Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 4/2016 - 39Rozsudek KSPL ze dne 31.10.2016

Prejudikatura

5 As 6/2010 - 63


přidejte vlastní popisek

57 A 4/2016-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobce L.S., státní příslušnost Ukrajina, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18.12.2015, č.j. MV-102737-4/SO/sen-2015,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 18.12.2015, č.j. MV-102737-4/SO/sen-2015, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 4.000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I.
Napadené rozhodnutí.

Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18.12.2015, č.j. MV-102737-4/SO/sen-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 16.4.2015, č.j. OAM-17143-45/PP-2014 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

Prvoinstančním rozhodnutím byla pro nesplnění podmínky uvedené v § 87b odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ve spojení s § 15a téhož zákona zamítnuta žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu a povolení k přechodnému pobytu na území České republiky nebylo vydáno.

II.
Žaloba.

Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná nesprávně zhodnotila skutkový stav věci a některé provedené důkazy pouze konstatovala, avšak nijak je sama hlouběji nehodnotila. Žalobce byl přesvědčen, že doložil všechny náležitosti dle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, neboť je otcem paní V., občanky ČR, a zároveň se o sebe z důvodu nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat. Tato skutečnost dle žalobcova názoru jednoznačně vyplývá z lékařského posudku MUDr. V. ze dne 16.12.2014, která uvádí, že žalobce je chronicky nemocný a není se o sebe schopen postarat v plném rozsahu. Z uvedeného je zřejmé, že definici § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců naplňuje. Správní orgán zcela nesprávně ve svém vyjádření toto stanovisko odborníka na zdravotní stav žalobce zcela pominul a vycházel pouze z jeho (a dceřina) laického hodnocení svého stavu, který je navíc s ohledem na charakter onemocnění proměnlivý. Žalobce měl za to, že pokud se prvoinstanční orgán domníval, že žalobcova výpověď vztahující se k jeho zdravotnímu stavu byla v rozporu s předloženým lékařským posudkem (neboť rozhodnutí bylo opřeno zejména o tuto výpověď), mělo dojít ze strany prvoinstančního orgánu k doplnění dokazování tak, aby tento rozpor byl odstraněn. Žalobce zde odkazoval na příslušná ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), dle kterého je správní orgán povinen zjistit v prováděném řízení skutečný stav věci. Prvoinstanční orgán a rovněž i žalovaná ovšem tento důkaz v podobě lékařského posudku zcela opominuly a omezily se pouze na jeho konstatování. Důvody, proč k němu nebylo přihlédnuto, popř. jakým způsobem byl tento důkazní materiál hodnocen, zcela chybí. Dle § 50 odst. 4 správního řádu správní orgán pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Dle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Toto hodnocení ovšem ze strany prvoinstančního orgánu provedeno nebylo, a přestože na lékařské zprávy upozorňoval žalobce i ve svém odvolání, ani žalovaná se s jejich hodnocením nijak nevypořádala. Uvedené rozhodnutí je tak zcela vadné a jako takové má být zrušeno.

III.
Vyjádření žalované k žalobě.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že v posuzovaném případě je postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie uplatňováno z titulu sdílení společné domácnosti s paní L.V., nar. …, státní příslušnicí České republiky, která je žalobcovo dcerou. Tato kategorie vztahu není rodinným vztahem zakládajícím postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu Směrnice a § 15a zákona o pobytu cizinců, tento status tedy nemůže být s ohledem na výše uvedenou argumentaci přiznán ani v případě vztahu obdobného takovému vztahu rodinnému. Vzhledem ke shora uvedenému, v případě žalobce nebyla naplněna již podmínka existence vztahu, který by bylo možno považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému. Takovým vztahem dozajista není vztah žalobce k občanu České republiky paní L. V. Žalovaná měla za doložené, že žalobce je otcem občanky Evropské unie, tedy jejím přímým příbuzným ve vzestupné linii. Žalobce prvoinstančnímu orgánu doložil, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, ale nesplňuje další podmínky uvedené v § 15a zákona o pobytu cizinců. V případě nesplnění základní podmínky, kterou je postavení rodinného příslušníka Evropské unie, nebyl správní orgán oprávněn posuzovat žádost účastníka řízení podle § 87b zákona o pobytu cizinců. Byl tedy dán důvod pro zamítnutí žádosti pro nesplnění podmínky uvedené v § 87b odst. 2 ve spojení s § 15a zákona o pobytu cizinců. Ohledně námitek uvedených v žalobě žalovaná odkázala na napadené rozhodnutí.

IV.
Posouzení věci soudem.

Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaná ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu nevyjádřili nesouhlas s projednáním věci bez jednání, ač byli poučeni o tom, že v takovém případě se bude mít za to, že souhlas je udělen, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), o věci samé bez jednání.

V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

Podle § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie.

Podle § 15a odst. 2 zákona o pobytu cizinců za nezaopatřenou osobu podle odstavce 1 písm. d) se považuje občanem Evropské unie nebo jeho manželem vyživovaný cizinec, který a) se nejdéle do 26 let věku soustavně připravuje na budoucí povolání, b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

Podle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců se ustanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem doloží, že

a) je příbuzným občana Evropské unie neuvedeným v odstavci 1, pokud 1. ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen trvalý či dlouhodobý pobyt, žil s občanem Evropské unie ve společné domácnosti,

2. je občanem Evropské unie vyživovaný, nebo

3. se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie, anebo

b) má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti.

Podle § 87b odst. 2 zákona o pobytu cizinců k žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu je rodinný příslušník povinen předložit náležitosti podle § 87a odst. 2, s výjimkou náležitosti podle § 87a odst. 2 písm. b), doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a jde-li o cizince podle § 15a odst. 1 písm. d), také doklad potvrzující, že je nezaopatřenou osobou.

Náležitostmi podle § 87a odst. 2 zákona o pobytu cizinců jsou cestovní doklad [písm. a)], doklad potvrzující účel pobytu, jde-li o zaměstnání, podnikání nebo jinou výdělečnou činnost anebo studium [písm. b)], fotografie [písm. c)], doklad o zdravotním pojištění; to neplatí, je-li účelem pobytu zaměstnání, podnikání nebo jiná výdělečná činnost [písm. d)], a doklad o zajištění ubytování na území [písm. e)].

Ze správního spisu byly zjištěny tyto pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

Žalobce podal dne 4.12.2014 k prvoinstančnímu orgánu žádost o povolení k přechodnému pobytu ve smyslu § 87b zákona o pobytu cizinců. Postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie odvozoval od své dcery L.V. Jako účel pobytu žalobce uvedl „sloučení rodiny“. K žádosti přiložil mimo jiné ověřenou kopii rodného listu L.V., lékařskou zprávu ze dne 23.4.2014 z ultrazvukového vyšetření dutiny břišní a ledvin ve Vojenské nemocnici města Bila Cerkve (dále jen „zpráva z ultrazvukového vyšetření“) a vlastní odůvodnění žádosti o přechodný pobyt. Zpráva z ultrazvukového vyšetření popisuje stav žalobcových jater, žlučníku, slinivky, sleziny a ledvin, v části „Nález“ uvádí „UZ příznaky chronické cholecystopancreatitis, microliths ledvin“ a jako doporučení konzultaci na gastroenterologii. K odůvodnění žádosti pak žalobce mj. uvedl, že celá jeho nejbližší rodina žije v České republice, dcera L.V. s manželem a dětmi již získali české občanství, oba jeho synové se svými rodinami se zde nacházejí na základě trvalého pobytu, na Ukrajině již nemá nikoho, s věkem se mu začal zhoršovat zdravotní stav (nemůže již pracovat) a nynější politická situace zhoršuje i jeho stav psychický, vzhledem k věku se může jeho zdraví prudce a nečekaně změnit k horšímu a mohla by nastat kritická chvíle, kdy jeho zdraví poleví úplně a nablízku nebude nikdo, kdo by mu mohl pomoci, rád by zbytek života prožil se svými dětmi, kteří mají prostředky na to, aby mu dopřáli důstojné stáří, a se svými vnoučaty, v České republice se nyní nachází na základě pozvání od své dcery L.V., u které také momentálně bydlí.

Jelikož z žádosti a jejích příloh nebylo zřejmé, z jakého důvodu se žalobce považuje za rodinného příslušníka občana EU, vyzval prvoinstanční orgán žalobce k odstranění vad žádosti.

Nato bylo dne 18.12.2014 prvoinstančnímu orgánu doručeno: 1) čestné prohlášení paní L.V. ze dne 17.12.2014, ve kterém prohlašuje, že žalobce s ní a její rodinou sdílí společnou domácnost a že žalobce je zcela odkázán na pomoc její rodiny, když v České republice nepobírá žádné přídavky, sociální dávky ani nepracuje, živí ho a starají se o něj, 2) „Zpráva o zdravotním stavu na žádost jmenovaného“ ze dne 16.12.2014 zpracovaná MUDr. M.V. (dále jen „lékařská zpráva MUDr. V.“), ve které se uvádí: „Podle dodané dokumentace je pacient [= žalobce, pozn. soudu] chronicky nemocný. Onemocnění srdce, plic, prostaty. Není schopen se o sebe postarat v plném rozsahu.“, 3) „Výpis ze zdravotní dokumentace (hospitalizovaného) nemocného“ ze dne 18.11.2014 zpravovaný lékařem Bilocerkvinské městské nemocnice (dále jen „výpis ze zdravotní dokumentace“), ve kterém se pod bodem „6. Úplná diagnóza (hlavní onemocnění, související nemoci, komplikace)“ konstatuje ischemická nemoc srdce, kardioskleróza, ateroskleróza, AH II. st., HK I., chronická bronchitida, adenoma prostaty, a pod bodem „7. Krátká anamnéza, vyšetření, průběh nemoci, léčba, doporučení při propuštění“ není učiněn žádný zápis.

Prvoinstanční orgán vyslechl žalobcovu dceru, která zejména uvedla, že žalobce žádá o povolení k přechodnému pobytu ze zdravotních důvodů, je v důchodovém věku, zdravotní problémy se „naskládaly“. O povolení k přechodnému pobytu žádá právě v roce 2014 na základě situace na Ukrajině. Na Ukrajině je sám, je rozvedený. Sousedka vyrozuměla dceru žalobce o tom, že otec je do sebe uzavřený. Po odchodu do penze si ještě nějaký čas přivydělával, avšak když začala válka, ztratil práci. Pracovat přestal v roce 2013. Žalobce Českou republiku navštívil vícekrát, vždy bydlel u své dcery, i když pozvánku poslal bratr paní V. Žalobce má přiznaný starobní důchod (určitě 5 let), invalidní důchod nikdy přiznaný neměl, jeho penze činí 3 000 Kč měsíčně. Ke zdravotnímu stavu žalobce paní V. uvedla, že „nyní se to zlepšilo, začal jíst, přestal kouřit, po příjezdu do České republiky byl jako kostra“ a že má prostatu, zažívací potíže a problémy s vysokým tlakem“, bere pravidelně léky na tlak, jejich název si nepamatuje. Ke zprávě o ultrazvukovém vyšetření uvedla, že žalobci „udělali vyšetření všeho, ale nezjistili nic“ a k chronicitě zdravotního stavu uvedla, že neví přesně, jak dlouho žalobcův stav trvá, protože tady žije již 20 let, ale má obavy, aby otec na Ukrajině neumřel hlady, protože byl do sebe uzavřený a ani telefonické spojení na Ukrajinu v poslední době už nefungovalo. K údaji z lékařské zprávy MUDr. V., že se žalobce o sebe nedokáže postarat v plném rozsahu, uvedla, že nehlídá otce, zda léky bere nebo nebere, během dne se o sebe dokáže postarat, na Ukrajině ho nechat nemůže. Dále uvedla, že žalobce bude žít u ní. Byt je ve 2. patře panelového domu na adrese … o velikosti 3+1 a obývá jej ona společně s manželem, 2 dětmi a nyní také svým otcem. Její otec nemá k dispozici vlastní pokoj, spí v obývacím pokoji. Mezi ČR a Ukrajinou cestuje žalobce autobusem. Na sdělení prvoinstančního orgánu, že žalobce ČR navštívil na přelomu 2007/2008, dále v roce 2009, 2011, 2013 a dvakrát v roce 2014 a že zdravotní stav mu tedy umožňuje cestovat, odpověděla, že to souhlasí. Na otázku, kdo se během dne o žalobce stará, uvedla, že dělá na směny a střídá se se svojí dospělou dcerou. Na otázku, podle jakého ustanovení zákona o pobytu cizinců žádá žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, uvedla, že žádají podle „§ 15 odst. 3 bod 3.“ zákona o pobytu cizinců.

Prvoinstanční orgán vyslechl též žalobce, který k položeným dotazům zejména uvedl, že o povolení k přechodnému pobytu žádá z důvodu, že na Ukrajině zůstal sám bez příbuzných, děti a vnoučata žijí v České republice, v České republice byl asi tak desetkrát, naposledy přicestoval 26.11.2014, jeho zdravotní stav je „normální, vzhledem k věku to jde“, netrpí žádnou nemocí, „má jen prostatu, která jej obtěžuje“, pravidelně nebere žádné léky. K předloženému ultrazvukovému vyšetření uvedl, že byl týden v nemocnici na vyšetření, „nic mu nezjistili“, ke svému současnému bydlišti u dcery uvedl adresu, že jde o byt 3+1 ve 2. patře panelového domu (číslo bytu nevěděl), ve kterém krom jeho osoby žije jeho dcera, zeť a vnuk a vnučka, když hlídá vnuka, sdílí s ním pokoj, když je dcera s manželem doma, spí v obývacím pokoji, mezi ČR a Ukrajinou cestuje autobusem, na sdělení prvoinstančního orgánu, že ČR navštívil na přelomu 2007/2008, dále v roce 2009, 2011, 2013 a dvakrát v roce 2014 a že zdravotní stav mu tedy umožňuje cestovat, odpověděl, že to souhlasí; během dne se o vše postará sám, nepotřebuje ničí pomoc.

Prvoinstanční orgán poté přistoupil k vydání svého rozhodnutí, ve kterém žádost žalobce hodnotil v intencích § 15a zákona o pobytu cizinců. S ohledem na skutečnost, že dcera žadatele ve své výpovědi uvedla, že o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky žádají podle § 15a odst. 3 písm. a) bod 3. zákona o pobytu cizinců, zabýval se prvoinstanční orgán přednostně tím, zda žalobce splňuje podmínky tohoto ustanovení, tedy zda se žalobce o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie, přičemž dospěl k závěru, že žalobce „nedoložil doklady, které by věrohodně prokazovaly, že je rodinným příslušníkem občana EU, resp. ČR, ve smyslu ust. § 15a odst. 3 písm. a) bod 3. zák.č. 326/1999 Sb.“. K odůvodnění tohoto závěru prvoinstanční orgán uvedl, že „výpovědí žadatele [tj. žalobce, pozn. soudu] samotného bylo popřeno, že by se o sebe sám nedokázal postarat, ba naopak žadatel se dokáže postarat nejen o sebe, ale i o svého nezletilého vnuka. Doložené lékařské zprávy neprokazují dlouhodobý nepříznivý stav žadatele, ale pouze popisují stav orgánů žadatele. Žadatele tedy není možné považovat za rodinného příslušníka občana EU, resp. občana ČR ve smyslu ust. § 15a odst. 3 písm. a) bod 3 citovaného zákona, neboť dle názoru správního orgánu v tomto případě je nutno prokázat dlouhodobě nepříznivý stav ve smyslu zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, především prostřednictvím lékařských zpráv, kdy se musí jednat o takový nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat nejméně rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Toto žadatel však na základě výše uvedeného nesplňuje. Žadatel sám ve své výpovědi uvedl, že jeho zdravotní stav je normální, odpovídá jeho věku, netrpí žádnou nemocí, má jen prostatu, která jej obtěžuje, pravidelně nebere žádné léky. Na Ukrajině absolvoval vyšetření v nemocnici, hospitalizován byl po dobu 1 týdne, nic mu však nezjistili. Dcera žadatele v rozporu s tvrzením žadatele uvedla, že zdravotní stav jejího otce se nyní zlepšil, začal jíst, přestal kouřit, má prostatu, zažívací potíže a problémy s vysokým tlakem, bere pravidelně léky na tlak, jejich název si nepamatuje. Toto tvrzení dcery žadatele je zcela opačným tvrzením oproti tvrzení žadatele, avšak uvedené tvrzení nebylo žádným způsobem prokázáno. Navíc dcera žadatele přes své tvrzení, že otec bere pravidelně léky na své zdravotní potíže, nedokázala medikamenty označit. V souladu s otcem dále vypověděla, že na Ukrajině mu udělali vyšetření všeho, ale nic nezjistili. Z uvedeného vyplývá, že na jedné straně dcera žadatele tvrdí nepříznivý zdravotní stav svého otce, přičemž její výpověď odporuje tvrzení samotného žadatele a někdy si dokonce sama dcera žadatele odporuje ve svých výpovědích, kdy na jedné straně uvádí, že otec žádá o povolení k pobytu na území České republiky ze zdravotních důvodů, jelikož se mu zdravotní problémy naskládaly, a na druhé straně uvádí, že otci při vyšetřeních nic nezjistili. Jak bylo výše uvedeno, žadatel se o sebe dokáže postarat sám, o vše se postará sám, nepotřebuje ničí pomoc, dokonce dceři pomáhá s hlídáním dítěte, když je dcera v zaměstnání. Z výpovědi žadatele rovněž vyplynulo, že mu jeho zdravotní stav dovoluje cestovat, velikonoční svátky, které jsou na Ukrajině dne 12.4.2015, hodlá oslavit na Ukrajině, stráví zde asi 1 týden. Tuto skutečnost žadatel uvedl v rozporu s dcerou, která uvedla, že její otec v blízké budoucnosti nebude cestovat. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že žadatele nelze považovat za rodinného příslušníka občana EU, resp. občana ČR ve smyslu ust. § 15a odst. 3 písm. a) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., neboť toto nebylo prokázáno.“.

Prvoinstanční orgán dále vyloučil, že by byl žalobce rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle § 15a odst. 1 písm. a) - d) zákona o pobytu cizinců, když svoji argumentaci rozvedl zejména k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky dle § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 15a odst. 2 písm. c) téhož zákona. K tomu uvedl, že „v tomto ohledu je nutné splnit dvě podmínky tohoto ustanovení, a to, že žadatel je občanem Evropské unie nebo jeho manželem vyživovaný a že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnost činnost. K tomuto správní orgán uvádí, že z doložených lékařských zpráv a výpovědi žadatele a jeho dcery - vedlejšího účastníka řízení nebylo prokázáno, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žadatele, a tudíž pozbývá smyslu zabývat se tím, zda žadatel z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnost činnost a také to, zda je nezaopatřeným přímým příbuzným občana Evropské unie ve vzestupné nebo sestupné linii. V tomto případě nebyl prokázán žadatelův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu zák. č. 155/1995 Sb., tedy stav, který omezuje jeho tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Dlouhodobě nepříznivý stav se definuje, především prostřednictvím lékařských zpráv, avšak dle doložených lékařských zpráv a především žadatelovi výpovědi tato podmínka rodinného příslušníka není naplněna. Dle tohoto ustanovení není naplněna ani podmínka vyživování. (…).

Prvoinstanční orgán se dále zabýval tím, zda žalobce splňuje některé další podmínky plynoucí z § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců a uzavřel, že podmínky § 15a odst. 3 písm. a) bod 1. a bod 2. zákona o pobytu cizinců nejsou splněny. Rovněž nejsou splněny ani podmínky dle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, „neboť vztah rodiče a dcery je považován za vztah rodinný a ne za vztah obdobný vztahu rodinnému“.

Závěrem prvoinstanční orgán uvedl, že jsou splněny zákonné podmínky pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu pro nesplnění podmínky § 15a zákona o pobytu cizinců.

Žalobce podal proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolání. V něm namítal, že k žádosti doložil všechny potřebné doklady. Z lékařských zpráv je zřejmé, že trpí celou řadou onemocnění, díky kterým se o sebe není schopen postarat v plném rozsahu. Jeho onemocnění má velmi proměnlivý průběh, je chronické, trvalé, mohou být kratší období, kdy je téměř bez léků, jindy je zase přímá ataka onemocnění, kdy léky brát musí a je ve špatném zdravotním a psychickém stavu, kdy nezbytně potřebuje lékařskou péči. Na Ukrajině se o něj nemá kdo postarat, stav se mu tam výrazně zhoršuje (není schopen si sám např. upravit jídlo apod.). Tato skutečnost byla potvrzena i výpovědí jeho dcery. Svoji roli v tomto hraje i jeho věk, kdy mu bude počátkem příštího roku 65 let. V České republice se jeho zdravotní stav díky péči dcery zlepšil, byť je s ohledem na charakter onemocnění zřejmé, že ke zhoršení stavu opět musí dojít. V současném okamžiku je schopen se o sebe relativně postarat, snaží se i rodině pomoci (např. hlídáním vnoučka), avšak toto je bezpochyby i tím, jak o něj dcera pečuje. Bez její péče (příprava jídla, starost o prádlo a další běžné věci v domácnosti, které již pro svůj věk a zdravotní stav nezvládne) by ale v takové kondici jistě nebyl. Byt jeho dcery je dostatečně velký, aby v něm mohli společně žít. S dcerou a příbuznými žije již od října ve společné domácnosti. Společně se o sebe starají a ze svého důchodu přispívá na domácnost. Vzhledem k tomu, že takto žijí již téměř půl roku, má za to, že institut „společné domácnosti“ je naplněn. Žalobce měl podmínky pro přechodný pobyt za splněné. Ve společné domácnosti s dcerou žije, dle lékařských zpráv není schopen se o sebe v plném rozsahu postarat.

K odvolání dne 19.5.2015 podala vyjádření paní L.V., která uvedla, že souhlasí s odvoláním účastníka řízení a přikládá zdravotní zprávu žalobce ze dne 13.5.2015, která potvrzuje, že žalobce má toho času zdravotní potíže. Předmětná lékařská zpráva vystavená MUDr. V. konstatuje, že žalobce je t.č. v léčení pro flebotrombozu pravého bérce; nutný klidový režim a medikace.

Žalovaná odvolání žalobce zamítla a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění napadeného rozhodnutí po shrnutí průběhu správního řízení uvedla: „V posuzovaném případě je postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie uplatňováno z titulu sdílení společné domácnosti s paní L.V., nar. …, státní příslušnicí České republiky, která je dcerou účastníka řízení. Tato kategorie vztahu není rodinným vztahem zakládajícím postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu Směrnice a § 15a zákona č. 326/1999 Sb., tento status tedy nemůže být s ohledem na výše uvedenou argumentaci přiznán ani v případě vztahu obdobného takovému vztahu rodinnému.

Vzhledem ke shora uvedenému v případě účastníka řízení nebyla naplněna již podmínka existence vztahu, který by bylo možno považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému. Takovým vztahem dozajista není vztah účastníka řízení k občanu České republiky paní L.V., která je dcerou účastníka řízení. Komise má za doložené, že účastník řízení je otcem občanky Evropské unie, tedy jejím přímým příbuzným ve vzestupné linii. Účastník řízení správnímu orgánu I. stupně doložil, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, ale nesplňuje další podmínky uvedené v § 15a zákona č. 326/1999 Sb.

Dále Komise uvádí, že řízení na základě žádosti podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb. je řízením o žádosti cizince, který orgány České republiky žádá o udělení pobytového statusu, z čehož plyne, že je v jeho vlastním zájmu tvrdit a osvědčit splnění zákonných podmínek. Je v jeho zájmu, aby k podání žádosti a k řízení o ní přistupoval se vší vážností a vyvinul procesní aktivitu ve formě předestření hodnověrných tvrzení a hodnověrných důkazů o nich, neboť pouze z jeho tvrzení nebo prostřednictvím jím předložených důkazů a učiněných důkazních návrhů může správní orgán v řízení zjistit a ověřit splnění obou podmínek, jež se týkají soukromého a rodinného života účastníka řízení a dalších osob, s nimiž má tvrzený rodinný vztah a s nimiž sdílí společnou domácnost.

Účastník řízení v konkrétním správním řízení nenaplnil žádnou z podmínek uvedených v § 15a zákona č. 326/1999 Sb., a tudíž ho nelze považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie, a není tedy možné v jeho případě uplatnit hlavu IVa zákona č. 326/1999 Sb. včetně § 87b zákona č. 326/1999 Sb., který řeší situaci rodinných příslušníků občanů Evropské unie. V případě nesplnění základní podmínky, kterou je postavení rodinného příslušníka Evropské unie, nebyl správní orgán oprávněn posuzovat žádost účastníka řízení podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb. Byl tedy dán důvod pro zamítnutí žádosti pro nesplnění podmínky uvedené v § 87b odst. 2 ve spojení s § 15a zákona č. 326/1999 Sb.

Komise k lékařským zprávám doloženým k žádosti a lékařské zprávě doložené k odvolání uvádí, že neprokazují skutečnost, že se účastník řízení o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie, naopak jak sám účastník řízení uvádí v odvolání, tak v současném okamžiku je schopen se o sebe relativně postarat, snaží se i rodině pomoci (např. hlídáním vnučka).

Komise ohledně situace, která panuje na Ukrajině, uvádí, že posuzovala zákonné důvody pro vydání povolení k přechodnému pobytu a nikoli aktuální nestabilní situaci v domovském státě účastníka řízení. Při posuzování žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu není relevantní posuzování nestabilní situace na Ukrajině.

Žalobce spatřoval zásadní pochybení ve skutečnosti, že správní orgány při svém rozhodování zcela pominuly „lékařský posudek“ MUDr. V. ze dne 16.12.2014 a vycházely pouze z jeho (a dceřina) hodnocení žalobcova zdravotního stavu. Důvody, proč k lékařskému posudku nebylo přihlédnuto, popřípadě jak byl tento důkazní materiál hodnocen, zcela chybí.

Soud se s takovou námitkou žalobce neztotožňuje.

Předně je třeba pro přesnost upozornit, že označení předmětného důkazního prostředku jako „lékařský posudek“ je nesprávné, neboť lékařská zpráva MUDr. V. není znaleckým posudkem ve smyslu § 56 správního řádu, nýbrž se jedná o „prostou“ listinu ve smyslu § 53 správního řádu.

Jak vyplývá ze shora citovaných pasáží prvoinstančního rozhodnutí, prvoinstanční orgán v narativní části svého rozhodnutí zkonstatoval obsah lékařské zprávy MUDr. V. a poté tuto zprávu – v rámci souhrnné úvahy o všech žalobcem předložených lékařských zprávách – též hodnotil. Obdobně si pak počínala i žalovaná v napadeném rozhodnutí.

Přestože měl žalobce za to, že správní orgány při svém rozhodování opomenuly lékařskou zprávu MUDr. V., současně namítal, že pokud se prvoinstanční orgán domníval, že žalobcova výpověď ohledně jeho zdravotního stavu byla v rozporu s lékařskou zprávou MUDr. V., kde se uvádí, že žalobce je chronicky nemocný a není se o sebe schopen postarat v plném rozsahu, mělo dojít ze strany prvoinstančního orgánu k doplnění dokazování tak, aby tento rozpor byl odstraněn. Ohledně této námitky usoudil soud následovně.

Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Podle § 52 správního řádu účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

Soud má za to, že povinnost označit důkazy na podporu svých tvrzení ve smyslu § 52 věty prvé správního řádu zatěžuje účastníka řízení zejména tehdy, žádá-li o přiznání určitého oprávnění. V takových případech má správní orgán povinnost provést důkazy potřebné ke zjištění stavu věci ve smyslu § 52 věty druhé uvedeného zákona především proto, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu (§ 2 odst. 4 správního řádu). Uvedená interpretace není podle názoru soudu v rozporu ani s § 3 správního řádu. Zákonodárce u této základní zásady činnosti správních orgánů použil dikci nikoli, že „postupuje správní orgán tak, aby zjistil stav věci, nýbrž postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci“, z čehož se dá usuzovat na to, že v řízeních, v nichž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena (§ 50 odst. 3 věta druhá tohoto zákona), zatímco v řízeních, v nichž má být na žádost přiznáno oprávnění, je správní orgán sice rovněž povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (§ 50 odst. 3 věta prvá uvedeného zákona), ale okolnosti důležité pro ochranu soukromého zájmu žadatele mohou být zjišťovány tak, že žadatel je – neučinil-li tak už v žádosti – správním orgánem vyzván (§ 45 odst. 2 správního řádu), aby takovéto okolnosti tvrdil a na podporu svých tvrzení označil či předložil patřičné důkazy. Z povahy věci nelze požadovat po správním orgánu, aby obstarával za účastníka řízení podklady a skutečnosti, které povedou ke kladnému rozhodnutí, tedy k vyhovění žádosti.

Z dikce „povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení“ plyne, že tu významnou roli hrají procesní instituty „povinnost tvrzení“a„povinnost důkazní“. Povinnost tvrzení znamená povinnost účastníka řízení tvrdit rozhodné skutečnosti. Povinnost důkazní znamená povinnost účastníka řízení předložit nebo alespoň označit důkazní prostředky k prokázání tvrzených skutečností. Důkazní povinnost se vztahuje k určité tvrzené skutečnosti. Bez tvrzení určitých skutečností si lze jen obtížně představit důkazní povinnost. I když je zde úzká souvislost mezi povinností tvrzení a povinností důkazní, lze říci, že povinnost tvrzení je primární a povinnost důkazní sekundární.

Je povinností žadatele o povolení k přechodnému pobytu podle § 87b k žádosti předložit mimo jiné doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie. Primárně ovšem musí žadatel tvrdit rozhodné skutečnosti.

Žalobce v žádosti o povolení přechodného pobytu sice zmínil svůj zhoršující se zdravotní stav, ale tvrzeným důvodem jeho žádosti bylo „sloučení rodiny“, když na Ukrajině zůstal sám, zatímco jeho děti a vnoučata žijí v České republice.

Ten, kdo žalobcovu žádost posouval směrem k tomu, že jejím důvodem je žalobcův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, pro který se o sebe žalobce nedokáže sám postarat, byla jeho dcera. Žalobce sám ani v žádosti, ani později při své účastnické výpovědi nic takového netvrdil. Žalobce svůj zdravotní stav označil jako odpovídající jeho věku, „má jen prostatu“, léky nebere, péči o svou osobu zvládne sám bez cizí pomoci.

Lékařská zpráva MUDr. V. uvádí, že „podle dodané dokumentace je pacient [= žalobce, pozn. soudu] chronicky nemocný. Onemocnění srdce, plic, prostaty; není schopen se o sebe postarat v plném rozsahu.“. Lékařská zpráva tedy obsahuje jen zcela obecná konstatování týkající se žalobcova zdravotního stavu a jeho schopností postarat se sám o sebe. Jaké konkrétní onemocnění a z jakých konkrétních důvodů objektivně žalobci znemožňuje jaké úkony péče o vlastní osobu, z lékařské zprávy nijak nevyplývá.

Stojí-li tedy na jedné straně tvrzení uplatněná žalobcem v žádosti a jeho účastnická výpověď a na straně druhé lékařská zpráva MUDr. V., pak dle názoru soudu prvoinstanční orgán nijak nepochybil, pokud k prokazování neexistujících tvrzení žalobce neprováděl žádné další dokazování a na základě dosud shromážděných důkazů dospěl k závěru, že žalobce sám popírá možnost, že by se o sebe sám nedokázal postarat a že žalobcem předložené lékařské zprávy neprokazují, že se v jeho případě jedná o takový nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat nejméně rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Dlužno doplnit, že zpráva z ultrazvukového vyšetření a výpis ze zdravotní dokumentace se nikterak nezaobírají tím, zda je žalobce s ohledem na svůj zdravotní stav schopen péče o svoji osobu, neboť obsahují jen souhrn výsledků lékařských vyšetření a diagnóz.

Soud tedy žalobcem vytýkaná pochybení prvoinstančního orgánu neshledal.

Pochybení prvoinstančního orgánu a rovněž i žalované však soud spatřuje v tom, jak správní orgány z pohledu § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců posoudily žalobcem v žalobě zdůrazňovaný fakt, že je otcem paní V., občanky České republiky.

Připomíná se, že podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců se ustanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem doloží, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti.

Výkladem dotčené problematiky se zabýval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 29.1.2015, č.j. 3 Azs 211/2014-34. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku uvedl, že, „kdo se pro účely zákona o pobytu cizinců považuje za rodinného příslušníka občana EU, stanoví tento zákon v ustanovení § 15a odst. 1 takto: (1) Rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie.‘ Podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, ‚ustanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, se obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem doloží, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti.‘ Podle odstavce (4) téhož ustanovení, ‚Ustanovení tohoto zákona týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie se použijí i na cizince, který je rodinným příslušníkem státního občana České republiky.‘ Zákon tak stanoví dva okruhy osob, na které aplikuje ustanovení o rodinném příslušníkovi občana EU – osoby za rodinné příslušníky výslovně označené a osoby ve vztahu obdobném rodinnému (za splnění podmínky trvalosti vztahu a soužití ve společné domácnosti). Sourozenec občana EU není zákonem o pobytu cizinců výslovně považován za jeho rodinného příslušníka, neboť sourozenecký vztah není v taxativním výčtu těchto osob. Z tohoto bodu vychází oběma účastníky citované rozhodnutí Nejvyšší správní soudu č.j. 5 As 6/2010-63 z 16.4.2010, který se zabýval otázkou, zda do okruhu osob, na které lze dle zákona o pobytu cizinců aplikovat ustanovení o rodinném příslušníkovi, patří osoby ve vtahu bratranec – sestřenice. Nejvyšší správní soud uzavřel, že nikoliv, neboť zde není vztah zákonem výslovně považovaný za rodinný, kterému by byl vztah bratranec – sestřenice obdobný, tedy se kterým by měl některé charakteristické znaky shodné. V právní větě citovaného rozhodnutí je závěr vyjádřen takto: ‚Vztah obdobný vztahu rodinnému [§ 15a odst. 4 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců] musí být definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky, tak jak je citovaný zákon v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES vymezuje. Za vztah rodinný je považován vztah rodiče - děti, prarodiče - děti. Za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný, není považován vztah bratr-sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný rodinnému, považovat vztah bratranec - sestřenice.‘ To, že sourozenci nepatří do první skupiny osob, výslovně považovaných za rodinné příslušníky, však neznamená, že by nemohli spadat do skupiny druhé, tedy osob, na které zákon o pobytu cizinců pohlíží jako na rodinné příslušníky odvozeně, a tento závěr ani nevyplývá ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Žalovaný se však otázkou, zda sestry mohou být ve vztahu obdobnému vztahu rodinnému, nezabýval, vycházeje z mylné úvahy, že není-li vztah sourozenecký uveden mezi vztahy považovanými zákonem za vztahy rodinné, není možné, aby byl považován za vztah obdobný rodinnému. Aby bylo možno na sourozence občana EU aplikovat ustanovení zákona o pobytu cizinců týkající se rodinného příslušníka, je nutno nejprve zkoumat, zda tento vztah má s některým z definovaných rodinných vztahů společné znaky. Společným znakem osob definovaných jako rodinní příslušníci občana EU podle zákona o pobytu cizinců je jejich příbuzenství – buď založené (manžel/manželka) nebo pokrevní, u kterých zákon dále rozlišuje, zda jde o rodiče - děti nebo další příbuzné ve vzestupné a sestupné linii. Příbuzenství jako společný znak osoby ve vztahu rodinném ctí rovněž evropská úprava, ze které zákon o pobytu cizinců vychází, tedy Směrnice 2004/38P/ES, o právu občanů Unie se svobodně pohybovat. Článek 2, odstavec 2 Směrnice definuje rodinného příslušníka takto: ‚Pro účely této směrnice se rozumí "rodinným příslušníkem" a) manžel nebo manželka; b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského členského státu s registrovaným partnerstvím jako s manželstvím, v souladu s podmínkami stanovenými souvisejícími právními předpisy hostitelského členského státu; c) potomci v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyživovanými osobami, a takoví potomci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písmenu b); d) předci v přímé linii, kteří jsou vyživovanými osobami, a takoví předci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písmenu b).‘ Sourozenci jsou blízkými příbuznými, byť v linii nepřímé, s přímým společným předkem, tedy první předpoklad pro to, aby na posuzovaný vztah mezi sestrami H. J. W. aj. H. bylo možno pohlížet jako na vztah obdobný rodinnému, splněn je. Dříve posuzovaný vztah bratranec a sestřenice této charakteristice neodpovídá, neboť jde sice o vztah příbuzenský, ale vzdálený, neboť tito nemají přímé společné předky – jejich příbuzenství je odvozeno od příbuzenství právě sourozenců, jejichž jsou potomci. Pokud je splněn první předpoklad pro to, aby bylo možno na sourozence (v tomto případě sestry) pohlížet jako na osoby ve vztahu obdobném vztahu rodinnému, neboť charakteristický znak příbuzenství je mezi nimi splněn, je nutno se pro posouzení žádosti žalobkyně o přechodný pobyt zabývat, zda jsou splněny i další zákonem stanovené podmínky pro to, aby bylo možno na žalobkyni pohlížet jako na rodinného příslušníka své sestry, tedy zda jde o vztah trvalý, zda spolu žalobkyně a její sestra žijí ve společné domácnosti a zda jde v případě žalobkyně o dlouhodobou, úzkou, citovou popř. jinak definovanou vazbu mezi jednotlivými příslušníky rodiny, zejména s přihlédnutím k jejímu věku.“.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12.5.2016, č.j. 6 Azs 266/2015-26, pak výslovně vyplývá, že vztah matka (žalobkyně) – syn starší 21 let, tedy rodič – dítě starší 21 let, je relevantní z pohledu § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, resp. že i na vztah rodič - dítě, který je nepochybně „rodinným vztahem“, může být předmětné ustanovení (při splnění všech jeho podmínek) aplikováno.

Zdejší soud se se závěry Nejvyššího správního soudu ztotožňuje.

Prvoinstanční orgán, tak i žalovaná, měly za prokázané, že žalobce je otcem paní V., občanky České republiky. Prvoinstanční orgán přitom usoudil, že vztah rodiče a dcery je vztahem rodinným, a tudíž nemůže být považován za vztah obdobný vztahu rodinnému. Žalovaná tento názor prvoinstančního orgánu nijak nekomentovala a sama k tomu uvedla, že vztah žalobce a jeho dcery není rodinným vztahem zakládajícím postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu Směrnice a § 15a zákona o pobytu cizinců a tento status tedy nemůže být přiznán ani v případě vztahu obdobného takovému vztahu rodinnému a že vztah žalobce a jeho dcery, tj. přímý příbuzenský vztah ve vzestupné linii, není možno za vztah obdobný vztahu rodinnému považovat.

Tyto závěry správních orgánů jsou však v rozporu s výše podaným výkladem § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce je s občanem Evropské unie ve vztahu rodič – dcera. Současně bylo správními orgány vyhodnoceno, že žalobce nesplňuje podmínku rodinného příslušníka dle § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Za takové situace se tedy měly správní orgány důsledně zabývat tím, zda žalobce splňuje podmínky § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy zda má s občanem EU trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti. To však správní orgány neučinily, neboť vycházely z úvahy, že vztah rodič – dcera jakožto „rodinný vztah“ není možno hodnotit jako vztah obdobný vztahu rodinnému, kterážto úvaha je – jak bylo vysvětleno výše – nesprávná.

VI.
Rozhodnutí soudu.

Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná, soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud současně vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

VII.
Náklady řízení.

Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu soud v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení spočívají v zaplacených soudních poplatcích za žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku v celkové výši 4.000 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační Poučení: stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 31. října 2016

Mgr. Alexandr Krysl,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru