Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 44/2018 - 66Rozsudek KSPL ze dne 27.06.2019

Prejudikatura

4 As 3/2008 - 78

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Azs 320/2019

přidejte vlastní popisek

57 A 44/2018 - 66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci

žalobkyně: M.M., narozena …, státní příslušnost Ukrajina, v České republice
bytem …, zastoupena advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou,
sídlem Brno, Příkop 8

proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem Praha 4,
náměstí Hrdinů 1634/3

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2018, č.j. MV-146106-4/SO-2015

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadené rozhodnutí

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2018, č.j. MV-146106-4/SO-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 26. 8. 2015, č.j. OAM-4633-36/DP-2012 (MV-6610-23/OAM-2012) (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem „výkonný manažer – účast v právnické osobě“. Žalobkyně požadovala též zrušení prvoinstančního rozhodnutí.

II.

Žaloba

2. Žalobkyně uvedla, že považuje napadené rozhodnutí v celém rozsahu za nezákonné, když tvrdí, že tímto rozhodnutím byla zkrácena na svých právech přímo i v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem žalované. Žalobkyně má za to, že byla přímo zkrácena na svých právech úkony správních orgánů, spočívajícími v nesprávném vydání rozhodnutí o zastavení řízení, pro jejichž vydání nebyly splněny podmínky. Žalovaná současně při svém rozhodování nevyšla ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistila přesně a úplně skutečný stav. Přijaté rozhodnutí není přesvědčivé. Žalovaná se nezabývala žádostí žalobkyně o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu svědomitě a odpovědně a při svém rozhodování dospěla k nesprávným zjištěním a nesprávným právním závěrům. Žalovaná při svém rozhodování nedbala na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalobkyně z tohoto důvodu podává ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) žalobu proti napadenému rozhodnutí ve spojení s prvoinstančním rozhodnutím.

3. Žalobkyně dále uvedla, že prvoinstanční orgán při svém rozhodování dospěl k závěru, že žalobkyně v době vydání prvoinstančního rozhodnutí neplnila účel pobytu. Žalobkyně byla dlouhodobě vážně nemocná, prodělala několik operací, léčení a rekonvalescencí, což bylo důvodem, proč nemohla po dlouhou dobu podnikat. Po celou dobu byla žalobkyně odkázána na péči ze strany své dcery I.M. a druha své dcery R.B., nar. … Z výše uvedených důvodů nebylo ani v možnostech a schopnostech žalobkyně z území České republiky vycestovat. V současné době není zdravotní stav žalobkyně stále dobrý, stále je odkázána na pomoc a péči ze strany své dcery a druha své dcery, se kterými žalobkyně žila a žije ve společné domácnosti. I přesto žalobkyně doufá ve zlepšení svého zdravotního stavu do takové míry, aby v rámci svých možností a schopností vzhledem ke svým zdravotním omezením mohla alespoň v omezené míře navázat na svou předchozí podnikatelskou činnost. Dle žalobkyně správní orgány obou stupňů při svém rozhodování nevyšly ze spolehlivě zjištěného stavu věci, především se nezabývaly otázkou, z jakého důvodu žalobkyně neplnila účel dlouhodobého pobytu, zdali nebyla na její straně dána překážka na její vůli nezávislá, pro kterou nebyla schopna plnit účel dlouhodobého pobytu. Žalobkyně má za to, že zejména s ohledem na délku trvání odvolacího řízení, které trvalo dva a půl roku, měla žalovaná před vydáním rozhodnutí vyzvat žalobkyni k aktuálnímu vyjádření se k předmětu řízení a případným změnám skutkového stavu věci. Pokud tak žalovaná neučinila, zatížila své rozhodnutí vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“).

4. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná při svém rozhodování postupovala v rozporu se zákonem, když s ohledem na značnou délku odvolacího řízení nezjišťovala a nepřihlédla k případným změnám skutkového stavu v případě posuzování zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. V souvislosti s výše uvedeným žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2016, č.j. 7 Azs 322/2015-43, který dospěl k závěru, že „v případě posuzování zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince dle § 37 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, je rozhodný skutkový stav v době vydání rozhodnutí. Pro odvolací orgán je pak rozhodný skutkový stav v době vydání odvolacího rozhodnutí. Neznamená to ale nutně, že by musel odvolací orgán vždy znovu ověřovat skutkový stav zjištěný orgánem I. stupně. V situaci, kdy rozhoduje v zákonných lhůtách a nevyvstane žádná pochybnost o tom, že zjištěný skutkový stav je stále aktuální, to není ani žádoucí. Pokud je ovšem odvolací orgán dlouhodobě (v projednávané věci dokonce několik let) nečinný, je pochybnost o aktuálnosti správním orgánem I. stupně zjištěného skutkového stavu zcela na místě. Jestliže je navíc předmětem posuzování situace, u níž lze zcela reálně předpokládat právně relevantní změny (jako je právě rodinný život žadatele), musí správní orgán II. stupně učinit kroky k ověření toho, zda nedošlo ke změně skutkového stavu.“. Žalobkyně pobývá na území České republiky oprávněně od roku 2004, žije ve společné domácnosti se svou dcerou paní I.M., nar. …, která má na území České republiky povolen trvalý pobyt, a druhem své dcery panem R.B., nar. ... Po celou dobu svého pobytu na území České republiky žalobkyně žila a žije řádným životem, nedostala se do konfliktu se zákonem. Na území České republiky se spolu se svou dcerou integrovala a svoji budoucnost spojuje se svou rodinou s Českou republikou. Žalobkyně je s ohledem na svůj zdravotní stav na pomoc a péči ze strany své dcery a jejího partnera. Žalobkyně si je vědoma znění § 37 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), který přímo neobsahuje možnosti zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení víza s tím, že při posuzování přiměřenosti správní orgán přihlíží zejména k dopadům rozhodnutí do soukromého a rodinného života, jak je tomu v odst. 2 výše citovaného zákonného ustanovení. Žalobkyně má však za to, že v souvislosti s § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nelze v daném případě vykládat výše uvedené ustanovení zcela restriktivním způsobem, aniž by nebyla posuzována přiměřenost dopadu rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu do práva na soukromý a rodinný život žalobkyně. Takové pojetí práva by bylo čistě formalistické a rozporující princip proporcionality práva. Rozhodnutím prvoinstančního orgánu, stejně jako rozhodnutím žalované není zasaženo pouze do soukromého a rodinného života žalobkyně, ale i její jediné dcery, které se již, jak je výše uvedeno, zcela integrovaly na území České republiky a dohromady tvoří i s partnerem dcery žalobkyně rodinu trvale usazenou na území České republiky. V tomto směru žalobkyně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, č.j. 7 As 21/2008-101 a ze dne 27. 1. 2012, č.j. 8 As 34/2011-86, v nichž tento soud připustil, že by určité mimořádné okolnosti mohly vést k výjimce z pravidla, kdy by správní orgán nemusel aplikovat určitý právní předpis nebo měl užít „zmírňujícího“ správního uvážení. Takovými mimořádnými okolnostmi by mohla být především skutečnost, že by se správní orgán aplikací právního předpisu dopustil jednání, které by bylo v rozporu s principy materiálního právního státu, zejména v rozporu s principy lidskosti. Výše uvedená rozhodnutí rovněž připustila, že takovou situací by mohly být i případy, kdy by hrozil zásah do rodinného života dotčené osoby. S ohledem na výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu má žalobkyně za to, že jsou na její straně dány natolik mimořádné okolnosti, pro něž by zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bylo v rozporu s principy materiálního právního státu.

III.

Vyjádření žalované k žalobě

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě, v části označené jako „A. Nedostatečné zjištění skutečného stavu věci, zkrácení žalobkyně na svých právech“, žalovaná uvedla, že jestliže má žalobkyně za to, že v průběhu řízení nebylo postupováno v souladu s § 2 a § 3 správního řádu je žalovaná po prostudování spisového materiálu přesvědčena, že z její strany i ze strany prvoinstančního orgánu nedošlo k pochybení při aplikaci těchto ustanovení a v daném případě neshledala porušení základních zásad správního řízení. Žalovaná je toho názoru, že v průběhu řízení byl v souladu s § 3 správního řádu dostatečně zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a že spisový materiál obsahuje dostatečné podklady ve smyslu § 50 odst. 2 téhož zákona pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 s odkazem na § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. V případě žalobní námitky týkající se pochybení žalované, když tato nezkoumala důvod, pro který žalobkyně neplní účel pobytu, a dále že nevyzvala žalobkyni k aktuálnímu vyjádření se předmětu řízení, žalovaná uvádí, že nebyla podle správního řádu a ani podle zákona o pobytu cizinců povinna vyzvat žalobkyni k vyjádření se k aktuálnímu skutkovému stavu. Žalovaná v průběhu odvolacího řízení šetřením v obchodním rejstříku ověřila, že žalobkyně nefiguruje jako jednatelka společnosti SAVA RMZ s.r.o. ani společnosti VIKOLSPOL, s.r.o. a nesplňuje tak formální podmínku pro výkon podnikatelské činnosti. Mimo to bylo šetřením v živnostenském rejstříku rovněž zjištěno, že účastnice řízení nepodniká na základě živnostenského oprávnění. Vzhledem ke skutečnosti, že žádost žalobkyně o prodloužení pobytového oprávnění byla zamítnuta podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tj. neplnění účelu pobytu na území České republiky, nebyla žalovaná povinna posuzovat přiměřenost rozhodnutí ve smyslu § 174a téhož zákona a vyzývat žalobkyni k aktuálnímu vyjádření se k předmětu řízení (viz bod C vyjádření k žalobě). Žalovaná zároveň poukazuje na blanketní formu odvolání, ve které žalobkyně nenamítala porušení § 2 a § 3 správního řádu ani neuvedla žádné skutečnosti, pro něž nebyla schopna plnit účel pobytu na území České republiky. Kromě toho odvolání žalobkyně nebylo ani přes výzvu prvoinstančního orgánu doplněno.

6. V části vyjádření označené jako „B. Zdravotní stav účastnice řízení v souvislosti s plněním účelu pobytu na území“ žalovaná uvedla, že opětovně rekapituluje, že pobyt cizince na území České republiky je podmíněn plněním jednoho z konkrétních účelů aprobovaných zákonem o pobytu cizinců, přičemž v případě žádosti o udělení, resp. prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je vyžadováno dlouhodobé a kontinuální plnění předmětného účelu. Uvedené závěry potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 12. 2011, č.j. 7 As 82/2011-81, dle kterého: „Účelem pobytu zcela jistě zákonodárce nemínil pouze formální zapsání se do příslušných rejstříků, aniž by podnikatelská činnost byla fakticky na území České republiky vykonávána, neboť by tak došlo k obcházení smyslu a pravidel zákona. Zákon o pobytu cizinců stojí na principu, že pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem, a tyto činnosti musí být skutečně na území České publiky vykonávány.“ Pokud cizinec nenaplňuje na území České republiky účel, pro který mu bylo uděleno povolení k pobytu, je na místě mu toto povolení k pobytu na území České republiky neprodloužit. S ohledem na výše uvedené byla žalobkyně povinna plnit účel povoleného pobytu na území České republiky, přičemž této povinnosti žalobkyně nedostála, jak ostatně potvrdila v žalobě, když uvedla, že nepříznivý zdravotní stav zapříčiněný několika operacemi a následnou rekonvalescencí jí bránil ve výkonu podnikatelské činnosti. Žalobkyně si proto musela být vědoma, že neplní účel povoleného pobytu na území České republiky. Žalovaná je toho názoru, že není dostatečným důvodem pro odhlédnutí od naplnění důvodů pro neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu skutečnost, že žalobkyně pobývá na území České republiky od roku 2004 a dle jejího vyjádření je odkázána vzhledem ke svému nepříznivému zdravotnímu stavu na péči ze strany své dcery. Žalobkyně je povinna se po celou dobu pobytu na území České republiky chovat v souladu s českým právním řádem a platnými zákony a předpisy. Tím, že neplnila účel povoleného pobytu na území České republiky, tuto povinnost zásadním způsobem porušila. Vzhledem ke skutečnosti, že zdravotní stav žalobkyně je dle jejího vyjádření velmi neuspokojivý a tato je proto odkázána na péči ze strany své dcery ve společné domácnosti, vyvstává otázka, proč žalobkyně v daném případě nepožádala o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny.

7. V části vyjádření označené jako „C. Neposouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí (§ 174a zákona č. 326/1999 Sb.)“ žalovaná uvedla, že prvoinstanční orgán, resp. i žalovaná není povinna v každém rozhodnutí týkajícího se pobytového oprávnění cizince zkoumat přiměřenost rozhodnutí ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. žalovaná v této souvislosti odkazuje na judikaturu správních soudů, konkrétně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017, č.j. 10 Azs 206/2016-48, v němž Nejvyšší správní soud v bodě 40 k posouzení přiměřenosti uvedl zejména následující: „Povinnost posoudit přiměřenost rozhodnutí vzhledem k jeho dopadům do soukromého a rodinného života cizince nelze vztahovat na všechna rozhodnutí učiněná dle zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 1. 2017, čj. 9 Azs 288/2016-30, bod 23, a ze dne 18. 11. 2015, čj. 6 Azs 226/2015-27, bod 11). Typicky se posoudí přiměřenost rozhodnutí, u nichž to zákon o pobytu cizinců výslovně stanoví, tj. například v případě rozhodování dle § 19 odst. 1, § 37 odst. 2, § 46a odst. 2 zákona o pobytu cizinců a některých dalších rozhodnutí.“ Výše uvedený názor je akceptován i konstantní judikaturou správních soudů, např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2017, č.j. 9 Azs 288/2016-30 (bod 23), resp. ze dne 18. 11. 2015, č.j. 6 Azs 226/2015-27 (bod 11), atd. Mimo jiné i ze samotného § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že: „Přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví.“ Na základě výše uvedeného je tedy zřejmé, že prvoinstanční orgán ani žalovaná nemusela ve svém rozhodnutí posuzovat přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Nelze tedy hovořit o nezákonném postupu žalované a prvoinstančního orgánu, když nebyl posuzován zásah do soukromého a rodinného života žalobkyně.

8. Závěrem žalovaná uvedla, že jak již bylo uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaná se plně ztotožňuje s právním názorem prvoinstančního orgánu, který zamítl žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za tehdejším účelem „výkonný manažer – účast v právnické osobě“ podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 s odkazem na § 37 odst. 1 písm. b) správního řádu (správně zřejmě: zákona o pobytu cizinců). Žalovaná je toho názoru, že v průběhu řízení byl v souladu s § 3 správního řádu dostatečně zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a rovněž, že spisový materiál obsahuje dostatečné podklady ve smyslu § 50 odst. 2 správního řádu pro vydání výše uvedeného rozhodnutí.

IV.

Posouzení věci soudem

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a žalovaná souhlasily s projednáním věci bez jednání, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. o věci samé bez jednání.

10. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

11. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, a to odkazem na ustanovení § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců s tím, že „účastnice řízení neplní účel, pro který jí byl dlouhodobý pobyt udělen“.

12. Prvoinstanční orgán v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl: „Dne 12.8.2010 podala účastnice řízení u Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Brno (dále jen ICP Brno) žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného dle § 42 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb. za někdejším účelem „výkonný manažer - účast v právnické osobě". ICP Brno tuto žádost zaevidoval a řízení o ní vedl pod č.j.: CPBR-11145/CI-2010-064061. Řízení o žádosti účastnice řízení bylo usnesením ICP Brno ze dne 21. 9. 2010 zastaveno z důvodu dle ust. § 66 odst. 1 písm. c) zák. č. 326/1999 Sb., správní řád, v tehdy platném znění, neboť nebyl doložen doklad prokazující účel pobytu na území. Proti uvedenému usnesení účastnice řízení podala včasné odvolání. Rozhodnutím odvolacího orgánu (Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců) ze dne 1. 12. 2011, č.j. MV-9422-5/SO-2011 bylo usnesení ICP Brno zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému rozhodnutí. Důvodem takového postupu odvolacího orgánu byla zřejmě skutečnost, že ve správním spise je založen opis notářského zápisu z valné hromady společnosti SAVA RMZ, s.r.o. se sídlem Vodařská 232/2, Brno, podle něhož byla účastnice řízení jmenována jednatelkou této společnosti je dne 20. 8. 2010, a dále návrh na zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku. Tyto doklady jsou podle odvolacího orgánu přijatelným dokladem o účelu pobytu, neboť zápis jednatele do obchodního rejstříku nemá konstitutivní účinky. Výpis z obchodního rejstříku tak nemusí být jediným dokladem prokazujícím účel pobytu cizince na území. ICP Brno tak nesprávně trval na předložení výpisu z obchodného rejstříku. V souladu s článkem II. odstavec 4 zák. č. 427/2010 Sb. je to namísto policie správní orgán, který je příslušný k dokončení řízení o této žádosti. Žádost pak ve smyslu čl. II odst. 1 zák. č. 427/2010 Sb. posuzuje dle znění zákona č. 326/1999 Sb. účinného do 31. 12. 2010. Správní orgán tedy v rámci nového posouzení žádosti zjistil, že účastnice řízení stále není v obchodním rejstříku zapsána jako jednatelka společnosti SAVA RMZ, s.r.o. K žádosti však doložila výpis z obchodního rejstříku společnosti VIKOLSPOL, s.r.o. se sídlem Vodařská 232/2, 619 00 Brno, ze kterého vyplývá, že se stala 1. 6. 2011 jednatelkou této společnosti. Správní orgán však shledal v tom, že účastnice řízení nebyla téměř rok zapsána v Obchodním rejstříku jako jednatelka společnosti SAVA RMZ, s.r.o. závažnou překážku jejího pobytu na území, neboť povinností jednatele bylo zajistit, aby byl bezodkladně zapsán v obchodním rejstříku. Tato povinnost byla účastnicí řízení hrubě porušena, a navíc se tím vyhnula i nebezpečí, že by její jmenování jednatelkou případně mohlo být prohlášeno rejstříkovým soudem za neplatné. Žádost tak rozhodnutím ze dne 19. 9. 2012, č.j. OAM-4633-12/DP-2012, správní orgán zamítnul, když naznal, že účastnice řízení tím, že byla shledána závažná překážka jejího pobytu na území, přestala splňovat jednu z podmínek pro prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za někdejším účelem označovaným jako „výkonný manažer - účast v právnické osobě“. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno včasné odvolání, odvolací orgán (Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců) rozhodnutím ze dne 27.2.2015, č.j. MV-142893-3/SO-2012, toto rozhodnutí správního orgánu zrušila a věc mu vrátila k novému projednání s tím, že vycházel zřejmě s nedostatečně zjištěného stavu věci. Správní orgán tedy v návaznosti na rozhodnutí odvolacího orgánu opětovně věc projednal. Na tomto místě je vhodné uvést, že ve smyslu čl. II odst. 1 zák. č. 427/2010 Sb., správní orgán posuzuje žádosti o vydání povolení dlouhodobému pobytu podané před 1. 1. 2011 dle zák. č. 326/1999 Sb., ve znění tohoto zákona účinném do 31.12.2010. Zákon č. 326/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2010 pod účel podnikání zahrnoval pouze činnosti, které byly podnikáním ve smyslu v té době platného ust. § 2 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Například šlo o podnikání na základě živnostenského oprávnění. Výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti nebyla ve smyslu výše uvedeného ustanovení obchodního zákoníku podnikáním a není ani podnikáním dle současného znění ust. § 420 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Protože zákon č. 326/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2010, neměl pro své účely pojem „podnikání“ nijak vymezen, bylo třeba vyjít z vymezení tohoto pojmu uvedeného v obchodním zákoníku, nyní v zákoníku občanském. Zákon č. 326/1999 Sb., v současnosti účinném znění, již výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva podřazuje pod účel dlouhodobého pobytu podnikání. Správní orgán však postupuje při posuzování této žádosti dle znění zákona č. 326/1999 Sb. účinného do 31. 12. 2010. Tedy jestliže účastnice řízení požádala o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem „výkonný manažer – účast v právnické osobě" jako jednatelka společnosti s ručením omezeným, pak správní orgán posuzuje, zda účastnice řízení splňuje podmínky vydání povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem nikoliv za účelem podnikání dle zák. č. 326/1999 Sb. účinného do 31. 12. 2010. Současně je třeba uvést, že správní orgán posuzuje žádost účastnice řízení dle právního stavu existujícího před 1. 1. 2011 (tedy dle zák. č. 326/1999 Sb. účinného do 31.12.2010) ovšem rozhoduje na základě skutkového stavu tak, jak byl zjištěn ke dni vydání tohoto rozhodnutí. Jinými slovy správní orgán zkoumal, zda účastnice řízení v současnosti splňuje podmínky pro prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, a to podmínky stanovené zák. č. 326/1999 Sb. v jeho znění účinném do 31.12.2010. Podmínky pro prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu jsou zákonem č. 326/1999 Sb. vymezeny jednak positivně, a to například v podobě náležitostí žádosti, a jednak negativně v podobě důvodů pro neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Jednou ze základních podmínek pro prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je skutečnost, že cizinec plní i nadále účel povoleného pobytu na území. V případě, že tomu tak není, je dán důvod pro neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu uvedený v § 37 odst. 1 písm. b) zák. č. 326/1999 Sb. Z veřejného rejstříku správní orgán zjistil, že účastnice řízení není a nikdy nebyla zapsána v tomto rejstříku jako jednatelka společnosti SAVA RMZ s.r.o. V účetní závěrce této společnosti za rok 2010 sestavené dne 24.9.2011, která je součástí sbírky listin veřejného rejstříku, vůbec účastnice řízení nefiguruje v seznamu jednatelů této společnosti, tedy sama společnost SAVA RMZ s.r.o. konstatovala, že účastnice řízení nebyla ke dni sestavení účetní závěrky její jednatelkou. Součástí sbírky listin veřejného rejstříku je i stejnopis notářského zápisu ze dne 7.7.2014 o rozhodnutí valné hromady této společnosti, ze kterého vyplývá, že došlo k odvolání všech stávajících jednatelů této společnosti. Mezi jmény odvolaných jednatelů společnosti ovšem nefiguruje jméno účastnice řízení. Účastnice řízení, jak navíc správní orgán zjistil, nebyla nikdy společností SAVA RMZ, s.r.o. zaregistrována u příslušné správy sociálního zabezpečení k platbám pojistného na sociální zabezpečení. Správní orgán dále v této souvislosti ověřil u notářky JUDr. M. M., že k žádosti doložený zápis ze zasedání valné hromady této společnosti ze dne 20.8.2010 nebyl falzem, nicméně, jak ověřil u Krajského soudu v Brně, návrh na zápis účastnice řízení, jakož i dalších jednatelů v tento den jmenovaných do funkce, nebyl u tohoto soudu nikdy podán. Z uvedeného je tak zřejmé, že účastnice řízení, ačkoliv byla valnou hromadou dne 20.8.2010 jmenována jednatelkou společnosti SAVA RMZ s.r.o. muselo by krátce poté dojít k jejímu odvolání z této funkce, když nebyl ani podán notářkou připravený návrh na zápis účastnice řízení a dalších osob do v té době obchodního rejstříku. Sama společnost účastnici řízení neuvádí v listinách jí vyhotovených včetně notářského zápisu jako jednatelku. Jde-li o společnost VIKOLSPOL s.r.o., dle informací obsažených ve veřejném rejstříku, účastnice řízení byla její jednatelkou od 11.6.2011 do 27.3.2015, kdy byla z této funkce odvolána. Správní orgán tedy ve veřejném rejstříku zjistil, že účastnice řízení po tomto datu nebyla již v žádné obchodní společnosti či družstvu zapsána jako jeho statuární orgán či jeho člen. Dle § 8 odst. 1 zák. č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob, v platném znění, proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti. Správní orgán tak na základě důvěry v zápisy ve veřejném rejstříku konstatuje, že účastnice řízení není v současnosti statutárním orgánem žádné obchodní korporace. Tedy nepodílí se na podnikání obchodní společnosti či družstva jako její statutární orgán nebo jeho člen od 27.3.2015 dosud. Není-li účastnice řízení statutárním orgánem obchodní korporace nebo jeho členem, pak nemůže plnit účel dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu označovaný jako „ výkonný manažer - účast v právnické osobě“, neboť není účastna v žádné právnické osobě, natož pak v obchodní korporaci. Účastnice řízení tak dle zjištěných údajů neplní, resp. ani nemůže plnit, účel dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu. Na tomto místě je vhodné připomenout, že je to účastnice řízení, která žádá o prodloužení dlouhodobého pobytu a je na ní, aby prokázala splnění podmínek pro jeho prodloužení. Sama přitom musí vědět, že je nesplňuje, tedy že účel pobytu neplní. Nadto se účastnice řízení seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí, musela tak nevyhnutelně postřehnout, že správní orgán zjistil, že neplní účel pobytu na území. Její právní zástupkyně si poté ještě vyžádala dodatečnou lhůtu pro vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí, přesto nebyl učiněn žádný krok k tomu, aby se účastnice řízení stala statutárním orgánem některé obchodní korporace, aby mohla vůbec naplňovat účel svého dosavadního pobytu na území. Nezbývá tedy než uzavřít, že účastnice řízení neplní účel pobytu na území. Dle ust. § 44a odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb. se na prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu obdobně vztahují ustanovení téhož zákona týkající se prodloužení doby pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů, tedy ustanovení § 35 odst. 2 a 3. Dle ustanovení § 35 odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb., nelze dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza dle ustanovení § 37 téhož zákona. Dle ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno. Tedy v případě žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu správní orgán dobu platnosti tohoto povolení v souladu s ust. § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s ust. § 37 odst. 1 písm. b) zák. č. 326/1999 Sb. neprodlouží, jestliže cizinec neplní účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu na území vydáno. Účastnice řízení tedy tím, že není statutárním orgánem obchodní korporace účel dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu neplní a ani plnit nemůže, neboť to, že je cizinec statutárním orgánem obchodní korporace, je nezbytným předpokladem plnění účelu označovaného „výkonný manažer-účast v právnické osobě“. Na tomto místě si správní orgán dovoluje podotknout, že se již nezabýval tím, že účastnice řízení evidentně neplnila účel povoleného dlouhodobého pobytu v minulosti (8/2010 - 6/2011, 3/2015 - dosud), když ve skutečnosti nebyla jednatelkou společnosti SÁVA RMZ, s.r.o. V tomto jednání by bylo nejspíše nutno spatřovat jinou závažnou překážku pobytu účastnice řízení na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. k) zák. č. 326/1999 Sb. a tedy další důvod pro neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Ale vzhledem k tomu, že je prokázáno, že účastnice řízení účel dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu neplní, považuje správní orgán za nadbytečné se v tomto rozhodnutí zabývat dalším důvodem pro neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Po shromáždění podkladů rozhodnutí správní orgán v souladu s ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vyrozuměl účastnici řízení oznámením č.j. OAM-4633-6/DP-2012 ze dne 23. 6. 2015 o možnosti seznámit se s těmito podklady, vyjádřit se k nim a případně navrhnout jejich doplnění. Této možnosti účastnice řízení prostřednictvím někdejší právní zástupkyně využila dne 3. 7. 2015 a do protokolu sepsaném o tomto úkonu uvedla, že se vyjádří do 15 dnů. Namísto vyjádření správní orgán obdržel den 17.7.2015 oznámení nynější právní zástupkyně o převzetí právního zastoupení a současně i žádost o přerušení řízení o této žádosti za účelem nastudování spisu. Správní orgán žádosti o přerušení řízení vyhověl a řízení o ní přerušil, ovšem nevyhověl jí zcela, řízení nepřerušil na požadovaných 30 dnů, ale na dobu kratší. Do dnešního dne však žádné vyjádření účastnice řízení k podkladům tohoto rozhodnutí neobdržel. Protože vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí je právem nikoliv povinností účastníka řízení, správní orgán přistoupil k vydání tohoto rozhodnutí. S ohledem na uvedené má správní orgán za to, že v řízení byla prokázána existence skutečnosti, která je důvodem pro zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu ust. § 44a odst. 3 ve spojení s ust. § 35 odst. 3 ve spojení s ust. § 37 odst. 1 písm. b) zák. č. 326/1999 Sb. Vzhledem k zjištěnému správní orgán rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí.

13. Žalovaná pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla: „Ze spisového materiálu a informačního systému cizinců dle § 158 zákona č. 326/1999 Sb., vyplývá, že paní M.M. (dále jen „účastnice řízení“) pobývala na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za tehdejším účelem „výkonný manažer - účast v právnické osobě“ s platností od 28. 8. 2008 do 27. 8. 2010. Dne 11. 8. 2010 podala účastnice řízení u Policie České republiky, Oblastního ředitelství cizinecké police Brno, žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za tehdejším účelem „výkonný manažer - účast v právnické osobě.“ Usnesením č. j. CPBR-11145/CI-2010-064061 ze dne 20. 9. 2010 bylo řízení zastaveno podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb„ správní řád, v tehdy platném znění, neboť nebyl předložen doklad prokazující účel pobytu na území. Proti uvedenému usnesení účastnice řízení podala včasné odvolání. Rozhodnutím odvolacího orgánu (Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců), č. j. MV-9422-5/SO-2011 ze dne 1. 12. 2011 bylo usnesení zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému rozhodnutí. Do spisového materiálu byl založen výpis z obchodního rejstříku společnosti SAVA RMZ s.r.o., přičemž účastnice řízení zde nebyla uvedena jako jednatelka či společnice výše uvedené společnosti. Současně byl do spisového materiálu založen také výpis z obchodního rejstříku společnosti VIKOLSPOL s.r.o., v němž účastnice řízení figurovala jako jedna z jednatelů zmíněné společnosti. Dne 20. 6. 2012 správní orgán I. stupně vyzval účastnici řízení k seznámení se s poklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Písemnost byla doručena zmocněné zástupkyni Mgr. Sedlákové dne 25. 6. 2012. Účastnice řízení této možnosti využila a dne 29. 6. 2012 se dostavila ke správnímu orgánu I. stupně k nahlížení do spisového materiálu. Dne 17. 7. 2012 byl správnímu orgánu I. stupně doručen ověřený výpis z obchodního rejstříku společnosti VIKOLSPOL s.r.o., v němž účastnice řízení figurovala jako jedna z devatenácti jednatelů dané společnosti. K předmětnému výpisu z obchodního rejstříku bylo rovněž doloženo vyjádření účastnice řízení k nahlížení do spisového materiálu. V něm namítá, že po prostudování spisového materiálu neshledala žádné důvody pro zamítnutí žádosti. V případě, že by správní orgán I. stupně měl v úmyslu její žádost zamítnout, žádá jej o poskytnutí informací o řízení a sdělení konkrétních důvodů pro jeho postup. Správní orgán I. stupně dne 31. 7. 2012 vyrozuměl účastnici řízení o tom, že z ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. vyplývá právo účastníka řízení pouze na informace o daném řízení, nikoliv o právu znát obsah rozhodnutí před jeho vydáním. Do spisového materiálu byl založen výpis z obchodního věstníku společnosti SAVA RMZ s.r.o. Na základě opatření proti nečinnosti č. j. MV-76627/4/SO-2012 ze dne 10. 8. 2012 byla správnímu orgánu I. stupně uložena povinnost rozhodnout o žádosti účastnice řízení do 30 dnů ode dne doručení daného opatření. Po přezkoumání žádosti účastnice řízení a spisového materiálu dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu účastnice řízení na území, a proto její žádost zamítl podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. k) zákona č. 326/1999 Sb. K uvedenému závěru vedly správní orgán I. stupně následující skutečnosti. Účastnice řízení doložila ke své žádosti jako účel svého pobytu návrh na změnu údajů v obchodním rejstříku u společnosti SAVA RMZ s.r.o., v němž byl navrhován zápis 5 osob jako jednatelů dané společnosti, včetně účastnice řízení. Návrh však nebyl opatřen podacím razítkem, které by osvědčilo, že tento návrh byl skutečně podán. Účastnice řízení dále předložila ověřenou kopii notářského zápisu z valné hromady společnosti SAVA RMZ s.r.o. Šetřením v obchodním rejstříku však bylo zjištěno, že účastnice řízení není a nikdy nebyla zapsána jako jednatelka SAVA RMZ s.r.o. Účastnice řízení svým jednáním porušila § 32 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, neboť nepodala návrh na zápis údajů bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti. Při posouzení přiměřenosti rozhodnutí ve smyslu § 174a zákona ě. 326/1999 Sb. vycházel správní orgán I. stupně z následujících skutečností. Na území České republiky pobývá manžel účastnice řízení na základě povolení k dlouhodobému pobytu, přičemž tento nesdílí společnou domácnost s účastnicí řízení. Na území se rovněž nachází dcera účastnice řízení, která zde má povolen trvalý pobyt, avšak taje už dospělá. Vzhledem k tomu, že účastnice řízení je na území od roku 2005, nemohlo dojít k přetrhání jejich vazeb k zemi původu. Dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života účastnice řízení je tedy dle názoru správního orgánu I. stupně přiměřený. Rozhodnutí č. j. OAM-4633-12/DP-2012 ze dne 19. 9. 2012 bylo doručeno zmocněné zástupkyni Mgr. S. dne 21. 9. 2012. Účastnice řízení podala dne 24. 9. 2012 včasné odvolání, v němž namítá, že právní úprava neobsahuje žádnou lhůtu k podání návrhu na zápis skutečností do obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., předal spisový materiál, v souladu s § 88 odst. 1 téhož zákona, Komisi ke konečnému rozhodnutí. Dne 15. 10. 2013 byl správnímu orgánu I. stupně předložen dodatek k nájemní smlouvě ze dne 11. 10. 2012. Dne 18. 4. 2014 byla do spisového materiálu založena smlouva o nájmu bytu a kopie cestovního dokladu účastnice řízení. Po přezkoumání spisového materiálu Komise dospěla k závěru, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného stavu věci a tedy v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb. Další pochybení správního orgánu I. stupně Komise shledala v případě postupu správního orgánu I. stupně, který po zjištění, že podaná žádost trpí vadami, nevyzval účastnici řízení k odstranění vad žádosti dle § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. Na základě výše uvedeného Komise zrušila rozhodnutí správního orgánu I. stupně č. j. OAM-4633-12/DP-2012 ze dne 19. 9. 2012 a vrátila mu věc k novému projednání. Rozhodnutí Komise č. j. MV-142893-3/SO-2012 ze dne 27. 2. 2015 nabylo právní moci dne 4. 3. 2015. Do spisového materiálu byl založen výpis z obchodního rejstříku společnosti SAVA RMZ s.r.o. ze dne 2. 4. 2015, dle něhož účastnice řízení nefigurovala na žádné pozici v uvedené společnosti. V případě výpisu z obchodního rejstříku společnosti VIKOLSPOL s.r.o. ze stejného dne bylo zjištěno, že účastnice řízení v dané společnosti figurovala jako jednatelka v období od 3. 10. 2011 do 27. 3.2015. Správní orgán I. stupně dne 13. 4. 2015 požádal notářku JUDr. M. M. o ověření pravosti zápisu ze zasedání valné hromady společnosti SAVA RZ s.r.o. ze dne 20. 8. 2010, neboť jediným bodem programu valné hromady bylo jmenování šestice jednatelů dané společnosti, kteří ovšem nikdy nebyli zapsáni do obchodního rejstříku. Téhož dne rovněž správní orgán I. stupně požádal Krajský soud v Brně o sdělení, zda u něj byl podán návrh na změnu údajů v obchodním rejstříku, týkající se zápisu šesti nových jednatelů společnosti SAVA RMZ, s.r.o. Dne 20. 4. 2015 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno sdělení notářky JUDr. M. M., v němž uvádí, že v její kanceláři je veden spis N 422/2010, v němž je založen záznam s žádostí jednoho ze společníků společnosti SAVA RMZ s.r.o. o sepsání konceptu zápisu z valné hromady, návrhu na zápis změny údajů v obchodním rejstříku, přípravu čestných prohlášení a podpisových vzorů. Notářskou kanceláří bylo vyhotoveno celkem pět čestných prohlášení a ověřeno třináct podpisů především příslušníků ukrajinské národnosti. Na závěr JUDr. M. uvedla, že jí není známo, proč nebyl podán návrh na změnu skutečností u Krajského soudu v Brně. Dne 14. 5. 2015 obdržel správní orgán I. stupně sdělení Krajského soudu v Brně, z něhož vyšlo najevo, že společnost SAVA RZM, s.r.o. u něj nepodala návrh na zápis změn u uvedené společnosti. Do spisového materiálu byl založen výpis z živnostenského rejstříku, dle něhož paní M.M., narozená dne …, disponovala živnostenským oprávněním v období od 25. 2. 1998 do 30. 6.2008. Dne 15. 6. 2015 požádal správní orgán I. stupně Městkou správu sociálního zabezpečení v Brně o sdělení, zdaje účastnice řízení vedena v evidenci plátců pojistného na sociální zabezpečení, a jestli u něj byla vedena v souvislosti s výkonem funkce jednatelky ve společnosti s ručením omezeným. Na základě sdělení Městské správy sociálního zabezpečení v Brně ze dne 19. 6. 2015 bylo zjištěno, že účastnice řízení je evidována v registru zaměstnavatelů jako zaměstnanec společnosti VIKOLSPOL s.r.o. od 1.6. 2011, ovšem nikdy nebyla evidována u společnosti SAVA RMZ, s.r.o. Správní orgán I. stupně vyrozuměl účastnici řízení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Dne 3. 7. 2015 se ke správnímu orgánu I. stupně dostavila jako zmocněná zástupkyně účastnice řízení Mgr. Sedláková k nahlížení do spisového materiálu. Dne 17. 7. 2015 obdržel správní orgán I. stupně oznámení o převzetí právního zastoupení účastnice řízení Mgr. Pavlínou Zámečníkovou společně se žádostí o přerušení řízení po dobu 30 dnů z důvodu potřeby seznámení se se spisovým materiálem. Správní orgán I. stupně této žádosti částečně vyhověl, když řízení přerušil o 7 dnů. Usnesení č. j. OAM- 4633-34/DP-2012 (MV-6610-21/OAM-2012) ze dne 26. 7. 2015 bylo doručeno zmocněné zástupkyni účastnice řízení dne 27. 7. 2015. Do spisového materiálu byl založen protokol ze dne 4. 8. 2015 o předání vízového pobytového štítku č. FA 140966. Dne 24. 8. 2015 byla účastnice řízení vyrozuměna správním orgánem I. stupně o pokračování v řízení. Po přezkoumání žádosti účastnice řízení a spisového materiálu dospěl správní orgán I. stupně k následujícímu závěru. Šetřením v obchodním rejstříku bylo zjištěno, že účastnice řízení není a nikdy nebyla zapsána jako jednatelka společnosti SAVA RMZ s.r.o. Mimo to účastnice řízení nebyla uvedena v účetní uzávěrce společnosti v seznamu jednatelů ani nebyla nikdy zaregistrována společností SAVA RMZ s.r.o. u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení k platbám na pojistné na sociální zabezpečení. Sdělením Krajského soudu v Brně bylo dále zjištěno, že u něj nikdy nebyl podán návrh na zápis účastnice řízení jako jednatelky předmětné společnosti. Kromě toho samotná společnost SAVA RMZ s.r.o. neuvádí účastnici řízení na jí vyhotovených listinách včetně notářského zápisu jako jednatelku společnosti. V případě společnosti VIKOLSPOL s.r.o. vyšlo najevo, že účastnice řízení byla jednatelkou této společnosti od 11. 6. 2011 do 27. 3. 2015, kdy byla z funkce odvolána. V současné době účastnice řízení není statutárním orgánem žádné obchodní společnosti, tzn. nepodílí se na podnikání obchodní společnosti či družstva jako její statutární orgán od 27. 3. 2015. S ohledem na výše uvedené má správní orgán I. stupně za to, že účastnice řízení neplní účel dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu, a proto zamítl její žádost podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Rozhodnutí č. j. OAM-4633-36/DP-2012 (MV-6610-23/OAM-2012) ze dne 26. 8. 2015 bylo doručeno zmocněné zástupkyni účastnice řízení dne 27. 8. 2015. Dne 10. 9. 2015 podala účastnice řízení včasné blanketní odvolání, které nebylo ani po výzvě správního orgánu I. stupně doplněno. Vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., předal spisový materiál, v souladu s § 88 odst. 1 téhož zákona, Komisi ke konečnému rozhodnutí. Dne 1. 7. 2016 byla Komisi postoupena smlouva o podnájmu bytu ze dne 15. 4. 2016 a kopie cestovního dokladu účastnice řízení s platností od 30. 11. 2015 do 30. 11. 2025. Komise přezkoumala napadené rozhodnutí a průběh správního řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo v rozsahu, v jakém jí ukládá § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. a dospěla k následujícímu právnímu závěru. Podle § 44a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. „Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3 a 7 a § 47 vztahuje obdobně. “ Podle § 35 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. „Dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud policie shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).“ Podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. „Policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno.“ Podle čl. II odst. 1 zákona č. 427/2010 Sb. „Řízení podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Podle čl. II odst. 4 zákona č. 427/2010 Sb. „Řízení o udělení, prodloužení platnosti a doby pobytu na dlouhodobé vízum, povolení k dlouhodobému pobytu, povolení k přechodnému pobytu, prodloužení doby platnosti těchto oprávnění a řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k přechodnému pobytu zahájená do 31. prosince 2010 dokončí ministerstvo podle dosavadní právní úpravy.“ Komise konstatuje, že správní orgán I. stupně opětovně postupoval v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb. a zákonem č. 326/1999 Sb. Ze spisového materiálu vyplývá, že účastnice řízení podala dne 11. 8. 2010 žádost o prodloužení doby platnosti povolení dlouhodobému pobytu za tehdejším účelem „výkonný manažer - účast v právnické osobě.“ Vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že účastnice řízení neplní účel, pro který ji byl dlouhodobý pobyt vydán, zamítl její žádost podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 s odkazem na § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Komise konstatuje, že pobyt účastníka řízení na území České republiky je podmíněn plněním jednoho z konkrétních účelů aprobovaných zákonem č. 326/1999 Sb., přičemž v případě žádosti o udělení, resp. prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je vyžadováno dlouhodobé a kontinuální plnění předmětného účelu. Uvedené závěry potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 As 82/2011-81 ze dne 27. 12. 2011, dle kterého: „Účelem pobytu zcela jistě zákonodárce nemínil pouze formální zapsání se do příslušných rejstříků, aniž by podnikatelská činnost byla fakticky na území České republiky vykonávána, neboť by tak došlo k obcházení smyslu a pravidel zákona. Zákon o pobytu cizinců stojí na principu, že pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem, a tyto činnosti musí být skutečně na území České publiky vykonávány.“ Z právě uvedeného vyplývá, že podmínkou pro prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání je splnění formální a materiální podmínky podnikání. Formální podmínka je splněna zápisem cizince do příslušného rejstříku. Splnění materiální podmínky je poté podmíněno faktickým výkonem podnikání, tedy v tomto případě jednatelské činnosti, po převážnou dobu platného pobytového oprávnění na území České republiky, kumulativně. Komise se po prostudování spisového materiálu ztotožňuje se závěrem správního orgánu I. stupně, že účastnice řízení ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně neplnila účel pobytu, neboť nebyla zapsána jako jednatelka společnosti SAVA RMZ, s.r.o. v obchodním rejstříku, nefigurovala v účetních uzávěrkách dané společnosti v seznamu jednatelů, ani nikdy nebyla registrována danou společností u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení k platbám na pojistné na sociální zabezpečení. Šetřením v živnostenském rejstříku rovněž vyšlo najevo, že účastnice řízení nedisponovala živnostenským oprávněním. V případě působení účastnice řízení ve společnosti VIKOLSPOL s.r.o. je spisovým materiálem prokázáno, že účastnice řízení byla vedena jako jednatelka v uvedené společnosti od 1. 6. 2011 do 3. 4. 2015 (tj. ke dni vydání rozhodnutí již prokazatelně nesplňovala ani formální podmínku pro výkon podnikatelské činnosti). Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnosti vyplývající ze sdělení Městské správy sociálního zabezpečení v Brně ze dne 19. 6. 2015, a to že k tomuto dni byla účastnice řízení evidována jako zaměstnanec společnosti VIKOLSPOL s.r.o., neboť účastnice řízení nebyla oprávněna podnikatelskou činnost vykonávat. Komise uvádí, že řízení o žádosti o povolení, resp. i prodloužení dlouhodobého pobytu je jako správní řízení ovládáno zásadou jednotnosti. To znamená, že řízení před správním orgánem I. stupně i řízení odvolací, tvoří jeden celek. Odvolací orgán tak má povinnost vycházet ze skutkového a právního stavu ke dni vydání svého rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 24/2011 ze dne 7. 4. 2011). Komise šetřením v obchodním a živnostenském rejstříku ověřila, že ani ke dni vydání rozhodnutí Komise účastnice řízení nesplňuje formální podmínku pro výkon podnikatelské činnosti, neboť nedisponuje platným živnostenským oprávněním ani není zapsána jako statutární orgán v obchodním rejstříku. S ohledem na výše uvedené je tedy Komise přesvědčena, že správní orgán I. stupně nepochybil, když žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání zamítl podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 s odkazem na § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., neboť účastnice řízení v době vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně neplnila účel pobytu. Napadené rozhodnutí č. j. OAM-4633-36/DP-2012 (MV-6610-23/OAM-2012) ze dne 26. 8. 2015 bylo vydáno v souladu s právními předpisy, konkrétně v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb. a zákonem 326/1999 Sb., a dále Komise v průběhu správního řízení I. stupně neshledala existenci vad řízení, které by mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí č. j. OAM-4633-36/DP-2012 ze dne 26. 8. 2015 s právními předpisy. Komise má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci a v mezích správního uvážení. V rámci odvolacího řízení byla Komisi postoupena smlouva o podnájmu bytu a kopie cestovního dokladu účastnice řízení. K uvedeným dokladům Komise podotýká, že jsou ve vztahu k důvodu pro zamítnutí žádosti účastnice řízení irelevantní.

14. Porovnáním obsahu odůvodnění prvoinstančního a napadeného rozhodnutí se žalobou, vyplývá, že žalobkyně v žalobě nijak nerozporovala správnost závěrů v těchto rozhodnutích uvedených. Tedy správnost závěru o tom, že „účastnice řízení neplní účel, pro který jí byl dlouhodobý pobyt udělen“.

15. V této souvislosti je nezbytné žalobkyni upozornit na existenci ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s., podle kterého žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Na základě ustanovení § 75 odst. 2 věta první s.ř.s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí.

16. Z právě citovaných ustanovení vyplývá, že formulovat námitky proti napadenému rozhodnutí, resp. tvrdit skutečnosti prokazující nezákonnost napadeného rozhodnutí leží výhradně na žalobkyni. Soud není oprávněn za žalobkyni dohledávat eventuální důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí, které žalobkyně sama konkrétním způsobem netvrdí.

17. Chtěla-li být proto žalobkyně se žalobou úspěšná, bylo její povinností zpochybnit správnost konkrétních závěrů žalované uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Platí-li pak podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, že policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno, a žalobkyni se v soudním řízení nepodařilo vyvrátit správnost závěru správních orgánů, že žalobkyně „neplní účel pobytu“, nelze napadené rozhodnutí považovat za nezákonné.

18. Skutečnosti tvrzené žalobkyní o jejím „zdravotním stavu“ jsou pak skutečnostmi zcela novými, které žalobkyně ani náznakem neuplatnila ve správním řízení. Jak stanoví § 75 odst. 1 s.ř.s., při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soudní řízení není pokračováním řízení správního, neboť soud není oprávněn přihlížet ke skutečnostem, které zde nebyly v době vydání napadeného rozhodnutí.

19. Neuplatnila-li žalobkyně skutečnosti o jejím „zdravotním stavu“ ve správním řízení, nemůže správní orgánům oprávněně vytýkat, že se těmito netvrzenými skutečnostmi nezabývaly. Dlužno doplnit, že se správní orgány neměly ani nemohly „zabývat otázkou, z jakého důvodu žalobkyně neplnila účel dlouhodobého pobytu“. Pro aplikaci ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je podstatné, zda cizinec „plní“ či „neplní“ účel pobytu, nikoli z „jakého důvodu jej neplní“. Skutkový stav ve vztahu k závěru správních orgánů byl zjištěn dostatečně, a to znovu i ke dni vydání napadeného rozhodnutí, jak vyplývá z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně ostatně ani neuvedla, v čem, pro rozhodnutí podstatném, by se zjištěný skutkový stav věci změnil teprve v průběhu odvolacího řízení.

20. Nedůvodnou je i námitka žalobkyně o tom, že se správní orgány nesprávně „nezabývaly posouzením zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně“. Na rozdíl od důvodů uvedený v ustanovení § 37 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, pro které bylo stanoveno, že je lze aplikovat: „za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při posuzování přiměřenosti policie přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.“, pro důvody uvedené v ustanovení § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nic takového stanoveno nebylo. Správní orgány tak nebyly povinny ani oprávněny se zabývat „posouzením zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně“.

V.

Rozhodnutí soudu

21. Soud neshledal žádný ze žalobkyní uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť není důvodná.

VI.

Odůvodnění neprovedení důkazů

22. Soud neprovedl žádný z žalobkyní navržených důkazů, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.

VII.

Náklady řízení

23. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, když měla ve věci plný úspěch. Jelikož žalované žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 27. červen 2019

Mgr. Alexandr Krysl v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru