly v rozporu s rozsudkem soudu č.j. 30Ca 23/2005-65 opodstatněný.

Oba správní orgány se ovšem dopustily jiného pochybení, z něhož je patrné, že se neřídily závazným právním názorem soudu vyjádřeným v dřívějším rozsudku soudu.

V posuzované věci se jednalo o provedení řízení a vydání rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb. (katastrální zákona), vyhlášky č. 26/2007 Sb.(katastrální vyhláška) a podle zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád).

V této souvislosti považuje soud za podstatné zdůraznit, že institut opravy chybných údajů katastru je určen k tomu, aby údaje katastru byly v souladu s listinami založenými ve sbírce listin (vedených u katastrálního úřadu). Oprava chyby v katastrálním operátu má tedy výlučně evidenční charakter (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.4.2009, č.j. 4As 61/2006-68, který je dostupný v ASPI).

Řízení podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona o opravě chyby se zahajuje na základě návrhu vlastníka nebo jiného oprávněného, jenž mohou, ale nemusí návrh podat, a kteří musí (pokud chtějí, aby byla provedena) svá tvrzení o chybných údajích doložit. Za takových okolností pak mají (právní) nárok na provedení opravy (např. zčásti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.11.2009, č.j. 5As 47/2009-84, který je dostupný v ASPI).

Naproti tomu na základě § 8 odst. 2 katastrálního zákona je katastrální úřad povinen opravu provést, pokud chybné údaje zjistí. Jedná se o řízení zahajované podle § 46 správního řádu z úřední moci katastrálního úřadu.

Pokud jde o řízení zahajované na základě návrhu, vyslovil soud vpředchozím rozsudku (č.j. 30Ca 23/2005-65) názor, že v takovém případě vymezuje předmět opravy a disponuje s nám navrhovatel. Správní orgán je návrhem na opravu chybných údajů katastru, tj. konkrétně tím, který údaj katastru je považován za chybný a jaký by měl být správný, vázán. Za stanovených podmínek lze návrh na opravu údajů v katastru provést nebo neprovést, resp. návrhu na opravu údajů vyhovět

nebo jej zamítnout. [Tam, kde to připadá v úvahu, je možno opravu zčásti provést a zčásti neprovést, resp. návrhu zčásti vyhovět a zčásti jej zamítnut]. Správní orgán však není v řízení o návrhu na opravu chybných údajů katastru oprávněn měnit údaje, o jejichž opravu navrhovatel nežádal, nebo měnit údaje jinak než navrhovatel žádal.

Z předložených správních spisů vyplývá, že v době podání návrhu žalobců (v posuzovaném řízení navrhovatelů) na opravu údajů v katastrálním operátu byl pro k.ú. Domoraz, na listu vlastnictví č.46 (pro žalobce) veden i pozemek, parc. č.158/10 (zahrada) o výměře 360m².

Ze správních spisů je rovněž patrné, že žalobci od podání návrhu na opravu chybných údajů katastru do skončení tohoto druhu správního řízení považovali za chybnou výměru stávajícího pozemku, parc.č.158/10 a této výměře odpovídající zákres hranice pozemku v katastrální mapě. Správnou měla být podle žalobců výměra 803m² (popsaného pozemku) a této výměře odpovídající zákres hranice uvedeného pozemku v katastrální mapě (viz. např. zápis z ústního jednání katastrálního úřadu ze dne 16.11.2004, zn. OR-6/2004-431 s oběma žalobci).

V rozporu s výše popsaným principem řízení zahajovaného na základě návrhu ažlobců (a zároveň v rozporu se závazným právním názorem soudu vyjádřeným v odůvodnění jeho předchozího rozsudku č.j. 30Ca 23/2005-65- § 78 odst. 5 s.ř.s.) však vydal katastrální úřad dne 22.10.2007, pod č.j.:OR-6/2004-431/12 rozhodnutí, v jehož výroku 1) vyslovil, že žádosti Aloise Hejpetra a Marie Hejpetrové o opravu údajů v katastru nemovitostí k pozemku, parc.č.158/10 v k.ú. Domoraz tak, aby tato parcela byla zapsána na listu vlastnictví č. 46 s výměrou 1000m² a tomuto odpovídal i zákres hranice v katastrální mapě se nevyhovuje.

Z tohoto, co bylo nyní uvedeno je zřejmé, že katastrální úřad rozhodl (a v dané souvislosti není podstatné, zda návrhu vyhověl nebo nevyhověl) nikoli o návrhu žalobců na opravu údajů k pozemku, parc.č.158/10 - na výměru 803m² (včetně tomu odpovídající zákresu hranic pozemku v katastrální mapě), ale o žalobci nenavrhované výměře 1000m² stejného pozemku.

Tato podstatná vada řízení mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, tzn. na rozhodnutí katastrálního úřadu [jeho výroku 1)] ohledně požadavku žalobců na opravu výměry předmětného pozemku na výměru 803m² (a tomu odpovídající zákres hranice pozemku v katastrální mapě).

V odvolacím řízení nezajistil žalovaný nápravu, a proto je i jeho rozhodnutí ze dne 5.2.2008, zn.: ZKI-O-81/521/2007 „zatíženo“ stejnou vadou.

V tohoto úhlu byl žalobní bod, ve kterém žalobci namítali, že správní orgány rozhodly v rozporu s (pozn.soudu: předchozím) rozsudkem soudu č.j. 30Ca 23/2005-65, důvodný.

Na tomto místě musí ovšem soud současn ěžalobcům připomenout jiný, výše již vyjádřený, princip řízení o opravě chybného údaje v katastru, a to jejich povinnost, aby svá tvrzení o namítané chybě vyjádřené v jejich návrhu na zahájení řízení podle § 8 odst. 1 katastrálního doložili listinou (§ 27a katastrálního zákona, § 52 správního řádu).

Soud považuje na nezbytné dále uvést, že vzhledem k tomu, že opravou chyby k pozemku, parc.č.158/10 v k.ú.Domoraz se katastrální úřad zabýval i ve výroku 2) rozhodnutí ze dne 22.10.2007, č.j.:OR-6/2004-431/12 (i žalovaný v rozhodnutí ze dne 5.2.2008, zn.:ZKI-O-81/521/2007), a současně z dále popsaného důvodu, nemohl se (soud) zabývat opodstatněností návrhu žalobců provedení opravy chyby ve vztahu k pozemku, parc.č. 158/10 v k.ú. Domoraz, protože by sám rozhodoval o předmětném návrhu žalobců, což mu v daném soudním řízení nepřísluší.

Podle názoru soudu je nyní třeba se zabývat výrokem 2) rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 22.10.2007, č.j.: OR-6/2004-431/12. Jak bylo v předchozí části tohoto rozsudku již uvedeno, katastrální úřad ve výroku vyslovil, že podle § 8 katastrálního zákona z úřední povinnosti opravuje zápis údajů k pozemku, parc.č.158/10 a k pozemku st.p.č. 42 a k pozemku evidovanému ve zjednodušené evidenci – původní pozemkový katastr č.158/1 k.ú. Domoraz podle údajů uvedených v listinách založených ve sbírce listin na katastrálním úřadu. Pozemek, parc.č.158/10 bude nadále evidován bez listu vlastnictví a zákres jeho hranic v katastrální mapě se nemění. Výměra pozemku č p.č.158/1, vedeného ve zjednodušené evidenci, se opravuje na 557m². Pozemek, p.č.st. 42 se rozděluje na st. 42/1 o výměře 1004m², který se zapisuje na LVč . 46, a st. 42/2 o výměře 197m², který je evidován bez LV. Dům č.p. 44 bude evidován na dvou stav. parcelách č. 42/1 a 42/2.

Jak vyplývá z obsahu samotného výroku 2) rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 22.10.2007, č.j.:OR-6/2004-431/12, provedl katastrální úřad opravu údajů (ve výroku rozhodnutí konkretizovaných pozemků v k.ú. Domoraz) podle § 8 katastrálního zákona z úřední moci.

Nejsou tedy žádné pochybnosti o tom, že citované rozhodnutí mělo „dovršit“ řízení, které katastrální úřad zahájil z úřední povinnosti (§ 8 odst.2, § 27a katastrálního zákona, § 46 odst. 1 správního řádu).

Takové řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámí zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení nebo ústním prohlášením (§ 46 odst. 1 správního řádu).

Podle § 27 odst. 1 písm. b/ správního řádu jsou účastníky řízení v řízení ( pozn. soudu: zahájeném) z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají nebo nemají.

Oznámení (pozn. soudu: o zahájení řízení z moci úřední) musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby (§ 46 odst. 1 správního řádu).

V předložených správních spisech se ale žádné oznámení katastrálního úřadu o zahájení řízení z moci úřední nenachází.

V katastrálním zákoně ani ve správním řádu není podle názoru soudu žádné ustanovení, jež by správnímu orgánu (pozn. soudu: v dané věci katastrálnímu úřadu) dovolovalo považovat návrh na zahájení řízení na opravu chyb v katastru podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona (§ 44 správního řádu) zároveň za oznámení o zahájení řízení o opravě chyb v katastru z moci úřední podle § 8 odst. 2 katastrálního zákona (§ 46 odst. 1 správního řádu).

Přitom je namístě uvést, že o zahájení řízení je správní orgán povinen uvědomit bez zbytečného odkladu všechny jemu známé účastníky (§ 47 odst. 1 správního řádu).

Katastrální zákon ani správní řád podle názoru nedovolují, aby za oznámení o zahájení řízení z moci úřední bylo považováno oznámení rozhodnutí ve věci samé [pozn. soudu: v dané věci rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 22.10.2007, č.j.: OR-6/2004-431/12- výrok 2)].

Soud proto konstatuje, že katastrální úřad nezahájil z moci úřední řízení o opravě chyb v katastru podle § 8 odst. 2 katastrálního zákona. Tímto právně vadným postupem byli žalobci (pozn. soudu: v dané věci jako jedni z účastníků řízení zahajovaného z moci úřední) zkráceni na svých ( procesních ) právech.

V této souvislosti je především nutné poukázat na § 36 odst. 1 správního řádu, ve kterém je uvedeno, že nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit návrhy. V § 36 odst. 2 téhož zákona je uvedeno, že účastníci mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Pokud o to požádají, poskytne jim správní orgán informace o řízení, nestanoví-li zákon jinak. V § 36 odst. 3 stejného zákona je mimo jiné uvedeno, že nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dánam ožnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Podle § 38 odst. 1 správního řádu mají účastníci a jejich zástupci právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci. Jistě také nelze přehlédnout § 52 správního řádu, v němž je uvedeno, že účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníkův ázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

Vzhledem k tomu, že katastrální úřad řízení z moci úřední nezahájil, jak bylo již uvedeno, byli žalobci jeho rozhodnutím ze dne 22.10.2007, č.j.: OR-6/2004- 431/12 zkráceni na výše popsaných právech.

Toto podstatné porušení ustanovení o správním řízení mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (provedení opravy údajů katastru v moci úřední).

V odvolacím řízení nezajistil žalovaný nápravu, a proto je i jeho rozhodnutí ze dne 5.2.2008, zn.: ZKI-O-81/521/2007 „zatíženo“ stejnou vadou.

V popsaném směru byl žalobní bod, ve kterém žalobci namítali, že bylo rozhodnuto o předmětu řízení, o němž nebylo řízení zahájeno, důvodný.

Katastrální zákon ani správní řád neukládaly katastrálnímu úřadu ani žalovanému povinnost zařadit do výroku rozhodnutí závěr ohledně námitek uplatněných účastníky vprůběhu správního řízení (§ 27a katastrálního zákona, § 68 odst. 2 správního řádu). S takovými námitkami se ale musel správní orgán vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí (§ 27a katastrálního zákona, § 68 odst. 3 správního řádu).

Vzhledem k tomu nebyl žalobní bod žalobců, v němž tvrdili, že oba správní orgány nerozhodly o námitkách účastníků řízení, shledán nedůvodným.

Katastrální úřad ani žalovaný nemohly předvídat, jaká tvrzení by žalobci v řízení zahájeném z moci úřední učinili, a které důkazy by navrhli provést. Nelze tak vyloučit, že by žalobci v průběhu řízení uvedli tvrzení obsažená v žalobě, a proto se soud při posuzování žaloby nemohl zabývat dalšími žalobními body, protože takové závěry musí nejdříve učinit katastrální úřad, popřípadě v odvolacím řízení žalovaný.

Na tomto místě považuje soud za vhodné dodat, že při splnění předpokladů uvedených v § 140 správního řádu může správní orgán (pozn. soudu: v dané věci katastrální úřad) usnesením spojit řízení o opravě chyby v katastru zahájeném na základě návrhu žalobců s řízením o opravě chyby v katastru, jež by bylo zahájeno z moci úřední, a po provedeném řízení v zájmu hospodárnosti řízení vydat jediné rozhodnutí.

Žaloba byla shledána důvodnou, a proto soud rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 5.2.2008, zn.:ZKI-O-81/521/2007 (včetně opravných usnesení žalovaného ze dne 11.1.2010, č.j.:ZKI-O-81/521/2007-1/2009 a ze dne 14.1.2010, č.j.:ZKI-O-81/521/2007-1/2010) pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 76 odst. 1 písm. c/, § 78 odst. 1,4 s.ř.s.- výrok I. rozsudku). S ohledem na to, že stejnými vadami bylo „zatíženo“ i řízení, jež bylo „završeno“ rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 22.10.2007, č.j.:OR-6/2004-431/12, zrušil soud i toto rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s.ř.s. – výrok I. rozsudku). Správní orgán bude v dalším řízení vázán právními názory soudu, které vyslovil v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Soud neprovedl důkaz listinami navrženými žalobci vžalobě ani listinami navrženými žalovaným v jeho vyjádření k žalobě, neboť provedení těchto důkazů nebylo nutné k posouzení žaloby.

Závěrem považuje soud pro účely dalšího správního řízenív této věci (tzn. po právní moci tohoto rozsudku) za potřebné sdělit, že ze správních spisů je podle jeho názoru nepochybné, že katastrální úřad se řadou procesních úkonů (žádostmi archívům, správním úřadům i fyzickým osobám) snažil získat grafický přídělový plán pro k.ú. Domoraz ve vztahu k přídělovým listinám ONV v Sušice ze dne 6.3.1958 (jeden příděl získali rodiče žalobkyně Marie Hejpetrové). Grafický přídělový plán ale nebyl nalezen, a tak nejsou pochybnosti o tom, že jediným grafickým dokladem je polní náčrt č.1 z měsíce května roku 1959. Soud považuje za nezbytné rovněž uvést, že v dalším řízení je nutné respektovat i rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Klatovy ze dne 7.3.2005, zn. PÚ II – 1046/2003, jež mělo nabýt právní moci dne 24.8.2005 (pokud nebylo zákonným způsobem změněno či zrušeno). Rozhodnutí se týká rekonstrukce přídělů v k.ú. Domoraz a zčásti se vztahuje i k oběma žalobcům.

Žalobci měli ve věci plný úspěch (na základě jejich žaloby bylo zrušeno napadené rozhodnutí žalovaného), a proto soud každému z nich přiznal proti žalovanému právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů v řízení před soudem (§ 60 odst. 1, § 57 odst. 1 s.ř.s.). Tyto náklady spočívaly u žalobce Aloise Hejpetra v zaplacení jedné poloviny soudního poplatku za společnou žalobu, tj. 1.000 Kč, jedné polovině celkového poštovného, tj. 175 Kč, jedné polovině výdajů na pořízení xerokopií listin, tj. 150 Kč a celkového jízdného žalobcova zástupce Ing. Václava Hejpetra vlakem z místa jeho bydliště ve Strakonicích do Plzně a zpět do Strakonic, a to na jednání soudu dne 13.1.2010 a dne 10.2.2010, tj. 362 Kč (2x po 181 Kč). Žalovaný je proto povinen zaplatit tomuto žalobci náklady řízení ve výši 1.687 Kč – výrok II. rozsudku (1.000 Kč + 175 Kč + 150 Kč + 362 Kč). Soud naproti tomu uvedenému žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů jeho zástupce Ing. Václava Hejpetra ve výši 38 Kč za cestu osobním automobilem z místa jeho bydliště na vlakové nádraží dne 13.1.2010 a dne 10.2.2010, neboť tento požadavek nebyl doložen (žalobci požadovali celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 3.050 Kč, soud jim přiznal celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 3.012 Kč). Uvedené náklady řízení spočívaly u žalobkyně Marie Hejpetrové v zaplacení jedné poloviny soudního poplatku za společnou žalobu, tj. 1.000 Kč, jedné polovině celkového poštovného, tj. 175 Kč a jedné polovině výdajů na pořízení xerokopií listin, tj. 150 Kč. Žalovaný je proto povinen zaplatit této žalobkyni náklady řízení ve výši 1.325 Kč – výrok III. rozsudku (1.000 Kč + 175 Kč + 150 Kč). Ke splnění této povinnosti (ve vztahu k oběma žalobcům) byla žalovanému určena lhůta do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (§ 64 s.ř.s k § 160 odst. 1 část věty za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád).

V dané věci neuložil soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost a ani neshledal důvod zvláštního zřetele hodný (§ 60 odst. 5 s.ř.s.), a proto této osobě nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. rozsudku).

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve třech písemných vyhotoveních. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu (§102, §106 odst. 2,4 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v §103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná (§104 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s.ř.s.).

Stěžovateli vzniká podáním kasační stížnosti poplatková povinnost ve výši 3.000 Kč (§ 2 odst. 2 písm. d/, § 4 odst. 1 písm. d/, § 5 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích a položka 15 sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k tomuto zákonu).

V Plzni dne 10. února 2010

JUDr. Zdeněk Pivoňka,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru