Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 36/2011 - 53Rozsudek KSPL ze dne 21.06.2011

Prejudikatura

3 As 60/2006

7 A 124/2000

6 A 127/2002


přidejte vlastní popisek

57 A 36/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobkyně A.P., zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, proti žalovanému Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.4.2011, č.j. CPR-2695-1/ČJ-2011-9CPR-C220,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5.4.2011, č.j. CPR-2695-1/ČJ-2011-9CPR-C220, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 7.760 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Václavka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5.4.2011, č.j. CPR-2695-1/ČJ-2011-9CPR-C220 (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku žalovaný uvedl: „Podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. se výroková část napadeného rozhodnutí mění takto: „podle § 119 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jmenovaná bude zařazena do informačního systému smluvních států.“ Ve zbylé části se odvolání podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. zamítá a další výrokové části napadeného rozhodnutí nalézacího správního orgánu se potvrzují.“ Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 23.2.2011, č.j. KRPK-7988-31/ČJ-2011-190022 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), proti kterému žalobkyně podala odvolání, bylo podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), rozhodnuto tak, že se žalobkyni „ukládá správní vyhoštění. Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 6 měsíců. Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, se stanoví v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jmenovaná bude zařazena do informačního systému smluvních států. Současně se podle § 118 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje doba k vycestování z území České republiky ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Uvedený správní orgán dále podle § 120a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že na paní A.P., státní příslušnost: Ukrajina se nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 citovaného zákona“.

Podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), je soud povinen v mezích žalobních bodů přezkoumat napadené výroky rozhodnutí.

Nezbytnou podmínkou k tomu je existence přezkoumatelného rozhodnutí správního orgánu. Není-li rozhodnutí správního orgánu přezkoumatelné, nemůže soud dostát své povinnosti uvedené v § 75 odst. 2 s.ř.s. Soudní řád správní s takovou situací počítá, a pro tento případ v ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. stanoví, že soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v § 68 odst. 2 vyžaduje, aby správní orgán ve výrokové části rozhodnutí krom jiného uvedl řešení otázky, která je předmětem řízení. Výrok správního rozhodnutí musí splňovat určité požadavky. Musí být zaprvé v souladu se zákonem, tj. konkrétní podoba výroku musí být podle zákona možná. Zadruhé musí být výrok zcela obsahově jednoznačný, aby nevzbuzoval pochybnosti o tom, o čem a jak bylo ve skutečnosti rozhodnuto. Není-li naplněna byť jedna z těchto nastíněných podmínek, je nezbytné správní rozhodnutí považovat za nesrozumitelné. V případě napadeného rozhodnutí nebyla splněna žádná z těchto podmínek.

Pokud jde o nenaplnění prvé podmínky, je nezbytné konstatovat, že v případě, kdy odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, může napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a řízení zastavit (§ 90 odst. 1 písm. písm. a) správního řádu), napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a věc vrátit k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal (písm. b) téhož ustanovení) nebo napadené rozhodnutí nebo jeho část změnit (písm. c) téhož ustanovení). Teprve v případě, kdy odvolací orgán neshledá důvod pro postup podle § 90 odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí (§ 90 odst. 5 věta prvá správního řádu). Vysloví-li správní orgán, že napadené rozhodnutí mění nebo ruší jen zčásti (§ 90 odst. 1 písm. c) a b) správního řádu), je současně povinen vyslovit, že se napadené rozhodnutí ve zbytku potvrzuje (§ 90 odst. 5 věta druhá správního řádu).

K obdobnému závěru dospěl také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24.1.2007, č.j. 3 As 60/2006-46 (rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud v rozsudku uvedl, že „Nejvyšší správní soud je, při nedostatku výslovné právní úpravy ve správním řádu, ochoten akceptovat i výrok odvolacích správních orgánů při vyslovení částečné změny výroku, že ve zbylém rozsahu je napadené a přezkoumávané rozhodnutí „ponecháno beze změny“ či obdobné výroky, lze-li však beze všech pochybností dovodit, jak bylo naloženo s napadeným rozhodnutím jako celkem a všemi jeho případnými jednotlivými výroky. Výslovně však tuto dosud mnohdy problematickou správní praxi řeší s účinností od 1. 1. 2006 zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, podle jehož § 90 odst. 1 písm. c) odvolací správní orgán, dojde-li k závěru, že napadené rozhodnutí je vadné, buď z důvodů věcné nesprávnosti nebo i ze širšího důvodu nezákonnosti, „napadené rozhodnutí nebo jeho část změní“ Částečná změna rozhodnutí správního orgánu je pak výslovně řešena v § 90 odst. 5 in fine zákona č. 500/2004 Sb., tak, že dojde-li ke zrušení nebo změně rozhodnutí jen v jeho části, ve zbytku je povinen odvolací správní orgán napadené rozhodnutí potvrdit“.

Jak vyplývá z výroku napadeného rozhodnutí, žalovaný v úvodu shora citované části výroku uvedl, že postupuje podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, avšak namísto toho, aby v souladu s ustanovením § 90 odst. 5 věta druhá správního řádu současně vyslovil, že se napadené rozhodnutí ve zbytku potvrzuje, uvedl, že „ve zbylé části se odvolání podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. zamítá a další výrokové části napadeného rozhodnutí nalézacího správního orgánu se potvrzují“. Jak bylo naznačeno shora, takový výrok však není možný. Není vůbec možné kombinovat postup podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu s postupem podle § 90 odst. 5 věta první téhož zákona. Výrok napadeného rozhodnutí tak není v souladu se zákonem, tj. žalovaným zvolená podoba výroku není podle zákona možná. Napadené rozhodnutí je z toho důvodu nesrozumitelné, neboť není možné zjistit, zda žalovaný ve skutečnosti postupoval podle § 90 odst. 1 písm. c) nebo podle § 90 odst. 5 věta první správního řádu.

K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2003, č.j. 7 A 124/2000–39, ve kterém uvedl, že „výrok rozhodnutí odvolacího orgánu musí obsahovat základní náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu § 47 spr.ř.; jeho výrokem - rozhodnutím ve věci- je rozhodnutí o tom, zda se výrok prvostupňového rozhodnutí potvrzuje a odvolání zamítá, či zda se tento výrok mění (a jak). Pokud tedy ustanovení § 59 odst.2 spr. řádu předpokládá, že odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí, jedná se o tři možné alternativy rozhodnutí, které se navzájem vylučují. Pokud některé z nich odvolací orgán spojí, jde o rozhodnutí nesrozumitelné, trpící logickým rozporem. Není tedy možné v odvolacím řízení současně zamítnout odvolání a prvostupňové rozhodnutí v jeho výroku změnit, což ovšem žalovaný učinil.“

Pokud jde o nenaplnění druhé podmínky, postupuje-li správní orgán podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu a má v úmyslu prvoinstanční rozhodnutí nebo jeho část změnit, je k tomu, aby bylo nade vší pochybnost zřejmé, jak je s konečnou platností řešena otázka, která je předmětem řízení, nezbytné přesně a jednoznačně vyslovit, v jaké konkrétní části a jak se prvoinstanční rozhodnutí mění. Nepostupuje-li tak správní orgán, není možné zjistit, jak je s konečnou platností věc, která byla předmětem správního řízení, řešena.

Žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí uvedl, že „podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. se výroková část napadeného rozhodnutí mění takto: „podle § 119 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jmenovaná bude zařazena do informačního systému smluvních států.“ Vzhledem k tomu, jak je výrok napadeného rozhodnutí formulován, nelze zjistit, zda má tento výrok zcela nahradit dosavadní výroky prvoinstančního rozhodnutí, tj. vypustit z prvoinstančního rozhodnutí například žalobkyní rozporovaný výrok o jejím správním vyhoštění, nebo zda má tento výrok být dalším přistoupivším výrokem k dosavadním výrokům prvoinstančního rozhodnutí, či zda má dojít toliko ke změně obdobně formulované části výroku prvoinstančního rozhodnutí. Tato nejednoznačnost výroku napadeného rozhodnutí tak způsobuje naprosto zásadní nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť není vůbec zřejmé, o čem a jak bylo prvoinstančním rozhodnutím ve spojení s napadeným rozhodnutím ve skutečnosti rozhodnuto. Nezná-li soud skutečnou podobu výroku správních rozhodnutí, nemůže v mezích žalobních bodů obsahově nepopsatelný výrok rozhodnutí přezkoumat.

K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27.10.2004, č.j. 6 A 127/2002-28, když ze skutečnosti, že z výroku rozhodnutí odvolacího orgánu nebylo patrné, zda odvolací orgán výroky prvoinstančního rozhodnutí doplnil nebo nahradil, dovodil nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, soud jej zrušil pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro jeho nesrozumitelnost, rozhodl v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. a) o věci samé bez jednání.

Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000 Kč a v odměně advokáta za 2 úkony právní služby, a to za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když advokát jménem žalobkyně podal žalobu. Podle § 9 odst. 3 písm. f) a § 7 bod 5. vyhl.č. 177/1996 Sb., činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle soudního řádu správního částku 2.100 Kč, tj. 4.200 Kč za dva úkony právní služby. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 300 Kč. Advokát ve věci učinil celkem dva úkony, a proto soud přiznal žalobkyni částku ve výši 600 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupcem žalobce je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně z přidané hodnoty činí 960 Kč, náklady řízení tedy včetně DPH činí částku ve výši 7.760 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění určil soud v souladu s § 149 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační Poučení: stížnost u Krajského soudu v Plzni. Lhůta je zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 21. června 2011

JUDr. Jana Daňková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru