Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 75/2010 - 91Rozsudek KSPL ze dne 31.05.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 106/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

57 A 75/2010-91

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce A. J. zastoupeného Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem se sídlem Praha 4 – Hrnčíře, K Safině 669, proti žalovanému Krajskému úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary – Dvory, Závodní 353/88, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) BAU-STAV a.s., IČ 14705877, se sídlem Karlovy Vary, Loketská 344/2, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Polská 4, 2) ALSETT-Developer s.r.o., IČ 26400421, se sídlem Karlovy Vary, Tylova 2108/6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.7.2010, č.j. 1291/SÚ/10-4,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23.7.2010, č.j. 1291/SÚ/10-4, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 10.640 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Burzanovského, advokáta.

III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23.7.2010, č.j. 1291/SÚ/10-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 19.4.2010, č.j. SÚ/4870/09/Ha-330 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo podle § 82 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), a podle § 34 vyhlášky č. 132/1998 Sb. obchodní společnosti BAU – STAV a.s. povoleno užívání stavby Vila A, Škroupova, Karlovy Vary, Škroupova ul. na pozemku č. 757/2 v katastrálním území Karlovy Vary. Prvoinstančním rozhodnutím byly současně stanoveny podmínky pro užívání stavby. V podmínce 1 bylo stanoveno, že na zařízení musí být prováděny pravidelné revizní zkoušky podle platných příslušných směrnic, předpisů a vyhlášek. V podmínce 2, že stavba bude užívána jen k účelům určeným v ověřené projektové dokumentaci a účelům uvedeným v tomto rozhodnutí. V podmínce 3, že vlastník stavby je povinen uchovávat dokumentaci skutečného stavu provedení stavby po celou dobu jejího užívání. V podmínce 4 bylo stanoveno, že vlastník stavby je povinen v souladu s § 86 stavebního zákona udržovat stavbu i nadále v dobrém stavebně-technickém stavu s řádnou údržbou tak, aby nedocházelo ke vzniku bezpečnostních, požárních nebo hygienických závad.

Žalobce žalobu odůvodnil třemi žalobními body.

V prvém žalobním bodu žalobce namítal, že prvoinstančním a napadeným rozhodnutím došlo k povolení užívání stavby, a to na základě návrhu obchodní společnosti BAU – STAV a.s. Jak stavební úřad, tak i žalovaný, se dostatečně nezabývali otázkou, kdo je účastníkem řízení ve smyslu stavebního zákona. Účastníky kolaudačního řízení definuje striktně taxativním výčtem (nikoliv demonstrativním) přímo stavební zákon, a to v ustanovení § 78 stavebního zákona. Jsou jimi pouze stavebník, vlastník stavby a popř. i budoucí uživatel (provozovatel), pokud je už v době kolaudace znám a dále vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho vlastnické právo může být kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno. Užší vymezení účastníků kolaudačního řízení je odůvodněno tím, že účelem kolaudačního řízení je posouzení, zda byla určitá stavba postavena v souladu se stavebním povolením a projektovou dokumentací ověřenou ve stavebním řízení. Předpokladem přitom je, že stavebník opravdu postupuje v souladu s tímto povolením a dokumentací, se kterou účastníci stavebního řízení vyslovili souhlas, resp. jejich námitky proti plánované stavbě již byly vyřešeny. Účast jiných osob než uvedených v § 78 odst. 1 stavebního zákona na kolaudačním řízení by byla nadbytečná právě z toho důvodu, že jejich stanoviska k plánované stavbě již byla zohledněna ve stavebním povolení, podle nějž se stavebník musí řídit. V kolaudačním řízení je proto zvýšena úloha stavebního úřadu (státu) jako dohledu nad tím, zda byla stavba provedena v souladu se stavebním povolením, a potlačena úloha dalších stavbou dotčených osob. Kolaudační řízení je ovládáno zásadou dispoziční, což znamená, že se zahajuje podle ustanovení § 79 stavebního zákona na návrh stavebníka, popř. na návrh budoucího uživatel (provozovatele) za podmínky, že předloží písemnou dohodu o užívání stavby, kterou uzavřel se stavebníkem. Dále v souvislosti s ustanovením § 139 písm. d) stavebního zákona se stavebníkem rozumí též investor a objednatel stavby. Obchodní společnost BAU - STAV a.s. není uživatelem (provozovatelem) investorem ani objednatelem stavby. Z tohoto je zřejmé, že obchodní společnost BAU – STAV a. s. není stavebníkem ve smyslu příslušných ustanovení stavebního zákona. Obchodní společnost BAU - STAV a. s. takový návrh podala, a to i přes to, že zcela zjevně nebyla takový právní úkon oprávněna učinit. Žalobce konstatoval, že navrhovatel – obchodní společnost BAU STAV a.s. není stavebníkem, neboť neuvedl důvod, či jakýkoli právní titul, na základě kterého by bylo možné jej za stavebníka považovat, když nutno zdůraznit, že takový právní titul ani neexistuje a není ani uživatelem (provozovatelem) stavby, neboť nebyla a ani nemohla být stavebnímu úřadu předložena dohoda mezi žalobcem a obchodní společností BAU STAV a.s. o užívání stavby, protože žádná takováto dohoda mezi zmíněnými subjekty nikdy uzavřena nebyla. Žalobce dále uvedl, že se stavební úřad již v minulosti návrhem na vydání kolaudačního rozhodnutí obchodní společností BAU - STAV a.s. zabýval, jednalo se o návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí ze dne 6.5.2009. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, kde již namítl, že obchodní společnost BAU - STAV a.s. není stavebníkem ve smyslu stavebního zákona. Žalovaný svým rozhodnutí kolaudační rozhodnutí zrušil a vrátil věc stavebnímu úřadu, tedy správnímu orgánu prvního stupně. Žalovaný mimo jiné uvedl, že „stavební úřad nezkoumal, zda je společnost BAU— STAV a.s. oprávněna podat návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí ... Stavební úřad před zahájením každého řízení si musí v každém případě ověřit a potvrdit vlastnické vztahy a velmi pečlivě zvážit zda má navrhovatel právo podat návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí. Pokud stavební úřad zjistí, že vlastnické právo ke kolaudované stavbě je předmětem soudního sporu, který není v současné době podání návrhu ukončen pravomocným rozsudkem, musí stavební úřad řízení přerušit až do pravomocného ukončení soudního řízení“. Žalobce dále namítl, že stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí poukazuje na soudní řízení vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 290/2006, a to konkrétně na rozsudek č.j. 15 C 290/2006-216 téhož soudu ze dne 29.1.2009, a dále na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14.10.2010, č. j. 12 Co 140/2007-272, kterým byl rozsudek č.j. 15 C 290/2006-216, potvrzen. V tomto řízení se žalobce, Město Karlovy Vary domáhalo určení výlučného vlastnictví stavby, a to proti žalovanému č. 1 obchodní společnosti BAU-STAV, s.r.o. (dnes BAU-STAV a.s.) a žalovanému č. 2 žalobci. Výsledkem soudního sporu byl závěr, že Město Karlovy Vary není vlastníkem rozestavěné budovy. Své rozhodnutí dále odůvodňuje rozhodnutím Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12.11.2009, č. j. 13 C 302/2009-52, které nabylo právní moci dne 15.12.2009. V tomto konkrétním případě se jedná o spor mezi žalobcem - Městem Karlovy Vary proti žalovanému - společnosti BAU-STAV, s.r.o. (dnes BAU-STAV a.s.). Město Karlovy Vary, jako žalobce, se domáhalo vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že vlastnictví ke stavbě specifikované v petitu žalobního návrhu náleží žalobci. Vzájemným návrhem žalovaného tedy obchodní společnosti BAU-STAV, s.r.o. (BAU-STAV a.s.) se žalovaný domáhal určení, že vlastnictví k téže stavbě náleží právě žalovanému. Na základě uvedeného rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 13 C 302/2009 ze dne 12.11.2009 se obchodní společnost BAU - STAV a.s. obrátila na Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary. Dopisem Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary č. j. Z-26724/2009-403 ze dne 21.1.2010 bylo žalobci sděleno, že Katastrálnímu úřadu pro Karlovarský kraj, katastrálnímu pracovišti Karlovy Vary byla doručena žádost o provedení zápisu do katastru nemovitostí ze dne 28.12.2009. K této žádosti byl přiložen právě rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12.11.2009 o určení vlastnictví k nemovitosti č.j. 13 C 302/2009-52 (právní moc rozsudku dne 15. 12. 2009), na základě kterého mělo vzniknout vlastnické právo k rozestavěné budově na pozemku č. 757/2 v katastrálním území a obci Karlovy Vary společnosti BAU - STAV a.s. tedy žalovanému. Žalobce namítl, že uvedený rozsudek, ze kterého obchodní společnost BAU – STAV a.s., dovozuje své vlastnické právo, nemůže, a to i vzhledem k duplicitě vlastnictví v katastru nemovitostí, mít stavební úřad, potažmo žalovaný, za to, že je tato společnost účastníkem kolaudačního řízení, když byla zcela opomenuta otázka soukromoprávní, která je v tomto konkrétním případě zcela klíčová.

Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že v prvoinstančním rozhodnutí je uvedeno, že k projednání návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí prvoinstanční úřad nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením na 28.5.2009, o jehož výsledku byl sepsán protokol. Žalobce konstatoval, že mu žádná výzva (vyrozumění) ohledně konání tohoto ústního jednání nikdy nebyla doručena a byl tímto jednáním stavebního úřadu zkrácen na svých právech, neboť mu nebyla umožněna účast na místním šetření. Žalobce, který byl nesporně účastníkem řízení, se ale nemohl účastnit místního šetření, a tudíž jeho podpis není připojen v předmětném protokolu. Žalobce je dále toho názoru, že ve správním spise není rovněž založeno vyrozumění žalobce o místním šetření. Tyto popsané skutečnosti mají za následek, že je žalobci odpíráno postavení účastníka řízení.

Ve třetím žalobním bodu žalobce namítal, že v současné době jsou vedeny v katastru nemovitostí dva odlišné subjekty jako vlastníci, čímž došlo k duplicitnímu zápisu vlastnického práva. U Okresního soudu v Karlových Varech je vedeno řízení pod sp. zn. 14 C 302/2009 mezi Městem Karlovy Vary a žalobcem o určení neexistence vlastnického práva k nemovitosti. V současné době Město Karlovy Vary navrhlo provedení záměny účastníků na straně žalobce, kdy na jeho místo by měla nastoupit společnost BAU - STAV a.s., tedy žalovaný. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 14 C 302/2009-81 byl návrh na záměnu účastníka řízení zamítnut. Dále je vedeno další soukromoprávní řízení u Okresního soudu v Karlových Varech, jež zahájil žalobce a jedná se o soudní spor o určení vlastnického práva k nemovitosti proti obchodní společnosti BAU - STAV a. s. Žalobce namítal, že samotná skutečnost, že nemovitost je předmětem soudního sporu, byla pro žalovaného dostatečným důvodem pro přerušení řízení do doby rozhodnutí soudního řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že účastenství v kolaudačním řízení vychází především z ustanovení § 78 stavebního zákona, ale je třeba přihlédnout i dalším ustanovením stavebního zákona, zejména k § 70, kde je uvedeno, že stavební povolení a rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení. Práva a povinnosti vyplývající z pravomocného stavebního povolení i z případně vydaného rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti přechází nejen na právní nástupce stavebníka, např. na nového nabyvatele stavby, ale i na nástupce všech ostatních účastníků stavebního řízení. Stavební povolení je pro ně závazné, takže např. při převodu rozestavěné stavby nebo její ideální části není třeba, aby nový vlastník žádal stavební úřad o změnu stavebního povolení, resp. přepsání jmen jeho adresátů – původních stavebníků. Pokud by nový stavebník chtěl dokončit stavbu jinak, než jak byla povolena, podá žádost o povolení změny stavby před dokončením svým jménem. Ustanovení o závaznosti stavebního povolení však nelze uplatnit u osob, které mají nahradit (vystřídat) osoby – účastníky řízení určené stavebním povolením k odbornému vedení realizace stavby nebo k výkonu odborného dozoru nad prováděním stavby, v takových případech je třeba rozhodovat podle § 68 stavebního zákona. Návrh na kolaudaci podává nový stavebník svým jménem s vysvětlením popř. dokladem, že se jako nový vlastník stavby stal právním nástupcem původního stavebníka. Žalovaný dále uvedl, že k námitce žalobce, že společnost BAU - STAV a.s. nemohla být účastníkem kolaudačního řízení, sděluje žalovaný, že se tímto velmi podrobně zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pro upřesnění uvádí, že kolaudační rozhodnutí vydané dne 18.6.2009 žalovaný jako odvolací správní orgán zrušil svým rozhodnutím č.j. 1812/SÚ/09/Stu (nabytí právní moci rozhodnutí dne 2.11.2009) a věc vrátil k novému projednání stavebnímu úřadu. Důvodem k tomuto rozhodnutí žalovaného byl zejména fakt, že se stavební úřad před zahájením kolaudačního řízení nedostatečně zabýval vlastnickými vztahy ke kolaudované stavbě, a když zjistil, že vlastnické právo ke kolaudované stavbě je předmětem soudního sporu, který není v době podání návrhu ukončen pravomocným rozsudkem, měl stavební úřad řízení přerušit až do pravomocného ukončení soudního řízení. Stavební úřad v souladu s právním názorem odvolacího orgánu do doby ukončení řízení o předběžné otázce kolaudační řízení přerušil. Společnost BAU – STAV a.s. svým podáním ze dne 18.1.2010 požádala stavební úřad o vydání kolaudačního rozhodnutí z důvodu rozsudku vydaného Okresním soudem v Karlových Varech ze dne 12.11.2009 s nabytím právní moci dnem 15.12.2009 s tím, že společnost BAU - STAV a.s. je výlučným vlastníkem stavby. Stavební úřad na toto podání reagoval sdělením ze dne 1.3.2010 v němž oznámil, že v kolaudačním řízení bude možno pokračovat, až bude pravomocně rozhodnuto. Dne 8.4.2010 sdělila společnost BAU – STAV a.s. stavebnímu úřadu, že v řízení vedeném před Okresním soudem v Karlových Varech pod sp.zn. 15 C 290/2006 bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14.10.2009 pod sp.zn. 12 Co 140/2007, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech potvrzen. Tímto rozsudkem bylo pouze potvrzeno, že výlučným vlastníkem není žalobce (město Karlovy Vary). Rozsudkem ze dne 12.11.2009, č.j. 13 C 302/2009-52 (nabytí právní moci dne 15.12.2009) rozhodl Okresní soud v Karlových Varech, že výlučným vlastníkem stavby je společnost BAU - STAV a.s. Tím odpadl důvod k přerušení kolaudačního řízení. Následně stavební úřad vydal dne 19.4.2010 kolaudační rozhodnutí, kterým povolil užívání výše uvedené stavby.

Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že žalobce si oznámení o zahájení kolaudačního řízení ve stanovené lhůtě nevyzvedl u provozovatele poštovních služeb a písemnost byla vrácena stavebnímu úřadu, kde si žalobce písemnost převzal osobně (ve spisu jsou tyto doklady k dispozici).

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že argumentace žalovaného ve vyjádření k žalobě je pouze argumentací obecnou, která nedopadá na daný skutkový stav. Lze tak konstatovat, že je zcela zavádějící a naprosto neodpovídající konkrétnímu skutkovému stavu, který je napadán žalobním návrhem, neboť k takové právní skutečnosti, se kterou by bylo možné spojovat převod vlastnického práva na obchodní společnost BAU - STAV a.s., nedošlo. Obchodní společnost BAU - STAV a.s. rovněž není a ani nikdy nebyla stavebníkem ve smyslu příslušných ustanovení stavebního zákona, a tudíž není a nebyla oprávněna podat návrh na zahájení kolaudačního řízení. Není tedy možné hovořit, jak žalovaný ve svém vyjádření dále uvádí, o tom, že „pokud by nový stavebník chtěl dokončit stavbu jinak, než jak je povolena, podá žádost o povolení změny stavby před dokončením svým jménem.... Návrh na kolaudaci podává nový stavebník svým jménem s vysvětlením, popř. dokladem, že se jako nový vlastník stavby stal právním nástupcem původního stavebníka“. K žádné takové právní skutečnosti nedošlo a obchodní společnost BAU - STAV a.s. je ani v rámci daného řízení nikterak nedokládá, ani se na tyto skutečnosti neodvolává. Žalobce zdůrazňuje, že nabyl nemovitost na základě kupní smlouvy ze dne 13.1.2005 uzavřené mezi žalobcem a panem E. S., jednalo se tak o jedinou dispozici s předmětnou nemovitostí. Následné právní posouzení, zda se žalobce stal či nestal vlastníkem předmětné nemovitosti, je otázkou, o níž přísluší rozhodnout pouze a výlučně soudu a nikoli správnímu orgánu. Žalobce dále uvedl, že není na posouzení prvoinstančního orgánu, kdo je či není vlastníkem rozestavěné stavby, resp. stavebníkem rozestavěné stavby, s ohledem na skončené řízení vedené před Okresním soudem v Karlových Varech, neboť ohledně nemovitosti je vedeno další soudní řízení. V této souvislosti tak žalobce upozorňuje, obdobně jako v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, na skutečnost, že u Okresního soudu v Karlových Varech je vedeno další řízení, a to pod sp. zn. 14 C 302/2009 mezi městem Karlovy Vary a žalobcem o určení neexistence vlastnického práva k nemovitosti. Předmětem uvedeného soudního řízení je tak otázka určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti, tj. stavbě, jejíž vyřešení a vydání pravomocného rozhodnutí je pro správní řízení, jež žalobce napadl žalobou, rovněž zcela zásadní. Z tohoto důvodu byl tak předčasný závěr stavebního úřadu o tom, kdo je či není stavebníkem rozestavěné stavby (když navíc stavebnímu úřadu nepřísluší posuzovat tuto předběžnou otázku), a s rozhodnutím o povolení užívání stavby tak musí být vyčkáno do skončení tohoto soudního řízení, které s definitivní platností určí vlastníka dotčené stavby. Žalobce dále uvedl, že nad rámec uvedeného žalobce sděluje, že ohledně předmětné nemovitosti je v současné době vedeno další soudní řízení a to pod sp. zn. 19 C 134/2010 u Okresního soudu v Karlových Varech. Účastníky tohoto řízení je žalobce a obchodní společnost BAU – STAV a.s., jakožto žalovaný. Tímto soudním rozhodnutím tak dojde ke konečnému vyřešení právní otázky, kdo je vlastníkem stavby.

Žalovaný ve vyjádření k replice žalobce uvedl, že rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12.11.2009 je jak pro prvoinstanční orgán, tak pro žalovaného, závazný a ani jednomu z nich nepřísluší tento rozsudek zpochybňovat.

Podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní rád správní (dále jen „s.ř.s.“), soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů rozhodnutí, rozhodl o věci samé bez jednání.

Správní orgány jsou v souladu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, povinny v odůvodnění rozhodnutí uvést důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídily při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se vypořádaly s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Mezi účastníky řízení byla již ve správním řízení spornou otázka, zda společnost BAU – STAV a.s. byla nebo nebyla osobou oprávněnou podat návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí. Lze tak dovodit například z části odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí, ve kterém namítal, že „podle stavebního povolení ze dne 6.5.2004, č.j. SÚ/8707/03/Ha ve znění rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením ze dne 12.5.2005 č.j. SÚ/114/2005/Ha je jako stavebník uveden žalobce. Dle ustanovení § 79 stavebního zákona se kolaudační řízení zahajuje na návrh stavebníka. Obchodní společnost BAU - STAV a.s. není investorem ani objednatelem stavby. Z tohoto je zřejmé, že obchodní společnost BAU - STAV a.s. není stavebníkem ve smyslu příslušných ustanovení stavebního zákona. Tato obchodní společnost takový návrh podala, a to i přes to, že zcela zjevně nebyla takový právní úkon oprávněna učinit“.

Podle § 79 odst. 1 stavebního zákona se kolaudační řízení zahajuje na návrh stavebníka. Návrh může podat i budoucí uživatel (provozovatel), musí však stavebnímu úřadu předložit písemnou dohodu se stavebníkem o užívání stavby.

Z citovaného ustanovení zcela jednoznačně vyplývá, že návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí mohou podat toliko dvě osoby. Zaprvé stavebník, zadruhé budoucí uživatel (provozovatel), který stavebnímu úřadu předloží písemnou dohodu se stavebníkem o užívání stavby.

Podléhá-li stavba stavebnímu povolení, jak tomu bylo v nyní souzené věci, je za stavebníka nutné považovat osobu, která podala žádost o stavební povolení. Vyplývá tak z ustanovení § 58 odst. 1 stavebního zákona, podle kterého žádost o stavební povolení spolu s předepsanou dokumentací podává stavebník u stavebního úřadu. Ve stavebním řízení musí stavebník prokázat, že je vlastníkem pozemku nebo stavby anebo že má k pozemku či stavbě jiné právo, které jej opravňuje zřídit na pozemku požadovanou stavbu, provést změnu stavby anebo udržovací práce na ní (§ 58 odst. 2 stavebního zákona). Stavebník tudíž nemusí být nezbytně vlastníkem zamýšlenou stavební činností dotčeného pozemku nebo stavby. Zcela postačí, pokud ve stavebním řízení prokáže, že má jiné právo, které jej opravňuje zřídit na pozemku požadovanou stavbu, provést změnu stavby anebo udržovací práce na ní. Vlastník pozemku nebo stavby má v takovém případě ve stavebním řízení toliko postavení účastníka řízení, když podle § 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona jsou účastníky stavebního řízení osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich, včetně osob, které mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být stavebním povolením přímo dotčena. Naznačená možná rozdílnost osoby stavebníka od osoby vlastníka se promítá i v ustanovení § 78 odst. 1 písm. a), b), a d) stavebního zákona, podle kterého jsou vedle stavebníka účastníky kolaudačního řízení i vlastník stavby a vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho vlastnické právo může být kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno.

Na základě pravomocného stavebního povolení nabývá stavebník právo stavět. Toto právo náleží výlučně toliko stavebníku uvedenému ve stavebním povolení. Současně do tohoto jeho práva není nikdo oprávněn zasahovat, a to ani vlastník zamýšlenou stavební činností dotčeného pozemku nebo stavby. I pro něho je totiž pravomocné stavební povolení závazné. Případný souhlas se stavbou na svém pozemku nebo stavbě nelze po nabytí právní moci stavebního povolení odvolat. Má-li toliko stavebník právo stavět podle stavebního povolení, znamená to, že pokud někdo jiný se rozhodne bez dohody se stavebníkem stavět podle stavebního povolení, bude výsledná stavba vždy stavbou postavenou bez stavebního povolení se všemi právními důsledky z toho plynoucími. Této osobě totiž právo stavět podle stavebního povolení nikdy nesvědčilo.

Jediná výjimka ze zásady, že právo stavět náleží výlučně toliko stavebníku uvedenému ve stavebním povolení, vyplývá z ustanovení § 70 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení stavební povolení a rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení. Může-li být stavebník osobou odlišnou od vlastníka zamýšlenou stavební činností dotčeného pozemku nebo stavby, je nezbytné dospět k závěru, že změnou vlastnictví stavební činností dotčeného pozemku nebo stavby nevstupuje nový vlastník do práv a povinností stavebníka. Nestává se stavebníkem namísto původního stavebníka. Nový vlastník totiž není právním nástupcem stavebníka, nýbrž je toliko právním nástupcem původního vlastníka, který nebyl stavebníkem a byl povinen strpět provedení stavby stavebníkem v souladu se stavebním povolením.

Stavební zákon v ustanovení § 70 nestanoví, zda právním nástupnictvím rozumí obecné (universální) právní nástupnictví nebo dílčí (singulární) právní nástupnictví. Vzhledem k tomu však, že stavební zákon používá obecného pojmu „právní nástupce“, který je obecnějším pojmem než pojmy „universální právní nástupce“a„singulární právní nástupce“, je nezbytné vycházet z toho, že do práv původních účastníků řízení je možné vstoupit jak v důsledku univerzální sukcese tak v důsledku singulární sukcese. Stejné důsledky tudíž vyplynou například ze zániku osoby vlastníka stavební činností dotčeného pozemku nebo stavby jako ze smluvního převodu vlastnictví ke stavbě či pozemku. Obdobné platí pro osobu stavebníka.

Nad rámec shora uvedeného je nezbytné doplnit, že stavební zákon v ustanovení § 139 písm. d) stanoví, že stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby. Jedná se o právní fikci, která staví investora a objednatele stavby naroveň stavebníkovi.

Ze stavebního povolení ze dne 6.5.2004, č.j. SÚ/8707/03/Ha-330, vyplývá, že stavba „Vila A, Škroupova Karlovy Vary, Škroupova, na pozemcích č. 993, 757, 758, 759 v katastrálním území Karlovy Vary a dotčených pozemcích č. 702, 125/1, 701, 704, 747, 779/1, 946 v tomtéž katastrálním území“ byla povolena stavebníku panu E. S. Ze žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí ze dne 6.5.2009 vyplývá, že o vydání kolaudačního rozhodnutí nepožádal pan E. S., nýbrž obchodní společnost BAU-STAV a.s.

K vypořádání se se shora citovanou odvolací námitkou žalobce byl proto žalovaný povinen v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu uvést a prokázat, na základě jakých skutečností obchodní společnost BAU-STAV a.s. vstoupila do práv a povinností původního stavebníka pana E. S., nebo že je obchodní společnost BAU-STAV a.s. budoucím uživatelem (provozovatelem) a současně předložila písemnou dohodu se stavebníkem či jeho právním nástupcem o užívání stavby.

Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí těmito skutečnostmi vůbec nezabýval. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný na stranách 2 až 5 konstatoval obsah odvolání žalobce a na stranách 5 až 7 žalovaný konstatoval dosavadní průběh správního řízení. V půli sedmé strany žalovaný uvedl, že „podle ust. § 76 stavebního zákona lze dokončenou stavbu, popřípadě její část schopnou samostatného užívání, užívat jen na základě kolaudačního rozhodnutí. Kolaudační řízení provádí stavební úřad, který vydal stavební povolení. Účastníky kolaudačního řízení jsou dle § 78 stavebník, vlastník stavby, uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám, vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho vlastnické právo může být kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno. Kolaudační řízení se zahajuje na návrh stavebníka (§ 78 stavebního zákona). Návrh může podat i budoucí uživatel (provozovatel), musí však stavebnímu úřadu předložit písemnou dohodu se stavebníkem o užívání stavby. Obecné pojmy stavebního zákona upravuje § 139, kde se pojmem stavebník rozumí též investor a objednatel stavby. Pod pojmem vlastník se rozumí též osoba, která je na základě zákona nebo písemné smlouvy oprávněna ve věcech upravených tímto zákonem na místě vlastníka jednat. V kolaudačním řízení stavební úřad zejména zkoumá, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. Kolaudačním rozhodnutím se povoluje užívání stavby k určenému účelu, a je-li to zapotřebí, stanoví podmínky pro užívání stavby. Bližší specifikaci a obsah návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí, rozsah dokladů, které je třeba předložit k ústnímu jednání a co má obsahovat kolaudační rozhodnutí, upravují ustanovení §§ 31-34 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona , ve znění vyhlášky č. 492/2002 Sb.“ Tato část odůvodnění napadeného rozhodnutí je toliko prostou citací jednotlivých ustanovení právních předpisů. Ač žalovaný sám odcitoval ustanovení § 79 odst. 1 stavebního zákona, nezabýval se tím, zda obchodní společnost BAU-STAV a.s. je osobou oprávněnou k podání návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí. Žalovaný dále již pouze uvedl, že „odvolací správní orgán přezkoumal postup stavebního úřadu a neshledal v něm žádná závažná pochybení, která by zakládala důvod ke změně či zrušení napadeného rozhodnutí. Postup stavebního úřadu byl rovněž v souladu s právním názorem odvolacího správního orgánu vysloveným v jeho rozhodnutí č.j. 1812/SÚ/09/Stu ze dne 19.10.2009. Odvolací správní orgán se zabýval námitkami odvolatele a má za to, že námitky se ani tak netýkají napadeného kolaudačního rozhodnutí, ale zejména obou rozsudků Okresního soudu v Karlových Varech sp.zn. 15 C 290/2006 ve věci žalobce Města Karlovy Vary proti 1.žalovanému BAU - STAV s.r.o. a 2. žalovanému A. J. v žalobě na určení výlučného vlastníka stavby a sp.zn. 13 C 302/2009 v právní věci žalobce Města Karlovy Vary a žalované společnosti BAU - STAV a.s. o určení vlastnictví k výše uvedené nemovitosti, o vzájemném návrhu žalované na určení vlastnictví. K tomu odvolací správní orgán pouze uvádí, že stavebnímu úřadu a odvolacímu správnímu orgánu nepřísluší hodnotit či komentovat rozsudky příslušných soudů. Naopak je povinností těchto správních orgánů je plně respektovat. K tomu zdejší správní orgán ještě dodává, že totéž se týká znaleckých a odborných posudků, pokud jsou zpracovány oprávněnou osobou, která má ze zákona oprávnění tyto posudky zpracovávat. Z výše uvedených důvodů se odvolací správní orgán nebude k těmto námitkám vyjadřovat ani je komentovat, protože mu to nepřísluší. K námitce odvolatele, která se týká popisu stavby, resp. počtu podlaží, odvolací správní orgán uvádí, že stavební úřad ve výroku rozhodnutí uvedl, že stavba obsahuje 1 podzemní podlaží, 4 nadzemní podlaží a podkroví. Tento popis přesně odpovídá výroku rozhodnutí ze dne 6.5.2004 č.j. SÚ/8707/03/Ha-330, kterým byla výše uvedená stavba povolena (Popis stavby, druhý odstavec - Vila A – ve Škroupově ul. je na pozemcích č. 757, 758, 759 a 993. Je navržena se 4 nadzemními podlažími, podkrovím v mansardové střeše a 1 podzemním podlažím. V 1. až 4. nadzemním podlaží bude umístěno 8 bytových jednotek. V 1. podzemním podlaží budou umístěny společné garáže o 10 stáních, nebytové a technické prostory). Jediným rozdílem je, že v objektu je místo navržených 8 bytových jednotek umístěno 9 bytových jednotek. Ke znaleckému posudku č. 1367-48/2007 se odvolací správní orgán nebude vyjadřovat, jak bylo již výše uvedeno. Odvolací správní orgán nedošel k závěru podle § 90 odst. 1 správního řádu, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, ani nezjistil skutečnost podle § 90 odst. 4 správního řádu, která by odůvodňovala zastavení řízení, a proto rozhodl tak, jak je výroku uvedeno“. Ani z citované závěrečné části napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaný vůbec řešil, zda a na základě jakých konkrétních skutečností byla obchodní společnost BAU-STAV a.s. oprávněna podat návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí. Zcela chybí také uvedení podkladů, na základě kterých by mělo být zřejmé, že obchodní společnost BAU-STAV a.s. je osobou oprávněnou k podání návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí, úvahy, kterými se žalovaný řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, na základě kterých podle jeho názoru měla být obchodní společnost BAU-STAV a.s. považována za osobu oprávněnou k podání návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí.

Uváděl-li žalovaný ve vyjádření k žalobě odkazem na ustanovení § 70 stavebního zákona, že „návrh na kolaudaci podává nový stavebník svým jménem s vysvětlením popř. dokladem, že se jako nový vlastník stavby stal právním nástupcem původního stavebníka“, tedy že by snad ke změně osoby stavebníka postačovala toliko změna osoby vlastníka stavby, je nutné tento názor odmítnout jako názor nesprávný, jak soud uvedl shora.

Soud shledal důvodným druhý žalobní bod. Prvoinstanční orgán oznámením o zahájení kolaudačního řízení a pozváním k ústnímu jednání ze dne 13.5.2009 (dále jen „oznámení“) oznámil účastníkům řízení zahájení kolaudačního řízení a nařízení ústního jednání spojeného s místním šetřením na den 28.5.2009. K oznámení je ve správním spisu připojena poštovní obálka, ze které vyplývá, že oznámení bylo žalobci doručováno do vlastních rukou na adresu Praha 1 – Nové Město. Na obálce bylo dále uvedeno, že adresát nebyl dne 18.5.2009 zastižen a že výzva k vyzvednutí uložené poštovní zásilky s poučením o právních důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky adresátovi byla zanechána. K tomuto prohlášení doručovatele byl připojen podpis a datum. Zásilka byla vrácena prvoinstančnímu orgánu zpět z důvodu jejího nevyzvednutí. Na základě poštovní obálky a údajů na ní uvedených je nezbytné dospět k závěru, že oznámení bylo žalobci doručeno. Podle § 24 odst. 1 správního řádu, jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Oznámení tudíž bylo žalobci doručeno dne 28.5.2009. Přesto je nutné uzavřít, že tvrzení žalobce o tom, že mu nebyla umožněna účast na místním šetření, je důvodné. Nebylo totiž respektováno ustanovení § 80 odst. 1 stavebního zákona. Podle § 80 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad oznámí účastníkům řízení a dotčeným orgánům státní správy zahájení kolaudačního řízení nejméně 7 dnů před ústním jednáním spojeným s místním šetřením. Vzhledem k tomu, že se ústní jednání spojené s místním šetřením konalo dne 28.5.2009 a oznámení bylo žalobci doručeno teprve dne 28.5.2009, bylo žalobci zahájení kolaudačního řízení oznámeno v den konání ústního jednání spojeného s místním šetřením, nikoli 7 dnů předem.

Soud neshledal důvodným třetí žalobní bod. Žalobce tvrdil, že správní orgány byly povinny přerušit kolaudační řízení z důvodu vedení soudních řízení o určení vlastnictví předmětné stavby. Nahlížejíc na tento žalobní bod z pohledu žalobního bodu prvého, tj. z pohledu sporné otázky oprávnění obchodní společnosti BAU-STAV a.s. k podání návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí, je nezbytné konstatovat, že k vyřešení této otázky není vlastnictví předmětné stavby rozhodné. Z důvodu řešení této otázky nebyly správní orgány povinny správní řízení přerušit. Otázka vlastnictví předmětné stavby je podstatná z hlediska stanovení okruhu účastníků kolaudačního rozhodnutí. Vzhledem k tomu však, že správní orgány jednaly s oběma v úvahu přicházejícími vlastníky, jejichž vlastnické právo je v katastru nemovitostí vedeno duplicitně, nebyl žalobce zkrácen na svém účastenství ve správním řízení.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nebylo náležitě odůvodněno, soud jej zrušil pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000 Kč a v odměně advokáta za 3 úkony právní služby, a to za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když advokát podal jménem žalobce žalobu a repliku k vyjádření žalovaného. Podle § 9 odst. 3 písm. f) a § 7 bod 5. vyhl.č. 177/1996 Sb., činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle soudního řádu správního částku 2.100 Kč, tj. 6.300 Kč za dva úkony právní služby. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 300 Kč. Advokát ve věci učinil celkem tři úkony, a proto soud přiznal žalobci částku ve výši 900 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupcem žalobkyně je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně činí 1.440 Kč, náklady řízení tedy včetně DPH činí částku ve výši 10.640 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění určil soud v souladu s § 149 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

Podle § 60 odst. 5 s.ř.s. osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že soud neuložil osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost, nemohly jim vzniknout náklady podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Soud neshledal ani důvodů zvláštního zřetele hodných, které by přiznání nákladů řízení osobám zúčastněným na řízení odůvodňovaly, a proto rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační Poučení: stížnost u Krajského soudu v Plzni. Lhůta je zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 31. května 2011

JUDr. Jana Daňková,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru