Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 Af 11/2010 - 33Rozsudek KSPL ze dne 29.11.2011

Prejudikatura

57 Af 43/2010 - 58


přidejte vlastní popisek

57Af 11/2010-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce M.Č., zastoupeného Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Komenského 4, proti žalovanému Celnímu ředitelství Plzeň, se sídlem v Plzni, Ant. Uxy 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2009, čj. 10366-2/2009-160100-21,

takto:

I. Rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň ze dne 19. 11. 2009, čj. 10366-2/2009-160100-21, se z rušujea věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 5.760 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Ladislavy Jindřichové, advokátky.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Dne 22.8.2007 byl žalobci rozhodnutím vydaným na tiskopisu JSD ev.č. 07CZ 166500-1111663-7 propuštěn do režimu volného oběhu osobní automobil FIAT DOBLO 1,9 JTD, VIN: č. ZFA 223 000 051 79 983, rok výroby 2003, na základě průvodního osvědčení o původu zboží EUR. 1 č. P 0515767 (dále jen předmětné zboží), přiznána celní preferenční sazba vyměřeno nulové clo.

2. Po následné verifikaci provedené švýcarskými celními orgány bylo průvodní osvědčení EUR. 1 č. P 0515767 označeno jako nesplňující požadavky kladené na pravost a správnost tohoto osvědčení. Celní úřad Plzeň zahájil řízení o doměření cla z předmětného zboží (sdělení ze dne 18.5.2009 č.j. 8737/2009-166500- 021).

3. Dne 1.9.2009 vydal Celní úřad Plzeň (dále také správní orgán I. stupně) rozhodnutí č.j. 15573-5/2009-166500-021 - dodatečný platební výměr č. 9965200233 (dále jen dodatečný platební výměr), kterým žalobci doměřil clo z předmětného zboží ve výši 13.736 Kč. Příloha dodatečného platebního výměru obsahovala výpočet dodatečně vyměřeného cla.

4. Žalovaný žalobcem podané odvolání rozhodnutím ze dne 19.11.2009, čj. 10366-2/2009 -160100 - 21 (dále jen rozhodnutí žalovaného), zamítl.

5. Žalobce ve včasné žalobě požadoval zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uváděl, že s rozhodnutím žalovaného a s dodatečným platebním výměrem nesouhlasí a tvrdil, že jimi byl zkrácen na svých právech, neboť nebyla vydána v souladu s relevantními předpisy. Zásadní nepřesnosti správních orgánů pak také ztěžují výkon práv žalobce.

II. Důvody žaloby

První žalobní bod

6. Žalobce uváděl, že podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, a ve smyslu čl. 4 Listiny pouze šetrně k základním právům a svobodám. Správní orgány shodně uvádí, že k doměření cla došlo cestou následného ověřování důkazu původu EUR. l č. P 0515767 ve smyslu čl. 33 Protokolu 3 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskem. Žalobce však žádný takový Protokol či Dohodu nedohledal. Nejblíže podobným se žalobci jeví Protokol č. 3 o definici pojmu „původní produkt“ a o metodách správní spolupráce k dohodě mezi Evropským hospodářským společenstvím a Švýcarskou konfederací podepsané v Bruselu dne 22.července 1972, který byl publikován v Úředním věstníku Evropské unie dne 15.2.2006 pod č. L 45/3 (dále jen Protokol). Ani jeho ustanovení však nejsou správním orgánem přesně citována a aplikována.

Druhý žalobní bod

7. Podle čl. 33 odst. 2 Protokolu jsou celní orgány země dovozu povinny zaslat celním orgánům země vývozu spolu se žádostí veškeré získané informace nebo doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné. Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že zahájit dodatečné ověřování dokladů o původu zboží dle čl. 33 Protokolu je možno pouze tehdy, je-li zde důvodné podezření, že údaje uvedené v dokladech o původu zboží nejsou správné. S obdobným principem omezujícím zásah státní moci do soukromé sféry jednotlivce se lze setkat i u obdobného institutu - daňové kontroly (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. US 1835/07 z 18.11.2008 : daňovou kontrolu nelze zahájit bez toho, že by zde a priori existovalo podezření o zkrácení daňové povinnosti a bez toho, že by byl daňový subjekt o konkrétních důvodech takového podezření při zahájení kontroly zpraven). V daném případě však správní orgán žádné takovéto důvodné podezření netvrdí a neprokazuje, stejně tak netvrdí a neprokazuje, že by spolu se žádostí zaslal celním orgánům země vývozu veškeré informace a doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné.

Třetí žalobní bod

8. Podle čl. 33 odst. 5 Protokolu musí být z výsledků dodatečného ověření zřejmé, zda jsou doklady pravé, zda lze dotyčné produkty považovat za produkty pocházející ze Společenství, Švýcarska nebo jedné z ostatních zemí uvedených v čl. 3 a 4 a zda tyto produkty splňují ostatní podmínky stanovené v tomto protokolu. Ověřování provádějí celní orgány země vývozu a pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli doklady a provádět jakoukoli účelnou kontrolu. Správní orgán nejenže rezignoval na zákonný požadavek konkrétnosti výsledku dodatečného ověřování, ale i na jakoukoli jeho relevantnost, logičnost, věrohodnost a spolehlivost. Podle správního orgánu I. stupně měly švýcarské celní orgány zjistit, že osoba prodávajícího Autocenter Regensdorf GmbH v rámci postverifikačního řízení prohlásila, že průvodní osvědčení EUR. l č. P 0515767 nikdy nevystavila ani nepodepsala. Naopak podle správního orgánu II. stupně měly švýcarské celní orgány zjistit, že osoba prodávajícího Autocenter Regensdorf GmbH nebyla na uvedené adrese nalezena, a proto postverifikační řízení nemohlo být ani provedeno. Pokud pak na základě takového absolutně nekonkrétního a protichůdného výsledku správní orgán učinil sám závěr o „nepůvodnosti produktu“ a clo doměřil, pak tím nejen porušil ust. § 31 zákona o správě daní a poplatků, podle něhož správce daně (cla) dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové (celní) povinnosti byly zjištěny co nejúplněji, ale porušil i ust. odst. 6 čl. 33 Protokolu, podle něhož lze nepřiznat nárok na preferenci jen v případech odůvodněných pochybností. Navíc rozhodl o „nepůvodnosti produktu“ absolutně bez jakýchkoli věcných podkladů a zkoumání, proti smyslu těchto mezinárodních smluv podporujících vzájemný obchod. Je evidentní, že dodatečné ověření dokladů o původu zboží bylo (nezainteresovanými celními orgány země vývozu) provedeno značně pochybně, až ledabyle, a rozhodně nebylo způsobilé vyvolat u žádajícího tuzemského celního orgánu „odůvodněné pochybnosti“, při nichž lze nepřiznat nárok na preferenci a ústavně konformním způsobem zasáhnout do soukromé sféry.

9. Čl. 28 Protokolu vymezuje doklady prokazující, že produkty mohou být považovány za „původní“, toliko příkladmo, a tudíž odmítnutí důkazu žalobce - potvrzení Fiat Group Automobiles SA o původnosti produktu s přímým odkazem na výše uvedenou Dohodu - je v rozporu s Protokolem a zákonem. Správní orgán na tento důkaz náležitě nereagoval a své důkazní břemeno takto na něj přenesené ve smyslu § 31 zákona o správě daní a poplatků neunesl. Pokud by žádající celní orgán na základě řádně provedeného dodatečného ověření nabyl odůvodněné pochybnosti o „původnosti produktu“, měl důsledně postupovat ve smyslu Protokolu a zákona o správě daní a poplatků, provést důkazy vyvracející důkazy žalobce, rozhodné skutečnosti zjistit co nejúplněji a následně je pak vyhodnotit dle stanoveného kritéria. Jaké produkty se pokládají za původní ve Společenství, resp. pocházející ze Společenství pro účely provádění Dohody vymezuje čl. 2 hlavy II. Protokolu. Jsou to: a) produkty zcela získané ve Společenství ve smyslu článku 5; b) produkty získané ve Společenství a obsahující materiály, které zde nebyly zcela získány, jestliže byly tyto materiály ve Společenství dostatečně opracovány nebo zpracovány ve smyslu článku 6; a c) zboží pocházející z Evropského hospodářského prostoru (EHP) ve smyslu protokolu 4 k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru. Toto rozhodné kritérium se však v napadeném rozhodnutí nijak neobjevuje a správní orgán jej vůbec neaplikuje. Přesto je činěn pro věc zásadní závěr, že zboží nelze pokládat za původní ve Společenství.

10. Z hlediska opomenutého kritéria je v dané věci zcela zásadní zejména čl. 6 hlavy II. Protokolu, na nějž výše zmíněný čl. 2 odkazuje a který se týká produktů, jež nebyly zcela získány ve Společenství (za zcela získané se pokládají ve smyslu čl. 5 zdejší nerostné produkty, živá zvířata, rostliny, produkty získané lovem, rybolovem, sběrem apod.). Z této kategorie produktů ne zcela získaných ve Společenství, tj. produktů obsahujících nepůvodní materiály, se za produkty původní ve Společenství považují produkty dostatečně opracované nebo zpracované, pokud jsou splněny podmínky uvedené v příloze II. Přitom z této přílohy, konkrétně kapitoly 87, je zřejmé, že motorová vozidla se považují za dostatečně opracované nebo zpracované výrobky a tudíž za původní ve Společenství, pokud hodnota všech těchto použitých materiálů nepřesahuje ve výrobě 40% ceny produktu ze závodu. Ovšem správní orgán rozhodl o nepůvodnosti automobilu bez jakéhokoli tohoto zjištění.

11. S ohledem pak na rozpor napadeného rozhodnutí a původní rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo zboží (osobní automobil) propuštěno do režimu volného oběhu a jako produkt původní ve Společenství osvobozeno od cla, když bylo přiznáno preferenční sazební opatření, nelze přehlédnout nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. US 163/02, kde Ústavní soud v obdobné věci zaujal stanovisko, že z ústavněprávních hledisek je stěží akceptovatelné, pokud státní orgán při výkonu veřejné moci, tj. v postavení vrchnostensky nadřazeného subjektu, autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čím vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, aby následně jednotlivce sankcionoval za to, že tyto skutečnosti mocensky aprobované státem v předchozím aktu jsou nesprávné a jednání jednotlivce protizákonné. Takový postup je z ústavněprávních hledisek tím méně přijatelný, pokud takový závěr směřuje k tíží jednotlivce v podobě nastoupené sankce za protiprávní stav. Žalobce se domnívá, že přiléhavost tohoto stanoviska na jeho případ a protiústavnost napadeného rozhodnutí posiluje zejména to, že ke změně původního rozhodnutí došlo ze strany celních orgánů až po dvou a půl letech a že žalobce byl po celou tuto dobu v dobré víře o správnosti původního celního rozhodnutí. Pokud měl správní orgán pochybnosti o „původnosti produktu", mohl ve smyslu čl. 33 odst. 4 Protokolu rozhodnout o pozastavení uplatnění preferenčního zacházení až do řádného výsledku ověření. V již citovaném nálezu hovoří Ústavní soud v této souvislosti jednoznačně: Je na celních orgánech, aby v konkrétním případě zvážily, zda kontrolu zboží při jeho propuštění do navrhovaného režimu provedou a v jakém rozsahu. Jestliže takovou pravomoc realizovaly a tuto skutečnost jednoznačně osvědčily v celním rozhodnutí, nemohou následně postupovat tak, že od svého původního stanoviska zcela odhlédnou, konstruují posouzení skutečností jinak a z tohoto stavu vyvodí odpovědnost celního deklaranta.

Čtvrtý žalobní bod

12. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné i potud, že v rozporu s čl. 33 odst. 6 Protokolu se nevypořádává s otázkou existence mimořádných okolností.

13. Dále žalobce uvedl, že činí součástí této žaloby veškeré ostatní námitky, které již vůči správním orgánům ve věci písemně uplatnil. Speciálně pak vznáší námitku přípustnosti zpráv celních orgánů země vývozu jakožto důkazního prostředku ve smyslu § 31 zákona o správě daní a poplatků, neboť tyto zprávy nejsou listinami vydanými státními orgány České republiky (srov. § 134 o.s.ř.), nejsou konstituovány podle procesních norem České republiky a žalobce nemá možnost do tohoto procesu jakkoli zasáhnout. Zvláště když podle čl. 34 odst. 2 Protokolu se veškeré spory mezi dovozcem a celními orgány země dovozu řídí právními předpisy této země a Protokol výslovně nestanoví, že by celní orgány země dovozu byly absolutně vázány jakýmikoli závěry celních orgánů země vývozu.

III. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a vyjádřil se shodně jako v odůvodnění rozhodnutí.

IV. Posouzení věci Krajským soudem v Plzni

Právní úprava

15. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. O věci samé rozhodl soud bez jednání podle § 51 odst. 2 a § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., když dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy.

16. Žalobcem dovezený osobní automobil byl propuštěný do režimu volného oběhu dne 22.8.2007, tj. po přistoupení České republiky k Evropské unii. Právní vztahy v oblasti celnictví upravoval zákon 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění účinném do 31.12.2007 (dále jen celní zákon), pokud tyto právní vztahy nebyly upraveny bezprostředně závaznými předpisy Evropských společenství (§ 1 celního zákona). Těmi jsou Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, publikované v Úředním věstníku ES L 302 dne 19. 10. 1992, str. 1 - 50 (dále jen celní kodex), a Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, publikované v Úředním věstníku ES L 253, str. 1 - 776. Ve smyslu § 320 odst. 1 písm. c) celního zákona pro dané řízení před celními orgány platil zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen d.ř. nebo daňový řád).

První žalobní bod

17. V dodatečném platebním výměru správní orgán I.stupně používal označení „Dohoda mezi Evropským Společenstvím a Švýcarskem“ a „Protokol č. 3 Dohody mezi Evropským Společenstvím a Švýcarskem“ a žalovaný v rozhodnutí používal pouze zkratky „Protokol č. 3“, příp. „Protokol č. 3 Dohody mezi Švýcarskem a Evropským společenstvím“ či „Protokol č. 3 Dohody mezi EU a Švýcarskem“, aniž by zavedení zkratek předcházelo uvedení celého a přesného názvu a aniž by právní předpis byl označován důsledně týmž názvem, příp. zkratkou. Pojem „Dohoda“ celní orgány evidentně používaly pro mezinárodní smlouvu nazvanou „Dohoda mezi Evropským hospodářským společenstvím a Švýcarskou konfederací“, podepsanou dne 22.7.1972 v Bruselu, která vstoupila v platnost 1.1.1973 a která byla publikována v Úředním věstníku Evropské unie pod č. L 300/72 na str. 189. Pojem „Protokol č. 3“ je evidentně zkratkou pro „Protokol č. 3 o definici pojmu „původní produkty“ a o metodách správní spolupráce“ (dále jen „Protokol č.3 k Dohodě“). Protokol č. 3 k Dohodě je pak součástí Dohody mezi Evropským hospodářským společenstvím a Švýcarskou konfederací a jeho poslední konsolidované znění bylo publikováno v Úředním věstníku Evropské unie pod č. L 45/3. Použití zkratek bez uvedení přesného názvu právního předpisu, případně místa, kde se lze seznámit s jeho obsahem (tj.nedostatečná identifikace aplikovaného právního předpisu), zejména jde-li o mezinárodní dohodu, je nedostatkem odůvodnění rozhodnutí, který mohl být způsobilý do určité míry ztížit nikoliv však zcela vyloučit obranu žalobce. Tomu ostatně nasvědčuje sama žaloba. Za podstatné ale soud považuje, že zmíněná procesní vada sama o sobě nemohla mít a neměla vliv na zákonnost rozhodnutí. Tento žalobní bod soud proto shledal nedůvodným.

Druhý žalobní bod

18. Podle čl. 33 odst. 1 Protokolu č. 3 k Dohodě Dodatečné ověření dokladů o původu zboží se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země dovozu odůvodněné pochybnosti o pravosti těchto dokladů, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných povinností stanovených v tomto protokolu. Není tedy správný právní názor žalobce v žalobě prezentovaný, že „…zahájit dodatečné ověřování dokladů o původu zboží dle čl. 33 Protokolu je možno pouze tehdy, je-li zde důvodné podezření, že údaje uvedené v dokladech o původu zboží nejsou správné.“

19. V kontextu se zněním prvního odstavce čl. 33 nemůže obstát žalobcova argumentace, o kterou svůj právní názor opírá. Čl. 33 odst. 1 Protokolu č. 3 k Dohodě je nutno vykládat tak, že ověření dokladů o původu zboží lze provést ze dvou důvodů: zaprvé namátkově v jakémkoliv případě nebo zadruhé cíleně na základě opodstatněných pochybností ve vztahu k předloženým dokumentům. Ověření iniciují vždy celní orgány země dovozu; v prvém případě tak činí fakultativně, tedy realizují své obecné oprávnění provádět ověřování důkazů původu zboží, ve druhém případě obligatorně. Ze slov: …se provádí… vždy v případech, kdy mají…odůvodněné pochybnosti…vyplývá, že naplnění hypotézy „odůvodněných pochybností“ zakládá celním orgánům povinnost ověření důkazů původu provést. Z kontextu čl. 33 odst. 1 a 2 Protokolu č. 3 k Dohodě a z logiky věci tudíž plyne, že žalobcem zdůrazňovaná povinnost celních orgánů země dovozu zaslat orgánům země vývozu spolu se žádostí o ověření „… veškeré získané informace nebo doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné “, zakotvená v čl. 33 odst. 2, větě druhé, dopadá výlučně na druhou skupinu případů ověřování dokladů. S ohledem na tento závěr nebylo třeba reagovat na žalobcův nepřípadný odkaz „…na obdobný princip omezující zásah státní moci do soukromé sféry jednotlivce…“, jak jej řešil Ústavní soud v nálezu ze dne 18.11.2008 sp.zn. I.US 1835/07. Druhý žalobní bod není důvodný.

Třetí žalobní bod

20. Podle čl. 33 odst. 5 Protokolu č. 3 k Dohodě Celní orgány žádající o ověření jsou informovány o výsledcích co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda jsou doklady pravé, zda lze dotyčné produkty považovat za produkty pocházející ze Společenství, Švýcarska nebo jedné z ostatních zemí uvedených v článcích 3 a 4 a zda tyto produkty splňují ostatní podmínky stanovené v tomto protokolu. Ze stanoviska švýcarských celních orgánů vyplývá, že zástupce firmy vývozce Autocenter Regensdorf GmbH v rámci postverifikačního řízení informoval, že průvodní osvědčení EUR.1 nevystavil a nepodepsal je. Proto nelze zboží pokládat za původní v EU. Z tohoto důvodu bylo průvodní osvědčení EUR.1 označeno za formálně neplatné. Za takového stavu odmítá soud tvrzení žalobce, že správní orgány obou stupňů rezignovaly na požadavek konkrétnosti výsledku dodatečného ověřování dokladů o původu zboží, resp. na jakoukoliv relevantnost, logičnost, věrohodnost a spolehlivost.

21. Podle čl. 16 odst. 1 Protokolu č. 3 k Dohodě Dohoda se vztahuje na produkty pocházející ze Společenství při dovozu do Švýcarska a na produkty pocházející ze Švýcarska při dovozu do Společenství po předložení jednoho z těchto dokladů o původu zboží: a) průvodního osvědčení EUR.1, jehož vzor je uveden v příloze IIIa; … Podle čl. 17 Průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED vydávají celní orgány země vývozu na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo, na odpovědnost vývozce, jeho zmocněným zástupcem (odst. 1). Pro tyto účely vyplní vývozce nebo jeho zmocněný zástupce průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED a formulář žádosti, jejichž vzory jsou uvedeny v přílohách IIIa a III (odst. 2). Vývozce žádající o vydání průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED musí být připraven kdykoli předložit na žádost celních orgánů země vývozu, ve které je průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED vydáváno, veškeré související doklady prokazující status původu dotyčných produktů a splnění ostatních podmínek stanovených v tomto protokolu (odst. 3). Podle čl. 29 odst. 1 Vývozce žádající o vystavení průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED uchovává dokumenty uvedené v čl. 17 odst. 3 po dobu nejméně tří let. Podle čl. 32 odst. 2 Za účelem správného uplatňování tohoto protokolu si Společenství a Švýcarsko poskytují prostřednictvím příslušných celních správ vzájemnou pomoc při kontrole pravosti průvodních osvědčení EUR.1 a EUR-MED a při kontrole správnosti údajů obsažených v těchto dokladech. Jak už shora uvedeno, ověřování dokladů o původu zboží upravuje čl. 33. Dodatečné ověření dokladů o původu zboží se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země dovozu odůvodněné pochybnosti o pravosti těchto dokladů, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných povinností stanovených v tomto protokolu (odst. 1). Pro účely odstavce 1 vrátí celní orgány země dovozu průvodní osvědčení EUR.1 …nebo kopii těchto dokladů celním orgánům země vývozu, a případně uvedou důvody pro jejich žádost o ověření. …(odst. 2). Ověřování provádějí celní orgány země vývozu. Pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli doklady a provádět jakoukoli kontrolu účtů vývozce nebo jinou kontrolu, kterou považují za účelnou (odst. 3). Celní orgány žádající o ověření jsou informovány o jeho výsledcích co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda jsou doklady pravé, zda lze dotyčné produkty považovat za produkty pocházející ze Společenství, Švýcarska nebo jedné z ostatních zemí uvedených v článcích 3 a 4 a zda tyto produkty splňují ostatní podmínky stanovené v tomto protokolu (odst. 5). Jestliže v případě odůvodněných pochybností neobdrží žádající celní orgány žádnou odpověď ve lhůtě deseti měsíců ode dne podání žádosti o ověření nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které postačují k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, nepřiznají nárok na preference, s výjimkou mimořádných okolností (odst. 6).

22. Z předestřené právní úpravy je evidentní, že předpokladem pro uplatnění celního zvýhodnění u dováženého zboží dle Protokolu č. 3 k Dohodě je prokázání preferenčního původu zboží jedním ze stanovených způsobů. Splnění této základní povinnosti nebrání následnému ověření důkazu původu, které může být učiněno kdykoliv, tj. nejen v případě odůvodněných pochybností, ale také namátkově. Postup při ověřování důkazu původu je upraven v Protokolu č. 3 k Dohodě, který je lex specialis k daňovému řádu. Ostatně podle § 96 daňového řádu platí, že Ustanovení tohoto zákona se použije, pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná, neobsahuje odlišnou úpravu. Dohoda spolu s Protokolem č. 3 je integrální součástí právního řádu Společenství, kterým je Česká republika vázána. To znamená, že i za situace, kdy by se český celní úřad jako celní úřad země vývozu ocitl v pozici dožádaného orgánu, byl by povinen při ověřování důkazu původu postupovat dle Protokolu č. 3 k Dohodě, nikoliv podle daňového řádu, příp. správního řádu. Systém správní spolupráce je založen na rozdělení úkolů mezi celními orgány země vývozu a země dovozu. V tomto rozdělení uděluje Protokol č. 3 k Dohodě pravomoc kontroly původního charakteru zboží zásadně celním orgánům vývozního státu. Celní orgány dovozního státu jsou oprávněny o následné ověření důkazu původu požádat, přičemž legálně vyslovenými závěry celních orgánů země vývozu jsou vázány. Pouze za podmínek uvedených v čl. 33 odst. 6 Protokolu č. 3 k Dohodě , tj. v případě odůvodněných pochybností a neobdrží-li žádající celní orgány žádnou odpověď ve lhůtě deseti měsíců ode dne podání žádosti o ověření nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které postačují k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, mohou celní orgány, které žádaly o kontrolu po propuštění zboží, odmítnout využití preferenčního režimu. Mimo tyto podmínky nestanoví Protokol č. 3 k Dohodě možnost smluvního státu jednostranně odvolat osvědčení vydaná celními orgány jiného smluvního státu [srovnej rozsudek Soudního dvora a ze dne 9. 2. 2006, Sfakianakis AEVE v. Elliniko Dimosio (C-23/04 až C-25/04, Sb. rozh. s. I-1265, body 23 a 36)].

23. Vycházel-li tedy tuzemský celní orgán pouze z výsledků následného ověřování důkazu původu provedeného celními orgány vyvážející země, tj. Švýcarska, jednal zcela v souladu s Protokolem č. 3 k Dohodě. Nelze tudíž úspěšně tomuto celnímu orgánu vytýkat, že „…dodatečné ověření dokladů o původu zboží bylo (nezainteresovanými celními orgány země vývozu) provedeno značně pochybně, až ledabyle, a rozhodně nebylo způsobilé vyvolat u žádajícího tuzemského celního orgánu „odůvodněné pochybnosti", při nichž lze nepřiznat nárok na preferenci a ústavně konformním způsobem zasáhnout do soukromé sféry“, jak činí žalobce. Ze stejných důvodů žalovaný nemohl porušit ust. § 31 odst. 2 daňového řádu tím, že „odmítl důkaz žalobce - potvrzení Fiat Group Automobiles SA o původnosti produktu.“ Celnímu orgánu země dovozu nepřísluší podle Protokolu č. 3 k Dohodě jakkoliv participovat na vlastním provedení a formulování výsledku verifikace, natož pak činit procesní kroky s cílem zvrátit výsledek verifikace získaný závazným postupem vycházejícím z mezinárodní smlouvy. Žalobce se rovněž mýlí, pokud má v posuzované věci za to, že po předložení potvrzení Fiat Group Automobiles SA přešlo ve fázi verifikace důkazní břemeno na český celní orgán, který měl podle čl. 2 a čl. 6 sám posoudit, zda jím dovezené zboží splňovalo kritéria původního produktu pro účely Protokolu č. 3 k Dohodě a mělo při dovozu nárok na uplatnění celních výhod. Systém správní spolupráce v Protokolu č. 3 k Dohodě je totiž zároveň založen na vzájemné důvěře mezi celními orgány země vývozu a země dovozu, která žalobcem předestíraný postup vylučuje. Dlužno však podotknout, že negativní výsledek ověření důkazu původu EUR.1 nemusí mít vždy za následek dodatečné vyměření cla, jak lze dovodit z čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu.

24. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 163/02 je dle názoru zdejšího soudu nepřípadný, protože v této věci jde o skutkově a právně odlišný případ od případu posuzovaného Ústavním soudem. V jím projednávané věci šlo o celní delikt a základní práva stěžovatelky v případě rozhodování celních orgánů o celním deliktu, nikoliv o otázky týkající se rozsahu závaznosti celního rozhodnutí a otázky související s doměřováním a vymáháním celních nedoplatků. Ostatně Ústavní soud v označeném nálezu výslovně uvedl, že „nelze zpochybnit pravomoc celních orgánů provádět tzv. následnou kontrolu podle ust. § 127 celního zákona, tj. pravomoc ověřovat správnost údajů uvedených v celním prohlášení po propuštění zboží a eventuálně z ověřených skutečností vyvozovat další důsledky“. Smysl verifikace upravené v čl. 33 Protokolu č. 3 k Dohodě je obdobný smyslu následné kontroly dle § 127 celního zákona.

Skutkový stav v rozporu se spisy

25. Za zcela zásadní pochybení však soud považuje zjištění, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, je v rozporu se správními spisy. Tuto námitku uplatnil i žalobce v rámci třetího žalobního bodu.

26. Správní orgán I. stupně odůvodnil výrok dodatečného platebního výměru tak, že uvedl: „Na základě čl. 33 Protokolu č. 3 Dohody mezi Evropským Společenstvím a Švýcarskem bylo požádáno o následné ověření důkazu původu EUR.1 č. P 0515767 Výsledkem tohoto ověření bylo zjištění švýcarských celních orgánů, že osoba prodávajícího (Autocenter Regensdorf GmbH) v rámci postverifikačního řízení prohlásila, že průvodní osvědčení EUR. 1 č. P 0515767 nikdy nevystavila ani nepodepsala. Provedené ověření tak ukazuje, že průvodní osvědčení EUR. 1 č. P 0515767 nesplňuje požadavky kladené na jeho pravost a správnost. Zboží propuštěné do režimu volného oběhu rozhodnutím vydaným na tiskopisu JSD ev.č. 27CZ166500-1111663-7 (osobní automobil Fiat Doblo 1.9 JTD, VIN č. ZFA 223 000 051 79 983, r.v. 2003), nelze proto pokládat za původní v EU ve smyslu podmínek stanovených Protokolem č.3 k dohodě mezi EU a Švýcarskem. V souladu s výše uvedeným stanoviskem švýcarských celních orgánů nelze pro toto zboží přiznat příslušné celní preference (preferenční celní sazbu).

27. Z kopie stanoviska FCA Bern (tj. švýcarských celních orgánů) čj. 323.5.869.2008 ze dne 26.1.2009 a z kopie dopisu Generálního ředitelství cel zn. 4392-2/09-900000-212/JŠ ze dne 12.2.2009 je zřejmé, že zástupce firmy vývozce v rámci postverifikačního řízení informoval, že průvodní osvědčení EUR.1 č. P 0515767 nevystavil stejně tak jako je nepodepsal.

28. Žalovaný odvolání žalobce napadeným rozhodnutím zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že „…ze stanoviska švýcarských celních orgánů vyplynulo, že dovážený osobní automobil nelze pokládat za původní v EU ve smyslu podmínek stanovených Protokolem č.3 Dohody mezi EU a Švýcarskem, neboť osoba prodávajícího (Autocenter Regensdord -poznámka soudu: správně Regensdorf - GmbH) nebyla na uvedené adrese nalezena, a proto postverifikační řízení nemohlo být provedeno. …V daném případě byla tato verifikace na žádost českých celních orgánů provedena a to s výsledným stanoviskem, že předložené průvodní osvědčení nesplňuje požadavky na správnost a pravost tohoto osvědčení. Z tohoto důvodu nelze přiznat preferenční celní sazbu na předmětné vozidlo.

29. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí v souladu s § 320 odst. 1 písm. c) celního zákona, s čl. 245 celního kodexu a podle daňového řádu (zákona č. 337/1992 Sb.). Podle § 50 odst. 3 daňového řádu Odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Vyjdou-li při přezkoumávání najevo skutečnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí, lze k nim rovněž při rozhodování přihlédnout. Při tom není odvolací orgán vázán návrhy odvolatele a může proto změnit rozhodnutí odvoláním napadené i v neprospěch odvolatele. V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán výsledky daňového řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně se stanovením přiměřené lhůty. Zjistí-li odvolací orgán, že jsou splněny u správce daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 2, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně, který je právním názorem odvolacího orgánu vázán. Podle § 50 odst. 6 téhož procesního předpisu Odvolací orgán rozhodnutí přezkoumá a není-li při rozhodování vázán ustanovením odstavce 5, rozhodnutí v odůvodněných případech změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne.

30. V posuzovaném případě ze správního spisu není zřejmé, že by žalovaný výsledky celního řízení jakkoliv doplňoval či odstraňoval vady řízení anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložil správnímu orgánu I. stupně. Jinými slovy skutková zjištění činil ze stejného okruhu důkazních prostředků jako správní orgán prvního stupně. Ač správní orgán vycházel z toho, že postverifikační řízení provedeno bylo a prodávající, Autocenter Regensdorf GmbH, prohlásil, že průvodní osvědčení EUR. 1 č. P 0515767 nikdy nevystavil ani nepodepsal, postavil žalovaný napadené rozhodnutí na zjištění, že osoba prodávajícího nebyla na uvedené adrese nalezena a proto postverifikační řízení nemohlo být provedeno. Skutkový stav, který vzal za základ napadeného rozhodnutí žalovaný, je tudíž diametrálně odlišný od skutkového stavu, z něhož vycházel při vydání dodatečného platebního výměru správní orgán I.stupně. Přitom každá ze skutkových verzí by při přistoupení celních orgánů k dodatečnému výběru cla znamenala zcela odlišnou výchozí pozici žalobce, jinou aplikaci čl. 220 celního kodexu, především jeho odst. 2 písm. b) ve znění vyplývajícím z nařízení č. 2700/2000 a naprosto rozdílnou míru možnosti žalobce se doměření cla bránit.

31. Zjištění, že skutkový stav, který vzal správní orgán (žalovaný) za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy, mělo za následek postup soudu podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., tedy zrušení napadeného rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem.

Námitka vznesená žalovaným po zrušení obdobných věcí

32. Soud nemohl vyhovět námitce žalovaného vznesené v přípisu z 24.2.2011, která byla soudu doručena po té, kdy zdejší soud v několika obdobných věcech rovněž zrušil rozhodnutí žalovaného. Žalovaný namítal, že soud zrušil příslušná rozhodnutí žalovaného pro vady řízení spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy. Tento rozpor se spisy však tvoří pouze jediná věta v odůvodnění správního orgánu a to že „prodejce nebyl švýcarskými orgány na uvedené adrese nalezen a je nekontaktní“. Je pravdou, že tato věta je zde užita chybně (k této chybě došlo v důsledku mnoha výsledků provedených verifikací, kde důvod neplatnosti byl různý – tedy i nekontaktnost prodejce), neboť mělo být uvedeno, že „prodejce prohlásil, že předmětné EUR.l nevystavil a nepodepsal“, ovšem obsah věty nemá v žádném případě vliv na výsledek verifikace, ten by byl v obou případech stejný, tedy, že předmětné EUR.1 je neplatné. ..Je nutno zdůraznit, že tato věta, ať už v jakékoli podobě, zde vůbec nemusela být uvedena (byla zde uvedena pouze pro dokreslení situace, bohužel nadbytečně a uznáváme, že nepřesně), ale v žádném případě neměla vliv na výrok rozhodnutí a správní orgán z této skutečnosti ve svém rozhodnutí nevycházel. Správní orgán vycházel pouze z výsledku verifikace, jak je ostatně patrno z celého řízení. …Důvody, proč je EUR.1 neplatné, jsou pro rozhodování českých celních orgánů zcela nevýznamné, neboť české celní orgány jsou výsledkem verifikace vázané a musí se jím řídit, jak v dalším odůvodnění rozsudku uznal i Krajský soud v Plzni. Zmínka o důvodu neplatnosti předmětného EUR.1 je tedy podružná a nadbytečná a pro posouzení celého případu nepodstatná (z hlediska českých celních orgánů). Základem pro rozhodování správního orgánu a tedy rozhodujícím skutkovým stavem byl jen a pouze výsledek provedené verifikace, což je v podstatě obsahem celého odůvodnění rozhodnutí žalovaného. …Žalovaný proto navrhoval, aby soud žalobu zamítl.

33. Provádí-li celní orgány dodatečné ověření dokladů o původu zboží, musí být najisto postaveno, proč byla tato následná verifikace neúspěšná, aby ten, jehož se její výsledek týká (zde žalobce) byl bez jakýchkoli pochybností srozuměn s výsledkem verifikace.

34. Při rozhodování v celním řízení postupují celní orgány podle daňového řádu, v daném případě s ohledem na dobu, kdy bylo rozhodováno, bylo jejich povinností postupovat podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle § 32 odst. 3 tohoto zákona v odůvodnění správce daně stručně a jasně uvede důvody pro vydání rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno na základě dokazování, správce daně dále uvede, které skutečnosti má za prokázané a o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jak věc posoudil po právní stránce. Z uvedeného ustanovení pak vyplývá, že to, co je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, musí vycházet z obsahu správního spisu, tzn. musí mít oporu ve správním spisu, a nesmí být v rozporu se skutkovým stavem zjištěným správním orgánem. I. stupně. V daném případě tomu tak nebylo a soud v té souvislosti odkazuje na svoji argumentaci uvedenou v odst. 25 až 31. Soud proto nemohl dospět k závěru, jak navrhoval žalovaný, že se jednalo pouze o jednu chybně užitou větu, neboť tato věta v sobě zahrnuje žalovaným zjištěný skutkový stav, který nemá oporu ve spise.

Čtvrtý žalobní bod

35. Podle ustálené judikatury správních soudů se soud v řízení o správní žalobě nemůže zabývat námitkami, které žalobce uplatnil v odvolání a na které v žalobě sumárně odkázal. Žalobce je povinen v žalobě tvrzené důvody nezákonnosti rozhodnutí explicitně uvést. To vyplývá z § 71 odst. 1 s.ř.s., který pod písm. d) za povinnou náležitost žaloby označuje žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Správní soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou a vymezením žalobních bodů žalobce zároveň určuje hranice soudního přezkumu, kterými je soud vázán (obdobně např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27.12.2001, č.j. 7 A 147/99-35, dostupný v SJS, číslo 2, ročník 2002, str.149 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.2.2008, č.j. 1 Afs 18/2008-59, dostupný na www.nssoud.cz).

36. Soud proto reagoval pouze na námitku ve čtvrtém žalobním bodu blíže specifikovanou, která zpochybňuje přípustnost zpráv celních orgánů země vývozu jako důkazního prostředku ve smyslu § 31 d.ř., když tyto listiny nejsou vydané státními orgány České republiky, nejsou konstituovány podle procesních norem České republiky a nadto žalobce nemá možnost do procesu jejich pořizování jakkoliv zasáhnout. Tuto námitku soud neshledal důvodnou.

37. České celní orgány v souladu s uvedenými ustanoveními Protokolu č. 3 k Dohodě požádaly o provedení následného ověření původu zboží švýcarské celní orgány, tj. orgány vyvážející země, a získaly tak zprávu o výsledku verifikace. Při ověřování důkazů původu osobního vozidla tak celní orgány dovozního státu postupovaly podle Protokolu č. 3 k Dohodě, neboť právě v něm je daný postup konkrétně upraven a stanoven. Nejen, že neměly důvod samy ověřovat původ osobních vozidel podle tuzemské právní úpravy, ale ani nemohly, když uvedený závazný postup vycházel z mezinárodní smlouvy. Celní orgány si tedy opatřily řádný důkazní prostředek, když postupovaly podle speciální právní úpravy. Na tomto závěru nic nemůže změnit fakt, že důkazní prostředek byl vydán švýcarským celním orgánem a bez součinnosti s žalobcem. To totiž zcela koresponduje s právní úpravou ujednání o správní spolupráci obsaženou v Protokolu č. 3 k Dohodě.

Závěr Krajského soudu v Plzni

38. Soud shledal žalobu důvodnou, proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy [§ 78 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm.b) s.ř.s.]. Současně soud vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

V. Náklady řízení

39. Ve smyslu § 60 odst. 1 s.ř.s. soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení. Právo žalobci náleželo v rozsahu odměny advokáta za dva úkony právní služby [jeden úkon podle § 11 odst. 1 písm. a), jeden úkon podle § 11 odst. 1 písm. d)] podle vyhl.č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif). Sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle s.ř.s. činí částku 2.100 Kč (§ 9 odst. 3 písm. f), § 7 ). Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 300 Kč. Protože byl žalobce zastoupen advokátem, který je plátcem DPH, příslušelo mu zvýšení odměny o částku odpovídající této dani, t.j. o 960 Kč (sazba 20%), kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu a která patří k nákladům řízení (§ 57 odst. 2 s.ř.s, § 19a advokátního tarifu). Celkem má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.760 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. a místo plnění určil v souladu s § 149 odst. 1 zák. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvojím písemném vyhotovení.

(§ 102, § 103 odst. l písm.e), § 106 odst. 2,4 s.ř.s.)

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná.

(§ 104 odst. 2 s.ř.s.)

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

(§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

(§ 105 odst. 2 s.ř.s.)

Kasační stížnost nemá odkladný účinek. (§ 107 s.ř.s.)

V Plzni dne 29. listopadu 2011

JUDr. Jana Daňková, v.r.

Za správnost: Kováříková
předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru