Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 Af 10/2010 - 34Rozsudek KSPL ze dne 29.11.2011

Prejudikatura

57 Af 43/2010 - 58

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Afs 10/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

57Af 10/2010-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Pivoňky a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce M.Č., zastoupeného Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Komenského 4, proti žalovanému Celnímu ředitelství Plzeň, se sídlem v Plzni, Ant. Uxy 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2009, čj. 10365-2/2009-160100-21,

takto:

I. Rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň ze dne 19. 11. 2009, čj. 10365-2/2009-160100-21, se z rušujea věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 5.760 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Ladislavy Jindřichové, advokátky.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Dne 7.3.2007 byl žalobci rozhodnutím vydaným na tiskopisu JSD ev.č. 07CZ166500-1013008-9 propuštěn do režimu volného oběhu osobní automobil Opel Zafira A 18, VIN: WOLO TGF 75Y 2072153, rok výroby 1999, na základě průvodního osvědčení o původu zboží EUR. 1 č. P 0341985 (dále jen předmětné zboží), přiznána celní preferenční sazba a vyměřeno nulové clo.

2. Po následné verifikaci provedené švýcarskými celními orgány bylo průvodní osvědčení EUR. 1 č. P 0341985 označeno jako nesplňující požadavky kladené na pravost a správnost tohoto osvědčení. Celní úřad Plzeň zahájil řízení o doměření cla z předmětného zboží (sdělení ze dne 18.5.2009 č.j. 8737/2009-166500- 021).

3. Dne 2.9.2009 vydal Celní úřad Plzeň (dále také správní orgán I. stupně) rozhodnutí č.j. 15573-8/2009-166500-021 - dodatečný platební výměr č. 9965200236 (dále jen dodatečný platební výměr), kterým žalobci doměřil clo z předmětného zboží ve výši 12.169 Kč. Příloha dodatečného platebního výměru obsahovala výpočet dodatečně vyměřeného cla.

4. Žalovaný žalobcem podané odvolání rozhodnutím ze dne 1.10.2009, čj. 10365-2/2009 -160100- 21 (dále jen rozhodnutí žalovaného), zamítl.

5. Žalobce ve včasné žalobě požadoval zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uváděl, že s rozhodnutím žalovaného a s dodatečným platebním výměrem nesouhlasí a tvrdil, že jimi byl zkrácen na svých právech, neboť nebyla vydána v souladu s relevantními předpisy. Zásadní nepřesnosti správních orgánů pak také ztěžují výkon práv žalobce.

II. Důvody žaloby

První žalobní bod

6. Žalobce uváděl, že podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, a ve smyslu čl. 4 Listiny pouze šetrně k základním právům a svobodám. Správní orgány shodně uvádí, že k doměření cla došlo cestou následného ověřování důkazu původu EUR. l č. P 0341985 ve smyslu čl. 33 Protokolu 3 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskem. Žalobce však žádný takový Protokol či Dohodu nedohledal. Nejblíže podobným se žalobci jeví Protokol č. 3 o definici pojmu „původní produkt“ a o metodách správní spolupráce k dohodě mezi Evropským hospodářským společenstvím a Švýcarskou konfederací podepsané v Bruselu dne 22.července 1972, který byl publikován v Úředním věstníku Evropské unie dne 15.2.2006 pod č. L 45/3 (dále jen Protokol). Ani jeho ustanovení však nejsou správním orgánem přesně citována a aplikována.

Druhý žalobní bod

7. Podle čl. 33 odst. 2 Protokolu jsou celní orgány země dovozu povinny zaslat celním orgánům země vývozu spolu se žádostí veškeré získané informace nebo doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné. Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že zahájit dodatečné ověřování dokladů o původu zboží dle čl. 33 Protokolu je možno pouze tehdy, je-li zde důvodné podezření, že údaje uvedené v dokladech o původu zboží nejsou správné. S obdobným principem omezujícím zásah státní moci do soukromé sféry jednotlivce se lze setkat i u obdobného institutu - daňové kontroly (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1835/07 z 18.11.2008 : daňovou kontrolu nelze zahájit bez toho, že by zde a priori existovalo podezření o zkrácení daňové povinnosti a bez toho, že by byl daňový subjekt o konkrétních důvodech takového podezření při zahájení kontroly zpraven). V daném případě však správní orgán žádné takovéto důvodné podezření netvrdí a neprokazuje, stejně tak netvrdí a neprokazuje, že by spolu se žádostí zaslal celním orgánům země vývozu veškeré informace a doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné.

Třetí žalobní bod

8. Podle čl. 33 odst. 5 Protokolu musí být z výsledků dodatečného ověření zřejmé, zda jsou doklady pravé, zda lze dotyčné produkty považovat za produkty pocházející ze Společenství, Švýcarska nebo jedné z ostatních zemí uvedených v čl. 3 a 4 a zda tyto produkty splňují ostatní podmínky stanovené v tomto protokolu. Ověřování provádějí celní orgány země vývozu a pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli doklady a provádět jakoukoli účelnou kontrolu. Správní orgán nejenže rezignoval na zákonný požadavek konkrétnosti výsledku dodatečného ověřování, ale i na jakoukoli jeho relevantnost, logičnost, věrohodnost a spolehlivost. Podle správního orgánu I. i II. stupně měly švýcarské celní orgány zjistit, že osoba prodávajícího HAYSSOUN Autoexport Regensdorf nebyla na uvedené adrese dosažena, a proto postverifikační řízení nemohlo být provedeno. Pokud pak na základě takového absolutně nekonkrétního výsledku správní orgán učinil sám závěr o „nepůvodnosti produktu“ a clo doměřil, pak tímto nejen porušil ust. § 31 zákona o správě daní a poplatků, podle něhož správce daně (cla) dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové (celní) povinnosti byly zjištěny co nejúplněji, ale porušil i ust. odst. 6 čl. 33 Protokolu, podle něhož lze nepřiznat nárok na preferenci jen v případech odůvodněných pochybností. Navíc rozhodl o „nepůvodnosti produktu“ absolutně bez jakýchkoli věcných podkladů a zkoumání, proti smyslu těchto mezinárodních smluv podporujících vzájemný obchod. Je evidentní, že dodatečné ověření dokladů o původu zboží bylo (nezainteresovanými celními orgány země vývozu) provedeno značně pochybně, až ledabyle, a rozhodně nebylo způsobilé vyvolat u žádajícího tuzemského celního orgánu „odůvodněné pochybnosti“, při nichž lze nepřiznat nárok na preferenci a ústavně konformním způsobem zasáhnout do soukromé sféry.

9. Čl. 28 Protokolu vymezuje doklady prokazující, že produkty mohou být považovány za „původní“, toliko příkladmo, a tudíž odmítnutí důkazu žalobce - potvrzení General MotorsSuisse SA o původnosti produktu s přímým odkazem na výše uvedenou Dohodu - je v rozporu s Protokolem a zákonem. Správní orgán na tento důkaz náležitě nereagoval a své důkazní břemeno takto na něj přenesené ve smyslu § 31 zákona o správě daní a poplatků neunesl.

10. Pokud by žádající celní orgán na základě řádně provedeného dodatečného ověření nabyl odůvodněné pochybnosti o „původnosti produktu“, měl důsledně postupovat ve smyslu Protokolu a zákona o správě daní a poplatků, provést důkazy vyvracející důkazy žalobce, rozhodné skutečnosti zjistit co nejúplněji a následně je pak vyhodnotit dle stanoveného kritéria. Jaké produkty se pokládají za původní ve Společenství, resp. pocházející ze Společenství pro účely provádění Dohody vymezuje čl. 2 hlavy II. Protokolu. Jsou to: a) produkty zcela získané ve Společenství ve smyslu článku 5; b) produkty získané ve Společenství a obsahující materiály, které zde nebyly zcela získány, jestliže byly tyto materiály ve Společenství dostatečně opracovány nebo zpracovány ve smyslu článku 6; a c) zboží pocházející z Evropského hospodářského prostoru (EHP) ve smyslu protokolu 4 k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru. Toto rozhodné kritérium se však v napadeném rozhodnutí nijak neobjevuje a správní orgán jej vůbec neaplikuje. Přesto je činěn pro věc zásadní závěr, že zboží nelze pokládat za původní ve Společenství.

11. Z hlediska opomenutého kritéria je v dané věci zcela zásadní zejména čl. 6 hlavy II. Protokolu, na nějž výše zmíněný čl. 2 odkazuje a který se týká produktů, jež nebyly zcela získány ve Společenství (za zcela získané se pokládají ve smyslu čl. 5 zdejší nerostné produkty, živá zvířata, rostliny, produkty získané lovem, rybolovem, sběrem apod.). Z této kategorie produktů ne zcela získaných ve Společenství, tj. produktů obsahujících nepůvodní materiály, se za produkty původní ve Společenství považují produkty dostatečně opracované nebo zpracované, pokud jsou splněny podmínky uvedené v příloze II. Přitom z této přílohy, konkrétně kapitoly 87, je zřejmé, že motorová vozidla se považují za dostatečně opracované nebo zpracované výrobky a tudíž za původní ve Společenství, pokud hodnota všech těchto použitých materiálů nepřesahuje ve výrobě 40% ceny produktu ze závodu. Ovšem správní orgán rozhodl o nepůvodnosti automobilu bez jakéhokoli tohoto zjištění.

12. S ohledem pak na rozpor napadeného rozhodnutí a původní rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo zboží (osobní automobil) propuštěno do režimu volného oběhu a jako produkt původní ve Společenství osvobozeno od cla, když bylo přiznáno preferenční sazební opatření, nelze přehlédnout nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. US 163/02, kde Ústavní soud v obdobné věci zaujal stanovisko, že z ústavněprávních hledisek je stěží akceptovatelné, pokud státní orgán při výkonu veřejné moci, tj. v postavení vrchnostensky nadřazeného subjektu, autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čím vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, aby následně jednotlivce sankcionoval za to, že tyto skutečnosti mocensky aprobované státem v předchozím aktu jsou nesprávné a jednání jednotlivce protizákonné. Takový postup je z ústavněprávních hledisek tím méně přijatelný, pokud takový závěr směřuje k tíží jednotlivce v podobě nastoupené sankce za protiprávní stav. Dle žalobce přiléhavost tohoto stanoviska na jeho případ a protiústavnost napadeného rozhodnutí posiluje zejména to, že ke změně původního rozhodnutí došlo ze strany celních orgánů až po dvou a půl letech a že žalobce byl po celou tuto dobu v dobré víře o správnosti původního celního rozhodnutí. Pokud měl správní orgán pochybnosti o „původnosti produktu“, mohl ve smyslu čl. 33 odst. 4 Protokolu rozhodnout o pozastavení uplatnění preferenčního zacházení až do řádného výsledku ověření. V citovaném nálezu hovoří Ústavní soud v této souvislosti jednoznačně: Je na celních orgánech, aby v konkrétním případě zvážily, zda kontrolu zboží při jeho propuštění do navrhovaného režimu provedou a v jakém rozsahu. Jestliže takovou pravomoc realizovaly a tuto skutečnost jednoznačně osvědčily v celním rozhodnutí, nemohou následně postupovat tak, že od svého původního stanoviska zcela odhlédnou, konstruují posouzení skutečností jinak a z tohoto stavu vyvodí odpovědnost celního deklaranta.

Čtvrtý žalobní bod

13. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné i potud, že v rozporu s čl. 33 odst. 6 Protokolu se nevypořádává s otázkou existence mimořádných okolností. Dále žalobce uvedl, že činí součástí této žaloby veškeré ostatní námitky, které již vůči správním orgánům ve věci písemně uplatnil. Speciálně pak vznáší námitku přípustnosti zpráv celních orgánů země vývozu jakožto důkazního prostředku ve smyslu § 31 zákona o správě daní a poplatků, neboť tyto zprávy nejsou listinami vydanými státními orgány České republiky (srov. § 134 o.s.ř.), nejsou konstituovány podle procesních norem České republiky a žalobce nemá možnost do tohoto procesu jakkoli zasáhnout. Zvláště když podle čl. 34 odst. 2 Protokolu se veškeré spory mezi dovozcem a celními orgány země dovozu řídí právními předpisy této země a Protokol výslovně nestanoví, že by celní orgány země dovozu byly absolutně vázány jakýmikoli závěry celních orgánů země vývozu.

III. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a vyjádřil se shodně jako v odůvodnění rozhodnutí.

IV. Posouzení věci Krajským soudem v Plzni

Právní úprava

15. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

16. Žalobcem dovezený osobní automobil byl propuštěn do režimu volného oběhu dne 7.3.2007, tj. po přistoupení České republiky k Evropské unii. Právní vztahy v oblasti celnictví upravoval zákon 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění účinném do 31.8.2007 (dále jen celní zákon), pokud nebyly upraveny bezprostředně závaznými předpisy Evropských společenství (§ 1 celního zákona), jimiž jsou Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, publikované v Úředním věstníku ES L 302 dne 19. 10. 1992, str. 1 - 50 (dále jen celní kodex), a Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, publikované v Úředním věstníku ES L 253, str. 1 - 776. Ve smyslu § 320 odst. 1 písm. c) celního zákona pro řízení před celními orgány platil zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen d.ř. nebo daňový řád). Citované rozsudky Soudního dvora jsou dostupné na www.eurlex.eu.

První žalobní bod

17. První žalobní bod není důvodný.

18. V dodatečném platebním výměru správní orgán I.stupně použil označení Dohoda mezi Evropským Společenstvím a Švýcarskem a Protokol č. 3 Dohody mezi Evropským Společenstvím a Švýcarskem a žalovaný použil pouze zkratky Protokol č. 3, příp. Protokol č. 3 Dohody mezi Švýcarskem a Evropským společenstvím či Protokol č. 3 Dohody mezi EU a Švýcarskem, aniž by zavedení zkratek předcházelo uvedení celého přesného názvu a aniž by byl tento právní předpis označován důsledně týmž názvem, příp. zkratkou. Pojem Dohoda celní orgány evidentně používaly pro mezinárodní smlouvu nazvanou Dohoda mezi Evropským hospodářským společenstvím a Švýcarskou konfederací, podepsanou dne 22.7.1972 v Bruselu, která vstoupila v platnost 1.1.1973 a byla publikována v Úředním věstníku Evropské unie pod č. L 300/72 na str. 189 (dále jen Dohoda). Pojem Protokol č. 3 je evidentně zkratkou pro Protokol č. 3 o definici pojmu „původní produkty“ a o metodách správní spolupráce (dále jen Protokol č. 3 k Dohodě). Protokol č. 3 k Dohodě je součástí Dohody mezi Evropským hospodářským společenstvím a Švýcarskou konfederací a jeho poslední konsolidované znění bylo publikováno v Úředním věstníku Evropské unie pod č. L 45/3. Použití zkratek bez uvedení přesného názvu právního předpisu, případně místa, kde se lze seznámit s jeho obsahem (tj.nedostatečná identifikace aplikovaného právního předpisu), zejména jde-li o mezinárodní dohodu, je nedostatkem odůvodnění rozhodnutí, který mohl být způsobilý do určité míry ztížit nikoliv však zcela vyloučit obranu žalobce. Tomu ostatně nasvědčuje sama žaloba. Uvedená procesní vada však sama o sobě nemohla mít a neměla vliv na zákonnost rozhodnutí.

Druhý žalobní bod

19. Druhý žalobní bod není důvodný.

20. Podle čl. 33 odst. 1 Protokolu č. 3 k Dohodě: Dodatečné ověření dokladů o původu zboží se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země dovozu odůvodněné pochybnosti o pravosti těchto dokladů, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných povinností stanovených v tomto protokolu. Podle čl. 33 odst. 2 Protokolu č. 3 k Dohodě: Pro účely odstavce 1 vrátí celní orgány země dovozu průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo prohlášení na faktuře EUR-MED nebo kopii těchto dokladů celním orgánům země vývozu, a případně uvedou důvody pro jejich žádost o ověření. Spolu se žádostí o ověření zašlou rovněž veškeré získané informace nebo doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné.

21. Čl. 33 odst. 1 Protokolu č. 3 k Dohodě je nutno vykládat tak, že ověření dokladů o původu zboží lze provést ze dvou důvodů: zaprvé namátkově v jakémkoliv případě nebo zadruhé cíleně na základě opodstatněných pochybností ve vztahu k předloženým dokumentům. Ověření iniciují vždy celní orgány země dovozu; v prvém případě tak činí fakultativně, tedy realizují své obecné oprávnění provádět ověřování důkazů původu zboží, ve druhém případě obligatorně. Ze slov … vždy v případech, kdy mají celní orgány země dovozu odůvodněné pochybnosti o pravosti těchto dokladů, vyplývá, že naplnění hypotézy „odůvodněných pochybností“ zakládá celním orgánům povinnost ověření důkazů původu provést. Není tedy správný právní názor žalobce, že …zahájit dodatečné ověřování dokladů o původu zboží dle čl. 33 Protokolu je možno pouze tehdy, je-li zde důvodné podezření, že údaje uvedené v dokladech o původu zboží nejsou správné. Z kontextu čl. 33 odst. 1 a 2 Protokolu č. 3 k Dohodě a z logiky věci plyne, že žalobcem zdůrazňovaná povinnost celních orgánů země dovozu zaslat orgánům země vývozu spolu se žádostí o ověření … veškeré získané informace nebo doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné, zakotvená v čl. 33 odst. 2, větě druhé, dopadá výlučně na druhou skupinu případů ověřování dokladů. V daném případě však celní orgány prováděly ověření dokladů o původu zboží namátkově, bez konkrétních opodstatněných pochybností. Nebyl proto na místě žalobcův odkaz …na obdobný princip omezující zásah státní moci do soukromé sféry jednotlivce…, jak jej řešil Ústavní soud v nálezu ze dne 18.11.2008, sp.zn. I.ÚS 1835/07.

Třetí žalobní bod

22. Třetí žalobní bod je důvodný.

23. Podle čl. 16 odst. 1 Protokolu č.3 k Dohodě mají výrobky původní ve Společenství (čl. 2 odst. 1) při dovozu do Švýcarska a výrobky původní ve Švýcarsku (č. 2 odst. 2) při dovozu do Společenství nárok na uplatnění výhod podle této Dohody, pokud je předložen jeden z taxativně stanovených dokladů. Takovým dokladem je osvědčení EUR.1 [písm. a)]. Dle čl. 17 Protokolu č. 3 k Dohodě jej vydávají celní orgány vyvážející země na základě písemné žádosti vývozce, příp. zmocněného zástupce vývozce.

24. Žalobci byl rozhodnutím správního orgánu I.stupně dne 7.3.2007 propuštěn do režimu volného oběhu osobní automobil Opel Zafira A 18, VIN: WOLO TGF 75Y 2072153, dovezený ze Švýcarské konfederace. Žalobce připojil k celnímu prohlášení průvodní osvědčení EUR. 1 č. P 0341985, v jehož části 4. byla země původu a v části 5 země určení označena zkratkou „CE“. Pod touto zkratkou je nutno rozumět „Společenství“. Podle prohlášení švýcarského celního orgánu byl tudíž předmětný automobil produktem pocházejícím ze Společenství. V souladu s čl. 3 Dohody, jímž došlo ke zrušení dovozních cel, nevznikla žalobci předložením průvodního osvědčení EUR. 1 povinnost zaplatit z předmětného zboží dovozní clo.

25. Předložení průvodního osvědčení EUR.1 vydaného celními orgány země vývozu v celním řízení realizovaném u celních orgánů země dovozu nebrání následnému ověření důkazu původu propuštěného zboží.

26. Ujednání o správní spolupráci je v Protokolu č. 3 k Dohodě obsaženo v hlavě VI (čl. 32 až 36). Podle čl. 32 odst. 2 za účelem správného uplatňování tohoto protokolu si Společenství a Švýcarsko poskytují prostřednictvím příslušných celních správ vzájemnou pomoc při kontrole pravosti průvodních osvědčení EUR.1 a EUR-MED a při kontrole správnosti údajů obsažených v těchto dokladech.

27. Ověřování dokladů o původu zboží upravuje čl. 33 Protokolu č. 3 k Dohodě. Dodatečné ověření dokladů o původu zboží se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země dovozu odůvodněné pochybnosti o pravosti těchto dokladů, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných povinností stanovených v tomto protokolu (odst. 1). Pro účely odstavce 1 vrátí celní orgány země dovozu průvodní osvědčení EUR.1 …nebo kopii těchto dokladů celním orgánům země vývozu, a případně uvedou důvody pro jejich žádost o ověření. Spolu se žádostí o ověření zašlou rovněž veškeré získané informace nebo doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné (odst. 2). Ověřování provádějí celní orgány země vývozu. Pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli doklady a provádět jakoukoli kontrolu účtů vývozce nebo jinou kontrolu, kterou považují za účelnou (odst. 3). Celní orgány žádající o ověření jsou informovány o jeho výsledcích co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda jsou doklady pravé, zda lze dotyčné produkty považovat za produkty pocházející ze Společenství, Švýcarska nebo jedné z ostatních zemí uvedených v článcích 3 a 4 a zda tyto produkty splňují ostatní podmínky stanovené v tomto protokolu (odst. 5). Jestliže v případě odůvodněných pochybností neobdrží žádající celní orgány žádnou odpověď ve lhůtě deseti měsíců ode dne podání žádosti o ověření nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které postačují k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, nepřiznají nárok na preference, s výjimkou mimořádných okolností (odst. 6).

28. Otázkou uplatňování a funkčnosti systému správní spolupráce při vzájemném uznávání osvědčení původu se zabýval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 9. 2. 2006, Sfakianakis (C-23/04 až C-25/04). Ač se rozsudek zabývá vztahem členského státu a Maďarské republiky, jsou jeho závěry obecně použitelné. Právní úprava spolupráce při vzájemném uznávání osvědčení původu je Společenstvím budována na stejných principech ve vztahu ke všem státům, a to ať je zakotvena v přístupových dohodách uzavíraných s budoucími členskými zeměmi nebo v dohodách se třetími zeměmi, jako je tomu v případě Švýcarska.

29. Soudní dvůr v rozsudku pod bodem 21 až 23 uvedl, že systém správní spolupráce stanovený v protokolu spočívá zároveň na rozdělení úkolů a na vzájemné důvěře mezi celními orgány dotyčného členského státu a Maďarské republiky. V tomto rozdělení uděluje protokol pravomoci kontroly původního charakteru výrobků pocházejících z Maďarska celním orgánům tohoto státu. Článek 17 odst. 4 a odst. 5 protokolu tak zakládají povinnost celních orgánů, jež vydávají osvědčení EUR.1, učinit veškerá opatření nutná ke kontrole původního charakteru výrobků. Mimoto podle čl. 32 odst. 3 téhož protokolu je kontrola důkazů původu po propuštění zboží prováděna celními orgány vývozního státu, jež jsou za tímto účelem oprávněny vyžadovat veškeré důkazy a provádět veškeré kontroly, které považují za užitečné. Jak rozhodl Soudní dvůr, pokud jde o protokoly ohledně definice pojmu „původní výrobky“ a metod správní spolupráce srovnatelných s metodami protokolu, je takové rozdělení úkolů odůvodněno skutečností, že orgány vývozního státu jsou pro přímé ověření okolností podmiňujících původ dotyčného výrobku nejlépe umístěny. Tento systém tedy může fungovat pouze tehdy, pokud celní správa dovozního státu uznává závěry legálně vyslovené orgány vývozního státu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 12. července 1984, Les Rapides Savoyards a další, C-218/83, Recueil, s. 3105, body 26 a 27). V bodech 37 až 39 Soudní dvůr uvedl, že náleží celním orgánům vývozního státu, aby povolily vystavení osvědčení EUR.1 osvědčujících maďarský původ výrobků vyrobených v Maďarské republice. Orgány dovozního státu musí zároveň platnost takových osvědčení přijmout. Pouze za podmínek uvedených v čl. 32 odst. 6 protokolu, to je v případě důvodných pochybností a neobdrží-li odpověď ke dni uplynutí lhůty deseti měsíců po datu žádosti o kontrolu nebo neobsahuje-li odpověď dostatečné informace pro určení pravosti dotčeného dokumentu nebo skutečného původu výrobků, mohou celní orgány, které žádaly o kontrolu po propuštění zboží, odmítnout využití preferenčního režimu. Mimo tyto podmínky nestanoví protokol možnost smluvního státu jednostranně odvolat osvědčení vydaná celními orgány jiného smluvního státu. Z toho vyplývá, že osvědčení řádně vydaná orgány vývozního státu zůstávají v platnosti a mají účinky stanovené protokolem do doby, dokud nejsou příslušnými správními nebo soudními orgány uvedeného státu odvolána nebo zrušena.

30. Dosavadní stav judikatury Soudního dvora vyjadřující se k uplatňování a funkčnosti systému správní spolupráce při vzájemném uznávání osvědčení původu shrnula generální advokátka Verici Trstenjak ve stanovisku ze dne 13. 3. 2008 ve věci C.A.S. SpA (C-204/07 P). Generální advokátka v bodech 76 až 81 uvedla, že podle ustálené judikatury je stanovení původu zboží založeno na rozdělení pravomocí mezi orgány státu vývozu a orgány státu dovozu v tom smyslu, že původ je stanovován orgány státu vývozu, přičemž kontrola správného fungování tohoto režimu je zajištěna díky spolupráci mezi dotyčnými správními orgány. Tento systém je odůvodněn skutečností, že orgány státu vývozu jsou pro přímé ověření skutečností podmiňujících původ nejpovolanější. Pro určení původu zboží má toto rozdělení pravomocí navíc tu výhodu, že vede k bezpečným a jednotným výsledkům, a tím zabraňuje odklonu obchodu a narušení hospodářské soutěže v obchodě. Takový systém může tudíž fungovat pouze tehdy, jestliže celní úřad dovozního státu uznává posouzení legálně provedená orgány vývozního státu. Jak uvedl Soudní dvůr v rozsudku Les rapides Savoyards a další, je v rámci mezinárodních dohod o volném obchodu – zavazujících Společenství vůči třetímu státu na základě vzájemných povinností – uznávání legálně vydaných rozhodnutí orgánů tohoto třetího státu celními úřady členského státu nutné také proto, aby Společenství mohlo od celních orgánů uvedeného státu vyžadovat dodržování rozhodnutí vydaných orgány členských států ohledně původu výrobků vyvezených do uvedeného státu ze Společenství. Je sice pravda, že celní orgány státu dovozu nejsou předložením osvědčení o preferenčním původu právně vázány, aby dovozci poskytly požadované preferenční zacházení. Jakmile však bylo osvědčení o preferenčním původu zboží formálně řádně vystaveno, je prima facie věcně správné. Proto předložením osvědčení o preferenčním původu zboží nastává přinejmenším závazný účinek v ohledu skutkovém, to znamená ohledně skutkových zjištění celního orgánu ve státě vývozu. Z toho vyplývá, že celní orgány dovozního státu nemohou podle ustanovení Dohody o přidružení odmítnout uplatnění preferenčního zacházení na výrobek dovezený s osvědčením řádně vydaným celními orgány vývozního státu. I v případě, že mají celní orgány dovozního státu důvodné pochybnosti, pokud jde o skutečný původ tohoto zboží, mohou pouze požádat celní orgány vývozního státu o kontrolu tohoto původu po propuštění zboží. Tento systém spolupráce a rozdělení úkolů celních orgánů, stanovený v uvedené dohodě, s sebou logicky nese, že pokud celní orgány vývozního státu mohly určit původ dotčeného zboží, jsou celní orgány dovozního státu také vázány závěry této kontroly po propuštění zboží. Pouze za zvláštních okolností, kdy celní orgány vývozního státu nejsou s to řádně provést kontrolu po propuštění zboží, mohou podle Soudního dvora celní orgány dovozního státu samy ověřit pravost a správnost sporného osvědčení EUR.1 s přihlédnutím k jiným důkazům původu dotčeného zboží.

31. Ve správním spise je sdělení žalovaného ze dne 8.4.2009 adresované prvoinstančnímu orgánu, označené jako „Následná verifikace – vyřízení D“, ve kterém je uvedeno: V příloze Vám zasíláme 26 průvodní osvědčení EUR 1 (jednotlivě viz kopie GŘC č.j. 585-4/09-900000-212/JŠ ze dne 02.04.2009), o jejichž následnou verifikaci jste požádali. Z odpovědi švýcarských celních orgánů vyplývá, že vývozce zmíněný v předmětných osvědčeních nebyl na uvedené adrese nalezen (dosažen), a proto postverifikační řízení nemohla být provedena. Z těchto důvodů předmětné osobní automobily (celkem 26, viz kopie GŘC č.j. 585-4/09-900000-212/JŠ ze dne 02.04.2009) nelze pokládat za původní v EU ve smyslu podmínek stanovených Protokolem č. 3 k dohodě mezi EHS a Švýcarskou konfederací a předmětné důkazy o původu zboží je nutno považovat za neplatné. Připojena je fotokopie sdělení Generálního ředitelství cel z 2.4.2009, adresované žalovanému s výčtem 26 čísel EUR.1, jehož součástí je i EUR 1 č. P 0341985, a kopie sdělení Federal Customs Administration FCA se sídlem v Bernu z 12.3.2009, kde je konstatováno, že vývozce zmiňovaný na průvodním osvědčení nebyl na uvedené adrese dosažitelný, proto nebyla provedena žádná ověření. Z toho důvodu musejí být automobily považovány za neurčeného/nejasného původu a průvodní osvědčení za neplatná (pozn. vlastní překlad soudu z anglického textu). Spis obsahuje originál EUR.1 č. P 0341985, na jehož druhé straně v části 14 je bernským celním úřadem s datem 12.3.2009 vyznačeno, že provedená verifikace značí, že certifikát nesplňuje požadavky na pravost a správnost.

32. Z obsahu uvedených listin vyplývá, že správní orgán I.stupně požádal v rámci správní spolupráce celní orgány země vývozu o ověření průvodního osvědčení EUR.1 č. P 0341985. Učinil tak, aniž by měl pochybnosti o pravosti tohoto dokladu, o statusu původu předmětného zboží či o splnění jiných povinností stanovených v Protokolu č. 3 k Dohodě, jak vyplývá z obsahu správního spisu. V odůvodnění svého rozhodnutí tuto skutečnost potvrdil nepřímo i správní orgán I.stupně, když výslovně poukázal, že Nezbytnou podmínkou pro ověření důkazů původu nejsou jen opodstatněné pochybnosti, ale provádění tohoto ověření je možné i nahodile. Podle čl. 33 odst. 1 Protokolu č. 3 k Dohodě lze dodatečné ověření dokladů o původu zboží provést i nahodile, proto nelze správnímu orgánu I. stupně jeho postup vytýkat.

33. Výsledkem dodatečného ověření průvodního osvědčení bylo jeho zneplatnění švýcarskými celními orgány, které pro nekontaktnost vývozce na adrese uvedené v části 1 průvodního osvědčení nebyly schopny určit skutečný původ předmětného osobního automobilu Ze strany švýcarských celních orgánů však nebyla zpochybněna pravost průvodního osvědčení, tzn. nejednalo se o padělané osvědčení ani o osvědčení vydané nepříslušným celním orgánem. Českým celním orgánům nebyly předány informace, které by postačovaly k rozhodnutí o skutečném původu produktů či které by nasvědčovaly tomu, že nebyly splněny jiné povinnosti stanovené v Protokolu č. 3 k Dohodě. Součástí odpovědi švýcarských celních orgánů nebyly také žádné údaje, které by nasvědčovaly, že v souvislosti s vystavením průvodního osvědčení či vlastním dovozem zřejmě došlo k podvodu. Přesto však bylo nutné respektovat odvolání průvodního osvědčení ze strany českých celních orgánů. V souladu s citovanou judikaturou Soudního dvora není v moci českých celních orgánů zvrátit prohlášení neplatnosti průvodního osvědčení učiněné švýcarskými celními orgány. Odvoláním průvodního osvědčení jsou české celní orgány zcela vázány. To samé platí pro žalobce. Průvodní osvědčení pozbylo svých účinků. Žalobce tak ztratil možnost dovolat se této listiny jako důkazu, že je předmětný automobil produktem pocházejícím ze Společenství. Vycházely-li tuzemské celní orgány pouze z výsledků následného ověřování důkazu původu provedeného celními orgány vyvážející země, tj. v daném případě Švýcarska, jednaly zcela v souladu s Protokolem č. 3 k Dohodě. Celnímu orgánu země dovozu nepřísluší podle Protokolu č. 3 k dohodě jakkoliv participovat na vlastním provedení a formulování výsledku verifikace, natož pak činit procesní kroky s cílem zvrátit výsledek verifikace získaný závazným postupem vycházejícím z mezinárodní smlouvy.

34. Celní orgány obou stupňů žalobci doměřily clo podle čl. 220 odst. 1 celního kodexu, podle něhož nebyla-li částka cla vyplývající z celního dluhu zaúčtována v souladu s články 218 a 219 nebo byla-li zaúčtována ve výši, která je nižší než částka dlužná ze zákona, zaúčtuje se částka cla, která má být vybrána nebo dovybrána, do dvou dnů ode dne, kdy se celní orgány o této situaci dověděly a mohou vypočítat částku dlužnou ze zákona a určit dlužníka (dodatečné zaúčtování). Tuto lhůtu lze prodloužit v souladu s článkem 219.

35. Podle čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu s výjimkou případů uvedených v čl. 217 odst. 1 druhém a třetím pododstavci se dodatečné zaúčtování neprovede, pokud b) částka cla dlužného ze zákona nebyla zaúčtována následkem chyby ze strany celních orgánů, kterou nemohla osoba povinná zaplatit clo rozumným způsobem zjistit, a pokud tato osoba jednala v dobré víře a dodržela všechna ustanovení platných předpisů týkající se celního prohlášení (první pododstavec). Pokud byl preferenční status zboží zjištěn na základě systému správní spolupráce s orgány třetí země, považuje se vydání potvrzení těmito orgány v případě, že se ukáže jako nesprávné, za chybu, kterou nebylo možné rozumným způsobem zjistit ve smyslu prvního pododstavce (druhý pododstavec). Vydání nesprávného potvrzení však není chybou, je-li potvrzení založeno na nesprávném popisu skutečností podaném vývozcem, není-li zřejmé, že orgány vydávající potvrzení si byly vědomy nebo si měly být vědomy toho, že zboží nesplňuje podmínky pro preferenční zacházení (třetí pododstavec). Osoba povinná zaplatit clo se může odvolat na dobrou víru, pokud je schopna prokázat, že v období dotyčných obchodních operací jednala s náležitou péči, aby zajistila splnění všech podmínek pro preferenční zacházení (čtvrtý pododstavec). Osoba povinná zaplatit clo se však nemůže odvolat na dobrou víru, pokud Evropská komise zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství oznámení o tom, že existují odůvodněné pochybnosti, zda daná země správně uplatňuje preferenční režim (pátý pododstavec).

36. Problematikou aplikace čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu se zabýval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 9.3.2006 ve věci Beemsterboer Coldstore Services BV (C-293/04). Vycházel při tom z následujícího skutkového stavu (body 10 až 14 a 31 rozsudku): V roce 1997 Hoogwegt International BV (dále jen Hoogwegt) zakoupila máslo od estonského podniku AS Lacto Ltd (dále jen Lacto). Toto máslo bylo při jeho vstupu do Nizozemska deklarováno celní spedicí Beemsterboer, jednající jménem Hoogwegt. Estonsko bylo uvedeno jako země původu zboží, které bylo tedy propuštěno do volného oběhu za použití preferenční sazby na základě výše uvedené dohody o volném obchodu. Za účelem dokázání původu másla bylo ke každému celnímu prohlášení přiloženo osvědčení EUR.1, vydané na žádost Lacto estonskými celními orgány. V březnu 2000, na základě informací týkajících se podvodu s máslem obchodovaným mezi Evropskou unií a Estonskem, uskutečnila delegace zřízená Komisí Evropských společenství ve spolupráci s vnitrostátními celními orgány v tomto ohledu kontrolu. V rámci šetření se ukázalo, že Lacto neuchovala původní doklady potvrzující původ vyvezeného másla. Rozhodnutím ze dne 14. července 2000 celní inspekce Talin (Estonsko) prohlásila osvědčení EUR.1 za neplatná a odebrala je. Po stížnosti Lacto u estonské celní správy bylo rozhodnutí o odebrání uvedených osvědčení prohlášeno za protiprávní z formálních důvodů. Jelikož původ másla nebylo možné stanovit, nizozemské celní orgány přistoupily k dodatečnému výběru cla od Beemsterboer. Vzhledem k tomu, že stížnost, která byla podána proti výměru o výběru, byla zamítnuta, Beemsterboer podala žalobu k předkládajícímu soudu. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že dodatečnou kontrolou uskutečněnou u Lacto vyšlo najevo, že tato posledně uvedená neuchovala původní doklady dokazující původ dotčených výrobků a že na základě poznatků, které byly k dispozici, nemohl být stanoven původ vyvezeného másla.

37. V bodech 34 a 35 rozsudku Soudní dvůr uvedl: jestliže dodatečná kontrola neumožňuje potvrdit původ zboží uvedený v osvědčení EUR.1, je namístě vyvodit, že je neznámého původu, a že tedy osvědčení EUR.1 a preferenční sazba byly poskytnuty neprávem. Vzhledem k tomu, že již není možné dodatečnou kontrolou potvrdit původ zboží uvedeného v osvědčení EUR.1, musí být uvedené osvědčení považováno za „nesprávné osvědčení“ ve smyslu čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu, ve znění nařízení č. 2700/2000.

38. Soudní dvůr se dále vyjádřil k otázce, na kom leží důkazní břemeno o tom, že se osvědčení EUR. 1 zakládalo na nesprávném popisu skutečností podaného vývozcem. Pod body 39 až 43 uvedl, že v souladu s tradičními pravidly rozdělení důkazního břemene přísluší celním orgánům, které se za účelem přistoupení k dodatečnému výběru cla hodlají dovolávat čl. 220 odst. 2 písm. b) třetího pododstavce, initio, celního kodexu, aby na podporu svého nároku předložily důkaz, že vydání nesprávných osvědčení bylo způsobeno vinou nesprávného popisu skutečností vývozcem. Ze zjištění vnitrostátního soudu obsažených v předkládacím rozhodnutí nicméně vyplývá, že v projednávaném případě byly celní orgány zbaveny možnosti dokázat, zda informace předložené za účelem vydání osvědčení EUR.1 byly správné, či nikoliv, jelikož vývozce neuchoval důkazní doklady navzdory povinnosti vyplývající z čl. 28 odst. 1 protokolu č. 3 uchovat vhodné doklady dokazující původ dotčených výrobků alespoň po dobu tří let. Přitom hospodářským subjektům přísluší, aby v rámci svých smluvních vztahů přijaly ustanovení nezbytná pro to, aby se předem zabezpečily proti rizikům opatření k dodatečnému výběru cla. Proto za účelem dosažení účelu sledovaného dodatečnou kontrolou, a sice ověření pravosti a správnosti osvědčení EUR.1, je věcí osoby povinné zaplatit clo v projednávaném případě dokázat, že uvedená osvědčení vydaná orgány třetí země byla založena na správném popisu skutečností. V každém případě je nesporné, že Evropské společenství nemůže nést negativní důsledky nesprávného jednání dodavatelů dovozců.

39. Soudní dvůr se dále vyjádřil k otázce, komu přísluší dokázat, že celní orgány, které vydaly osvědčení EUR.1, si byly zjevně vědomy nebo si měly být vědomy, že zboží nesplnilo podmínky vyžadované pro využití preferenčního zacházení. V bodu 45 rozsudku uvedl, že důkazní břemeno skutečnosti, že bylo zjevné, že orgány vydávající uvedené osvědčení si byly vědomy nebo si měly být vědomy, že zboží nesplnilo podmínky vyžadované pro využití preferenčního zacházení, nese osoba, která uplatňuje výjimku obsaženou ve třetím pododstavci, in fine, čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu. V bodu 46 rozsudku uzavřel, že předložení důkazu nezbytného pro úspěch jejího nároku přísluší osobě, která se dovolává třetího pododstavce čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu, ve znění nařízení č. 2700/2000. V zásadě tedy přísluší celním orgánům, které se za účelem přistoupení k dodatečnému výběru cla hodlají dovolávat uvedeného čl. 220 odst. 2 písm. b) třetího pododstavce, initio, aby předložily důkaz, že vydání nesprávných osvědčení bylo způsobeno nesprávným popisem skutečností ze strany vývozce. Nicméně, pokud následkem nedbalosti výlučně na straně vývozce nejsou celní orgány schopny předložit nezbytný důkaz, že osvědčení EUR.1 bylo vydáno na základě správného, či nesprávného popisu skutečností tímto posledně uvedeným, přísluší osobě povinné zaplatit clo, aby dokázala, že uvedené osvědčení vydané orgány třetí země bylo založeno na správném popisu skutečností.

40. Z uvedeného vyplývá, že i když dojde k odvolání průvodního osvědčení EUR.1 ze strany celních orgánů země vývozu, není tato skutečnost důvodem pro prosté automatické doměření cla z dováženého zboží ze strany celních orgánů země dovozu vůči dovozci. Z rozsudku Soudního dvora vyplývá, že pokud celní orgány země dovozu po odvolání průvodního osvědčení EUR.1 ze strany celních orgánů země vývozu zahájí s dovozcem celní řízení o doměření cla, jsou povinny respektovat čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu.

41. Z prvního pododstavce čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu vyplývá, že se dodatečné zaúčtování cla neprovede, pokud jsou v dané věci splněny současně dvě podmínky. Zaprvé, částka cla dlužného ze zákona nebyla zaúčtována následkem chyby ze strany celních orgánů, kterou nemohla osoba povinná zaplatit clo rozumným způsobem zjistit. Vzhledem k tomu, že byl v případě žalobce preferenční status zboží zjištěn na základě systému správní spolupráce s orgány třetí země, konkrétně Švýcarska, je nutné pro dodatečnou nemožnost ověření skutečného původu předmětného automobilu švýcarskými celními orgány, odkazem na rozsudek Soudního dvora ze dne 9. 3. 2006 ve věci Beemsterboer Coldstore Services BV (C-293/04), považovat vydání osvědčení EUR.1 za chybu celních orgánů, kterou nebylo možné rozumným způsobem zjistit. Pouze v případě, pokud by osvědčení EUR.1 bylo založeno na nesprávném popisu skutečností podaném vývozcem, resp. při respektování závěrů rozsudku Soudního dvora, pokud by žalobce neprokázal, že osvědčení EUR.1 bylo založeno na správném popisu skutečností, nebylo-li by současně zřejmé, že orgány vydávající potvrzení si byly vědomy nebo si měly být vědomy toho, že zboží nesplňuje podmínky pro preferenční zacházení, nebylo by vydání nesprávného osvědčení chybou. Zadruhé, žalobce jednal v dobré víře a dodržel všechna ustanovení platných předpisů týkajících se celního prohlášení. Žalobce se mohl odvolat na dobrou víru, pokud by byl schopen prokázat, že v období dotyčných obchodních operací jednal s náležitou péči, aby zajistil splnění všech podmínek pro preferenční zacházení.

42. Evropská komise uvedla v informačním dokumentu o použití čl. 220 odst. 2 písm. b) a článku 239 celního kodexu (dostupný na http://ec.europa.eu): možnost nezaúčtovat dodatečně clo nebo je vrátit/prominout z důvodů spravedlnosti existuje nyní již více než 20 let a byla předmětem četných rozhodnutí Komise a důležité judikatury Soudního dvora Evropských společenství a nejnověji také Soudu prvního stupně ES.

43. Má-li být v řízení o dodatečném doměření cla zjišťováno, zda zde je či není z důvodů spravedlnosti důvod pro dodatečné zaúčtování cla, je naprosto nezbytné, aby celní řízení bylo vedeno fér způsobem. Současné znění ustanovení čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu je odrazem dosavadní judikatury Soudního dvora a předchozích rozhodnutí Evropské komise. Povinností celních orgánů je, aby v celním řízení byly důsledně zjištěny okolnosti podstatné pro jeho aplikaci. Pokud ohledně některých těchto okolností leží důkazní břemeno na celních orgánech, je jejich povinností důkazní břemeno unést. Pokud důkazní břemeno leží na dovozci, je nezbytné, aby byl dovozce k průkazu těchto skutečností celními orgány řádně vyzván. Nejsou-li tato pravidla v celním řízení respektována, nemůže být případné doměření cla považováno za doměření v souladu se zákonem. V případě žalobce nebylo celní řízení vedeno takovým způsobem, aby bylo možné doměření cla považovat za doměření zákonné.

44. Předně je nezbytné zabývat se tím, podle jakých procesních pravidel měly české celní orgány při doměření cla postupovat. Jak již bylo uvedeno, zahájil správní orgán I. stupně se žalobcem celní řízení přípisem ze dne 18.5.2009. Předmětný osobní automobil byl propuštěn do režimu volného oběhu dne 7.3.2007.

45. Protokol č. 3 k Dohodě neobsahuje žádná procesní pravidla, kterými by se mělo řídit celní řízení s dovozcem poté, kdy dojde ze strany celních orgánů země vývozu k odvolání průvodního osvědčení EUR.1. Protokol č. 3 k Dohodě však v čl. 34 stanoví, že ve všech případech se řešení sporů mezi dovozcem a celními orgány země dovozu řídí právními předpisy této země. Celní řízení tak má proběhnout podle předpisů země dovozu, tj. v dané věci podle českých právních předpisů, pro které samozřejmě platí nadřazenost předpisů Společenství. Ani celní kodex neobsahuje podrobná procesní pravidla upravující vlastní řízení s dovozcem po odvolání průvodního osvědčení EUR.1. Celní kodex v čl. 217 odst. 2 uvádí, že členské státy stanoví podrobná pravidla pro účtování částek cel, čímž odkazuje na právní předpisy členských států.

46. Přesto celní kodex stanoví obecný rámec pro kontrolu prohlášení po propuštění zboží. Podle čl. 78 celného kodexu po propuštění zboží mohou celní orgány z úřední povinnosti nebo na žádost deklaranta celní prohlášení přezkoumat (odstavec 1). Po propuštění zboží mohou celní orgány kontrolovat obchodní doklady a jiné údaje vztahující se k dovozním nebo vývozním operacím se zbožím nebo k následným obchodním operacím s týmž zbožím s cílem ujistit se o správnosti údajů obsažených v celním prohlášení. Kontrolu lze provést u deklaranta nebo jiné osoby, která se přímo nebo nepřímo obchodně podílí na uvedených operacích, nebo jiné osoby, která má v držení zmíněné doklady a údaje pro obchodní účely. Celní orgány mohou rovněž kontrolovat zboží, pokud ještě může být předloženo (odstavec 2). Nasvědčují-li výsledky kontroly celního prohlášení nebo kontroly po propuštění zboží, že předpisy upravující daný celní režim byly použity na základě nesprávných nebo neúplných údajů, přijmou celní orgány v souladu s případnými právními předpisy opatření nezbytná k nápravě, přičemž vezmou v úvahu nové skutečnosti, které mají k dispozici (odstavec 3).

47. Ani české právo neobsahuje speciální procesní pravidla upravující řízení s dovozcem po odvolání průvodního osvědčení EUR.1. Je proto nezbytné postupovat podle obecných procesních pravidel upravených v celním zákoně, popř. podle daňového řádu, a to v případě, že celní zákon, zvláštní zákon nebo přímo použitelný předpis Evropských společenství nestanoví jinak [§ 320 odst. 1 písm. c) celního zákona].

48. Vzhledem k tomu, že celní řízení se žalobcem bylo zahájeno po propuštění předmětného automobilu do režimu volného oběhu s nulovou sazbou cla, tj. poté, kdy bylo celní prohlášení ze strany celního úřadu akceptováno, nepřicházelo v úvahu provedení vytýkacího řízení podle § 43 daňového řádu, tj. řízení o vyměření cla, nýbrž provedení kontroly po propuštění zboží, resp. následné kontroly podle § 127 celního zákona, tj. řízení o doměření cla.

49. Podle § 127 odst. 1 celního zákona celní orgány jsou oprávněny po propuštění zboží do navrženého celního režimu provádět následnou kontrolu, jejímž účelem je přesvědčit se o správnosti a úplnosti údajů uvedených v celním prohlášení, pravosti dokladů k němu předložených nebo připojených a o správnosti vyměřeného cla, daní a poplatků. Při následné kontrole je také ověřována existence a pravost dokladů a pravdivost údajů vztahujících se k dovozním a vývozním operacím, případně i následným obchodním operacím se zbožím uvedeným v příslušném celním prohlášení. V souladu s § 127 odst. 3 celního zákona následná kontrola se provádí kontrolou obchodních dokladů a účetních záznamů a dalších písemností vztahujících se k údajům uvedeným v příslušném celním prohlášení nebo k údajům, které souvisejí s příslušnými obchodními operacemi s tímto zbožím. Je-li to potřebné pro objektivní posouzení úplnosti, správnosti a věrohodnosti předložených dokladů nebo pro zjištění existence dalších písemností vztahujících se k údajům uvedeným v příslušném celním prohlášení, mohou celní orgány provést kontrolu všech obchodních dokladů a účetních záznamů a jiných písemností evidovaných kontrolovanou osobou za určité časové období. Podle § 127 odst. 5 celního zákona následnou kontrolu zahájí celní orgány sdělením předmětu kontroly kontrolované osobě. Současně kontrolovanou osobu vyzvou, písemně nebo ústně, aby ke kontrole předložila doklady a písemnosti uvedené v odstavci 3.

50. Přistoupil-li správní orgán I. stupně k zahájení řízení o dodatečném vyměření cla, byl povinen vyřešit si nejprve otázku, zda je či není schopen předložit důkaz o tom, že osvědčení EUR.1 bylo vydáno na základě správného nebo nesprávného popisu skutečností vývozcem. Vzhledem k tomu, že důkazní břemeno ohledně průkazu skutečnosti, že osvědčení EUR.1 bylo založeno na správném popisu skutečností, se na žalobce přenáší teprve tehdy, kdy jej následkem nedbalosti výlučně na straně vývozce nemůže unést celní orgán, bylo povinností správního orgánu I. stupně, aby učinil vše ke zjištění, jaký popis skutečností byl vývozcem, za účelem vydání osvědčení EUR. 1, švýcarským celním orgánům předestřen.

51. Podle čl. 17 odst. 1 a 2 Protokolu č. 3 k Dohodě průvodní osvědčení EUR.1 vydávají celní orgány země vývozu na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo na odpovědnost vývozce, jeho zmocněným zástupcem. Pro tyto účely vyplní vývozce nebo jeho zmocněný zástupce průvodní osvědčení EUR.1 a formulář žádosti, jehož vzor je uveden v příloze IIIa. Tyto formuláře musí být vyplněny v jednom z jazyků, ve kterých je sepsána dohoda, a v souladu s vnitrostátním právem země vývozu. Jsou-li formuláře vyplňovány rukou, musí být vyplněny inkoustem a hůlkovým písmem. Popis produktů se uvede v kolonce vyhrazené pro tento účel tak, aby zde nebyly ponechány prázdné řádky. Není-li vyplněna celá kolonka, podtrhne se poslední řádek popisu vodorovnou čarou a prázdný prostor se proškrtne. Vývozce žádající o vydání průvodního osvědčení EUR.1 musí být připraven kdykoli předložit na žádost celních orgánů země vývozu, ve které je průvodní osvědčení EUR.1 vydáváno, veškeré související doklady prokazující status původu dotyčných produktů a splnění ostatních podmínek stanovených v tomto protokolu (čl. 17 odst. 3 Protokolu č.3 k Dohodě). Podle čl. 17 odst. 7 Protokolu č. 3 k Dohodě celní orgány vydávající průvodní osvědčení EUR.1 přijmou veškerá nezbytná opatření k tomu, aby ověřily původ produktů a splnění ostatních podmínek tohoto protokolu. Pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli podklady a provádět jakoukoli kontrolu účtů vývozce nebo jakoukoli jinou kontrolu, kterou považují za účelnou. Dále zajistí, že formuláře uvedené v odstavci 2 jsou řádné vyplněny. Zkontrolují především, je-li prostor určený pro popis produktů vyplněn takovým způsobem, aby byla vyloučena možnost dodatečného podvodného doplnění. Celní orgány země vývozu, které vydávají průvodní osvědčení EUR.1, uchovávají formulář žádosti uvedený v čl. 17 odst. 2 po dobu nejméně tří let (čl. 29 odst. 3 Protokolu č. 3 k Dohodě).

52. Z přílohy IIIa Protokolu č. 3 k Dohodě vyplývá, že se první strana osvědčení EUR.1 z velké části shoduje s první stranou žádosti o průvodní osvědčení. Na základě této skutečnosti lze předpokládat, že vývozce vyplnil například část č. 8, ve které se uvádí popis zboží, shodně v osvědčení i v žádosti. Pro zjištění, jaký popis skutečností vývozce předestřel švýcarským celním orgánům, však není podstatná toliko část č. 8 osvědčení EUR.1, nýbrž zcela zásadní je strana druhá žádosti o průvodní osvědčení. V ní vývozce jednak prohlašuje, že zboží splňuje podmínky vyžadované pro vydání osvědčení EUR.1, současně výslovně uvádí okolnosti, které umožnily, aby toto zboží splňovalo podmínky, přičemž je povinen tyto okolnosti v žádosti specifikovat v poli pro tento účel vymezeném (čtyři vytečkované řádky). Vývozce také uvádí, které podpůrné doklady k žádosti přikládá. Pro tento účel slouží pole opět vymezené čtyřmi vytečkovanými řádky. Ve formuláři žádosti jsou současně příkladmo vyjmenovány obvyklé podpůrné doklady. Jsou jimi dovozní doklady, průvodní osvědčení, faktury, prohlášení výrobce atd., které se týkají výrobků používaných ve výrobě nebo zboží zpětně vyvezeného ve stejném stavu.

53. Mají-li švýcarské celní orgány povinnost uchovávat formulář žádosti o vydání osvědčení EUR.1 po dobu nejméně tří let a jsou si současně s českými celními orgány povinny poskytovat vzájemnou pomoc (čl. 32 odst. 2 Protokolu č. 3 k Dohodě), nelze dospět k jinému závěru, než že správní orgán I. stupně dosud neučinil vše ke zjištění, jaký popis skutečností byl vývozcem, za účelem vydání osvědčení EUR.1, švýcarským celním orgánům předestřen. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně, žalovaného ani z obsahu správních spisů nevyplývá, že by si české celní orgány od švýcarských celních orgánů vyžádaly formulář žádosti o vydání osvědčení EUR.1, případně další doklady, které hypoteticky mohly být součástí správních spisů švýcarských celních orgánů a ze kterých vyplývá, jaký popis skutečností byl vývozcem za účelem vydání osvědčení EUR.1 švýcarským celním orgánům předestřen. Za této situace se nemohlo důkazní břemeno ohledně průkazu skutečnosti, že osvědčení EUR.1 bylo založeno na správném popisu skutečností, přenést z celních orgánů na žalobce. V celním řízení proto žalobce mohl být důvodně vyzván maximálně k průkazu druhé podmínky uvedené v prvním pododstavci čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu, tj. že v období dotyčných obchodních operací jednal s náležitou péči, aby zajistil splnění všech podmínek pro preferenční zacházení.

54. V posuzované věci nebylo v celním řízení postupováno podle shora prezentovaných závěrů rozsudku Soudního dvora ze dne 9. 3. 2006 ve věci Beemsterboer Coldstore Services BV (C-293/04). Pochybeno bylo již na samém počátku celního řízení. Správní orgán I. stupně v oznámení o zahájení řízení ze dne 18.5.2009 uvedl, že zahajuje u žalobce řízení o vyměření cla z dovozu předmětného osobního automobilu dle ustanovení § 21 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků… Žalobci sdělil, že na základě prověřování švýcarskými celními orgány bylo zjištěno, že předmětný osobní automobil nesplnil podmínky stanovené pro přiznání preferenčního sazebního opatření (preferenční celní sazby uvedené v čl. 20 odst. 3 bod d) celního kodexu), neboť dle sdělení švýcarských celních orgánů vývozce nebyl na uvedené adrese dosažen, a proto nemohlo být provedeno postverifikační řízení. Dovezený osobní automobil tak nelze ve smyslu podmínek stanovených Protokolem č.3 k Dohodě mezi EU a Švýcarskem pokládat za původní v EU. Nepřiznáním preferenční celní sazby došlo ke vzniku nároku státu na clo ve výši 12.169 Kč. Žalobce byl dále poučen: Ke skutečnostem vedoucím k doměření cla z výše uvedeného zboží se, jako osoba deklaranta, můžete vyjádřit písemně ve lhůtě do 20-ti dnů od doručení tohoto sdělení. V této lhůtě můžete též předkládat důkazy vyvracející výsledek verifikačního řízení. V případě, že se ke skutečnostem, vedoucím k vyměření celního dluhu ve stanoveném termínu nevyjádříte, bude celní úřad vycházet při vystavování platebního výměru z jemu známých skutečností.

55. Z oznámení o zahájení řízení vyplývá, že žalobce nebyl vyzván k průkazu druhé podmínky uvedené v prvním pododstavci čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu. Žalobce nebyl vyznán ani k prokázání první podmínky uvedené v prvním (resp. třetím) pododstavci čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu, tj. k tomu, že osvědčení bylo založeno na nesprávném popisu skutečností podaném vývozcem, eventuelně k tomu, aby prokázal, že je zřejmé, že orgány vydávající potvrzení si byly vědomy nebo si měly být vědomy toho, že zboží nesplňuje podmínky pro preferenční zacházení. K prokázání první podmínky uvedené v prvním (resp. třetím) pododstavci čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu žalobce být vyzván ani nemohl, když se na něho dosud, jak uvedeno shora, nepřeneslo důkazní břemeno.

56. K oznámení o zahájení řízení je předně nutné uvést, že je formulováno velice zavádějícím způsobem. Z oznámení nelze jednoznačně určit, jaké řízení bylo se žalobcem zahájeno, resp. zda byla zahájena následná kontrola. Správní orgán I. stupně se ve výzvě opřel toliko o § 21 d.ř., podle kterého je řízení zahájeno dnem, kdy podání daňového subjektu nebo jiné osoby zúčastněné na řízení došlo příslušnému správci daně nebo dnem, kdy byl daňový subjekt nebo jiná osoba zúčastněná na řízení vyrozuměn o prvním úkonu, který vůči němu v daňovém řízení správce daně nebo jiné osoby, o nichž to zákon stanoví, učinili. Toto ustanovení nedefinuje konkrétní typ řízení, nýbrž je pouze obecným ustanovením určujícím okamžik zahájení správního řízení. Z věty použité v oznámení o zahájení řízení: Nepřiznáním preferenční sazby došlo ke vzniku nároku státu na clo ve výši 12.169 Kč, je důvodné se domnívat, že správní orgán I.stupně vycházel při formulaci oznámení z právního názoru, dojde-li k odvolání průvodního osvědčení EUR.1 ze strany celních orgánů, následuje bez dalšího pouze dodatečné doměření cla. Takový právní názor je však nesprávný, jak již bylo uvedeno shora.

57. Zásadní procesní pochybení však spočívá ve formulaci toho, k čemu byl žalobce v oznámení o zahájení řízení vyzván. Žalobce byl vyzván k předložení důkazů vyvracejících výsledek verifikačního řízení. Takové důkazy však nebylo vůbec možné předložit, neboť jak již bylo uvedeno výše, jsou české celní orgány i žalobce zcela vázáni odvoláním průvodního osvědčení ze strany švýcarských celních orgánů. Ostatně ke stejnému závěru dospěl i žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, když uvedl, že pravomoc týkající se určení původu zboží je v zásadě udělena orgánům vývozního státu a celní orgány dovozního státu jsou vázány závěry legálně vyslovenými celními orgány vývozního státu.

58. Je nutné uzavřít, že vzhledem k zásadnímu procesnímu pochybení správních orgánů, které nebylo v průběhu celního řízení odstraněno, nebyly v řízení v rozporu s čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu i judikaturou Soudního dvora zjišťovány okolnosti rozhodné pro aplikaci tohoto ustanovení. Za této situace není možné vyloučit, že by se celní orgány při správném postupu nepřistoupily k dodatečnému zaúčtování cla, popř. by tak učinily poté, kdy by se žalobci eventuelně podařilo unést na něm ležící důkazní břemeno. Procesní pochybení tak mohlo mít jednoznačně vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a proto je důvodem pro jeho zrušení.

59. Nad rámec shora uvedeného je nutné vyjádřit se k závěru žalovaného, že pouhý fakt či tvrzení, že předmětný automobil byl vyroben v EU, není důkazem o původu zboží ve smyslu Protokolu, na jehož základě by bylo možné preferenční sazební opatření a nezakládá automaticky původ tohoto zboží v Evropské unii ve smyslu původní výrobky dle Protokolu. Jak již bylo uvedeno výše, odvoláním průvodního osvědčení celními orgány země vývozu jsou celní orgány země dovozu vázány a průvodní osvědčení pozbylo svých účinků závazného důkazu o původu produktu ze Švýcarska. Soud však připomíná, že ustanovení čl. 78 odst. 3 celního kodexu ukládá celním orgánům povinnost vzít v úvahu nové skutečnosti, které mají k dispozici. Předložil-li žalobce k prokázání původu předmětného automobilu prohlášení dovozce, společnosti General Motors Suisse SA Glattbrugg (byť adresované společnosti Fesa Logistik GmbH), že bylo vozidlo vyrobeno společností Adam Opel AG, závod Bochum/Německo a dovezeno v roce 1999 a že mu náleží územní původ, byly celní orgány povinny k této listině jako důkazu přihlédnout při postupu dle čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu. Zvláště pak za situace, kdy švýcarské celní orgány ani české celní orgány nedisponovaly důvodnými pochybnostmi o tom, že v souvislosti s vystavením průvodního osvědčení či vlastním dovozem zřejmě došlo k podvodu. Podařilo-li by se tak žalobci, byť dodatečně, prokázat, že předmětný automobil byl skutečně původem ze Společenství, jen stěží by bylo možné v této obecné rovině tvrdit, že osvědčení EUR.1 bylo založeno na nesprávném popisu skutečností podaném vývozcem.

60. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 163/02 je dle názoru soudu nepřípadný. Ve věci projednávané Ústavním soudem šlo o celní delikt a základní práva stěžovatelky při rozhodování celních orgánů, nikoliv o otázky týkající se rozsahu závaznosti celního rozhodnutí a otázky související s doměřováním a vymáháním celních nedoplatků. Ústavní soud zde uvedl, že nelze zpochybnit pravomoc celních orgánů provádět tzv. následnou kontrolu podle ust. § 127 celního zákona, tj. pravomoc ověřovat správnost údajů uvedených v celním prohlášení po propuštění zboží a eventuálně z ověřených skutečností vyvozovat další důsledky. Smysl verifikace upravené v čl. 33 Protokolu č. 3 k Dohodě je obdobný smyslu následné kontroly dle § 127 celního zákona.

Čtvrtý žalobní bod

61. Čtvrtý žalobní bod není důvodný.

62. Podle ustálené judikatury správních soudů se soud v řízení o správní žalobě nemůže zabývat námitkami, které žalobce uplatnil v odvolání a na které v žalobě sumárně odkázal. Žalobce je povinen v žalobě tvrzené důvody nezákonnosti rozhodnutí explicitně uvést. To vyplývá z § 71 odst. 1 s.ř.s., který pod písm. d) za povinnou náležitost žaloby označuje žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Správní soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou a vymezením žalobních bodů žalobce zároveň určuje hranice soudního přezkumu, kterými je soud vázán (obdobně např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27.12.2001, č.j. 7 A 147/99-35, dostupný v SJS, číslo 2, ročník 2002, str.149 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.2.2008, č.j. 1 Afs 18/2008-59, dostupný na www.nssoud.cz).

63. Soud proto reagoval pouze na námitku ve čtvrtém žalobním bodu blíže specifikovanou, která zpochybňuje přípustnost zpráv celních orgánů země vývozu jako důkazního prostředku ve smyslu § 31 d.ř., když tyto listiny nejsou vydané státními orgány České republiky, nejsou konstituovány podle procesních norem České republiky a nadto žalobce nemá možnost do procesu jejich pořizování jakkoliv zasáhnout.

64. České celní orgány v souladu s uvedenými ustanoveními Protokolu č. 3 k Dohodě požádaly o provedení následného ověření původu zboží švýcarské celní orgány, tj. orgány vyvážející země, a získaly tak zprávu o výsledku verifikace. Při ověřování důkazů původu osobního vozidla tak celní orgány dovozního státu postupovaly podle Protokolu č. 3 k Dohodě, neboť právě v něm je daný postup konkrétně upraven a stanoven. Nejen, že neměly důvod samy ověřovat původ osobních vozidel podle tuzemské právní úpravy, ale ani nemohly, když uvedený závazný postup vycházel z mezinárodní smlouvy. Celní orgány si tedy opatřily řádný důkazní prostředek, když postupovaly podle speciální právní úpravy. Na tomto závěru nic nemůže změnit fakt, že důkazní prostředek byl vydán švýcarským celním orgánem a bez součinnosti s žalobcem. To totiž zcela koresponduje s právní úpravou ujednání o správní spolupráci obsaženou v Protokolu č. 3 k Dohodě.

Závěr Krajského soudu v Plzni

65. Soud shledal žalobu důvodnou. Napadené rozhodnutí proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil jednak pro vady řízení (viz odst. 57), jednak pro nezákonnost spočívající v tom, že nebyl aplikován čl. 220 odst. 2, písm. b) celního kodexu (viz odst. 58). Současně soud ve smyslu § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s.ř.s. je v dalším řízení správní orgán vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku.

V. Náklady řízení

66. Ve smyslu § 60 odst. 1 s.ř.s. soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení. Právo žalobci náleželo v rozsahu odměny advokáta za dva úkony právní služby [jeden úkon podle § 11 odst. 1 písm. a), jeden úkon podle § 11 odst. 1 písm. d)] podle vyhl.č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif). Sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle s.ř.s. činí částku 2.100 Kč (§ 9 odst. 3 písm. f), § 7 ). Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 300 Kč. Protože byl žalobce zastoupen advokátem, který je plátcem DPH, příslušelo mu zvýšení odměny o částku odpovídající této dani, t.j. o 960 Kč (sazba 20%), kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu a která patří k nákladům řízení (§ 57 odst. 2 s.ř.s, § 19a advokátního tarifu). Celkem má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.760 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. a místo plnění určil v souladu s § 149 odst. 1 zák. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 29. listopadu 2011

JUDr. Zdeněk Pivoňka,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru