Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 12/2010 - 106Rozsudek KSPL ze dne 29.04.2011


přidejte vlastní popisek

57A 12/2010-106

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobkyně A.H., proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. prosince 2009, č.j. RR/3136/09,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

P.M., (dále jen „stavebník“) podal dne 6.1.2009 u Městského úřadu ve Stodu, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“) žádost o dodatečné stavební povolení stavby oplocení a 2 stavby do 25m(dále jen „předmětné stavby“) na pozemku parc.č. 3071/28 v katastrálním území Stod (dále jen „žádost“) spolu s přílohami.

Výzvou ze dne 5.2.2009 , č.j. 280/09/OV, vyzval stavební úřad stavebníka k doplnění žádosti o konkrétně uvedené údaje a podklady (celkem 11 bodů, poslední bod obsahoval 3 dílčí požadavky), pro splnění výzvy stanovil lhůtu 90 dnů a zároveň na tuto dobu řízení usnesením přerušil.

Stavebník dne 27.4.2009 doplnil svoji žádost v požadovaném rozsahu. Stavební úřad oznámil svým úkonem ze dne 5.5.2009, č.j. 885/09/OV, účastníkům řízení zahájení řízení o dodatečném povolení předmětných staveb, upustil od ohledání na místě a ústního jednání a určil 10 denní lhůtu k uplatnění námitek.

Po nahlížení do spisu u stavebního úřadu dne 11.5.2009 byly dne 25.5.2009 stavebnímu úřadu doručeny námitky žalobkyně jednak ve smyslu § 114 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění novel (dále jen „stavební zákon“), týkající se mimo jiné rozsahu vlastnických práv, jednak podjatosti úřední osoby – P.Š., (dále jen „oprávněná úřední osoba“).

Vedoucí stavebního úřadu usnesením ze dne 26.5.2009, č.j. 674/09/OV, rozhodla, že oprávněná úřední osoba není vyloučena z projednávání a rozhodování v řízení o dodatečném povolení předmětných staveb. Žalobkyně usnesení napadla odvoláním ze dne 7.6.2009, které bylo rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen „žalovaný“) ze dne 3.7.2009, č.j. RR 1858/09 (právní moci nabylo dne 9.7.2009), zamítnuto a usnesení potvrzeno.

Výzvou ze dne 3.6.2009, č.j. 1120/09/OV, vyzval stavební úřad žalobkyni, aby do 30 dnů od doručení výzvy doložila, že podala žalobu o určení vlastnictví k pozemkům, kterých se týká řízení o dodatečném povolení předmětných staveb. Zároveň usnesením na tuto dobu řízení přerušil. Samostatnou výzvou, označenou jako příloha k usnesení, vyzval M.M. (zmocněnce stavebníka) a žalobkyni, aby se dohodli o podaných námitkách smírnou cestou a v kladném případě písemnou dohodu ve lhůtě 14 dnů předložili stavebnímu úřadu. Dle doručenky ve spisu založené žalobkyně převzala písemnosti dne 8.6.2009.

Dvěma samostatnými podáními ze dne 21.6.2009 žalobkyně jednak žádala o zrušení výzvy ze dne 3.6.2009 s tím, že požádala katastrální úřad, aby rozhodl o duplicitním vlastnictví k pozemkům, jednak sdělila, že k dohodě o námitkách nedošlo.

Přípisem ze dne 14.7.2009, č.j. 1446/09/OV, oznámil stavební úřad pokračování řízení o dodatečném povolení předmětných staveb s tím, že pominuly důvody přerušení řízení o předběžné otázce, podání žaloby o určení vlastnictví nebylo doloženo. Účastníkům řízení stanovil zároveň pětidenní lhůtu pro seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí.

Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 19.6.2009, č.j. 1690/09/OV (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), bylo pod bodem I. podle § 129 odst. 3 a § 115 stavebního zákona stavebníkovi vydáno dodatečné povolení stavby oplocení a stavby do 25 m na pozemku p.č. 3071/28 v k.ú. Stod. Pod bodem II. stavební úřad stanovil podmínky pro provedení stavby. Mimo jiné pod bodem 2. uložil povinnost provést a dokončit stavbu podle projektové dokumentace s názvem „oplocení“, kterou vypracoval autorizovaný technik Vítězslav Oudes. Pod bodem 6 uvedl, že sousedská práva nesmějí být v žádném případě dotčena, ani majetek poškozen. Pod bodem III. stavební úřad zamítl námitky žalobkyně. Prvoinstanční rozhodnutí podrobně odůvodnil. Usnesením ze dne 24.9.2009, č.j. 1993/09/OV, stavební úřad opravil zřejmou nesprávnost (překlep) v datu vydání rozhodnutí, které bylo opraveno na 19.8.2009.

Žalobkyně napadla prvoinstanční rozhodnutí odvoláním ze dne 9.9.2009. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7.12.2009, č.j. RR/3136/09 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobkyně zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. V jeho odůvodnění uvedl, že po přezkoumání prvoinstančního rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, podle ustanovení § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) z hlediska jeho souladu s právními předpisy a správnosti v rozsahu námitek uvedených v odvolání, ve kterém se týkaly předmětu řízení, konstatuje, že rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno v souladu se správním řádem a stavebním zákonem.

Konkrétně uvedl, že „Stavební úřad zjistil, že stavebník provedl na pozemku p.č. 3071/28 v k.ú. Stod stavbu oplocení a stavbu do 25 m bez povolení stavebního úřadu a dne 17. 12.2008 zahájil z moci úřední řízení o odstranění těchto staveb. Stavebník podal dne 6. 1.2009 žádost o dodatečné povolení těchto staveb a tímto dnem bylo zahájeno řízení o jejich dodatečném povolení. Okruh účastníků řízení byl určen podle ustanovení § 28 správního řádu a ze spisuje zřejmé, že stavební úřad zachoval v průběhu řízení rovnost všech účastníků řízení, zachoval jejich procesní práva, umožnil jim nahlížení do spisu a uplatnění návrhů a námitek k předmětu řízení.

Dne 25.5.2009 uplatnila paní H. v řízení o dodatečném povolení staveb provedených na pozemku p.č. 3071/28 v k.ú. Stod námitky. Mimo jiné uvedla, že předkládá důkazní prostředek o jejím vlastnickém právu a že stavební úřad nemůže rozhodnout, neboť námitka se týká existence práva a rozsahu vlastnických práv. Podle jejího názoru si stavebník nechal neoprávněně zaměřit a notářským zápisem zapsat do katastru nemovitostí část pozemku p.č. 3071/19, která navazuje na veřejnou komunikaci na p.č. 2513/19 v k.ú. Stod. Dále uvedla, že spoluvlastnictví k pozemku p.č. 3071/19 neopravňuje stavebníka k zásahu do tohoto pozemku. Stavební úřad posoudil tuto námitku jako námitku týkající se existence a rozsahu vlastnických práv a umožnil paní H., aby ve stanovené lhůtě podala podnět správnímu orgánu, který je oprávněn o vlastnických právech rozhodovat. Vzhledem k tomu, že paní H. této možnosti nevyužila, pokračoval stavební úřad ve správním řízení, což mu umožňuje ustanovení § 57 odst. 2 správního řádu.

Podle názoru odvolacího orgánu byl tento postup v souladu se správním řádem a stavebním zákonem. Stavba oplocení i stavba do 25 m, která je v projektové dokumentaci popsána jako stavba skladu zahradního nářadí, jsou provedeny na pozemku p.č. 3071/28, který je ve vlastnictví stavebníka. Paní H. je účastníkem tohoto správního řízení na základě svého spoluvlastnického podílu k pozemku p.č. 3071/19, který má společnou hranici s pozemkem p.č. 3071/28. Z předložené projektové dokumentace je zřejmé, že stavba oplocení je provedena ve vzdálenosti 1,52 m od hranice mezi pozemky p.č. 3071/28 a p.č. 3071/19 a nemůže zasáhnout do vlastnických práv paní H. Proto stavební úřad podle názoru odvolacího orgánu nepochybil, když v řízení o dodatečném povolení stavby oplocení pokračoval po té, kdy paní H. nevyužila možnosti, kterou jí stavební úřad dal k zahájení řízení o předběžné otázce.

Stavebníkovi se v průběhu řízení podařilo prokázat, že stavbu je možné dodatečně povolit. Pozemek p.č. 3071/28 se nachází v ploše, která je územním plánem určena jako rozvojová lokalita bydlení, a takový pozemek je možné oplotit a umístit na něm stavbu skladu zahradního nářadí.

K námitkám uplatněným v odvolání žalovaný uvedl: „Z projektové dokumentace předložené k žádosti o dodatečné povolení je zřejmé, že stavba je umístěna tak, že nezasahuje do pozemků p.č. 3071/19 a 4122 v k.ú. Stod. V katastru nemovitostí odvolací orgán ověřil, že pozemky p.č. 3071/28 a 4122 jsou ve vlastnictví stavebníka a na výpisu z katastru nemovitostí není žádná poznámka, ze které by bylo zřejmé, že ve věci vlastnictví těchto pozemků je veden spor o vlastnictví. Dodatečně povolenou stavbou oplocení a skladu zahradního nářadí není dotčen pozemek p.č. 3071/19, jehož spoluvlastníkem je paní H. Usnesení o nepodjatosti oprávněné úřední osoby vydal stavební úřad v průběhu řízení a po jeho doručení paní H. mohl v řízení pokračovat, protože odvolání proti usnesení nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. O odvolání paní H. proti usnesení o nepodjatosti úřední osoby bylo rozhodnuto dne 3. 7. 2009 rozhodnutím čj. RR 1858/09 a toto usnesení je tedy v současné době již pravomocné. Otázka vlastnictví pozemků p.č. 2071/28 a 3071/19 nemá souvislost s předmětem řízení, protože dodatečně povolené stavby nejsou umístěny na těchto pozemcích a vlastnictví pozemku p.č. 4122 je podle výpisu z katastru nemovitostí jednoznačné. Oplocený pozemek je přístupný z veřejné komunikace a stavba oplocení nevyžaduje zřízení připojení na veřejnou komunikaci. Námitky, které paní H. v odvolání uplatnila, považuje odvolací orgán ze nedůvodné.“

Žalobkyně se žalobou ze dne 14.2.2010, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 18.2.2010, domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro nesprávné posouzení právní otázky, že byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a žalovaný měl z tohoto důvodu prvoinstanční rozhodnutí zrušit nebo vrátit k novému projednání. Žalovanému také vytýkala, že nedodržel zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí o odvolání.

V obsáhlé žalobě předeslala, že stavebník provedl již v dubnu 2008 přípravné práce pro provedení oplocení p.č. 3071/28 a p.č. 4122, kde je umístěno vodní dílo - vrt a AT stanice, a stavby skladu na nářadí. Stavba vrtu a AT stanice nebyly původním vlastníkem darovací smlouvou předány, zůstaly dle směnné smlouvy ve spoluvlastnictví žalobkyně a jejích sourozenců a 11m, na kterých jsou umístěny, bylo dohodou ponecháno F.M., aby se tak malá výměra nerozdělovala na tři díly. Vedlejší p.č. 3071/27 je ve spoluvlastnictví žalobkyně a zajišťuje přístup k uvedenému vodnímu dílu. To má výhledově sloužit jako vodní zdroj na p.č. 3071/29, jejímž výlučným vlastníkem je žalobkyně, a p.č. 3071/19 a p.č. 1589, jejichž je žalobkyně spoluvlastnicí. Žalobkyně dále podrobně popsala průběh stavebních aktivit stavebníka, své úkony týkající se činnosti stavebníka a postup stavebního úřadu. Žalobní body shrnula především do části IV. žaloby.

Konkrétně pak žalovanému vytýkala, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 3 správního řádu. V napadeném rozhodnutí žalovaný neprovedl opravu zřejmých nesprávností. Na jeho straně 2 je totiž nesprávně uvedeno jméno odvolatelky (A.) a místo čísla parcely 3071/28 číslo 2071/28.

Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nezabýval průběhem stavebního řízení, pro které zřejmě nebyly dostatečné podklady. Podaná žádost o vydání dodatečného stavebního povolení ze dne 6.1.2009 ani její doplnění ze dne 27.4.2009 nesplňují podle žalobkyně podmínky stanovené správním řádem a § 105 stavebního zákona. Stavební úřad tak měl postupoval podle § 66 odst. 1 písm. b), písm. c) správního řádu a usnesením řízení zastavit. Žalovaný neodstranil nerovnost mezi účastníky řízení založenou stavebním úřadem. Ten v rozporu s § 7 správního řádu stavebníkovi na doplnění žádosti určil lhůtu 90 dnů, kdežto žalobkyni na podání žaloby k vyřešení jejích majetkoprávních námitek lhůtu pouze 30 dnů. Žalovaný nezastavil ani vykonatelnost dodatečného stavebního povolení, ač nebyly vyřešeny majetkové vztahy k p.č. 3071/19, díl „K“; není tedy s určitostí jasné, zda tento díl patří do p.č. 3071/19, který si stavebník po nabytí spoluvlastnictví také oplotil, nebo do p.č. 3071/28 stavebníka, když dosud nedošlo k novému geometrickému zaměření p.č. 3071/19, aby tak bylo prokázáno, že má 396m. Rovněž nebyly vyřešeny majetkové vztahy k p.č. 4122, kde je umístěna stavba vrtu, který je ve vlastnictví žalobkyně a darovací smlouvou na stavebníka nepřešel. Žalobkyně dále namítala, že oprávněná úřadní osoba, jejíž podjatost namítala v průběhu řízení před stavebním úřadem, ve věci činila úkony, i když dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o nepodjatosti. Taková osoba může vykonávat jen takové úkony, které nesnesou odkladu, přičemž u výzvy ze 3.6.2009 se o takový úkon nejednalo.

Stavebnímu úřadu žalobkyně také vytýkala, že nepostupoval podle § 178 odst. 1 písm.a), písm.e), odst. 3 písm. a) a odst. 5 stavebního zákona a že stavba jako nepovolená byla oznámena již 19.11.2009 (zřejmě správně 19.11.2008) , přesto ji stavební úřad neodkladně nezastavil.

Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 1.12.2010 konstatoval, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Proto soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dále reagoval na jednotlivé žalobní výtky. K námitce o nezajištění rovného postavení v souvislosti s určením lhůt k provedení úkonu uvedl, že stavební úřad je povinen účastníkům řízení poskytnout lhůty, které jsou přiměřené požadovanému úkonu. Z výzvy čj. 280/09/OV ze dne 5. 2. 2009 je zřejmé, že stavebník byl vyzván k poměrně rozsáhlému doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby. Žalobkyně byla vyzvána k předložení důkazu o tom, že podala žalobu k vyřešení majetkoprávní námitky. Lhůta 30 dnů byla podle názoru žalovaného k tomuto úkonu dostatečná. Žalobkyně navíc mohla v případě potřeby požádat stavební úřad o prodloužení lhůty, což neučinila.

Podání žaloby k vyřešení majetkoprávní námitky, kterou žalobkyně v řízení uplatnila, by bylo předběžnou otázkou podle § 57 odst. l písm. b) správního řádu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevyužila možnosti k jejímu vyřešení u příslušného soudu, mohl stavební úřad s ohledem na ust. § 57 odst. 2 správního řádu v řízení pokračovat. Rozhodl na základě podkladů shromážděných v řízení, především na základě výpisu z katastru nemovitostí, podle kterého není k pozemkům ve vlastnictví stavebníka evidováno žádné omezení vlastnického práva.

Stavební úřad podle žalovaného postupoval v souladu se správním řádem, když poté, kdy usnesením rozhodl o námitce podjatosti žalobkyní uplatněné, oprávněná úřední osoba, jejíž podjatost žalobkyně namítala, pokračovala v řízení. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 5. 6. 2009. Tímto dnem se stalo vykonatelným, protože odvolání proti němu nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. O odvolání žalobkyně proti usnesení o nepodjatosti úřední osoby rozhodl žalovaný dne 3. 7. 2009 rozhodnutím čj. RR 1858/09 a tímto dnem nabylo usnesení právní moci.

Žalovaný vyjádřil rovněž souhlas s názorem stavebního úřadu, že stavba oplocení nevyžaduje napojení na veřejnou komunikaci. Touto otázkou se bude stavební úřad zabývat v řízení o povolení stavby rodinného domu, pro kterou je pozemek určen. Zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení žalobou napadeného rozhodnutí nemají vliv na jeho zákonnost a věcnou správnost.

Dodal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s ust. § 70 odst. 3 správního řádu ve lhůtě 60 dnů ode dne obdržení odvolání a spisového materiálu od stavebního úřadu.

Žalobkyně v replice na vyjádření žalovaného vyhotovené dne 20.12.2010 setrvala na žalobní argumentaci. Doplnila, že požádala žalovaného o zrušení výzvy stanovující lhůtu k doložení podání žaloby o určení vlastnictví k pozemkům, jichž se týkalo řízení o dodatečném povolení stavby, u soudu a očekávala, že žalovaný vyzve stavební úřad k jejímu prodloužení. Zdůraznila, že žalovaný v rozporu se skutečností uvádí, že čerpací stanice - AT stanice byla zrušena. Na p.č. 4122 jsou dosud vyvedeny dva hydranty a stavba vodního díla -vrtu, umístěná na p.č. 3071/28 P.M. - jsou jím pro čerpání podzemní vody využívány. Stavba vrtu vodního díla a AT stanice mají zajišťovat vodní zdroj a zesílení tlaku na pozemek p.č. 3071/29 ve vlastnictví žalobkyně. Tak jako v žalobě zmínila dohodu mezi sourozenci O.P., F.M. a žalobkyní ohledně parcely č. 4122, podle které neměla být pro výměru pouhých 11 m dělena na tři díly a přešla podle směnné smlouvy jen na F.M. Ten pak porušil sourozeneckou dohodu a neoprávněně ji darovací smlouvou převedl na P.M. Žalobkyně nemá zájem o třetinu pozemku, ale požaduje, aby jí byl v dodatečném stavebním povolení zajištěn přístup k AT stanici, dvěma hydrantům a stavbě vrtu. Pokud žalovaný uváděl, že její nemovitost na p. č. 401/1 je napojena na veřejný vodovod, není tomu tak. V té části veřejný vodovod nikdy neexistoval a žalobkyně pro rodinný dům má vlastní zdroj vody - kopanou studnu. Žalobkyně v závěru repliky uvedla, že stavebník může svůj zájem o čerpání podzemní vody z vrtu řešit žádostí o věcné břemeno. Žalobkyně zdůraznila, že podle rozhodnutí žalovaného stavba do 25 m a oplocení nevyžaduje napojení na veřejnou komunikaci. Na tuto stavbu je navážen stavební materiál, prováděny výkopové práce, používány stavební mechanizmy a to poškozuje p.č. 3071/19 v soukromém vlastnictví. Konečně žalobkyně poukázala na to, že žádost o vydání dodatečného stavebního povolení byla podána na oplocení drátěné, již zhotovené na p.č. 3071/28. Provedení stavby je zděné, o čemž vlastníci sousedních nemovitostí nebyli informováni.

Řízení ve správním soudnictví upravuje zákon 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a napadené výroky rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). O věci samé v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl bez jednání za výslovného souhlasu žalobkyně (č.l. 88) i žalovaného (č.l. 80).

Na posuzovanou věc dopadá zák. č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který nabyl účinnosti 1.1.2007. Podle jeho § 192 na postupy a řízení se použijí ustanovení správního řádu, tj. zák. 500/2004 Sb., správního řádu, který nabyl účinnosti 1.1.2006, pokud stavební zákon nestanoví jinak.

Žalobkyně žalovanému v prvé řadě vytýkala, že rozhodnutí nebylo vydáno ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 3 správního řádu.

Podle § 71 odst. 1 správního řádu správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle § 71 odst. 3 téhož zákona pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30-ti dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30-ti dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, za b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Podle § 90 odst. 6 správního řádu rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).

V posuzované věci obdržel žalovaný spis stavebního úřadu se stanoviskem k odvolání žalobkyně dne 16.10.2009 (viz razítko podatelny). Napadené rozhodnutí bylo vydáno předáním stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení (§ 71 odst. 2 písm. a) s.ř.s.), jak je vyznačeno na originálu napadeného rozhodnutí, tedy 53 den po předání spisu žalovanému k rozhodnutí. Podle obsahu správního spisu žalovaný v posuzované věci neučinil žádný z úkonů vyjmenovaných v § 71 odst. 3 písm. a),b) správního řádu, který by odůvodňoval vydání rozhodnutí ve lhůtě delší než 30 dnů od zahájení řízení. Rovněž podle názoru soudu nelze prodloužení lhůty obhájit argumentem, že se v daném případě jednalo o zvlášť složitý případ (§ 71 odst. 3 písm. a) in fine správního řádu). Soud tudíž zastává názor, že žalovaný překročil lhůtu zákonem stanovenou pro vydání napadeného rozhodnutí. Podle názoru soudu však má lhůta stanovená v § 71 správního řádu pouze povahu pořádkovou. Okolnost, že odvolací orgán v zákonné lhůtě o podaném odvolání nerozhodne, vytváří podmínky pro případný postup podle § 80 správního řádu, tedy pro případnou ochranu účastníka řízení před nečinností. Naproti tomu porušení ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu je sice porušením ustanovení o řízení před správním orgánem, které však nemohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, tedy porušení hmotněprávních norem. Proto tento žalobní bod nemohl mít naději na úspěch.

Úspěšnou nemohla být ani námitka, že žalovaný neodstranil zřejmé nesprávnosti, které jsou v napadeném rozhodnutí. Konkrétně na straně 2 je nesprávně uvedeno jméno odvolatelky (A. ) a místo čísla parcely 3071/28 číslo 2071/28. V rozhodnutí není podle žalobkyně uváděn ani díl „K“, o který se jedná.

Že se v případě příjmení odvolatelky, žalobkyně v dané věci, a posledně uvedeného čísla parcely jedná evidentně „pouze“ o zřejmou nesprávnost, nezpochybňuje ani žalobkyně. Zřejmou nesprávnost obsahuje odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí. Opravu těchto dvou zřejmých nesprávností je oprávněn provést žalovaný, a to z moci úřední či na žádost účastníka řízení, prakticky kdykoliv formou opravného usnesení (viz § 70 správního řádu). Podstatné však je, že zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení žalobou napadeného rozhodnutí nemají vliv na jeho zákonnost a věcnou správnost, jak konstatoval žalovaný ve vyjádření k žalobě. Za zřejmou nesprávnost ve smyslu § 70 správního řádu by nebylo možné považovat absenci údaje o dílu „K“ parcely. A to proto, že uvedený díl není zmiňován na jiném místě rozhodnutí a s ohledem na žalobkyní tvrzené situování tohoto dílu (údajně mezi parcelami č. 3071/28 a 3071/19) by jeho doplnění do textu rozhodnutí mělo de facto za následek obsahovou změnu rozhodnutí. O dílu „K“ se soud zmíní dále.

Žalobkyně žalovanému dále vytýkala, že se v napadeném rozhodnutí nezabýval průběhem stavebního řízení. V té souvislosti předně tvrdila, že podaná žádost o vydání dodatečného stavebního povolení ze dne 6.1.2009 ani její doplnění ze dne 27.4.2009 nesplňují podmínky § 105 stavebního zákona. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, a podpis osoby, která jej činí. Tyto požadavky podání nesplňují. Žádost ani její doplnění nemá náležitosti podle § 45 odst. 1,3 správního řádu, takovou žádost správní orgán neprojedná a řízení zastaví. Stavební úřad usnesením žádost podle § 66 odst. 1 nezastavil podle písm. b) když byla podána žádost zjevně právně nepřípustná, a písm. c), když žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání v pokračování řízení.

Podle § 37 odst. 2 správního řádu ve znění účinném ke dni 6.1. i 27.4.2009 z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popř. jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 3. … Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která jej činí. Podle § 37 odst. 3 správního řádu nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

Podle § 45 žádost musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je dále povinen označit další jemu známé účastníky (odst. 1). Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64). (odst. 2). Žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví (§ 66).

Z obsahu správního spisu sice soud ověřil, že je správné tvrzení žalobkyně, že ani žádost ani její doplnění neobsahuje označení správního orgánu (v předtisku u podání označeno: adresa příslušného úřadu). Z obou podání je dále patrné, že byly osobně doručeny Městskému úřadu ve Stodu, který je opatřil podacím razítkem, v jehož záhlaví je označení správního orgánu uvedeno. Odpovědnost za to, že žádost bude mít předepsané náležitosti, do určité míry nese i správní orgán. To vyplývá jak ze shora citovaného § 37 odst. 3 tak z ust. § 45 odst. 2 správního řádu. Ačkoliv stavební úřad odstraňoval postupem podle § 45 odst. 2 správního řádu vady žádosti, nedostatek v označení správního orgánu, jemuž bylo podání určeno, žalobci nevytkl. Vzhledem k této skutečnosti a dále k tomu, že žalobce obě podání doručil věcně i místně příslušnému správnímu orgánu, má soud za to, že uvedený nedostatek nelze v této fázi řízení přičítat k tíži žalobce.

Soud dále z obsahu správního spisu ověřil, že spolu se žádostí o dodatečné stavební povolení byla Městskému úřadu ve Stodu dne 6.1.2009 doručena plná moc P.M. jako majitele nemovitosti parc. č. 3071/28 a 4122 v katastrálním území Stod, kterou udělil panu M.M., k zastupování „v územním a stavením řízení“ na akci „Sklad zahradního nářadí a oplocení pozemku“ a k přebírání korespondence, týkající se výše uvedené akce. Plná moc byla zmocnitelem i zmocněncem vlastnoručně podepsána dne 21.7.2008. Obě podání byla vlastnoručně podepsána zástupcem P.M., panem M.M. Podle § 34 odst. 1 správního řádu zástupce v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Jestliže tudíž podepsal obě podání zástupce P.M., učinil tak v souladu s § 34 odst. 1 správního řádu a tvrzení žalobkyně, že absentuje podpis osoby, která podání činí, není správné.

Tvrzení žalobkyně o absenci náležitostí podání podle § 105 stavebního zákona, které upravuje ohlášení stavby, je bezpředmětné.

V posuzované věci vydal stavební úřad rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a postupoval podle § 129 odst. 3 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení podá-li stavebník nebo vlastník stavby žádost o dodatečné povolení stavby a předloží doklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle §§ 111-115. Jak vyplývá z odůvodnění výzvy k doplnění žádosti a usnesení o přerušení řízení ze dne 5.2.2009, stavební úřad zjistil, že žádost neposkytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby, zejména neposkytuje přehled dle § 110 a § 129 odst. 2 stavebního zákona. Proto vyzval stavebníka k jejímu doplnění do 90 dnů a současně rozhodl o přerušení řízení. Stavebník na výzvu stavebního úřadu reagoval včas, když žádost doplnil ve stanovené lhůtě (77 den od doručení výzvy k odstranění vad podání). Žádost ze dne 6.1.2009 ve spojení s jejím doplněním ze dne 27.4.2009 netrpěla podstatnými vadami, které by bránily v řízení pokračovat (ostatně ani žalobkyně existenci takových podstatných vad v žalobě netvrdí) a proto nebyl důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Soud dále odmítá tvrzení žalobkyně, že stavební úřad měl zastavit řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Podle tohoto ustanovení řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. Sama žalobkyně blíže nespecifikovala, z jakých konkrétních skutečností dovozuje zjevnou právní nepřípustnost žádosti. Za takovou žádost se obecně považuje žádost, u které je na první pohled zřejmé, že jí nelze v důsledku právní úpravy vyhovět. O takovou situaci jde příkladmo tehdy, kdy např. určité oprávnění může být uděleno pouze právnické osobě, přičemž žádost bude podávat osoba fyzická, či o situaci, kdy přiznání určitého oprávnění je vázáno na dosažení věku a žadatel věkové hranice dosud nedosáhl. Žádnou skutečnost této povahy soud v přezkoumávané věci neshledal.

Podle § 7 odst. 1 správního řádu dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou. Porušení uvedeného ustanovení ze strany stavebního úřadu žalobkyně spatřovala v určení delší lhůty pro doplnění žádosti stavebníkovi, než kterou týž stavební úřad stanovil pro provedení úkonu žalobkyni.

Soud názor žalobkyně nesdílí. Podle § 39 odst. 1 správního řádu správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Pro délku lhůty stanovené správním orgánem má tedy zásadní význam povaha a rozsah úkonu, který je na účastníkovi řízení správním orgánem požadován. Otázka přiměřenosti lhůty je věcí volného uvážení správního orgánu, které je limitováno zákonnými požadavky věty druhé ust. § 39 odst. 1 správního řádu. Určením lhůty totiž nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Obecně za přiměřenou ve smyslu § 39 odst. 1 správního řádu lze považovat pouze takovou lhůtu, ve které je s přihlédnutím ke všem okolnostem (např. obsažnosti, odborné náročnosti, vázanosti na určitý proces apod.) reálné procesní úkon náležitě (na potřebné úrovni) provést. Pro případ, že účastník řízení není schopen úkon ve lhůtě stanovené správním orgánem provést (např. i zdůvodů ležících na straně účastníka řízení, např. nemoc), umožňuje ust. § 39 odst. 2 správního řádu lhůtu určenou správním orgánem na žádost účastníka za podmínek stanovených v odstavci 1 usnesením přiměřeně prodloužit.

V posuzovaném případě vyzval stavební úřad stavebníka jednak k rozsáhlejšímu doplnění údajů a podkladů, jak soud zmínil již shora, a nadto pod bodem 8. uložil povinnost předložit projektovou dokumentaci dle § 2 vyhlášky 499/2006 Sb., vypracovanou autorizovanou osobou. Vzhledem k rozsahu úkonu, jehož realizace navíc nebyla zcela závislá na samotném stavebníkovi, nýbrž jednoznačně předpokládala zhotovení projektové dokumentace autorizovanou osobou, zastává soud shodně s žalovaným názor, že lhůta 90 dnů stanovená stavebníkovi byla požadovanému úkonu přiměřená. Žalobkyně byla vyzvána k tomu, aby předložila ve lhůtě 30 dnů důkaz o tom, že podala žalobu k vyřešení majetkoprávní námitky u příslušného soudu. Podání k soudu mohla učinit sama a byť by žaloba neměla požadované náležitosti, stavební úřad by byl povinen doklad o takové žalobě akceptovat. Stejný závěr by platil i pro případ, že by pro podání kvalifikované žaloby využila žalobkyně právních služeb. Lhůta 30 dnů „jen“ pro předložení dokladu o podání žaloby (nikoliv pro předložení rozhodnutí soudu o žalobě) se proto jeví soudu dostatečná pro oba případy. V té souvislosti nelze přehlédnout, že žalobkyně nečinila kroky ve smyslu výzvy, nýbrž zvolila postup svůj a místo na soud se obrátila na katastrální úřad. Nadto nevyužila možnosti prodloužení lhůty dle § 39 odst. 2 správního řádu. Žádost o prodloužení lhůty nemůže za žalobkyni činit žalovaný, jak se žalobkyně mylně domnívala v replice. Soud uzavírá, že porušení rovnosti účastníků řízení nelze dovozovat jen z různé délky lhůt určených správním orgánem v průběhu téhož řízení různým účastníkům řízení, tedy mechanicky jak činila žalobkyně; porušení rovnosti účastníků řízení v daném případě neshledal.

Žalobní bod, v němž žalobkyně žalovanému vytýkala, že „nezastavil vykonatelnost vydaného dodatečného stavebního povolení“, ač nebyly vyřešeny majetkové vztahy stran p.č. 3071/19 díl „K“ a p.č. 4122, není důvodný.

Žalobkyně uplatnila včas námitky, které se týkaly jednak p.č. 3071/19 dílu „K“, o kterém tvrdila, že si jej nechal stavebník neoprávněně zaměřit a notářským zápisem zapsat v katastru nemovitostí, přičemž uvedený díl navazuje na veřejnou komunikaci ul. Čapkova, p.č. 2513/19. Tímto způsobem chtěl zlegalizovat vjezd na p.č.3071/28. Spoluvlastníkem p.č. 3071/19 s podílem jedné třetiny se přitom stal až 23.3.2009. Spoluvlastnictví k parcele však neopravňuje stavebníka takto do nemovitosti zasahovat, došlo k porušení vlastnických vztahů. Podle žalobkyně se jednalo o „duplicitu této části p.č. 3071/19“. Další námitka se týkala p.č. 4122 o výměře 11 m a stavby vrtu na ní, ke kterému stavebník nemá žádné právo. K tomu uváděla, že tato parcela byla ponechána ve vlastnictví původního vlastníka p.č. 3071/28 F.M. I toho stavebník „vědomě zneužil a stavbu vrtu si oplocením přivlastnil…a zamezil tak přístup ostatních spoluvlastníků.“ Na podporu svých tvrzení přiložila: 1) kopii jakéhosi geometrického plánu, z níž není patrný jeho zhotovitel, datum ani účel zhotovení (jen rukou žalobkyně je dopsáno č. 862-6/98 a datum 2.5.1998), 2) výpis z katastru nemovitostí, listu vlastnictví 1040 pro obec a k.ú Stod ze dne 17.3.1999, na němž jsou jako spoluvlastníci p.č. 2517/1 dílu 1 o výměře 9383 m, pozemku vedeného ve zjednodušené evidenci, uvedeni O.P., žalobkyně a F.M., každý jednou třetinou, a předmětná parcela je zatížena podle rozhodnutí pozemkového úřadu věcným břemenem tak, že „vlastník pozemku 2517/1 je povinen trpět na pozemku vybudovaný vrt s vodovodní přípojkou a AT stanici a umožnit v nezbytném rozsahu přístup na pozemek při údržbě této stavby. Věcné břemeno se zřizuje ve prospěch vlastníka stavby.“, 3) kopii dopisu ze dne 25.4.2000 adresovanou Katastrálnímu úřadu Plzeň-jih, označeného „Věc:povolení vkladu do katastru nemovitostí“. V něm výše uvedení spoluvlastníci sdělují, že podnikly kroky k zaevidování geometrických plánů č. 633-49/93 a 697-85/94. V závěru se uvádí, že „Současně bylo MěÚ odborem výstavby vydáno potvrzení, že stavba čerpací stanice na pozemku st.p. 1568 MěÚ Stod odstraněna.“

Podle § 114 stavebního zákona účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě (odst. 1). O námitce, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad rozhodne na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv (odst. 3).

Stavební úřad posoudil námitky žalobkyně jako námitky týkající se existence vlastnického práva, resp. jeho rozsahu, tedy občanskoprávní povahy, a z toho důvodu postupoval správně podle poslední věty § 114 odst. 3 stavebního zákona (vyzval stavebníka a žalobkyni k uzavření dohody) a podle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu (vyzval žalobkyni k podání žaloby o určení vlastnictví ke sporným pozemkům). Pro oznámení o podání žaloby stanovil přiměřenou lhůtu a žalobkyni poučil o dalším postupu v případě, že návrh u soudu podán nebude. Protože žalobkyně výzvu nesplnila, stavební úřad pokračoval v řízení zcela v souladu s ust. § 57 odst. 2, věty poslední správního řádu. O námitce rozhodl tak, že ji zamítl. Důvody promítl do odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí postup stavebního úřadu i přijatý závěr shledal zákonným. Na jeho argumentaci v podrobnostech zdejší soud odkazuje a zcela se s ní ztotožňuje.

Pro úplnost soud dodává, že dle jeho názoru listiny žalobkyní k námitce přiložené svým obsahem shora předestřeným vůbec nebyly způsobilé věrohodným způsobem zpochybnit vlastnictví stavebníka k pozemku či hranici pozemku mezi p.č. 3071/28 a p.č. 3071/19. Výpis z katastru nemovitostí neobsahuje údaj o dvojím vlastnictví (duplicitě) a dokonce svědčí o tom, že v rozporu s opakovaným tvrzením se žalobkyně (ani její sourozenci) nestala vlastníkem, resp. spoluvlastníkem vrtu s vodovodní přípojkou a AT stanice, nýbrž že pozemek, na němž se nacházely, byl zatížen věcným břemenem ve prospěch vlastníka stavby.

Výtka o procesní vadě stavebního úřadu spočívající v tom, že oprávněná úřední osoba činila úkony v řízení, ačkoliv o námitce podjatosti dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, neměla naději na úspěch.

Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen "úřední osoba"), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Podle § 14 odst. 2 správního řádu účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví (věta první). O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení (dále jen "představený") (věta třetí).

Skutkové tvrzení žalobkyně je správné. Námitky žalobkyně proti oprávněné úřední osobě byly stavebnímu úřadu doručeny dne 25.5.2009. Usnesení o tom, že oprávněná úřední osoba není vyloučena z projednávání a rozhodování předmětné věci, nese datum 26.5.2009, vypraveno bylo dne 27.5. téhož roku a žalobkyni doručeno 5.6.2009. Žalobkyně podala proti usnesení odvolání a rozhodnutí žalovaného, kterým odvolání zamítl a usnesení potvrdil, nabylo právní moci dne 9.7.2009. Výzva a usnesení ze dne 3.6.2009 tudíž předcházely pravomocnému dořešení námitky podjatosti. Lze souhlasit s žalobkyní, že se nejednalo o takový úkon, který by nesnesl odkladu.

Soud však sdílí názor žalovaného prezentovaný v jeho vyjádření k žalobě, že stavební úřad nepochybil, když po rozhodnutí o žalobkyní uplatněné námitce podjatosti oprávněná úřední osoba, jejíž podjatost shledána nebyla, činila v řízení další procesní kroky. O námitce podjatosti v souladu s § 14 odst. 2 správního řádu bylo rozhodnuto bezodkladně a formálně správným postupem, tj. usnesením. Odvolání proti takovému usnesení nemá ze zákona odkladný účinek (§ 76 odst. 5, věta druhá správního řádu). Odkladný účinek odvolání přitom znamená, že rozhodnutí, dokud není o odvolání proti němu pravomocně rozhodnuto nebo dokud marně neuplynula všem účastníkům řízení odvolací lhůta, nenabývá nejen právní moci a zásadně i vykonatelnosti, ale ani žádných jiných právních účinků. Je-li tudíž vyloučen odkladný účinek u usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že oprávněná úřední osoba není vyloučena z projednávání a rozhodování věci, vyvolává usnesení právní účinky, i když není pravomocné. To v souzeném případě znamená, že taková oprávněná úřední osoba je i přes podané odvolání oprávněna činit v dalším řízení všechny procesní kroky vedoucí k vyřízení věci, včetně vydání rozhodnutí. Nezbytným předpokladem je však řádné oznámení takového usnesení účastníkovi řízení (§ 76 odst. 3, § 72 odst. 1 správního řádu).

K doručení stejnopisu písemného vyhotovení předmětného usnesení žalobkyni došlo v rámci úložní lhůty dne 5.6.2009. Výzva a usnesení opatřené datem vyhotovení 3.6.2009 bylo ve smyslu § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu vydáno téhož dne, tj. 5.6.2009. Oprávněná úřední osoba tudíž postupovala v souladu se zákonem.

Avšak ani v případě, že by předestřená interpretace soudu neobstála, nemohl by soud při hodnocení výtky žalobkyně dospět k jinému závěru.

Prvoinstanční rozhodnutí vydal stavební úřad v době, kdy o námitce podjatosti rozhodnuto bylo, nikoliv však pravomocně. Soud si je vědom faktu, že judikatura dovodila, že „má-li mít rozhodnutí o tom, zda je pracovník správního orgánu vyloučen, smysl, musí rozhodnutí o námitce předcházet rozhodnutí o věci samé; rozhodovat o podjatosti dodatečně zákon samostatně zpětně neumožňuje.“ (viz SJS 409/1999). Usnesení o námitce, která byla shledána jako nedůvodná, žalovaný v odvolacím řízení posoudil jako věcně správné a zákonné rozhodnutím vyhotoveným dne 3.7.2009. Protože posledně označené rozhodnutí nabylo právní moci dne 9.7.2009 a napadené (odvolací,) rozhodnutí je ze dne 7.12.2009, byla otázka podjatosti oprávněné úřední osoby definitivně vyřešena již cca pět měsíců před vydáním konečného, meritorního rozhodnutí o předmětu řízení. Oba správní orgány dále shodně dospěly k závěru, že oprávněná úřední osoba není vyloučena z projednávání a rozhodování v řízení o dodatečném povolení předmětných staveb. Za takového stavu by vyhotovení výzvy a usnesení takovou osobou dne 3.6.2009 bylo vadou toliko ve formálním, nikoliv v materiálním slova smyslu. V pochybení oprávněné úřadní osoby by bylo lze spatřovat jen procesní vadu, o níž nelze mít důvodně za to, že mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. K obdobnému závěru při hodnocení skutkově podobné situace dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne16.6.2010, č.j. 5 As 60/2009-163 (dostupný na www.nssoud.cz). Soud jen dodává, že jiný závěr by musel učinit v situaci, pokud by žalovaný v odvolacím řízení dospěl k závěru, že oprávněná úřední osoba podjatá byla. Stejné pochybení by soud s největší pravděpodobností kvalifikoval jako závažnou vadu řízení, která by vyústila ve zrušení rozhodnutí.

Otázka škod na p.č. 3071/19, o kterých se žalobkyně zmiňovala v replice, je záležitostí občanskoprávní. Pokud ve stejném podání tvrdila, že žádost o dodatečné stavební povolení byla podána na oplocení „drátěné“, provedení stavby je však zděné, o čemž vlastníci sousedních nemovitostí nebyli informováni, nezakládá se její tvrzení na pravdě. O tom svědčí jednoznačně projektová dokumentace, ve které je uvažována část oplocení zděná.

Předmětem řízení u správního soudu byl přezkum rozhodnutí o dodatečném povolení staveb oplocení a do 25m. Námitka žalobkyně, že stavební úřad nepostupoval dle § 178 stavebního zákona, tedy nerealizoval vůči stavebníkovi sankční řízení, stejně jako námitka, že stavba byla jako nepovolená oznámena 19.11.2008 a stavební úřad ji neodkladně nezastavil, jdou mimo předmět přezkumu a soud se jimi nebyl oprávněn zabývat.

Žaloba nebyla důvodná a soud ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl (výrok I.). Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nepřiznal, protože žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102, § 106 odst. 2 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 29. dubna 2011

JUDr. Jana Daňková,v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru