Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 22/2010 - 78Rozsudek KSPL ze dne 13.04.2011

Prejudikatura

7 Afs 1/2010 - 53


přidejte vlastní popisek

57A 22/2010-78

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Pivoňky a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobkyně H.S., bytem F., proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti osoby zúčastněné na řízení A.J., bytem K., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2009, čj. DSH/8033/09

takto :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2009, čj. DSH/8033/09, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonné lhůtě ke Krajskému soudu v Plzni domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.7.2009, čj. DSH/8033/09 (dále jen rozhodnutí žalovaného), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice ze dne 16.4.2009, čj. MH/04220/2009 (dále jen rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice), jímž bylo rozhodnuto, že vzrostlá zeleň (2 ks tújí) se nenachází na pozemní komunikaci na pozemku p.č. 249 v k.ú. Krutěnice a nejedná se tudíž o pevnou překážku ve smyslu § 29 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen zákon o pozemních komunikacích).

II. Důvody žaloby

2. Žalobkyně koupila nemovitost p.č. st. 20 v katastrálním území Krutěnice. Byla v dobré víře o platnosti stávajících hranic pozemků a přímém vjezdu z komunikace p.č. 249 na svoji nemovitost. Když zakoupenou nemovitost opustili původní majitelé, osoba zúčastněná na řízení, majitelka sousedního pozemku p.č. 14, v dubnu 1996 Městskému úřadu Horažďovice sdělila, že podle nového měření vede vjezd na pozemek žalobkyně přes její pozemek. Na jaře 1998 vybudovala na původním vjezdu na pozemek žalobkyně a na původní komunikaci p.č. 249 překážku. Dle žalobkyně osoba zúčastněná na řízení zneužila nejasnosti v průběhu místní komunikace p.č. 249, kterou způsobil Městský úřad Nalžovké Hory svou nečinností a nesplněním povinnosti vlastníka nemovitosti znát její hranice.

3. Žalobkyně uvedla, že má za sebou desetiletý občanskoprávní spor na určení věcného břemene k vjezdu na svoji nemovitost. Věcné břemeno podle § 151 občanského zákoníku bylo zřízeno Okresním soudem v Klatovech (6C 147/2001). Soudními znalci bylo provedeno vyměření a vytýčení lokality a zjištěno, že část pozemku p.č. 14 převážně slouží jako veřejná cesta. Soud prokázal, že žalobkyně nemá jinou možnost přístupu ke své nemovitosti než po veřejné cestě a části sousedního pozemku, na kterém jsou umístěny túje, které zásadním způsobem brání bezpečnému příjezdu k nemovitosti žalobkyně. Tento rozsudek zrušil Krajský soud v Plzni s tím, že je předmětná část pozemku místní komunikací podle § 6 zákona o pozemních komunikacích a platí zde předpisy obecného užívání, které jsou institutem správního práva. Uvedený závěr byl potvrzen Nejvyšším soudem a Ústavním soudem. Podle vyjádření Veřejného ochránce práv v zásadě platí, že zajištění přístupu veřejnoprávní formou má přednost před řešením soukromoprávním.

4. Žalobkyně namítala, že při zahájení řízení o odstranění nepovolené pevné překážky předpokládala, že se jedná o první krok v řízení o zajištění obslužnosti její nemovitosti. Podle správního řádu vymezuje předmět řízení a disponuje jím žadatel, který jej může v průběhu řízení zúžit. Žalobkyně však žádost o zajištění dopravní obslužnosti své nemovitosti nezúžila pouze na řešení odstranění překážky na vjezdu.

5. Dále namítala, že musí rozhodnutí správního orgánu vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Městský úřad Horažďovice však nemohl při zjišťování skutkového stavu zjistit hranice komunikace jen z místního šetření (povrch komunikace je tvořen rozbitým asfaltovým krytem porostlým zelení a je bez zřetelných krajnic), proto nemohl ani určit, že nejsou na komunikaci umístěny túje. Překážka je zde vytvořena nejen porostem, ale na kraji v cestě je ohraničena v zemi upevněnou kovovou tyčí a tudíž musí být kvalifikována jako pevná překážka. Rozhodnutí, že se překážka nenachází na pozemní komunikaci, může být odvozeno pouze z průběhu místní komunikace v katastrální mapě. Všechna měření (Ing. K., 2 x firmou Georal, Ing. K., Zeměměřickým a katastrálním inspektorátem v Plzni, Katastrálním úřadem) se rozchází o 1 - 1,5 m (podle sdělení Českého úřadu zeměměřického a katastrálního je přípustná odchylka měření v dané lokalitě 2,66 m), ale shodují se v tom, že skutečný průběh místní komunikace p.č. 249 se neshoduje se zákresem v katastrální mapě. Podle těchto měření komunikace probíhá částečně po soukromých pozemcích a její průběh podle katastrální mapy je zastaven soukromými stavbami (stav již před vytvořením překážky zjištěný stavebním úřadem v roce 1997).

6. Žalobkyně nesouhlasila s argumentací žalovaného týkající se zaměření soudního znalce Ing. B. a firmy Georal, neboť právě z této dokumentace vyplývá, že se překážka nachází v místě původního vjezdu. Původní vrata byla situována kolmo na stávající místní komunikaci v přímém prodloužení zídky ohraničující sousední pozemek p.č. 14. V rámci stavebního řízení byl řešen nový vjezd a umístění vrat bylo projektováno odborným projektantem tak, aby byl podle skutečného stavu a katastrální mapy umožněn vjezd na pozemek žalobkyně p.č. 20. Vrata byla posunuta oproti původním do vnitřku pozemku p.č. 20 s tím, že tento pozemek před vraty zůstane neoplocen a k dispozici k veřejnému užívání. Jiným způsobem nebylo možné vjezd provést. Z fotodokumentace a místního šetření je zřejmé, že původní zpevněná komunikace byla ohraničena zídkami, plotem a betonem před garáží a končila před původními vraty na pozemek žalobkyně p.č. 20. Od vjezdu na nemovitost žalobkyně pokračuje komunikace nepoužívanou travnatou polní neudržovanou cestou. Tento příjezd byl odjakživa používán předchozími majiteli, pravděpodobně s vědomím majitelů pozemku p.č. 14. V hraničním bodu komunikace (pozemek p.č. 14, místní komunikace p.č. 249 a pozemek p.č. 20) tedy v místě, kde by mohlo být teoreticky provedeno připojení sousední nemovitosti na komunikaci, zbývá z komunikace dle různosti měření od 50 cm (soudní znalci) do max. 150 cm (fa. Georal), což neodpovídá parametrům místní komunikace a tudíž nemohou být ani splněny parametry pro připojení stavby na místní komunikaci.

7. Za zavádějící označila žalobkyně vyjádření, že rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice je podkladem pro případné další rozhodování soudu o věcném břemenu, neboť žalobkyni není známo, o jaký soud by se mělo jednat. Nucené omezení vlastnického práva věcným břemenem zřizované správním aktem není předmětem sporu o vlastnické právo, jde o rozhodování ve veřejnoprávní a nikoliv soukromoprávní věci. Odkázání správními orgány na občanskoprávní soud a soudů na správní orgány a opětovné odkázání správních úřadů na soud vytváří situací právní nejistoty, zpochybňuje logiku orgánů veřejné moci a dodržení principu dobré správy, právní jistoty a dobré víry pro žalobkyni i ostatní uživatele této cesty. Proto je i ve veřejném zájmu, aby se správní orgány tímto problémem zabývaly a aby se jejich pomocí dosáhlo uspokojivého řešení pro všechny zúčastněné.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že v postupu Městského úřadu Horažďovice neshledal závady, jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem o pozemních komunikacích. Žalobkyně žádala o přezkumné řízení napadeného rozhodnutí. Ministerstvo dopravy o žádosti rozhodlo 22.9.2009 tak, že je přezkumné řízení v uvedené věci nedůvodné.

IV. Replika žalobkyně na vyjádření žalovaného

9. Žalobkyně uvedla, že přístup k její nemovitosti je po obecní cestě p.č. 249 a po části sousedního pozemku p.č. 14. Rozhodnutím občanskoprávních soudů byla odkázána na zajištění přístupu ke své nemovitosti veřejnoprávní formou. Občanskoprávní soudy vycházely ze znaleckých posudků, dle nichž soukromý pozemek slouží jako veřejná cesta, proto by měl být zajištěn přístup k nemovitosti žalobkyně právem obecného užívání, jehož ochrana není v pravomoci občanskoprávních soudů. Správní orgány obou stupňů však neřešily nutnost zajištění neomezeného přístupu k rodinnému domu žalobkyně, neřešily nesrovnalosti mezi hranicemi v katastru nemovitostí a skutečným průběhem obecní cesty, neřešily právo jejího obecného užívání. Problém zúžily na překážku na pozemní komunikaci. Sporné je i rozhodnutí, že se nejedná o pozemní komunikaci, ale o připojení sousední nemovitosti, které by mohlo být podkladem k dalšímu občanskoprávnímu sporu o věcné břemeno. Aby se neopakovala situace u občanskoprávního soudu, je nutné jednoznačné stanovisko správních úřadů. Připojení k nemovitosti žalobkyně je možné pouze z místní komunikace p.č. 249 a ta je podle měření soudních znalců zastavěná stavbami a není průjezdná. V místě bylo provedeno několik geodetických měření a dvě zaměření soudními znalci, podle kterých by mohly být určeny hranice obecní cesty p.č. 249 správním soudem nebo pravomocným správním rozhodnutím.

10. Žalobkyně navrhovala, aby byl jako svědek vyslechnut Ing. K., zástupce státní správy jako starosta obce a v současné době zástupce příslušného silničního správního úřadu Městského úřadu Nalžovské Hory, k vyjádření stanoviska Městského úřadu – Města Nalžovské Hory, jako příslušného silniční správního úřadu a vlastníka obecní cesty p.č. 249, k jejím hranicím a způsobu užívání. Dále navrhovala svědectví Městského úřadu Horažďovice, protože v jeho rozhodnutí nejsou uvedeny podklady a nevyplývají z něj provedená šetření a jejich výsledky, ze kterých by bylo možno vycházet. Výsledek šetření na místě nemohl samostatně vést ke správnému posouzení věci.

V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

11. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že žalobkyně situovala vrata ke své nemovitosti jinak, než měla povoleno stavebním povolením a jinam, než je měli její právní předchůdci. Navíc posunula plot do místní cesty a způsobila tak její faktickou nesjízdnost. Byla na to opakovaně v době stavby upozorňována a to i dopisem již zemřelého manžela osoby zúčastněné na řízení ze dne 24.4.1996, ve kterém byla varována před budoucími problémy pokud stavební záměr nezmění. Žalobkyně naopak podala množství různých žalob. Dle osoby zúčastněné na řízení nebrání skutečnému průběhu komunikace žádná překážka. To bylo žalobkyni na místě úředníky ukázáno a byla poučena o pravomoci správního orgánu. Přesto se tváří, že poučení nerozuměla a směšuje úmyslně problematiku soudních sporů, které v minulosti vyvolala s problematikou správního řízení. I v současné době probíhá řízení o obnově pravomocně skončeného soudního sporu. Pokud se žalobkyně dovolává stanoviska Veřejného ochránce práv, ani ten ji nevyslyšel a navíc od ní také neměl pravdivé informace.

VI. Replika žalobkyně na vyjádření osoby zúčastněné na řízení

12. Osoba zúčastněná na řízení žalobkyni po koupi nemovitosti neupozornila, že jediný možný příjezd je po cestě vedoucí přes její pozemek. Toto neuvedla ani jako účastnice stavebního řízení o povolení stavby přístavby stávajícího domu zahájeném 18.9.1995 a dala souhlas ke stavbě bez práva na odvolání. Své nároky na pozemek pod touto cestou neuplatnila ani na podzim roku 1995 při stavebním řízení, ani po kontrolním zaměření stavby a hranic v lednu 1996, kdy vyšlo najevo, že užívací hranice pozemků neodpovídají záznamu v katastrální mapě. Nárok na pozemek uplatnila v dubnu 1996, kdy bylo již provedeno první podlaží přístavby a demolice starého objektu. Příjezdová cesta a vjezd byly již takto situovány v době, kdy sama nabyla vlastnictví nemovitosti. Její manžel a původní majitel nemovitosti žalobkyně společně s obcí cestu upravovali a stavěli. Zmíněným dopisem manžel osoby zúčastněné na řízení poukazoval, že posunutím hraničního bodu (mezi pozemky p.č. 20, p.č. 14 a p.č. 249) se posouvá také pozemek p.č. 14 do stávající cesty a celý vjezd na pozemek žalobkyně (4 m široký) je v celé šířce přes pozemek p.č. 14 a že nedá povolení k oplocení. Ignoroval však, že toto měření posouvá hranici pozemku žalobkyně do pozemku p.č. 14 a stavby garáže. Hranice byla posunuta asi o 1 m, zbývající šíře 3 m příjezdu a příjezdová cesta byly užívány po pozemku p.č. 14 za souhlasu osoby zúčastněné na řízení.

13. Stavby na pozemku žalobkyně jsou provedeny podle stavebních povolení. V rámci stavebního řízení proběhly mnohé neúspěšné pokusy o dohodu a řešení příjezdové cesty. Měření a vytýčení byla se shodným výsledkem provedena geodetem Ing. K. a firmou Georeal a potvrzena v roce 1996 měřením Ing. K., která provedla zaměření cesty pro obecní úřad. Účastníci řízení, kteří měli ve stavebním řízení námitky proti vyměření a vytýčení pozemků žalobkyně, byli odkázáni na soud, což nikdo z nich neučinil. Opětné geometrické vyměření a vytýčení pozemků žalobkyně firmou Georeal v roce 1997 je podkladem geometrických plánů a součástí stavebních povolení. Ing. K., zastupující obec, odmítl vytyčovací protokol podepsat. Osoba zúčastněná na řízení se u firmy Georeal proti tomuto měření odvolala, ale neobrátila se na soud. Místo toho na jaře 1998 svévolně ohradila část svého pozemku na původním příjezdu k nemovitosti žalobkyně zcela ignorujíc, že měřením vytýčená hranice

vede přímo do její garáže. Návrh na zahájení řízení o odstranění stavby garáže podle výsledků dosavadních měření (7C 151/98-88) byl prezentován jako prostředek ke komunikaci a dohodě. Měření soudního znalce v rámci povolené odchylky 2.60 m posunulo hranici pozemku žalobkyně z garáže sousedky a hraniční bod obou parcel ještě o cca 1 m dále do stávající cesty. Návrh byl zamítnut, protože „posun hranice lze v mapě uváděné přesnosti velmi těžko věrohodně prokazovat“. Od jara 1996 je obci a všem místním správním orgánům známo, že hranice komunikace p.č. 249 procházejí jinak, než je aktuální stav užívacích vztahů. Situace jimi byla hodnocena jako soukromý spor vlastníků sousedních nemovitostí. Podle nového zákona o vyvlastnění je svěřeno omezení vlastnického práva, tj. zřízení věcného břemene, soudu v občanskoprávním řízení. Potvrdí-li správní soud správnost rozhodnutí správních orgánů, že se jedná o příjezd po soukromém pozemku a ne po veřejné

komunikaci a že rozhodnutí prvoinstančního úřadu je podkladem pro případné další rozhodování o věcném břemenu, tak včasné podání žaloby na obnovu řízení o zřízení věcného břemene zamezí opakování stejného soudního řízení. Řízení na obnovu řízení je přerušeno do rozhodnutí tohoto správního soudu.

VII. Posouzení věci Krajským soudem v Plzni

14. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.).

15. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. O věci samé rozhodl soud bez jednání rozsudkem podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí zruší pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.

Skutkový základ věci

16. Žalobkyně je vlastnicí pozemku p.č.st. 20, zastavěná plocha a nádvoří se stavbou č.p. 10, objekt bydlení, zapsaného na LV č. 34 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrálním pracovištěm Klatovy 2. Osoba zúčastněná na řízení je vlastnicí sousedního pozemku parcelní číslo 14, zahrada. Vlastníkem pozemku p.č. 249, ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, je město Nalžovské Hory. Pozemek p.č. 249 sousedí s pozemky p.č. 14 a p.č. 20. Krutěnice, kde se tyto nemovitosti nacházejí, je obec náležející k městu Nalžovské Hory.

17. Žalobkyně podala 2.2.2009 k Městskému úřadu Horažďovice Žádost o zahájení řízení o řešení zajištění dopravní obslužnosti stav. p.č. 20 Krutěnice. Žádost odůvodnila tím, že město Nalžovské Hory odmítá příslušnost k postupu podle § 5 občanského zákoníku, odmítá řešit žádosti žalobkyně k odstranění zábrany vjezdu a zajištění dopravní obslužnosti st.p. č. 20, což znemožnilo opravy nemovitosti žalobkyně po záplavách v roce 2002 a důsledkem je nemožnost nemovitost proti těmto škodám pojistit. V rámci stavebního řízení v letech 1995 – 1999 nedošlo k dohodě s obcí ani s majitelkou pozemku p.č. 14, která si dokonce zahradila část pozemku sloužícího jako obecní cesta a zabraňuje tak řádné dopravní obslužnosti pozemku st.p. č. 20. Věcné břemeno bylo zřízeno rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 12.1.2006, který byl odvolacím soudem zrušen s tím, že se jedná o obecní komunikaci podle § 6 zákona o pozemních komunikacích, jejíž obecné užívání je institutem správního práva, proto se jeho ochrany nelze dovolávat u soudu. Podle soudního znalce slouží část pozemku p.č. 14 jako veřejná cesta. Odvolací soud dovodil, že i sporná část pozemku, která byla předmětem zřízení věcného břemene je pozemkem, který je bez dalšího součástí místní komunikace a jako takový předmětem evidence těchto komunikací. Z vytýčení soudního znalce v terénu vyplývá, že stávající oplocení pozemků p.č. 14 a p.č. 16 zasahuje do průběhu místní komunikace na pozemku p.č. 249 podle katastrální mapy tak, že z pozemku p.č. 249 zbývá 60 až 100 cm. Toto měření se v podstatě shoduje s měřením obce Ing. Kusovou v roce 1996. Od té doby je problém této místní komunikace obci znám. Obec jako vlastník místní komunikace odmítá řešit hranice obecní cesty a obslužnost nemovitosti žalobkyně.

18. Městský úřad Horažďovice žádost postoupil podle § 12 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád) žalovanému s tím, že se jedná o žádost o opatření proti nečinnosti příslušného silničního správního úřadu. Žalovaný podle § 80 odst. 3 správního řádu pověřil vyřízením žádosti Městský úřad Horažďovice, když podle § 40 odst. 5 písm. c) zákona o pozemních komunikacích příslušný silniční správní úřad Městský úřad Nalžovské Hory problém neřeší.

19. Městským úřadem Horažďovice bylo zahájeno řízení o nařízení odstranění nepovolené pevné překážky na pozemní komunikaci na pozemku p.č. 249 v k.ú. Krutěnice, v obci Krutěnice a 3.4.2009 proběhlo na místě samém ústní jednání, o kterém byl sepsán protokol a pořízena fotodokumentace. Městský úřad Horažďovice následně rozhodnutím ze dne 16.4.2009, čj. MH/04220/2009, rozhodl že: Vzrostlá zeleň (2 ks tújí) se nenachází na pozemní komunikaci na p.p.č. 249 v k.ú. Krutěnice a nejedná se tudíž o pevnou překážku ve smyslu § 29 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění rozhodnutí uvedl průběh správního řízení, jak je naznačen shora. Uvedl, že byla jako pevná překážka žalobkyní označena vzrostlá zeleň (2 ks tújí) ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Dále uvedl, že povrch pozemní komunikace na p.p.č. 249 je tvořen značně rozbitým asfaltovým krytem prorostlým zelení a bez zřetelných krajnic a na pozemní

komunikaci se nenachází pevná překážka. Účastníkům řízení bylo nabídnuto řešení pro případ zajištění průjezdu nadměrných vozidel při nutné opravě nemovitosti na st.p.č. 20 odstraněním předmětné zeleně na dobu nezbytně nutnou s následnou náhradní výsadbou. Na toto řešení účastníci řízení nepřistoupili. V závěru uvedl, že zhodnotil všechny důkazy, vyjádření a připomínky účastníků řízení a rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

20. V odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice žalobkyně uvedla, že se překážka vybudovaná majitelkou pozemku p.č. 14 nachází na původním vjezdu na st.p.č. 20 a na původním průběhu komunikace p.č. 249. Z přiložené fotodokumentace je zřejmé, že původní zpevněná komunikace byla ohraničena z jedné strany zídkou a betonem před garáží a z druhé strany plotem a končila před vraty na pozemek p.č. 20, dále vedla travnatá nezpevněná cesta. Tento příjezd byl po celou dobu používán předchozími majiteli se souhlasem majitelů pozemku p.č. 14. Bez přejezdu pozemku p.č. 14 není místní komunikace průjezdná a žalobkyně nemá jinou možnost příjezdu. Stavba žalobkyně, současný vjezd i oplocení jsou vybudovány podle stavebních povolení. Ze znaleckých posudků vypracovaných v rámci občanskoprávního soudního řízení vyplývá, že část pozemku p.č. 14 je užívána jako místní komunikace. Průběh obecní komunikace p.č. 249 výrazně nesouhlasí s katastrální mapou a podle všech dosavadních měření (zaměření žalobkyně a vytýčení Ing. K., 2x firmou Georeal, měřením pro obec Ing. K., měřením Zeměměřickým a katastrálním inspektorátem v Plzni a zaměřením a vytyčením soudními znalci Ing. K. a Ing. B.) probíhá po části pozemku p.č. 14 a k užívání komunikace p.č. 249 tak zbývá podle odlišnosti zaměření 60 cm (podle soudních znalců) a 150 cm (podle Ing. K. a firmy Georeal), což nestačí ani k nekonformnímu vjezdu. Majitelka pozemku p.č. 14 odmítá jakoukoliv možnost řešení smírem. Při zjišťování skutkového stavu je nutné postihnout všechny rozhodné skutečnosti tak, aby vytvořily dostatečný základ pro rozhodování. Z toho, že bylo místním šetřením zjištěno, že je povrch komunikace tvořen rozbitým asfaltovým krytem porostlým zelení a bez zřetelných krajnic, se dá vyvodit, že nebylo možné na místě jednoznačně určit průběh původní komunikace. Přesto bylo ve věci pevné překážky rozhodnuto, že se nenachází na pozemní komunikaci a tudíž se

dá předpokládat, že byl průběh komunikace určen podle podkladů v katastru nemovitostí, podle kterých obecní komunikace probíhá mimo pozemek osoby zúčastněné na řízení. Mnoha měřeními však bylo dokázáno, že skutečný průběh komunikace na pozemku p.č. 249 neodpovídá katastrální mapě. K šetření na místě byl pozván i obecní úřad jako majitel komunikace. Neomluvená absence zástupce obce charakterizuje přístup obce, který od počátku neodpovídá základním principům veřejné správy, obec nedodržuje zásady a ustanovení správního řádu. Zajištění řádného a neomezeného přístupu k nemovitosti je základní podmínkou pro její užívání. Překážka na původním vjezdu k nemovitosti žalobkyně omezuje užívání této nemovitosti, znemožňuje udržování a opravy (nemožnost provedení betonování sklepů po povodni v roce 2002), provedení dalších stavebních úprav, problémy jsou se zásobováním topným olejem a téměř kompletně je znemožněn přístup v zimním období. Žalobkyně proto žádala, aby bylo nařízeno odstranění této překážky a to minimálně do konečného řešení zajištění dopravní obslužnosti pozemku st.p. č. 20 a vyřešení průjezdnosti místní komunikace p.č. 249 a jejího obecného užívání. V doplnění odvolání žalobkyně podrobně popsala všechna jednání týkající se vjezdu na její pozemek.

21. Žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice potvrdil. V odůvodnění zopakoval průběh správního řízení a výrok rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice, se kterým se ztotožnil, a dovodil, že se proto nelze domáhat práva obecného užívání místní pozemní komunikace, když tato se na sporné části pozemku p.č. 14, na které se nacházejí túje, nenachází. Uvedl, že z provedené dokumentace, zaměření soudního znalce Ing. Brůhy a firmy Georeal (kdy v těchto je zakreslena překážka) je zřejmé, že vzhledem ke stavebním pracím došlo k posunutí původního vjezdu k nemovitosti p.č. 20 a žalobkyně neřešila připojení své nemovitosti k místní komunikaci, s tím, že k tomu používá část pozemku p.č. 14, který není v jejím vlastnictví. Sporný prostor, na kterém jsou umístěny túje, není pozemní komunikací, ale jedná se o připojení sousední nemovitosti, kdy toto dle § 14 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích není součástí ani příslušenstvím pozemní komunikace. Prvoinstanční orgán tedy rozhodl, viz výše, kdy na absenci tohoto rozhodnutí, zda sporný prostor, na kterém jsou umístěny túje, je či není pozemní komunikací, poukazuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2008, čj. 22Cdo 2654/2007-407. Rozhodnutí prvoinstančního orgánu je tedy podkladem pro případné další rozhodování soudu o věcném břemenu, kdy rozhodování o tom, zda se na uvedeném místě nachází nebo nenachází pozemní komunikace, spadá výlučně do působnosti silničního správního úřadu, který dne 16.4.2009 vydal rozhodnutí, proti kterému se žalobkyně odvolala. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí a vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem dospěl odvolací správní orgán k závěru, že v postupu prvoinstančního správního orgánu nebyly zjištěny závady, které by byly důvodem pro zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí. Svůj postup prvoinstanční správní orgán řádně zdůvodnil.

Závěr krajského soudu

22. Nejprve je nutno připomenout, že žalobkyně podala ke správnímu orgánu prvního stupně Žádost o zahájení řízení o řešení zajištění dopravní obslužnosti stav. p.č. 20 Krutěnice. Městský úřad Horažďovice byl pověřen k řízení o této žádosti žalovaným za nečinný správní orgán, silniční správní úřad, obec Nalžovské Hory. Pověřen byl zahájením a vedením správního řízení ve věci odstranění nepovolené pevné překážky umístěné na obecní (místní nebo účelové) pozemní komunikaci, zajišťující dopravní obslužnost st.p.č. 20 …tj. …zahájením a vedením řízení o nařízení odstranění nepovolené pevné překážky podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. V odůvodnění tohoto usnesení je uvedeno, že je z uvedené žádosti zřejmé, že od roku 1996 má vlastník nemovitosti umístěné na st.p.č. 20 v k.ú. Krutěnice problém se zajištěním dopravní obslužnosti a příjezdu ke své nemovitosti z důvodu kladení pevných překážek na obecní (místní nebo účelovou) pozemní komunikaci ze strany sousedů. V usnesení byla žalobkyně, které bylo toto rozhodnutí doručováno jako účastnici řízení, poučena o možnosti podat proti tomuto usnesení odvolání, které podáno nebylo. Následně pak Městský úřad Horažďovice jako pověřený silniční správní úřad zahájil z moci úřední podle § 46 odst. 1 správního řádu správní řízení o odstranění nepovolené překážky podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. V řízení vydal rozhodnutí, proti němu se žalobkyně odvolala a o odvolání žalobkyně rozhodoval žalovaný touto žalobou napadeným rozhodnutím. Podáním žaloby bylo u Krajského soudu v Plzni zahájeno řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Uvedené soud připomněl proto, že žalobkyně v žalobě (odst. 4 rozsudku) namítala, že svoji žádost nezúžila pouze na řešení odstranění překážky na vjezdu. Tuto námitku není soud oprávněn řešit v rámci daného soudního řízení, kdy žaloba směřuje proti konkrétnímu rozhodnutí správního orgánu vydanému v řízení zahájeném správním orgánem z moci úřední.

23. Jak již bylo uvedeno výše, soud shledal žalobou napadené rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. K tomuto závěru dospěl vycházeje z ust. § 68 odst. 3 správního řádu, podle něhož se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

24. Předmět správního řízení byl dán ustanovením § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, podle něhož pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, jsou jejich vlastníci povinni odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí stanovené lhůty je vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace oprávněn odstranit pevnou překážku na náklady jejího vlastníka.

25. Za situace, kdy správní řízení proběhlo před správním orgánem prvního stupně a odvolacím správním orgánem, je nutno pod pojmem rozhodnutí vydané ve správním řízení chápat rozhodnutí správního orgánu prvního i druhého stupně jako jeden celek. To znamená, pokud by soud dospěl k závěru, že není řádně odůvodněno rozhodnutí správního orgánu I. stupně a k odvolání účastníka řízení by byl tento nedostatek odstraněn odvolacím správním orgánem, jehož odůvodnění rozhodnutí by bylo plně v souladu s citovaným § 68 odst. 3 správního řádu, nebyl by důvod rušit pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího správního orgánu. K takové situaci však v daném případě nedošlo.

26. Žalobkyně v průběhu celého správního řízení, tzn. v žádosti podané 2.2.2009, v odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice a nyní i v žalobě (viz odst. 5, 6, 9, 13, 17, 20 rozsudku) namítala, že se skutečný průběh místní komunikace na pozemku p.č. 249 dle opakovaných měření (viz odst. 5 rozsudku) neshoduje se zákresem v katastrální mapě. Podle těchto měření dle žalobkyně probíhá místní komunikace p.č. 249 částečně po pozemku p.č. 14 a její průběh je zastaven soukromými stavbami.

27. Z odůvodnění rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice však není zřejmé a není možné přezkoumat, jak dospěl tento správní orgán k závěru uvedenému ve výroku jeho rozhodnutí, že se vzrostlá zeleň (2 ks tújí) nenachází na pozemní komunikaci na p.p.č. 249 a nejedná se tudíž o pevnou překážku. V odůvodnění rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice je bez řádného odůvodnění konstatováno, že povrch pozemní komunikace na p.p.č. 249 je tvořen značně rozbitým asfaltovým krytem prorostlým zelení a bez zřetelných krajnic a na pozemní komunikaci se nenachází pevná překážka. Z odůvodnění není zřejmý výčet podkladů, ze kterých obecní úřad vycházel, úvahy, kterými byl veden při jejich hodnocení a právní závěr, ze kterého by vyplývalo nesplnění podmínek § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice je tak odůvodněno v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu a nelze přezkoumat, jak se tento správní orgán vypořádal s námitkou žalobkyně, že se skutečný průběh místní komunikace na pozemku p.č. 249 neshoduje se zákresem v katastrální mapě.

28. Žalovaný uvedenou vadu odůvodnění rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice neodstranil. Rovněž bez řádného zdůvodnění ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu přijal závěr Městského úřadu Horažďovice a dovodil, že se žalobkyně nemůže domáhat práva obecného užívání „místní“ komunikace, když tato se na sporné části pozemku p.č. 14, na které se nachází túje, nenachází. Bez toho, aby se vypořádal s žalobkyní namítaným rozdílem mezi zakresleným průběhem místní komunikace na p.p.č. 249 a jejím skutečným průběhem v terénu, konstatoval, že došlo k posunutí původního vjezdu k nemovitosti na p.č. 20 a žalobkyně neřešila připojení své nemovitosti k místní komunikaci s tím, že k tomu používá část pozemku p.č. 14, který není v jejím vlastnictví. Sporný prostor, na kterém jsou umístěny túje, není pozemí komunikací, ale jedná se o připojení sousední nemovitosti, kdy toto dle § 14 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích není součástí ani příslušenstvím pozemní komunikace. Zda sporný prostor, na kterém jsou umístěny túje, je či není pozemní komunikací a jakého charakteru (místní nebo účelovou a pokud účelovou, zda veřejně přístupnou účelovou komunikací či nikoliv a proč), s ohledem na námitky žalobkyně, neřešil ve svém rozhodnutí ani žalovaný. Pokud pak není najisto postaveno, kde jsou hranice místní komunikace na pozemku p.č. 249 a že sporná část pozemku p.č. 14, kde jsou osazeny túje, není součástí této místní komunikace, nebylo na místě konstatovat, že je takto vydané rozhodnutí rozhodnutím, na jehož absenci poukázal ve svém rozsudku Nejvyšší soud rozhodující v předchozím občanskoprávním řízení vedeném žalobkyní o zřízení věcného břemene průchodu přes část pozemku p.č. 14, tu část, kde jsou umístěny túje. Také z odůvodnění rozhodnutí žalovaného není zřejmý výčet podkladů, ze kterých žalovaný vycházel, chybí úvaha o námitce žalobkyně ohledně průběhu místní komunikace na pozemku p.č. 249, chybí úvahy, kterými byl žalovaný veden při hodnocení podkladů a právní závěr, ze kterého by jednoznačně vyplývalo, že nebyla splněna podmínka § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích.

29. Soud proto dospěl k závěru, že byla žalobkyně ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. zkrácena na svých subjektivních veřejných právech rozhodnutím správního orgánu a žalobu shledal důvodnou. Podle § 78 odst. 1 s.ř.s. proto zrušil rozhodnutí žalovaného pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a věc vrátil v souladu s § 78 odst. 4 s.ř.s. žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém žalovaný podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem soudu znovu rozhodne o odvolání žalobkyně.

30. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 60 odst. 3 věta prvá s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané právní věci měla žalobkyně plný úspěch, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nebyla zastoupena advokátem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 2.000 Kč podle položky 14a, bod 2. písm.a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení tak činí 2.000 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních.

(§ 102, § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.)

Důvody kasační stížnosti jsou stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná.

(§ 104 odst. 2 s.ř.s.)

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

(§ 104 odst. 4 s.ř.s.)

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

(§ 105 odst. 2 s.ř.s.)

Kasační stížnost nemá odkladný účinek. (§ 107 s.ř.s.)

V Plzni dne 13. dubna 2011

JUDr. Zdeněk Pivoňka,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru