Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 52/2010 - 47Rozsudek KSPL ze dne 31.03.2011

Prejudikatura

22 Ca 112/2008 - 39

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 82/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

57 A 52/2010-47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Pivoňky a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce V. S., bytem, zastoupeného JUDr. Ladislavou Indrovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Malá 6, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, za účasti osob zúčastněných na řízení M. V., bytem , J. V., bytem, oba zastoupeni Mgr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem Plzeň, Skrétova 25, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.5.2010, č.j. RR/1404/10,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádná z osob zúčastněných na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6.5.2010, č.j. RR/1404/10 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 28.2.2010, č.j. OV-Říh/2558/2007 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo žalobci nařízeno odstranění přesahu střešní konstrukce zasahující na pozemek č. 1200/73 v katastrálním území Vejprnice tak, že žádná část konstrukce zastřešení samostatně stojící garáže s přístřeškem nebude zasahovat na uvedený pozemek. Žalobci bylo současně uloženo ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozhodnutí předložit upravenou projektovou dokumentaci stavby.

Žalobce žalobu odůvodnil tím, že v řízení před prvoinstančním orgánem, jakož i v řízení před žalovaným, namítal, že stavebním úřadem nebyl rozlišen přesah zastřešení provedený žalobcem v souladu s vydaným stavebním povolením ze dne 29.3.2006, tedy povolený přesah zastřešení a přesah zastřešení provedený v rozporu se zmiňovaným stavebním povolením, tedy nepovolený přesah zastřešení. Námitkou se sice správní orgány v rámci řízení o odstranění stavby zabývaly, avšak tuto námitku zcela nesprávně posoudily. Žalobce konstatoval, že stavba garáže s přístřeškem byla povolena na samé hranici pozemků

č. 1200/196 a č. 1200/73 v katastrálním území Vejprnice, když tato skutečnost vyplývá z bodu č. 5 výroku stavebního povolení ze dne 29.3.2006. Ze stavební dokumentace, která byla zpracována pro stavební povolení, je možné zjistit, že zde existuje přesah střešní konstrukce na sousední pozemek, tj. na pozemek č. 1200/73. Velikost tohoto přesahu lze vyčíst z výkresu střechy a výkresu půdorysu předmětné stavby, kde z půdorysu stavby či výkresu krovu je zřejmý přesah 0,6 m (střešní konstrukce) a z výkresu střechy je patrný další přesah, a to o

dalších 50 mm + 110 mm na okapy. Tento přesah střešní konstrukce včetně okapů (600 mm + 50 mm + 110 mm = 760 mm) byl ve stavebním řízení pravomocně povolen. Z toho jednoznačně vyplývá, že ve stavebním řízení byl povolen o určitém rozsahu přesah střechy, který zasahuje na pozemek č. 1200/73. Již z tohoto pohledu tak nelze zásadně souhlasit s napadeným rozhodnutím, které potvrzuje rozhodnutí prvoinstančního orgánu, jímž bylo nařízeno žalobci odstranit přesah střešní konstrukce zasahující na pozemek č. 1200/73 s tím, že žádná část konstrukce zastřešení nebude na tento pozemek zasahovat. Žalobce dále uvedl, že rovněž nelze připustit nesprávné a zavádějící skutkové zjištění, které učinil žalovaný v napadeném rozhodnutí, a to, že z povolené střešní konstrukce nebyl dodržen stavebníkem sklon, přesah, ani výška hřebene, bylo zhotoveno zcela jiné zastřešení než stavební úřad povolil stavebním povolením ze dne 29.3.2006. V této souvislosti je nutné poznamenat, že výška a sklon střešní konstrukce byla žalobci coby stavebníkovi ve skutečném provedení dodatečně povolena pravomocným rozhodnutím Městského úřadu Nýřany ze dne 21.9.2009. Za tohoto stavu je pak třeba brát v úvahu i tu skutečnost, že dodatečným povolením změny sklonu a výšky střechy došlo logicky i k navazujícím změnám v rámci dalších parametrů přesahu střechy, s čímž se však jak správní orgán prvoinstanční, tak i správní orgán odvolací v napadeném rozhodnutí, vůbec nezabývaly a nevypořádaly. Žalobce konstatoval, že neprovedl v rozporu se stavebním povolením celý přesah střešní konstrukce, ale pouze jeho část, když

nepovolený přesah zastřešení spočívá pouze v tom, že na přesah zastřešení jím provedený v souladu se stavebním povolením tento osadil okapové háky, nikoli pro povolený okap 110 mm, ale pro nepovolený okap 160 mm, čímž došlo k přesahu v rozsahu 50 mm okapu a 25

mm okapového háku, což je patrné z porovnání projektové dokumentace pro stavební povolení zhotovené prosinci roku 2005 panem Ing. P. a schválené Městským úřadem Nýřany ve stavebním řízení dne 28.4.2006 a dokumentace k dodatečnému povolení stavby z března roku 2009, vypracované paní K. a jejího doplnění o detaily A a B. Žalobce dále namítl, že ustanovení § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecních požadavcích na využití území, lze aplikovat pouze na tu část stavby, která je postavena v rozporu se stavebním povolením,

což je v daném případě pouze osazení širšího okapu a odpovídajícího okapového háku, tedy přesah v rozsahu 50 mm + 25 mm, nikoli však na přesahující část již pravomocně povoleného stavebním povolením přesahu zastřešení v šíři 600 mm. Opačný výklad by vedl k tornu, že by mohlo dojít de facto k odstranění části již pravomocně povolené stavby - přesahu zastřešení. Žalobce v závěru žaloby uvedl, že nesprávný právní závěr správních orgánů spočívající v tom, že žalobci je v důsledku napadeného rozhodnutí nařízeno odstranění celého přesahu střešní konstrukce jako nepovolené stavby, by fakticky znamenal, že by žalobce byl nucen odstranit část své stavby, kterou nabyl do vlastnictví originálním způsobem, tj. zbudováním na základě platného stavebního povolení. Takovýto postup by byl v rozporu s ochranou vlastnického práva žalobce, která je zakotvena v čl. 11 Listiny základních práv a svobod a se základními zásadami činnosti správních orgánů obsaženými v § 2 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tj. zásadou legality, zásadou zneužití správní úvahy a zásady proporcionality.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce provedl celé zastřešení stavby garáže v rozporu s tím, jak bylo povoleno stavebním povolením ze dne 29.3.2006. Byl proveden jiný sklon střechy, jiná výška hřebene i jiný přesah a o celé konstrukci zastřešení bylo vedeno řízení o odstranění stavby. Vzhledem k tomu, že žalobce provedl zcela jiné zastřešení stavby garáže než bylo povoleno, nelze argumentovat tím, že přesah střechy byl částečně povolen.

Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez jednání, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), o věci samé bez jednání.

V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s., vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

Z hlediska skutkového stavu jsou pro rozhodnutí věci podstatná dvě správní rozhodnutí, která nebyla v řízení o žalobě ani ve správním řízení jakkoli zpochybňována ani žalobcem ani osobami zúčastněnými na řízení. Jsou jimi stavební povolení prvoinstančního orgánu ze dne 29.3.2006, č.j. 1/OVÚP/242/2006, a rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne 21.9.2009, č.j. OV-Říh/2558/2007.

Stavebním povolením byla žalobci povolena stavba nepodsklepeného rodinného domu s obytným podkrovím, přípojkami a samostatně stojící garáží na pozemcích č. 1200/15, 1200/68 a 1200/196 v katastrálním území Vejprnice. V bodě 4 podmínek pro umístění a provedení stavby bylo stanoveno, že garáž pro osobní automobil bude umístěna v severovýchodní části pozemku žalobce. V bodě 5 podmínek bylo stanoveno, že severní obvodová stěna garáže bude umístěna na hranici pozemku žalobce se sousedním pozemkem č. 1200/73. V bodě 7 podmínek bylo stanoveno, že půdorysný rozměr garáže bude 6 x 8 m. Výška garáže v hřebeni střechy bude 3,51 m při úrovni garáže 0,1. V bodě 10 podmínek bylo stanoveno, že stavba bude provedena podle ověřené projektové dokumentace. Jakékoli další změny nesmějí být provedeny bez předchozího projednání se stavebním úřadem.

Z ve stavebním řízení ověřené projektové dokumentace stavby garáže zpracované v prosinci roku 2005 panem Ing. P. vyplývá, že výška stavby činí 3,51 m a sklon střechy činí 15°. Přesah střechy na pozemek č. 1200/73 včetně okapu činí 0,76 m.

Rozhodnutím o dodatečném povolení stavby bylo na základě žádosti žalobce o dodatečné povolení stavby pod výrokem I. rozhodnuto, že podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), nelze dodatečně povolit přesah zastřešení samostatně stojící garáže s přístřeškem na pozemku č. 1200/73 v katastrálním území Vejprnice, provedený v rozporu s vydaným stavebním povolením ze dne 29.3.2006. Pod výrokem II. bylo rozhodnuto, že podle § 129 odst. 2 a § 115 stavebního zákona se dodatečně povoluje výška a sklon zastřešení samostatně stojící garáže s přístřeškem tak, jak byla skutečně provedena, tj. celková výška stavby v úrovni hřebene střechy činí 4,1 m, spád střešní konstrukce 25,65°.

Z v řízení o dodatečné povolení stavby ověřené projektové dokumentace skutečného provedení stavby garáže zpracované v březnu 2009 paní K. vyplývá, že výška stavby od hřebene činí 4,14 m a sklon střechy činí 25.65°. Přesah střechy na pozemek č. 1200/73 včetně okapu činí 0,835 m.

Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním.

Jak vyplývá z ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, bylo povinností stavebního úřadu zabývat se po pravomocném skončení řízení o odstranění stavby v části, ve které nedošlo k dodatečnému povolení stavby (tj. výrok I. rozhodnutí o dodatečném povolení stavby), tím, zda tato část stavby byla postavena v souladu či v rozporu se stavebním povolením.

Ač z výroku pravomocného stavebního povolení nevyplývá, že by se povolovaná stavba mohla nacházet také na sousedním pozemku č. 1200/73, když tento pozemek nebyl ve výroku zmíněn, nabyl žalobce s ohledem na podmínku 10 stavebního povolení a obsah projektové dokumentace stavby garáže ověřené stavebním úřadem právo zasáhnout do vlastnického práva vlastníků sousedního pozemku přesahem střechy stavby garáže. Střecha o výšce 3,51 m a sklonu 15° mohla nad sousední pozemek přesahovat v délce 0,76 m.

Z projektové dokumentace skutečného provedení stavby však vyplývá, že žalobce ve skutečnosti nevybudoval střechu o výšce 3,51 m a sklonu 15°. Žalobce v rozporu se stavebním povolení vybudoval zcela jinou střechu, a to střechu o výšce 4,14 m a sklonu 25.65°. Žalobce navíc nepřesáhl nad sousední pozemek při sklonu střechy 15° v délce 0,76 m, nýbrž přesáhl při sklonu střechy 25.65° v délce 0,835 m. Z těchto skutečností je naprosto evidentní, že přesah střešní konstrukce nad sousední pozemek byl proveden v rozporu se stavebním povolením. Správní orgány tudíž rozhodly v souladu s § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, když žalobci nařídily odstranění přesahu střechy nad sousední pozemek.

Nad rámec shora uvedeného je nutné konstatovat, že by bylo mylné se domnívat, že by snad žalobce byl na základě stavebního povolení oprávněn ke skutečně vybudované střeše garáže o výšce 4,14 m a sklonu 25.65° dobudovat přesah v délce 0,76 m při sklonu dobudovávané části 15°. Jak již bylo uvedeno, nad sousední pozemek mohla v délce 0,76 m přesahovat toliko střecha o výšce 3,51 m a sklonu 15°. Takovou střechu žalobce nevybudoval. U střechy o výšce 4,14 m a sklonu 25.65° stavebním povolením žádný přesah na sousední pozemek povolen nebyl, neboť tato střecha nebyla předmětem stavebního povolení. U této střechy nebyl žádný přesah povolen ani rozhodnutím o dodatečném povolení stavby. Pod výrokem I. rozhodnutí o dodatečném povolení stavby to jednoznačně a srozumitelně uvedl stavební úřad. Stavební úřad výslovně uvedl, že „nelze dodatečně povolit přesah zastřešení samostatně stojící garáže s přístřeškem na pozemku č. 1200/73 v katastrálním území Vejprnice, provedený v rozporu s vydaným stavebním povolením ze dne 29.3.2006“. Neodpovídá tudíž skutečnosti tvrzení žalobce, že „dodatečným povolením změny sklonu a výšky střechy došlo logicky i k navazujícím změnám v rámci dalších parametrů přesahu střechy“. V tomto smyslu je velice zavádějící také doplnění projektové dokumentace, které žalobce připojil ke svému podání, které stavebnímu úřadu došlo dne 22.1.2010. V detailu A je uveden „původně povolený přesah střechy“, přičemž rozdíl oproti skutečně provedenému má spočívat toliko ve osazení širšího okapu. K tomu je potřebné uvést, že detail A znázorňuje nikoli původní stav, tj. sklon střechy 15°, nýbrž počítá se sklonem střechy 25,65°. Znázornění původního stavu je tudíž nesprávné. Ani na základě doplnění projektové dokumentace se proto nelze ztotožnit se žalobcem v jeho tvrzení, že „nepovolený přesah zastřešení spočívá pouze v tom, že na přesah zastřešení jím provedený v souladu se stavebním povolením tento osadil okapové háky, nikoli pro povolený okap 110 mm, ale pro nepovolený okap 160 mm“. Ve skutečnosti nepovolený přesah spočívá jak v délce přesahu, tak sklonu a výšce tohoto přesahu.

Žalobce požádal o vydání stavebního povolení a toto mu bylo vydáno. Na základě stavebního povolení nabyl právo postavit garáž podle schválené projektové dokumentace. Žalobce se o své vůli rozhodl stavební povolení nerespektovat a také v rozporu s podmínkou 10 stavebního povolení bez předchozího projednání se stavebním úřadem vybudoval stavbu jinou. V okamžiku, kdy tato skutečnost vyšla najevo, nepřistoupil žalobce k nápravě závadného stavu, tj. nepřizpůsobil stavbu povolenému stavu. Žalobce se naopak rozhodl trvat

na skutečně provedené stavbě a požádal o dodatečné povolení stavby. Jeho žádosti bylo částečně vyhověno a částečně nevyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobce nepodal proti výroku I. rozhodnutí o dodatečném povolení odvolání, došlo k pravomocnému a pro správní orgány propříště závaznému uzavření otázky možnosti či nemožnosti povolení přesahu střechy garáže nad sousední pozemek. Pokud chtěl žalobce brojit proti závěru stavebního úřadu o rozporu celého přesahu střechy garáže s ustanovením § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., měl tak učinit nejpozději před nabytím právní moci rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Přesto je možné konstatovat, že výrok I. rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je v souladu s ustanovením § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, podle kterého stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její

vlastník prokáže, že není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem, a v souladu s § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle kterého se stavby umisťují tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Přesah stavby na sousední pozemek je bez souhlasu vlastníků sousedního pozemku nemožný, což je v souladu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má vlastnické právo všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu, a s článkem 11 odst. 4 téhož předpisu, podle kterého vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Zájem žalobce na vybudování garáže podle svých představ je ryze soukromým zájmem, který není způsobilým důvodem pro omezení vlastnického práva jiného. Odstraněním stavby nemůže dojít k porušení práv žalobce podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a ustanovení § 2 odst. 1, 2 a 4 správního řádu, neboť správními rozhodnutími je odstraňován toliko závadný stav, který na újmu ústavních práv jiných vyvolal žalobce.

Soud neshledal žádný ze žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť není důvodná.

Soud neprovedl žalobcem navržený důkaz kopií napadeného rozhodnutí, neboť skutečnost, že toto rozhodnutí bylo vydáno ani jeho obsah nebyl mezi účastníky sporným. Z obdobných důvodů soud neprovedl důkaz spisem žalovaného a prvoinstančního orgánu, když průběh správních řízení ani obsah listin, které byly jejich součástí, nebyl účastníky řízení rozporován.

Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož se žalovaný vzdal práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 60 odst. 5 s.ř.s. osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že soud neuložil osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost,

nemohly jim vzniknout náklady podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Soud neshledal ani důvodů zvláštního zřetele hodných, které by přiznání nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení odůvodňovaly, proto rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační Poučení: stížnost u Krajského soudu v Plzni. Lhůta je zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 31. března 2011

JUDr. Zdeněk Pivoňka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru