Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 104/2010 - 30Rozsudek KSPL ze dne 29.07.2011

Prejudikatura

1 As 67/2009 - 64


přidejte vlastní popisek

57 A 104/2010-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Pivoňky a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce M.U., zastoupeného JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Modřínová 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.9.2010, č.j. RR/2950/10,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1.9.2010, č.j. RR/2950/10, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 6.800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ivany Čadkové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1.9.2010, č.j. RR/2950/10 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zrušeno usnesení Městského úřadu Sušice (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 21.4.2010, č.j. 8905/06/VYS/Pr (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a řízení bylo zastaveno.

Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o změnu stavby „Stavební úpravy hospodářského objektu – mezistřešní žlab u RD č.p. 16“ na pozemku č. 17 v katastrálním území Damíč.

Žalobce žalobu odůvodnil tím, že předmětem řízení byla žádost žalobce o povolení změny stavby „Stavební úpravy hospodářského objektu - mezistřešní žlab u RD č.p. 16“ na pozemku č. 17 v katastrálním území Damíč. Žalovaný prvoinstanční rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Žádost o povolení změny stavby před jejím dokončením byla žalobcem podána 9.6.2006. Jednalo se o změnu stavby, na kterou bylo vydáno dodatečné povolení prvoinstančním orgánem dne 23.3.2005. V tomto dodatečném povolení byla stanovena podmínka demontáže mezistřešního žlabu mezi střechami hospodářských částí rodinných domů č.p. 16 ve vlastnictví žalobce a č.p. 15 v obci Damíč. Jelikož tento žlab je nenahraditelný z pohledu zachytávání vod, zejména při tání sněhu na střechách obou domů, a tím ochrany majetku žalobce, domnívá se, že tento žlab lze ponechat, a proto podal uvedenou žádost o změnu stavby tak, že k demontáži žlabu nedojde. V řízení došlo k značným časovým prodlevám, navíc pod sp.zn. 57 Ca 25/2007 rozhodoval i správní soud z důvodu nečinnosti prvoinstančního orgánu. Napadené rozhodnutí je výsledkem druhého odvolací řízení v téže věci. Žalovaný se v tomto odvolacím řízení odmítl zabývat žádostí o povolení údržby a úprav věcně, a tato skutečnost je důvodem pro podání této žaloby. Žalobce konstatoval, že z výroku ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývají žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zastavení řízení. Řízení bylo zahájeno na žádost žalobce, bylo zahájeno a dále vedeno podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Tím, že žalobce podal žádost, je zahájeno řízení, které může být zastaveno pouze z důvodů podle § 66 odst. l zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (zákon č. 413/2005 Sb.) v prvém stupni, ze stejných důvodů podle § 90 odst. 4 správního řádu v odvolacím řízení a podle § 90 odst. l písm. a) správního řádu. Žalovaný vydal rozhodnutí mimo jiné podle § 90 odst. l písm. a) správního řádu, podle kterého rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. I když správní řád umožňuje takový postup, tj. zrušení rozhodnutí a zastavení řízení, měl by být podle odst. 4 kvalifikovaný důvod pro to, aby řízení bylo zastaveno, jelikož je to pouze žadatel, kdo je oprávněn (až na výjimky) disponovat žádostí. Rovněž tak není stavebním zákonem zakázáno podat žádost o povolení stavby, která by vyžadovala pouze ohlášení. Skutečnost, že podle dnešního zákona není nutno některé stavební práce, které jsou součástí žádosti o povolení stavby, ani ohlásit, nemůže být použita k tíži stavebníka, když řízení bylo vedeno čtyři roky a mezitím se změnila právní úprava. Řízení bylo zahájeno podle předešlého stavebního zákona a pouze nesprávným úředním postupem stavebního úřadu a jeho nečinností nedošlo k vyřízení věci v zákonné lhůtě a v mezích tehdy platného stavebního zákona. Odůvodnění v části, v níž žalovaný žádá ověřit, zda žlab je vůbec způsobilý být předmětem řízení či ohlášení anebo, zda realizací žlabu došlo k porušení stavebního zákona, vrací řízení ještě před dodatečné povolení z roku 2005, kdy se o něm jednalo a rozhodlo. Tento požadavek je naprosto nepochopitelný v souvislosti s výrokem rozhodnutí, jelikož tyto skutečnosti měly být prověřeny právě v řízení, které bylo rozhodnutím zastaveno. Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí nezabývá důvody výroku svého rozhodnutí. Ani žádné ustanovení příslušného právního předpisu, ani odůvodnění nenaznačuje důvod, pro který bylo řízení zastaveno. Žalobce dále uvedl, že čtyři roky je vedeno řízení k jeho žádosti, v rámci těchto let bylo několikrát provedeno jednání ve věci, dvakrát podal odvolání proti rozhodnutí ve věci, aby po čtyřech letech bylo konstatováno, že vše bylo zbytečné, nárok občana na rozhodnutí ve věci, v níž podá řádnou žádost, není. Výrok není ani podražen pod některé ustanovení správního řádu, jež umožňuje zastavit řízení. Odůvodnění takového postupu odvolacího orgánu je nedostatečné. Odůvodnění napadeného rozhodnutí v zásadě pouze shrnuje dosavadní průběh řízení a názory žalovaného na některé dílčí otázky, a to věcné. Nic z jednání účastníků ani správních úřadů nenaznačovalo, že by žádost byla například zjevně bezdůvodná nebo že by byla podána u nepříslušného orgánu apod. Proto je výrok rozhodnutí v zásadním rozporu s odůvodněním rozhodnutí. Prověřování skutečností podle závěrů odůvodnění, tj. zda se jedná o stavbu, kterou je nutno povolit či ohlásit, zda nedošlo k porušení stavebního zákona, mělo být předmětem řízení, které bylo zahájeno podáním žádosti. Žalovaný toto řízení bez důvodu zastavil a odmítl se zabývat řádně podanou žádostí o povolení změny stavby. Jediným posunem v přístupu žalovaného je skutečnost, že na rozdíl od předešlých vyjádření již netvrdí, že v dodatečném povolení stavby z roku 2005 bylo nařízeno odstranění mezistřešního žlabu. Zde došlo ke shodě v tom, že se jednalo o podmínku dodatečného povolení. Závěr, který z toho údajně plyne, rozpor, který shledal žalovaný (konec str. 4 rozhodnutí), však nedává smysl. Žalobce konstatoval, že byl poškozen ve svých právech procesních, zejména v délce trvání řízení, především však tím, že bez zákonného důvodu nebylo rozhodnuto věcně o jeho žádosti, což ve spojení s délkou trvání a s tím, že celou věc projednával předtím i žalovaný, aby nyní přišel s převratným stanoviskem o zastavení řízení, má zásadní dopad i na jeho práva vlastníka, jelikož je omezován v ochraně své nemovitosti, a tím přímo poškozován na majetku. Žalovaný postupoval nezákonně, když jeho zjevně přípustnou a důvodnou žádost o vydání povolení stavby a žádost o umožnění provést stavbu ze sousedního pozemku neprojednal, ale řízení zastavil. Mimo jiné postupoval v rozporu s § 2 správního řádu, např. odst. 4 (ve stejném řízení rozhodl tak, že věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, při třetím odvolání usoudil, že řízení zastaví), § 4 správního řádu, např. odst. 2 , jelikož před vydáním rozhodnutí neučinil žádné poučení, které by účastníky připravilo na pozdější rozhodnutí, nemluvě o § 6 správního řádu, když žalovaný mlčky přehlížel nečinnosti stavebního úřadu. Rozhodnutí samo jako celek nevysvětluje výrok rozhodnutí, a je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že trvá na tom, že je napadené rozhodnutí odůvodněné a přezkoumatelné, protože v odůvodnění podrobně popsal důvody, pro které se rozhodl usnesení stavebního úřadu zrušit a řízení zastavit. Žalovaný konstatoval, že dává žalobci zapravdu v tom, že řízení probíhalo neúměrně dlouhou dobu a že stavební úřad byl v tomto řízení nečinný. Žalovaný uvedl, že došel i ke stejnému závěru jako žalobce, když konstatoval, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 23.3.2005, které bylo v odvolacím řízení potvrzeno rozhodnutím ze dne 16.5.2005, nebylo nařízeno odstranění stávajícího mezistřešního žlabu umístěného mezi střechami hospodářských částí rodinných domů č.p. 16 a 15 v katastrálním území Damíč. Tuto stavební úpravu provedl právní předchůdce žalobce bez povolení stavebního úřadu. Situaci bylo možné jednoznačně popsat poté, kdy u stavebního úřadu proběhly zásadní personální změny a byl zkompletován příslušný spisový materiál. Stavební úpravu není možné povolit v režimu změny stavby před dokončením. Tímto postupem podle § 68 stavebního zákona i § 118 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „nový stavební zákon“), je možné povolit změnu stavby před dokončením pouze v případě, že změna stavby ještě nebyla provedena ani zahájena, což tento případ není. Jak žalobce sám uvádí, je stavba mezistřešního žlabu již provedena.

Podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní rád správní (dále jen „s.ř.s.“), soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, rozhodl o věci samé bez jednání.

Podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví.

Z ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu, podle kterého, jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků, lze dovodit, že odvolací orgán může řízení zastavit toliko tehdy, pokud je zde důvod pro zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, je možné správní řízení zastavit pouze tehdy, je-li naplněn důvod pro zastavení řízení stanovený zákonem. Zastavit správní řízení proto není možné z jiných než zákonných důvodů.

Zákonné důvody pro zastavení správního řízení, které nebylo zahájeno z moci úřední vymezuje § 66 odst. 1 písm. a) až h) správního řádu. Správní orgán zastaví řízení zaprvé tehdy, jestliže žadatel vzal svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se zpětvzetím souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán řízení nezastaví, pokud se zpětvzetím odpůrce z vážných důvodů nesouhlasí. Zadruhé tehdy, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. Zatřetí tehdy, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Začtvrté tehdy, jestliže žadatel ve stanovené lhůtě nezaplatil správní poplatek, k jehož zaplacení byl v řízení povinen. Zapáté tehdy, jestliže zjistí překážku řízení podle § 48 odst. 1 správního řádu. Zašesté tehdy, jestliže žadatel zemřel nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní nástupci nebo pokud není více žadatelů, anebo zanikla-li věc nebo právo, kterého se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní orgán o úmrtí nebo zániku žadatele nebo o zániku věci nebo práva dozvěděl. Zasedmé tehdy, jestliže žádost se stala zjevně bezpředmětnou.

V souladu s ustanovením § 66 odst. 1 písm. h) správního řádu může další důvody pro zastavení řízení stanovit zvláštní zákon. Stavební zákon tak stanoví například v ustanovení § 60 odst. 2, podle kterého stavební úřad zastaví stavební řízení, jestliže dokumentace nebyla zpracována oprávněnou osobou, popřípadě stavebník nedoplnil žádost ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 nebo neuvedl dokumentaci do souladu s podmínkami územního rozhodnutí.

Správní orgány jsou v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu povinny v odůvodnění rozhodnutí uvést důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídily při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se vypořádaly s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Může-li správní orgán zastavit správní řízení pouze z důvodu stanoveného zákonem, je povinen v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, podle jakého ustanovení jakého právního předpisu správní řízení zastavuje. Současně je povinen uvést, z jakých podkladů lze dovodit, že jsou zde skutečnosti odůvodňující zastavení řízení, a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu ustanovení, umožňujícího zastavení řízení.

Jak vyplývá z obsahu napadeného rozhodnutí, žalovaný vůbec neuvedl, podle jakého ustanovení jakého právního předpisu správní řízení zastavil, z jakých podkladů dovodil, že jsou zde skutečnosti odůvodňující zastavení řízení, jak tyto podklady hodnotil. V logické souvislosti s tím v odůvodnění napadeného rozhodnutí chybějí úvahy, kterými byl žalovaný veden při výkladu ustanovení, umožňujícího zastavení řízení. Žalovaný sice opřel svůj výrok o ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, avšak je nutné si uvědomit, že toto ustanovení nestanoví podmínky, za kterých je odvolací orgán oprávněn řízení zastavit. Není-li dán některý ze správním řádem stanovených důvodů pro zastavení řízení (§ 66 odst. 1 správního řádu) nebo jiný důvod stanovený zvláštním zákonem, nemůže odvolací orgán postupovat podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu.

Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda zde byly či nebyly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení. Ač žalovaný dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro zastavení řízení splněny byly, neuvedl přezkoumatelným způsobem důvody, které jej k učinění jeho závěru vedly. Soud zásadně přezkoumává v rozsahu žalobních bodů závěry odvolacího orgánu, které ohledně předmětu správního řízení v odůvodnění napadeného rozhodnutí zaujal. Pokud odvolací orgán nesplnil povinnosti uložené v § 68 odst. 3 správního řádu, nejsou zde závěry, které by bylo možné v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí přezkoumat. Zaujetí těchto závěrů je proto nezbytnou podmínkou možnosti soudního řízení o žalobě. Soud není oprávněn odůvodnění napadeného rozhodnutí v neprospěch žalobce v soudním řízení doplňovat a dohledávat skutečnosti odůvodňující zákonnost výroku napadeného rozhodnutí namísto žalovaného. Tím, že žalovaný nepostupoval v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, byl žalobce zároveň zkrácen na možnosti relevantním způsobem proti žalovaným nevysloveným závěrům brojit.

Nad rámec shora uvedeného je nezbytné upozornit na vnitřní rozpornost závěrů žalovaného uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že „vzhledem k tomuto dlouholetému dosud nevyřešenému případu, resp. sporu z důvodu nesouhlasu spoluvlastníků sousední budovy na st.p.č.16 odvolací orgán dospěl k závěru, že uvedený žlab je nutno řádně prověřit, zda se skutečně jedná o stavbu, stavební úpravy či udržovací práce vyžadující povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu, zda realizací žlabu došlo k porušení stavebního zákona a předpisů souvisejících. Pokud ano, v takovém případě pak nutno postupovat podle § 129 nového stavebního zákona. V opačném případě je možno řešit věc mezi vlastníkem budovy na st.p.č.17 a vlastníky budovy st.p.č.16, mezi nimiž je předmětný mezistřešní žlab veden, občanskoprávní cestou“. Žalovaný dále uvedl, že „je sice pravdou, že dle žádosti podané dne 9.6.2006 byla součástí prací též například oprava a doplnění cihelné římsy, výměna laťování při okapu, výměna střešní krytiny, vedení potrubí po vnějším líci obvodové zdi, avšak jejím zamítnutím nebylo provedení takovýchto prací odvolateli znemožněno. Jedná se o provedení prací majících dle současné právní úpravy – dle nového stavebního zákona charakter udržovacích prací vyžadujících ohlášení (např. pokud dojde ke změně vzhledu stavby) popř. prací nevyžadujících ani ohlášení. Postačí, aby stavebník ty udržovací práce, které hodlá provést, avšak neuvedené v § 103 odst. 1 písm. e) nového stavebního zákona ohlásil ve smyslu § 104 odst.2 písm. p) stavebnímu úřadu. Další postup stavebního úřadu pak vyplyne z obsahu podaného ohlášení. V případě těch prací, které bude nutno provést ze sousedního pozemku st.p.č.16 a pokud nedojde mezi odvolatelem a spoluvlastníky sousedního pozemku st.p.č.16 k dohodě o provedení prací z jejich pozemku, požádá odvolatel u stavebního úřadu o opatření dle § 141 zák.č. 183/2006 Sb.“

Ač žalovaný dospěl k závěru, že správní řízení je třeba zastavit; dlužno dodat že tento jeho závěr vyplývá toliko z výroku napadeného rozhodnutí, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí není vůbec zmíněno, proč a z jakých důvodů tak žalovaný učinil; současně žalobci uložil podat zcela novou žádost a prvoinstančnímu orgánu naznačil, jak má s touto novou žádostí nakládat. Žalovaný tak na jednu stranu vyslovil, že o žádosti žalobce nemá být vedeno řízení, na druhou stanu však dospěl k závěru, že o nové, obsahově shodné žádosti, má být řízení vedeno. Tyto proti sobě jdoucí závěry naprosto podrývají zákonnost postupu žalovaného při zastavení řízení.

Zdá se, že jediným důvodem pro zastavení řízení byla snaha udělat tlustou čáru za neúměrně dlouhým správním řízením, jehož délka byla zapříčiněna nikoli žalobcem nýbrž správními orgány. Tato snaha však nemá oporu v žádném zákoně a není odůvodnitelná ani nabytím účinnosti nového stavebního zákona. Soud v této souvislosti připomíná, že podle § 190 odst. 3 písm. a) nového stavebního zákona se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou stavebních řízení neukončených v prvním stupni, která se týkají staveb, u nichž podle nové právní úpravy postačí ohlášení; na takové stavby se hledí jako na ohlášené podle tohoto zákona, za ohlášení se v tomto případě považuje žádost o vydání stavebního povolení a za den ohlášení den nabytí účinnosti tohoto zákona. Nový stavební zákon výslovně stanoví zásadu, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Jedinou výjimkou je situace, kdy se jedná o stavební řízení neukončené v prvním stupni, které se týká staveb, u nichž podle nové právní úpravy postačí ohlášení. I v tomto případě však není správní orgán oprávněn řízení o žádosti zastavit, nýbrž je toliko povinen posuzovat již podanou žádost o vydání stavebního povolení jako ohlášení podle nového stavebního zákona.

Zcela na závěr soud pokazuje na to, že již v rozsudku ze dne 9.7.2008, sp.zn. 57 Ca 25/2007, shledal důvodnou žalobu žalobce na ochranu proti nečinnosti prvoinstančního orgánu a prvoinstančnímu orgánu uložil povinnost „vydat rozhodnutí o žádosti žalobce z 9.6.2006 o povolení změny stavby „Stavební úpravy hospodářského objektu u RD čp. 16“ na pozemku st.p.č. 17 v k.ú. Damíč před dokončením, které je vedeno u žalovaného pod zn. 8905/06, ve lhůtě do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuvedl jediný relevantní důvod, pro který by bylo nutné dospět k závěru, že o žádosti žalobce nemá být věcně rozhodnuto, je nezbytné konstatovat, že správní orgány nezákonně pokračují ve své nečinnosti ve správním řízení zahájeném žádostí žalobce ze dne 9.6.2006.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nebylo náležitě odůvodněno, soud jej zrušil pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. má právo na náhradu nákladů řízení před soudem žalobce, neboť měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000 Kč a v odměně advokátky za 2 úkony právní služby, a to za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když advokáta podala jménem žalobce žalobu. Podle § 9 odst. 3 písm. f) a § 7 bod 5. vyhl.č. 177/1996 Sb., činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle soudního řádu správního částku 2.100 Kč, tj. 4.200 Kč za dva úkony právní služby. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 300 Kč. Advokátka ve věci učinila celkem dva úkony, a proto soud přiznal žalobci částku ve výši 600 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění určil soud v souladu s § 149 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační Poučení: stížnost u Krajského soudu v Plzni. Lhůta je zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 29. července 2011

JUDr. Zdeněk Pivoňka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru