Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 4/2021 - 59Rozsudek KSPL ze dne 09.04.2021

Prejudikatura

4 As 3/2008 - 78

4 Afs 235/2020 - 41

1 As 14/2020 - 28

6 As 67/2013 - 16


přidejte vlastní popisek

57 A 4/2021 - 59

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudce Mgr. Alexandra Krysla a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci

žalobce: M. M.
zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem
sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín

proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje
sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2020, č. j. PK-DSH/12585/20

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadené rozhodnutí a jemu předcházející správní řízení

1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 1. 2021, podanou dne 12. 1. 2021 u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“), domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2020, č. j. PK-DSH/12585/20 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Sušice, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 2. 10. 2020, č. j. 884/20/DOP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a provedené záznamy byly potvrzeny, resp. byla zamítnuta žádost žalobce o přerušení řízení.

2. Ze správního spisu soud zjistil následující průběh správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí žalovaného a které soud považuje za vhodné zrekapitulovat.

3. Žalobce podal dne 5. 2. 2020 (prostřednictvím právního zástupce) námitky proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvě k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 31. 1. 2020, které obdržel od Městského úřadu v Sušici (dále jen „námitky“). Námitky jsou formulovány velmi obecně, když žalobce nesouhlasí s veškerými provedenými záznamy bodů v registru řidičů, napadá provedený záznam, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů a navrhuje doplnění dokazování o způsobilé podklady, tedy rozhodnutí, kterými měl být žalobce uznán vinným z předmětných přestupků. Žalobce též požádal o zaslání do datové schránky právního zástupce rozhodnutí, kterými měl být žalobce uznán vinným z předmětných přestupků.

4. Dne 27. 3. 2020 vydal Městský úřad Sušice, odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen „prvostupňový orgán“) oznámení o zahájení řízení ve věci námitek žalobce, v rámci kterého poučil žalobce o právu navrhovat důkazy, vyjádřit své stanovisko, nahlížet do spisu a právu vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí.

5. Žalobce podáním ze dne 14. 4. 2020 označeným jako vyjádření se k podkladům správního spisu (žalobce je nesprávně označován jménem „M.“) požádal prvostupňový orgán o přerušení řízení do doby rozhodnutí o podaném návrhu na provedení přezkumného řízení ve věci napadeného rozhodnutí vydaného v blokovém řízení. Z přiloženého návrhu na provedení přezkumného řízení ze dne 14. 4. 2020 adresovaného Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje vyplývá, že žalobce navrhuje zahájení přezkumného řízení ve věci „rozhodnutí vydaného podřízeným správním orgánem, Policií ČR Klatovy dne 6. 1. 2020“, když mají existovat pochybnosti o přezkoumatelnosti daného rozhodnutí a souladu jeho vyhotovení s platnými právními předpisy. Odůvodnění návrhu obsahuje obecně formulovanou argumentaci, kterou žalobce, resp. jeho právní zástupce později univerzálně uplatňoval v celém průběhu správního řízení, jakož i ve své správní žalobě. Obecně formulované výhrady vůči náležitostem rozhodnutí, vůči němuž návrh směřuje, žalobce spatřuje ve zjevných formálních nedostatcích, které způsobují nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

6. Přípisem ze dne 26. 5. 2020 byl prvostupňový orgán informován Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Plzeňského kraje o sdělení ze dne 22. 5. 2020, kterým bylo reagováno na podnět žalobce na provedení přezkumného řízení ve věci přestupku ze dne 6. 1. 2020. Příslušný správní orgán na základě předmětného návrhu přezkoumal pokutový blok série AK/2018 číslo bloku: C2121243 týkající se přestupku žalobce ze dne 6. 1. 2020 a dospěl k závěru, že předmětný pokutový blok je plně způsobilý pro zápis bodů v bodovém hodnocení řidiče.

7. Prvostupňový orgán si dvěma přípisy ze dne 5. 6. 2020 vyžádal od příslušných policejních orgánů úředně ověřené kvalitní kopie pokutových bloků vyjmenovaných pěti přestupků žalobce, které se staly podkladem pro oznámení o uložené pokuty v blokovém řízení doručená prvostupňovému orgánu. Prvostupňový orgán obdržel od dotázaných policejních orgánů ověřené kopie vyžádaných pokutových bloků v rámci přípisů ze dne 9. 6. a 10. 6. 2020, které se tak staly součástí správního spisu.

8. Usnesením ze dne 14. 8. 2020, č. j. 884/20/DOP prvostupňový orgán určil žalobci lhůtu pěti pracovních dnů k navržení důkazů, vyjádření stanoviska, nahlížení do spisu a vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí o námitkách. V rámci odůvodnění pak prvostupňový orgán informoval o shromáždění veškerých písemností a důkazů, které opravňují prvostupňový orgán vydat rozhodnutí.

9. Žalobce, aniž by využil možnosti nahlédnout do správního spisu a seznámit se s podklady pro rozhodnutí o námitkách, zaslal prvostupňovému orgánu podání ze dne 27. 8. 2020 označené jako „vyjádření se k podkladům správního spisu“, v němž opět neuvádí jedinou konkrétní námitku ve vztahu k projednávaným záznamům o bodovém hodnocení předmětných pěti přestupků žalobce. Obsahem uvedeného vyjádření žalobce je pouze obecné pojednání o tom, jak mají být řádně vyplněny pokutové bloky, resp. jaké musejí mít náležitosti, aby byly způsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení účastníka. Závěrem navrhuje, aby prvostupňový orgán námitkám vyhověl a prohlásil záznamy v bodovém hodnocení účastníka za nezpůsobilé (aniž by žalobce specifikoval, které záznamy má na mysli), případně aby prvostupňový orgán u každého jednotlivého rozhodnutí prokázal způsobilost daného podkladu pro záznam bodového hodnocení účastníka a s tímto se v meritorním rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vypořádal.

10. Prvostupňový orgán poté vydal dne 2. 10. 2020 předmětné prvostupňové rozhodnutí, kterým ve výrokové části pod body 1) až 5) zamítl námitky proti zapsání jednotlivých tam specifikovaných přestupků jako neodůvodněné a provedené záznamy bodů potvrdil, a dále pod bodem 6) zamítl žalobcovu žádost o přerušení řízení podanou dne 14. 4. 2020. Prvostupňový orgán potvrdil všechny zaznamenané body žalobce jako oprávněné. V úvodu odůvodnění prvostupňový orgán nejprve zrekapituloval průběh předmětného řízení, poté v obecné rovině vymezil předmět řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidiče a též odůvodnil výrok č. 6) o zamítnutí návrhu na přerušení řízení. Dále pak prvostupňový orgán ve vztahu ke každému z pěti přestupků žalobce popsal daný přestupek, jak byl vymezen v jednotlivých oznámeních o uložení blokové pokuty, a poté přezkoumal a popsal příslušné pokutové bloky, jejichž ověřené kopie si vyžádal od příslušných policejních orgánů a učinil je součástí správního spisu. Poté prvostupňový orgán shrnul svá zjištění, zejména upozornil na to, že všechny doložené pokutové bloky byly vydány na osobu žalobce, jsou podepsány stejným podpisem, který se shoduje s podpisem na plné moci udělené žalobcem jeho právnímu zástupci ve správním řízení. Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Obviněný svým podpisem stvrdil svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Tato pravomocná rozhodnutí bez jakýchkoli právních i formálních pochybností prokazují dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Prvostupňový orgán též konstatoval, že ani žalobce ani jeho právní zástupce nevyužili možnosti nahlédnout do správního spisu, přičemž uvedl, že správní orgán nemá právním předpisem stanovenu povinnost zasílat jakékoli podklady obsažené ve spisové dokumentaci (navíc doplnil, že při zasílání kopií by mohla utrpět kvalita tisku písemností, což by mohlo vyvolat následné neshody). Prvostupňový orgán uzavřel, že všechny přestupky, jichž se námitky týkají, byly zapsány přesně tak, jak byly oznámeny a zaprotokolovány a při hodnocení provedených důkazů ve vzájemné souvislosti je jednoznačně prokázáno, že při zapsání přestupků a přidělení bodů bylo postupováno podle zákona.

11. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí blanketní odvolání ze dne 26. 10. 2020, které v návaznosti na usnesení a výzvu prvostupňového orgánu ze dne 27. 10. 2020 doplnil podáním ze dne 11. 11. 2020. Žalobce odvoláním napadl prvostupňové rozhodnutí (které v textu doplnění odvolání opakovaně nesprávně označuje č. j. DOP/28060/19/ČJ) v celém rozsahu a žádal o zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění odvolání je patrné, že žalobce (resp. jeho právní zástupce) uplatňuje univerzální argumentaci, která vůbec nekoresponduje s obsahem prvostupňového rozhodnutí, resp. průběhem správního řízení vedeného před prvostupňovým orgánem. Žalobce namítá, že výrok rozhodnutí naprosto nereflektuje průběh řízení a celkový stav věci (aniž by konkretizoval, v čem), že se správní orgán naprosto nezabýval způsobilostí jednotlivých podkladů, že prvostupňový orgán nereflektoval důvody námitek proti záznamu bodů v bodovém hodnocení a že je dána nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů. Žalobce též odkazuje na blíže nespecifikovanou praxi jiných odvolacích orgánů v obdobných právních věcech a obsáhle cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39, aniž by ale předestřel, v čem mají judikované závěry mít relevanci pro žalobcův případ. Ve zbývající části odůvodnění odvolání žalobce své „konkrétní výtky u jednotlivých pokutových bloků“ (jak je sám označuje) pojímá tak, že postupně rozkopíroval univerzální text obecně formulovaných výhrad k jednotlivým skupinám kolonek pokutového bloku ke všem pěti přezkoumávaným pokutovým blokům, aniž by jakkoli zohlednil jejich skutečný obsah.

12. Napadeným rozhodnutím ze dne 18. 12. 2020, doručeným právnímu zástupci žalobce dne 28. 12. 2020, žalovaný zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve podrobně zrekapituloval průběh řízení o námitkách žalobce, jak vyplývá ze spisové dokumentace. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaný uvedl v prvé řadě to, že přezkoumal výrok odvoláním napadeného rozhodnutí a konstatuje, že není v rozporu s právními předpisy, když řeší otázku, která je předmětem řízení, je jasný a srozumitelný, obsahuje odkaz na konkrétní hmotněprávní ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno, dále obsahuje uvedení účastníka řízení v rozsahu stanoveném v § 27 odst. 1 správního řádu, a to jménem, příjmením a datem narození. Žalovaný přezkoumal rovněž odůvodnění napadeného rozhodnutí a i v tomto případě konstatoval, že odůvodnění rozhodnutí je zcela v souladu s právními předpisy. Dle § 68 odst. 3 správního řádu obsahuje důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se vypořádal s námitkami a návrhy účastníka řízení. Žalovaný též upozornil, že správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá příloze k zákonu č. 361/2000 Sb. V průběhu správního řízení žalobce podal u prvostupňového orgánu námitky, kde uvedl, že brojí proti všem záznamům bodů a dále pak již jen jedno písemné vyjádření, se kterým se prvostupňový orgán vypořádal v odůvodnění rozhodnutí. Další podklady, kterými by měla být rozhodnutí jiných správních orgánů, se ve spisové materii nenacházejí. Po celou dobu správního řízení žalobce konkrétně nenapadl žádný ze spáchaných přestupků, když vždy uvedl pouze obecné vyjádření. S těmito argumenty se vypořádal prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí. Ani v odvolání konkrétní důvody týkající se nezpůsobilých pokutových bloků žalobce neuvádí. K obecně formulovaným námitkám o chybném vyplnění pokutových bloků žalovaný uvedl, že v rámci řízení o námitkách byla provedena kontrola pokutových bloků, které byly prvostupňovým správním vyžádány jako důkaz o tom, že se přestupky žalobci kladené za vinu skutečně staly, že byly spáchány osobou žalobce a že o nich bylo pravomocně rozhodnuto. Bylo zjištěno, že všechny údaje spolu korespondují, což konstatuje i prvostupňový orgán v odůvodnění svého rozhodnutí. Žalovaný přezkoumal způsobilost pokutových bloků v rámci otázky, zda lze na základě těchto podkladů zaznamenat body do bodového hodnocení řidiče, a bylo zjištěno, že ani v jednom případě nelze pochybovat o tom, že by některý z těchto pokutových bloků nebyl k tomuto účelu způsobilý. Provedené záznamy bodů ve všech případech souhlasí se skutečností a po celou dobu řízení nenastaly důvody k provedení opravy některého ze záznamů v bodovém hodnocení řidiče. Žalovaný proto neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí je správné a souladné se zákonem.

II.
Žaloba

13. Žalobce v části I. podané žaloby (Skutkový stav) namítá, že žalovaný naprosto nerespektoval odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí spisového materiálu, či některé důkazy upřednostnil jednostranně v neprospěch žalobce.

14. Žalobce v části II. své žaloby (Žalobní námitky) uvádí, že napadené rozhodnutí žalovaného

napadá v celém rozsahu, přičemž to odůvodnil dvěma skupinami žalobních námitek.

15. V prvé skupině žalobních námitek (nadepsané jako „Nerespektování odvolacích důvodů“), žalobce namítal, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky a návrhy. V dané souvislosti soudu předkládá několik v žalobě označených rozhodnutí různých správních orgánů o odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z předložených rozhodnutí má vyplývat, že je běžnou praxí odvolacích správních orgánů se zabývat kvalitou a formální správností jednotlivých podkladů (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Dle správního řádu existuje zásada legitimního očekávání, dle které by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Tato zásada se de iure týká sice vždy jednoho konkrétního správního orgánu, ovšem v případě orgánů veřejné moci, jakými jsou krajské úřady, kterých existuje na území České republiky pouze třináct (!), se žalobce domnívá, že i zde by měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. Ačkoliv v českém právním systému neexistuje zvykové právo (precedens), užívání zásady legitimnosti jej de facto zavádí. Pokud tedy jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným způsobem, není dle žalobce přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně. Tím by byla jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem.

16. Ve druhé skupině žalobních námitek (nadepsané jako „Nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů“) žalobce uvedl, že v odvolání (zřejmě myšleno „v žalobě“ – pozn. soudu) napadá jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. K tomu měl žalovaný uvést, že tyto posuzovat nemůže, byť žalobcem popsaná praxe vypovídá o praxi jiné. Žalobce tvrdí, že jediné důkazy, které žalovaný posuzuje, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými je oznamována skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Dle žalobce nemůže být takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobce respektuje názor správního orgánu, že rozhodnutí vydávané v blokovém řízení a blokové řízení samotné jsou velmi specifickým druhem řízení, ovšem toto konstatování nemůže omluvit nedostatky, které takové rozhodnutí nese z pohledu zákonem kladených požadavků na takovýto druh rozhodnutí. Žalobce odkazuje na přiložená rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014 číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677, která nesplňují dle rozsudku Nejvyššího správního soudu dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí, a dále na rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013 číslo bloku C 1404971, ze kterého je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Z uvedených rozhodnutí je patrné, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky, a to tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít a dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí žalovaný, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu. V takovém případě pozbývá smyslu existence jakýchkoli orgánů veřejné moci. Dle žalobce není podklad způsobilý zejména v následujících případech: i) V případě porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem není rozhodně dostatečným popisem přestupku formát „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“. Dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu je zákonem stanovenou povinností řidiče být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu. Z vydaného rozhodnutí musí tedy být zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a dopustil se jí jako řidič motorového vozidla; v případě nepřipoutaného spolujezdce se sice jedná o přestupek, ovšem takový přestupek nepodléhá evidenci bodů v bodovém hodnocení řidiče. ii) V případě porušení povinnosti nedržet za jízdy v ruce či jinak manipulovat s telefonním přístrojem není rozhodně dostatečným popisem přestupku formát „telefonování za jízdy aj.“ kdy zákonem stanovenou povinností řidiče je, dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., že řidič za jízdy nesmí: „při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“ z vydaného rozhodnutí musí tedy být zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a dopustil se jí jako řidič motorového vozidla, a tedy že pouze netelefonoval např. se sadou hands-free. iii) Z rozhodnutí dále musí být naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít. Tedy, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a přestupce měl být případně trestán dle zákona o přestupcích a nikoli dle zákona o silničním provozu. iv) Údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně tak, aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno. Pokud jsou údaje uvedené v rozhodnutí nečitelné, není možné na základě takového rozhodnutí evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z rozhodnutí nejsou zřejmé okolnosti daného přestupku.

17. V rámci druhé skupiny žalobních námitek žalobce dále uvádí, dle svých slov, „konkrétní výtky u jednotlivých pokutových bloků“, když se jedná o totožnou argumentaci, kterou žalobce uplatnil již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalobce tedy opět postupně rozkopíroval univerzální text obecně formulovaných výhrad k jednotlivým skupinám kolonek pokutového bloku ke všem pěti přezkoumávaným pokutovým blokům, aniž by jakkoli zohlednil jejich skutečný obsah.

18. Žalobce též odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39 a namítá, že v pokutových blocích nejsou přestupky vůbec vymezeny jako konkrétní a individualizované jednání, když není bez důvodných pochybností patrno komu, kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení. Absence konkretizace a individualizace je v předmětné věci dle názoru žalobce právě případ předmětných pokutových bloků ze dne 24. 1. 2020, 6. 1. 2020, 5. 4. 2019, 6. 2. 2019 a 8. 3. 2018.

19. V části III. (Žádost o přiznání odkladného účinku žalobě) žalobce učinil součástí své žaloby i návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

20. Žalobce závěrem v části IV. (Závěrečný žalobní návrh) navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání a rozhodnutí.

III.
Vyjádření žalovaného k žalobě

21. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 26. 2. 2021 (doručeném soudu dne 3. 3. 2021) navrhl zamítnutí žaloby.

22. Žalovaný nejprve zrekapituloval obsah žaloby. K jednotlivým námitkám pak žalovaný v prvé řadě upozorňuje na to, že prvostupňový orgán shromáždil pokutové bloky ke všem přestupkům a po seznámení žalobce s kompletní spisovou dokumentací (ke kterému se žalobce nedostavil) vydal prvostupňové rozhodnutí. K žalobcem namítané ustálenosti práce odvolacího správního orgánu žalovaný uvádí, že žádná rozhodnutí jiných odvolacích orgánů nejsou součástí spisové materie, když žalobce žádná taková rozhodnutí v průběhu správního řízení nepředložil, přičemž v žalobě namítaná čísla jednací nejsou jednacími čísly žalovaného.

23. K námitkám žalobce činěným ve vztahu k předmětným pokutovým blokům žalovaný uvádí, že jde o velice obecně formulované námitky. Opakuje, že všechny vyjmenované pokutové bloky jsou součástí spisové materie a žalobce se s nimi mohl seznámit, k čemuž byl vyzván. Prvostupňový orgán i žalovaný všechny předmětné pokutové bloky přezkoumali a bylo zjištěno, že pokutové bloky obsahují veškeré náležitosti. Záznamy o jednotlivých přestupcích souhlasí se skutečností, tedy s oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení a dále s údaji zaznamenanými v evidenci. Žalovaný v rámci námitkového řízení nepřezkoumává rozhodnutí vydaná jinými správními orgány a na tato podkladová rozhodnutí pohlíží jako na platná a zákonná až do doby, než je případně příslušný správní orgán zruší, k čemuž po celou dobu námitkového řízení nedošlo.

IV.
Průběh řízení

24. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny požadované formální náležitosti.

25. O žalobcově návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud rozhodl usnesením ze dne 8. 2. 2021, č. j. 57 A 4/2021 – 46 tak, že návrh zamítl, neboť žalobce dostatečně určitě netvrdil a neprokázal, že by mu výkonem nebo právními následky napadeného rozhodnutí hrozila nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.

26. O podané žalobě soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť účastníci řízení s tím výslovně shodně souhlasili (žalobce přípisem ze dne 23. 3. 2021, č. l. 55 a žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 26. 2. 2021, č. l. 50).

V.
Posouzení věci soudem

27. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. § 76 s. ř. s.).

28. Žaloba není důvodná.

29. Soud předesílá, že v posuzovaném případě se zcela zjevně jedná o jeden z mnoha případů, kdy v rubrice uvedený právní zástupce žalobce uplatňuje vzorovou žalobní argumentaci, která obsahuje „univerzální“ žalobní námitky, jež jsou v projednávané věci používány bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti daného případu. Uvedené způsobuje, že žalobní námitky se ve své podstatě míjejí jak s důvody napadeného rozhodnutí (a potažmo i prvostupňového rozhodnutí), tak i s obsahem správního spisu (do kterého žalobce ani nenahlédl, aby se seznámil s podklady pro rozhodnutí). V souladu s níže citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu obecnost žalobních bodů, na straně jedné, a řádné a plně přezkoumatelné odůvodnění napadeného rozhodnutí, na straně druhé, předurčuje i způsob, jakým soud může odůvodnit svůj rozsudek.

30. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78 „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.

31. Dále pak v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2021, č. j. 4 Afs 235/2020 – 41 se uvádí: „Ve skutečnosti, že se krajský soud ztotožnil se závěry správních orgánů, nespatřuje Nejvyšší správní soud pochybení krajského soudu, neboť ze stručného, nicméně výstižného, řádného a srozumitelného odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, z jakých důvodů se krajský soud ztotožnil se závěry žalovaného. Jak již zdejší soud judikoval v rozsudku ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.

32. Žalobce uplatnil v podstatě dvě obecně formulované žalobní námitky, když (i) namítl, že žalovaný zcela ignoroval ustálenou rozhodovací správní praxi k důkazní nezpůsobilosti pokutových bloků a významně tak narušil právní jistotu žalobce, a poté (ii) namítl, že všechny pokutové bloky jsou vzhledem k jejich vadám nezpůsobilé být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů.

33. První žalobní námitku soud shledal zcela nedůvodnou.

34. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že žalobce v průběhu správního řízení žádnou konkrétní odlišnou správní praxi ani netvrdil, ani neprokázal, na což správně poukázal i žalovaný ve svém vyjádření k žalobě. Nelze proto přisvědčit žalobcově tvrzení, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky a návrhy (rozhodnutí vydaná správními orgány v jiných věcech), neboť žalobce ani v odvolacím řízení, ani v prvostupňovém řízení žádná správní rozhodnutí ve věcech shodných neuplatnil (ani je neoznačil, ani je nepředložil).

35. Soud pro úplnost dodává, že žalobce až v žalobě označil a k žalobě přiložil několikero správních rozhodnutí. I pokud bychom ponechali stranou, že žalobce tvrzenou správní praxi řádně neuplatnil ve správním řízení, pak je třeba konstatovat, že by beztak takováto námitka nebyla důvodná, jak je ustáleně judikováno v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu ke stejnému či obdobnému typu žalobních, resp. stěžejních námitek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2019, č. j. 8 As 219/2018 – 55, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2019, č. j. 6 As 252/2018 – 46, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2019, č. j. 1 As 467/2018 – 37 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2018, č. j. 7 As 66/2018 – 32).

36. Soud dále shledal zcela nedůvodnou i druhou žalobní námitku, podle které v projednávané věci mají být všechny pokutové bloky nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče.

37. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 5. 2020, č. j. 1 As 14/2020 – 28 shrnul svou ustálenou judikaturu k rozsahu přezkumu ve správním řízení o námitkách dle § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) následovně: „v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů správní orgán zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. V rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, vymezil rozsah řízení o námitkách následujícím způsobem: „Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ V rozsudku ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011 - 103, pak soud doplnil: „V námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů tak bude typicky možno uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů.“.

38. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i z obsahu správního spisu, je zcela zřejmé, že v projednávané věci se žalovaný, jakož i prvostupňový orgán, řídili právě uvedeným zásadami a pravidly pro přezkum předmětných pokutových bloků sloužících jako podklad pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče (žalobce).

39. Soud ze správního spisu ověřil, že si správní orgány skutečně vyžádaly předmětné pokutové bloky (resp. jejich ověřené a dobře čitelné kopie), které následně přezkoumaly z hlediska požadavků na podklad pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče.

40. Soud konstatuje, že součástí správního spisu je následujících pět pokutových bloků. Blok série AC/2017 č. C1560486 týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se žalobce dopustil dne 8. 3. 2018, jelikož jako řidič nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Do bodového hodnocení mu byly zaznamenány 3 body. Blok série AC/2017 č. C1711844 týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se žalobce dopustil dne 6. 2. 2019, jelikož jako řidič za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Do bodového hodnocení mu byly zaznamenány 3 body. Blok série AC/2017 č. C1621522 týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se žalobce dopustil dne 5. 4. 2019, jelikož jako řidič za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Do bodového hodnocení mu byly zaznamenány 3 body. Blok série AK/2018 č. C2121243 týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu, kterého se žalobce dopustil dne 6. 1. 2020, jelikož jako řidič při řízení vozidla držel v ruce telefonní přístroj. Do bodového hodnocení mu byly zaznamenány 2 body. Blok série AK/2018 č. C2121411 týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu, kterého se žalobce dopustil dne 24. 1. 2020, jelikož jako řidič při řízení vozidla držel v ruce telefonní přístroj. Do bodového hodnocení mu byly zaznamenány 2 body.

41. Soud poté, co přezkoumal výše specifikované pokutové bloky, se plně ztotožňuje se závěrem žalovaného, že ani v jednom případě nelze pochybovat o tom, že by některý z předmětných pokutových bloků nebyl způsobilý k záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče. Soud v dalším odkazuje na následující náležité odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí. „Bylo zjištěno, že všechny tyto pokutové bloky obsahují jméno, adresu trvalého bydliště a datum narození odvolatele (v některých případech doplněné posledním čtyřčíslím rodného čísla). Tyto osobní údaje jsou dále doplněny číslem řidičského, či občanského průkazu. Z uvedeného je zřejmé, že se přestupku vždy dopustil odvolatel (což nepopírá). Dále je zde uveden popis přestupku, včetně slovního, i zákonného označení přestupku a včetně uvedení doby a místa jeho spáchání. Ve spodní polovině pokutového bloku je uvedena výše uložené pokuty a pod touto kolonkou se zde opět ve všech případech nachází podpis oprávněné úřední osoby, která pokutu uložila a dále podpis přestupce, kterým je rovněž vyjádřen souhlas se spáchaným přestupkem. Na základě takto vyplněných pokutových bloků nelze ani v jednom případě pochybovat o tom, že by některý z těchto pokutových bloků nebyl způsobilý k záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče. Ba naopak, na základě jak doručených oznámení o spáchání jednotlivých přestupků, potažmo na základě pokutových bloků, které byly vyžádány v rámci správního řízení, je správní orgán I. stupně povinen dle ustanovení § 123b odst. 2, písm. a), b) silničního zákona povinen příslušný počet bodů za jednotlivé přestupky zaznamenat. Závěrem lze shrnout, že provedené záznamy bodů ve všech případech souhlasí se skutečností a po celou dobu řízení nenastaly důvody k provedení opravy některého ze záznamů v bodovém hodnocení řidiče.“

42. Soud dále poukazuje na skutečnost, že žalobce ve všech pěti případech připojil na pokutový blok svůj podpis, což ve správním řízení ani v soudním řízení žalobce nezpochybnil. Soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které „[u]dělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích (porušení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Svůj souhlas žalobce stvrdil podpisem. Udělením souhlasu jako podmínky sine qua non k nabytí právní moci pokutového bloku tak žalobce rovněž vědomě vstoupil do režimu omezeného přezkumu pravomocného pokutového bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti. Pokud měl žalobce jakékoli pochybnosti během projednání obou přestupků na místě, (…) neměl projevit souhlas s blokovým řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení běžného řízení o přestupcích. Jestliže nyní žalobce nesouhlasí se skutkovými závěry a právním posouzením obsaženým v pokutových blocích a dovolává se jejich změny v důsledku dodatečného doložení důkazů, nelze tyto skutečnosti úspěšně uplatňovat v řízení o námitkách s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, neboť směřují proti pravomocným rozhodnutím vydaným jiným (přestupkovým) orgánem v jiném (blokovém) řízení; tato dodatečná tvrzení by bylo lze uplatnit toliko v opravných prostředcích směřovaných přímo proti rozhodnutím vydaným v blokovém řízení, jakkoli je tato možnost z povahy rozhodování v blokovém řízení velmi limitovaná. Tak jako tak, orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení či jeho případná změna“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2019, č. j. 1 As 467/2018 – 37).

43. Pokud žalobce odkazoval na bloky série HG/2014 číslo bloku G 1498901, série GF/2013 číslo bloku F 0832677 a série FC/2013 číslo bloku C1404971, pak jednak tyto nebyly podkladem rozhodnutí v posuzovaném správním řízení, tudíž správní orgány nemohly pochybit, nevypořádaly-li je, a dále tyto listiny nijak nepodporují žalobní argumentaci, protože se případu žalobce nikterak netýkají.

44. Soud opětovně zdůrazňuje, že žalobní námitky ke všem pěti pokutovým blokům týkajícím se předmětných přestupků žalobce jsou naprosto obecné a z jejich totožného znění je zřejmé, že nejsou směřovány do konkrétních pokutových bloků, když jsou formulovány v podstatě stejně vůči všem blokům. Je v nich souhrnně tvrzeno, že určité údaje v nich chybí, což ovšem neodpovídá skutečnosti. Žádná z námitek nesměřuje do konkrétního obsahu bloku, když neuvádí, co v něm je skutečně uvedeno a naopak co v něm má chybět.

45. Soud proto ve vztahu k druhému okruhu žalobních tvrzení uzavírá, že žalobce v prvoinstančním řízení žádné konkrétní námitky proti pokutovým blokům týkajícím se předmětných přestupků nevznesl, v námitkách toliko uvedl, že s veškerými záznamy v registru řidičů nesouhlasí. Proto prvoinstanční orgán postupoval správně, pokud si vyžádal dotčené pokutové bloky a tyto přezkoumal, přičemž dospěl k závěru, že tyto mají všechny požadované náležitosti. Nepochybil ani žalovaný při posouzení zákonnosti postupu prvoinstančního orgánu, když žalobce ani v odvolacím řízení neuplatnil žádné konkrétní námitky proti předmětným pokutovým blokům. V posuzovaném případě tedy žalobce žádné konkrétní informace vyvracející své deliktní jednání ve správním řízení neuvedl ani nenavrhl žádné důkazy a všech pět pokutových bloků je naprosto průkazných a svědčí o oprávněnosti provedených záznamů bodů do registru řidičů.

46. Vzhledem k tomu, že žalobní námitky nebyly důvodné, soud zamítl podanou žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s.

VI.
Náklady řízení

47. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Žalovanému nicméně žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 9. dubna 2021

Mgr. Lukáš Pišvejc v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru