Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 80/2011 - 28Rozsudek KSPL ze dne 21.10.2011

Prejudikatura

1 As 93/2011 - 79


přidejte vlastní popisek

57A 80/2011-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobce: V.M., státní příslušnost Ukrajina, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Nádražní 2, 306 25 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2011, čj. KRPP-65111-16/ČJ-2011-030022

takto :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16.9.2011, čj. KRPP-65111-16/ČJ-2011-030022 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím žalovaného se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16.9.2011, čj. KRPP-65111-16/ČJ-2011-030022 (dále jen napadené rozhodnutí), jímž bylo rozhodnuto podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců) o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění, a to podle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců na dobu 120 dnů od okamžiku omezení osobní svobody.

II. Důvody žaloby

2. Žalobce tvrdil, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech. Žalovaný porušil § 2 odst. 2, § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a čl. 5 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť napadené rozhodnutí řádně a srozumitelně neodůvodnil, zákonné podmínky pro zajištění splněny nebyly a je tak neoprávněně zasahováno do práva žalobce na osobní svobodu a do jeho rodinného života. V rozhodnutí zcela absentuje 1) úvaha, zda bude správní vyhoštění, za jehož účelem byl žalobce zajištěn, vůbec realizovatelné, 2) odůvodnění délky zajištění, 3) úvaha o rodinných poměrech a jejich zohlednění při rozhodování o zajištění.

3. Ad 1) žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Povinnost žalovaného zabývat se otázkou faktické možnosti realizace správního vyhoštění judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15.4.2009, sp.zn. 1As 12/2009, kde uvedl, že je třeba trvat na tom, aby orgány při rozhodování o zajištění cizince zvážily, zda výkon vyhoštění je alespoň potenciálně možný. Posouzení této otázky žalobce považoval ze klíčové především z důvodu svých rodinných a soukromých vazeb v České republice. Žalobce zde žije s přítelkyní Z.K., českou státní občankou, která je ve třetím měsíci těhotenství a v březnu očekávají narození prvního potomka.

4. Ad 2) žalobce i z tohoto důvodu označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť v něm žalovaný nevyložil, v čem spočívá předpokládaná složitost přípravy výkonu správního vyhoštění, chybí jakákoli individuální úvaha. Povinností žalovaného bylo stanovení délky trvání zajištění přezkoumatelným způsobem odůvodnit a vzít v potaz důležité okolnosti (v § 124 odst. 3 věta druhá zákona o pobytu cizinců výslovně zmiňuje případy rodin s dětmi). V daném případě je délka 120 dnů zajištění odůvodněna jen tím, že je přiměřená.

5. Ad 3) žalobce namítal, že žalovaný nezohlednil rodinné poměry žalobce a dopady napadeného rozhodnutí do jeho rodinného života, a to jak ve vztahu k § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tak ve vztahu k § 123b tohoto zákona.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný uvedl, že z předkládaného správního spisu vyplývá, že byl žalobce zajištěn 17.9.2011 za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

7. Dále se žalovaný vyjádřil k žalobním námitkám. K námitce porušení § 2 odst. 2 správního řádu uvedl, že vydal napadené rozhodnutí na základě § 164 odst. 1 písm. v) zákona o pobytu cizinců a tím splnil podmínku danou § 2 odst. 2 správního řádu. K námitce porušení § 3 správního řádu žalovaný uvedl, že v zájmu zjištění stavu věci, o němž nejsou pochybnosti, přibral 20.9.2011 dalšího účastníka řízení Z.K. a z jejího vyjádření účastníka správního řízení dospěl k závěru, že v případě vydání rozhodnutí o správním vyhoštění by jeho důsledkem byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života žalobce. Dne 12.10.2011 proto žalovaný vydal podle § 66 odst. 2 správního řádu usnesení, kterým řízení o správním vyhoštění zastavil a téhož dne vydal příkaz k propuštění žalobce ze zařízení pro zajištění cizinců. Žalobce byl 13.10.2011 propuštěn a předán Správě uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. K námitce porušení § 68 odst. 3 správního řádu žalovaný uvedl, že je formulace v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně jasná, neboť tím, že je řečeno „správní orgán došel k závěru, že je zde důvod k rozhodnutí o zajištění cizince“, je zřejmé, že zhodnotil obě zákonné podmínky zajištění podle § 124 zákona o pobytu cizinců, tedy hodnotil i to, zda by postačovalo uložení náhradního opatření a došel k závěru, že nikoli, proto přijal opatření podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

8. K námitce o porušení § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců žalovaný uvedl, že byl žalobce 16.9.2011 v 09:50 hod. kontrolován v areálu firmy MOVO Plzeň, Železniční ulice. Při kontrole předložil občanský průkaz Rumunska č. XB 416738, řidičský průkaz Rumunska č. B00678317N a Evropský průkaz zdravotního pojištění vydaný v České republice. Tyto doklady byly vydány na jméno C.V., státní příslušnost Rumunsko. Kontrolou bylo zjištěno, že jsou padělané. Následně byla zjištěna skutečná identita této osoby, jak je uvedena v úvodu rozsudku. Bylo zjištěno, že žalobce pobývá na území České republiky bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu. Žalobcův cestovní doklad, se kterým v červnu roku 2007 přicestoval do České republiky, byl platný do 28.4.2008. Měl vydané vízum, které jej opravňovalo k pobytu na území Polska. Z uvedeného žalovaný dovodil, že žalobce nečinil žádné kroky k legalizaci svého pobytu na území České republiky a byl si vědom, že se při kontrole prokazuje padělanými doklady, na které na území pobýval a pracoval. Je zřejmé, že do domovského státu vycestovat nechtěl. Žalovaný se proto domníval, že by žalobce mohl závažným způsobem mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Po zhodnocení skutkového stavu dospěl žalovaný k závěru, že je dostatečně odůvodněno vydání rozhodnutí o zajištění, neboť z prokázaného jednání by mírnější donucovací opatření nebyla účinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců je z hlediska jednání žalobce nedostačující a nebyla záruka, že by žalobce z území vycestoval, jelikož si obstaral padělané doklady Rumunska s úmyslem je použít při pobytu na území České republiky jako doklady prokazující jeho totožnost. Tyto doklady také použil a prokazoval se jimi při shánění práce a před Policií České republiky.

9. K námitce o porušení § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalovaný uvedl, že s ohledem na složitost přípravy výkonu správního vyhoštění (zajištění dokladů k vycestování z území České republiky, ověření totožnosti ukrajinskými úřady) stanovil dobu zajištění 120 dnů, která se jevila jako přiměřená, zejména s ohledem na předchozí zkušenosti s realizací správního vyhoštění v obdobných případech. Žalovaný učinil vše potřebné k zajištění výkonu správního vyhoštění, a tedy ukončení zajištění v co nejkratší době. Žalobce učinil 22.9.2011 prohlášení o mezinárodní ochraně. Podle § 127 odst. 2 zákona o pobytu cizinců podání takové žádosti v průběhu zajištění není důvodem pro ukončení zajištění. Žalovaný podal 3.10.2011 žádost o ověření totožnosti a vystavení náhradního cestovního dokladu na Ředitelství služby cizinecké policie v Praze. V průběhu zajištění zkoumal, zda trvají důvody zajištění. Z vyjádření Z.K. dospěl k závěru, že v případě vydání rozhodnutí o správním vyhoštění by jeho důsledkem byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Dne 12.10.2011 žalovaný vydal usnesení, kterým řízení o správním vyhoštění zastavil a téhož dne vydal příkaz k propuštění žalobce ze zařízení pro zajištění cizinců. Dne 13.10.2011 byl žalobce předán Správě uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný po zjištění, že odpadly důvody zajištění, podle § 127 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vydal 12.10.2011 příkaz k propuštění žalobce a jeho předání Ministerstvu vnitra podle § 4b zákona č. 325/1995 Sb., o azylu a o změněn zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.

10. Žalovaný uzavřel, že jednal podle zákona o pobytu cizinců novelizovaného zákonem č. 427/2010 Sb. s účinností od 1.1.2011, jenž implementoval Směrnici Evropského parlamentu a rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

IV. Posouzení věci Krajským soudem v Plzni

11. Protože soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů rozhodnutí, rozhodl v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. o věci samé bez jednání.

Zajištění cizince

12. V dané právní věci jde o problematiku zajištění cizince podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, podle něhož je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

13. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Povinností soudu bylo podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumat napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, tzn. v rozsahu žalobních bodů přezkoumat závěry správního orgánu uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nezbytnou podmínkou k tomu byla existence přezkoumatelného rozhodnutí správního orgánu.

14. Jak vyplývá z § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, je možné cizince zajistit, vedle naplnění ostatních podmínek, pouze tehdy, nepostačuje-li uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území je podle § 123b zákona o pobytu cizinců a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a pravidelně se osobně hlásit policii ve lhůtě stanovené policií, nebo b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“). Podle odst. 2 téhož ustanovení lze zvláštní opatření za účelem vycestování uložit, je-li důvodné nebezpečí, že cizinec v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění k vycestování z území nevycestuje.

15. Na řízení o zajištění cizince podle § 124 zákona o pobytu cizinců se v souladu s § 168 zákona o pobytu cizinců vztahují ustanovení části druhé a třetí správního řádu, tedy ustanovení o správním řízení. Proto je třeba v odůvodnění správního rozhodnutí o zajištění cizince uvést ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

16. Předně soud konstatuje, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl žádné podklady, ze kterých při rozhodování o zajištění žalobce vycházel. V odůvodnění napadeného rozhodnutí po té, kdy konstatoval průběh zajištění žalobce (obdobně jako výše ve vyjádření k žalobě), uvedl, že je z uvedených jednání účastníka řízení zřejmé, že neučinil žádné kroky k legalizaci svého pobytu na území České republiky. Byl si vědom, že se při kontrole prokazuje padělanými doklady – občanským a řidičským průkazem Rumunska, Evropským průkazem zdravotního pojištění. Na tyto doklady na území pobýval a pracoval. Z tohoto jednání je zřejmé, že do domovského státu vycestovat nechtěl. Tudíž se lze domnívat, že by mohl závažným způsobem mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

16. K zajištění žalobce žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl: po zhodnocení popsaného skutkového stavu dospěl správní orgán k závěru, že je dostatečně odůvodněn závěr pro vydání rozhodnutí o zajištění, neboť z prokázaného jednání by mírnější donucovací opatření nebyla účinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zák. č. 326/1999 Sb. je z hlediska jednání účastníka správního řízení nedostačující a není zde záruka, že by cizinec z území vycestoval, přistoupil správní orgán k zajištění. Dospěl-li žalovaný k závěru, že jsou v případě žalobce naplněny všechny podmínky pro jeho zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, bylo jeho povinností v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvést, proč namísto zajištění nepostačuje uložení některého ze zvláštních opatření za účelem vycestování uvedených výše. K tomu žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl: Uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle shora citovaného ustanovení by v tomto případě bylo neúčelné. Cizinec nemá platný cestovní doklad ani vízum nebo potřebné oprávnění k pobytu. Z tohoto důvodu cizinec nemůže vycestovat z území České republiky. Neuvedl proč, resp. z jakých důvodů, by i za této situace nepostačovalo, aby žalobce oznámil policii adresu místa svého pobytu, zdržoval se tam, každou jeho změnu oznámil následující pracovní den policii a pravidelně se osobně hlásil policii ve lhůtách stanovených policií. Žalovaný také neodůvodnil, z jakých důvodů by nepostačovalo složení finanční záruky žalobcem či vhodným složitelem.

17. Pokud žalovaný nesplnil povinnost stanovenou v § 68 odst. 3 správního řádu, nejsou zde závěry, které by bylo možné v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí soudem přezkoumat. Soud není oprávněn odůvodnění napadeného rozhodnutí v neprospěch žalobce v soudním řízení doplňovat a dohledávat skutečnosti odůvodňující zákonnost výroku napadeného rozhodnutí namísto žalovaného. Stejně tak žalovaný není oprávněn dodatečně doplňovat odůvodnění napadeného rozhodnutí teprve ve vyjádření k žalobě. Tím, že žalovaný správní orgán nepostupoval v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, byl žalobce zkrácen na možnosti relevantním způsobem proti závěrům žalovaného brojit.

Doba trvání zajištění

18. Podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Podle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

19. Jak vyplývá z ustanovení § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, je nezbytné dobu trvání zajištění stanovit s ohledem na předpokládanou složitost přípravy výkonu správního vyhoštění. Dospěl-li žalovaný k závěru, že je v případě žalobce nezbytné stanovit dobu trvání zajištění v délce 120 dnů od okamžiku omezení jeho osobní svobody, bylo jeho povinností v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvést, v čem konkrétně je v případě žalobce složitá příprava výkonu správního vyhoštění a proč tato očekávaná příprava bude trvat 120 dnů. Odůvodnění těchto skutečností není samoúčelné. Má-li soud v občanském soudním řízení podle § 200o zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, rozhodovat o návrhu cizince na propuštění na svobodu z důvodu, že nejsou splněny podmínky pro trvání, je nezbytné, aby znal důvody odůvodňující stanovenou délku zajištění. Nejsou-li tyto důvody uvedeny v rozhodnutí o zajištění, nelze se zabývat tím, zda důvody zajištění stále trvají či již nikoli. Žalovaný této své povinnosti nedostál, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze uvedl: Tímto rozhodnutím byla stanovena doba zajištění na 120 dnů, a to s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění tak, aby bylo uskutečnitelné vyhoštění v době trvání zajištěn.

Maření výkonu správního vyhoštění

20. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25.4.2006, č.j. 4 Azs 234/2005-59 (dostupný na www.nssoud.cz) uvedl, že „ustanovení § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, které uvádí deklaratorní výčet skutečností, odůvodňujících nebezpečí, že cizinec bude v budoucnu mařit výkon správního rozhodnutí, nebo narušovat veřejný pořádek na území České republiky, zřetelně míří především na případy, kdy cizinec v minulosti hrubým způsobem porušil zákon o pobytu cizinců, a dále na případy, kdy je cizinec evidován v evidenci nežádoucích osob, nebo je nežádoucí osobou zařazenou do informačního systému smluvních států“. Tyto závěry však byly učiněny na podkladě jiného znění ustanovení § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. V tehdy platném znění § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanovil, že policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění, je-li nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména je-li zjištěno, že cizinec se v minulosti dopustil jednání uvedeného v § 119 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) bodu 6 anebo 7, je evidován v evidenci nežádoucích osob (§ 154). Vzhledem k tomu, že podle současného znění § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je již existence nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zcela samostatným důvodem pro zajištění, nejsou závěry Nejvyššího správního soudu aplikovatelné na případ žalobce.

21. Přes shora uvedené však nelze dospět k závěru, že by současné znění § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců cokoli měnilo na tom, že zajištění cizince je i nadále institutem zcela mimořádným, ke kterému je možné přistoupit pouze výjimečně. Stanoví-li zákon o pobytu cizinců, že je možné cizince zajistit v případě existence nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, nelze uvedené vykládat tak, že k zajištění postačí toliko hypotetická hrozba maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Hypotetická hrozba je totiž dána v podstatě kdykoli a u kohokoli. S tímto odůvodněním by mohlo být přistoupeno k zajištění každého cizince, který zavdal důvod pro zahájení řízení o správním vyhoštění. Zákon však nestanoví, že je možné zajistit cizince již pouze z důvodu zahájení řízení o jeho správním vyhoštění. Zákon naopak výslovně v § 124 odst. 1 písm. b) stanoví, že se tak může stát teprve v případě existence nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Hrozba tudíž musí být reálná nikoli toliko hypotetická. Musí být odůvodněna konkrétními skutkovými zjištěními, která musí s velkou mírou pravděpodobnosti svědčit tomu, že cizinec bude mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Takové skutečnosti v případě žalobce zjištěny nebyly. Skutečnost, že žalobce podle zjištění žalovaného pobývá na území České republiky bez platného cestovního dokladu a bez platného víza a při kontrole se prokázal padělanými doklady, nevypovídá nic o tom, že žalobce bude s velkou mírou pravděpodobnosti mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

Nad rámec uvedeného

22. Zcela nad rámec uvedeného soud žalovaného upozorňuje (shodně, jak to učinil již v rozsudku ze dne 29.9.2011, čj. 57A 75/2011-18), že podle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, byl žalovaný povinen v napadeném rozhodnutí žalobce poučit o tom, že soud nařídí k projednání věci jednání, navrhne-li to účastník řízení nejpozději do 5 dnů ode dne podání žaloby nebo je-li to nezbytné. Žalovaný této své povinnosti nedostál, neboť v napadeném rozhodnutí toliko uvedl, že podle § 172 odst. 5 zák. č. 236/1999 soud nařídí k projednání věci jednání, navrhne-li to účastník řízení. Žalobci se tak nedostalo úplného poučení, když nebyl poučen o lhůtě, ve které je nutné podat návrh na nařízení jednání.

23. Podle § 172 odst. 4 zákona o pobytu cizinců v případě, že je žaloba podána prostřednictvím policie, policie předloží soudu žalobu, vyjádření k žalobě a správní spis do 5 dnů ode dne doručení žaloby. Zároveň policie své vyjádření k žalobě doručí cizinci. Pokud má žalovaný zákonem o pobytu cizinců stanovenu povinnost své vyjádření k žalobě doručit cizinci, je nezbytné, aby o doručení vyjádření byl ve správním spisu doklad. V daném případě tomu tak není. Soud proto nemůže posoudit, zda žalovaný této své zákonné povinnosti dostál či nikoliv.

Závěr

24. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nebylo náležitě odůvodněno, soud jej zrušil pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

V. Náklady řízení

25. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. by měl žalobce právo na náhradu nákladů řízení před soudem, neboť měl plný úspěch ve věci. Žalobci však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních. (§ 102, § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.)

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení

nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná. (§ 104 odst. 2 s.ř.s.)

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

(§ 104 odst. 4 s.ř.s.)

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

(§ 105 odst. 2 s.ř.s.)

Kasační stížnost nemá odkladný účinek. (§ 107 s.ř.s.)

V Plzni dne 21. října 2011

JUDr. Jana Daňková,v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru