Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 103/2013 - 45Rozsudek KSPL ze dne 30.10.2014

Prejudikatura

5 A 157/2002


přidejte vlastní popisek

57A 103/2013-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce Y.V., státní příslušník Ukrajiny, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2013, čj. MV-64947-3/SO-2013

takto :

I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2013, čj. MV-64947-3/SO-2013, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.285 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě ke Krajskému soudu v Plzni se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2013, čj. MV-64947-3/SO-2013, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 28.03.2013, čj. OAM-4652-4/TP-2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu podané podle § 68 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZPC“ nebo „zákon o pobytu cizinců“). Žalobce rovněž požadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení.

II. Důvody žaloby

2. Správní orgán I. stupně i žalovaná svoje rozhodnutí odůvodňují tím, že žalobce podal žádost o povolení k trvalému pobytu dne 06.03.2013, tedy v době, kdy na území neměl žádným způsobem upraven pobyt a proto nebyl oprávněn dne 06.03.2013 podal předmětnou žádost o povolení k trvalému pobytu. Dle žalobce tento závěr neodpovídá skutečnému stavu věci, neboť žalobce v době podání žádosti pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu, a to v režimu § 47 odst. 2 ZPC v návaznosti na § 44a odst. 3 ZPC. Podle těchto ustanovení, v případě pokud doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o žádosti o jeho prodloužení, ačkoli byla podána v zákonné lhůtě, považuje se vízum za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti. Po dobu řízení o prodloužení dosavadního povolení k pobytu se tedy pobyt cizince považuje za zákonný a se všemi právy, která jsou s dlouhodobým pobytem spojena. Jedním z účinků pravomocného rozhodnutí o neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je podle citovaných ustanovení zánik zákonné fikce dlouhodobého pobytu podle § 47 odst. 2 ZPC. Pokud však cizinec proti rozhodnutí o neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podá správní žalobu, které je soudem přiznán odkladný účinek, fikce dlouhodobého pobytu podle § 47 odst. 2 ZPC v důsledku přiznaného odkladného účinku žaloby nadále trvá. Na cizince je pak třeba hledět jako na cizince pobývajícího na území na povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu § 69 odst. 5 ZPC, který je oprávněn podat žádost o povolení k trvalému pobytu na území Ministerstvu vnitra.

3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 03.04.2012, čj. 36A 12/2012-36, byl přiznán odkladný účinek žalobcově žalobě ze dne 20.01.2012 podané proti rozhodnutí o zamítnutí jeho odvolání ve věci neprodloužení platnosti k dlouhodobému pobytu. O této žalobě doposud nebylo rozhodnuto a žalobce proto dne 06.03.2013, v důsledku přiznaného odkladného účinku žalobě, pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu a byl proto oprávněn podle § 69 odst. 5 ZPC podat žádost o povolení k trvalému pobytu na území Ministerstvu vnitra.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaná s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) má být přijaté řešení v souladu s veřejným zájmem. Orgány Ministerstva vnitra jako celek jsou mj. povolány hájit veřejný zájem v této oblasti, tzn. v daném případě zájem na důsledném dodržování pobytového režimu cizinců v rámci platného českého práva. Dle žalované nejsou námitky žalobce uvedené v žalobě důvodné a žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, která by správnost napadeného rozhodnutí zpochybňovala.

IV. Posouzení věci krajským soudem

Z čeho soud vycházel

5. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. O věci samé rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný s tím vyslovili souhlas.

6. Žaloba je důvodná.

Skutkový základ věci, ze kterého vycházely správní orgány.

7. Dle výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území České republiky pobýval žalobce na území České republiky na vízum k pobytu nad 90 dnů od 10.03.2004 do 25.08.2004 z důvodu účasti v právnické osobě. V období od 26.08.2004 do 24.08.2005 je uveden účel pobytu neznámý. Od 25.08.2005 do 31.10.2005 bylo účelem pobytu zaměstnání. Od 27.09.2005 do 25.08.2006, od 26.08.2006 do 25.08.2008 a od 26.08.2008 do 25.08.2010 bylo účelem pobytu podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná (viz též „OSVČ“).

8. Dne 9. 1. 2012 byla pravomocně zamítnuta žádost žalobce o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu ze dne 29. 7. 2010. Žalobci byl vydán dne 11.04.2012 výjezdní příkaz s dobou platnosti od 11.04.2012 do 25.04.2012.

9. Dne 23.04.2012 podal žalobce žádost o povolení k trvalému pobytu. Řízení o žádosti bylo zastaveno usnesením ze dne 19.06.2012, čj. OAM-6748-8/TP-2012 s tím, že žalobce podal žádost v době, kdy k tomu nebyl oprávněn, neboť v době podání žádosti pobýval na území České republiky na základě výjezdního příkazu. Odvolání podané proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí dne 22.06.2012 vzal žalobce dne 06.03.2013 zpět a usnesení ze dne 19.06.2012 nabylo právní moci 07.03.2013.

10. Dne 23.04.2012 podal žalobce žádost o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. d) ZPC podle něhož: „Ministerstvo udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, který podal žalobu proti rozhodnutí ministerstva, kterým byla zrušena platnost víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu anebo byla zamítnuta žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o povolení k trvalému pobytu, za podmínky, že současně podal návrh na přiznání odkladného účinku této žaloby.“

11. Dne 24.4.2012 podal žalobce žádost o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. c) ZPC podle něhož: „Ministerstvo udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, který v době platnosti oprávnění k pobytu, jehož platnost nelze prodloužit, požádal na území o vydání povolení k trvalému pobytu, pokud je k tomu podle § 69 oprávněn a o této žádosti nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince na území“. Žádost byla zamítnuta a rozhodnutí nabylo právní moci 12.07.2012.

Právní hodnocení

12. V této právní věci je soudem posuzováno rozhodnutí správních orgánů o žádosti žalobce podané dne 06.03.2013 o povolení k trvalému pobytu podle § 68 odst. 1 ZPC podle něhož: „Povolení k trvalému pobytu se na žádost vydá cizinci po 5 letech nepřetržitého pobytu na území.“ Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 28.03. 2013, čj. OAM-4352-4/TP-2013 bylo řízení o žádosti zastaveno podle § 169 odst. 8 písm. c) ZPC podle něhož: „Usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal na území žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, ač k podání žádosti na území není oprávněn“.

13. Závěr o tom, že žalobce nebyl k podání žádosti dne 06.03.2013 na území oprávněn, opřel správní orgán I. stupně o ustanovení § 69 odst. 5 věta první ZPC: „Žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 68 odst. 1 podává cizinec ministerstvu, pokud na území pobývá na dlouhodobé vízum, povolení k dlouhodobému pobytu nebo na základě dokladu vydaného k pobytu na území podle zvláštního právního předpisu“ Zvláštními právními předpisy jsou zákon č. 325/1999 Sb. o azylu a zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců. Dle správního orgánu I. stupně podal žalobce žádost v době, kdy mu byl 11.04.2012 vydán výjezdní příkaz s dobou platnosti od 11.04.2012 do 25.04.2012, tedy v době, kdy k tomu ve smyslu ustanovení § 69 odst. 5 věta první ZPC nebyl oprávněn. Žádost žalobce z 24.04.2012 byla zamítnuta rozhodnutím, které nabylo právní moci dnem 12.07.2012 a od tohoto dne nebyl žalobce dle správního orgánu I. stupně oprávněn na území České republiky pobývat. Žalobce podal žádost o trvalý pobyt podle § 68 ZPC dne 06.03.2013, tedy v době, kdy neměl na území České republiky žádným zákonným způsobem povolen pobyt.

14. V odvolání podaném dne 08.04.2013 žalobce namítal, že dne 26. 2. 2013 elektronicky a dne 27. 2. 2013 osobně podal žádost o udělení víza k pobytu nad 90 za účelem strpění pobytu na území dle § 33 odst. 1 písm. c) ZPC. O žádosti dosud nebylo rozhodnuto a správní orgán I. stupně se s touto skutečností nevypořádal a v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se o této žádosti vůbec nezmiňuje. Žalobce proto namítal, že pobývá na území na základě víza k pobytu nad 90 dnů v souladu s ustanovením § 60 odst. 7 ZPC podle něhož: „Pokud o žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. c) nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince na území, považuje se jeho další pobyt na území za pobyt na toto vízum, a to až do rozhodnutí o žádosti.“ Dne 6. 3. 2013 tedy byl oprávněn k podání žádosti o povolení k trvalému pobytu ministerstvu na území České republiky dle § 69 odst. 5 ZPC.

15. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla: „Ze spisového materiálu vyplývá, že v době podání žádosti o povolení k trvalému pobytu, tj. 6. 3. 2013, probíhala dvě správní řízení o žádostech odvolatele o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění. Jednalo se o řízení o žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území dle § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, podané dne 23. 4. 2012, přičemž v době podání této žádosti, odvolatel pobýval na území na základě uděleného výjezdního příkazu s platností od 11. 4. 2012 do 25. 4. 2012. Této žádosti nebylo na základě posouzení Ministerstva vnitra, dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, ze dne 5. 4, 2013, vyhověno. Rovněž Komise na základě nového posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza (č. j. MV-54680-3/SO-2013), ze dne 20. 5. 2013, žádosti o nové posouzení nevyhověla. Dále probíhalo řízení o žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců podanou odvolatelem dne 27. 2. 2013. Rovněž ani této žádosti nebylo na základě posouzení Ministerstva vnitra, dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ze dne 28. 3. 2013, pro nesplnění podmínek vyhověno. Rovněž Komise na základě nového posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza (č. j. MV-76528-3/SO-2013), ze dne 26. 6. 2013, žádosti odvolatele nevyhověla.“ K odvolací námitce žalovaná uvedla: „Z ustanovení § 60 odst. 7 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je zřejmé, že § 60 odst. 7 zákona o pobytu cizinců lze aplikovat jen na případy, kdy je žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců podána v době, kdy má žadatel o toto vízum na území platné oprávnění k pobytu. Komise dospěla k závěru, že námitka odvolatele je nedůvodná. Otázka existence fikce pobytu byla řešena v rámci řízení vedeného pod č. j. MV-76528-3/80-2013. Jak je uvedeno výše, Ministerstvo vnitra i Komise shodně žádost odvolatele o udělení víza dle ustanovení § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců zamítly z důvodu nesplnění podmínek pro jeho vydání. Komise zároveň v novém posouzení žádosti o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území č. j. MV-76528-3/SO-2013 uvedla, že „ fikce pobytu dle § 60 odst. 7 zákona o pobytu cizinců založena nebyla, a to z důvodu toho, že podmínkou aplikace je existence platného pobytového oprávnění v době podání žádosti o dlouhodobé vízum k pobytu“. Komise proto v otázce existence fikce pobytu odkazuje na své závěry v této věci uvedené v č. j. MV-76528-3/80-2013.“ S ohledem na uvedené se žalovaná ztotožnila s usnesením správního orgánu I. stupně, že „odvolatel podal dne 6. 3. 2013 žádost o povolení k trvalému pobytu na území dle ustanovení § 68 odst. 1 ministerstvu, ačkoli k tomu nebyl podle ustanovení § 69 odst. 5 zákona o pobytu cizinců oprávněn“.

16. Žalobce v žalobě podané ke Krajskému soudu v Plzni dne 14.08.2013 namítá, že v době podání žádosti dne 06.03.2013 pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu, a to v režimu § 47 odst. 2 ZOPC v návaznosti na § 44a odst. 3 ZOPC, neboť proti rozhodnutí o neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podal správní žalobu, které byl soudem přiznán odkladný účinek, proto trvá fikce dlouhodobého pobytu podle § 47 odst. 2 ZOPC a na žalobce je třeba hledět jako na cizince pobývajícího na území na povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu § 69 odst. 5 ZOPC, který je oprávněn podat žádost o povolení k trvalému pobytu na území ČR.

17. Podle § 47 odst. 2 ZPC: „Pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů uplyne před rozhodnutím žádosti o povolení dlouhodobého pobytu, ačkoliv žádost byla podána ve lhůtě podle odstavce 1, považuje se vízum za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.“ Podle § 44a odst. 3 ZPC: „Žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu přijímá a rozhoduje o ní ministerstvo. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3, § 46 odst. 7 a 8 a § 47 vztahuje obdobně.“

18. Pro posouzení důvodnosti žaloby je nutno uvést, že žalobce podal krom jiných žádostí také dne 25.06.2010 žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Žádost byla zamítnuta rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 29.07.2010, čj. CPBR-08622/CI-2010-064061, odvolání žalobce bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 04.01.2012, čj. MV/15354-2/SO-2011. Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji dne 15.3.2012 postoupil Krajskému soudu v Brně. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 03.04.2012, čj. 36A 12/2012-37, byl žalobě přiznán odkladný účinek. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18.02.2014, čj. 36A 12/2012-47 byla žaloba zamítnuta.

19. Žalobce v žalobě podané ke Krajskému soudu v Plzni dne 14.08.2013 argumentoval odkladným účinkem přiznaným Krajským soudem v Brně žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 04.01.2012, čj. MV/15354-2/SO-2011, a uváděl, že o žalobě není dosud rozhodnuto. Krajský soud v Plzni v rámci posouzení dané právní věci musí uvedenou skutečnost zohlednit, ač nebyla žalobcem uplatněna v odvolání podaném dne 08.04.2013, když v té době muselo být žalobci známo, že byl jeho žalobě projednávané před Krajským soudem v Brně dne 03.04.2012 přiznán odkladný účinek. K uvedenému skutkovému zjištění musí Krajský soud v Plzni přihlédnout proto, že je v daném soudním řízení posuzována zákonnost zastavení řízení o žádosti žalobce podle § 169 odst. 8 písm. c) ZPC a v souvislosti s tím musí být posouzeno, zda je či není správný závěr správních orgánů, že žalobce podal dne 06.03.2013 na území žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 68 odst. 1 ZPC, ač k jejímu podání nebyl oprávněn.

20. Z výše uvedeného vyplývá, že v době podání žádosti žalobcem dne 06.03.2013 byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 03.04.2012, čj. 36A 12/2012-37, přiznán odkladný účinek žalobě týkající se žádosti žalobce podané dne 25.06.2010 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Správní orgány obou stupňů toto skutkové zjištění v rámci svého rozhodování v nyní soudem posuzovaném správním řízení neučinily, proto ani nemohly v souvislosti s ním činit příslušné právní závěry. Tyto není za správní orgán oprávněn činit v soudním řízení soud. Pokud se žalovaný ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně a ani v rámci odvolacího řízení neposoudil uvedenou skutečnost a nevyvodil z ní důsledky v rámci právního posouzení žádosti žalobce v daném správním řízení, je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je pojmově spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí. K tomu, aby soud takový závěr učinil, není zapotřebí, aby žalobce nepřezkoumatelnost namítal (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 09.06.2004, čj. 5A 157/2002-35, www.nssoud.cz).

Závěr

21. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

22. Žaloba je důvodná. Soud proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí žalované pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Současně vyslovil podle § 78 odst. 4 s.ř.s., že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s.ř.s. je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku. Protože soud zrušil napadené rozhodnutí z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, nemohl se zabývat argumentací žalobce uplatněnou v žalobě v rámci žalobního bodu.

V. Náklady řízení

23. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu soud přiznal podle § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku za žalobu a odměně advokáta stanovené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif). Zástupce žalobce, advokát, je plátcem daně z přidané hodnoty, proto se částka odměny advokáta zvyšuje o DPH vypočtenou podle zákona č. 235/2004 Sb. za použití sazby platné v době rozhodnutí soudu, tj. 21 %.

24. Sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle soudního řádu správního činí podle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 advokátního tarifu 3.100 Kč a podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku 300 Kč. Odměna advokáta sestává ze 2 úkonů právní služby, a to podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (převzetí a příprava věci) a podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (podání žaloby), tj. včetně paušální částky 6.800 Kč. Právní úkon, podání z 09.01.2014, kterým zástupce žalobce k výzvě soudu sdělil, že ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání, a předložil usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 04.01.2012, čj. MV-15354-2/SO-2011, přiznán odkladný účinek, byl posouzen podle obsahu jako stručné a jednoduché podání ve smyslu § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu, proto za tento úkon náleží odměna ve výši jedné poloviny, tj. včetně paušální částky 1.700 Kč. DPH z částky 8.500 (6.800+1.700) činí 1.785 Kč. Odměna advokáta činí 10.285 Kč. K odměně advokáta bylo připočteno 3.000 Kč za zaplacený soudní poplatek podle položky 18 bod 2. písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

25. Náklady řízení tak činí 13.285 Kč. K plnění byla podle § 64 s.ř.s. k § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. s ohledem na technické možnosti žalovaného správního orgánu stanovena třicetidenní lhůta, platební místo bylo podle § 64 s.ř.s. k § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. stanoveno k rukám advokáta žalobce.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

(§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Plzni dne 30. října 2014

Mgr. Alexandr Krysl,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru