Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 10/2010 - 46Rozsudek KSPL ze dne 16.03.2011

Prejudikatura

2 As 10/2007


přidejte vlastní popisek

57A 10/2010-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Pivoňky a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobce K.B., zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem, se sídlem Praha 2, Slavíkova 23/1568, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.12.2009, čj. RR/3574/09

takto :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14.12.2009, č.j. RR/3574/09 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.640,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou v zákonné lhůtě podanou ke Krajskému soudu v Plzni se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14.12.2009, čj. RR/3574/09 (dále jen napadené rozhodnutí), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Zbiroh (dále jen stavební úřad), jímž bylo rozhodnuto, že žalobce není účastníkem v rozhodnutí uvedeného řízení o změně stavby (dále jen rozhodnutí stavebního úřadu), a přiznání práva na náhradu nákladů.

II. Důvody žaloby

2. Žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost z nedostatku důvodů a dále pro nesprávný závěr žalovaného, že žalobce není účastníkem daného správního řízení, neboť rozhodnutím o změně stavby a její kolaudaci může být (a skutečně je) přímo dotčen na svých vlastnických právech k sousedním nemovitostem.

Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí

3. Dle žalobce se žalovaný řádně nevypořádal s odvolacími důvody a důkazy navrženými v odvolání a z napadeného rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých skutečností a právních úvah dospěl žalovaný k závěru, že žalobce není účastníkem daného správního řízení. V odůvodnění je uvedena toliko rekapitulace průběhu řízení a dokumentů v něm vydaných. K otázce účastenství žalobce je zde pouze nepřezkoumatelná věta: Odvolací orgán dospěl k závěru, že odvolatel uvedenou stavbou skladovací jímky, jejíž objem byl oproti vydanému stavebnímu povolení navýšen, není přímo dotčen na svých právech či povinnostech a není účastníkem řízení dle § 81 odst. 1 SZ, se kterým je spojeno dle § 81 odst. 4 SZ řízení o změně stavby (§ 68 SZ). Žalovaný se nezabýval skutečnostmi relevantními z hlediska účastenství žalobce, tj. z hlediska možnosti dotčení jeho práv rozhodnutím o změně stavby. Dle žalobce žalovaný porušil § 50 odst. 3, 4 a § 68 správního řádu a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. K tomu žalobce citoval z rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 22.9.2004, čj. 8Ca 175/2003 a Nejvyššího správního soudu ze dne 31.8.2004, čj. 6A 143/2001.

Žalobce měl být účastníkem správního řízení

4. Žalobce označil za nesprávný závěr žalovaného, že změnou stavby, tj. podstatným rozšířením (o cca 64 %) skladovací jímky na kejdu, jež je zdrojem zápachu, nemůže být dotčen na svých právech. Na řízení o změně stavby před dokončením spojeným s kolaudačním řízením se podle § 68 odst. 2 stavebního zákona z r. 1976 vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení, a tedy i § 59 odst. 1 stavebního zákona, podle kterého jsou účastníkem stavebního řízení i osoby, jejichž vlastnická práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich mohou být rozhodnutím přímo dotčena. Žalobce je proto ze zákona účastníkem předmětného správního řízení, přičemž k jeho účastenství postačuje, aby jeho práva pouze dotčena být přímo mohla.

5. Změna stavby spočívala v navýšení kapacity skladovací jímky na kejdu z 2.200 m na 3.592 m, tj. o cca 64 % (v navýšení i rozlohy jímky). Žalobce jako vlastník pozemků p.č. 14/1, 14/2, 13/2, 10/2 a 64/2 v k.ú. Lhota pod Radčem a staveb na nich se nacházejících je dotčen změnou předmětné stavby a toto dotčení pramení z enormního pachového zatížení nemovitostí žalobce vyvolaným právě nárůstem objemu nádrže oproti stavu dle stavebního povolení. Míchání a vyvážení kejdy (manipulace s kejdou v měněné stavbě) je zdrojem výrazně obtěžujícího a dlouhodobého zápachu v obci, včetně nemovitostí žalobce, resp. navýšením obsahu jímky je tento zápach ještě vyšší.

6. Dotčení práv žalobce a jeho účastenství v daném správním řízení je dáno již tím, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí připustil určité pachové zatížení, když citoval sdělení Městského úřadu Rokycany ze dne 30.9.2009, čj. 4346-1/OŽP/09, podle něhož k zápachu dochází, a to i ve velkých vzdálenostech od předmětné stavby, neboť kejdu je nutno před rozvozem v jímce promíchávat a při této činnosti k zápachu skutečně dochází. Dle žalobce na tom nic nezmění rozvozový plán, neboť jeho podmínky se týkají aplikace kejdy, nikoli toho, co se s ní děje v místě skladování, kde je promíchání před nakládáním zdrojem obtěžujícího zápachu. Naopak, může-li být zápach zmírněn dodržováním určitých podmínek (uvedených např. v rozvozovém plánu), je nepochybné, že je stavba zdrojem obtěžujícího zápachu, a osoby jím dotčené na svých vlastnických právech knemovitostem jsou ze zákona účastníky řízení o povolení změny stavby, jež je zdrojem zápachu, a to mimo jiné i proto, aby se mohly seznámit a vyjádřit k navrhovaným podmínkám, navrhnout další opatření k minimalizaci pachové zátěže. Žalobce byl zkrácen na svém vlastnickém právu k nemovitostem, neboť změna předmětné stavby přinesla zhoršení životních podmínek a možnosti užívání nemovitostí žalobce.

7. V další části žaloby žalobce uvedl argumentaci směřující vůči prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu. Dle žalobce jsou pachové emise specifické a jejich účinky nejsou „odcloněny“ vzdáleností, zástavbou či komunikacemi, což je možné např. u emisí hlukových. Zápach se šíří všemi směry a není omezován zástavbou ani jinými terénními překážkami. Taktéž vzdálenost cca 300 metrů není vzdáleností, během níž by intenzita pachu zásadním způsobem vymizela. Pokud jde o poukaz na převládající západní směr větru v dané oblasti, žalobce odkázal na údaje obsažené v oznámení předmětného záměru dle zákona č. 100/2001 Sb. z října 2005, z něhož vyplývá, že není pravdivé tvrzení o převládajícím západním větru, zejména nelze opominout, že větry vanoucí z jihu, jihovýchodu a východu, které mohou zanést zápach ze stavby k nemovitostem žalobce, mají spolu s bezvětřím četnost 40 %, tj. 150 dnů v roce, kdy může být žalobce obtěžován zápachem. Není také rozhodné, že zápach není trvalý, je proměnlivý, neboť i nikoli trvalý zápach je výrazně obtěžující. Navíc vzhledem k obrovskému objemu jímky o podstatně navýšené kapacitě (ve vztahu k malému objemu cisteren) je s kejdou nakládáno prakticky neustále (s výjimkou nedělí). Kdyby zápach nebyl tak obtěžující, jistě by žalobce neinvestoval čas a prostředky do podání podnětů včetně této žaloby. Žalobce konstatoval, že je chov skotu obecně zdrojem zvýšených pachových imisí a odkázal na metodický návod Ministerstva zdravotnictví č. 3/1992 věstníku MZd pro posuzování chovů zvířat z hlediska péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek, podle kterého by mělo být postupováno při posuzování realizace staveb pro chov zvířat. Z přílohy č. 1 k tomuto pokynu vyplývá, že chov skotu je třeba považovat za chov obzvláště obtěžující (zapáchající).

8. K pojmu „sousední pozemek“ citoval žalobce z nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 96/2000 Sb. a konstatoval, že je třeba zkoumat, zda mohou být jeho práva povolovanou změnou stavby dotčena, a to bez ohledu na to, zda mají jeho nemovitosti společnou hranici s pozemkem stavby či nikoli. Kdyby se tímto žalovaný řádně zabýval, musel by dojít k závěru, že práva žalobce dotčena jsou, neboť vzdálenost povolované stavby a nemovitostí žalobce (zejména při nepříznivých povětrnostních a klimatických podmínkách) není sto intenzitu pachové zátěže zásadním způsobem zmírnit.

9. Žalovaný ani stavební úřad si neobstarali podklady, z nichž by mohli zjistit skutečný stav věci a napadené rozhodnutí je v rozporu s § 3 správního řádu. Žalovaný pominul návrh žalobce na provedení důkazu cca 30 písemnými podáními občanů adresovanými Obecnímu úřadu Lhota pod Radčem, týkajícími se nadměrného obtěžování zápachem. Zápach se zjišťuje zejména ze stížností obyvatel (vyhláška č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování). Občané obce mají o rozsahu a intenzitě zápachu z dané stavby přehled, na rozdíl od pracovníků správních orgánů, kteří navštěvují obec sporadicky a při jejich návštěvách nemusí být s kejdou manipulováno. Podle zákona č. 100/2001 Sb. mělo být před podáním návrhu na změnu stavby před dokončením provedeno posouzení jejího vlivu na životní prostředí, neboť se jedná o změnu významnou při navýšení kapacity skladovací jímky o cca 64 %, a posouzení vlivů na životní prostředí původně povolené stavby zde nebylo možno použít.

10. Tím, že stavební úřad s žalobcem nejednal jako s účastníkem řízení, porušil jeho procesní práva podle správního řádu a stavebního zákona z roku 1976. Žalobce tak neměl možnost seznámit se s poklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, navrhnout důkazy apod. Tím došlo k porušení zejména § 36 odst. 3 a násl. správního řádu.

III. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že je napadené rozhodnutí odůvodněno dostatečně, tvoří jeden celek s rozhodnutím stavebního úřadu. Žalovaný se ztotožnil se stavebním úřadem a jeho odůvodnění doplnil odkazem na příslušná ustanovení stavebního zákona. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodováno o účastenství žalobce v kolaudačním řízení spojeném s řízením o povolení změny stavby kravína, mléčnice, čerpací jímky a jímky na kejdu, jejíž poloha na okraji obce je zcela obvyklá. Stavební úpravy předmětné stavby byly stavebním úřadem povoleny stavebním povolením vydaným 7.3.2006 pod čj. Výst. 320/2006. Protože žalobce nebyl účastníkem tohoto stavebního řízení, nemohl se podle § 78 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 stát ani účastníkem kolaudačního řízení spojeného s řízením o povolení změny stavby spočívající v navýšení kapacity skladovací jímky na kejdu. V odvolacím řízení žalovaný zjišťoval jak byly vyřešeny stížnosti obyvatel obce Lhota pod Radčem na obtěžující zápach z farmy chovu dojnic. Šetření provedla i Česká inspekce životního prostředí, která věc uzavřela s tím, že k obtěžování zápachem docházelo v obci během letních měsíců při hnojení okolních pozemků a při manipulaci s kejdou. Provozovateli farmy bylo uloženo zpracovat zásady správné zemědělské praxe pro střední zdroj znečišťování ovzduší a plán pro plynulou dopravu nákladů a kejdového hospodářství. Zdrojem zápachu tedy nebylo skladování kejdy, ale její následné rozvážení a ukládání na zemědělské pozemky. Jak vyplývá ze spisu týkajícího se kolaudačního řízení, byly tyto dokumenty stavebníkem předloženy a příslušnými správními orgány včetně Obce Lhota pod Radčem schváleny. Žalovaný se tedy zabýval námitkami, které v odvolání žalobce uplatnil. K námitce týkající se neprovedeného posouzení stavebních úprav z hlediska jejich vlivu na životní prostředí žalovaný připomněl, že bylo předmětem řízení posouzení žádosti žalobce o přiznání postavení účastníka řízení a nikoli přezkoumání zákonnosti postupu stavebního úřadu v kolaudačním řízení spojeném s řízením o povolení změny stavby.

IV. Replika žalobce a vyjádření účastníků při jednání soudu

12. Žalobce v replice uvedl, že žalovaný uvádí ve vyjádření k žalobě skutečnosti, jež jsou v daném správním řízení bez právního významu a neodůvodňují rozhodnutí o neúčastenství žalobce. Není rozhodné, zda je zemědělský areál v „obvyklé“ poloze, zda byla stavba povolena nebo zda byl žalobce účastníkem stavebního řízení. Podstatné je, že se předmětná změna stavby vzhledem k obtěžujícímu zápachu šířícímu se i na nemovitosti žalobce přímo dotýká vlastnického práva žalobce k nim. Tímto se však správní orgány obou stupňů dosud řádně nezabývaly. Není podstatné, jaká byla přijata řešení na základě stížností obyvatel obce, podstatné je, že bylo potvrzeno, jak uvádí i žalovaný, že dochází k obtěžování zápachem v obci. Absenci dokladu dle zákona č. 100/2001 Sb. žalobce neuváděl proto, že by namítal rozpor napadeného rozhodnutí se zákonem, ale podpůrně k námitce, že si žalovaný neobstaral dokumenty týkající se vlivů předmětné stavby na okolí, včetně zápachu působícího dotčení práv žalobce a tedy nerozhodl o dotčení či nedotčení práv žalobce na základě zjištěného stavu věci, jak mu ukládá § 3 správního řádu.

13. Při jednání soudu setrvali žalobce i žalovaný na své argumentaci.

V. Posouzení věci Krajským soudem v Plzni

14. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.).

15. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. O věci samé rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný s tím vyslovili souhlas.

16. Žaloba je důvodná.

Skutkový základ věci

17. Žalobce podal k MěÚ Zbiroh, který byl v daném stavebním řízení příslušným stavebním úřadem, podnět k zahájení řízení o odstranění stavby kravína a jímek v k.ú. Lhota pod Radčem. V podnětu uvedl, že je vzhledem k dotčení jím zde vlastněných nemovitostí ze zákona účastníkem případně vedeného správního řízení v této věci (řízení o změněn stavby, o odstranění stavby, o dodatečném povolení stavby a dalších řízení vedených podle stavebního zákona).

18. Stavební úřad rozhodl podle § 28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), že žalobce není účastníkem řízení o změně stavby spojeného podle § 68 a § 81 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), (dále jen stavební zákon), s řízením kolaudačním.

19. Jednalo se o změnu stavby „Stavební úpravy kravína a mléčnice na pozemcích st.p.č. 159/1, 159/2, 196/1, 196/2, 196/3 a výstavba čerpací jímky a jímky na kejdu na pozemcích p.č. 180/8, 180/15, vše v k.ú. Lhota pod Radčem“ (dále jen stavba).

20. Rozhodnutí zdůvodnil stavební úřad vzdáleností stavby od nemovitostí žalobce, která je více jak 320 m, přičemž v této vzdálenosti jsou dvě komunikace (jedna II. třídy a jedna místní) a dva souvislé pruhy staveb pro trvalé bydlení (rodinné domy) se zahradami s bohatou zelení, které odcloňují předmětnou stavbu. Stavba je umístěna jižním směrem od nemovitostí žalobce a při převládajícím západním větru, pokud by docházelo k úniku pachových látek, by nebyly nemovitosti žalobce nikterak ovlivňovány. Stavební úřad uzavřel, že žalobce nemůže být rozhodnutími vydanými v uvedených řízeních přímo dotčen ve svých právech či povinnostech.

21. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podal žalobce odvolání, ve kterém argumentoval shodně jako v žalobě, že bylo rozhodnutí vydáno v rozporu s § 3 správního řádu, když se stavební úřad nezabýval námitkami o nadměrném obtěžování zápachem ze stavby a dále tím, že je rozhodnutí stavebního úřadu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

22. Žalovaný odvolání žalobce napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

23. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že bylo stavebním úřadem vydáno stavební povolení ke stavbě, které nabylo právní moci 11.4.2006. Stavebník požádal 27.8.2007 o povolení změny stavby před dokončením. Změna spočívala v navýšení kapacity otevřené kruhové skladovací jímky na kejdu z 2.200 m na 3.592 m (zvětšením průměru z původních 27 m na 33 m). Protože byla stavba pravomocně povolena přede dnem nabytí účinnosti nového stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb. účinného od 1.7.2006), bylo podle § 190 odst. 5 nového stavebního zákona konstatováno, že se kolaudační řízení provede podle starého stavebního zákona. Požadovaná změna stavby neznamenala dle stavebního úřadu podstatné odchýlení od dokumentace ověřené ve stavebním řízení. Stavební úřad proto, po posouzení žádosti o změnu stavby před dokončením a předložených dokladů o projednání změny s příslušnými dotčenými orgány stavebníkovi 30.8.2007 sdělil, že bude změna řešena při kolaudačním řízení.

24. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný dále sdělil obsah místního šetření konaného 1.10.2009 v rámci zahájeného kolaudačního řízení. Při něm starostka obce Lhota pod Radčem uplatnila za občany obce námitky týkající se zápachu, který způsobuje nová jímka. Při šetření nebylo možné posoudit, zda k zápachu dochází trvale nebo pouze při manipulaci s kejdou. V protokolu je uvedeno, že bude tento problém obecním úřadem řešen se stavebníkem a s orgány ochrany životního prostředí. Na základě nedostatků zjištěných při tomto šetření vyzval stavební úřad stavebníka k odstranění závad na stavbě a doplnění podkladů a kolaudační řízení přerušil.

25. Žalovaný v části odůvodnění týkající se posouzení odvolacích námitek uvedl, že žalobce kromě výroku, že není účastníkem daného řízení, vznáší námitky nedostatečného odůvodnění rozhodnutí, když stavební úřad opírá své rozhodnutí o vzdálenost stavby od nemovitosti žalobce. K tomu žalovaný uvedl, že toto upřesní a uvedl příslušná ustanovení stavebního zákona vymezující účastníky řízení, ve kterých žalobce žádal o účastenství.

26. Dále žalovaný uvedl skutková zjištění týkající se námitek vůči zápachu v obci.

27. Konstatoval obsah protokolu o kontrole České inspekce životního prostředí, ke které došlo na základě podnětu občanů obce týkajícího se obtěžujícího zápachu z farmy chovu dojnic. V protokolu je uvedeno, že dle sdělení občanů k zápachu v obci docházelo během letních měsíců při hnojení okolních pozemků a při manipulaci s kejdou. Dále si občané stěžovali na zamořování obce ze skladovací jímky na kejdu a že je kejda neustále vyvážena. Zúčastněný zástupce farmy pochybení připustil a uvedl, že v jednom případě nebyla aplikovaná kejda zaorána do 24 hodin a že je připravováno zpracování kejdy v bioplynové stanici v Kladrubech. Pochůzkou v okolí areálu nebyl zjištěn zápach z chovu skotu, pouze v těsné blízkosti hnojiště. Žádný zápach nebyl detekován ani v obci. Z kontroly byl vyvozen závěr, že musí provozovatel předložit krajskému úřadu plán zásad správné zemědělské praxe pro střední zdroj znečišťování ovzduší a Městskému úřadu Rokycany a Obecnímu úřadu Lhota pod Radčem předložit ke schválení plán hnojení kejdou (rozvozový plán).

28. Dále žalovaný v odůvodnění konstatoval obsah odpovědi Městského úřadu Rokycany, odboru životního prostředí, adresované žalobci k jeho stížnosti o masivním zamoření části obce výrazně obtěžujícím, trvalým a nesnesitelným zápachem. Tímto správním orgánem byla provedena 19. a 20.9.2009 kontrola v obci a takový zápach nebyl prokázán. Konstatováno bylo, že vyvážení kejdy je činnost, při které k obtěžování zápachem dochází, neboť kejdu je nutno nejprve před rozvozem v jímce promíchat a při této činnosti k zápachu skutečně dochází. Trvalé nesnesitelné zamoření obce však nebylo prokázáno. Dále je zde uvedeno, že obsah jímky musí být do 24 hodin po jeho rozvozu zaorán a i přes tato nařízená opatření dochází k občasnému zápachu i ve velkých vzdálenostech, což je ovlivňováno zejména teplým počasím a směrem větru. Konstatováno je, že orgány státní správy ani provozovatelé živočišné výroby zatím neznají způsob chovu vepřového a hovězího dobytka bez aplikace kejdy a močůvky, což není důvodem ke zrušení velkochovů.

29. Dále žalovaný v odůvodnění zopakoval, že se v rámci řízení o stavebním povolení na základě projektové dokumentace vyjádřila 12.12.2005 Česká inspekce životního prostředí, která za oddělení ochrany ovzduší uvedla, že se změnou ustájení zvířat ze stelivového na bezstelivové a pravidelným a automatickým odstraňováním kejdy do nové skladovací jímky sníží emise amoniaku a pachu z chovu, avšak za nepříznivých rozptylových podmínek a za vysokých letních teplot může docházet k obtěžujícímu pachovému působení na okraji obce Lhota pod Radčem.

30. Dále žalovaný argumentoval rozvozovým plánem pro období roků 2009-2010, který je jedním z podkladů kolaudačního řízení. Rozvozový plán byl zpracován na základě hospodářské mapy (v níž jsou vyznačeny lokality určené pro aplikaci kejdy), zásad pro rozvoz kejdy, provozního řádu autofekálů a aplikační techniky, dokladu o proškolení řidičů a laboratorního rozboru aplikované kejdy. Schválen byl po té, kdy proběhlo 8.12.2009 jednání za účasti zástupců dotčených obcí a Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje – územního pracoviště Rokycany. Byly do něj zapracovány podmínky zástupců dotčených obcí (např. odstupová vzdálenost od obytných domů; oznámení rozvozu příslušnému obecnímu úřadu; termíny, kdy aplikace nelze provádět).

31. Jako skladovací jímka měla být užívána nová jímka původně o obsahu 2.200 m a dvě stávající jímky jihovýchodním směrem na pozemku p.č. 185. Toto řešení stavebník neshledal optimálním, proto prováděcí projekt řešil jako skladovací jímku již jen tu, která byla jako skladovací řešena v původní projektové dokumentaci, avšak s navýšeným objemem. Z vyjádření České inspekce životního prostředí z 12.12.2005 vyplývá, že přečerpávací jímka by měla mít kapacitu 40 m, stavebním povolením byla povolena na 60 m a dle dokumentace skutečného provedení stavby je zhotovena o původní kapacitě.

32. Na základě uvedeného skutkového zjištění dospěl žalovaný k závěru, že žalobce není změnou stavby skladovací jímky, jejíž objem byl oproti vydanému stavebnímu povolení navýšen, přímo dotčen na svých právech či povinnostech a není proto účastníkem řízení dle § 81 odst. 5 stavebního zákona, se kterým je spojeno podle § 81 odst. 4 stavebního zákona řízení o změně stavby (§ 68 stavebního zákona). Jak vyplývá z uvedených zjištění, problém se zápachem spočíval zejména ve způsobu nakládání se skladovanou kejdou a s jejím dalším využitím. Je plně na odpovědnosti stavebníka a současně provozovatele zemědělské farmy v obci Lhota pod Radčem, aby aplikace jím skladované kejdy byla prováděna v souladu s podmínkami schváleného rozvozového plánu.

Právní názor Krajského soudu v Plzni

Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů

33. Nejprve se soud zabýval žalobním bodem, jímž žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Tento žalobní bod soud shledal nedůvodným.

34. Napadené rozhodnutí má náležitosti předepsané § 68 odst. 1, 2 a 3 správního řádu. Ve smyslu odst. 1 tohoto ustanovení obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení je ve výrokové části uvedeno řešení otázky, která byla předmětem řízení [a) odvolání … ze dne 15.10.2009, podané prostřednictvím …., které Městský úřad Zbiroh obdržel dne 19.10.2009, proti usnesení ...... čj. 1648/2009 ze dne 30.9.2009 se zamítá; b) usnesení …, kterým stavební úřad ve Zbiroze rozhodl podle § 28 odst. 1 správního řádu o tom, že … není účastníkem řízení o změně stavby “……“ podle § 68 ve spojení s § 81 odst. 4 a kolaudačního řízení téže stavby podle § 81 odst. 1 stavebního zákona se potvrzuje;]. Jsou zde uvedena právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno [§ 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), podle něhož žalovaný rozhodoval jako správní orgán věcně a místně příslušný; § 89 odst. 2 správního řádu, podle něhož žalovaný přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí stavebního úřadu a § 90 odst. 5 správního řádu, podle něhož žalovaný rozhodl.] Žalobce jako účastník, který je fyzickou osobou, je zde označen datem narození a adresou bydliště (§ 18 odst. 2), tedy údaji umožňujícími jeho identifikaci. V odůvodnění jsou ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu uvedeny důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (viz odstavce 27 – 32). Napadené rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jak namítá v žalobě žalobce. Jinou je otázka, zda je správným závěr učiněný žalovaným, že žalobce není účastníkem daného správního řízení. To je však již otázka zákonnosti napadeného rozhodnutí, která bude dále soudem posouzena.

Účastenství žalobce v daném správním řízení

35. Mezi účastníky bylo nesporným, že je žalobce vlastníkem nemovitostí v obci Lhota pod Radčem, a to st.p. 14/1 s tehdy rozestavěnou budovou na této parcele, dále st.p. 10/2 společný dvůr a p.č. 64/2 zahrada.

36. Žalobce se podnětem (odstavec 17) domáhal účastenství ve správním řízení, jehož předmětem byla kolaudace stavby (odstavec 19) spojená s řízením o povolení změny stavby (odstavec 23).

37. Rozhodnutí o stavebním povolení předmětné stavby nabylo právní moci 11.4.2006, tj. před účinností nového stavebního zákona - zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného od 1.1.2007 (vyjmenovaná ustanovení od 1.7.2006). Podle § 190 odst. 5 nového stavebního zákona u staveb pravomocně povolených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provede kolaudační řízení podle dosavadních právních předpisů. Oba správní orgány proto správně postupovaly podle stavebního zákona z roku 1976. Kolaudační řízení bylo vedeno podle § 81 odst. 1 stavebního zákona, kde je stanoveno, co v kolaudačním řízení stavební úřad zejména zkoumá. Spojení kolaudačního řízení s řízením o změně stavby bylo možné na základě § 81 odst. 4 stavebního zákona, podle něhož s kolaudačním řízením může být spojeno řízení o změně stavby (§ 68), pokud se skutečné provedení podstatně neodchyluje od dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení. Podle § 68 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad může na žádost stavebníka v odůvodněných případech povolit změnu stavby ještě před jejím dokončením. Za takové situace byl okruh účastníků tohoto řízení dán ustanovením § 78 odst. 2 stavebního zákona, podle něhož sloučí-li stavební úřad s kolaudačním řízením řízení o změně dokumentace ověřené ve stavebním řízení, jsou účastníky řízení i ti účastníci stavebního řízení, jichž by se změna mohla dotknout.

38. Žalobce tak mohl být účastníkem předmětného kolaudačního řízení spojeného s řízením o změně dokumentace ověřené ve stavebním řízení pouze na základě § 78 odst. 2 stavebního zákona a to jako účastník stavebního řízení, jehož by se změna mohla dotknout. Není při tom rozhodné, zda žalobce byl nebo měl být a nebyl účastníkem předcházejícího stavebního řízení, v němž byla stavba na základě schválené stavební dokumentace povolena. Rozhodné v tomto stavebním řízení je, zda by se ho změna dokumentace ověřené ve stavebním řízení mohla dotknout.

39. Učinění závěru je-li konkrétní fyzická osoba účastníkem řízení podle § 78 odst. 2 stavebního zákona je obdobné jako rozhodování o účastenství v řízení o povolení stavby podle § 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, podle něhož jsou účastníky řízení osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich, včetně osob, které mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být stavebním povolením přímo dotčena. K účastenství podle tohoto ustanovení se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19.6.2009, čj. 5As 67/2008 – 111 (publ. podl č. 2029/2010 Sb.NSS), kde uvedl: Při stanovení určitého kritéria pro vymezení okruhu účastníků v případě stavby, která může mít vliv na široké okolí, nelze takové kritérium měřit pouze hlediskem hospodárnosti a okruh účastníků limitovat stanovením odstupové hranice vyjádřené v metrech bez přihlédnutí k ostatním vlivům. Samotná náročnost takového posuzování nemůže být dostatečným ospravedlněním pro vyloučení osob z okruhu možných účastníků řízení a nemůže obstát zásada „hospodárnosti“ či procesní ekonomie. Poměřuje-li stavební úřad práva dotčených osob a administrativní náročnost řízení, nemůže se přiklonit k variantě druhé. Lze-li možné přímé dotčení na právech shledat u širokého okruhu osob, nutno zvolit i tomu odpovídající formu vedení takového řízení, nemůže však být zužován prostor pro ochranu ústavně zaručených práv. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11.7.2007, čj. 2As 10/2007-83 (dostupný na www.nssoud.cz) pak plyne, je-li účastenství určité osoby odvozeno od možnosti dotčení jejích práv, pak v mezích tohoto možného dotčení práv jí přísluší výkon účastnických práv a ochrana jejích hmotných práv. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5.11.2007, čj. 8As 27/2006-69 je uvedeno, že pojem sousedních pozemků je nutné vykládat v rámci stavebního řízení extenzivně a není možné omezit jej na nemovitosti, které bezprostředně hraničí se stavebním pozemkem.

40. Při posuzování účastenství podle § 78 odst. 2 stavebního zákona je nutno možným dotčením rozumět i dotčení pachem (imise podle § 127 odst. 1 občanského zákoníku), neboť pachové imise, jak uvádí i v žalobě žalobce, nejsou „odcloněny“ vzdáleností, zástavbou či komunikacemi, zápach se šíří všemi směry, nelze argumentovat vzdáleností nemovitostí žalobce od zdroje zápachu či převládajícím směrem větru, jak to činí v prvostupňovém rozhodnutí stavební úřad.

41. Při posouzení, zda měl být žalobce ve smyslu § 78 odst. 2 stavebního zákona účastníkem kolaudačního řízení spojeného s řízením o změně dokumentace ověřené ve stavebním řízení, která spočívala v navýšení kapacity otevřené skladovací jímky na kejdu z 2.200 m na 3.592 m vycházel stavební úřad krom jiných podkladů i ze sdělení Městského úřadu Rokycany, odboru životního prostředí, který v odpověď žalobci na jeho stížnost týkající se zápachu (viz odstavec 28) sdělil, že je vyvážení kejdy činnost, při které k obtěžování zápachem dochází, neboť kejdu je nutno nejprve před rozvozem v jímce promíchat. Rovněž místní šetření konané 1.10.2009 (odstavec 24), v rámci něhož starostka obce uplatnila za občany obce námitky vůči zápachu šířícímu se obcí (i když při šetření nebylo možné posoudit, zda k zápachu dochází trvale nebo pouze při manipulaci s kejdou), je možné hodnotit jako potenciální možnost dotčení hmotných práv žalobce, jichž by se změna schválené stavební dokumentace mohla dotknout. Jiná by byla situace, pokud by měly správní orgány obou stupňů k dispozici podklady, podle nichž by bylo možno učinit jednoznačný závěr, že žalobce nemohl být za žádných okolností zápachem souvisejícím se změnou stavby dotčen. Tak tomu bylo v případě stavebního řízení, o němž rozhodoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16.12.2010, čj. 1As 61/2010-98 (dostupný na www.nssoud.cz), kde se jednalo o zařízení na výrobu bioplynu a námitky stěžovatele se týkaly zápachu, který bude vznikat při provozu bioplynové stanice vybudované na místě bývalého zemědělského areálu, kde byl do té doby chován skot. Na základě rozptylové studie zpracované společností, která byla držitelem osvědčení o autorizaci ke zpracování rozptylových studií podle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, bylo správními orgány jednoznačně konstatováno, že stěžovatel (který shodou okolností rovněž nebyl mezujícím sousedem) není osobou, jehož vlastnické právo ke stavbě a pozemkům by bylo přímo dotčeno stavebním povolením. K takovému závěru však v daném případě nelze na základě výše uvedených podkladů, z nichž správní orgány obou stupňů vycházely, dojít.

42. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce měl být ve smyslu § 78 odst. 2 stavebního zákona účastníkem daného správního řízení, neboť se jednalo o kolaudační řízení sloučené s řízením o změně dokumentace ověřené ve stavebním řízení a žalobce byl osobou, jíž se změna dokumentace ověřené ve stavebním řízení mohla dotknout. Jiná je otázka, zda toto postavení žalobce v daném řízení bude trvalé, či zda správní orgán v řízení prokáže opak.

Závěr Krajského soudu v Plzni

43. Soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro nezákonnost zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude žalovaný podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán v tomto rozsudku vysloveným právním názorem soudu a znovu rozhodne o odvolání žalobce.

VI. Náklady řízení

44. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu soud přiznal podle § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku a odměně advokáta stanovené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif).

45. Odměna advokáta sestává ze 3 úkonů právní služby, a to za jeden úkon (převzetí a příprava věci) podle § 11 odst. 1 písm. a), jeden úkon (podání žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. d) a jeden úkon (účast na jednání soudu) podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Podle § 9 odst. 3 písm. f) a § 7 advokátního tarifu činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle soudního řádu správního 2.100 Kč a podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku 300 Kč. Zástupce žalobce, advokát, ve věci učinil celkem tři úkony, tj. 7.200 Kč. Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto se náklady řízení zvyšují o 1.440 Kč (20 % ze 7.200 Kč), o částku odpovídající této dani vypočtenou podle § 37 písm. a) a § 47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. K odměně advokáta bylo připočteno 2.000 Kč za zaplacený soudní poplatek podle položky 14a, bod 2. písm.a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení tak činí 10.640 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvojím písemném vyhotovení.

(§ 102, § 103 odst. l písm.e), § 106 odst. 2,4 s.ř.s.)

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná.

(§ 104 odst. 2 s.ř.s.)

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

(§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

(§ 105 odst. 2 s.ř.s.)

Kasační stížnost nemá odkladný účinek. (§ 107 s.ř.s.)

V Plzni dne 16. března 2011

JUDr. Zdeněk Pivoňka,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru