Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 114/2013 - 66Rozsudek KSPL ze dne 31.03.2015

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 125/2015

přidejte vlastní popisek

57A 114/2013-66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce J.H., zastoupeného JUDr. Janou Sládkovou, advokátkou, se sídlem Jiráskova 398/II, Rokycany, proti žalovanému Krajskému úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 88, Karlovy Vary, za účasti osoby zúčastněné na řízení Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2013, čj. 313/LP/13

takto :

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Městského úřadu Rokycany (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ze dne 7.1.2013, sp.zn. 281/SMAT/11 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) bylo k žádosti Plzeňského kraje (dále též jen „vyvlastnitel“) rozhodnuto podle § 24 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí a omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOV“ nebo „zákon o vyvlastnění“), tak, že se pro účel uskutečnění veřejně prospěšné stavby „Obchvat silnice III/11724 Rokycany – Kamenný Újezd – Hrádek“ (dále též jen „předmětná stavba“) pozemky ve vlastnictví žalobce specifikované ve výroku I. vyvlastňují odnětím vlastnického práva ve prospěch Plzeňského kraje a pozemky specifikované ve výroku II. se vyvlastňují omezením vlastnického práva zřízením věcného břemene ve prospěch Plzeňského kraje.

2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 10.10.2013 č.j. 313/LP/13 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí.

3. Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí pro jejich nezákonnost a přiznání práva na náhradu nákladů řízení.

II. Důvody žaloby

4. V žalobě žalobce tvrdil, že skutkový stav, který vzaly oba správní orgány za základ, nemá oporu ve spise, že bylo porušeno základní právo žalobce vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“). Podle čl. 11 odst. 4 Listiny je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Vyvlastnění je krajním zásahem do práv vlastníka pozemku, a musí být tudíž vždy provedeno v nezbytném rozsahu (§ 110 odst. 3 stavebního zákona). V souvislosti s vyvlastněním používá stavební zákon pojem veřejný zájem, aniž by jej sám vymezil. Jeho naplnění proto musí být vždy prokázáno ve vyvlastňovacím řízení s ohledem na účel vyvlastnění.

5. Dle žalobce v daném případě nelze návrhu na vyvlastnění vyhovět, neboť pro tento postup nebyla splněna základní podmínka, a to prokázání veřejného zájmu ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Pokud, v napadeném rozhodnutí, správní orgán poukazuje na to, že se v daném případě jedná o vyvlastnění za účelem stavby silnice, jejímž cílem je snížit zatížení ve jmenovaných obcích a odlehčení obyvatelům obcí od osobní a zejména nákladní dopravy, žalobce naopak poukazuje na to, že ze shromážděných důkazů vyplývá, že v případě realizace účelu vyvlastnění se zhorší užívání jeho nemovitostí, neboť prokazatelně dojde ke zhoršení kvality ovzduší, zvýšení hranice hlučnosti a prašnosti i k poklesu realizační ceny jeho přilehlých nemovitostí vlivem blízkosti stavby „obchvatu“. Součástí obsahu vlastnického práva je věc nerušeně užívat. Žalovaný sice v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále argumentuje tím, že předmětem vyvlastnění jsou toliko pozemky, nikoli obytná budova žalobce. Žalobce však poukazoval na fakt, že zamýšlený „obchvať“ má vést právě v bezprostřední blízkosti jeho obydlí, což má zásadní vliv na kvalitu jeho života, zejména pak na obsah výkonu jeho vlastnického práva. Žalobce považoval za nezbytné doplnit dokazování studií frekvence automobilové dopravy v místě obchvatu, jak již navrhoval v průběhu řízení, přičemž žalovaný vyhodnotil tento důkaz jako zcela nadbytečný. Žalobce uzavřel, že se neztotožňuje se závěrem, že by v daném případě veřejný zájem na dosažení předmětného účelu, tedy stavby silnice III. třídy, převažoval nad zachováním dosavadních práv žalobce, jak má na mysli § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že se žalobce v žalobě neztotožňuje se závěrem, že by v daném případě veřejný zájem na dosažení předmětného účelu, tedy stavby silnice III. třídy, převažoval nad zachováním dosavadních práv žalobce, jak má na mysli § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění. S odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí namítal, že je napadené rozhodnutí procesně i věcně správné. Uvedl, že se podrobně zabýval naplněním podmínek pro vyvlastnění. Žalobce pouze zopakoval část své dřívější argumentace a nově vznesl námitku snížení hodnoty svých nemovitostí, a to nikoli těch, které byly vyvlastněny, či těch u kterých bylo omezeno vlastnické právo zřízením práva odpovídajícího věcnému břemenu, ale namítá, že dojde ke snížení hodnoty jeho obydlí a toto tvrzení blíže nespecifikuje. Dle žalovaného není možné tuto námitku posuzovat v této fázi řízení, tedy v řízení před soudem, ale žalobce ji měl uplatnit v řízení před vyvlastňovacím úřadem. Tak však neučinil. Vedle toho dle názoru žalovaného není tato námitka relevantní, neboť se nejedná o hledisko, kterým by se měl vyvlastňovací úřad zabývat. Stejně tak byly dosud „znehodnoceny“ nemovitosti těch vlastníků, kteří jsou dosud ovlivňovány stávající dopravou. Žalovaný pro úplnost zopakoval, jak již uvedl v napadeném rozhodnutí, že v řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že zamýšlenou stavbou je pozemní komunikace daného typu a ačkoli jde o nejnižší třídu komunikace, spadá i tato pod pojem silnice, jak jej má na mysli ustanovení § 17 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tedy, že pro uskutečnění stavby dálnice, silnice nebo místní komunikace lze vlastnické právo ke stavbě, pozemku a zařízení vyvlastnit podle zvláštního právního předpisu. Dále bylo prokázáno, že je žalobce posledním vlastníkem bránícím ve výstavbě a jde o vyvlastnění za účelem stavby, jejímž cílem je snížit zatížení v přilehlých obcích a odlehčení obyvatelům obcí od osobní a zejména nákladní dopravy v regionu, tedy o stavbu jednoznačně ze své povahy sloužící potřebám předem neurčeného počtu osob. Proto je převaha veřejného zájmu nad zájmem vyvlastňovaného zcela jasně prokázána. Bez významu není ani to, že byla otázka posouzení veřejného zájmu nadnesena v rámci řízení při ústním jednání, kde vyvlastňovaný ve stejné věci námitky neuplatnil.

IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

7. Osoba zúčastněná na řízení se nevyjádřila.

V. Posouzení věci krajským soudem

Z čeho soud vycházel

8. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. O věci samé rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný s tím vyslovili souhlas.

9. Žalobce v žalobě namítá, že skutkový stav, který vzaly oba správní orgány za základ, nemá oporu ve spise. Namítá, že bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek, když nebyla splněna základní podmínka pro vyvlastnění, nebyl prokázán veřejný zájem. Namítá, že ze shromážděných důkazů vyplývá, že v případě realizace účelu vyvlastnění se zhorší užívání jeho nemovitostí a v té souvislosti se neztotožňuje se závěrem, že by v daném případě veřejný zájem převažoval nad zachováním dosavadních práv žalobce. Nově oproti vyvlastňovacímu řízení namítá, že dojde k poklesu realizační ceny jeho přilehlých nemovitostí vlivem blízkosti stavby „obchvatu“. Žalobu soud shledal nedůvodnou.

Právní hodnocení

A.

10. V dané právní věci se jedná o problematiku vyvlastnění pozemků ve vlastnictví žalobce za účelem realizace veřejně prospěšné stavby „Obchvat silnice III/11724 Rokycany – Kamenný Újezd – Hrádek“.

11. S ohledem na účel vyvlastnění, jímž je veřejně prospěšná stavba silnice III. třídy, vycházel vyvlastňovací úřad ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“ nebo „zákon o pozemních komunikacích“).

12. Podle § 17 odst. 1 ZOPK „pro uskutečňování stavby dálnice, silnice nebo místní komunikace lze vlastnické právo ke stavbě, pozemku a zařízení vyvlastnit podle zvláštního právního předpisu. Právo odpovídající věcnému břemenu je právem, které podle zvláštního právního předpisu opravňuje stavebníka ke zřízení požadované stavby na dotčeném pozemku“. Podle § 17 odst. 3 ZOPK tohoto ustanovení je součástí rozhodnutí podle odst. 1 stanovení výše jednorázové náhrady podle zvláštního právního předpisu.

13. Zvláštním právním předpisem je zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí a omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění účinném do 31.1.2013, neboť žádost o vyvlastnění byla podána 3.8.2011 a od 1.2.2013 byl zákon o vyvlastnění změněn zákonem. č. 405/2012 Sb., kde je v čl. II. přechodná ustanovení pod bodem 1 uvedeno, že „žádosti na vyvlastnění, o nichž bylo řízení zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a dosud nebylo pravomocně skončeno, se projednají a rozhodnou podle zákona č. 184/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona“. Zákon o vyvlastnění upravuje podmínky odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě a přechod vlastnického práva nebo nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu k tomuto pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem a poskytnutí náhrady za odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě [§ 1 odst. 1 písm. a) a b) ZOV].

14. Podle § 3 odst. 1 ZOV „vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem“. Podle odst. 2 tohoto ustanovení „sleduje-li se vyvlastněním provedení změny ve využití nebo v prostorovém uspořádání území, včetně umísťování staveb a jejich změn), lze je provést, jen jestliže je v souladu s cíli a úkoly územního plánování.“

15. Podle § 4 odst. 1 ZOV „vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem.“ Podle odst. 2 „veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení“.

16. Podle § 5 odst. 1 ZOV „vyvlastnění je přípustné, jestliže vyvlastnitel učinil vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, a jestliže vyvlastňovaný nepřijal včas návrh vyvlastnitele na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou; lhůta, kterou vyvlastnitel stanoví vyvlastňovanému pro přijetí návrhu na uzavření smlouvy, nesmí být kratší než 60 dnů“.

17. Podle § 18 odst. 1 ZOV „vyvlastňovací řízení lze zahájit jen na žádost vyvlastnitele“. Vyvlastňovací řízení bylo zahájeno na žádost vyvlastnitele ze dne 29.7.2011 podanou dne 3.8.2011. Podle § 19 odst. 1 věta prvá ZOV uvědomil vyvlastňovací úřad přípisem ze dne 22.9.2011 písemně účastníky řízení (žalobce dle doručenky dne 7.10.2011) a příslušný katastrální úřad.

18. Podle § 18 odst. 2 ZOV „žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení musí obsahovat kromě náležitostí stanovených zvláštním právním předpisem, zejména a) označení pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, a práv třetích osob na nich váznoucích, b) doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění (§ 3 až 5), c) údaj o tom, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá, d) údaj o tom, v jaké lhůtě a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění“. Žádost kromě náležitostí stanovených v § 45 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) obsahovala označení pozemků, jichž se vyvlastnění týkalo s tím, že se k nim nevážou žádná věcná práva, jak je možné zjistit z katastru nemovitostí [§ 18 odst. 2 písm. a) ZOV]. Doloženy byly skutečnosti nasvědčující tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění. Předložena byla usnesení zastupitelstva Plzeňského kraje č. 191/09 ze dne 27.7.2009, č. 204/09 ze dne 14.9.2009, č. 326/09 ze dne 14.12.2009 a usnesení Rady Plzeňského kraje č. 835/09 ze dne 13.7.2009, č. 1395/09 ze dne 2.12.2009, č. 2818/10 ze dne 21.10.2010 a č. 2850/10 ze dne 11.11.2010, jimiž byla schválena koupě pozemků a schváleno podání žádosti o provedení vyvlastňovacího řízení ohledně pozemků žalobce, ve kterém bude mít Plzeňský kraj postavení vyvlastnitele a vyvlastňovat se budou žalobcovy pozemky nezbytné pro předmětnou veřejně prospěšnou stavbu. Předložen byl zápis z jednání ze dne 16.3.2010 mezi Plzeňským krajem a žalobcem, při němž byla diskutována trasa obchvatu s tím, že jiná trasa možná není a žalobce odmítl přistoupit na nabídnutou výkupní cenu 350 Kč m, požadoval cenu vyšší než je 10.000 Kč/m. Předložena byla informace o účelu vyvlastnění ze dne 29.6.2010, která byla dle kopie doručenky žalobci doručena dne 3.7.2010, dále návrh smlouvy o budoucí kupní smlouvě z 1.12.2010, který byl dle kopie doručenky žalobci doručen dne 3.12.2010. Územní rozhodnutí ze dne 3.5.2004, čj. Stav.4138/2003, kterým bylo rozhodnuto o umístění předmětné stavby, bylo vyvlastňovacím úřadem vyžádáno od stavebního úřadu, který je součástí Městského úřadu Rokycany stejně jako vyvlastňovací úřad [§ 18 odst. 2 písm. b) ZOV]. Žádost obsahovala údaj o tom, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá [§ 18 odst. 2 písm. c) ZOV] a je v ní uvedena lhůta dvou let od nabytí právní moci rozhodnutí o vyvlastnění, ve které bude nejpozději zahájena předmětná stavba [§ 18 odst. 2 písm. d) ZOV].

19. Podle § 18 odst. 3 ZOV „k žádosti je vyvlastnitel povinen připojit a) výpis z katastru nemovitostí a kopii katastrální mapy o pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, b) listiny prokazující vlastnictví a jiná věcná práva k pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, nelze-li je zjistit z údajů uvedených v Katastru nemovitostí České republiky, c) kopii územního rozhodnutí, vyžaduje-li jeho vydání pro daný účel vyvlastnění zvláštní právní předpis) a není-li stavební úřad, který je vydal, současně vyvlastňovacím úřadem, d) listiny prokazující splnění podmínky vyvlastnění uvedené v § 5, e) znalecký posudek potřebný ke stanovení výše náhrad podle § 10 odst. 1 vyhotovený na žádost vyvlastňovaného nebo s jeho souhlasem na žádost vyvlastnitele“. K žádosti byl připojen ohledně pozemků, jichž se vyvlastnění týkalo, výpis z katastru nemovitostí, kopie katastrální mapy, geometrický plán č. 516-7/2011 ze dne 21. 2. 2011 vyhotovený GT ATELIER GEODÉZIE, spol. s r.o. a územní rozhodnutí ze dne 3.5.2004, čj. Stav.4138/2003. Připojen byl znalecký posudek vyhotovený znalcem Ing. Karlem Kuglerem dne 18.10.2010 pod číslem 3122/102/10. V žádosti je uvedeno, že vyvlastňovaný i přes výzvu vyvlastnitele (dopis ze dne 29.6.2010 doručený 3.7.2010) nedal souhlas k vyhotovení znaleckého posudku na žádost vyvlastnitele. K žádosti byl znalecký posudek připojen s tím, že není použitelný jako posudek ve smyslu § 20 zákona o vyvlastnění.

20. Podle § 20 odst. 1 ZOV „náhrada uvedená v § 10 odst. 1 se stanoví na základě znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastňovaného, nebo znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastnitele, jestliže s tím vyvlastňovaný vyslovil souhlas; znalecké posudky nesmí být při zahájení řízení starší 90 dnů. Nedošlo-li k vyhotovení znaleckého posudku na žádost vyvlastňovaného a ani vyvlastnitele, stanoví se náhrada na základě posudku znalce ustanoveného vyvlastňovacím úřadem“. Ve vyvlastňovacím řízení bylo rozhodováno o náhradě na základě znaleckého posudku předloženého 8.3.2012, vypracovaného znalcem Gustavem Mayrem, znalcem ustanoveným vyvlastňovacím úřadem.

21. Podle § 22 odst. 1 ZOV „ústní jednání nařídí vyvlastňovací úřad tak, aby o něm byli účastníci řízení a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba, uvědoměni nejméně 30 dnů přede dnem, kdy se má konat“. Podle odst. 2 „námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání; k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží. O tomto následku musí být účastníci poučeni v uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení“. Podle odst. 3 „zmeškání lhůty podle odstavce 2 nelze prominout“.

22. Vyvlastňovací úřad nařídil oznámením ze dne 16.7.2012, žalobci dle doručenky doručným dne 26.7.2012, ústní jednání na den 4.9.2012 a účastníky poučil ve smyslu § 22 odst. 2 ZOV. Při jednání byli účastníci poučeni o svých právech a povinnostech, byla provedena rekapitulace dosavadního řízení a konstatováno, že řízení probíhá prakticky od roku 2004. Účastníci byli seznámeni s pojmem veřejný zájem, bylo konstatováno, že je předmětná stavba určena pro obyvatele, významná je pro blíže neurčený počet osob a pro účastníky silničního provozu. Bylo uvedeno, že byly projekční kanceláří zajišťující projektovou dokumentaci předmětné stavby prověřovány jednotlivé varianty a zjištěno, že při každé z nich budou zasaženy pozemky žalobce. Žalobce namítal, že nebyla zvažována varianta z ledna 2009, spočívající ve zbudování kruhového objezdu U Kotelny, která by jeho pozemky nezasáhla. Dále namítal, že zbudováním obchvatu k ulehčení dopravy nedojde. K této námitce vyvlastňovací úřad uvedl, že není oprávněná, neboť v řízení byla na návrh zástupkyně žalobce provedena k důkazu hluková studie, která je součástí spisu a z údajů v tabulce 1 bodu 6. vstupní údaje vyplývá, že dopravní zátěž v úseku stávající komunikace narůstá a narůstat bude a odkloněním této dopravy zákonitě musí dojít k odlehčení dopravy na stávajícím úseku komunikace. Žalobce rovněž namítl, že zbudováním předmětné stavby bude dotčeno dalších 30 osob. K této námitce vyvlastňovací úřad uvedl, že toto své tvrzení žalobce nijak nedoložil. Uvedl, že je žalobce posledním subjektem, s nímž je nutno narovnat práva a povinnosti ohledně realizace předmětné stavby. Další dotčené osoby poskytly vyvlastniteli součinnost a došlo k dohodě, proto si tyto další osoby musí být dotčení svých práv stavbou zcela vědomy. Vyvlastňovací úřad k této námitce uzavřel, že veřejný zájem na nerealizaci účelu vyvlastnění nemůže obstát. Dále žalobce zpochybnil výši tržní ceny předmětných pozemků. Vyvlastňovací úřad seznámil přítomné s vyhotoveným znaleckým posudkem a s dalšími podklady, které byly obsahem spisu. Právní zástupkyně žalobce navrhla provedení dalšího dokazování, a to žádostí o vyjádření projektanta k řešení navrhovanému žalobcem a v té souvislosti ke změně projektu, dále k doplnění dokazování o studii intenzity budoucí automobilové dopravy a k doplnění dokazování o studii dopadu hlučnosti a prašnosti na obyvatele. Při jednání deklarovali vyvlastnitel a žalobce jako vyvlastňovaný vůli pokusit se dosáhnout smírného řešení sporu (viz protokol ze 4.9.2012).

23. Na základě závěrů vyplývajících z ústního jednání vyžádal vyvlastňovací úřad další podklady pro rozhodnutí. Zbudování žalobcem navrhovaného kruhového objezdu zcela jako variantu vyloučila projekční kancelář D PROJEKT PLZEŇ Nedvěd s.r.o. písemností ze dne 17.9.2012. Důkaz vyhotovením studie frekvence automobilové dopravy v místě obchvatu vyhodnotil vyvlastňovací úřad jako nepřínosný pro řízení a neslučující se se zásadou hospodárnosti řízení. Hlukovou studii vyvlastňovací úřad opatřil a tato vyzněla ve prospěch vyvlastnění v tom smyslu, že realizací účelu vyvlastnění dojde ke snížení hluku v obcích podél stávající komunikace. S těmito novými podklady byl žalobce seznámen. Následně byl do správního spisu založen zápis z ústního jednání ze dne 17.9.2012 uskutečněným mezi žalobcem a vyvlastnitelem, ze kterého vyplývá, že smírné řešení nebylo nalezeno. Žalobce byl proto stejně jako ostatní účastníci řízení vyzván přípisem ze dne 1.10.2012 k nahlédnutí do spisu a seznámení se s podklady pro rozhodnutí a k vyjádření se k nim. Tohoto práva žalobce využil a po nahlédnutí do spisu požádal o prodloužení lhůty stanovené pro vyjádření k podkladům, tato byla prodloužena do 28.11.2012, a tímto dnem marně uplynula.

24. Prvostupňovým rozhodnutím z dne 7. 1. 2013 bylo rozhodnuto o vyvlastnění pozemků ve vlastnictví žalobce (vyvlastněný) nacházejících se v katastrálním území Nová Huť ve prospěch Plzeňského kraje (vyvlastnitele). Rozhodováno bylo podle § 24 odst. 2 ZOV, když vyvlastňovací úřad dospěl k závěru, že podmínky pro vyvlastnění (§ 3 až 5) byly splněny. Ve výroku I. bylo rozhodnuto podle § 24 odst. 2 písm. a) ZOV o odnětí vlastnického práva vyvlastňovaného k pozemkům a o jeho přechodu na vyvlastnitele, neboť to vyžadoval účel vyvlastnění, a podle § 24 odst. 2 písm. c) ZOV byla určena výše náhrady pro vyvlastňovaného, jehož práva vyvlastněním zanikají a uloženo vyvlastniteli, aby náhradu zaplatil ve lhůtě, která nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí (§ 10 a 12). Výrokem II. bylo rozhodnuto o omezení vlastnického práva k pozemkům zřízením věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele a vymezen jeho obsah, čímž byl naplněn účel vyvlastnění, podle § 24 odst. 2 písm. b) ZOV bylo rozhodnuto, že nezanikne vlastnické právo žalobce k těmto pozemkům a podle § 24 odst. 2 písm. g) ZOV bylo určeno, v jaké lhůtě a jakým způsobem je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění; bylo při tom respektováno, že lhůta nesmí být delší než 2 roky od právní moci rozhodnutí.

25. Konkrétně bylo ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí rozhodnuto o vyvlastnění odnětím vlastnického práva k nemovitostem: pozemková parcela č. 308/13 (ostatní plocha, o výměře 21 m), p.p.č. 308/14 (orná půda, o výměře 5 m) a dále k nově vzniklým pozemkovým parcelám dle geometrického plánu č. 516-7/2011 ze dne 21.2.2011, vyhotoveného společností GT ATELIER GEODEZIE spol. s r.o., schváleného dne 5.4.2011 Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrálním pracovištěm Rokycany: p.p.č. 308/41 (orná půda, o výměře 95 m, oddělené z p.p.č. 308/1), p.p.č. 308/45 (orná půda, o výměře 11 m, oddělené z p.p.č. 308/38), p.p.č. 315/46 (orná půda, o výměře 1443 m, oddělené z p.p.č. 315/30), p.p.č. 315/47 (orná půda, o výměře 589 m, oddělené z p.p.č. 315/30), p.p.č. 335/3 (orná půda, o výměře 1036 m, oddělené z p.p.č. 335/2). Dále bylo rozhodnuto, že vlastnické právo přechází na Plzeňský kraj dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a tato skutečnost bude zapsána do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Rokycany. Celková výměra vyvlastněných pozemků činí 3.201 m, dle znaleckého posudku č. 1003/2012 vyhotoveného pro účely vyvlastňovacího řízení soudním znalcem Gustavem Mayrem. Náhrada za vyvlastnění byla stanovena dle znaleckého posudku částkou 614.560 Kč a k jejímu uhrazení byla stanovena lhůta 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Počátek uskutečnění účelu vyvlastnění, započetí s užíváním vyvlastněných pozemků pro uskutečnění účelu vyvlastnění (tzn. zahájení stavby obchvatu na základě stavebního povolení) byl stanoven nejpozději do 2 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

26. Konkrétně bylo ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí rozhodnuto o vyvlastnění ve formě omezení vlastnického práva spočívajícího ve zřízení věcného břemene, jehož obsahem je od právní moci tohoto rozhodnutí právo vyvlastňovatele jako oprávněného z věcného břemene vstupovat a vjíždět na nemovitosti v souvislosti s umístěním a zřízením předmětné stavby, odstraňovat zeleň a stromoví, a to po dobu provádění stavebních prací do vydání kolaudačního souhlasu k předmětné stavbě. Jedná se o nemovitosti: p.p.č. 308/37 (ostatní plocha, o výměře 309 m) a dále o nově vzniklé pozemkové parcely dle výše uvedeného geometrického plánu, p.p.č. 308/43 (o výměře 65 m, oddělenou z p.p.č. 308/1), p.p.č. 315/49 (o výměře 397 m, oddělenou z p.p.č. 315/30), p.p.č. 315/48 (orná půda, o výměře 660 m, oddělené z p.p.č. 315/30), p.p.č. 308/44 (o výměře 25 m, oddělené z p.p.č. 308/38), p.p.č. 335/5 (orná půda, o výměře 111 m, oddělené z p.p.č. 335/2), p.p.č. 335/6 (o výměře 176 m, oddělené z p.p.č. 335/2). Dále je uvedeno, že vyvlastněním nezaniká vlastnické právo žalobce k uvedeným vyvlastňovaným pozemkům. Uveden je rozsah věcného břemene o maximální výměře 1.743 m a stanovena je náhrada za vyvlastnění ve výši 10.000 Kč, dle znaleckého posudku 1003/201. Počátek uskutečnění účelu vyvlastnění, započetí s užíváním vyvlastněných pozemků pro uskutečnění účelu vyvlastnění (tzn. zahájení stavby obchvatu na základě stavebního povolení) byl stanoven nejpozději do 2 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Stanoveno je, že bude věcné břemeno k uvedeným pozemkům po právní moci tohoto rozhodnutí zapsáno do katastru nemovitostí a že rozsah věcného břemene v geometrických plánech vyhotovených oprávněným nesmí přesahovat rozsah stanovený tímto rozhodnutím.

27. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 15.2.2013 blanketní odvolání, které podáním doručeným 27.2.2013 odůvodnil. V odvolání žalobce uplatnil čtyři odvolací námitky. Ad 1) namítal, že se „neztotožňuje se závěrem, že by v daném případě veřejný zájem na dosažení předmětného účelu, tedy stavby silnice III. třídy, převažoval nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného, jak má na mysli § 3 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb.“ Dále ad 2) namítal, že „zamýšlená silnice nemá ani parametry silnice III. třídy. Nelze přehlédnout jistě nemalou investici, kdy před cca 4 lety byla silnice, vedoucí z Rokycan, od kruhového objezdu u Normy, směrem na Kamenný Újezd, směrující k a.s. Železárny Hrádek a a.s. Borgers, rekonstruována za účelem vytvoření homogenní šíře 6,5 m. Pokud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí m.j. hovoří o snížení zatížení zejména od nákladní dopravy, je třeba podotknout, že z převážné části tato doprava směřuje právě do uvedených a.s., přičemž pak by se jevila shora uvedená rekonstrukce trasy Rokycany – Kamenný Újezd – Hrádek, jako neekonomická a nedůvodná, neboť v době provádění této rekonstrukce již musel být záměr vybudování „Obchvatu Rokycany – Kamenný Újezd – Hrádek“ zcela jistě znám.“ V té souvislosti bylo dle žalobce pro objektivní posouzení věci nezbytné doplnit dokazování vyhotovením studie frekvence automobilové dopravy v místě obchvatu, jak navrhoval v průběhu řízení. Ad 3) žalobce namítal, že „rozsah vyvlastňovaných pozemků přesahuje rámec, nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění ve smyslu § 4 odst. 1 z.č. 184/2006 Sb., s tím, že předmětný „Obchvat“ má dle geometrického plánu vést v bezprostřední blízkosti jeho obydlí.“ Ad 4) žalobce uplatnil námitky vůči výši náhrady vyčíslené znaleckým posudkem č. 1003/2012, která neodpovídá ceně pozemků v daném místě a čase. Za nezbytné považoval doplnit dokazování, provedené dvěma odlišnými znaleckými posudky (jedním předloženým vyvlastnitelem a druhým zpracovaným znalcem ustanoveným vyvlastňovacím úřadem, kde byla náhrada za vyvlastnění pozemků žalobce stanovena vyšší, než v posudku předloženém vyvlastnitelem – poznámka soudu), revizním znaleckým posudkem.

28. Žalobce v žalobě neuvádí, v čem konkrétně spatřuje důvod své námitky, že skutkový stav, který vzaly oba správní orgány za základ, nemá oporu ve spise. Soudem až doposud uvedený skutkový stav byl zjištěn z obsahu správního spisu, který koresponduje s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí a rovněž s rekapitulací provedenou žalovaným v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí ztotožnil se skutkovým stavem, jak jej zjistil vyvlastňovací úřad, a jak je zřejmý z obsahu správního spisu. Tento závěr žalovaného je dle názoru krajského soudu správný a uvedená námitka žalobce není důvodná.

B.

29. Dále se krajský soud zabýval námitkou žalobce, že bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek, když nebyla splněna základní podmínka pro vyvlastnění, nebyl prokázán veřejný zájem. Dle žalobce tím byl porušen čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny.

30. Při úvaze o vyvlastnění mají správní orgány ústavně vymezený prostor, ve kterém se mohou pohybovat. Podle č. 11 odst. 1 Listiny má každý právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Čl. 11 odst. 3 Listiny však stanoví, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny, je možné vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Z uvedeného lze dovodit, že vyvlastnění je institutem, který přichází v úvahu pouze tehdy, pokud není možné jiné řešení. Jestliže není objektivně možné najít jiné vhodné řešení, pak je možné přistoupit k vyvlastnění, přičemž omezení vlastnického práva má vždy přednost před úplným vyvlastněním vlastnického práva.

31. Vyvlastnění je podle § 3 odst. 1 přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem. V tomto ustanovení není odkaz na konkrétní zákon, ale je odkazováno na zvláštní zákon. Vyvlastňovací úřad, resp. žalovaný, v té souvislosti správně odkazovali na zákon o pozemních komunikacích, kde je vyvlastnění upraveno v § 17, jak je uvedeno výše v odstavcích 11 a 12. Přípustnost vyvlastnění pro daný účel lze nalézt také v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), kde jsou v § 170 taxativně stanoveny účely vyvlastnění a v odstavci 1 písm. a) je stanoveno, že „práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci a jde-li o veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel“. Veřejně prospěšnou stavbou je podle § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci. Rovněž podle stavebního zákona lze tak postupovat při vyvlastnění za účelem veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury. Veřejnou infrastrukturou se ve stavebním zákoně rozumí pozemky, stavby, zařízení, přičemž dopravní infrastrukturou jsou krom jiných také stavby pozemních komunikací.

32. V § 3 odst. 1 ZOV je dále stanoveno, že je vyvlastnění přípustné jen, jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastněného. Dle vyvlastňovacího úřadu v daném případě veřejný zájem na dosažení účelu, kterým je realizace předmětné stavby, převažuje nad zachováním dosavadních práv žalobce jako vyvlastňovaného. Vyvlastňovací úřad konstatoval, že v daném případě jde o vyvlastnění za účelem stavby, jejímž cílem je snížit zatížení ve jmenovaných obcích a odlehčení obyvatelům obcí od osobní a zejména nákladní dopravy v regionu, tedy jedná se o stavbu, která má jednoznačně ze své povahy sloužit potřebám předem neurčeného počtu osob a zájem na této stavbě z pohledu jejího charakteru musí převažovat nad zájmem zachování současného stavu, ale zejména nad zájmem jedné konkrétní osoby, přičemž není bez významu, že je žalobce posledním vlastníkem bránícím ve výstavbě. Vyvlastňovací úřad uzavřel, že převahu veřejného zájmu nad soukromým považuje za prokázanou. K tomu soud dodává, že v řízení bylo prokázáno, že realizace předmětné stavby je v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Bylo prokázáno, že nemovitosti ve vlastnictví žalobce, které jsou předmětem vyvlastnění, jsou dle Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje ze dne 2.9.2008, schválených zastupitelstvem Plzeňského kraje, určeny ke stavbě předmětného obchvatu a tato stavba je v těchto Zásadách označena jako veřejně prospěšná. Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje nahradily předchozí obecně závaznou vyhlášku Plzeňského kraje č. 1/2004 ze dne 31. 8. 2004 o závazné části územního plánu vyššího územního celku Plzeňské aglomerace, kde je stavba předmětného obchvatu také označena jako stavba veřejně prospěšná. Dále vyvlastňovací úřad vycházel z existence územního rozhodnutí o umístění stavby „Obchvat silnice 111/11724 Rokycany - Kamenný Újezd – Hrádek“, které bylo vydáno Městským úřadem Rokycany, odborem stavebním, dne 3.5.2004 a nabylo právní moci 5.6.2004. K tomu krajský soud dodává, že v úvodu územního rozhodnutí je konstatováno: „Komunikační projekt Hrádek – Kamenný Újezd – Rokycany bude sloužit jako první etapa páteřní komunikace, propojující průmyslové území mikroregionu a bude umožňovat další rozvoj podnikatelských aktivit v jednotlivých katastrech měst a obci, aby byl minimalizován dopad účinků dopravy na vlastní obytné zóny měst a obcí. Tato etapa umožní zásadní odlehčení stávající nevyhovující komunikační sítě Kamenného Újezdu a Rokycan ve vazbě na silnice II/183 (Šťáhlavskou) a tím na dálnici D5 (MÚK Litohlavy). V současnosti lze na základě sčítání Správy a údržby silnic Rokycany konstatovat cca trojnásobný nárůst celkového počtu dopravy od roku 1990, což při zcela nevyhovujících parametrech stávající komunikační sítě v zástavbě (zejména Kamenného Újezdu a Rokycan) vyvolává značné problémy z hlediska rozvoje stávajících průmyslových aktivit regionu.“ Důkazem prokazujícím veřejný zájem na realizaci předmětné stavby je rovněž hluková studie provedená na návrh žalobce, ze které vyplývá, že dopravní zátěž v úseku stávající komunikace narůstá a lze předpokládat, jak je uvedeno v územním rozhodnutí, že s rozvojem průmyslu v dané lokalitě narůstat bude. Odklonění dopravy ze stávajícího úseku komunikace, která vede obytnou zónou zejména Kamenného Újezdu a Rokycan, tak bude ve prospěch neurčitého okruhu osob. V té souvislosti je nutno zmínit také skutečnost, že žalobce je jediným vlastníkem nemovitostí dotčených realizací předmětné stavby, který nepřistoupil na dohodu ohledně svých nemovitostí. I tato skutečnost napovídá tomu, že široká veřejnost chápe nutnost realizace předmětné stavby a rovněž z této skutečnosti lze dovodit veřejný zájem na realizaci předmětné stavby, který převažuje nad zachováním dosavadních práv žalobce jako vyvlastňovaného. Obdobně hodnotil v tom smyslu žalobcem uplatněnou odvolací námitku žalovaný, který uvedl, že bylo v řízení prokázáno, že zamýšlenou stavbou je pozemní komunikace III. třídy, a ačkoli jde o nejnižší třídu komunikace, spadá i tato pod pojem silnice, jak jej má na mysli § 17 odst. 1 ZOPK. Žalovaný se ztotožnil se závěrem vyvlastňovacího úřadu, že za situace, kdy vyvlastňovaný je posledním vlastníkem bránícím ve výstavbě a jde o vyvlastnění za účelem stavby, jejímž cílem je snížit zatížení v přilehlých obcích a odlehčení obyvatelům obcí od osobní a zejména nákladní dopravy v regionu, tedy o stavbu jednoznačně ze své povahy sloužící potřebám předem neurčeného počtu osob, je převaha veřejného zájmu nad zájmem vyvlastňovaného zcela jasně prokázána. Uvedl, že není bez významu ani to, že byla otázka posouzení veřejného zájmu nadnesena v rámci ústního jednání dne 4.9.2012 a žalobce k tomu žádné námitky neuvedl.

33. Vyvlastnění není dle § 3 odst. 1 ZOV přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Listinami předloženými vyvlastnitelem (viz odst. 18 a 19 a zejména zápisy z jednání ze dne 16.3.2010 a ze dne 17.9.2012) bylo prokázáno, že vyvlastnitel učinil v souladu se zákonem o vyvlastnění pokus o získání vlastnického práva k předmětným pozemkům dohodou, který však byl bezvýsledný. Tedy, že vyvlastnitel učinil vyvlastňovanému nabídku na koupi předmětných pozemků a tento ji nepřijal. Z listin provedených k důkazu v rámci řízení tedy vyplynulo, že ačkoli byla dohoda mezi účastníky ze strany vyvlastnitele navrhnuta, pro zásadní neshody o výši náhrady za vyvlastňovaná práva k nemovitostem k dohodě nedošlo. Ze strany vyvlastňovaného byla v rámci vyjednávání o dohodě a v předchozím řízení požadována částka ve výši 10.000 Kč za m. Nemožnost dohody byla potvrzena v průběhu řízení, když se vyvlastnitel opětovně pokusil s žalobcem při jednání dne 17. 9. 2012 dohodnout, avšak k dohodě nedošlo. Z uvedeného je zřejmé, že práva k pozemkům ve vlastnictví žalobce, bez nichž by nebylo možné předmětnou stavbu uskutečnit, nebylo možné získat dohodou.

34. Vyvlastňovací úřad dovodil splnění podmínek stanovených v § 4 odst. 1 ZOV, tedy že je vyvlastnění navrhováno v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem (zákonem o pozemních komunikacích) a jeho rozsah je v souladu s vydaným územním rozhodnutím. Nezbytný rozsah pozemků ve vlastnictví žalobce, jež bylo nutno pro předmětný účel vyvlastnit, vyplývá jednak z územního rozhodnutí, jednak z geometrického plánu č. 516-7/2011 ze dne 21.2.2011a z katastrálních map příslušné oblasti a z jejich srovnání se záborovým elaborátem předmětné stavby. Z uvedených důkazů vyplývá, že rozsah a způsob, jakým došlo k vyvlastnění pozemků ve vlastnictví žalobce, byl nezbytný pro dosažení účelu vyvlastnění, tj. uskutečnění předmětné stavby. Proto vyvlastňovací úřad nevolil odlišný rozsah ani způsob vyvlastnění, než o který bylo žádáno, a rozhodl v souladu s žádostí.

35. Vyvlastňovací úřad učinil závěr, že byl ve smyslu § 4 odst. 2 ZOV ve vyvlastňovacím řízení prokázán veřejný zájem. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí podal vyvlastňovací úřad historický exkurs a odkázal zejména na prvorepublikovou judikaturu, kde je veřejný zájem dán, podniká-li se dílo za tím účelem, aby bylo vyhověno životním potřebám nějakého širšího celku, státního, územního, sociálního apod. V návaznosti na námitky žalobce, že se zákon o vyvlastnění vztahuje pouze na dálnice a silnice prvních tříd, vyvlastňovací úřad konstatoval, že veřejný zájem není určen typem komunikace, ale zcela jinými faktory. Žalovaný pak k této odvolací námitce uvedl, že z důkazů provedených v řízení, zejména z územního rozhodnutí, vyplývá, že stavbou, která má být realizována, je silnice III. třídy, jak je specifikována v § 5 odst. 2 písm. c) ZOPK, která splňuje příslušné technické normy pro silnici III. třídy. K tomu soud dodává, že o tom, co bude veřejným zájmem, musí být rozhodnuto orgánem územního plánování již v územně plánovací dokumentaci. Veřejný zájem je usměrňován vydaným územním plánem a následně územním rozhodováním. Územní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. Svým způsobem představuje vždy nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají. Jsou de facto omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou podnikat, jaký bude jeho způsob užití, hodnota nebo způsob dispozice. Veřejný zájem je třeba chápat jako zájem, který by bylo možno označit za obecný a obecně prospěšný zájem. K omezení vlastnického práva proto může dojít jen po důsledném zvážení základní podmínky, zda je takové omezení nutné ve veřejném zájmu. V daném případě, jak bylo uvedeno v odst. 32, jsou pozemky, o jejichž vyvlastnění se jednalo, dle Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje určeny ke stavbě obchvatu a tato stavba je v Zásadách označena jako veřejně prospěšná, obdobně byla označena v předchozí obecně závazné vyhlášce Plzeňského kraje č. 1/2004. Jako stavba veřejně prospěšná je předmětná stavba označena i v územním plánu. Z důvodů výše uvedených je v zájmu širokého okruhu osob. Ve vyvlastňovacím řízení tak byl prokázán veřejný zájem na uskutečnění účelu daného vyvlastnění.

36. Dále učinil vyvlastňovací úřad ve smyslu § 5 odst. 1 ZOV závěr, že vyvlastnitel učinil vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a současně, že vyvlastňovaný nepřijal včas návrh vyvlastnitele na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou. Vyvlastňovací úřad vycházel z listin předložených vyvlastnitelem, a to z návrhů smluv, které vyvlastnitel zaslal žalobci a žalobce je převzal dne 3. 12. 2010. Opětovně byl žalobci zaslán návrh kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene dne 31. 5. 2011. Pro jeho přijetí byla stanovena lhůta 60 dní, která uplynula marně. Současně dohoda navrhovaná žalobci obsahovala ustanovení o nároku vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do 3 let od uzavření dohody. Splnění této zákonné podmínky žalobce nijak nezpochybňoval.

37. V daném případě vyvlastňovací úřad dle názoru krajského soudu správně dovodil splnění zákonných podmínek pro vyvlastnění stanovených v §§ 3 – 5 ZOV a žalovaný nepochybil, když se se závěry vyvlastňovacího úřadu ztotožnil.

38. Na základě uvedeného soud činí závěr, že v daném vyvlastňovacím řízení byl prokázán veřejný zájem s ohledem na účel vyvlastnění (odst. 32 a 35) a byla tak splněna podmínka § 4 odst. 2 ZOV. Dále bylo prokázáno, že ve smyslu § 3 odst. 1 ZOV veřejný zájem na dosažení předmětného účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv žalobce jako vyvlastňovaného (odst. 32). Nebylo proto porušeno právo žalobce vlastnit majetek garantované čl. 11 odst. 1 Listiny a omezení žalobcova vlastnického práva k předmětným pozemkům bylo provedeno v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny. Obě námitky žalobce v tom smyslu v žalobě uplatněné jsou nedůvodné.

C.

39. V žalobě žalobce rovněž namítal, že v případě realizace účelu vyvlastnění dojde k poklesu realizační ceny jeho přilehlých nemovitostí vlivem blízkosti stavby „obchvatu“. K tomu soud uvádí, že žalobce tuto námitku uplatnil až v žalobě, neuplatnil ji v rámci vyvlastňovacího řízení při jednání dne 4.9.2012, jak měl možnost dle poučení ve smyslu § 22 odst. 2, podle něhož mohly být námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání uplatněny nejpozději při ústním jednání dne 4.9.2012 a k později uplatněným námitkám a důkazům nebylo možné přihlížet. V odst. 3 tohoto ustanovení je výslovně stanoveno, že zmeškání lhůty podle odstavce 2 nelze prominout. K uvedené námitce lze toliko zopakovat, že bylo ve vyvlastňovacím řízení v souladu s § 3 odst. 1 ZOV prokázáno, že veřejný zájem na dosažení předmětného účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv žalobce jako vyvlastňovaného (viz odst. 32).

Závěr

40. Žalobu soud shledal nedůvodnou, proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

VI. Náklady řízení

41. Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nepřiznal, protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

42. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Soud osobě zúčastněné na řízení výslovně žádnou povinnost neuložil, proto jí nebyla náhrada nákladů tohoto řízení přiznána.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

(§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Plzni dne 31. března 2015

Mgr. Alexandr Krysl,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru