Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 94/2016 - 27Rozsudek KSPL ze dne 31.01.2017

Prejudikatura

6 Ans 16/2012 - 62


přidejte vlastní popisek

57A 94/2016-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobkyně: I.S., zastoupená Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 10/1340, Praha 4, proti žalovanému: Okresní soud v Karlových Varech, se sídlem Moskevská 17, Karlovy Vary, v řízení o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 45 Si 15/2016,

takto:

I. Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 45 Si 15/2016, se zrušuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13.200,- Kč k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Miluše Pospíšilové, advokátky, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Předchozí řízení

Pravidla pro poskytování informací jsou upravena zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“).

Dne 18. 3. 2016 podala žalobkyně u Okresního soudu v Karlových Varech žádost o poskytnutí informací 1) až 11) týkajících se předsedkyně tohoto soudu JUDr. D.M. (tato žádost byla zapsána pod sp. zn. 45 Si 15/2016). Žádost byla k výzvě žalovaného doplněna podáním z 30. 3. 2016.

Dne 4. 4. 2016 pod sp. zn. 45 Si 15/2016 Okresní soud v Karlových Varech vyzval žadatelku k zaplacení nákladů za vyhledání informací ve výši 2.000,- Kč. Na tento postup podala žadatelka dne 12. 4. 2016 stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., neboť nesouhlasila s výší sdělené úhrady.

Dne 11. 4. 2016 podala žadatelka stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., neboť jí po uplynutí zákonné lhůty nebyla poskytnuta informace, ani nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

Dne 14. 4. 2016 pod čj. 45 Si 15/2016-17 Okresní soud v Karlových Varech o žádosti žadatelky rozhodl tak, že sdělil informace požadované v bodech 1), 2), 3), 5), 6), 7), 8), 9), odmítl žádost ve vztahu k bodům 10), 11) a informaci požadovanou v bodě 4) žadatelce nesdělil, ani žádost ve vztahu k tomuto bodu neodmítl.

Dne 18. 5. 2016 žadatelka podala proti rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 4. 2016, čj. 45 Si 15/2016-14, odvolání podle § 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. a zároveň podala podle § 16a odst. 1 písm. c) uvedeného zákona stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace ve vztahu k bodu 4).

Usnesením ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 45 Si 15/2016, Okresní soud v Karlových Varech žádost žadatelky ve vztahu k bodu 4) podle § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. odložil, protože žadatelka ve stanovené lhůtě nezaplatila požadovanou úhradu za poskytnutí informace.

Dne 6. 10. 2016 pod čj. MSP-405/2016-OSV-OSV/6 Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo, že I. podle § 16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. se postup Okresního soudu v Karlových Varech potvrzuje a stížnosti ze dne 11. 4. 2016 a ze dne 18. 5. 2016 se zamítají, II. podle § 16a odst. 7 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. se snižuje výše úhrady, kterou je Okresní soud v Karlových Varech oprávněn požadovat v souvislosti s vyřizováním žadatelčiny žádosti o informace ze dne 18. 3. 2016, a to na 0,- Kč, a III. podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu se ruší rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 4. 2016, čj. 45 Si 15/2016-17, a věc se mu vrací k novému projednání.

Dne 13. 10. 2016 pod sp. zn. 45 Si 15/2016 Okresní soud v Karlových Varech sdělil žadatelce informace požadované v bodech 4), 10) a 11). Žadatelka potvrdila převzetí zásilky obsahující sdělení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 45 Si 15/2016, dne 27. 10. 2016.

II. Žaloba

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 29. 9. 2016 se žalobkyně domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 45 Si 15/2016, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Dle žalobkyně je žalobou napadené usnesení stroze odůvodněno tím, že žalovaný (povinný subjekt) vyzval žalobkyni k zaplacení nákladů za poskytnutí informace a protože žalobkyně ve stanovené lhůtě úhradu neprovedla, je dán důvod pro odložení žádosti. Jeho odůvodnění je nesmyslné, protože žalobkyně proti sdělení výše úhrady podala dne 12. 4. 2016 stížnost podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb., o které příslušelo rozhodnout Ministerstvu spravedlnosti. Ačkoliv zákonná lhůta pro rozhodnutí o stížnosti marně uplynula, o stížnosti v této lhůtě rozhodnuto nebylo. Podle § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. přitom platí, že pokud žadatel do 60 dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady úhradu nezaplatí, povinný subjekt žádost odloží, avšak po dobu vyřizování stížnosti proti výši požadované úhrady tato lhůta neběží (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, čj. 10 A 4/2014-148, publikovaný pod č. 3372/2016 Sb. NSS).

Z tohoto důvodu je usnesení o odložení žádosti žalobkyně pro nezaplacení úhrady nákladů nezákonné a již tento důvod postačuje pro jeho zrušení soudem. Pro jeho nezákonnost však svědčí též další důvod.

Dle žalobkyně je nepřípustné, aby o tom, zda jí požadované informace poskytne nebo neposkytne nebo zda její žádost odloží, rozhodovala tatáž úřední osoba (předsedkyně soudu), ohledně které jsou informace žádány (a která má tak zájem na výsledku řízení). Tento názor odůvodnila žalobkyně obecnou právní zásadou „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásahy spravedlnosti

a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83) [srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2016, čj. Nad 69/2016-35, a čj. Nad 70/2016-24]. Podle další judikatury Nejvyššího správního soudu [rozsudek ze dne 22.10.2014, čj. 8 As 55/2012-62 (uveřejněný pod č. 3155/2015 Sb. NSS), zejména §§ 108 – 110 a další rozhodnutí] je pak taková úřední osoba (o které jsou informace požadovány) dotčenou osobou, resp. osobou zúčastněnou na řízení. V takovém případě vzniká důvodná pochybnost o nestrannosti a nepodjatosti předsedkyně okresního soudu JUDr. D.M., kterou žalobkyně již opakovaně namítala v průběhu správního řízení (ve stížnosti proti výši úhrady ze dne 12.4.2016 a poté znovu v odvolání a stížnosti ze dne 18.5.2016).

O této námitce podjatosti však nebylo v průběhu řízení nijak rozhodnuto, což představuje samo o sobě vadu řízení. Avšak přesto předsedkyně okresního soudu (která je zároveň osobou zúčastněnou na řízení a tudíž podjatou) vydala žalobou napadené usnesení, což představuje další vadu řízení. Řízení je tak zatíženo závažnými vadami a vydané usnesení je nezákonné.

III. Vyjádření žalovaného

Okresní soud v Karlových Varech uznal, že usnesení ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 45 Si 15/2016, kterým byla žádost žadatelky ve vztahu k bodu 4) podle § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. odložena, protože žadatelka ve stanovené lhůtě nezaplatila požadovanou úhradu za poskytnutí informace, nemělo být vydáno před rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti o celkem třech podaných stížnostech žalobkyně na postup soudu. Žalovaný však byl v situaci, kdy Ministerstvo spravedlnosti ve stanovené lhůtě nerozhodlo o stížnosti žalobkyně, jeho nečinnost vedla k podání žaloby na nečinnost okresního soudu a tuto situaci se snažil žalovaný zhojit, byť, jak žalobkyně správně uvádí ve své současné žalobě, k vydání napadeného usnesení nemělo dojít. Z těchto důvodů žalovaný souhlasil s návrhem, aby rozhodnutí bylo zrušeno.

Za situace, kdy Okresní soud v Karlových Varech již plně žádosti žalobkyně dle zákona č. 106/1999 Sb. vyhověl, je bezpředmětné věc vracet k dalšímu řízení soudu. Žalovaný souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání a sdělil, že JUDr. D.M. nebude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.

K další námitce žalobkyně žalovaný uvedl, že stížnost byla předložena v zákonné lhůtě Ministerstvu spravedlnosti a již není věcí okresního soudu dodržení lhůty k vyřízení stížnosti Ministerstvem spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti vydalo až dne 6. 10. 2016 rozhodnutí, jímž zamítlo stížnosti žalobkyně z 11. 4. 2016 a 18. 5. 2016 a zrušilo rozhodnutí okresního soudu z 14. 4. 2016 a vrátilo věc k novému projednání (okresnímu soudu doručeno 7. 10. 2016). Žalovaný následně, na základě závazného právního názoru nadřízeného orgánu, zaslal žalobkyni požadované informace včetně informace týkající se stížností podaných na osobu soudkyně za dobu jejího výkonu funkce soudce. Zásilku si žalobkyně vyzvedla dne 27. 10. 2016.

Ministerstvo spravedlnosti se zabývalo i námitkou uplatněnou ve stížnosti žadatelky na postup okresního soudu při vyřizování žádosti, týkající se uložení povinnosti k úhradě nákladů toutéž úřední osobou, ohledně které jsou informace žádány. Stížnosti byly Ministerstvem spravedlnosti zamítnuty.

Žalovaný, s ohledem na aktuální stav věci, navrhoval, aby žalobou napadené usnesení Okresního soudu v Karlových Varech bylo zrušeno bez dalšího.

V. Posouzení věci krajským soudem Podle § 17 odst. 5 věty prvé a druhé zákona č. 106/1999 Sb. poskytnutí informace podle odstavce 3 je podmíněno zaplacením požadované úhrady. Pokud žadatel do 60 dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady úhradu nezaplatí, povinný subjekt žádost odloží.

K přípustnosti žaloby proti odložení žádosti přijal Nejvyšší správní soud tento závěr: „V případě odložení žádosti o informace podle § 17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, není možno využít jako opravný prostředek stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Zákon neupravuje ani jiné opravné prostředky proti takovému rozhodnutí, proto se žadatel o informace může bránit žalobou ve správním soudnictví přímo proti rozhodnutí povinného subjektu o odložení žádosti o informace podle § 17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím.“ (rozsudek ze dne 17. 4. 2013, čj. 6 Ans 16/2012-62, publikovaný pod č. 2959/2014 Sb. NSS).

Podle § 17 odst. 5 věty třetí zákona č. 106/1999 Sb. po dobu vyřizování stížnosti proti výši požadované úhrady lhůta podle věty druhé neběží.

V daném případě byla výše požadované úhrady oznámena žadatelce 7. 4. 2016. Stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. podala žadatelka dne 12. 4. 2016. Lhůta k zaplacení požadované úhrady tedy neběžela od zahájení vyřizování stížnosti dne 12. 4. 2016 a k tomuto datu z ní uplynulo 5 dnů. O stížnosti bylo rozhodnuto dne 6. 10. 2016, rozhodnutí bylo žalovanému doručeno 7. 10. 2016 (doručenka žalobkyni o rozhodnutí Ministerstvem spravedlnosti ve správním spise okresního soudu založena není). Lhůta k zaplacení požadované úhrady tedy neběžela od zahájení vyřizování stížnosti dne 12. 4. 2016 do oznámení skončení vyřizování stížnosti, které lze předpokládat nejdříve 7. 10. 2016, případně o pár dnů později. Zcela konkrétní datum doručení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti žadatelce není rozhodné, neboť i z údajů ve správním spise obsažených lze učinit závěr, že lhůta 60 dnů k zaplacení úhrady za poskytnutí informace neuplynula, když bylo vydáno usnesení Okresního soudu v Karlových Varech dne 19. 9. 2016, sp. zn. 45 Si 15/2016.

Z uvedeného plyne, že v den vydání žalobou napadeného usnesení nebyla splněna zákonná podmínka spočívající v marném uplynutí šedesátidenní lhůty k zaplacení požadované úhrady za poskytnutí informací.

Tento názor se shoduje také s žalobkyní citovaným závěrem soudní praxe: „Nečinnost nadřízeného orgánu v řízení o stížnosti proti úhradě nákladů vylučuje odložení žádosti podle § 17 odst. 5 věty druhé zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť po dobu vyřizování stížnosti žadatele proti výši požadované úhrady lhůta pro zaplacení úhrady neběží.“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, čj. 10 A 4/2014-148, publikovaný pod č. 3372/2016 Sb. NSS).

Nedůvodnou je v souvislosti s vydáním žalobou napadeného rozhodnutí žalobkyní uplatněná námitka podjatosti předsedkyně Okresního soudu v Karlových Varech, která vyřizovala žádost o poskytnutí informací týkajících se její osoby. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím je v případě, že je povinným subjektem soud, výkonem státní správy, a to v souladu s ustanoveními zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudech a soudcích“), která vždy svěřují tuto kompetenci do rukou předsedy soudu, coby orgánu vykonávajícího státní správu soudu. V působnosti předsedy okresního soudu je podle ustanovení § 127 odst. 1 písm. g) zákona o soudech a soudcích zajišťovat poskytování informací soudem podle zvláštního právního předpisu, jímž se rozumí zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Povinností Okresního soudu v Karlových Varech tak bylo postupovat v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb. při vyřizování žádosti žalobkyně, a to i za situace, že se požadované informace týkaly osoby předsedkyně okresního soudu. Pokud bylo krajským soudem shledáno žalobou napadené usnesení ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 45 Si 15/2016, nezákonným, je to výhradně proto, že bylo vydáno v době, kdy ještě neuplynula lhůta 60 dnů k zaplacení požadované úhrady za poskytnutí informace, tedy v rozporu s § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. Napadené rozhodnutí není nezákonné proto, že jej vydala předsedkyně okresního soudu v řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb., když se jednalo o poskytnutí informací také o osobě předsedkyně okresního soudu.

VI. Celkový závěr a náklady řízení

Žaloba je důvodná, soud proto podle § 78 odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušil napadené usnesení pro vady řízení.

V této souvislosti soud zvažoval, zda je v daném případě nutno postupovat podle § 78 odst. 4 s. ř. s., podle něhož zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. Kdyby zdejší soud věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, založil by mu povinnost řízení zákonným způsobem skončit. Pokud zákon č. 106/1999 Sb. nestanoví jinak, použijí se při postupu podle tohoto zákona a) pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti, b) pro odvolací řízení a c) v řízení o stížnosti pro počítání lhůt, doručování a náklady řízení ustanovení správního řádu; dále se při postupu podle tohoto zákona použijí ustanovení správního řádu o základních zásadách činnosti správních orgánů, ustanovení o ochraně před nečinností a ustanovení § 178; v ostatním se správní řád nepoužije (§ 20 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb.). „Podle názoru Nejvyššího správního lze z úpravy postupu při poskytování informací provedené zákonem o svobodném přístupu k informacím dovodit, že zákonodárce neměl v úmyslu podrobit poskytování informací podle tohoto zákona obecné úpravě správního řízení tak, jak je provedena správním řádem. … Podle názoru Nejvyššího správního soudu lze z tohoto legislativního řešení dovodit, že záměrem zákonodárce bylo stanovit pro poskytování informací podle citovaného zákona procesní postup, který by byl pružnější a rychlejší než postup v klasickém správním řízení a který by zároveň poskytl žadateli o informace dostatečnou ochranu jeho práva na informace proti případným obstrukcím povinného subjektu. Proces rozhodování o žádosti o informace je tedy méně formální než klasické správní řízení …“ (bod 45 výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu). V přezkoumávané věci byl postup povinného subjektu při vyřizování žádosti žadatelky již ukončen poskytnutím informací. Kdyby zdejší soud řízení otevřel, povinný subjekt by neměl, jak je skončit. Standardně by správní orgán řízení zastavoval podle § 66 správního řádu (patrně z důvodu, že žádost se stala zjevně bezpředmětnou), v prostředí zákona o svobodném přístupu k informacím je to však nemožné vzhledem k jednoznačné dikci ustanovení § 20 odst. 5 části věty za druhým středníkem. Na základě uvedeného došel zdejší soud k tomu, že v tomto zcela specifickém případě není k ochraně veřejných subjektivních práv žalobkyně výjimečně nutno vyslovovat, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání.

Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R(81) 19 ze dne 25. 11. 1981 o přístupu k informacím veřejných orgánů obsahuje ve své příloze také princip, že informace mají být poskytnuty v přiměřené lhůtě. V tom je podle názoru soudu u přezkoumávané věci dán závažný důvod pro její přednostní projednání a rozhodnutí (§ 56 odst. 1 část věty za středníkem s. ř. s.).

Žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem v celkové výši 13.200,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000,- Kč, z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 3.100,- Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu a z náhrady hotových výdajů – výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné za tři úkony právní služby po 300,- Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Za úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu se považují 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) žaloba a 3) replika. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena přiměřená lhůta podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat).

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost Poučení: musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

V Plzni dne 31. ledna 2017

Mgr. Alexandr Krysl,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru