Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 73/2010 - 77Rozsudek KSPL ze dne 31.05.2011

Prejudikatura

1 As 40/2007 - 103

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 117/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

57 A 73/2010-77

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce Obec Mlečice, se sídlem, Zbiroh, Mlečice 11, zastoupeného JUDr. Antonínem Dejmkem, advokátem se sídlem Plzeň, Denisovo nábřeží 6, proti žalovanému Zeměměřičskému a katastrálnímu inspektorátu v Plzni, se sídlem Plzeň, Radobyčická 12, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) J.B., zastoupeného JUDr. Irenou Smítkovou, advokátkou se sídlem Příbram II., Střelecká 26, 2) J.P., 3) P.T., 4) V.H., 5) V.R., 6) M. Z., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.7.2010, č.j. ZKI-O-34/210/2010,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2.7.2010, č.j. ZKI-O-34/210/2010, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 10.640 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Antonína Dejmka, advokáta.

III. Žádná z osob zúčastněných na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2.7.2010, č.j. ZKI-O-34/210/2010 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změněno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Rokycany (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 19.4.2010, č.j. OR-57/2010-408 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) tak, že dosavadní bod 1. výroku nově zní: „1. Nesouhlasu obce Mlečice, IČO 258903, Mlečice 11, 338 08 Zbiroh, právně zastoupené advokátem JUDr. Antonínem Dejmkem, s neprovedením opravy podle návrhu ze dne 23.2.2010 se nevyhovuje, neboť se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle ustanovení § 8 katastrálního zákona.“ Ve zbytku bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno.

Prvoinstančním rozhodnutím bylo pod bodem 1 výroku rozhodnuto, že „nesouhlasu JUDr. Antonína Dejmka, právního zástupce Obce Mlečice, IČO 258903, Mlečice 11, 338 08 Zbiroh, s neprovedením opravy se nevyhovuje, neboť se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle ustanovení § 8 katastrálního zákona“, pod bodem 2 písm. a) výroku, že „vlastnické právo k pozemkům parc.č. 1464/21 a St.p. 127/1, vše v katastrálním území Mlečice, zůstane zapsáno pro J.H.,, pod bodem 2 písm. b) výroku, že „vlastnické právo k pozemkům parc.č. 1464/24, parc.č. 1464/23, St.p. 160/2, St.p. 160/3 a St.p. 126/2, vše v katastrálním území Mlečice, zůstane zapsáno jako podílové spoluvlastnictví H.B., a M.Z.,, přičemž velikost obou spoluvlastnických podílů je stejná“, pod bodem 2 písm. c) výroku, že „Vlastnické právo k pozemkům St.p. 126/3, parc.č. 1464/25 a parc.č. 1464/26, vše v katastrálním území Mlečice, zůstane zapsáno jako podílové spoluvlastnictví J.B., a Mgr. V.B., přičemž velikost obou spoluvlastnických podílů je stejná“, pod bodem 2 písm. d) výroku, že „vlastnické právo k pozemkům Stp. 126/4 a parc.č. 1472, vše v katastrálním území Mlečice, zůstane zapsáno jako podílové spoluvlastnictví J.P.,, a V.R., přičemž velikost obou spoluvlastnických podílů je stejná“ a pod bodem 2 písm. d) výroku, že „vlastnické právo k pozemkům parc.č. 1473 a parc.č. 1474, vše v katastrálním území Mlečice, zůstane zapsáno ve společném jmění manželů P.T., a M.T..

Žalobce žalobu odůvodnil tím, že chybného zápisu změn na listu vlastnictví č. 1001 pro katastrální území Mlečice se dopustil prvoinstanční orgán tím, že při revizi (digitalizaci) té části katastrálního operátu, ve které eviduje údaje o katastrálních mapách, kartografických bodech, pláncích (manuálech) atd., provedl v rozporu se zákonem (§ 5 odst. 7 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (dále jen „katastrální zákon“), také zápisy o změnách v evidenci právních vztahů, aniž by tyto změny měly oporu v listinách vyhotovených v souladu se zákonem (§ 5 odst. l až 7 katastrálního zákona). Nezákonný zápis změn právních vztahů k nemovitostem a tedy zápis chybných údajů na list vlastnictví č. 1001 provedl prvoinstanční orgán v roce 2006, při revizi katastrálního operátu - digitalizaci katastrální mapy. Protože lze od pracovníků katastrálních úřadů předpokládat znalost katastrálního zákona, je nutné popsaný chybný zápis změn do evidence právních vztahů považovat za vědomou chybu katastrálního úřadu odstranitelnou buď bez návrhu podle § 7 katastrálního zákona, nebo na základě návrhu podle § 8 odst. 1 téhož zákona. Prvou z popsaných možností prvoinstanční orgán odmítl, zatímco druhou možnost zamítl a žalovaný toto jeho rozhodnutí de facto potvrdil. Rozhodnutí prvoinstanční orgán odůvodnil názorem, že změna právních vztahů byla v evidenci provedena v souladu se zákonem, resp. s katastrální vyhláškou a tedy oprávněně. K odvolání žalobce namítajícího, že katastrální vyhlášku nelze vykládat v rozporu s § 5 odst. 7 katastrálního zákona, pro vyšší sílu zákona nad vyhláškou, žalovaný prvoinstanční rozhodnutí potvrdil, byť změnil formální důvod tak, že nejde o chybu v katastrálním operátu. S podstatnými důvody odvolání, jakými byl rozpor postupu katastrálního úřadu se zákonnými podmínkami kladenými na postup při revizi operátu a postup při zápisech změn v evidenci právních vztahů (vlastnických práv), se žalovaný nevypořádal. Ztotožnil se tak s protiprávním postupem prvoinstančního orgánu, ke kterému ostatně sám vydal směrnice a pokyny a bez odkazu na jakékoli zákonné ustanovení učinil závěr, že nejde o chybu. Jeho rozhodnutí je proto z tohoto důvodu současně i právně nepřezkoumatelné. Žalobce konstatoval, že postupem správních orgánů byla odmítnuta oprava chyby zapsané na listu vlastnictví č. 1001, jíž bylo žalobci odňato právo být evidován jako vlastník k pozemkům, ke kterým byl zapsán jako vlastník až do revize operátu v roce 2006. Žalobce uvedl, že při revizi údajů, evidovaných v té části operátu, ve kterém katastrální úřad eviduje katastrální mapu katastrálního území Mlečice, měřičské body a další kartografické údaje, tedy při revizi operátu kterou prováděl v rámci digitalizace katastrální mapy, provedl katastrální úřad také změnu zápisů v evidenci právních vztahů (vlastnických práv) k nemovitostem a změnu identifikačních údajů nemovitostí, které je popisují a specifikují. Prvoinstanční orgán svým vlastním postupem fakticky vyvlastnil z evidence nemovitostí vlastnická práva žalobce tím, že bez listiny, bez splnění zákonných podmínek pro zápisy změn v právních vztazích, bez návrhu oprávněné osoby a bez potřebného rozhodnutí stavebního úřadu podle § 80 a 82 stavebního zákona (o oddělní pozemkových parcel), vymazal z listu vlastnictví č. 1001 zaprvé parcelu č. 1464/3 o výměře 13.742 m a místo ní zapsal na list vlastnictví č. 1001 p.č. 1464/3 o výměře 2.991 m a p.č. 1464/21 o výměře 1.642 m, zadruhé stavební parcely č. 126 o výměře 1.438 m, č. 127 o výměře 88 m a č. 160 o výměře 490 m, místo nich na list vlastnictví č. 1001 zapsal st.č. 160/1 o výměře 258 m, č.126/1 o výměře 237 m, a č. 127/2 o výměře 13 m. Jen na základě své vůle, z důvodů usnadnění svých technických potřeb, tedy bez návrhu oprávněné osoby, bez rozhodnutí stavebního úřadu podle § 82 stavebního zákona a bez listiny zakládající vznik, zánik, či změnu vlastnických práv, oddělil z původní p.č. 1464/3 o výměře 13.742 m dílčí pozemkové parcely, a to č. 1464 /21 (1.642 m), Č.1464 /23 (693 m), č. 1464 /24 (1.945 m), č. 1464 /25 2
2
222(2.202 m), č. 1464/26 (445 m), č. 1472 (1.276 m), 1473 (1.469 m) a 1474 (586 m). K takto nově vytvořeným parcelám, zapsal prvoinstanční orgán vlastnická práva potomkům původních vlastníků, jejichž práva zanikla v roce 1960 v důsledku přechodu vlastnických práv na stát (ČR), zastoupený ONV Rokycany (ze státu přešlo vlastnictví na žalobce podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb.). Osobami, kterým prvoinstanční orgán bez potřebné listiny zapsal vlastnická práva k odděleným částem původní p.č. 1464 /3, jsou J.H., H.B., a M.S., J.B. a Mgr. V.B., J.P. a V.R., P.T. a M.T. Stejně platí i pro nově vzniklé stavební parcely č. 126/2 ( 2
2
22
2477 m), č. 126 /3 (567 m), č. 126/4 (103 m), č. 127/1 (73 m), č. 160 12 (219 m), č. 160 /3 (13 m), vzniklé oddělením z p.č. 126, 127 a 160. Výjimkou je bývalý pozemek rodiny Z., kteří uznali výkup vlastnických práv jejich předků provedený v roce 1960. V tomto rozsahu prvoinstanční orgán zachoval vlastnické právo žalobce evidované v katastru nemovitostí. Původní parcela č.1464/3, jejíž vlastnictví bylo od roku 1960 evidováno ve prospěch státu až do roku 2006, vznikla sloučením částí pozemkových parcel vykoupených státem od předchůdců shora jmenovaných osob. Vykoupené části pozemků byly geodetickým plánem sloučeny do nově vzniklé pozemkové parcely č. 1464/3 za účelem výstavby školských zařízení. Po kolaudaci základní školy, školní družiny, mateřské školy a školní jídelny, byly pak od této parcely odděleny zastavěné stavební p. č. 126, č. 127 a č. 160. Právo hospodaření s takto získanými pozemky státu, bylo po jejich výkupu státem v roce 1960 převedeno MNV Mlečice. Evidováno jí bylo od roku 1960 až do roku 1992, kdy se ze zákona stalo právem vlastnickým. To pak bylo v katastru nemovitostí evidováno od roku 1992 až do změny v evidenci právních vztahů provedené v roce 2006. Prvoinstanční orgán tedy pochybil, když připustil, aby se revize (digitalizace) katastrální mapy a dalších údajů dotkla v rozporu s ustanovením § 5 odst. 7 katastrálního zákona evidence právních vztahů (vlastnických práv k nemovitostem) aniž by pro to měl oporu v listině zakládající vznik, zánik, či změnu vlastnických práv k nemovitostem. Dále prvoinstanční orgán pochybil, když v rozporu s podmínkami v zákoně výslovně uvedenými (§ 5 odst. 1 až 5 katastrálního zákona), provedl zápis změn v evidenci právních vztahů a odňal žalobci právo být evidován jako vlastník stejným způsobem, jakým byl evidován až do roku 2006, a práva žalobce zapsal potomkům těch osob, která tato práva pozbyla v roce 1960 tím, že uvedenou část svých pozemků prodal státu. Prvoinstanční orgán také pochybil, když prostým zápisem (bez rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí), změnil v evidenci právních vztahů nejen nemovitosti, které do roku 2006 evidoval, ale i jejich vlastníky. Porušením katastrálního zákona došlo k chybnému zápisu v evidenci právních vztahů na listu vlastnictví č. 1001 o vlastníku i o zastavěných a školnímu areálu přilehlých pozemcích. Žalobce dále uvedl, že je nesporné, že v roce 1960 bylo do evidence nemovitostí vedené Geodézií s.p. Rokycany zapsáno na základě kupních smluv a geodetického slučovacího plánu vlastnické právo státu (ČR), k tehdy nově vzniklé p.č. 1464/3. Nespornou je též skutečnost, že smlouvy o převodu práva hospodaření s pozemky státu, se staly podkladem pro to, aby v evidenci nemovitostí bylo vyznačeno právo obce hospodařit s těmito pozemky. Nebude ani sporu o tom, že po výstavbě školního areálu byly z původní p.č. 1464/3 odděleny pozemky zastavěné stavbami a přidělena jim čísla st.č. 126, č. 127 ač. 160 a připsána na list vlastnictví č. 1001. Spornou není také to, že podle § 1 zákona č. 172 /1991 Sb. přešlo na obec vlastnické právo k těmto pozemkům. Nespornou skutečností mezi stranami bylo do současné doby i to, že v roce 2006 prvoinstanční orgán rozdělil bez předchozího rozhodnutí stavebního úřadu podle § 80 stavebního zákona původní pozemkovou parcelu č. 1464/3 a původní stavební parcely č. 126, č. 127 a č. 160, vytvořil několik samostatných parcel a k těm připsal vlastnická práva jiným osobám, na jiné listy vlastnictví, zatímco žalobci ponechal na jeho listu vlastnictví č. 1001 pouze část původních pozemků školního areálu, vytvořených nově vzniklými pozemkovými parcelami č. 1464/3 o výměře 2.991 m a p.č. 1464/21 o výměře 1.642 m a nově vzniklými stavebními parcelami č. 160/1 o výměře 258 m, č. 126/1 o výměře 237 m a č. 127/2 o výměře 13 m, zatímco třetím osobám bez listiny připsal vlastnická práva k částem odděleným z původní p.č. 1464/3, tj. k pozemkovým parcelám č. 1464/21, 1464/23, 1464 /24, 1464/25, 1464/26, 1472, 1473, 1474 a dále ke stavebním parcelám č. 126/2, 126/3, 126/4, 127/1, 160/2, 160/3, vzniklým oddělením z původních stavebních parcel č.126, 127 a 160. Žalobce dále konstatoval, že je pravdou, že až do poloviny roku 2010 projevoval prvoinstanční orgán ochotu zapsat žalobci zpět jeho vlastnická práva, předloží-li však kupní smlouvy, na základě nichž stát nabyl v roce 1960 svá vlastnická práva. Žalobce mohl nabídnout pouze smlouvy, kterým na něj stát převedl právo hospodaření s těmito pozemky. Protože však podle těchto kupních smluv vlastnická práva státu zapsala již v roce 1960 Geodézie s.p. Rokycany, požádal žalobce prvoinstanční orgán jako právního nástupce Geodézie s.p., aby tyto listiny předložil sám. Prvoinstanční orgán však setrval na svém požadavku, aby smlouvy doložil žalobce, a podle § 7 katastrálního zákona chybu neopravil. Z těchto důvodů podal žalobce návrh podle § 8 katastrálního zákona. Protože žalobce nikomu pozemky neprodal, nedaroval a ani nebyly vyvlastněny, nevznikl žádný právní důvod proto, aby prvoinstanční orgán zapisoval v roce 2006 změnu v evidenci právních vztahů znamenající pro žalobce faktické vyvlastnění. Je irelevantní argumentace žalovaného, pokud uvádí, že postupoval podle katastrální vyhlášky, a je i irelevantní to, zda dohledal, nebo nedohledal smlouvy podle nichž jeho právní předchůdce u pozemků zapsal vlastnické právo státu. Relevantní je to, že o změně vlastnických práv nebylo rozhodnuto, že zákon nepřipouští aby se revize operátu jakkoli dotkla zápisu právních vztahů (bez listiny zakládající vznik, zánik, či změnu vlastnických práv k nemovitostem) a je relevantní to, že katastrální úřad nemůže provádět změny v evidenci jiným, než zákonem popsaným způsobem (§ 5 odst. 1 až 7 katastrálního zákona). Katastrální úřad jako státní orgán odpovědný za evidenci právních vztahů k nemovitostem na území ČR, by měl ctít zákonnou zásadu existence zákonné domněnky platnosti právních vztahů evidovaných v katastru nemovitostí a jejich neměnnost bez zápisu změn právních vztahů, který splňuje podmínky § 5 a dalších katastrálního zákona. Zejména by měl ctít skutečnost, že není na jeho vůli, zda z evidence právních vztahů někoho vymaže, že takováto práva náležejí výlučně soudům, případně stavebním úřadům. Měli by ctít zásadu, že bez listiny relevantním způsobem prokazující vznik, zánik, či změnu vlastnických práv, nemohou zápisy provádět. Nedostatek smluv z roku 1960 musí katastrální úřad proto řešit jiným způsobem než tím, že žalobci odejme jeho práva a připíše je potomkům těch, kteří jimž tato práva zanikla. Tím prvoinstanční orgán také zcela ignoruje skutečnost, že sloučením pozemků v roce 1960 zanikly původní pozemky jako věci v právním slova smyslu, že změnou způsobu jejich užívání (louka - školní zahrada a stavební pozemky) došlo k podstatné změně věci samé a nelze ji vracet, ani to, že v době dědění nebyly tyto pozemky ve vlastnictví zůstavitelů a dědici je proto nemohli do vlastnictví nabýt platným způsobem. Zákon neopravňuje katastrální úřad, aby takto svémocně zasahoval do evidence vlastnických práv, do způsobu užití pozemků, do oddělování částí pozemků z původní p.č 1464/3 atd. Navíc postup zvolený katastrálním úřadem zcela jednoznačně směřuje proti ústavnímu principu o nedotknutelností vlastnických práv.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě žalovaný konstatoval dosavadní průběh správního řízení a k námitkám žalobce uvedl, že tyto byly zpochybněny již samotným rozhodnutím prvoinstančního orgánu, který v pečlivém a obsažném odůvodnění reagoval na podání žalobce a jeho následný nesouhlas s oznámením o neprovedení opravy chyby v údajích katastru nemovitostí ze dne 17.3.2010. Oproti již zmiňovanému návrhu žalobce na provedení opravy, včetně jeho nesouhlasu s neprovedením navrhované opravy a současně také textu odvolání, žalobce v podaném žalobním návrhu víceméně pouze rozšířil svoji argumentaci, když v textu žaloby uvedl pozemky (včetně jejich výměry) zapsané jako vlastnictví dotčených fyzických osob, jak byly uvedeny ve výroku prvoinstančního rozhodnutí. Zmíněné fyzické osoby označil pro tento případ jako třetí osoby a k jejich zapsaným vlastnickým právům ohledně dotčených pozemků v katastrálním území Mlečice zaujal stanovisko, podle něhož byla těmto vlastníkům připsána bez jakékoliv listiny. Podstatou žaloby je tedy tvrzení žalobce, že v roce 2006 prvoinstanční orgán svévolně přistoupil v rámci obnovy katastrálního operátu v katastrálním území Mlečice k takovým změnám, kdy vlastnická práva žalobce ke zmíněným pozemkům byla odňata (ač jako vlastník těchto pozemků byl žalobce (resp. Čsl. stát - MNV Mlečice) do ukončení obnovy katastrálního operátu podle jeho názoru zapsána. Žalovaný konstatoval, že rozhodnutí prvoinstančního orgánu bylo odůvodněno velmi pečlivě a obšírně, argumenty byly vztaženy ke všem pozemkům, které žalobce ve své žádosti o opravu chyb podle. § 8 katastrálního zákona uvedl a bylo by tedy podle žalovaného nadbytečné tyto údaje podrobně uvádět i ve svém vyjádření. Ohledně oprávněnosti zápisů vlastnictví třetích osob ke zmíněným pozemkům, které žalobce zpochybnil, je třeba zdůraznit, že prvoinstančnímu orgánu nebyly zmíněné administrativní dohody z roku 1960, na základě kterých mělo dojít k převodu zmíněných částí pozemků na stát, nikdy předloženy k zápisu a vlastnické právo podle nich nikdy zapsáno nebylo, jak se mylně domnívá žalobce. Výjimku tvoří pouze kupní smlouva č.j. 476 DrU ek./60 ze dne 28.12.1960, doručená prvoinstančnímu orgánu dne 11.5.1994 a zapsaná v katastrálním operátu katastrálního území Mlečice pod položkou výkazu změn 14/94. Na základě uvedené kupní smlouvy převedl A. a M. Z. vlastnické právo k části PK 1468 označené jako díl „c“ o výměře 3.307 m na Čsl. stát - Investorský útvar Rokycany. K této kupní smlouvě byl přiložen geometrický plán (polohopisný) na rozdělení parcel č. 79-06-217-920/60 z roku 1960, který však nebyl nikdy v plném rozsahu realizován, což bylo i obsahem odůvodnění rozhodnutí prvoinstančního orgánu. Samotné kupní smlouvy (které zmiňují dodatečně žalobcem předložené administrativní dohody č. 7, 8, 10, 11 a 13) ohledně dalších zmíněných pozemků se však ve sbírce listin nenacházejí, ani nebyly nikdy prvoinstančnímu orgánu předloženy. Jak vyplývá z odpovědi na dotaz, který prvoinstanční orgán učinil na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, nenacházejí se tyto smlouvy (v administrativních dohodách zmiňované) ani v archivu tohoto úřadu. Úřad současně sdělil, že smlouvy se nenacházejí ani ve Státním oblastním archivu a že k vyhledávání došlo opakovaně po předchozích žádostech žalobce. Zapsaní vlastníci těchto pozemků (tedy třetí osoby, jak je nazývá žalobce) popřeli existenci jakýchkoliv výkupních smluv, na které navrhovatel poukazuje, aniž by je skutečně předložil, a výslovně uvedli, že dotčené nemovitosti nebyly nikdy jejich právními předchůdci převedeny. Žalovaný konstatoval, že zápisy vlastnického práva těchto třetích osob byly provedeny v souladu s listinami, které má katastrální úřad k dispozici, resp. s listinami, které mu byly předloženy. U převážné většiny vlastníků těchto sporných pozemků (či jejich částí) se jedná již o právní nástupce bývalých vlastníků (např. vlastníků zapsaných v pozemkové knize), kteří svého vlastnického práva nabyli buď dědictvím, případně kupní či darovací smlouvou. Žalovaný uvedl, že tak potvrdil zjištění k němuž prvoinstanční orgán po provedeném šetření dospěl a z něhož vyplývá, že stav zápisů v katastru je zcela v souladu s uloženými nabývacími listinami a nelze v něm spatřovat chybu. Žalovaný dále uvedl, že pro úplnost je třeba ještě doplnit, což prvoinstanční orgán ve svém podrobném a obsáhlém odůvodnění u jednotlivých sporných pozemků také učinil, že v rámci obnovy operátu v katastrálním území Mlečice, k níž došlo v roce 2006, vznikly doplněním do souboru geodetických informací (dále jen SGI) původních PK parcel, resp. jejich částí, nové pozemky, které byly v souladu s nabývacími listinami zapsány ve prospěch stávajících vlastníků. Jak již bylo uvedeno, jedná se v několika případech o právní nástupce původních vlastníků a jejich vlastnické právo bylo zapsáno na základě ukončeného dědického řízení. Čsl. stát, MNV ani žalobce nikdy nebyli evidováni jako vlastník pozemku p.č. 1464/3 o výměře 13.472 m a tento pozemek nebyl ani nikdy evidován na LV. Pokud se žalobce považuje za vlastníka částí uvedených parcel v katastrálním území Mlečice a nemůže tuto skutečnost prokázat jinými listinami, nežli těmi, které byly předloženy, nemohl žalovaný ani prvoinstanční správní orgán postupovat jinak než uvedl ve svých rozhodnutích. Žalovanému nezbylo než žalobci doporučit uzavření dohody se současnými vlastníky, případně se svých práv domáhat před příslušným soudem, neboť vydané rozhodnutí v řízení o opravě chyby má pouze evidenční účinky a katastrální úřad není oprávněn v tomto řízení měnit, rušit či zakládat právní vztahy k nemovitostem. Jak je z uvedeného zřejmé, nebyl předložen v souladu s platnou právní úpravou žalobcem právně relevantní důkaz, na jehož základě by bylo možno zkonstatovat, že zápisy provedené ohledně sporných pozemků v katastrálním území Mlečice jsou chybné.

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný ve vyjádření k žalobě odůvodňuje svůj zásah do evidence vlastnických práv, který provedl v roce 2006. Správnost změny v zápisu vlastnických práv i změn v zápisech majetkové podstaty nemovitostí (vytvoření více pozemků z původních parcel bez oddělovacího geometrického plánu a souhlasu stavebního úřadu) zdůvodňuje žalovaný tím, že takto provedené změny odpovídají listinám, které má ve sbírce listin založeny a jsou podle něj proto správné, odpovídající těm listinám, které ve sbírce dohledal. Zákonnou normu opravňující jej tyto změny v zápisech vlastnických vztahů provést, však již neuvádí. Žalobce konstatoval, že prvoinstanční orgán postupoval v rozporu s ustanovením § 5 odst. 7 katastrálního zákona, který mu výslovně zakazuje, aby se při revizi, či obnově operátu, jakkoli dotkl zápisů vlastnických práv, pokud k tomu nemá listinu, splňující náležitosti zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických práv k nemovitostem. Dále postupoval v rozporu s týmž zákonem, který kogentním způsobem stanoví zákonné podmínky pro zápisy změn vlastnických práv do evidence nemovitostí. Tyto podmínky jsou ze zákona závazné pro všechny zápisy, tedy i pro zápisy provedené katastrálním úřadem. Ten jako správce katastru (souboru katastrálních údajů), jehož součástí je evidence vlastnických práv, by měl dodržovat zákonné podmínky, neboť ty limitují jeho práva a povinnosti v této oblasti práva. Nesporným důvodem pro změnu zápisů vlastnických práv v evidenci vlastníků nemovitostí v roce 2006, bylo pro prvoinstanční orgán to, že zjistil, že ve sbírkách listin prokazujících vznik a zánik vlastnických práv, nemá potřebné listiny prokazující výkup pozemků státem od fyzických osob a převod těchto pozemků ze státu (ONV Rokycany) na žalobce. To je skutečný důvod toho, proč prvoinstanční orgán provedl v evidenci vlastníků nemovitostí i v evidenci specifikující pozemky takové změny, aby tyto odpovídaly listinám, které v evidenci má. Usnadnil si tak svoji práci složitým dohledáváním listin, které jak je známo nepodléhaly v minulosti registraci a úplnost sbírky listin tak byla závislá na tom, zda nabyvatel, kterým je stát ČR, nebo socialistická organizace, tyto listiny katastrálnímu úřadu předloží, či nikoliv. V dané věci je však nepochybné, že katastrálnímu úřadu byly takovéto listiny předloženy, neboť jinak by Geodézie s.p. neměla podklady pro zápis změn vlastnických vztahů do evidence nemovitostí a tyto pozemky by nebyly až do zásahu katastrálního úřadu v roce 2006, evidovány jako majetek žalobce. Prvoinstanční orgán nemůže své technicko organizační a jiné problémy s listinami převzatými od Geodézie s.p. řešit tak, že provede změnu v evidenci vlastníků tak, aby tato změna odpovídala listinám, které se mu podařilo dohledat a měnit vlastnická práva k nemovitostem podle toho, zda tato práva odpovídají jeho listinám a ostatním podkladům, které má.

Podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní rád správní (dále jen „s.ř.s.“), soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, rozhodl o věci samé bez jednání.

Správní orgány jsou v souladu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, povinny v odůvodnění rozhodnutí uvést důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídily při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se vypořádaly s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru (písm. a), nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem (písm. b).

Žalobce využil možnosti dané mu ustanovením § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a podal návrh na opravu chybných údajů katastru, který podle jeho názoru vznikl zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. V návrhu uvedl: „Podle vašeho sdělení ze dne 17.3.2006 jste postupem podle § 84 odst. 2 vyhl. č. 190/1996 Sb. upravili výměry níže uvedených parcel pro potřeby mapování apod. a pozemkové parcely pak nově zapsali ve prospěch vlastníků takto.“ Žalobce označil konkrétní pozemky, tak nově zapsané vlastníky. Žalobce dále uvedl, že „při vedení a obnově operátu došlo ke zřejmému omylu při vedení a obnově operátu, neboť do vlastnictví právních nástupců původních vlastníků byly zapsány i ty části shora popsaných pozemkových parcel , které byly v roce 1960 vykoupeny Investorským úřadem ONV Rokycany z vlastnictví původních vlastníků do majetku státu, na základě předchozího oddělovacího geometrického plánu č.j. 79-06-217-920/60 Okresního měřícího střediska Rokycany ze dne 22.3.1960, autorizovaného Oblastním ústavem Geodézie s.p. v Plzni. Takto oddělené části pozemků vykoupených od původních vlastníků Investorským útvarem ONV Rokycany se tak staly majetkem státu, jehož správu zajišťovalo ONV Rokycany. ONV Rokycany pak dne 28.7.1960 převedlo správu národního majetku k těmto pozemkům na Místní národní výbor Mlečice, jehož je Obec Mlečice právním nástupcem. V souladu se zákonnými změnami po roce 1964 se změnila správa majetku státu k těmto pozemkům na právo hospodaření s majetkem státu a vzhledem k položení pozemků v zastavěné části obce vzniklo obci k těmto pozemkům právo vlastnické. Ověřené kopie listin, ode nichž se dovozuje vlastnictví státu k odděleným částem pozemků a dnešní vlastnické právo obce, se přikládají a vkládají do operátu nemovitostí. Je proto chybou ve vedení operátu, pokud stav zápisů v něm neodpovídá skutečnostem. Porušením zákonných norem lze nazvat současný zpětný zápis práv původních vlastníků, či jejich právních nástupců, k dříve odděleným a státem vykoupeným pozemkům zastavěným školou, družinou a sportovišti. Původní vlastníci v roce 1960 prodali pozemky státu, ten je převedl obci a zpětný zápis jejich vlastnických práv, proto nelze odůvodňovat vyhláškou č. 190/1996 Sb. Tento postup je v rozporu s § 2 a následující zákona č. 265/1992 Sb. a s ustanovením § 5 odst. 7 zákona č. 344/1992 Sb., který výslovně zakazuje, aby revize operátu, oprava chyb v něm, nebo obnova operátu se jakkoli dotkla právních vztahů evidovaných v katastru nemovitostí, pokud nebude doložena listinou o těchto změnách. Závěrem je nutné připomenout, že se žádá o opravu chyby v katastrálním operátu podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb., která podle názoru navrhovatele vznikla jak zřejmým omylem v minulosti tím, že nebyly řádně evidovány vykoupené části parcel, geometrické plány scelující pozemky při výstavbách a kolaudacích školských zařízení (školy, družiny atd.), tak zřejmým omylem při obnově operátu v souvislosti s úpravou katastrálního operátu prováděnou v souvislosti s novým mapováním, při kterém byli jako vlastníci částí dříve oddělených pozemkových parcel zapsáni jako noví vlastníci ti, kteří tyto pozemky dříve prodali státu a ten je převedl obci. Vada zápisů v operátu katastru nemovitostí je zjevná pouhým srovnáním dřívější evidence s evidencí dnešní.“

Žalobce v návrhu jím tvrzené chybné údaje katastru, které měly vzniknout zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, vymezil jak obsahově, tak časově. Prvá skupina chyb měla vzniknout v minulosti, tj. před rokem 2006, „tím, že nebyly řádně evidovány vykoupené části parcel, geometrické plány scelující pozemky při výstavbách a kolaudacích školských zařízení (školy, družiny atd.)“, druhá skupina chyb pak v roce 2006, „v souvislosti s úpravou katastrálního operátu prováděnou v souvislosti s novým mapováním, při kterém byli jako vlastníci částí dříve oddělených pozemkových parcel zapsáni jako noví vlastníci ti, kteří tyto pozemky dříve prodali státu a ten je převedl obci“.

Prvoinstanční orgán dospěl k závěru, že se v daném případě nejedná o chybu. Současně však potvrdil, v roce 2006 učinil řadu zásahů do katastru. V odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí například uvedl, že „z pozemku PK 1467 byl v roce 2006 vytvořen pozemek St.p. 127/1. Došlo k tomu v rámci přípravy náčrtů k mapování v katastrálním území Mlečice, kdy bylo zjištěno, že nebyly řešeny pozemky pod budovu školy v Mlečicích. Pod budovou školy byl evidován mimo jiné i pozemek St.p 127, který nebyl veden na listu vlastnictví. Pomocí ZPMZ 162 byly proto obnoveny hranice původních PK parcel. V případě St.p. 127 došlo k rozdělení na St.p. 127/1 a St.p. 127/2, přičemž byly tyto pozemky zapsány do vlastnictví vlastníků původních PK parcel, ze kterých byly tyto stavební parcely vytvořeny. St.p. 127/1 byla vytvořena z PK 1467, byla proto doplněna na list vlastnictví Jiřího Hatiny. O provedení tohoto úkonu byli účastníky vyrozuměni. K vytvoření pozemku pare. č. 1464/21 v katastrálním území Mlečice došlo v rámci obnovy operátu 00-1/2006-408, kdy byly mimo jiné doplněny PK pozemky do katastrální mapy. Pozemek parc.č. 1464/21 vznikl z původní PK 1467 v katastrálním území Mlečice. KP Rokycany proto tento pozemek doplnilo na list vlastnictví J.H.. Obec Mlečice tehdy zápis vlastnického práva k sporné části PK 1467 nezpochybnila. V rámci šetření ohledné správnosti zápisu vlastnického práva k PK 1468, potažmo k sporným pozemkům, které z této PK 1467 vznikly, tj. k parc.č. 1464/21 a St.p. 127/1, v katastrálním území Mlečice, nebyly dohledány žádné listiny, dokládající převod vlastnického práva k části PK 1467 ve prospěch čs. státu či Obce Mlečice. PK 1467, ani k žádné z výše uvedených částí, nebyla nikdy ve vlastnictví Obce Mlečice či čs. státu, na KP Rokycany evidována“. Obdobné závěry učinil prvoinstanční orgán i ve vztahu k dalším sporným pozemkům.

Předně je nezbytné uvést, že oprava údajů v katastru podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona není institutem sloužícím k opravě jakýchkoli chybných údajů katastru, nýbrž toliko chybných údajů, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Vzhledem k tomu, že zákon používá termín zřejmý omyl, bude zřejmým omylem pouze takový omyl, který bude již při povrchním zkoumání naprosto evidentní. Bude-li třeba ke zjištění omylu provést podrobné zkoumání právní úpravy či skutkových okolností, o zřejmý omyl se jednat nebude. Institut opravy údajů v katastru není řádným ani mimořádným opravným prostředkem proti úkonům katastrálních úřadů, nýbrž toliko institutem omezeným na opravu naprosto evidentních chybných údajů katastru. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17.1.2008, č.j. 1 As 40/2007 – 103 (dostupný na www.nssoud.cz), uvedl, že vyčerpávající definice slovního spojení „zřejmý omyl“ dosud v judikatuře ani v odborné literatuře provedena nebyla, ostatně taková definice by byla velmi obtížná. Neurčitý pojem zřejmý omyl je tudíž potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený) tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Tento omyl bude přitom pravidelně způsoben činností pracovníka katastru. Omyl je totiž charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpravy zápisů do katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu). Soud se s názorem Nejvyššího správního soudu ztotožňuje.

Současně je nezbytné uvést, že katastrální úřady, prvoinstanční orgán stejně tak jako žalovaný, jsou státními orgány, které jsou při výkonu své působnosti povinny respektovat ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle tohoto ustanovení lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Údaje v katastru tudíž mohou vkládat, zaznamenávat, měnit, vypouštět atd. toliko tehdy, takovým způsobem a v takovém rozsahu, který jim umožňuje zákon. Pokud tak katastrální úřady nepostupují, například neprovedou potřebné změny údajů, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, nebo naopak provedou změny, nejsou-li pro to splněny zákonné podmínky, je nezbytné takový postup považovat za nezákonný. Stav údajů katastru zapříčiněný pasivitou či konáním katastrálního úřadu, ke kterým nemá katastrální úřad zákonné zmocnění, bude zpravidla vždy nutné považovat za chybu, která vznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Tímto postupem se totiž katastrální úřad dostává do přímého rozporu s ustanovením čl. 2 odst. 2 Listiny práv a svobod.

K tomu, aby prvoinstanční orgán i žalovaný dostáli svým povinnostem uvedeným v § 68 odst. 3 správního řádu, bylo jejich povinností řádně odůvodnit, z jakých konkrétních důvodů skutkových a právních byl postup katastrálních úřadů či jejich předchůdců v souladu se zákonem. To znamená, proč se nejednalo v žalobcem tvrzeném prvém případě před rokem 2006 o pasivitu, ke které neměly správní orgány zákonné zmocnění, a proč se jednalo v žalobcem tvrzeném druhém případě v roce 2006 o zásahy do katastru, které byly provedeny na základě a v souladu se zákonem. Správní orgány k tomu byly v odůvodnění svých rozhodnutí povinny uvést podklady pro vydání svých rozhodnutí, úvahy, kterými se řídily při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se vypořádaly s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Správní orgány svým povinnostem uvedeným v předchozím odstavci nedostály, když se skutečnostmi podstatnými pro řízení podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona v podstatě vůbec nezabývaly.

Prvoinstanční orgán v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 2 uvedl, že „KP Rokycany na základě výše uvedeného návrhu prověřilo správnost zápisu vlastnického práva k částem PK parcel v katastrálním území Mlečice uvedeným výše a soulad zápisu vlastnického práva k sporným částem PK parcel s nabývacími listinami uloženými na KP Rokycany a zjistilo, že návrhu na provedení opravy v údajích katastru nemovitostí nelze vyhovět, neboť se nejedná o chybu v katastru nemovitostí.“ Na straně 3 prvoinstančního rozhodnutí uvedl, že „KP Rokycany znovu prověřilo oprávněnost zápisu vlastnického práva k sporným částem PK parcel v katastrálním území Mlečice a zjistilo následující“ či že „KP Rokycany proto prošetřilo stav zápisu vlastnického práva ke všem výše uvedeným nemovitostem a dále prověřilo správnost tohoto zápisu a jeho odůvodněnost listinami uloženými na KP Rokycany“. V závěru odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí prvoinstanční orgán uzavřel, že „po opakovaném prošetření celé záležitosti nezbývá KP Rokycany než konstatovat, že návrhu JUDr. Antonína Dejmka k provedení opravy v údajích katastru nemovitostí nelze vyhovět, neboť zápis vlastnického práva k pozemkům …. se nestal na základě zřejmého omylu, ani jiné nesprávnosti. Je učiněn na základě nabývacích titulů, které jsou řádně uloženy na KP Rokycany. KP Rokycany proto není oprávněno požadovanou změnu vlastnického práva k sporným částem bývalých PK parcel v katastrálním území Mlečice provést. K dosažení změny tohoto zápisu ve prospěch Obce Mlečice je nutná dohoda se stávajícími vlastníky, případě podání žaloby na určení vlastnického práva“.

Žalovaný na straně páté napadeného rozhodnutí uvedl, že „ZKI v Plzni nejprve přešetřil, stejně jako prvoinstanční správní orgán, oprávněnost zápisů vlastnického práva ke sporným částem PK parcel, které obec Mlečice ve svém návrhu uvedla. Bylo zjištěno, že ani v jednom z uvedených případů, které obec Mlečice ve svém podání zmínila, nebyly KP Rokycany zmíněné administrativní dohody a kupní smlouvy z roku 1960, na základě kterých mělo dojít k převodu zmíněných částí pozemků na stát, předloženy k zápisu“. Na stejné straně a straně následující napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že „odvolací orgán po přešetření zápisů vlastnického práva v případě všech vlastníků „sporných“pozemků zkonstatoval shodně se závěry učiněnými KP Rokycany, že zápisy jejich vlastnického práva byly provedeny v souladu s listinami, které má katastrální úřad k dispozici, resp. s listinami, které mu byly předloženy. U převážné většiny vlastníků těchto „sporných“ pozemků (či jejich částí) se jedná již o právní nástupce bývalých vlastníků (např. vlastníků zapsaných v pozemkové knize), kteří svého vlastnického práva nabyli buď dědictvím, případně kupní či darovací smlouvou, registrovou v souladu s tehdejší platnou právní úpravou příslušným státním notářstvím. Odvolací orgán tak potvrdil zjištění, k němuž KP Rokycany po provedeném šetření dospělo a z něhož vyplývá, že stav zápisů v katastru je zcela v souladu s uloženými nabývacími listinami a nelze v něm spatřovat chybu. Pro úplnost je třeba ještě doplnit, což prvoinstanční orgán ve svém podrobném a obsáhlém odůvodnění u jednotlivých „sporných“ pozemků také učinil, že v rámci obnovy operátu v k.ú. Mlečice, ke které došlo v roce 2006, vznikly z původních PK parcel, resp. z jejich částí, nové pozemky, které byly v souladu s nabývacími listinami zapsány ve prospěch stávajících vlastníků“. Žalovaný dále uvedl, že „odvolací orgán po přešetření zápisů vlastnického práva v případě všech vlastníků „sporných“pozemků zkonstatoval shodně se závěry učiněnými KP Rokycany, že zápisy jejich vlastnického práva byly provedeny v souladu s listinami, které má katastrální úřad k dispozici, resp. s listinami, které mu byly předloženy. U převážné většiny vlastníků těchto „sporných“ pozemků (či jejich částí) se jedná již o právní nástupce bývalých vlastníků (např. vlastníků zapsaných v pozemkové knize), kteří svého vlastnického práva nabyli buď dědictvím, případně kupní či darovací smlouvou, registrovou v souladu s tehdejší platnou právní úpravou příslušným státním notářstvím. Odvolací orgán tak potvrdil zjištění, k němuž KP Rokycany po provedeném šetření dospělo a z něhož vyplývá, že stav zápisů v katastru je zcela v souladu s uloženými nabývacími listinami a nelze v něm spatřovat chybu. Pro úplnost je třeba ještě doplnit, což prvoinstanční orgán ve svém podrobném a obsáhlém odůvodnění u jednotlivých „sporných“ pozemků také učinil, že v rámci obnovy operátu v k.ú. Mlečice, ke které došlo v roce 2006, vznikly z původních PK parcel, resp. z jejich částí, nové pozemky, které byly v souladu s nabývacími listinami zapsány ve prospěch stávajících vlastníků. Jak odvolací orgán shora uvedl, slouží institut opravy chyb podle ust. § 8 katastrálního zákona k odstranění chyb, které vznikly kromě jiného i zřejmým omylem při zápisu do katastru a slouží pouze k uvedení údajů v katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin a není prostředkem k rozhodování o správnosti věcného práva k nemovitostem. Ze shora uvedeného je zřejmé, že o takový případ se nepochybně nejedná, neboť ve sbírce listin KP Rokycany nebyly uloženy listiny dokládající převod vlastnického práva k „sporným“ částem PK parcel v katastrálním území Mlečice ve prospěch čs. státu či obce Mlečice, a proto KP Rokycany nemohlo zřejmým omylem opomenout zapsat vlastnické právo ke „sporným“ částem PK parcel v katastrálním území Mlečice ve prospěch čs. státu, případně ve prospěch Obce Mlečice“.

Z předestřených citací odůvodnění správních rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že namísto toho, aby správní orgány odkazem na konkrétní skutkové okolnosti a konkrétní zákonná ustanovení odůvodnily svůj postup před rokem 2006 a v roce 2006, se zabývaly tím, kdo je či není podle jejich názoru vlastníkem či spoluvlastníkem pozemků, které vznikly zásahem prvoinstančního správního orgánu v roce 2006. Otázka vlastnictví však nebyla skutečným předmětem řízení o opravě chybných údajů katastru. Rozhodným bylo pouze to, zda chybou katastrálního úřadu či jeho předchůdce před rokem 2006 nedošlo k zápisu vlastnického práva žalobce či jeho předchůdců k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí, a to zda a na základě jakých konkrétních ustanovení zákona byl katastrální úřad oprávněn v roce 2006 ze stávajících předmětných pozemků vytvořit pozemky nové a k nim přiřadit nové vlastníky. V odůvodnění napadeného rozhodnutí tak v rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu zcela chybějí skutková zjištění učiněná na podkladě konkrétních důkazů, skutkové a právní závěry ke skutečnostem rozhodným pro řízení podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, resp. skýtající skutečnou oporu závěru žalovaného o tom, se v daném případě nejednalo o chybu.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nebylo náležitě odůvodněno, soud jej zrušil pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Soud neprovedl žalovaným navržený důkaz výzvou soudu ze dne 4.10.2010 k předložení správních spisů a k vyjádření se k žalobě a žalobním návrhem, neboť těmito listinami nemohla být prokázána žádná skutečnost rozhodná pro posouzení důvodnosti žaloby. Soud neprovedl ani důkaz žalovaným navrženým návrhem žalobce na opravu chyby v katastru nemovitostí, oznámením prvoinstančního orgánu ze dne 17.3.2010, prvoinstančním a napadeným rozhodnutím, neboť skutečnosti, že tyto listiny byly podány či vydány ani jejich obsah nebyly mezi účastníky spornými. Soud neprovedl ani důkaz žalovaným předloženým spisovým materiálem, když provedení tohoto důkazu nebylo třeba k posouzení důvodnosti žaloby.

Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000 Kč a v odměně advokáta za 3 úkony právní služby, a to za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když advokát podal jménem žalobce žalobu a repliku k vyjádření žalovaného. Podle § 9 odst. 3 písm. f) a § 7 bod 5. vyhl.č. 177/1996 Sb., činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle soudního řádu správního částku 2.100 Kč, tj. 6.300 Kč za dva úkony právní služby. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 300 Kč. Advokát ve věci učinil celkem tři úkony, a proto soud přiznal žalobci částku ve výši 900 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupcem žalobkyně je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně činí 1.440 Kč, náklady řízení tedy včetně DPH činí částku ve výši 10.640 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění určil soud v souladu s § 149 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

Podle § 60 odst. 5 s.ř.s. osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že soud neuložil osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost, nemohly jim vzniknout náklady podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Soud neshledal ani důvodů zvláštního zřetele hodných, které by přiznání nákladů řízení osobám zúčastněným na řízení odůvodňovaly, a proto rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační Poučení: stížnost u Krajského soudu v Plzni. Lhůta je zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 31. května 2011

JUDr. Jana Daňková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru