Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 Af 3/2010 - 71Rozsudek KSPL ze dne 12.10.2011

Prejudikatura

5 Afs 5/2008 - 75

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Afs 19/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

57Af 3/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobce V.M., zastoupeného JUDr. Petrem Orctem, advokátem, se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Plzni, se sídlem Plzeň, Hálkova 14, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 11. 2009, čj. 9208/09-1100-400326 a čj. 9195/09-1100-400326

takto :

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Finanční úřad v Tachově (dále jen správce daně) zahájil u žalobce 27.11.2006 kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003 a 2004. Po projednání výsledků daňové kontroly vydal správce daně dne 21.11.2007 dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob, a to č. 1070001780, čj. 61471/07/160920/1840, za zdaňovací období roku 2003, kterým dodatečně stanovil základ daně ve výši 53.000 Kč a doměřil daň ve výši 9.440 Kč, a č. 1070001781, čj. 61472/07/160920/1840, za zdaňovací období roku 2004, kterým dodatečně stanovil základ daně ve výši 200.526 Kč a doměřil daň ve výši 48.796 Kč. Žalobce se proti dodatečným platebním výměrům odvolal a Finanční ředitelství v Plzni (dále jen žalovaný) obě odvolání zamítlo.

2. Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě ke Krajskému soudu v Plzni domáhal zrušení obou rozhodnutí žalovaného ze dne 18.11.2009, čj. 9208/09-1100-400326 a čj. 9195/09-1100-400326 (dále jen napadená rozhodnutí).

II. Důvody žaloby

3. Žalobci byla uložena povinnost v řízení, které vykazuje závažné procesní vady, jež mohly mít a měly za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaný porušil právo žalobce na spravedlivý proces a závažným způsobem porušil subjektivní práva žalobce. K tomu žalobce v čl. I. žaloby zopakoval průběh řízení před správním orgánem (v prvním odstavci použity údaje s danou věcí nesouvisející).

Porušení zásady volného hodnocení důkazů

4. V čl. II. žaloby žalobce namítal porušení zásady volného hodnocení důkazů. Uvedl, že skutková zjištění žalovaného jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2008, čj. 5Afs 5/2008, se kterým jsou obě napadená rozhodnutí v příkrém rozporu.

5. Skutkový stav zjištěný žalovaným je výsledkem jeho libovůle, neboť přihlédl pouze ke skutečnosti, že výslech svědka (jednatele společnosti KROFIN s.r.o.) navrhovaného žalobcem k prokázání jeho tvrzení není možný, neboť se jej nepodařilo k výslechu předvolat, ani předvést. Pouze skutečnost, že je daná osoba nekontaktní, vedla žalovaného k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a tudíž neprokázal svá tvrzení. Fakt, že objektivní nemožnost provedení určitého důkazu ze strany správce daně je přičítána žalobci k tíži, přičemž jiné důkazy ve prospěch žalobce (zejména řádné vedení účetnictví, doklady o provedení bezhotovostních plateb za odebrané služby, výslech svědků K. a M.) jsou žalovaným zcela opomíjeny, popř. bagatelizovány, je neslučitelný se zásadou volného hodnocení důkazů. A to tím spíše, že jedině provedením takového důkazu by bylo možné zcela vyhovět požadavku žalovaného na prokázání tvrzení a věrohodnosti dokladů žalobce, když ostatní žalobcem navrhované důkazy byly žalovaným hodnoceny jako nepostačující.

6. Dle žalobce je skutkový stav následující: 1) v průběhu řízení nebyly zjištěny žádné nedostatky týkající se žalobcem vedeného účetnictví; 2) zdanitelné plnění bylo podloženo řádně zúčtovaným daňovým dokladem se všemi náležitostmi, který vystavil jiný plátce, a nebyla zpochybněna existence plnění (propagačních materiálů), žalovaný si opatřil dožádáním indicie svědčící o opaku. Ze strany správce daně bylo sporným toliko dodání tohoto plnění konkrétním dodavatelem, který se v rámci daňového řízení projevil jako nekontaktní a nebylo možno ověřit faktickou realizaci zdanitelného plnění; 3) žalobci je vytýkáno právě nepředložení důkazů, kterými by bylo faktické uskutečnění zdanitelného plnění prokázáno, ale výslech svědků K. a M. je ignorován. Jediným relevantním důkazem mohl být výslech jednatele nespolupracující společnosti, který však nebyl objektivně možný; 4) daňový doklad byl vystaven existujícím subjektem, dodavatelem zapsaným v relevantním období v obchodním rejstříku. Jednalo se pouze o dodavatele, který v době šetření prováděného u žalobce nebyl ve vztahu ke správci daně kontaktní; 5) správce daně v podstatě už jen po zjištění, že účetní doklad byl vystaven nekontaktním subjektem, jednoznačně dospěl k nepodloženému závěru, že zboží tímto dodavatelem dodáno nebylo.

7. Uvedený skutkový stav se shoduje s věcí řešenou nálezem Ústavního soudu ze dne 28.5.2009, sp.zn. III. ÚS 2096/07, neboť i ve věci žalobce došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů.

Nezákonnost řízení

8. K tvrzené nezákonnosti řízení žalobce uvedl, že pochybnost musí být nezaměnitelně vymezena a alespoň osvědčena, tedy nikoli svévolná. Žalovaný neprokázal důvodnost své pochybnosti ve vztahu k předloženým účetním dokladům. Již v počátcích řízení došlo ze strany žalovaného k procesnímu pochybení, když žalovaný opřel svou pochybnost o výsledky šetření správce daně příslušného pro společnosti KROFIN s.r.o. a LOBRA spol. s r.o. a sdělení Policie České republiky. Lze připustit, že tyto skutečnosti mohou vyvolat jistou pochybnost o věrohodnosti aktivit těchto společností ve vztahu k jejich daňové povinnosti a zároveň vést k jiným subjektům, které byly druhou stranou obchodů realizovaných s těmito společnostmi a že tudíž lze i na straně těchto subjektů připustit potřebu prověřit i jejich aktivity ve smyslu naznačeném žalovaným. To, že se činnost některého z „obchodních partnerů“ žalobce stala předmětem vyšetřování orgánů činných v trestním řízení či šetření ze strany správce daně, však automaticky neznamená, že je důvodná i pochybnost ohledně činnosti žalobce ve vztahu k jeho daňové povinnosti, a už vůbec tato zjištění nezbavují správce daně důkazního břemene ohledně skutečností, ze kterých bude zřejmé, že pochybnost správce daně o zdanitelném plnění žalobce je oprávněná. Žalovaný zaměnil důvod vzniku jeho pochybnosti s důkazem o tom, že z jeho činnosti vzešlá pochybnost je zde skutečně dána a že je tudíž důvodná.

9. Při posuzování otázky unesení či neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, a to ze strany správce daně i daňového subjektu, je třeba vzít v úvahu 1) že je to prvotně správce daně, kdo v daném případě zahajuje řízení s daňovým subjektem na základě správcem daně tvrzené pochybnosti o přijatém zdanitelném plnění; 2) následně je úkolem správce daně po zahájení řízení prokázat důvodnost své pochybnosti, a to poukázáním na skutečnosti a důkazy vyvracející věrohodnost daňových a účetních dokladů daňového subjektu, které tento pro účely zjištění daňové povinnosti správci daně předkládá; 3) pokud je prokázáno, že existuje objektivní pochybnost o věrohodnosti dokladů předložených daňovým subjektem dle předchozího bodu; 4) pak je to daňový subjekt, kdo je povinen vyvrátit pochybnost o věrohodnosti jím předložených dokladů, a to zejména označením dalších důkazů, které již nemusí mít podobu účetních dokladů.

10. Ač se jedná o zdánlivě samostatné otázky, které by mohly být správcem daně ve vztahu k tomu kterému subjektu řízení také samostatně zodpovězeny, nelze se těmito otázkami zabývat paralelně a už vůbec není a nemůže být přípustné, aby tyto jednotlivé otázky byly zodpovídány v jiném, než shora uvedeném, pořadí. Právě v takto přesně stanoveném pořadí spatřuje žalobce záruku zákonnosti postupu správce daně v řízení. Je třeba zdůraznit, že časová posloupnost uvedených bodů zcela logicky vyplývá z povahy řízení, když je to správce daně, kdo celé řízení iniciuje, a v této souvislosti pak vyvstává jako prvotní otázka prokázání důvodnosti, resp. doložení zákonnosti, takového řízení, tj. zda pochybnost správce daně (objektivně nahlíženo) není jen jeho subjektivním zdáním. Bez tohoto zjištění nelze bez dalšího přistoupit k uložení povinnosti daňovému subjektu, aby prokázal věrohodnost svých tvrzení a jím předložených dokumentů jinak, než právě těmito dokumenty.

11. Nelze tudíž hodnotit jako zákonné řízení provedené žalovaným, když tento uvedenou posloupnost bodů zcela ignoroval a v konečném důsledku tak přenesl své důkazní břemeno na žalobce, když mu, aniž nejprve sám prokázal důvodnost svých pochybností, ukládal povinnost tuto pochybnost vyvrátit. Ač se jednalo o povinnost zjevně předčasně uloženou a tudíž nezákonnou, žalobce měl snahu tuto splnit a také ji bezvýhradně splnil, když ve smyslu výzev učiněných správcem daně uvedl skutečnosti žalovaným požadované a označil důkazy, kterými by podle jeho názoru bylo možné tyto skutečnosti prokázat. Není již chybou žalobce, že správce daně vyhodnotil tyto skutečnosti jako nepostačující a neprokazující věrohodnost předložených účetních dokladů s odkazem na sdělení správců daně, že tyto skutečnosti nebylo možné ověřit pro nekontaktnost jimi spravovaných daňových subjektů. Ze skutečnosti, že správce daně není s to zajistit provedení důkazu navrhovaného žalobcem (ač tato aktivita žalobce byla zjevně předčasná), nelze dovodit neunesení důkazního břemene ze strany žalobce, resp. prokázání důvodnosti pochybnosti na straně správce daně. Uložením povinnosti k prokázání věrohodnosti účetních dokladů žalobce nelze suplovat povinnost správce daně k tvrzení konkrétních důvodů jeho pochybností ohledně této otázky a rovněž předložení příslušných důkazů, o které toto své tvrzení opírá. Toto zjištění musí nepochybně předcházet jakémukoli dalšímu postupu v řízení ze strany správce daně vůči daňovému subjektu. I v této souvislosti žalobce odkázal na výše citovaný nález Ústavního soudu, který označil takový postup v projednávané věci příslušného správce daně za nezákonný. V popsaném procesně vadném postupu žalovaného shledával žalobce nezákonnost řízení vedeného žalovaným.

Vadný procesní postup žalovaného

12. Žalovaný svým vadným procesním postupem v řízení porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Tyto vady žalovaný ani přes námitky žalobce v odvolacím řízení neodstranil, resp. nezákonné rozhodnutí správce daně I. stupně jako věcně správné potvrdil.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

13. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a odkazoval na odůvodnění napadených rozhodnutí. K porušení v úvodu žaloby vyjmenovaných subjektivních práv žalobce uvedl, že žalobce konkrétně neuvedl, v čem toto porušení spočívá, proto lze jen konstatovat, že v průběhu daňového řízení bylo postupováno v souladu se zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen d.ř. nebo daňový řád) s plným respektováním práv žalobce v celém řízení.

14. K části I. žaloby žalovaný sdělil, že zde uvedené číslo jednací zprávy o daňové kontrole a údaje z této zprávy náleží jinému daňovému subjektu. K části II. žaloby žalovaný uvedl, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2008, čj. 5Afs 5/2008, nelze použít na daný případ, neboť v tomto rozsudku žalobce namítal, že byly použity jako důkazy listinné důkazy zachycující výpovědi třetích osob, které nebyly vyslechnuty jako svědci. Dále uvedl, že jeho závěry nejsou výsledkem libovůle, neboť se v rozhodnutích vypořádal se všemi odvolacími námitkami, rozhodnutí podrobně odůvodnil včetně uvedení právních předpisů. V rámci doplnění odvolacího řízení provedl žalobcem navržené důkazní prostředky, které řádně vyhodnotil. Neopomenul ani výslechy svědků Ing. J.K. a Ing. R.M., ze kterých nevyplynulo, že byly fakturované služby provedeny společnostmi na fakturách uvedenými jako dodavatelé. Vypořádal se s argumentem o provedení bezhotovostních plateb, kdy v případě společnosti KROFIN s.r.o. byla úhrada provedena v hotovosti a žalobce neuvedl konkrétní osobu, která by mohla uskutečněný výdaj potvrdit. V rozhodnutích jsou popsány všechny úkony směřující k výslechu jednatele společnosti KROFIN s.r.o., se kterými byl žalobce seznámen písemností ze dne 16.10.2009 s možností ve stanovené lhůtě se vyjádřit, což neučinil. Ve spisech jsou založeny kopie dokladů s podpisem M.C., jednatele společnosti KROFIN s.r.o., který je podstatně odlišný od podpisů na fakturách a příjmových pokladních dokladech této společnosti jako dodavatele. Dále uvedl, že lze tyto závěry vztáhnout i na zdanitelné plnění od dodavatele společnosti LOBRA s.r.o., u kterého nebylo prokázáno, zda došlo k uskutečnění zdanitelného plnění, když jednatel této společnosti P.V. ve svědecké výpovědi uvedl, že předložené doklady nevystavil, podpis na fakturách není jeho a nemůže potvrdit z nich uskutečněné zdanitelné plnění. K argumentaci nálezem Ústavního soudu ze dne 28.5.2009, sp.zn. III. ÚS 2096/07, žalovaný uvedl, že není aplikovatelný na daný případ, neboť tam stěžovatel brojil proti zamítnutí jeho návrhů na provedení dvou důkazů, které jediné byly, dle stěžovatele, způsobilé nahradit výslech zemřelého jednatele. V nyní řešeném případě nebyl žalovaným ani správcem daně I. stupně zamítnut žádný žalobcem navržený důkazní prostředek. K části III. žaloby, k povinnému uvádění pochybností při zahajování daňového řízení, žalovaný upozornil na judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 26.10.2009, čj. 8Afs 46/2009-46 a ze dne 22.12.2009, čj. 1Afs 84/2009-90, ze kterých vyplývá, že správce daně nemusí při zahájení daňové kontroly disponovat konkrétním podezřením či pochybnostmi o řádném splnění daňové povinnosti a tyto pochybnosti sdělovat při zahájení kontroly daňovému subjektu. Žalovaný uzavřel, že bylo v daňovém řízení postupováno v souladu s daňovým řádem, když všechny provedené důkazní prostředky byly v souladu s daňovým řádem vyhodnoceny, žádné nebyly opomenuty a žalovaný se v rámci odvolacího řízení vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce.

IV. Replika žalobce

15. Dle žalobce z textu žaloby zřetelně plyne, jaká konkrétní jeho subjektivní práva byla porušena. Žalobce doplnil, resp. upřesnil, že bylo porušeno procesní právo na to, aby bylo daňové řízení vedeno v mantinelech stanovených daňovým řádem, resp. v daňovým řádem stanoveném procesním postupu v nejširším slova smyslu, blíže se projevující v porušení jednotlivých subjektivních práv zakotvených v daňovém řádu a jiných právních předpisech, např. právo na všeobecnou ochranu svobodné sféry žalobce při provádění daňové kontroly a právo na spravedlivý proces.

16. K aplikaci citovaných soudních rozhodnutí uvedl, že žalovaným provedená právní analýza těchto rozhodnutí neodpovídá skutečnému charakteru věci. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.7.2008, čj. 5Afs 5/2008-75, je použitelný na jakákoli rozhodnutí a postupy správce daně, pokud jimi dochází k porušení zásady volného hodnocení důkazů a k libovůli správce daně při činění závěrů o skutkové stránce věci. Nejvyšší správní soud zde vyložil svůj názor ohledně rozložení důkazního břemene vycházeje z § 31 odst. 9 d.ř. a § 31 odst. 8 písm. c) d.ř. Daňový subjekt splní svoji důkazní povinnost ve vztahu ke svým tvrzením, prokáže-li tato tvrzení svým účetnictvím, ledaže správce daně prokáže, že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným nebo nesprávným. Správce daně je zde povinen identifikovat konkrétní skutečnosti, na jejichž základě hodnotí předložené účetnictví jako nevěrohodné, neúplné nebo nesprávné. Jen takto totiž může unést své důkazní břemeno vyplývající z § 31 odst. 8 písm. c) d.ř. V daném případě žalovaný svou důkazní povinnost nesplnil a splnit ani nemohl, neboť žalobce předložil bezchybné účetní doklady, proto nemohlo na straně žalovaného dojít k pochybnostem. Nález Ústavního soudu ze dne 28.5.2009, sp.zn. III. ÚS 2096/07, se týká základních principů dokazování správce daně a principu spravedlivého procesu a jako takový je použitelný na mnohem širší okruh případů. V tam řešeném případu musela být daňovému subjektu dána možnost, aby svou důkazní povinnost mohl splnit, tj. požadavek na prokázání určité skutečnosti musel být objektivně splnitelný. Pokud stěžovatel nebyl, objektivně vzato, schopen určitou skutečnost prokázat, nemohla tato okolnost jít k jeho tíži. Rozsudek Nejvyššího správního soudu a nález Ústavního soudu obsahují obecné právní závěry aplikovatelné i na daný případ. Skutkový stav věci řešené nálezem Ústavního soudu se dokonce ve všech podstatných rysech shoduje se skutkovým stavem daného případu.

17. Nad rámec námitek uvedených v žalobě žalobce konstatoval, že rozhodnutí žalovaného a správce daně I. stupně postrádají řádné odůvodnění. Z rozhodnutí žalovaného nelze zjistit, z jakých důvodů byla rozhodnutí vydána, o jaké důkazy žalovaný opřel své závěry, jakými úvahami se řídil a jak věc posoudil po právní stránce.

18. K problematice zahájení daňového řízení žalobce uvedl k žalovaným citovaným rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10.2009, čj. 8Afs 46/2009-46, a ze dne 22.12.2009, čj. 1Afs 84/2009-90, že tyto polemizují s nálezem Ústavního soudu ze dne 18.11.2008, sp.zn. I. ÚS 1835/07, který stanovil určité principy zahájení daňového řízení. Je úkolem správních orgánů a soudů se rozporem mezi uvedeným nálezem Ústavního soudu a judikaturou Nejvyššího správního soudu vypořádat. Samotný Nejvyšší správní soud však v rozsudku ze dne 30.5.2007, čj. 1Afs 134/2006-57, uvedl, že rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná (jako interpretační vodítko) nejen pro orgány moci soudní, ale i pro orgány moci výkonné. Pokud tedy Nejvyšší správní soud nerespektuje judikát Ústavního soudu, jedná se o postup, který je v rozporu s judikaturou samotného Nejvyššího správního soudu a v rozporu s principy demokratického právního státu.

V. Vyjádření účastníků při jednání soudu

19. O věci samé rozhodl soud po provedeném jednání, při němž žalobce i žalovaný setrvali na svých stanoviscích. Žalovaný doplnil v úvodu jednání k námitce uvedené v replice ohledně nedostatečného odůvodnění napadených rozhodnutí, že dostál všem podmínkám kladeným na kvalitu a rozsah odůvodnění napadených rozhodnutí. Žalobce v průběhu řízení namítal, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ pro svá rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu.

VI. Posouzení věci Krajským soudem v Plzni

20. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.). Všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu v tomto rozsudku citované jsou dostupné na www.nssoud.cz.

21. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

22. Žaloba není důvodná.

Nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí

23. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného namítal nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí, která postrádají řádné odůvodnění, z rozhodnutí žalovaného nelze zjistit, z jakých důvodů byla vydána, o jaké důkazy žalovaný opřel své závěry, jakými úvahami se řídil a jak věc posoudil po právní stránce. Žalobcem je namítána nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí pro nedostatek důvodů (viz odst. 16). Tuto námitku soud neshledal důvodnou.

24. Námitka nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí byla žalobcem uplatněna v replice, tedy po lhůtě stanovené podle § 71 odst. 2 s.ř.s. k rozšíření žaloby o další žalobní body. Řízení před správními soudy je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou koncentrace, a to platí i pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 75 odst. 2 s.ř.s. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí však musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, ačkoliv výjimka z uvedených zásad na rozdíl od nulity v zákoně výslovně stanovena není. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je pojmově spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí. K tomu, aby soud takový závěr učinil, není zapotřebí, aby žalobce nepřezkoumatelnost namítal (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.6.2004, čj. 5A 157/2002-35). O nepřezkoumatelném rozhodnutí lze vyslovit právě jen tolik, že je nepřezkoumatelné, a z toho důvodů je zrušit; jakémukoliv dalšímu přezkumu se takové rozhodnutí vzpírá (viz rozsudek ze dne 30.4.2008, čj. 1As 29/2008-50).

25. K nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 19.2.2008, čj. 7Afs 212/2006-74 (publikovaném pod č. 1566/2008 Sb. NSS) uvedl: Je potřebné, aby nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů byla vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. V rozsudku ze dne 4.2.2010, čj. 7Afs 1/2010-53, Nejvyšší správní soud uvedl: Pokud z odůvodnění zamítavého rozhodnutí o prominutí daně (§ 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) není zřejmé, jak věc rozhodující orgán uvážil, o jaké skutečnosti opřel svůj právní závěr, proč považuje důvody žádosti o prominutí daně/příslušenství daně za liché, mylné nebo vyvrácené, je daňovému subjektu de facto znemožněno uplatnit žalobní body, které by mohly vyvrátit, popř. zpochybnit závěry rozhodujícího orgánu. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

26. Napadená rozhodnutí mají náležitosti předepsané § 32 odst. 2 d.ř., tzn. a) označení oprávněného správce daně, který rozhodnutí vydal; b) číslo jednací i číslo platebního výměru, datum podpisu rozhodnutí, které je dnem vydání rozhodnutí; c) přesné označení příjemce rozhodnutí; d) výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno; f) poučení o opravném prostředku podle § 50 odst. 8 d.ř. a g) vlastnoruční podpis pověřeného pracovníka správce daně s uvedením jména, příjmení a funkce a otisk úředního razítka se státním znakem. Podle § 32 odst. 3 d.ř. obsahují odůvodnění, kde jsou uvedy důvody pro vydání rozhodnutí. Napadená rozhodnutí byla vydána na základě dokazování, proto je z jejich odůvodnění zřejmé, které skutečnosti má žalovaný za prokázané a o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jak věc posoudil po právní stránce. Napadená rozhodnutí proto nejsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů.

Skutkový stav nemá oporu ve správním spisu

27. Námitka, že skutkový stav, ze kterého žalovaný při rozhodování vycházel, nemá oporu ve správním spisu, je žalobním bodem, který, s ohledem na již zmíněnou zásadu koncentrace v soudním řízení správním, byl žalobcem uplatněn po lhůtě stanovené podle § 71 odst. 2 s.ř.s. k rozšíření žaloby o další žalobní body. Napadená rozhodnutí byla žalobci doručena 25.2.2009 a lhůta podle § 71 odst. 2 s.ř.s. k podání žaloby a rozšíření žalobních bodů uplynula dnem 25.4.2009 (sobota), tzn. dnem 27.4.2009 (pondělí). Žalobcem byl tento žalobní bod uplatněn při jednání soudu dne 12.10.2011. Soud se proto tímto žalobním bodem nemohl věcně zabývat.

Rozložení důkazního břemene

28. Soud nejprve stručně shrnuje judikaturu týkající se rozložení důkazního břemene v daňovém řízení. Podle § 31 odst. 9 d.ř. daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Podle § 31 odst. 8 písm. c) d.ř. správce daně prokazuje existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem.

29. Daňové řízení je ovládáno zásadou, že každý daňový subjekt má povinnost jednak přiznat daň (břemeno tvrzení) a povinnost toto tvrzení prokázat (břemeno důkazní). Ústavní soud judikoval, že má daňový subjekt povinnost prokázat k výzvě správce daně jen ty skutečnosti, které sám tvrdí (nález ze dne 24.4.1996, sp.zn. Pl.ÚS 38/95, č.130/1996 Sb.). Z obsáhlé judikatury Nejvyššího správního soudu pak vyplývá, že daňový subjekt prokazuje svá tvrzení především svým účetnictvím a jinými povinnými záznamy [např. rozsudek ze dne 30.1.2008, čj. 2Afs 24/2007- 19 nebo rozsudek ze dne 22.10.2008, čj. 9Afs 30/2008-86]. Existence účetních dokladů, tj. příjmových dokladů či faktur, i když formálně bezvadných, však sama o sobě zpravidla ještě neprokazuje, že se operace, která je jejich předmětem, opravdu uskutečnila (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.12.2008, čj. 8Afs 54/2008-68, obdobně rozsudek ze dne 28.2.2006, čj. 7Afs 132/2004-99). Správce daně proto může vyjádřit důvodné pochybnosti ohledně věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti účetnictví a jiných povinných záznamů. Správce daně tíží důkazní břemeno ve vztahu k prokázání důvodnosti svých pochyb [§ 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu]. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným, neprůkazným nebo nesprávným. […] Správce daně je zde povinen identifikovat konkrétní skutečnosti, na základě nichž hodnotí předložené účetnictví jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné [rozsudek ze dne 30.1.2008, čj. 2Afs 24/2007- 19, shodně též rozsudek čj. 9Afs 30/2008-86; shodně nález ÚS sp.zn. II.ÚS 232/02]. Pokud správce daně unese své důkazní břemeno ve vztahu k výše popsaným skutečnostem, je na daňovém subjektu, aby prokázal pravdivost svých tvrzení a průkaznost, věrohodnost a správnost účetnictví ve vztahu k předmětnému obchodnímu případu, popř. aby svá tvrzení korigoval. Daňový subjekt bude tyto skutečnosti prokazovat zpravidla jinými důkazními prostředky než vlastním účetnictvím [viz citované rozsudky čj. 2 Afs 24/2007-119 a rozsudek čj. 9Afs 30/2008 - 86, shodně též rozsudek ze dne 31.5.2007, čj. 9Afs 30/2007-73 a ze dne 30.4.2008, čj. 1Afs 15/2008 – 100].

Skutkový základ

30. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce provozoval v uvedených obdobích podnikatelskou činnost ve sdružení s M.G. na čerpací stanici v Zadním Chodově, která byla v majetku společnosti Markop FL s.r.o., a příjmy a výdaje se dělily poměrem 50:50. Správce daně zahájil u žalobce kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003 a 2004 (viz protokol z 27.11.2006, čj. 48604/06/160930).

31. Při kontrole správce daně zjistil, že v peněžním deníku byl do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů zaúčtován pro rok 2003 výdaj ve výši 106.000 Kč (bez DPH) na základě faktury č. 2 ze dne 18.12.2003, na které byla jako dodavatel uvedena společnost KROFIN, s.r.o., se sídlem Plzeň, Doudlevecká 18 (dále jen společnost KROFIN) a jako předmět plnění byly uvedeny letáky A5. Pro rok 2004 výdaj ve výši 401.052 Kč (bez DPH) a to 68.462 Kč (bez DPH) na základě faktury č. 1 ze dne 15.3.2004 dodavatele společnosti KROFIN s předmětem plnění letáky A5 a zákaznické karty a 332.590 Kč (bez DPH) na základě 3 faktur (č. 140026 ze dne 28.5.2004, č. 140032 ze dne 31.5.2004 a č. 140041 ze dne 11.6.2004), na kterých byla jako dodavatel uvedena společnost LOBRA, spol. s r.o., Praha 4, Týmlova 243/5 (dále jen společnost LOBRA), předmětem plnění byly reklamní předměty, reklamní letáky, distribuce letáků a opravy objektu.

32. Za sdružení fyzických osob jednala podle smlouvy o sdružení M.G., která zajišťovala za sdružení jednoduché účetnictví, a doklady zněly na její jméno. Ze správního spisu a z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že správce daně činil z tohoto důvodu veškeré úkony v průběhu daňové kontroly v rámci kontroly daňového subjektu M. G.. Žalobce byl se závěry seznámen při projednání zprávy o daňové kontrole a byl vyzván k předložení dokladů nebo jiných důkazních prostředků prokazujících plnění podle předmětných faktur (výzva ze dne 10.5.2007), na kterou nereagoval.

33. Ze zprávy o daňové kontrole a z napadených rozhodnutí vyplývá, že správce daně uvedené výdaje vyloučil z výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů s tím, že žalobcem nebyly předloženy důkazní prostředky prokazující nákup služeb od uvedených společností a uskutečnění výdajů fakturovaných těmito společnostmi a zvýšil žalobci základ daně pro rok 2003 o 53.000 Kč a pro rok 2004 o 200.526 Kč, což je 50 % podíl připadající ze sdružení na žalobce. Na základě provedené daňové kontroly vydal správce daně dodatečné platební výměry, kterými žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za rok 2003 částkou 9.440 Kč a za rok 2004 částkou 48.796 Kč. Žalobce proti oběma dodatečným platebním výměrům podal odvolání a žalovaný touto žalobou napadenými rozhodnutími obě rozhodnutí správce daně potvrdil.

Nezákonnost řízení

34. Soud se nejprve zabýval žalobcem tvrzenou nezákonností řízení, kterou žalobce spatřoval v tom, že žalovaný neprokázal důvodnost své pochybnosti ve vztahu k předloženým účetním dokladům. Tento žalobní bod shledal soud nedůvodným.

35. Správce daně zahájil daňovou kontrolu u žalobce 27.11.2006. Správným není tvrzení žalobce (odst. 8) že je to prvotně správce daně, kdo zahajuje řízení s daňovým subjektem na základě správcem daně tvrzené pochybnosti o přijatém zdanitelném plnění. Správce daně sice v protokolu neuvedl konkrétní podezření a pochybnosti o řádném splnění daňové povinnosti žalobce, ale touto otázkou se již Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 26.10.2009, čj. 8Afs 46/2009-43, a vyslovil, že správce daně nemusí při zahájení daňové kontroly disponovat konkrétním podezřením či pochybnostmi o řádném splnění kontrolované daňové povinnosti. V odůvodnění rozsudku se Nejvyšší správní soud vyrovnal se vztahem tohoto rozhodnutí k nálezu Ústavního soudu ze dne 18.11.2008, sp. zn. I. ÚS 1835/07. Závěry zde uvedené byly rozvedeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3.12.2009, čj. 2 Aps 2/2009 – 52, kde je uvedeno: Nejvyšší správní soud plně respektuje a sdílí cíl, který sledoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1835/07: ochrana před svévolným prováděním daňové kontroly a minimalizace zásahů správce daně do autonomní sféry daňového subjektu. Ke stejnému cíli však lze dospět i jinými prostředky, než volil Ústavní soud v citovaném nálezu; za situace, kdy k efektivnímu dosažení ochrany stejných ústavně zaručených práv mohou dostatečně sloužit prostředky plynoucí z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, přičemž Ústavní soud se touto výkladovou alternativou nezabýval, je Nejvyšší správní soud oprávněn se od předmětného právního názoru Ústavního soudu odchýlit.

36. Ze zprávy o daňové kontrole je zřejmé, že správce daně postupoval podle § 31 odst. 2 d.ř., podle něhož správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů. Vždy však provede navržené důkazní prostředky, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. O provádění svědecké výpovědi správce daně daňový subjekt včas vyrozumí, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Proto ohledně daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003 a 2004 zaslal dožádání Finančnímu úřadu v Plzni, jako příslušnému správci daně daňového subjektu – společnosti KROFIN (nyní společnost ALL PROKS TRUCK s.r.o.) a ohledně zdaňovacího období roku 2004 Finančnímu úřadu pro Prahu 4, jako příslušnému správci daně daňového subjektu – společnosti LOBRA.

37. Finanční úřad v Plzni v odpovědi ze 14.3.2007 uvedl, že tato společnost je nekontaktní, nepřebírá písemnosti a nepodává daňová přiznání. V údajném sídle společnosti ji nikdo nezná. Poslední daňová přiznání byla podána za rok 2003. Od srpna 2004 jsou této společnosti rozhodnutí doručována veřejnou vyhláškou. Proto nemohly být ověřeny skutečnosti dle faktury č. 2 z 18.12.2003 a č. 1 z 15.3.2004.

38. Finanční úřad pro Prahu 4 v odpovědi ze 7.3.2007 uvedl, že společnost na uvedené adrese nesídlí. Objekt zakoupila společnost Polyglot, spol. s r.o., která nemá žádnou kontaktní adresu na daňový subjekt LOBRA. Společnost LOBRA patří dle dopisu Policie ČR ze dne 22.6.2006, čj. FIPO-9/PL-2006, mezi společnosti, které nevykonávaly žádnou činnost a po předchozí dohodě se statutárními orgány různých obchodních společností fiktivně vykazovaly daňová plnění, jež měly vykazovat právě tyto obchodní společnosti, a které bylo následně zahrnuto do jejich účetnictví s cílem zkrátit daň z příjmů a daň z přidané hodnoty. Dožádaný správce daně zaslal jednateli společnosti předvolání k ústnímu jednání. Předvolání bylo vráceno s tím, že se adresát odstěhoval bez udání adresy.

39. Jak bylo výše uvedeno, nemá správce daně povinnost prokázat, že jsou údaje o určitém účetním případu v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, ale je povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným, neprůkazným nebo nesprávným, tzn. je povinen identifikovat konkrétní skutečnosti, na základě nichž takto hodnotí předložené účetnictví. Této své povinnosti správce daně v daném případě dostál, neboť již na základě uvedených sdělení dožádaných správců daně a Policie ČR pojal dle názoru soudu důvodně podezření ohledně výdajů v účetnictví sdružení vedených jako vynaložené dle výše uvedených faktur. Svoje pochybnosti tak nezaměnitelně vymezil a žalobce s důvodem vzniku těchto pochybností řádně seznámil, což žalobce nezpochybňuje. Lze proto uzavřít, že správce daně prokázal ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c) d.ř. existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem. Postup správce daně, resp. žalovaného, nelze hodnotit jako procesní pochybení již v počátcích daňového řízení, jak to činí žalobce. V daném případě byla daňová kontrola řádně zahájena a v rámci kontroly bylo prokázáno, že existují objektivní pochybnosti o věrohodnosti dokladů předložených daňovým subjektem, proto bylo na daňovém subjektu (žalobci), aby pochybnosti o věrohodnosti jím předložených dokladů označením dalších důkazů vyvrátil (viz odst. 8).

Porušení zásady volného hodnocení důkazů

40. Žalobce v žalobě namítal porušení zásady volného hodnocení důkazů a v té souvislosti tvrdil, že jsou skutková zjištění žalovaného v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2008, čj. 5Afs 5/2008, se kterým jsou dle jeho názoru obě napadená rozhodnutí v příkrém rozporu.

41. Obdobně jako ve výše uvedené judikatuře je o rozložení důkazního břemene v daňovém řízení pojednáno i v žalobcem citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2008, čj. 5Afs 5/2008-75, kde je dále uvedeno: Unese-li správce daně své důkazní břemeno, je na daňovém subjektu, aby prokázal soulad účetnictví se skutečností, tj. aby setrval na svých původních tvrzeních a doložil, že přes vzniklé pochyby se sporný účetní případ udál tak, jak je o něm účtováno, anebo aby naopak korigoval svá původní tvrzení, nabídl tvrzení nová, reflektující existenci pochyb o souladu účetnictví se skutečností, a tato svá revidovaná tvrzení prokázal. Důkazní prostředky zde budou pravidelně pocházet ze sféry mimo účetnictví a de facto nahradí či doplní nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné účetnictví (srov. z bohaté judikatury Nejvyššího správního soudu např. rozsudek ze dne 30.8.2005, čj. 5Afs 188/2004-63). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že finanční orgány sice tvrdily velmi závažné skutečnosti, jež by, pokud by je prokázaly, zásadním způsobem znevěrohodňovaly stěžovatelova tvrzení, opíraly se však z velké části o důkazy, které nebyly provedeny procesně korektním způsobem, jenž by respektoval práva stěžovatele, a nemohou být tedy na podporu tvrzení finančních orgánů použity, přičemž se jednalo o listinné důkazy, tzn. listiny, z nichž byl patrný obsah výpovědi jednotlivých svědků, aniž by tito svědci byli řádně vyslechnuti v souladu s daňovým řádem. Vzhledem k tomu, že finanční orgány při hodnocení skutkové stránky věci přikládaly takto získaným výpovědím tam uvedených osob značný význam, uzavřel Nejvyšší správní soud, že jejich použitím jako důkazů bylo daňové řízení zatíženo podstatnou vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. V případě žalobce však byla situace jiná.

42. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pro rok 2003 a 2004 (dále jen ZDP), základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období, upravený podle následujících odstavců. Podle § 23 odst. 10 ZDP pro zjištění základu daně se vychází z účetnictví vedeného podle zvláštního předpisu, pokud zvláštní předpis nebo tento zákon nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem. Podle § 24 odst. 1 ZDP výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy.

43. Jak již bylo uvedeno, vyjádřil správce daně ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c) d.ř. relevantní pochybnosti o tvrzení žalobce. Bylo proto na žalobci, aby prokázal v daňovém řízení nejen to, že se v případě výdajů vynaložených na základě předmětných faktur jednalo o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP, ale aby prokázal soulad účetnictví se skutečností, tj. aby doložil, že přes vzniklé pochyby se sporný účetní případ udál tak, jak je o něm účtováno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.2.2005, čj. 2Afs 90/2004-70).

44. Zásada volného hodnocení důkazů je v daňovém řádu zakotvena v § 2 odst. 3 d.ř., podle něhož při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo.

45. Zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v tomto ustanovení znamená, že správce daně není vázán žádnými formálními pravidly, jež by stanovily, jaká je důkazní síla jednotlivých důkazních prostředků, neznamená to však, že by závěry správce daně o skutkové stránce věci mohly být výsledkem libovůle. Naopak takové závěry musí vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny v jejich vzájemné souvislosti. Tato úvaha musí být v konečném rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vyjádřena a také plně podléhá kognici správních soudů. Rovněž poslední větě § 31 odst. 4 daňového řádu, podle níž provedené důkazní řízení osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem, je možné rozumět tak, že z úvahy správce daně o zhodnocení všech důkazů vyplyne, které z nich podporují tvrzení daňového subjektu a které ho naopak zpochybňují či vyvracejí, rozhodně však toto ustanovení neposkytuje správci daně oprávnění k tomu, aby některé předložené důkazy svévolně ze své úvahy vyloučil a přihlížel pouze k některým, které si sám zvolí (viz v žalobě citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2008, čj. 5Afs 5/2008-75). Na rozdíl od situace v žalobcem citovaném rozsudku, v nyní přezkoumávaném daňovém řízení odpovídá způsob, jakým se žalovaný vypořádal s provednenými důkazy, zcela zásadám uvedeným v ust. § 2 odst. 3 d.ř.

46. Správce daně vydal dne 10.5.2007 výzvu, kterou doručil druhé účastnici sdružení, a vyzval ji, v souladu s § 16 odst. 2 a § 31 odst. 9 d.ř., k předložení dokladů nebo jiných důkazních prostředků prokazujících plnění od společností KROFIN a LOBRA.

47. Druhá účastnice sdružení k výzvě 30.5.2007 sdělila ohledně společnosti KROFIN, že z důvodu výstavby konkurenční čerpací stanice v blízkosti hranic, která se začala stavět počátkem roku 2004, chtěli na sebe upoutat, ať již nižšími cenami nebo reklamními předměty. Paní G. chtěla zajistit, aby povědomost o její firmě byla rozšířena nejen na našem území, ale i za hranicemi. Jednala o tom s E.K., která jí zpracovávala účetnictví. Ta jí doporučila firmu KROFIN. Vzhledem k tomu, že od té doby uplynula dlouhá doba, paní G. si nepamatovala na zástupce firmy KROFIN, zda se dostavil na čerpací stanici nebo zda na jejich adresu zaslali objednávky, bezpečně ale ví, že na základě těchto objednávek byla doručena část letáků a zákaznické karty na čerpací stanici. Zbytek distribuovala firma KROFIN sama. Po uskutečnění dodávky byla faktura proplacena v hotovosti zástupci firmy, jehož jméno paní G. neznala.

48. Ohledně společnosti LOBRA druhá účastnice sdružení v odpovědi sdělila, že dodávka reklamních předmětů a letáků vč. jejich distribuce nebyla sjednána písemnou smlouvou. Na benzinovou stanici se dostavil obchodní zástupce firmy LOBRA s nabídkou reklamních předmětů, předvedl sortiment a nabídl dodávku až na benzinovou stanici, nemusela se skládat záloha a platba měla být provedena bankovním převodem po dodání. Bylo hodnoceno, že tato společnost byla plátcem DPH a ceny reklamních předmětů byly přiměřené, objednávka byla provedena na formuláři, který předložil obchodní zástupce a ten dovezl reklamní předměty zároveň s fakturou dne 28.5.2004. Na základě faktury byla učiněna platba bankovním převodem. Při návštěvě obchodního zástupce společnosti LOBRA také hovořili o potřebách opravy benzinové stanice, zejména vyčištění střechy a okapů, jejího nátěru, úpravy a opravy omítek, nátěry sloupů a vymalování vnitřku. Bylo jim řečeno, že firma LOBRA je schopna tyto práce zajistit, a proto ústně domluvili, že tyto práce budou provedeny. K samotným stavebním pracím je uvedeno, že se dostavili dva pracovníci, kteří tvrdili, že přicházejí z firmy LOBRA, materiál přivezli na AVII. S sebou měli pracovní pomůcky a žebříky, práce trvaly cca jeden týden. Po skončení podepsali výkaz práce a po nějaké době dostali faktury za provedené práce. Jak se pracovníci jmenovali a kdy přesně byly práce vykonány, si již pro odstup času paní G. nepamatovala. Konstatovala, že práce byly potřebné a byly vykonány v odpovídající kvalitě. Obchodní zástupce firmy LOBRA rovněž nabídl výtisk a distribuci barevných reklamních letáků, které si z výše popsaných důvodů nechali od této firmy vytisknout, protože letáky od firmy KROFIN došly.

49. Dne 11.6.2007 byla provedena svědecká výpověď E.K., která k firmě KROFIN uvedla, že jí vedla účetnictví do r. 2002 a neví, co bylo dál, od té doby s nimi nepřišla do styku. Odkázala na R.N., jednatele firmy EURO NOVA & PARTNERS spol. s r.o., který zajišťoval reklamní věci, nevěděla, jestli svou činnost fakturoval jako fyzická osoba nebo jako společnost KROFIN.

50. Finanční úřad v Rokycanech vyslechl na základě dožádání správce daně z 25.7.2007 dne 4.10.2007 R.N., který na otázku, zda měl v roce 2003 a 2004 uzavřen obchodní vztah s firmou KROFIN uvedl, že si úplně nevzpomíná, ale tuší, že ano. Uvedl, že se domnívá, že patrně obchodní vztah uzavřen byl. Na otázku, zda zná z obchodních vztahů paní G. z Tachova a zda pro ni v letech 2003 a 2004 zhotovoval letáky a zákaznické karty, uvedl, že ji zná a zhotovovali pro ni letáky a zákaznické karty, ale nevzpomněl si, v jakém roce. Uvedl, že je dosud jejich inzertním klientem. Na otázku, zda je některý podpis na fakturách vydaných firmou KROFIN (na každé faktuře je u razítka vždy jiný podpis) jeho nebo zda zná osobu, které podpis patří, uvedl, že žádný z podpisů není jeho a že není schopen určit, zda je to podpis M.C. (jednatel společnosti KROFIN). Dále uvedl, že za firmu KROFIN neúčtoval.

51. Písemností z 16.1.2008 zaslal správce daně dožádání na Finanční úřad v Chebu, aby byl na návrh žalobce v odvolacím řízení proveden výslech svědka Ing. J.K., jednatele společnosti Markop FL s.r.o., který se uskutečnil 19.2.2008. Svědek uvedl, že je mu známo, že žalobce spolupracuje s M.G. na jedné čerpací stanici, nebylo mu však nic známo o jejich vzájemných smlouvách. Společnost Markop FL s.r.o. nemá s žalobcem uzavřenou žádnou smlouvu, proto nemůže a nebude v této věci svědčit. Uvedl, že smluvní vztah existuje pouze s M.G. Ve svědecké výpovědi ohledně M.G. odpověděl na otázku, zda zná společnosti KROFIN a LOBRA, že si nevzpomíná, ale nevylučuje, že by s nimi někdy v minulosti jednal. Na otázku, zda určují svým nájemcům společnosti, se kterými mají spolupracovat, odpověděl, že neurčují ani nemohou určovat, protože mají uzavřenou smlouvu o obchodním zastoupení, která představuje tolik, že nájemci nakládají s jejich zbožím, což jsou pohonné hmoty. Součástí smlouvy o obchodním zastoupení je i povinnost pečovat o řádný stav čerpací stanice. Jakou formou to provádějí, je zcela v jejich kompetenci a finanční režii, která vyplývá z odměn, které jim za obchodní zastoupení platí. Na dotaz, zda zná rozsah údržby a reklamních akcí nájemce čerpací stanice, odpověděl, že je mu známo, že nájemce nechával zhotovit reklamní předměty a letáky opakovaně.

52. Správce daně zaslal písemností z 18.1.2008 dožádání na Finanční úřad v Karlových Varech, aby byl na návrh žalobce v odvolacím řízení vyslechnut svědek M.C. dle výpisu z obchodního rejstříku jednatel společnosti KROFIN. Z odpovědi z 1.7.2008 vyplynulo, že Finanční úřad v Karlových Varech činil úkony směřující k provedení svědecké výpovědi, přesto se výslech tohoto svědka nepodařilo zajistit, neboť je dlouhodobě nekontaktní a doručovací adresa v registru daňových subjektů je adresa Magistrátu města Karlovy Vary. Protože žalovaný zjistil, že nebyly učiněny všechny úkony podle daňového řádu k provedení této svědecké výpovědi, zaslal z důvodu odstranění vad řízení přípisem z 22.5.2009 znovu dožádání na Finanční úřad v Karlových Varech o provedení svědecké výpovědi za účelem ověření, zda došlo k uskutečnění fakturovaných plnění společností KROFIN a k úhradě dle předložených pokladních dokladů s tím, aby byly vyčerpány všechny úkony podle daňového řádu. Odpověď obdržel žalovaný 9.10.2009 a je v ní uvedeno, že je v obchodním rejstříku jednatel společnosti KROFIN M.C. zapsán s adresou X. Dle centrální evidence obyvatel je od 4.3.2003 trvale hlášen na adrese Magistrátu města Karlovy Vary. Proto mu bylo dvakrát oznámeno veřejnou vyhláškou místo uložení předvolání ke svědecké výpovědi na 1.7.2009 a 31.7.2009. Na veřejnou vyhlášku nereagoval. Proto byla požádána Policie ČR o jeho předvedení dne 26.8.2009. Policie ČR sdělila, že jej nebylo možné předvést, neboť adresa na Magistrátu města Karlovy Vary je pouze formální a jiná adresa pobytu nebyla zjištěna. O konání svědecké výpovědi byl ve všech případech vyrozuměn žalobce i jeho zástupce. Dožádaný správce daně zjišťoval skutečný pobyt M.C. i zasláním výzvy k součinnosti třetích osob podle § 34 odst. 1 d.ř. na Vězeňskou službu. Ani tímto úkonem se nepodařilo zjistit jeho skutečný pobyt. Kromě těchto úkonů bylo provedeno místní šetření dne 8.6.2009 v místě původního bydliště v Karlových Varech. Bylo zjištěno, že na této adrese dříve bydlela jeho matka. Ve stejný den bylo provedeno místní šetření v místě údajného bydliště otce M.C. v Karlových Varech. Pobyt se nepodařilo zjistit. Za účelem hledání rodinných příslušníků svědka bylo provedeno 29.7.2009 místní šetření v realitní kanceláři B.F.R., REALITNÍ KANCELÁŘ, sdružení fyzických osob, Sokolovská 49a, Karlovy Vary, dne 30.7.2009 v realitní kanceláři v Karlových Varech, Moskevská 20, dne 4.8.2009 místní šetření v realitní kanceláři IKON spol. s r.o. Nikde nebyla zjištěna adresa, na které by bylo možné zjistit informace ohledně pobytu M.C.. Při místním šetření 31.8.2009 byl učiněn pokus oslovit bratra M.C., J. a při místním šetření 11.9.2009 bratra M.. Byl učiněn pokus kontaktovat matku M.C. na e-mailové adrese získané v realitní kanceláři IKON spol. s r.o., ale bez úspěchu. Vymáhací oddělení Finančního úřadu v Karlových Varech provedlo v rámci jiného daňového řízení místní šetření na možných pracovištích M.C. v Praze. I přes všechny úkony dožádaného správce daně se nepodařilo svědeckou výpověď s jednatelem společnosti KROFIN M.C. zrealizovat. Vzhledem k tomu, že dle výpisu z obchodního rejstříku byl jediným jednatelem společnosti KROFIN a z daňového řízení nevyplynulo, kdo jiný by mohl za tuto společnost jednat, nebylo možné vyslechnout někoho jiného, kdo by mohl o činnosti této společnosti vypovídat.

53. Dopisem z 27. 2. 2008 zaslal správce daně výzvu k součinnosti třetích osob podle § 34 d.ř. na Policii ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, se žádostí o postoupení dostupných důkazních prostředků, které by buď potvrdily nebo vyvrátily fiktivní plnění uvedené na fakturách, na kterých je jako dodavatel uvedena společnost LOBRA, které byly předmětem prověřování při daňové kontrole. Dne 20.3.2008 obdržel správce daně odpověď Policie ČR včetně podání vysvětlení Ing. R.M. jednatele společnosti Markop FL s.r.o., a Ing. J.D. , soukromého zemědělce. Žalovaný k těmto listinným důkazům uvedl, že v rámci šetření Policie ČR nebyly zjištěny žádné skutečnosti prokazující, že došlo k plnění vykázaným na fakturách, na kterých je jako dodavatel uvedena společnost LOBRA.

54. Dopisem ze 13.10.2008 zaslal správce daně dožádání na Finanční úřad Plzeň-sever, aby byla provedena výpověď svědka, jednatele společnosti LOBRA, P.V.. Z odpovědi doručené 10.3.2009 vyplynulo, že byl svědek předveden orgány Policie ČR. Do protokolu uvedl, že předložené doklady nevystavil, podpis na předložených fakturách není jeho a nemůže potvrdit uskutečnění zdanitelných plnění na těchto fakturách. Dále svědek uvedl, že žalobce nezná, a k fungování společnosti LOBRA uvedl, že neví, kde měla provozovnu. Na otázku, zda měla společnost LOBRA v roce 2004 nějaké zaměstnance či existovaly osoby jím pověřené jednáním jménem společnosti, odpověděl, že neví. Rovněž zde se soud shoduje s žalovaným, že ani tato svědecká výpověď neprokazuje, že plnění uvedené na fakturách, na kterých je jako dodavatel uvedena společnost LOBRA, bylo touto společností provedeno a že výdaje byly této společnosti uhrazeny.

55. Správce daně zaslal výzvu ze dne 18.12.2008 i žalobci a vyzval jej v souladu s § 16 odst. 2 a § 31 odst. 9 d.ř. k předložení dokladů nebo jiných důkazních prostředků prokazujících plnění od společností KROFIN a LOBRA. Výzva byla doručena zástupci žalobce 23.12.2008 a žalobci 29.12.2008. Žalobce na výzvu nereagoval.

56. Důkazy doplněné v rámci odvolacího řízení byly se zástupcem žalobce projednány 29.4.2009. Zástupce žalobce požádal o poskytnutí lhůty do 4.5.2009, aby se mohl ke všem skutečnostem zjištěným při doplnění řízení vyjádřit. Ve vyjádření doručeném 27.5.2009 trval v celém rozsahu na podaném odvolání a na všech výhradách v něm uvedených a požadoval, aby byly činěny další pokusy o vytěžení osob, které jsou nekontaktní a aby byl vyslechnut jako svědek Ing. R.M., jednatel společnosti Markop FL s.r.o..

57. O výslech uvedeného svědka byl přípisem ze 4.6.2009 dožádán Finanční úřad v Chebu. Výslech byl proveden 8.7.2009 a svědek uvedl, že smlouva o obchodním zastoupení čerpací stanice v Zadním Chodově je uzavřena pouze s paní M.G. , s žalobcem není uzavřen žádný smluvní ani pracovněprávní vztah. Ve vztahu k druhé účastnici sdružení paní G. byla provedena svědecká výpověď téhož dne. Svědek na otázku, zda je mu známo, kdo zajišťoval tisk a distribuci předložených letáků, odpověděl, že to mu není známo. Ze svědecké výpovědi vyplynulo, že paní G. měla za úkol při technologických opravách (opravy stojanů, čerpadel a nádrží) spolupracovat s partnery, které doporučila společnost Markop FL s.r.o. Opravy jednoduššího rázu nemusela objednávat u specializovaných dodavatelů. Drobné technologické opravy zajišťovala a hradila sama. Běžnou údržbu areálu prováděla na základě smlouvy o obchodním zastoupení, popř. na základě ústní dohody. při běžné údržbě čerpací stanice nebylo společností Markop FL s.r.o. určeno, s jakými obchodními partnery má spolupracovat. Na otázku, jaká firma obvykle provádí na čerpací stanici v Zadním Chodově opravy stojanů (hadice výměna, simerink, pružiny, klínové řemeny) svědek odpověděl, že se jedná o drobné opravy, které si objednávali a zabezpečovali obchodní zástupci u různých dodavatelů. Specializované větší opravy stojanů provádí firma ASIS Praha, která je určena společností Markop FL s.r.o. Zda je mu známo, jaká firma provedla předmětné opravy na čerpací stanici v Zadních Chodově v roce 2004, svědek odpověděl, že to mu není známo, že to vyplývá z účetnictví a fakturací ve firmě Markop FL s.r.o. a obchodního zástupce.

58. Dne 22.6.2009 zaslal žalovaný dožádání na Finanční úřad v Plzni o doplnění svědecké výpovědi R.N. Svědkovi byla 31.8.2009 položena otázka, zda uskutečnil jménem společnosti KROFIN plnění fakturovaná doklady č. 2 ze dne 18.12.2003 a č. 1 ze dne 15.3.2004. Svědek odpověděl, že neví, proč se má vyjadřovat ke společnosti KROFIN, neboť nikdy nebyl jednatelem ani zaměstnancem této společnosti. Dále uvedl, že zná pouze paní G., žalobce nezná. Domníval se, že pán, se kterým jednal, byl manžel paní G.. Ve svědecké výpovědi provedené téhož dne ve vztahu k druhému účastníku sdružení (p. G.) svědek uvedl, že se společností KROFIN měl stejný obchodní vztah jako s paní G., to znamená, že byl cizí obchodní subjekt. Z tohoto důvodu předložené faktury č. 2 a č. 1 a příjmový doklad ze dne 18. 12. 2003 a příjmový doklad ze dne 15.3.2004 jím nebyly vystaveny. V roce 2004 byl jednatelem společnosti EURO NOVA & PARTNERS spol. s r.o. a tato společnost dělala spoustu tiskovin a reklamních letáků a měl dojem, že pro paní G. tato jeho společnost tiskoviny a letáky dělala. Fakturovali přímo paní G.. Pro KROFIN dělali zakázky, jejichž obsah již nedokáže přesně specifikovat. Přesné roky spolupráce se společností KROFIN si již nepamatoval. Zástupce společnosti KROFIN viděl naposledy v roce 2004, možná i v roce 2003.

59. Při kontrole zjistil správce daně, že R.N. poskytoval paní G. reklamní služby (faktura č. 46 ze dne 5.6.2003 za grafickou přípravu prezentace v částce 157.020 Kč) prostřednictvím společnosti EURO NOVA & PARTNER'S spol. s r.o., ve které byl jednatelem dle výpisu z obchodního rejstříku od roku 2003. Z toho správce daně dovodit, že se může jednat o trvalejší vztah žalobhce s touto společností, jak v odvolání poukazoval žalobce, a odpovídá tomu i tvrzení tohoto svědka ve svědecké výpovědi ze 4.10.2007, že spolupráce s paní G. stále trvá.

60. Správce daně na návrh žalobce v odvolacím řízení zaslal výzvu k součinnosti podle § 34 d.ř. Okresní správě sociálního zabezpečení Plzeň-město, zda společnost KROFIN novým názvem ALL PROKS TRUCK s.r.o. přihlásila do evidence správy sociálního zabezpečení zaměstnance v období let 2002 až 2004, pokud ano, aby sdělili jména, příjmení a adresy bydliště těchto zaměstnanců. Z odpovědi doručené 8.2.2008 vyplývá, že tato společnost se nenachází v evidenci organizací a malých organizací u OSSS Plzeň-město.

61. Písemností z 12.3.2009 vyzval správce daně k součinnosti podle § 34 d.ř. Pražskou správu sociálního zabezpečení, územní pracoviště Praha 4, k zodpovězení dotazu, zda společnost LOBRA přihlásila do evidence správy sociálního zabezpečení zaměstnance v období květen až prosinec 2004. Pokud ano, aby sdělili jména, příjmení a adresy bydliště těchto zaměstnanců. V odpovědi z 29.4.2009 je uvedeno, že společnost LOBRA není vedena v rejstříku zaměstnavatelů na územním pracovišti Pražské správy sociálního zabezpečení Praha 4. Z výše uvedeného je zřejmé, že v kontrolovaných obdobích nevykazovaly uvedené společnosti žádné zaměstnance, kteří by mohli vypovídat o činnosti těchto společností.

62. K prokázání úhrady prostřednicvím bankovního účtu se žalobce jak v daňovém řízení, tak při jednání soudu, snažil prokázat, že poskytl na základě předmětných faktur bezhotovostní platbu společnosti LOBRA. Toto prokazoval výpisem z firemního účtu vedeného u ČSOB, pobočky Tachov, kde je u data 30.8.2004 uvedeno číslo účtu a příkaz k úhradě 43.737,50 Kč a 59.797,50 Kč, ručně je dopsáno u obou položek LOBRA a čísla F240142 a F240141.

63. Žalovaný v obou napadených rozhodnutích hodnotil každý z provedených důkazů jednotlivě a všechny provedené důkazy pak ve vzájemných souvislostech, přičemž přihlížel ke všemu, co v předmětném daňovém řízení vyšlo najevo. Uvedl, že žalobce nesplnil v rámci prvostupňového řízení povinnost uloženou mu výzvou správce daně z 18.12.2008, nepředložil žádné důkazní prostředky prokazující nákup služeb od uvedených společností a neprokázal, že v případě výdajů na základě faktur, na kterých jsou jako dodavatelé uvedeny společnosti KROFIN a LOBRA, se jedná o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 ZDP. V rámci odvolacího řízení žalovaný ve smyslu § 48 odst. 6 d.ř. doplnil dokazování, jak z vlastní iniciativy, tak na návrh žalobce. K provedeným důkazům uvedl, že z provedených výslechů svědků E.K. a R.N. , včetně doplnění jeho svědecké výpovědi, nevyplynulo, že byly služby nakoupeny od společnosti KROFIN a této společnosti uhrazeny. K důkazu souvisejícímu se společností LOBRA, k výpisu z účtu vedeného u ČSOB, uvedl, že ani úhrada prostřednictvím bankovního účtu sama o sobě neprokazuje, že výdaje byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů daňového subjektu, pokud není zároveň prokázáno, že došlo k uskutečnění plnění uvedeného na faktuře společností, která je uvedena jako dodavatel fakturovaných služeb. K důkazu výslechem svědka Ing. J.K. žalovaný uvedl, že svědek sice potvrdil, že byly v letech 2003-2004 na čerpací stanici rozdávány zákazníkům letáky a upomínkové předměty, ale ze svědecké výpovědi nevyplynuly žádné nové skutečnosti prokazující, že žalobce nakoupil služby od společností KROFIN a LOBRA a těmto je uhradil. Žalovaný se vyjádřil k listinným důkazům zaslaným mu Policií ČR a uvedl, že v rámci šetření Policie ČR nebyly zjištěny žádné skutečnosti prokazující, že došlo k plnění vykázaným na fakturách, na kterých je jako dodavatel uvedena společnost LOBRA. Žalovaný hodnotil i svědeckou výpověď Ing. R.M. a uvedl, že svědek sice potvrdil, že na čerpací stanici v Zadním Chodově byly používány předložené reklamní letáky a že drobné opravy a běžnou údržbu čerpací stanice si objednával a zabezpečoval obchodní zástupce u různých dodavatelů, ale z jeho svědecké výpovědi nevyplynuly žádné skutečnosti prokazující, že fakturované služby byly provedeny společností KROFIN a LOBRA, které jsou na fakturách uvedeny jako dodavatelé. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-město žalovaný zjistil, že se společnost KROFIN nenachází v evidenci organizací a malých organizací. Zjistil také, že společnost LOBRA není vedena v rejstříku zaměstnavatelů na územním pracovišti Pražské správy sociálního zabezpečení Praha 4. Z toho dovodil, že v kontrolovaných obdobích nevykazovaly uvedené společnosti žádné zaměstnance, kteří by mohli vypovídat o jejich činnosti. Žalovaný měl dále z odpovědi dožádaného správce daně Finančního úřadu v Plzni k dispozici informaci, že v údajném sídle společnosti KROFIN tuto firmu nikdo nezná, jednalo se o informaci známou dožádanému správci daně z jeho činnosti. Měl také k dispozici informaci dožádaného správce daně Finančního úřadu pro Prahu 4, že společnost LOBRA na adrese uvedené v obchodním rejstříku nesídlí a tento objekt zakoupila jiná společnost, která nemá žádnou kontaktní adresu na společnost LOBRA. Žalovaný pak v obou napadených rozhodnutích dospěl k závěru, že žalobce v rámci daňové kontroly daně z příjmů fyzických osob za roky 2003 a 2004, ani v odvolacím řízení, neprokázal, jak je jeho povinností podle § 31 odst. 9 d.ř., že byly předmětné služby nakoupeny od společnosti KROFIN a společnosti LOBRA. Uvedl, že předložení účetních a daňových dokladů ještě samo o sobě neprokazuje, že k plnění došlo společností uvedenou na dokladu. Ani doklad o úhradě nelze považovat za důkaz o tom, že se jedná o výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a tedy o výdaje, o které by bylo možné v souladu s § 23 odst. 1 a § 24 odst. 1 ZDP snížit základ daně, pokud není zároveň prokázáno, že došlo k uskutečnění plnění uvedeného na faktuře společností, která je uvedena jako dodavatel fakturovaných služeb.

64. Tento závěr žalovaného vyplývá, dle názoru soudu, z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky. Žalovaný důkladně posoudil každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň tyto posoudil v jejich vzájemné souvislosti. Tato jeho úvaha je v odůvodnění obou napadených rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vyjádřena a soud se s ní v rámci soudního přezkumu plně ztotožňuje. Žalovaného, jak bylo uvedeno v předchozím žalobním bodě, netížilo důkazní břemeno podle § 31 odst. 8 písm. c) d.ř. v tom směru, že by bylo jeho povinností prokázat, že údaje z předmětných faktur jsou v účetnictví zaznamenány v rozporu se skutečností, či dokonce jakým způsobem obchody skutečně probíhaly. Břemeno tvrzení a důkazní nesl výlučně žalobce po té, kdy správce daně prokázal důvodnost svých pochyb ohledně věrohodnosti, úplnosti, průkaznosti či správnosti účetnictví žalobce. Uvedené rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního nelze obcházet tvrzením o porušení zásady volného hodnocení důkazů, o porušení § 2 odst. 3 d.ř., jak činí v žalobě žalobce. Skutkový stav zjištěný žalovaným není výsledkem libovůle žalovaného, neboť ten přihlédl ke všem důkazům, které byly v rámci daňového řízení jako celku provedeny, a ne pouze ke skutečnosti, že výslech svědka (jednatele společnosti KROFIN) navrhovaného žalobcem k prokázání jeho tvrzení není možný, jak v žalobě namítá žalobce. K závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a tudíž neprokázal svá tvrzení, nevedla žalovaného pouze skutečnost, že je daná osoba nekontaktní. Ve věci žalobce nedošlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů a jedná se tak o situaci, na kterou nedopadá žalobcem citovaný nález Ústavního soudu ze dne 28.5.2009, sp.zn. III. ÚS 2096/07.

65. Soud shodně s žalovaným uzavírá, že se žalobci v průběhu daňového řízení nepodařilo prokázat, že mu společnost KROFIN dodala letáky A5 a společnost LOBRA dodala reklamní předměty, reklamní letáky včetně jejich distribuce a provedla opravu objektu, v němž žalobce podnikal, a že právě vůči těmto společnostem žalobce vynaložil ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Závěr žalovaného, že žalobce neunesl v daňovém řízení důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 d.ř. je tedy správný.

Vadný procesní postup žalovaného

66. Soud v rámci přezkumu uvedeného daňového řízení neshledal, že by žalovaný svým vadným procesním postupem v řízení porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Žalovaný přezkoumal rozhodnutí správce daně v rozsahu, v jakém byla odvoláním napadena, zabýval se rozhodnutími i z hledisek uvedených v § 50 odst. 3 větě druhé d.ř. V rámci odvolacího řízení podle § 48 odst. 6 d.ř. řízení doplnil a z provedenými důkazy žalobce seznámil, příp. mu umožnil, aby byl přítomen při jejich provádění. Ve smyslu § 31 odst. 2 d.ř. dbal, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji, jak je zřejmé z rozsahu provedeného dokazování. Nedopustil se pochybení při hodnocení důkazů, které hodnotil ve smyslu § 2 odst. 3 d.ř., a jím učiněná skutková zjištění mají oporu ve spise a jsou logickým vyústěním provedeného dokazování. Stejně jako nyní soud v rámci soudního přezkumu napadených rozhodnutí, tak i žalovaný nedospěl k závěru, že je rozhodnutí správce daně nezákonné, proto jej dle názoru soudu správně potvrdil.

Závěr Krajského soudu v Plzni

67. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že v mezích žalobních bodů nebyl žalobce zkrácen na svých právech ani rozhodnutím správního orgánu ani jeho postupem, proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

VII. Náklady řízení

68. Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nepřiznal, protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvojím písemném vyhotovení.

(§ 102, § 103 odst. l písm.e), § 106 odst. 2,4 s.ř.s.)

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení

nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná.

(§ 104 odst. 2 s.ř.s.)

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak

učinit mohl.

(§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

(§ 105 odst. 2 s.ř.s.)

Kasační stížnost nemá odkladný účinek. (§ 107 s.ř.s.)

V Plzni dne 12. října 2011

JUDr. Jana Daňková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru