Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 35/2011 - 27Usnesení KSPL ze dne 31.05.2011

Prejudikatura

7 Afs 143/2006


přidejte vlastní popisek

57 A 35/2011-27

USNESENÍ

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce ADMIRAL GLOBAL BETTING a.s., IČ 26232375, se sídlem Rousínov, Komořany 146, proti žalovanému Úřadu městského obvodu Plzeň 4, se sídlem Plzeň, Mohylová 55, o žalobě proti platebnímu výměru žalovaného vydanému nejpozději dne 31.3.2011 ve věci místního poplatku za období 1.1.2011 až 31.3.2011 za výherní hrací přístroje nebo jiné technické zařízení provozované na území Městského obvodu Plzeň 4 – Doubravka,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal zrušení platebního výměru žalovaného vydaného nejpozději dne 31.3.2011 ve věci místního poplatku za období 1.1.2011 až 31.3.2011 za výherní hrací přístroje nebo jiné technické zařízení provozované na území Městského obvodu Plzeň 4 – Doubravka.

Žalobce k výzvě soudu k odstranění vad žaloby uvedl, že obsahem podané žaloby je nesouhlas s placením místního poplatku podle vyhlášky města Plzně č. 43/1998, o místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí (dále jen „vyhláška“), protože provozovaná zařízení podle jeho zdůvodněného názoru místnímu poplatku nepodléhají. Úkolem zdejšího soudu by proto podle žalobce mělo být posouzení provozovaných zařízení ve vztahu k vyhlášce a vyslovení názoru, zda má či nemá místní poplatek podle vyhlášky hradit. Žalobce dále uvedl, že problémem ovšem je, jak vymezit návrh na výrok soudu, protože zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), neřeší situaci, kdy právnická osoba brojí proti platební povinnosti místního poplatku uloženého vyhláškou. Žalobce konstatoval, že má za to, že nejblíže je žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Při posouzení toho, o jaké zde jde rozhodnutí, vůči němuž žaloba směřuje, vycházel žalobce z ustanovení § 140 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Rozhodnutím, vůči němuž žaloba směřuje, je třeba rozumět rozhodnutí podle § 140 odst. 1 daňového řádu. Lépe v tomto případě nelze konkrétnějším způsobem napadené rozhodnutí označit. Den jeho doručení nebo oznámení je zřejmý z § 140 odst. 2 a tím je 31.3.2011, což je poslední den lhůty stanovení místního poplatku za období 1.1.2011 až 31.3.2011 pro sdělení (hlášení podle vyhlášky) žalovanému. Dalším požadavkem je označit výroky rozhodnutí žalovaného, které žaloba napadá. Jak již bylo řečeno, obsahem podané žaloby je nesouhlas s placením místního poplatku podle vyhlášky, takže rozhodnutí žalovaného podle § 140 odst. 1 daňového řádu je žalobou napadáno v plném rozsahu. Požadavek na vyčerpání řádných opravných prostředků je splněn v odst. 4, kde odvolání nelze podat. Poslední věcí je uvedení návrhu na výrok rozsudku. Tady je třeba se odchýlit od tradičně uznávané formy návrhu výroku rozsudku: „Rozhodnutí žalovaného ze dne …, č.j. …, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému“, protože tradičně uznávaná forma se uplatňuje u reálného rozhodnutí. V případě žalobce však máme rozhodnutí, které je rozhodnutím podle § 140 odst. 1 daňového řádu, tedy je fiktivním rozhodnutím. To ale nevadí, protože z legální definice rozhodnutí obsažené v § 65 odst. 1 s.ř.s. vyplývá, že rozhodnutí je vymezeno materiálními, nikoliv formálními znaky, proto není významné, zda jde o rozhodnutí reálné nebo fiktivní. Stejně tak podle žalobce není významné, zda je úkon žalovaného jako rozhodnutí výslovně označen a jakou má formální podobu, tedy zda papírovou nebo vyjádřenou v § 140 odst. 1 daňového řádu.

Podle § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 s.ř.s., kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Soud usnesením odmítne žalobu, jestliže o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat (§ 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s.).

V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vymezeném v části třetí, hlavě druhé dílu 1 s.ř.s. se žalobce může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí, kterým byl zkrácen přímo na svých právech nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li s.ř.s. nebo zvláštní zákon jinak (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. je soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu povinen přezkoumat napadené rozhodnutí, a to v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě a vyjít při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Nezbytnou podmínkou řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je existující rozhodnutí správního orgánu, popř. alespoň rozhodnutí nicotné. Pokud rozhodnutí správního orgánu neexistuje, nebylo vůbec vydáno, nemůže žalobce oprávněně ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. tvrdit, že byl tímto neexistujícím rozhodnutím zkrácen přímo na svých právech nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Obdobně soud nemůže neexistující rozhodnutí přezkoumat, natož jej zrušit, popř. vyslovit jeho nicotnost. Neexistence rozhodnutí správního orgánu je nedostatkem neodstranitelným, pro který nelze v řízení pokračovat. Proti neexistujícímu rozhodnutí nelze brojit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu.

Podle přesvědčení žalobce žalovaný vydal nejpozději dne 31.3.2011, ve věci místního poplatku za období 1.1.2011 až 3.3.2011 za výherní hrací přístroje nebo jiné technické zařízení provozované na území městského obvodu Plzeň 4 – Doubravka, platební výměr podle § 140 odst. 1 daňového řádu.

Obecným právním předpisem, který upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní (§ 1 odst. 1 daňového řádu), je daňový řád. V souladu s § 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu se daní rozumí také peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek. To znamená i místní poplatek. Podle § 140 odst. 1 daňového řádu, neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem; to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Platební výměr správce daně založí do spisu.

Je nezbytné si uvědomit, že obecný právní předpis, resp. jeho jednotlivá ustanovení je možné v konkrétním případě aplikovat toliko tehdy, pokud speciální právní předpis pro tento konkrétní případ nestanoví úpravu speciální, odlišnou od právní úpravy obecné. Tato zásada je tradována latinskou větou „Lex specialis derogat legi generali.“

Ve vztahu k daňovému řádu je v dané věci právním předpisem speciálním zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Podle § 11 odst. 1 tohoto zákona, nebudou-li poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměří mu obecní úřad poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem. Na rozdíl od obecné právní úpravy uvedené v daňovém řádu, není platební výměr správcem daně vydáván na podkladě daňového přiznání či ohlášení daňového subjektu, nýbrž teprve v případě, kdy poplatky nebudou zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši. I v případě, kdy daňový subjekt splní svoji ohlašovací povinnost k místnímu poplatku, nepostupuje správní orgán podle § 140 odst. 1 daňového řádu, tj. nevyměřuje místní poplatek založením platebního výměru do spisu, nýbrž vyčká, zda daňový subjekt ve lhůtě splatnosti místní poplatek zaplatí ve správné výši. Teprve pokud tak daňový subjekt neučiní, vydá správní orgán platební výměr nebo hromadný předpisný seznam. Z ustanovení čl. 7 odst. 1 vyhlášky vyplývá, že poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí, je splatný čtvrtletně, vždy do 15 dnů po skončení příslušného kalendářního čtvrtletí. Vydání platebního výměru podle § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích tak v případě žalobce přicházelo v úvahu nejdříve dnem 16.4.2011, tj. nikoli do dne 31.3.2011.

Žalobce vycházel z nesprávného právního názoru, že žalovaný v dané věci musel jaksi automaticky vydat platební výměr podle § 140 odst. 1 daňového řádu. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 140 odst. 1 daňového řádu není aplikovatelné v řízení o místních poplatcích, k automatickému vydání platebního výměru dojít nemohlo. Soud z důvodu opatrnosti dotazem na žalovaného ověřil, zda k vydání platebního výměru přesto nedošlo. Žalovaný soudu sdělil, že „za zdaňovací období roku 1.1. až 31.3.2011 ve věci místního poplatku za výherní hrací přístroje nebo jiné technické zařízení žádné rozhodnutí o vyměření místního poplatku dosud nevydal“. Žalobci se nepodařilo prokázat, že byl vydán, resp. vůbec existoval platební výměr, který by bylo možné napadnout žalobou v řízení proti rozhodnutí správního orgánu.

Proti neexistujícímu rozhodnutí nelze brojit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu, a proto soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s., když neexistence žalobou napadeného rozhodnutí je takovým nedostatkem podmínky řízení, který je neodstranitelný a v řízení proto není možné pokračovat.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s.ř.s., jelikož byla žaloba odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační Poučení: stížnost u Krajského soudu v Plzni. Lhůta je zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 31. května 2011

JUDr. Jana Daňková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru