Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 57/2010 - 76Rozsudek KSPL ze dne 30.03.2011

Prejudikatura

9 As 96/2008 - 44

1 As 16/2010 - 105


přidejte vlastní popisek

57 A 57/2010-76

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce P. B., bytem, zastoupeného JUDr. Vlastou Dohnalovou, advokátkou se sídlem Sokolov, Nábřeží Petra Bezruče 598, proti žalovanému Krajskému úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary, Závodní 353/88, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.7.2010, č.j. 1417/DS/10-3,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2.7.2010, č.j. 1417/DS/10-3, a rozhodnutí Městského úřadu Cheb ze dne 2.4.2010, č.j. MUCH 23394/2010, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 17.112 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Vlasty Dohnalové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhál zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2.7.2010, č.j. 1417/DS/10-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Cheb ze dne 2.4.2010, č.j. MUCH 23394/2010 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu 12 bodů v registru řidičů, a prvoinstanční správní rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalobce žalobu odůvodnil dvěma žalobními body. V prvním žalobním bodu žalobce namítal, že po doručení oznámení o dosažení dvanácti bodů, které vydal Městský úřad v Chebu dne 15.3.2010, si vyžádal u příslušného správního orgánu výpis z bodového hodnocení řidiče. Z výpisu zjistil, že mu dne 6.10.2009 byly do bodového hodnocení řidiče učiněny dva záznamy, a to 6.10.2009 za přestupek podle § 23 odst. l písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, 4 body a 6.10.2009 za přestupek podle § 23 odst. l písm. f) téhož zákona 4 body. Žalobce uvedl, že započal dne 28.4.2009 jízdu v 4:37 min. Bezpečnostní přestávku čerpal od 8:14 do 8:52 hodin v délce 38 minut. Přestávka má trvat minimálně 45 min. Do ukončení přestávky chybělo žalobci 7 minut. Vzhledem k tomu, že žalobce musel započít s nakládkou materiálu, přestávku přerušil. V době, kdy se žalobce vrátil do areálu svého zaměstnavatele, nepřesáhl ještě dobu řízení 4,5 hodiny. Žalobce konstatoval, že jezdí s kontejnerovou přepravou. Zaměstnavatel mu uložil, aby ještě po příjezdu kontejnery naložil, tak aby souprava byla připravena k vyjetí na druhý den do Plzně. Vyložení kontejnerové soupravy, s

ohledem na přetahování kontejnerů, trvá přibližně 30 minut. Vzhledem k těmto úkonům překročil žalobce dobu jízdy o 42 minut. Vykládka a nakládka a s tím související popojíždění trvalo celkem 64 minut. Dále žalobce nedodržel zákonem stanovenou bezpečnostní přestávku v délce 45 minut následující den, tj. 29.4.2009. Žalobce vyjel s kontejnerovou soupravou ve 4 hodiny a 19 minut. Žalobce vezl do Plzně barevné kovy. Cesta do Plzně a zpět trvala žalobci celkem 3 hodiny a 34 minut. Ještě před samotným započetím jízdy směrem na Plzeň byl žalobci naložen v areálu zaměstnavatele další materiál což trvalo 44 min. Žalobce se dále zdržel v areálu v Plzni, kde vykládal materiál a musel popojíždět se soupravou, což trvalo 143 minut. Bezpečnostní přestávku začal žalobce vykonávat v Plzni, ale po šestnácti minutách byl nucen ji přerušit, neboť musel pokračovat s vykládkou souprav. Žalobce namítl, že správní orgány nebyly oprávněny provést dvojí záznam v bodovém systému, za způsobení dvou přestupků. Žalobce se dopustil jednoho pokračujícího přestupku podle § 23 odst. l písm. f) zákona o přestupcích. Opakované nerespektování bezpečnostních přestávek, resp. doby řízení a doby odpočinku, je jedním skutkem, kdy body nelze sčítat a vícekrát za jeden skutek ukládat. Souběh v případě pokračujícího přestupku je vyloučen. Správní trestání vychází ze stejných zásad jako obecné trestní právo. Na řízení o správních deliktech, včetně právního posouzení a právní kvalifikaci se uplatňují zásady trestního práva. Tím, že žalobce opětovně uskutečňoval jednu a též činnost, tj. nedodržel stanovenou bezpečnostní přestávku, stejným způsobem provedení, v bezprostřední časové souvislostí a se stejným záměrem, dopustil se pokračujícího přestupku podle § 23 odst. l písm. f) zákona o přestupcích. Za takové jednání

mohly správní orgány připsat žalobci do karty řidiče - bodového systému, pouze 1 x 4 body, jak vyplývá z přílohy k zákonu č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále „silniční zákon“). Žalobce konstatoval, že se neztotožňuje s právním názorem žalovaného uvedeným v napadeném rozhodnutí, že nejsou splněny podmínky pokračujícího přestupku. Není možné, aby žalovaný vykládal znaky pokračujícího přestupku odděleně a izolovaně a soustředil se pouze na jeden ze znaků pokračování trestné činnosti. Žalobce již při prvním nedodržení bezpečnostní přestávky teoreticky předpokládal, že bude nucen porušit stejným způsobem stanovené bezpečnostní přestávky, neboť věděl, že následující den pojede s nákladem kovového odpadu do Plzně, kde bude opět nucen k rychlé vykládce a nakládce a nebude moci bezpečnostní přestávku v celém rozsahu dodržet.

Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že v odvolacím řízení navrhoval, aby žalovaný přerušil řízení do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16.12.2009, č.j. 15 Ca 86/2009-68. Žalovaný se však návrhem žalobce nezabýval a pouze konstatoval, že prvoinstanční orgán se nemusel zabývat přerušením řízení, neboť žalobce nepodal v tomto směru správnímu orgánu žádost, jak předpokládá ustanovení § 64 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobce konstatoval, že žalovaný měl přerušit řízení v odvolacím řízení. Žalobce v podaném odvolání také navrhl eventuelní petit, aby žalovaný řízení přerušil. Pokud žalovaný nechtěl připustit přerušení řízení, měl své rozhodnutí náležitě odůvodnit, což však neučinil. Žalobce tudíž považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě žalovaný k prvému žalobnímu bodu uvedl, že není oprávněn se vyjadřovat k námitkám žalobce směřujícím proti příkaznímu rozhodnutí Městského úřadu Mariánské Lázně ze dne 16.9.2009, č.j. DOP/09/7879/JB (dále jen „příkaz“), neboť rozhodnutí je v právní moci, když žalobce nevyužil práva odvolání. Žalovaný konstatoval, že v souladu s ustanovením § 12 odst. 2 zákona o přestupcích bylo o zjištěných přestupcích rozhodnuto ve společném řízení příkazním rozhodnutím. Příkaz nabyl právní moci dne 6.10.2009. Podle ustanovení § 123b odst. l zákona o silničním provozu se řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, zaznamená do jeho evidenční karty počet bodů stanovený přílohou k zákonu o silničním provozu. Vzhledem k tomu, že podle přílohy k zákonu o silničním provozuje nedodržení bezpečnostní přestávky v řízení vozidla ohodnoceno 4 body, byl po právní moci příkazu do evidenční karty řidiče proveden záznam 4 bodů za porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích dne 28.4.2009 a zápis 4 bodů za porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích dne 29.4.2009. Žalovaný dále uvedl, že podle ustanovení § 123c odst. 2 zákona o silničním provozu se v případě, kdy se řidič dopustí jedním skutkem více přestupků spáchaných jednáním zařazeným do bodového hodnocení, zaznamená počet bodů stanovených pro nejzávažnější z nich. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že pro aplikaci ustanovení § 123c odst. 2 zákona o silničním provozu je vyžadováno, aby se přestupce jedním skutkem dopustil více přestupků. Na posuzovaný případ však nebylo možné aplikovat uvedené ustanovení, jelikož žalobce se jedním skutkem nedopustil více přestupků, neboť skutkem zde není myšlena silniční kontrola, při níž bylo spáchání přestupků ze strany odvolatele zjištěno. Uvedené ustanovení se aplikuje např. v případě, kdy je řidič přistižen při řízení motorového vozidla ve chvíli, kdy nemá za jízdy rozsvíceno předepsané osvětlení, není připoután bezpečnostním pásem a současně za jízdy drží v ruce telefonní přístroj. V takovém případě by příslušný správní orgán zaznamenal počet bodů stanovených za nejzávažnější z přestupků, tedy za držení telefonního přístroje v ruce. Vzhledem ke skutečnosti, kdy se žalobce bodovaných přestupků dopustil v průběhu dvou dnů, je přestupkem každé nedodržení bezpečnostní přestávky. Opačný názor by vedl k závěru, že pokud není řidiči porušení předpisů oznámeno, může stále porušovat předpisy, a to pouze pod hrozbou sankce za jediné porušení. Řidič je však povinen řídit se předpisy neustále. Za každé prokázané nedodržení stanovené bezpečnostní přestávky je nutné zaznamenat body zvlášť. Žalovaný dále uvedl, že se neztotožňuje s názorem žalobce, že se v daném případě jednalo o pokračující přestupek. V případě žalobce totiž nejsou naplněny základní zákonné znaky pokračování přestupku, když není splněn požadavek subjektivní souvislosti. Těžko může žalobce tvrdit, že měl v záměru již dne 28.4.2009 spáchat přestupek opakovaně i dne 29.4.2009.

Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že institut přerušení řízení je upraven v ustanovení § 64 správního řádu. V odst. l tohoto ustanovení je taxativně stanoveno, kdy správní orgán může svým rozhodnutím řízení přerušit. Zda řízení přeruší či nikoliv je ponecháno na jeho úvaze, takže i v případě, kdy nastanou skutečnos tiv tomto odstavci uvedené, nemusí správní řízení přerušovat. Odstavec druhý pak upravuje situaci, kdy účastník řízení požádá v řízení zahájeném na žádost o přerušení řízení. V takovém případě správní orgán řízení přerušit musí. Poslední možností přerušení řízení je skutečnost, kdy účastník řízení v řízení z moci úřední požádá o přerušení řízení. V daném případě správní orgán může řízení přerušit, pokud shledá důležité důvody jeho přerušení a toto není v rozporu s veřejným zájmem. V podaném odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně v závěrečné části označené číslem IV. žalobce navrhl, aby odvolací orgán rozhodnutí správního orgánu vrátil správnímu orgánu prvého stupně k novému rozhodnutí, eventuálně řízení do doby pravomocného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přerušil. Vzhledem ke skutečnosti, kdy bylo prvoinstanční rozhodnutí posouzeno za věcně správné a po zjištění, že v průběhu řízení nedošlo ze strany prvoinstančního orgánu k žádnému procesnímu pochybení, jež by zakládalo změnu či zrušení rozhodnutí, rozhodl žalovaný o podaném odvolání tak, že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Vzhledem ke skutečnosti, kdy nelze předjímat rychlost soudního řízení a přerušení řízení na dobu neurčitou by rozhodně nesměřovalo k naplnění účelu předvídanému zákonem a k ochraně veřejného zájmu a s přihlédnutím k zásadě efektivity a rychlosti řízení, žalovaný řízení nepřerušil.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce doplnil, že příkazem bylo rozhodnuto o jediném přestupku a nevyplývá z něho, že by bylo zahájeno společné řízení pro vícero přestupků. Z výroku příkazu nelze dovodit, že by správní orgán rozhodl o dvou přestupcích, které spojil v jedno řízení. Tato skutečnost nevyplývá ani z odůvodnění příkazu. Naopak správní orgán na všech místech příkazu hovoří o přestupku jediném. Pokud by správní orgán rozhodoval o dvou přestupcích ve společném řízení, musel by tuto skutečnost uvést v příkazu a odkázat na ustanovení § 12 odst. 2 správního řádu. Ke druhému žalobnímu bodu žalobce doplnil, že řízení mělo být přerušeno podle § 64 odst. 2 správního řádu.

Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních .

V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

Soud shledal důvodným první žalobní bod.

Podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin, a přestupek, jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, jednání mající znaky přestupku anebo trestný čin, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. Záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin (§ 123b odst. 2 zákona o silničním provozu).

Jak vyplývá z ustanovení § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu, je podkladem pro záznam v registru řidičů pravomocné rozhodnutí příslušných orgánů o tom, že byl spáchán přestupek či jemu odpovídající delikt nebo že byl spáchán trestný čin. Závaznost takového rozhodnutí pro prvoinstanční orgán vyplývá také z ustanovení § 73 odst. 2 správního řádu, podle kterého je pravomocné rozhodnutí správního orgánu závazné nejen pro účastníky, nýbrž také pro všechny správní orgány, a z ustanovení 57 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle kterého si správní orgán nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá.

Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu (§ 123f odst. 1 zákona o silničním provozu).

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6.8.2009, č.j. 9 As 96/2008-44 (dostupný na www.nssoud.cz), uvedl, že „správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zák. č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1, 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v tomto řízení však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci)“. Soud se se závěry Nejvyššího správního soudu ztotožňuje, neboť odpovídají zásadě vázanosti správních orgánů pravomocnými rozhodnutími jiných správních orgánů a soudů.

V dané věci bylo mezi účastníky sporné, zda byly správní orgány oprávněny na základě příkazu provést žalobci dvojí záznam 4 bodů v registru řidičů.

Soud je přesvědčen o tom, že správní orgány k tomuto kroku oprávněny nebyly.

Podle § 123a věta druhá zákona o silničním provozu je přehled jednání spočívajícího v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání stanoven v příloze k tomuto zákonu. V příloze k zákonu o silničním provozu, označené „přehled jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání“, je krom jiného v kolonce „porušení předpisů o provozu na pozemních komunikacích“ uvedeno „překročení nejdelší přípustné doby řízení nebo nedodržení stanovené bezpečnostní přestávky v řízení vozidla podle zvláštních právních předpisů“ a jí příslušné kolonce „počet bodů“ uvedeno „4“.

První otázkou, na kterou je nutné nalézt odpověď, je, zda je záznam v registru řidičů prováděn podle počtu přestupků či jim odpovídajících deliktů nebo spáchaných trestných činů, kterými byl řidič pravomocně shledán vinným, nebo zda je záznam v registru řidičů prováděn podle jednotlivých jednání seznatelných z rozhodnutí o vině, bez ohledu na to, zda se více dílčími jednáními řidič dopustil jednoho přestupku nebo více přestupků.

Ač by se na první pohled zdálo, že z ustanovení § 123a zákona o silničním provozu vyplývá, že není rozhodný počtu přestupků či jim odpovídajících deliktů nebo spáchaných trestných činů, když je používán pojem „jednání“, zákon o přestupcích, jiná ustanovení zákona o silničním provozu a důvodová zpráva k novele zákona o silničním provozu svědčí závěru opačnému.

Podle § 2 odst. 1 přestupkového zákona je přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Z citovaného ustanovení vyplývá, že přestupkový zákon ztotožňuje pojem „jednání“ s pojmem „přestupku“. Je-li tudíž řidič shledán vinným z „jednoho přestupku“, je nutné dospět k závěru, že se dopustil „jednoho jednání“. Je samozřejmě možné, že se řidič může dopustit několika relativně samostatných jednání. Nebude-li však za této situace uznán vinným z více přestupů, tato relativně samostatná totožná jednání bude nutné považovat za jednání jediné.

V ustanovení § 123c odst. 2 pamatuje zákon o silničním provozu na situaci, kdy se řidič jedním skutkem, resp. „jedním jednáním“ dopustí více přestupků nebo trestných činů. V takovém případě příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamená počet bodů stanovených pro nejzávažnější z nich. Pokud by mělo platit, že pro záznam v registru řidičů je podstatný počet „jednání“ seznatelných z rozhodnutí o vině, bez ohledu na to, zda se více jednáními řidič dopustil jednoho přestupku nebo více přestupků, bylo by ustanovení § 123c odst. 2 v zákoně o silničním provozu zcela nadbytečné.

Také z důvodové zprávy k zákonu č. 411/2005 Sb., kterým byla do zákona o silničním provozu vložena úprava bodového hodnocení, vyplývá, že úmyslem zákonodárce bylo provádět záznam v registru řidičů podle počtu přestupků či jim odpovídajících deliktů. V obecné části důvodové zprávy bylo uvedeno, že „bodový systém obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány „trestné“ body do určité výše, popřípadě odečítány od předem stanoveného základu. Tyto body nejsou sankcí za přestupek nebo trestem za trestný čin, jsou pouze administrativním opatřením ohodnocujícím nebezpečnost spáchaného přestupku nebo trestného činu a registrujícím jeho spáchání. V praxi to znamená, že za spáchaný přestupek nebo trestný čin bude řidiči uložena sankce podle zákona o přestupcích, případně trest za spáchaný trestný čin a zároveň ještě, půjde-li o vybraný přestupek nebo trestný čin spadající do systému bodového hodnocení, mu bude zaznamenán stanovený počet bodů“. Podle zákonodárce měly být „trestné“ body zaznamenávány za vybrané přestupky a trestné činy, nikoli za jednotlivá jednání seznatelná z rozhodnutí o vině, bez ohledu na to, zda se více jednáními řidič dopustil jednoho přestupku nebo více přestupků.

Konečně samotná povaha postupu obecního úřadu obce s rozšířenou působností při záznamu bodů v registru řidičů nasvědčuje tomu, že záznam v registru řidičů je prováděn podle počtu přestupků či jim odpovídajících deliktů nebo spáchaných trestných činů. Zmíněná důvodová zpráva tento postup označuje dokonce jako „pouhý administrativní úkon“. Konkrétně uvádí, že „přestože záznam bodů je pouhým administrativním úkonem a nikoli ukládáním sankce ve správním řízení, upravuje zákon i obranu řidiče před nesprávným záznamem nebo odečtem bodů. Půjde např. o případy, kdy by byl řidiči, např. i prostou chybou úředníka, zaznamenán jiný (vyšší) počet bodů, než který mu přísluší podle zákona za přestupek nebo trestný čin, za který byl postižen nebo odsouzen, nebo kdy byl řidiči odečten jiný (nižší) počet bodů, než který mu měl být podle uplynutí doby odečten. Jak již bylo uvedeno shora a jak dokládá rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.8.2009, č.j. 9 As 96/2008-44, provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností záznam bodů striktně vázán pravomocnými rozhodnutí jiných správních orgánů a soudů. Děje se tak bez možnosti jakéhokoli jejich přezkumu, iniciativního rozšiřujícího výkladu či dotváření jejich obsahu.

Druhou otázkou, na kterou je nutné nalézt odpověď, je, z kolika přestupků byl žalobce příkazem shledán vinným.

Jak uvedl Nejvyšší správní soud v bodě 25 rozsudku ze dne 13.10.2010, sp.zn. 1 As 16/2010-105, „jen a pouze výroková část rozhodnutí je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků a jako taková nabýt právní moci a vykonatelnosti. Řádně formulovaný výrok je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod. (obdobně usnesení RS NSS ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006 - 73, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS, ve věci AQUA SERVIS, a. s.).

Z výroku příkazu vyplývá, že žalobce byl uznán vinným, že se „dopustil přestupku na úseku dopravy a na úseku silničního hospodářství podle ustanovení § 23 odst. l písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, tím, že dne 18. 5. 2009 kolem 10:29 hodin řídil na silnici č. 1/21 v obci Velká Hleďsebe soupravu nákladního automobilu tovární značky Volvo FM, registrační značky 6A8 3191 a vleku tovární značky SVAN TCH, registrační značky 6A9 0822 a byl kontrolován hlídkou policie. Při této kontrole bylo zjištěno, že žalobce jako řidič zaprvé dne 28. 4. 2009 řídil uvedenou soupravu vozidel v době od 6:37 hodin do 15:19 hodin, doba řízení byla 5 hodin 12 minut, žalobce nedodržel bezpečnostní přestávku v řízení,a zadruhé dne 29. 4. 2009 řídil uvedenou soupravu vozidel v době od 6:19 hodin do 14:00 hodin, doba řízení byla 5 hodin 7 minut, žalobce nedodržel bezpečnostní přestávku v řízení. Svým jednáním porušil čl. 7 nařízení č. 561/2006, nařízení o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení rady (EHS) č. 3820/85“.

Výrok příkazu je zcela jednoznačný. V textu je výslovně, jasně a srozumitelně uvedeno, že se žalobce dopustil jednoho přestupku. Svědčí o tom text „dopustil přestupku“. Slovo přestupek není uváděno v množném čísle. Žádná část výroku nenaznačuje, že se žalobce dopustil více přestupků. Ve výroku není zmíněno ani žalovaným uváděné ustanovení § 12 odst. 2 zákona o přestupcích, které by mělo nasvědčovat společnému řízení při více přestupcích. Správní orgány tudíž nebyly oprávněny na základě příkazu provést žalobci dvojí záznam 4 bodů v registru řidičů, tj. postupovat jako v případě, kdy by byl žalobce uznán vinným ze dvou přestupků.

Soud neshledal důvodným druhý žalobní bod.

Podle § 64 odst. 2 správního řádu v řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky, že s přerušením souhlasí všichni.

Je nutné si uvědomit, že řízení zahájené podle 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, podle kterého příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení, není řízením zahajovaným za základě žádosti žalobce, nýbrž je řízením zahajovaným z moci úřední. Na této skutečnosti nemění nic ani to, že případná další fáze tohoto řízení je závislá na uplatnění námitek podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu. Stejně tak jako případné odvolací

řízení proti rozhodnutí ve věci zahájené z moci úřední nečiní z řízení řízení o žádosti, nemohou ani podané námitky změnit povahu řízení z řízení z moci úřední na řízení o žádosti.

Vzhledem k tomu, že se v dané věci nejednalo o řízení o žádosti, nebyl žalovaný ani prvoinstanční orgán povinen řízení přerušit podle § 64 odst. 2 správního řádu. Správní orgány toliko mohly řízení přerušit podle § 64 odst. 1 správního řádu, avšak to, zda řízení přeruší či nepřeruší je zcela na jejich vůli. Skutečnost, že správní orgány řízení nepřerušily podle § 64 odst. 1 správního řádu, proto nelze správním orgánům důvodně vytýkat.

Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná, soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). Nezákonností trpí i prvoinstanční rozhodnutí, a proto soud rozhodl také o jejich zrušení (§ 78 odst. 3 s.ř.s.). S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Soud neprovedl důkaz listinami označenými žalobcem v žalobě, neboť provedení těchto důkazů nebylo třeba k posouzení důvodnosti žaloby.

Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal vsouladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000 Kč a v odměně advokátky za 5 úkonů právní služby, a to za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), když advokátka jménem žalobce podala žalobu a repliku k vyjádření žalovaného, jeden úkon právní služby analogický úkonu podle § 11 odst. 2 písm. a), když advokátka podala úspěšný návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, a jeden právní úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. písm. g) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když se advokátka zúčastnila soudního jednání konaného dne 30.3.2011. Podle § 9 odst. 3 písm. f) a § 7 bod 5. vyhl.č. 177/1996 Sb., činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle soudního řádu správního částku 2.100 Kč. Za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě náleží žalobci náhrada odměny advokátky ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu). Přiznaná náhrada odměny za právní služby celkem činí 9.450 Kč. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 300 Kč. Advokátka ve věci učinila celkem pět úkonů, a proto soud přiznal žalobci částku ve výši 1.500 Kč. Náklady řízení dále spočívají náhradě jízdních výdajů. Jízdní výdaje podle § 157 odst. 3 zák.č. 262/2006 Sb. spočívají v základní náhradě za každý 1 km jízdy a náhradě výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 377/2010 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot, činí sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel u osobních silničních motorových vozidel 3,70 Kč. Advokátka uskutečnila cestu Sokolov - Plzeň a zpět v délce 190 km. Sazba základní náhrady proto činí 703 Kč. Náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu, při průměrné spotřebě 5,3 litru motorové nafty na 100 km, jak vyplývá z fotokopie technického průkazu použitého motorového vozidla, výše průměrné ceny za 1 litr, tj. 30,80 Kč u motorové nafty (§ 4 písm. d) vyhl.č. 377/2010 Sb.), při ujetí 190 km (spotřebováno 10,07 litru motorové nafty) činí 310 Kč. Celková výše jízdních výdajů činí 1.013 Kč. Za 3 hodiny promeškaného času advokátky cestou Sokolov - Plzeň a zpět soud žalobci v souladu s § 14 odst. 3 advokátního tarifu přiznal částku ve výši 600 Kč. Soud dále přiznal žalobci částku ve výši 30 Kč odpovídající obvyklé výši parkovného ve městě Plzeň. Vzhledem k tomu, že zástupcem žalobce je advokátka, která je plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně z přidané hodnoty činí 2.519 Kč, náklady řízení tedy včetně DPH činí částku ve výši 17.112 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění určil soud v souladu s § 149 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační Poučení: stížnost u Krajského soudu v Plzni. Lhůta je zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 30. března 2011

JUDr. Jana Daňková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru