Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 9/2009 - 100Rozsudek KSPL ze dne 28.02.2011

Prejudikatura

2 Afs 7/2006


přidejte vlastní popisek

30Ca 9/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka, v právní věci žalobce LB Metall s. r.o., se sídlem v Plzni, Koterovská 9, zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Plzni, se sídlem v Plzni, Hálkova 14, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.12.2008 č.j. 10886/08-1300-401087,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen soud) dne 4.2.2009 se žalobce LB Metall s.r.o. (dále jen žalobce) domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni (dále jen žalovaný) ze dne 3.12.2008 č.j. 10886/08-1300-401087. Tímto rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu v Plzni ze dne 25.5.2007 č.j.199399/07/138512/2683, kterým byla za zdaňovací období ve třetím čtvrtletí 2006 žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 14 223 302,- Kč tak, že vyměřená daňová povinnost byla zvýšena na částku 1 5123 803,- Kč. Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou v celém jeho rozsahu a tvrdil, že tímto rozhodnutím, jakož i postupem správního orgánu, byl krácen na svých právech. Žalobce tvrdil, že

1. žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav věc i2. napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné

3. žalovaný nepřihlédl k žalobcem uplatněným tvrzením, jakož ani k navrženým a provedeným důkazům svědčícím ve prospěch žalobce 4. žalovaný po právní stránce věc nesprávně zhodnotil 5. v průběhu řízení o odvolání žalobce porušil žalovaný procesní práva žalobce takovým způsobem, že tento nezákonný postup žalovaného měl za následek nezákonné rozhodnutí ve věci.

V odůvodnění žaloby (část III. a IV.) žalobce uváděl, že žalovaný své rozhodnutí opřel výhradně o právní závěr, dle něhož za společnost ZEMOSTAV s.r.o. nejednala ve vztahu k žalobci, jakožto daňovému subjektu, osoba oprávněná za tuto společnost jednat. Podle právního názoru žalovaného ani nelze považovat daňové podklady a další listiny vystavené, či podepsané, touto osobou – Madyarem Vasylem, za důkazy svědčící v daném řízení ve prospěch žalobce. Žalovaný postavil výrok svého rozhodnutí na údajně prokázané špatné víře žalobce v oprávnění Madyara Vasyla jménem společnosti ZEMOSTAV jednat a podepisovat. Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí odkázal na aplikaci § 73 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb. o dani s přidané hodnoty (dále jen zákon o DPH), ale na druhé straně sám toto ustanovení odmítl aplikovat. Žalovaný nepřihlédl k žalobcem předloženým důkazům o přijetí zdanitelného plnění od společnosti ZEMOSTAV spočívajících v daňových dokladech, které byly vystavené prokazatelně plátcem DPH, a které byly žalobcem řádně zaúčtovány. Žalovaný svůj závěr o neoprávněnosti Madyara Vasyla jednat za společnost ZEMOSTAV dovozoval výhradně ze skutečností spadajících do tří oblastí. V prvém případě žalovaný vycházel ze závěru znaleckého posudku, vyhotoveného v rámci daňového řízení Mgr. Trojanovou, podle něhož je podpis zmocnitele tehdejšího jednatele společnosti ZEMOSTAV Miroslava Zemana, padělkem, což bylo na prvý pohled patrné a měl to sám žalobce zjistit, přičemž podpis Miroslava Zemana mohl být zfalšován právě Madyarem Vasylem. V druhém případě žalovaný dovozoval svůj závěr ze zjištění, že ověření plné moci je padělkem, když jeho pravost nepotvrdila notářka JUDr. Alena Procházková. Tuto skutečnost měl žalobce při vynaložení odborné péče odvyklé v běžném obchodním styku zjistit. V třetím případě žalovaný dovozoval svůj závěr z toho, že generální plná moc udělená Miroslavem Zemanem nebyla ex post schválena následnými jednateli této společnosti a tudíž jí nelze považovat za platné zmocnění k jednání za společnost ZEMOSTAV.

K prvému okruhu důvodů, kterými podporoval žalovaný svůj závěr o neoprávněnosti Madyara Vasyla jednat za společnost ZEMOSTAV žalobce uváděl, že písemná plná moc je pouze dokumentem prokazujícím pověření určité osoby jednat za osobu odlišnou, tedy listina prokazující uzavření dohody o plné moci. Obchodní zákoník ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku však obligatorně nepožadují udělení plné moci v písemné podobě. Podle § 23 občanského zákoníku vzniká zastoupení mimo jiné na základě dohody o plné moci a contrario a nikoliv na základě podpisu písemné plné moci. Protože obchodní zákoník neobsahuje žádná zvláštní ustanovení o zmocnění, je nutno na plnou moc udělenou obchodní společností aplikovat § 23 občanského zákoníku. Správní orgány však nezkoumaly okolnosti udělení plné moci, tj. zda mezi společností ZEMOSTAV a Madyarem Vasylem byla uzavřena dohoda o plné moci či nikoliv. Přitom právě tato otázka je podstatná pro posouzení zda byl Madyar Vasyl oprávněn za společnost ZEMOSTAV jednat. Žalovaný rezignoval na zjištění skutečného stavu věci, když se nepokusil Miroslava Zemana a ani Madyara Vasyla vyslechnout a spokojil se s formálním posouzením generální plné moci, kterou považoval za padělek. Ze zjištění, že jsou všichni jednatelé dlouhodobě nekontaktní a že proto se nepodařilo ověřit zda byla plná moc pro Madyara Vasyla akceptována, nelze dovozovat neplatnost dohody plné moci, ale toliko nekonání ze strany správního orgánu, který má dostatek procesních možností, jak tyto rozhodné skutečnosti ověřit a svědky vyslechnout. Žalobce zdůraznil, že mu není známo jak byl proveden daný znalecký posudek, když znalec neměl k dispozici ani jednu z osob

podepsaných na dané listině a nemohl si tak řádně učinit úsudek o jejich grafologickém profilu.

Neprovedení výslechu byť jediné z citovaných osob je nutné považovat za porušení § 31 odst. 2 daňového řádu. Žalobce dále zdůraznil, že mu není známo, jak byl proveden znalecký posudek Mgr. Trojanové, když znalec neměl k dispozici ani jednu z osob podepsaných na dané listině a nemohl si tak řádně učinit úsudek o jejich „grafologickém profilu“. Je otázkou na základě jakých písemností, pokud vůbec, byl daný posudek vyhotoven a tedy do jaké míry je takovýto znalecký posudek důvěryhodným důkazním prostředkem. Žalobce se ohradil proti tvrzení žalovaného, že padělek byl snadno seznatelný pouhým pohledem a že proto měl sám žalobce toto falzum rozpoznat. Po žalobci, jakožto laikovi z oboru grafologie, nelze spravedlivě požadovat, aby rozpoznal nepravý podpis od podpisu pravého pouze pohledem nebo aby jakkoli jinak posuzoval pravost podpisu na listinách, tím méně za situace, kdy tyto podpisy byly úředně ověřeny. Žalobce se neztotožnil se závěrem, že by se podpis Madyara Vasyla na předmětné rámcové smlouvě shodoval s podpisem Miroslava Zemana na generální plné moci na první pohled. Tyto podpisy nejevily takovou podobnost, aby laik, jakým je žalobce, rozpoznal grafologickou podobnost, či shodné rysy v obou podpisech. Žalovaný přičetl k tíži žalobce, že nepresumoval podvodné jednání ze stany blíže neurčených třetích osob a proto nezkoumal náležitě pravost podpisů a jeho ověření. Podle žalobce není takový postup v obchodním styku obvyklý.

Ke druhému okruhu důvodů, kterými podporoval žalovaný svůj závěr o neoprávněnosti Madyara Vasyla jednat za společnost ZEMOSTAV žalobce uváděl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný vyšel pouze z tvrzení notářky JUDr. Aleny Procházkové, že v její ověřovací knize není obsažen záznam o daném ověření. Nezabýval se otázkou zda dané ověření v ověřovací knize absentuje z důvodu na straně společnosti ZEMOSTAV nebo z důvodů na straně JUDr. Procházkové. Podle § 31 odst. 4 daňového řádu nelze čestné prohlášení považovat za důkazní prostředek, jímž lze prokázat určité skutečnosti. Je otázkou, na základě jakého důkazního prostředku dospěl správce daně či žalovaný k závěru, že notářka JUDr. Procházková, neeviduje ve své notářské knize předmětné ověření, když o konání jejího výslechu a ani o místním šetření nebyl žalobce správce daně informován. Žalobci není zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, jak se podpis JUDr. Procházkové a její ověřovací doložka na danou plnou moc mohli dostat. Podle žalobce, správce daně ani žalovaný v tomto směru žádné dokazování neprovedli a jejich skutkové závěry v tomto bodě jsou neprokázané. Žalobce se dále rozchází se závěrem žalovaného o tom, zda byl povinen zkoumat pravost ověření či nikoliv. Žalobce presumoval pravost ověřovací doložky a neměl žádný důvod o její pravosti pochybovat. Žalobce má za to, že notář by ani nebyl oprávněn sdělovat žalobci jakékoliv informace o tom, jaká ověření provedl, či nikoliv. Za zcela zavádějící označil žalobce tvrzení žalovaného o tom, že pokud on si takto snadno ověřil falzum dané listiny, mohl a měl si tak počínat i žalobce. Žalovaný přitom opomenul fakt, že žalobce byl ve zcela odlišném právním postavení. Na rozdíl od správních orgánů vůči notářce byl v postavení soukromé osoby.

Ke třetímu okruhu důvodů žalobce označil za absurdní tvrzení žalovaného, že jednání Madyara Vasyla za společnost ZEMOSTAV nemohlo být platné ani proto, že v době kdy podepisoval daňové doklady vystavené společností ZEMOSTAV žalobci, nebyl již Miroslav Zeman jednatelem této společnosti a následní jednatelé dodatečnou plnou moc neschválili. Žalovaný přitom uvedl, že byla plná moc udělena na dobu neurčitou. Platnost plné moci nekončí v souladu s právním řádem s koncem funkčního období jednatele, který jí udělil, ale výhradně z důvodů uvedených v § 33b občanského zákoníku. Ani v tomto případě neupravuje obchodní zákoník zánik plné moci rozdílně a je nutno aplikovat příslušné ustanovení zákoníku občanského. Protože ani jedna ze správních skutečností podle § 33b občanského zákoníku nenastala, nemohl z důvodu skončení funkčního období Miroslava Zemana nastat zánik daného zmocnění. Plná moc nebyla udělena v daném případě jednatelem, jakožto fyzickou osobou, jak se žalovaný chybně domnívá, ale právnickou osobou a zánik plné moci tak nemůže být vázán na zánik funkce konkrétní fyzické osoby.

Žalobce dále tvrdil, že žalovaný pochybil, když nezkoumal existenci dohody o plné moci, ale pouze pravost podpisu, resp. pravost ověření podpisu na této listině. Dospěl proto k vadnému závěru, že Madyar Vasyl nebyl oprávněn za společnost ZEMOSTAV jednat, ačkoliv tato skutečnost nebyla v průběhu řízení prokázána. Nesprávně dospěl k závěru, že žalobce nemohl být v dobré víře o oprávnění Madyara Vasyla jednat za společnost ZEMOSTAV. Žalobce byl po dobu trvání obchodních vztahů naopak v dobré víře, že je Madyar Vasyl za tuto společnost oprávněn jednat. Tato obchodní spolupráce byla pro žalobce výhodná a žalobce neměl důvod presumovat podvodné jednání jakékoliv osoby. I pokud by soud dospěl k závěru se žalovaným o padělku podpisu na dané listině a padělku ověření notářky JUDr. Procházkové, pak přesto nebylo v daném řízení prokázáno, že nebyla učiněna dohoda o plné moci mezi společností ZEMOSTAV a Madyarem Vasylem a proto by se měl správní orgán i touto skutečností zabývat. Vlastnoruční podpis na plné moci není obligatorní záležitostí dohody o plné moci a jeho absence nezpůsobuje absolutní neplatnost dohody. V této souvislosti žalobce dále sporoval tvrzení žalovaného, že nebyl navržen k důkazu žádný svědek, když nejméně ve vyjádření k výsledkům šetření ze dne 5.2.2008 žalobce opětovně zdůraznil nutnost výslechu Madyara Vasyla. Tento klíčový důkaz a ani důkaz výslechem Miroslava Zemana, nebyl v řízení proveden a žalovaný se o jejich provedení nepokusil. Žalovaný tak neúplně zjistil skutečný stav věci, o němž by nebyly důvodné pochyby.

V této souvislosti žalobce konstatoval, že místně a věcně příslušnému správci daně předložil k důkazu v souladu s § 73 odst. 1 ZDPH daňové doklady vystavené plátcem daně společností ZEMOSTAV. Žalobce prokázal nárok na odpočet DPH v uplatněné výši. Vzhledem k tomu, že v průběhu daňového řízení nebyla prokázána neexistence zmocnění Madyara Vasyla jednat za společnost ZEMOSTAV, považoval žalobce napadené rozhodnutí za věcně vadné.

V další části žaloby (část VI.) žalobce uváděl, že žalovaný napadené rozhodnutí odůvodňoval rovněž údajnými skutkovými zjištěními, ke kterým dospěl v rámci vytýkajícího řízení. Žalovaný argumentoval tvrzením, že podle výše uvedených skutečností, by lnadstandardní i vztah daňového subjektu k obchodní společnosti XENI BAU GmbH, avšak nikde v další části odůvodnění žalovaný se o této obchodní společnosti již nezmiňuje. V této části žalobce označil rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí byla žalobcem tvrzena i ve vztahu k argumentaci uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí (jeho strana 10), kde žalovaný konstatoval, že v rámci odvolacího řízení provedl další šetření spočívající vrozboru vážních lístků a dopravních prostředků na nich uvedených, které přivezly kovový odpad k odběratelům a zjistil tak původ zboží k jednotlivých vydaným fakturám. Z této argumentace je neseznatelné, jaké vážné lístky a jaké dopravní prostředky v této souvislosti žalovaný posuzoval, jaká konkrétní zjištění z tohoto prověřování učinil. Tento vágní popis údajných důkazních prostředků a nespecifikovaných dokladů a dopravních prostředků považuje žalobce za odporující principu přezkoumatelnosti. Žalovaný rovněž v odůvodnění napadeného rozhodnutí uváděl, že v žádném souhrnném hlášení citovaných společností nebylo deklarováno dodání zboží pro společnost ZEMOSTAV. Z tohoto závěru nevyplývá skutečnost, zda byla ve shora uvedených souhrnných hlášeních uvedena společnost žalobce či nikoliv.

V další části žaloby (část VII.) žalobce označil za fatální porušení svých práv, jakož i zákona o DPH, závěr žalovaného, že předložené daňové doklady a dodací lístky nelze hodnotit jako důkazy prokazující přijetí zdanitelných plnění. Podle § 73 odst. 1 zákona o DPH je důkazem prokazující nárok na odpočet DPH zejména daňový doklad vystavený plátcem DPH a řádně zaúčtovaný daňovým subjektem. Podle § 2 odst. 3 d.ř. je správce daně povinen hodnotit všechny důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Žalovaný tak není oprávněn odmítnout hodnotit jakýkoliv provedený důkaz, jak se stalo v dané věci, popřípadě odmítnout provést k důkazu listiny, které za primární důkazní prostředky označuje zvláštní zákon, tj. zákon o DPH. Ze závěru žalovaného nelze jednoznačně dovodit, zda správní orgány důkazy předloženými listinami provedli, či nikoliv. Je však zřejmé, že k jejich obsahu svědčícímu ve prospěch žalobce při vydání meritorního rozhodnutí nepřihlédly. Žalobce proto trval na tom, že v daném řízení měly být provedeny důkazy jím předloženými listinami, které měly být řádně zhodnoceny. Institut odmítnutí hodnotit provedené důkazy právní řád nezná a žalovaný se tak dopustil ve vztahu k žalobce zjevné nezákonnosti. Pokud správní orgán zcela odmítl důkazy navržené žalobcem provést, byl povinen své procesní rozhodnutí odůvodnit, což se nestalo. Přestože žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdil, že předmětné důkazy nehodnotil z obsahu odůvodnění rozhodnutí je zjevné, že v některých částech právě o tyto důkazy výrok svého rozhodnutí opřel. Konkrétně v napadeném rozhodnutí (jeho strana 2) žalovaný konstatoval, že závazky žalobce vůči společnosti ZEMOSTAV činili ke dni 30.9.2006 48 252 037,- Kč. Nelze přitom přezkoumat z jakých skutkových zjištění a jakými právními úvahami k tomuto závěru žalovaný dospěl. Co se pak týká změn v účetní evidenci žalobce, byla toto dána rekonstrukcí účetnictví žalobce, což tento také od počátku daňového řízení tvrdil. Přesto že žalovaný na straně 16 napadeného rozhodnutí konstatoval, že rekonstrukce účetnictví žalobce neměla s vytýkacím řízením žádnou souvislost, neboť proběhla až po auditu konaném v lednu a únoru 2007, je zjevné, že citované změny v objemu závazků žalobce vůči ZEMOSTAV souviseli právě s rekonstrukcí účetnictví žalobce a měly tedy zjevný dopad do průběhu vytýkacího řízení. Rovněž tyto dva skutkové závěry žalovaného jsou v evidentním rozporu. Tomu odpovídá i rozdíl v obsahu účetních deníků a pokladních knih ze dne 01.12.2006 a 27.03.2007, obé sestaveno ke dni 30.09.2006.

Žalobce přitom tyto vady uznal a právě provedený audit byl důvodem rekonstrukce vadně vedeného účetnictví. Nelze však zvýše uvedených skutečností usuzovat, že by jakékoliv daňové doklady přeložené žalobcem žalovanému v rámci vytýkacího řízení byly „zřejmě antedatované", proti čemuž se žalobce ohrazuje.

Podle žalobce žalovaný kromě výše uvedených důkazů svědčících ve prospěch žalobce neposoudil ani další důkazy, jako např. důkaz svědeckým výslechem Václava Pavlíčka, provedeným dne 8.8.2007 před Finančním úřadem v Tachově, kterým byl jednoznačně vyvrácen závěr o tom, že žalobce neprovozovala deklarovanou činnost v objektu v Hořovicích, což bylo jedním z dílčích argumentů finančního úřadu pro dodatečné vyměření daňové povinnosti. Uvedený skutkový závěr přitom vyvrací sám žalovaný na několika místech v odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vazbě na výpověď Radka Škváry (strana 3 napadeného rozhodnutí). Správce daně i žalovaný provedli podle žalobce důkazy zcela jednostranně a důkazy jednostranně zhodnotili v neprospěch žalobce a naopak důkazy svědčící ve prospěch žalobce zcela opomenuli. Nejméně v tomto rozsahu se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí rovněž z důvodu porušení svých procesních práv a z důvodu porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace.

V další části odůvodnění žaloby (část VIII.) žalobce namítal nesprávné právní posouzení věci žalovaným, a to ve vztahu k rozhodnutím Evropského soudního dvora (dále jen ESD) zejména ve vazbě k rozhodnutí OPTIGEN a KITTEL. Žalovaný se zcela odmítl zabývat otázkou, jakou roli v daném řetězci hrála roli společnost ZEMOSTAV, ačkoliv s ohledem na citovaná rozhodnutí ESD jsou finanční správní orgány povinny posuzovat každý konkrétní dodavatelsko-odběratelský vztah samostatně, i pokud je tento součástí širšího odběratelsko-dodavatelského řetězce. Pakliže v průběhu daného řízení vyšlo najevo, že patrně podvodným jednáním blíže neurčených osob došlo k manipulaci s listinami společnosti ZEMOSTAV, měl se správce daně i žalovaný zabývat rovněž touto otázkou, což ovšem nebylo učiněno. Jak žalobce namítal již v odvolání s odkazem na názor generálního advokáta ve věci KITTEL, stal-li se daňový subjekt bez svého vědomí součástí řetězového podvodu jakožto odběratel, má mít obecně nárok na odpočet DPH. V tuto zásadu judikovanou vyšší soudní instancí však odmítl žalovaný bez irelevantního odůvodnění aplikovat. Pakliže jsou skutečně podpis na plné moci a ověření daného podpisu falza, je zcela zjevné, že byl žalobce bez svého vědomí zatažen do podvodného jednání blíže neurčených osob v řetězovém obchodu s kovy a měl žalobci obecně svědčit nárok na odpočet DPH. Judikatura ESD je pro žalovaného, jakožto správní orgán členského státu EU, závazná a bylo tak na místě rozhodnout v rámci ustálené soudní praxe ESD. To však žalovaný v rozporu s právním řádem neučinil.

V další části žaloby (část X.) žalobce namítal vadné právní posouzení námitek žalobce, které provedl žalovaný ve vztahu k odběratelsko-dodavatelskému řetězci v daném odvětví. Žalobce trval na tom, že byl pouze jedním z článků celého řetězce a fakt, že zboží bylo patrně v mnoha případech dodáváno zahraničními subjekty společnosti ZEMOSTAV, která dále dodávala zboží žalobci, na tom nic nemění. Přitom toto tvrzení žalobce nebylo v průběhu řízení nijak vyvráceno. Žalovaný v této souvislosti posoudil vadně námitku žalobce týkající se pořízení zboží ze zahraničí. Žalobci jako odběrateli bylo v rámci daného odběratelsko-dodavatelského řetězce zcela jedno, odkud společnosti ZEMOSTAV, jako dodavatel a tuzemec, pořizuje dodávané zboží. Zboží ve valné většině případů blížící se 100% žalobce odebíral od tuzemce a dodávala je rovněž tuzemci. Z tohoto důvodu žalobce trval na tom, že správně uplatnil daňový odpočet i ve svém daňovém přiznání. Závěry žalovaného, že vzhledem k původu zboží, mělo být toto uplatněno na řádku 330 daňového přiznání a odpočet pak na řádku 210 daňového přiznání, je tak zcela irelevantní a pro posouzení věci bezvýznamný. Obdobně irelevantní podle žalobce jsou i tvrzení správce daně o tom, že za žalobce zajišťoval dopravu předmětného zboží ze zahraničí zejména Slovinska, Rakouska a Chorvatska.

Žalobce souhrnně ze všech uváděných důvodů napadal rozhodnutí žalovaného o doměření daně ve výši 900.501,- Kč, neboť v daném případě nebylo prokázáno nic jiného než ta skutečnost, že žalobce objednal a uhradil přepravu zboží ze zahraničí. Naopak nebylo prokázáno, že by právě žalobce byl rovněž vlastníkem přepravovaného zboží a že by tedy přijímal zboží ze zahraničí se všemi důsledky z toho plynoucími. V tomto kontextu nelze za důkazní prostředek svědčící o existenci údajných pohledávek považovat ani smlouvy o postoupení pohledávek, jejichž nebyl žalobce účastníkem a jejichž důvodnost není s to popřít ani potvrdit. Žalobce zpochybnil procesní postup žalovaného při zajišťování důkazů a při jejich provádění. Žalovaný při vydání rozhodnutí vycházel z řady důkazů, zajištěných zejména svědeckými výpověďmi třetích osob a místím šetřením a žalobce nebyl o konání těchto úkonů správcem daně, resp. žalovaným vyrozumíván. Tímto bylo žalobci upřeno jeho právo podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 16 odst. 4 písm. e) d.ř. účastnit se těchto úkonů, klást otázky v průběhu místního šetření i výslechů svědků. V průběhu řízení před vydáním napadeného rozhodnutí byla tak porušena procesní práva žalobce, zejména právo účastnit se jednotlivých úkonů vytýkajícího řízení a klást otázky a tato skutečnost mohla mít za následek vadné rozhodnutí žalovaného i správce daně v dané věci. Z těchto důvodů považoval žalobce rozhodnutí

žalovaného za nezákonné a též za nepřezkoumatelné. Navrhl, aby rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí správce daně byla zrušena a věc byla vrácena žalovanému dalšímu řízení a žalovaný uhradil žalobci náklady řízení.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uváděl, že při rozhodnutí vycházel nejen ze skutečností zjištěných v průběhu odvolacího řízení, tedy že za obchodní společnost ZEMOSTAV s.r.o. nejednala osoba oprávněná za ní jednat a že daňové doklady a další listiny vystavěné touto neoprávněnou osobou nebyly osvědčeny jako důkazy ve prospěch žalobce, ale také vycházel i z dalších skutečností a důkazních prostředků, které byly v průběhu daňového řízení zjištěny a získány. Tyto jednoznačným způsobem zpochybnily, že by žalobce nakoupil předmětné zboží od obchodní společnosti ZEMOSTAV s.r.o.

V další části vyjádření žalovaný odkázal na skutkové okolnosti a právní hodnocení svých zjištění ohledně podpisu a ověřovací doložky na plné moci, na jejímž podkladě měl Madyar Vasyl zastupovat společnost ZEMOSTAV s.r.o. Žalobce v replice k tomu namítal, že žalovaný sice tvrdí, že provedl v průběhu daňového řízení listinné důkazy daňovým spisem subjektu ZEMOSTAV, avšak o provedení tohoto důkazu není žádný záznam a vodůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný o takovém důkazu nezmiňuje. Je tedy otázkou, kdy tento důkaz žalovaný provedl. Vzhledem k tomu, že předmětný důkaz nebyl evidentně řádně procesně proveden, nemůže být ani důvodem pro zamítnutí žaloby. Žalovaný také nerozptýlil pochybnosti žalobce o procesní použitelnosti doplňujícího šetření JUDr. Aleny Procházkové – notářky. Žalobce nebyl informován o provedení místního šetření v notářské kanceláři této notářky, ani o jejím svědeckém výslechu a o provedení listinného důkazu ověřovací knihou JUDr. Aleny Procházkové neexistuje v daňovém spisu žádný záznam. Podle žalobce bylo toto dodatečné šetření, bylo-li vůbec formálně provedeno, provedeno zcela v rozporu s daňovým řádem. Proto o jeho závěry nelze opírat výrok napadeného rozhodnutí. Pochybné zůstávají i závěry žalovaného o pravosti podpisů Miroslava Zemana a Madyara Vasyla na předmětných dokumentech, faktem je, že ani jedna z těchto osob nebyla slyšena v průběhu daňového řízení jako svědek a nemohla se tak k pravosti podpisů vyjádřit. Je zcela irelevantní tvrzení žalovaného, že tyto osoby jsou nekontaktní, když se správní orgány nepokusily tyto osoby jako svědky vyslechnout. Žalovaný tvrdí, že měl nekontaktnost těchto osob v řízení za prokázanou, avšak ani v tomto směru neexistují v daňovém spise žádné důkazy, které by tato tvrzení dokazovaly. Žalovaný při hodnocení pravosti podpisu vyšel pouze ze znaleckého posudku Mgr. Trojanové, který však byl vypracován bez součinnosti osob jejichž pravost podpisů byla zkoumána. Proto žalobce považuje tento jediný důkaz bez dalšího dokazování za nedostatečný. Podle žalobce měla být předmětná plná moc hodnocená jako veřejná listina na níž se presumuje správnost a pravdivost, když tato obsahovala ověřovací doložku notáře o pravosti podpisu a zároveň nebylo procesně způsobilým způsobem prokázáno, že by ověřovací doložka byla falzem. Oba důkazy, tj. plná moc a znalecký posudek Mgr. Trojanové, proto měly být hodnoceny ve vzájemné souvislosti, což se však nestalo.

V další části vyjádření žalovaný k tvrzení žalobce, že notář je vázán mlčenlivostí, žalovaný citoval § 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 358/1992 Sb. s tím, že pokud by žalobce předložil notářce plnou moc s ověřovací doložkou s tím, že by se dotazoval, zda notářka skutečně podpis na této listině ověřila, lze předpokládat, že v takovém případě by notářka nebyla vázána mlčenlivostí a na daný dotaz by odpověděla. Je pravdou, že se žalobce a správce daně nacházejí v jiném procesním postavení, avšak z pohledu zák. č. 358/1992 Sb. je jejich postavení stejné. K této části vyjádření žalobce v replice se žalovaným nesouhlasil s odkazem na § 56 odst. 5 notářského řádu, kde je definována výjimka z povinnosti mlčenlivosti notáře pro účely řízení ve věcech správy daní a poplatků. V opačném případě by bylo nutno považovat notářem poskytnuté informace správci daně za nezákonně opatřené důkazy pro porušení § 58 odst. 1 zák. č. 358/1992 Sb. Ve vztahu k obchodním partnerům společnosti ZEMOSTAV byla notářka plně vázána povinností mlčenlivosti a žalobce tak neměl možnost ověřit pravost ověřovací doložky na předmětné listině. Při výkladu § 56 odst. 1 cit. zák., tak jak jej podal žalovaný v napadeném rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě, by povinnost mlčenlivosti byla zbytečným právním institutem .

V další části vyjádření žalovaný uváděl k tvrzení žalobce, že ověřování pravosti podpisu na plné moci, či dokonce pravosti úředního ověření na plné moci nelze považovat za běžnou obchodní praxi, že v daném případě kdy podpis na plné moci vizuálně nepůsobí důvěryhodným dojmem, že bylo v zájmu žalobce, aby si ověřil, zda je jednající osoba skutečně oprávněná činit právní úkony jménem zmocnitele, žalovaný uváděl, že ani pracovníci správci daně nejsou odborníky v oblasti grafologie a přesto měli pochybnosti o pravosti podpisu právě z důvodu, jakým způsobem byla plná moc podepsána. Nestalo se tedy, že by finanční úřad bez jakýkoliv dalších indicií pojal pochybnosti o pravosti podpisu. V replice žalobce v této části vyjádření uvedl, že žalovaný vychází ze subjektivního hodnocení dojmu důvěryhodnosti podpisu. Je otázkou, z jakých skutečností měl žalobce takový dojem pojmout, když podpis Miroslava Zemana neznal a na listině byla otištěna řádná ověřovací doložka existujícího notáře. V právním státě platí zásada presumpce správnosti veřejné listiny. Není-li prokázán opak, je nutno považovat veřejnou listinu za bezvadnou a pravou. V daném případě se předmětná listina ověřením stala veřejnou listinou. Pokud žalovaný tvrdí, že žalobce měl presumovat nepravost veřejné listiny, je zjevné, že tento jeho závěr je v rozporu se zásadou presumpce správnosti veřejných listin. Pokud zaměstnanci žalovaného, resp. finančního úřadu, pojali z jakéhokoliv subjektivního pocitu pochybnosti o pravosti podpisu na daných listinách nelze ještě předjímat, že by tento pocit musel vzniknout i u dalších osob. Žalobce má za to, že údajné zjištění falza podpisů je důsledkem, nikoliv příčinou, vytýkacího řízení.

Žalovaný v další části svého vyjádření konstatoval, že žalobce sice v žalobě tvrdí, že správce daně, ani žalovaný, se nepokusili vyslechnout jakoukoli zdotčených osob tedy pány Zemana, Vasyla, popřípadě Chystyukhina, čímž mělo dojít k porušení § 31 odst. 2 d.ř., avšak žalobce v průběhu celého daňového řízení nenavrhl výslech konkrétního svědka, přestože vodvolání tvrdil, že svědci budou navrženi. Výslech svědka Vasyla navrhl až vdoplnění svého odvolání. Žalovaný zdůraznil, že ze součinnosti s vyšetřovatelem Policie ČR šetřícím souběžně celý případ, bylo zjištěno, že místo pobytu Madyara Vasyla se Policii ČR nepodařilo vypátrat, pravděpodobně se v ČR nezdržuje. Ze šetření Policie ČR rovněž vyplynulo, ež nezvěstný je i bývalý jednatel obchodní společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Miroslav Zeman. Pokud jde o výslech svědka Chystyukhina žalovaný uvedl, že Finanční úřad Brno 1 na základě dožádání Finančního úřadu Pvlzni předvolal tohoto svědka k svědecké výpovědi, avšak předvolání se dožádanému správci daně vrátilo zpět jako nedoručené s tím, že adresát se odstěhoval. Další adresa tohoto svědka nebyla správcem daně zjištěna.

V další části vyjádření žalovaný uváděl, že s odkazem na § 73 odst. 1 zák. o DPH v daném případě nebylo prokázáno, že byly doklady vystaveny společností ZEMOSTAV, plátcem DPH a proto se nejedná o doklady daňové. Žalobce v souladu § 31 odst. 9 d.ř. neprokázal přijetí zdanitelných plnění od společnosti ZEMOSTAV, přestože k tomu byl finančním úřadem vyzván.

V další části vyjádření žalovaný uváděl k námitce žalobce, týkající se nepřezkoumatelnosti skutečností uvedených v napadeném rozhodnutí (jeho strana 11, 3 odstavec), že se jednalo o konstatování dalších nestandardních postupů a skutečností, jež byly zjištěny v průběhu vytýkacího řízení a které svědčily o tom, že správcem daně objektivně zjištěný skutečný stav byl odlišný od stavu deklarovaného žalobcem. I kdyby žalovaný připustil, že slovní spojení „jak již bylo uvedeno výše“ je poněkud nepřesné, chtěl žalovaný tímto spojením pouze vyjádřit, že pokračuje ve výčtu dalších nestandardních postupů a skutečností a takto užité slovní spojení nemůže způsobit nepřezkoumatelnost dotčeného rozhodnutí.

Žalovaný dále uváděl k námitce žalobce, že z rozhodnutí není seznatelné, jaké vážní lístky a jaké dopravní prostředky v této souvislosti posuzoval, jaká konkrétní zjištění z tohoto prověřování učinil a původ kterého zboží měl být v této souvislosti údajně zjištěn žalovaným. Žalovaný k tomu konstatoval, že v napadeném rozhodnutí (na jeho straně 10) je uvedeno, že správce daně provedl rozbor vážních lístků a dopravních prostředků na nich uvedených, které přivezly kovový odpad odběratelům a zjistil tak původ zboží k jednotlivým vydaným fakturám. Z takto uvedeného jasně vyplývá, že žalovaný provedl rozbor vážních lístků k fakturám vydaným žalobcem pro své odběratele. Na straně 6 napadeného rozhodnutí je zmiňováno, že rozhodujícími odběrateli žalobce byly společnosti TSR Czech Republic spol. s.r.o. a EKO Logistics s.r.o. Na straně 10 v posledním odstavci napadeného rozhodnutí je dále konstatováno, jaká konkrétní zjištění z tohoto prověřování správce daně učinil a původ kterého zboží byl v této souvislosti žalovaným zjištěn.

K tvrzení žalovaného ve výše uvedeném rozsahu žalobce v replice konstatoval, že se jedná o vadný a nelogický závěr v otázce důkazních návrhů. Ačkoli žalovaný tvrdí, že žalobce v průběhu celého daňového řízení nenavrhl výslech konkrétního svědka, současně konstatuje, že výslech Vasyla navrhl, až v doplnění svého odvolání. Vzhledem k tomu, že daňové řízení není vedeno koncentrační zásadou, měl žalovaný provést nejméně tento navržený důkaz vrámci odvolacího řízení. Žalobce je přesvědčen, že takto podstatný důkaz pro posouzení celé věci měl žalovaný, resp. správce daně provést ex offo, i bez návrhu žalobce, stejně jako výslech Miroslava Zemana. Žalobce zpochybnil závěr žalovaného, že Miroslav Zeman je nezvěstný a v této souvislosti konstatoval, že žalovaný evidentně nerozlišuje dva odlišné subjekty, a to společnost ZEMOSTAV s.r.o. jakožto daňový subjekt a pana Miroslava Zemana jako fyzickou osobu v postavení svědka.

V replice žalobce se vyjádřil k tvrzením žalovaného o provedeném rozboru vážních lístků a dopravních prostředků a zdůraznil, že žalovaný nebyl schopen označit důkazní prostředky, které k důkazu provedl a proto se odvolal na uváděná vágní tvrzení. Žádný konkrétní vážní lístek či fakturu, na jejichž základě předmětný závěr učinil, není žalovaný schopen označit stejně jako

konkrétní úvahy, které ho vedly k výše citovanému skutkovému závěru. V této části je část rozhodnutí podle žalobce nepřezkoumatelná.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě dále uváděl, že žalobce namítal, že žalovaný odmítl provést důkaz navržený žalobcem, konkrétně daňový doklad vystavený plátcem DPH a řádně žalobcem zaúčtovaný. Žalovaný k tomu zopakoval, že žalobce uplatnil odpočet daně na vstupu na základě dokladů vystavených Madyarem Vasylem, který neměl podle zjištěných skutečností ke společnosti ZEMOSTAV žádný právní vztah. Ze znění § 72 a § 73 zák. o DPH nevyplývá, že by plátce měl nárok na odpočet daně pouze na základě toho, že jednal v dobré víře, pokud by přitom nebyly splněny podmínky v tomto ustanovení uvedené. Žalovaný hodnotil důkazy podle § 2 odst. 3 d.ř. a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že doklady byly vystaveny plátcem DPH společností ZEMOSTAV. Nejedná se tím o doklady daňové.

V další části vyjádření se žalovaný věnoval tvrzení žalobce, že při rozhodování opominul důkaz svědčící ve prospěch žalobce, konkrétně důkaz výslechem svědka Václava Pavlíčka. Žalovaný uváděl, že výslech tohoto svědka zhodnotil a vzal při rozhodování vúvahu. Napadené rozhodnutí není v rozporu s tvrzeními tohoto svědka, neboť žalovaný netvrdil, že by žalobce v objektu Hořovice nevykonával žádnou činnost. Ohledně ekonomické činnosti žalobce ve skladu v Hořovicích, žalovaný zopakoval argumentaci uváděnou v napadeném rozhodnutí. Podle žalovaného nevznikla pochybnost, že výše nákladů na dopravu a manipulaci skovovým odpadem neodpovídají žalobcem fakturovaným objemům. K tomu uváděl, že ve většině případů byl přivezen materiál do skladu v Hořovicích dodavatelem a vlastními dopravními prostředky byl složen, přičemž odběratel si pro materiál přijel a vlastními prostředky naložil, přičmež jednatel žalobce byl přítomen každé přejímce materiálu. Toto tvrzení však bylo vyvráceno při místním šetření u rozhodujících odběratelů, kteří uvedli, že zboží bylo dodáno až do jejich areálů na náklady žalobce a vyloučili přítomnost jednatelky žalobce, čili bylo potvrzeno také porovnání termínů dodávek uvedených na dodacích listech z údaji v evidenci o provozu vozidel, neboť jízdy do haly v Hořovicích korespondovaly s daty na dodacích listech pouze ve 12 ze 64 případů. V replice k tomuto vyjádření žalovaného žalobce namítal, že ujištění žalovaného o tom, že svědkovu výpověď Václava Pavlíčka při vydání napadeného rozhodnutí vzal v úvahu, nemá oporu v obsahu odůvodnění rozhodnutí. Pokud jde o argumentaci žalovaného o provedeném místním šetření u odběratelů žalobce, pak o těchto šetřeních nebyl žalobce vůbec informován a bylo porušeno jeho procesní právo, být účasten dokazování a v případě jeho průběhu klást dotazy.

V další části vyjádření žalovaný k námitce žalobce na nesprávné právní posouzení věci ve vztahu k žalobcem citovaným rozhodnutím ESD OPTIGEN a KITTEL žalovaný zopakoval argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že nesplněním daňové povinnosti společností ZEMOSTAV nebyl odůvodněn rozdíl mezi daní přiznanou a daní vyměřenoua že obchodní operace žalobce při nakládání s kovovým odpadem byly posuzovány samostatně a nikoliv v rámci řetězce. Předmětem zkoumání byla pouze skutečnost, zda zdanitelné plnění bylo přijato od plátce DPH společnosti ZEMOSTAV či nikoliv, přičemž žalobce tuto skutečnost neprokázal, přestože k tomu byl vyzván. K argumentaci rozsudku Evropského soudního dvora v případu OPTIGEN uvedl, že přestože Madyar Vasyl se zřejmě dopustil vůči žalobce jednání z podvodným úmyslem, nejedná se o stejnou situaci, neboť žalobce by mohl vědět o tomto podvodném jednání, pokud by učinil všechny kroky k ověření pravosti plné moci, minimálně dotazem u jednatele společnosti ZEMOSTAV Miroslava Zemana. Žalobce v replice k tomuto vyjádření se ohradil proti nařčení z podvodného jednání a uvedl, že žalovaný dosud nepředložil jediný důkaz, který by podporoval jeho tvrzení, že v průběhu daňového řízení bylo objektivně zjištěno, že zboží bylo pořízeno z jiných členských států EU a ty dodávky byly před správcem daně popřeny a faktury skutečných dodavatelů nebyly zahrnuty v účetnictví žalobce a byly nahrazeny fakturami od obchodní

společnosti ZEMOSTAV. Finanční úřad se v průběhu daňového řízení nezabýval a ani zabývat nemohl tím, zda společnost ZEMOSTAV pořídila zboží z jiných členských států EU nebo nikoliv. Pakliže tomu tak bylo, což žalobce legitimně předpokládá, je vyloučen závěr žalovaného, že by žalobce pořizoval zboží jiného členského státu EU. Nebylo nikterak prokázáno, že by právě žalobce byl tou osobou, která pořídila zboží z jiného členského státu a ani jediný důkaz prokazující tento závěr proveden nebyl. Tím méně pak byla prokázána vědomost žalobce o podvodném jednání kterékoliv osoby. Tvrzení žalovaného v tomto směru nemají v provedeném dokazování oporu a jedná se o nepodložené domněnky a spekulace. Žalobce trval na tom, že je na místě přímo aplikovat rozsudek ESD ve věci OPTIGEN. Žalobce neměl a ani nemohl mít z objektivních důvodů pochybnosti o pravosti podpisů na předmětných dokumentech. Ačkoliv žalovaný konstatuje, že žalobce byl pravděpodobně poškozen jednáním s podvodným úmyslem ze strany Madyara Vasyla, neaplikoval citované rozhodnutí ESD. Při respektování všech obchodních zvyklostí, jakož i obecně závazných norem právního řádu, nemohl žalobce vědět o podvodném jednání třetí osoby. Vyjádření žalovaného je tak zmatečné a nevěrohodné, když na jedné straně naznačuje podvodné jednání ze strany žalobce a na druhé straně konstatuje podvodné jednání ze strany Madyara Vasyla vůči žalobci. I ve světlech těchto skutečností žalobce shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Ačkoliv žalovaný tvrdí, že žalobce popřel dodávky z jiných členských států EU a faktury skutečných dodavatelů pro toto tvrzení nepředložil jediný důkaz. Ani pokud by žalobce uznal uvedenou argumentaci žalovaného, nelze z těchto jeho tvrzení dospět k závěru, že by úmyslně žalobci cokoliv zatajil nebo popřel. Žalovaný bez objektivního důkazu tvrdí úmyslnou manipulaci s účetnictvím žalobce proti čemuž se musí žalobce ohradit. Nebylo prokázáno a žalobce to jednoznačně popíral, že by věděl o jakémkoliv podvodném jednání třetích osob v rámci předmětného odběratelsko-dodavatelského řetězce nebo že by se na něm dokonce jakkoliv podílel. Stejně tak se žalobce ohradil proti tvrzením o padělaní dodacích listů a podkladních dokladů, neboť nebylo prokázáno, že by se podílel na padělání předmětných dokumentů. Tak jak tyto byly žalobci Madyarem Vasylem předány, tak je také žalobce zanesl do svého účetnictví. Žalovaný se nezabýval vztahem mezi Madyarem Vasylem a společností ZEMOSTAV a výhradně na základě tvrzeného falza podpisu na plné moci dospěl k závěru, že mezi těmito subjekty neexistuje žádný právní vztah. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí i z vyjádření žalovaného vyplynulo, že pokud by žalovaný vyšel zpouze prokázaných skutečností, musel by při aplikaci rozhodnutí ESD ve věci OPTIGEN platební výměr zrušit, což však neučinil.

V další části vyjádření se žalovaný vyjadřoval k tvrzení žalobce, že mu bylo upřeno jeho právo podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 16 odst. 4 písm. e). Žalovaný uváděl, že k novelizaci ust. § 43 d.ř. došlo až zák.č. 270/2007 Sb., účinným od 31.10.2007, tzn. poté kdy již bylo ukončeno předmětné vytýkací řízení vydání platebního výměru. K tomu žalovaný poznamenal, že na základě skutečností uvedených žalobcem v odvolání proti platebnímu výměru provedl finanční úřad další šetření k ověření těchto tvrzení. Se skutečnostmi zjištěnými v průběhu odvolacího řízení byl žalobce seznámen při ústním jednání dne 4.12.2007, jak je zřejmé z protokolu o ústním jednání č.j. 380872/07/138935/1423. V replice žalobce k této argumentaci poznamenal, že je nutno pozastavit se nad tím, že žalobce měl být seznámen se skutkovými zjištěním i pzrůběhu odvolacího řízení dne 4.12.2007, když napadené rozhodnutí bylo vydáno až dne 3.12.2008.

V další části vyjádření se žalovaný vyjadřoval k tvrzení žalobce, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že správce daně při odůvodnění výroku předmětného rozhodnutí vycházel i pzrohlášení třetích subjektů, ačkoliv podle ustálené judikatury není prohlášení způsobilým důkazním prostředkem. K tomu žalovaný poznamenal, že správce daně v rámci volného hodnocení důkazů vyhodnotil veškeré skutečnosti v dané věci správce daně známé a na základě výsledků dokazování vydal platební výměr. Jako důkaz byly osvědčeny např. protokoly o ústních jednáních nikoliv však čestná prohlášení. Na základě těchto skutečností žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Z obsahu spisu správního orgánu byly zjištěny následující skutečnosti.

Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni, oddíl C, vložka 18449, žalobce LB Metall s.r.o., byl ve zdaňovacím období 3. čtvrtletí 2006 společností s ručením omezeným a jeho jedinou společnicí a jednatelkou byla Ludmila Baloghová. Žalobce jako daňový subjekt podal dne 26.10.2006 na Finančním úřadu v Plzni řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2006. Finanční úřad v Plzni výzvou č.j. 318053/06/138512/2683 vydanou dne 14.11.2006 a daňovému subjektu doručenou dne 20.11.2006, zahájil vytýkací řízení k odstranění pochybností o údajích v podaném daňovém přiznání. Součástí správního spisu byla smlouva o podnájmu skladové haly v Hořovicích ze dne 22.5.2006 č.j. SKP TŘ/SON/2002, uzavřená mezi nájemcem STATUS Immobilien s.r.o. a podnájemcem LB Metall s.r.o. Součástí správního spisu je dále protokol o ústním jednání u Finančního úřadu v Plzni dne 18.1.2007 č.j. 10871/07/138935/14023, v kterém se jednatelka žalobce, Ludmila Baloghová, vyjadřovala ke sporným skutečnostem, týkajících se přijatých zdanitelných plnění ve zdaňovacím období 3. čtvrtletí 2006. Součástí správního spisu byl rovněž protokol o ústním jednání provedeném Finančním úřadem v Plzni, v sídle společnosti žalobce dne 27.3.2007 č.j. 99286/07/138935/14023. Předmětem provedeného místního šetření bylo ověření správnosti vykázání pořízeného zboží z jiného členského státu za 3. čtvrtletí 2006, převzetí některých účetních sestav a dalších důkazních prostředků od 1.7.2006 do 31.12.2006. Součástí správního spisu byl rovněž protokol o ústním jednání dne 16.5.2007 č.j. 190220/07/138935/14023, které proběhlo za účasti Ludmily Baloghové, jednatelky žalobce a jehož předmětem bylo seznámení daňového subjektu s výsledkem vytýkacího řízení k daňovému přiznání DPH za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí 2006. Daňový subjekt byl seznámen s důvody rozdílu oproti údajům uvedených plátcem v daňovém přiznání.

Součástí správního spisu je rovněž platební výměr Finančního úřadu v Plzni ze dne 25.5.2007 č.j. 199399/07/138512/2683, kterým žalobci byla vyměřena daň z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2006 ve výši odchylné od výše daně, kterou vypočetl daňový subjekt ve svém daňovém přiznání. Dne 25.6.2007 podal daňový subjekt proti uvedenému platebnímu výměru odvolání se žádostí o sdělení důvodu rozdílu vyměřené daně. Součástí spisu správního orgánu jsou další podklady, které shromáždil žalovaný jako odvolací orgán a které byly použité jako podklady pro vydání napadeného rozhodnutí. Tyto podklady zahrnují zejména: listiny s evidenci závazků daňového subjektu ke dni 30.9.2006 vůči dodavateli ZEMOSTAV s.r.o, odpověď dožádaného FÚ Brno I z 31.1. 2007, čj. 21220/07/288936/8564, odpověď dožádaného FÚ Praha z 1.3. 2007, čj.55249/07/008932/2611 se souborem listin předložených v rámci dožádání a odpověď FÚ v Kolíně z 1.3. 2007, čj. 25793/07/034933/3688 se souborem listin předložených v rámci dožádání, protokol o místním šetření sepsaný dožádaným Finančním úřadem v Hořovicích dne 27.2.2007, č.j. 6878/07/027930/3678, výzva daňovému subjektu vydaná Finančním úřadem v Plzni 2.4.2007 č.j. 126196/07/138935/1423, protokol sepsaný FÚ v Plzni ze dne 16.5.2007 č.j. 190220/07/138935/1423, sdělení dožádaného FÚ Brno I s přílohami ze dne 27.8.2007, čj. 234309/07/288913/6426, znalecký posudek Mgr. Niny Trojanové z oboru písmoznalectví, ze dne 19.9. 2007, poř.č. 182/2007, odpověď dožádaného FÚ v Kolíně ze dne 1.3. 2007, čj. 25793/07/034933/3688 s přílohami, odpověď dožádaného FÚ pro Prahu 8 ze dne 1.3. 2007, čj. 55249/07/008932/2611 s přílohami, odpověď na dožádání ze Slovinska ze dne 10.9.2007, zn. e Cz SI 20070425 0200700721-246/R a zn. e Cz SI 20070425 0200700721-247/R s přílohami, protokol Finančního úřadu v Plzni č.j. 330872/07/138935/1423 ze dne 4.12.2007.

Žalovaný napadeným rozhodnutím přezkoumal rozhodnutí správce daně prvého sutpně, rozhodnutí Finančního úřadu v Plzni změnil a místo původně vyměřené daně zpřidané hodnoty ve výši 14 223 302,- Kč a vlastní daňovou povinnost daňového subjektu zvýšil na částku 15 123 803,- Kč. Své rozhodnutí žalovaný odůvodnil následujícím způsobem.

V rámci vytýkacího řízení zahájeného správcem daně dne 20.11.2006 žalovaný hodnotil jednotlivé podnikatelské aktivity žalobce a kromě jiného vycházel ze smlouvy č. SKP TŘ/SON/2002 ze dne 22.5.2006 o podnájmu skladové haly v Hořovicích. Žalovaný vycházel z údajů sdělených Ludmilou Baloghovou, jednatelkou daňového subjektu, která při ústním jednání dne 18.1.2007 uváděla, že v hale v Hořovicích je skladován kovový odpad, že každé přejímce materiálu byla osobně přítomna a při této přejímce byl vždy fyzicky převzat materiál a dodací list. Z dokladů, které byly současně předloženy, správce daně zjistil, že faktury na dodávky kovového odpadu vystavila v rozhodující míře společnost ZEMOSTAV s.r.o. Brno. Z předložených dodacích listů vystavených údajným dodavatelem ZEMOSTAV s.r.o. bylo zjištěno, že neobsahují hmotnost přejímaného materiálnu, registrační značky vozidel, kterými byl materiál dopraven, neobsahují ani jména jejich řidičů, takže z těchto předložených dokladů se v průběhu vytýkacího řízení nepodařilo zjistit, kdo a odkud materiál přivezl. Jednatelka žalobce potvrdila, že nemá k dispozici vážní lístky k jednotlivým plněním, údajně přijatým od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Správce daně nepovažoval proto za prokázané, že kovový odpad byl dodán deklarovaným dodavatelem ZEMOSTAV s.r.o. a ani že byl dodán v množství uvedeném na fakturách. Z předložených důkazních prostředků nebylo zřejmé, kdo je skutečným dodavatelem kovového odpadu, jakými vozy, kdy byl přivezen a kdo materiál vyložil. Tvrzení jednatelky daňového subjektu při ústním jednání v tom směru, že byla osobně přítomna každé přejímce materiálu bylo v průběhu vytýkacího řízení jednoznačně zpochybněno v porovnáním termínu dodávek uvedených na dodacích listech s údaji v evidenci o provozu vozidel, neboť jízdy do skladové haly v Hořovicích korespondují s daty na dodacích listech pouze ve 12 ze 64 případů. Šetřením Finančního úřadu v Hořovicích bylo navíc zjištěno, že předmětná hala byla prázdná, nevykazovala žádné známky podnikání a nebyla zamčena. Správce daně dále zjistil, že přes velký obrat v desítkách milionů za předmětné zdaňovací období, měla probíhat úhrada faktur společnosti ZEMOSTAV s.r.o. výhradně v hotovosti. V této souvislosti bylo zjištěno, že faktury od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. byly hrazeny maximálně do výše 20%, zatímco 80% hodnoty faktur splatných v předmětném zdaňovacím období uhrazeno nebylo. Při ústním jednání dne 18.1.2007 daňový subjekt přeložil evidenci závazků ke dni 30.9.2006 vůči dodavateli ZEMOSTAV s.r.o. ve výši 1 551 425,- Kč. K tomuto dni však rozdíl mezi přijatými fakturami a jejich úhradami činil 48 252 037,- Kč, oproti částce 1 551 425,- Kč vykázané v účetnictví. Při ústním jednání dne 27.3.2007 předložil daňový subjekt evidenci závazků vůči dodavateli ZEMOSTAV s.r.o. ke stejnému dni ve výši 13 017 655,74 Kč. Tato skutečnost svědčí o tom, že účetnictví bylo v době provádění vytýkacího řízení dodatečně měněno, neboť nejen že nesouhlasila výše závazků na dvou předložených dokumentech ke stejnému datu o částku 11 464 230,- Kč, ale i druhá přeložená evidence závazků ve výši 13 017 655,74 Kč vykazovala hodnoty řádově o 10 miliony korun nižší, než je rozdíl mezi splatnými fakturami a jejich úhradami. V době, kdy správce daně šetřil správnost výše závazku ke dni 30.9.2006, daňový subjekt dne

6.12.2006 dodatečně předložil další pokladní doklady, které však byly zavedeny do účetnictví až dne 30.11.2006. Správce daně přitom zjistil z výtisku účetního deníku a pokladní knihy se stavem ke dni 1.12.2006, že za předmětné zdaňovací období 3. čtvrtletí 2006 tyto úhrady zde obsaženy nebyly. Dne 27.3.2007 správce daně opětovně vytiskl účetní deník žalobce a v tomto deníku již byly hotovostní úhrady zahrnuty k datům uvedených na dokladech, avšak výdajové pokladní doklady k nim připojené byly ve všech případech datovány ke dni 30.11.2006. Tyto listinné důkazní prostředky svědčí o tom, že když správce daně zjistil nesrovnalosti v hotovostních úhradách, daňový subjekt v časové tísni dodatečně vyhotovil další pokladní doklady k úhradám v hotovosti společnosti ZEMOSTAV s.r.o. V této souvislosti bylo správcem daně z účetnictví daňového subjektu zjištěno, že v předmětném období došlo s ohledem na prezentovaný objem dodávek ke kumulaci plateb, a to až na 23 hotovostních úhrad v jednom kalendářním dni, což vedlo k závažnému a mnohonásobnému překročení denního limitu 15 000 EUR stanoveného zák. č. 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti. Podle žalovaného z uvedených skutečností vyplývá, že s účetnictvím daňového subjektu bylo manipulováno.

Správce daně dožádáním u příslušného správce daně pro společnost ZEMOSTAV s.r.o., u Finančního úřadu Brno I (odpověď FÚ Brno I z 31.1. 2007, čj. 21220/07/288936/8564) zjistil, že společnost ZEMOSTAV s.r.o. je na adrese uvedené v obchodním rejstříku zcela nekontaktní, , pronajala si kancelář pouze na dobu jednoho roku, tuto kancelář nevyužívá, nemá zde uloženy žádné doklady ani nepřebírá poštu. Daň z předmětných faktur údajně vystavených pro společnost LB Metall
s.r.o.
odvedena
nebyla. Dále podle žalovaného v průběhu vytýkacího řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že přijaté

faktury, dodací listy a pokladní doklady byly podepsány oprávněnou osobou, neboť společnost LB Metall s.r.o. nikdy nejednala s jednatelem společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Jednáno bylo pouze s Madyarem Vasylem, který se prokazoval plnou mocí vystavenou tehdejším jednatelem společnosti ZEMOSTAV Miroslavem Zemanem dne 4.4.2005. Z výpisu z obchodního rejstříku však bylo zjištěno, že pan Zeman byl ve funkci jediného společníka i jednatele společnosti ZEMOSTAV s.r.o. pouze do 21.7.2006, přičemž rozhodující část dotčených dokladů pro LB Metall s.r.o. byla vystavena až po tomto datu. V průběhu vytýkacího řízení nebylo prokázáno, zda pan Madyar Vasyl byl právoplatně zmocněn k jednání za společnost ZEMOSTAV s.r.o., a to ani novým jednatelem a jediným společníkem Stanislavem Chystyukhinem, který byl v uvedených funkcích od 21.7.2006 do 27.2.2007. Dále šetřením provedeným správcem daně prostřednictvím dožádaných Finančních úřadů pro Prahu 8 a v Kolíně (odpověď FÚ Praha z 1.3. 2007, čj.55249/07/008932/2611 se souborem listin předložených v rámci dožádání a odpověď FÚ v Kolíně z 1.3. 2007, čj. 25793/07/034933/3688 se souborem listin předložených v rámci dožádání ) bylo zjištěno, že uskutečněná zdanitelná plnění vykázaná daňovým subjektem jsou shodná s evidencí zjištěnou u rozhodujících odběratelů TSR Czech Republic spol. s r.o., Praha 8 a EKO Logistic s.r.o., Týnec nad Labem. Žádný z dožádaných správců daně nezpochybnil uskutečnění zdanitelných plnění u dodávek od daňového subjektu a k jednotlivým dodávkám kovového odpadu zajistil příslušné vážní lístky a zjistil úhrady provedené na bankovní účet. Z výsledku dožádání u Finančního úřadu v Hořovicích (protokol o místním šetření sepsaný dožádaným Finančním úřadem v Hořovicích dne 27.2.2007, č.j. 6878/07/027930/3678) bylo z výpovědi Radka Škváry, jednatele společnosti Radek Škvára s.r.o., zjištěno, že jmenovaný zajišťoval manipulaci s kovovým odpadem v pronajatém skladu v Hořovicích a svým nákladním vozidlem zajišťoval vněkterých případech dopravu tohoto odpadu k odběrateli EKO Logistic s.r.o. Z těchto skutečností vyplynulo, že daňový subjekt nepochybně nějakou ekonomickou činnost v rámci velkoobchodu s kovovým odpadem vykonával. K této otázce se vyjádřila jednatelka žalobce Ludmila Baloghová, která při ústním jednání dne 18.1.2007 vypověděla k otázce náhrady nákladů za dopravu a k otázce manipulace s kovovým odpadem, které neodpovídaly fakturovaným objemům, že ve většině případů přivezl materiál do skladu v Hořovicích dodavatel a vlastními prostředky ho složil, přičemž odběratel si přijížděl pro materiál do Hořovic a opět vlastními prostředky si materiál naložil. Toto tvrzení jednatelky žalobce bylo v průběhu vytýkacího řízení vyvráceno při provedeném místním šetření u rozhodujících odběratelů daňového subjektu, tedy u společností TSR Czech Republic s.r.o. a EKO Logistics s.r.o., kteří uvedli, že zboží bylo dodáno až do jejich areálů na náklady LB Metall s.r.o. a současně vyloučili přítomnost jednatelky daňového subjektu Ludmily Baloghové u každé dodávky.

Správce daně v průběhu vytýkacího řízení a následně žalovaný v průběhu odvolacího řízení, zjistili listinné důkazní prostředky, a to faktury, přepravní listy, smlouvy o postoupení pohledávek za daňovým subjektem ze kterých vyplynulo, že daňový subjekt pořizoval zboží ze Slovinska, Rakouska, Německa, které nezahrnoval do svého účetnictví a místo toho toto zboží deklaroval jako dodávky od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Hodnota faktur údajně vystavených společností ZEMOSTAV s.r.o. se evidentně překrývala s hodnotou dodávek, u kterých bylo zjištěno, že pocházejí z jiných členských států EU. Na základě uvedených skutečností byl daňový subjekt opětovně vyzván, aby jednoznačným způsobem prokázal, že zboží uvedené na předmětných fakturách bylo skutečně dodáno společností ZEMOSTAV s.r.o. (výzva vydaná Finančním úřadem v Plzni 2.4.2007 č.j. 126196/07/138935/1423). Daňový subjekt ve stanovené lhůtě na tuto výzvu nereagoval a proto Finanční úřad v Plzni daňovému subjektu dopisem z 3.5.2007 oznámil, že vytýkací řízení bude ukončeno. Výsledky vytýkacího řízení byly s daňovým subjektem projednány (protokol ze dne 16.5.2007 č.j. 190220/07/138935/1423) a současně byl daňový subjekt dotázán, zda může doložit další důkazní prostředky. Daňový subjekt do protokolu uvedl, že žádné další důkazní prostředky nemá. Vytýkací řízení bylo ukončeno a správce daně vydal předmětný platební výměr ze dne 25.5.2007 č.j. 199399/07/138512/2683 ve kterém údaje na řádku č. 310 daňového přiznání byly sníženy o hodnotu faktur údajně vystavených dodavatelem ZEMOSTAV s.r.o., přičemž v průběhu vytýkacího řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly údaje na řádku č. 210 daňového přiznání. Po uskutečnění zdanitelných plnění smístem plnění v tuzemsku s daní na výstupu a proto tyto údaje byly ponechány beze změny.

Dne 26.6.2007 proti uvedenému platebnímu výměru podal daňový subjekt odvolání a současně požádal o sdělení důvodů odchylně stanovené výše daně v napadeném rozhodnutí od výše, kterou vypočetl daňový subjekt ve svém daňovém přiznání. Na tuto žádost reagoval správce daně dopisem ze dne 23.7.2007 č.j. 243722/07/138512/2683, kterým daňovému subjektu sdělil důvody rozdílu a uvedl zde stejné důvody, které byly sděleny daňovému subjektu při projednání výsledku vytýkacího řízení.

V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že vycházel zust. § 31 odst. 9 d.ř. a z ust. § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb. o DPH. Na podkladě těchto zákonných ustanovení se vypořádal s jednotlivými výtkami, které uváděl daňový subjekt v odvolání proti platebnímu výměru správce daně prvého stupně. Žalovaný především popřel, že by žalobce jako daňový subjekt v průběhu vytýkacího řízení předložil správci daně veškeré požadované podklady. Na výzvu správce daně z 2.4.2007, kterým byl vyzván, aby jednoznačným způsobem prokázal, že zdanitelná plnění skutečně přijal od dodavatele ZEMOSTAV s.r.o. daňový subjekt nijak nereagoval. Z průběhu vytýkacího řízení a v průběhu řízení odvolacího přitom nebyly zjištěny žádné skutečnosti nebo přeloženy listiny, z nichž by bylo zřejmé, že zdanitelná plnění od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. byla skutečně realizována. V rámci odvolacího řízení správce daně provedl další doplňující šetření, která měla směřovat k ověření, že přijatá plnění uvedená na předmětných fakturách byla skutečně přijatá od dodavatele ZEMOSTAV s.r.o. V této souvislosti žalovaný zdůraznil, že součástí prokázání přijetí zdanitelných plnění od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. v obecné právní rovině je i skutečnost, že příslušné doklady, a to smlouvy, faktury, příjmové pokladní doklady o předání hotovosti, které daňový subjekt navrhoval jako důkazní prostředky ve svém odvolání, byly vystaveny a podepsány osobou oprávněnou jednat za společnost ZEMOSTAV s.r.o.. V průběhu vytýkacího řízení bylo zjištěno, že rámcová smlouva na dodávky kovového odpadu, přijaté faktury, dodací listy a pokladní doklady od společnosti ZEMOSTAV s.r.o., jsou podepsány panem Madyarem Vasylem, který se prokazoval generální plnou mocí vystavenou údajně 4.4.2005 tehdejším jednatelem společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Miroslavem Zemanem. Miroslav Zeman byl však ve funkci jediného společníka a jednatelem této společnosti pouze do 21.7.2006, zatímco rozhodující část předmětných dokladů ze kterých si daňový subjekt uplatnil odpočet daně byla vystavena až po tomto datu. Jelikož všichni dosavadní jednatelé společnosti ZEMOSTAV s.r.o. byli dlouhodobě nekontaktní, nepodařilo se správci daně v průběhu vytýkacího řízení ověřit, zda byla plná moc pro Madyara Vasyla akceptována i novými jednateli společnosti panem Chystyukhinem a následně i panem Plopem. Jednatelka daňového subjektu při místním jednání dne 18.1.2007 uváděla, že jedná s Madyarem Vasylem, který zastupoval společnost ZEMOSTAV s.r.o. na základě notářky ověřené generální plné moci, kterou předložila jako důkazní prostředek. Správce daně provedl v rámci odvolacího řízení doplňující šetření, ze kterého vyplynuly nové skutečnosti. Bylo zjištěno, že uvedená generální plná moc, na níž je ověřovací razítko notářky JUDr. Aleny Procházkové, není zaznamená v ověřovací knize podpisů a dle vyjádření notářky se u ověřovací doložky a kulatého razítka jedná o padělek. V této souvislosti byly od Finančního úřadu Brno I. zapůjčeny dokumenty daňového spisu s podpisy jednatele společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Miroslava Zemana ( sdělení FÚ Brno I s přílohami ze dne 27.8.2007, čj. 234309/07/288913/6426) a z obchodního rejstříku byl získán jeho digitalizovaný podpis. Již na první pohled je zřejmé, že pan Zeman generální plnou moc nepodepsal, naopak podpis pana Zemana na generální plné moci je nápadně podobný podpisu Madyara Vasyla na fakturách, smlouvách a pokladních dokladech. Proto správce daně rozhodl o přibrání soudního znalce z oboru písmoznalectví Mgr. Trojanové, přičemž z jejího znaleckého posudku ( znalecký posudek Mgr. Niny Trojanové z oboru písmoznalectví, ze dne 19.9. 2007, poř.č. 182/2007) jednoznačně vyplynulo, že generální plná moc není podepsána jednatelem společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Miroslavem Zemanem a že jako padělatel jeho podpisu přichází v úvahu právě Madyar Vasyl. Dále bylo v rámci znaleckého posudku zjištěno, že dodací listy u faktur a doklady o úhradách v hotovosti jsou tzv. technické padělky tzn. vyhotovené za pomoci předkreslení, pomocí průpisu. Z uvedeného vyplývá, že daňový subjekt jednal s osobou, která za společnost ZEMOSTAV s.r.o. nebyla oprávněná jednat, podepisovat smlouvy ani vystavovat daňové a pokladní doklady.

Žalovaný se vypořádal s dalšími námitkami žalobce jako odvolatele, který tvrdil, že správce daně bezdůvodně nepřihlédl k jeho vyjádřením podaným v rámci vytýkacího řízení, že nesprávně zjistil skutkový stav věci, zejména okolnosti přejímání předmětného zboží odvolatelem, okolností skladování a dalšího nakládání s tímto zbožím. K těmto námitkám žalovaný uvedl, že v průběhu odvolacího řízení provedl další šetření, ze kterých kromě rozporů již uvedených, vyplynuly ještě další zásadní rozpory mezi tvrzeními daňového subjektu v průběhu vytýkacího řízení a následně zjištěnými skutečnostmi.

V další části svého rozhodnutí žalovaný konstatoval, že při ústním jednání dne 18.1.2007 žalobce prostřednictvím své jednatelky uváděl, že kovový odpad si ve skladu v Hořovicích sami vykládali dodavatelé a nakládali odběratelé, kteří odpad sami odváželi. Konfrontací s provedeným šetřením dožádaných Finančních úřadů v Kolíně ( odpověď dožádaného FÚ v Kolíně ze dne 1.3. 2007, čj. 25793/07/034933/3688 s přílohami) a pro Prahu 8 (odpověď dožádaného FÚ pro Prahu 8 ze dne 1.3. 2007, čj. 55249/07/008932/2611 s přílohami) u rozhodujících odběratelů EKO Logistics s.r.o. a TSR Czech Republic s.r.o. bylo zjištěno, že kovový odpad těmto odběratelů dodává společnost LB Metall s.r.o. až do jejich provozoven, přičemž ale v účetnictví má daňový subjekt pouze jednu fakturu za dopravní služby a sám nevlastní žádná nákladní vozidla. Z uvedeného vyplývá, že vyjádření o manipulaci a nakládání s kovovým odpadem poskytnutá daňovým subjektem v průběhu vytýkacího řízení byla zavádějící a neodpovídala skutečnému stavu. Další rozpor mezi tvrzením daňového subjektu a zjištěnými skutečnostmi, žalovaný spatřoval ve skutečnosti, že daňový subjekt při ústním jednání dne 27.3.2007 uvedl, že ve zdaňovacím období 3. čtvrtletí 2006 pořídil z jiných členských států EU zboží pouze v hodnotě 80 692,- Kč. Oproti tomu správce daně zjistil, že dodavatelé z jiných členských států EU ve svých souhrnných hlášeních vykázali na společnost LB Metall s.r.o. dodání zboží celkem v částce 4 480 178,- Kč. K dodávkám od společnosti COMPAG Rohstoffaufbereitung GmbH a od společnosti MELTAL d.o.o. daňový subjekt do protokolu prohlásil, že v předmětném zdaňovacím období od těchto společností nepořídil žádné zboží a k dodávkám od společnosti INTEREUROPA d.d. se v protokolu vyjádřil, že s touto firmou nikdy neobchodoval. Z dalšího šetření však vyplynuly zcela jiné skutečnosti. Bylo zjištěno, že dne 14.9.2006 vystavila společnost MELTAL d.o.o. pro společnost LB Metal s.r.o. fakturu č. 1106 za dodávku měděného odpadu o celkové hmotnosti 20210 kg za částku 43 332,26 EUR. Přeprava k této faktuře byla provedena vozidlem reg.zn. LJ-1KA podle přepravního listu CMR č. 0000679. Dodavatelem přepravních služeb byla firma AVTOPREVOZNÍŠTVO Finec Borut, s.p., která vystavila za tyto služby fakturu č. 0693-06 na skutečného dodavatele MELTAL d.o.o. Správce daně tak získal důkazní prostředek, a to uvedenou fakturu a přepravní list, na kterých je jako příjemce kovového odpadu uvedena společnost LB Metall s.r.o. a dále jako důkazní prostředek správce daně získal stav skladových zásob ke dni 30.9.2006, kde je tato dodávka evidována na skladě. Z těchto skutečností vyplývá, že daňový subjekt dodávku kovového odpadu uvedeného na faktuře č. 1106 popřel, neuvedl do svého účetnictví, nepřiznal z ní daň z přidané hodnoty při pořízení z jiného členského státu EU. Dále bylo zjištěno, že přeprava stejným vozidlem a přepravcem byla provedena i ve dnech 21.7.2006, jak vyplývá z přejímacího dokladu č. 11140831 u faktury vydané pod č. vf 0022 a dne 10.8.2006, jak dokládá vážní lístek č. 4/1877 u faktury vydané pod č. vf 0028. Další zjištění doložila, že 8.9.2006 vystavila společnost MELTAL d.o.o. pro společnost LB Metall s.r.o. fakturu č. 1182 za dodávku měděného odpadu o celkové hmotnosti 22 320 kg na částku 47 940 EUR. Vážní lístek od této dodávky byl přiložen u vydané faktury č. vf 0050. Přeprava k této faktuře byla provedena vozidlem reg.zn. LJ 88 1V podle přepravního listu CMR č. 4817875. Dodavatelem přepravních služeb byla firma AVTOPREVOZNIŠTVO Finec Borut, s.p., která vystavila za tyto služby fakturu č. 0859-06 na skutečného dodavatele MELTAL d.o.o. Správce daně měl k dispozici jako důkazní prostředky uvedenou fakturu a přepravní list, na kterých je jako příjemce kovového odpadu uvedená společnost LB Metall s.r.o. Z uvedeného rovněž vyplývá, že daňový subjekt dodávku kovového odpadu uvedenou na faktuře č. 1106 popřel, neuvedl do svého účetnictví a nepřiznal z ní daň z přidané hodnoty při pořízení z jiného členského státu z EU. Kromě těchto důkazních prostředků měl správce daně k dispozici smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 2.11.2006 za společnost LB Metall s.r.o. zajištěných u společnosti MELTAL d.o.o., které nasvědčují tomu, že tyto pohledávky skutečně existovaly a tudíž, že byly realizovány i výše uvedené dodávky kovového odpadu od společnosti MELTAL d.o.o., které daňový subjekt neuvedl do daňového přiznání. K tvrzení žalobce, že se společností INTEREUROPA d.d. nikdy neobchodoval, ani ji nezná, bylo zjištěno, že tato společnost vystupovala v případě dodávek zboží pro společnost LB Metall s.r.o. jako zasílatel zboží ze Slovinska do ČR a zároveň jako deklarant při dovozu tohoto zboží společností LB Metall s.r.o. do EU. Zboží bylo propouštěno na území Slovinska. V průběhu odvolacího řízení bylo dále zjištěno, že na základě dohody sjednané dne 7.7.2006 v Plzni, žalobce jako daňový subjekt pověřil společnost INTEREUROPA d.d. vyřízením celních formalit na území Slovinska a povinností uvést následné dodání zboží do ČR s ovuhrnném hlášení. K tomu bylo zjištěno, že společnost M.T.L. d.o.o., která podle zajištěných JSD byla vývozcem z Chorvatska, vystavila pro společnost LB Metall s.r.o.faktury za dodávku kovového odpadu č. 07-002 ze dne 3.7.2006 na částku 12 319 EUR (12 695 kg), dále č. 07-0003 ze dne 3.7.2006 na částku 16 521 EUR (17 640 kg), č. 08-0004 ze dne 24.8.2006 na částku 24 110 EUR (16 910 kg) a společnost MILKUS d.o.o., která byla vývozcem zboží z Bosny a Hercegoviny vystavila společnost LB Metall s.r.o. fakturu na dodávku kovového odpadu č. 4-085/06 ze dne 2.8.2006 na částku 22 814 EUR (20 740 kg). K těmto obchodním operacím správce daně zajistil listinné důkazní prostředky, kterými jsou uvedené faktury JSD, na kterých je daňový subjekt uveden jako příjemce zboží a mezinárodní přepravní listy č. 0014579, 0014581, 0018740 a 103184 opatřené razítkem společnosti LB Metall s.r.o. a podpisem jednatele této společnosti, dle kterých přepravu zboží od společnosti M.T.L. d.o.o. zajistila firma AVTOPREVOZNIŠTVO Josip Majnič Podturen a od společnosti MILKUS d.o.o. firma Srečko Javorina. Z uvedených skutečností rovněž vyplývá, že daňový subjekt dodávku kovového odpadu uvedenou na fakturách č. 07-002, 07-0003, 08-0004 a 4-085/06 popřel, neuvedl do svého účetnictví a nepřiznal z ní daň z přidané hodnoty při pořízení z jiného členského státu EU.

Při přepočtu celkového objemu dodaného kovového odpadu, tj. zboží v hodnotě 80 692,- Kč bylo přiznáno jako pořízení z jiného členského státu, ostatní bylo deklarováno jako dodávky od společnosti ZEMOSTAV s.r.o., vyplývá, že zboží uvedené na výše uváděných fakturách od společností MELTAL d.o.o., M.T.L. d.o.o. a MILKUS d.o.o. se objemově překrývá se zbožím uvedeným na fakturách od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Tyto dodávky daňový subjekt nepřiznal jako pořízení zboží z jiného členského státu, a to ani v následujících zdaňovacích obdobích. Tvrzení žalobce v jeho odvolání, že bezdůvodně nepřihlédl k vyjádřením odvolatele v rámci vytýkacího řízení, je v tomto případě zcela bezpředmětné neboť jak vyplývá z výše uvedených skutečností, v jeho vyjádření v protokolu č.j. 99286/07/138935/1423, týkající se pořízení zboží z jiných členských států EU, bylo v zásadním v rozporu se skutečným stavem. K uvedeným obchodním operacím získal správce daně listinné důkazní prostředky, které představují konkrétně zjištěné faktury a mezinárodní přepravní listy, dodací listy a doklady za uskutečněnou přepravu, včetně smlouvy o postoupení pohledávky, a to ve vazbě ke všem výše citovaným fakturám. ( Odpověď na dožádání ze Slovinska ze dne 10.9.2007, zn. e Cz SI 20070425 0200700721-246/R a zn. e Cz SI 20070425 0200700721-247/R s přílohami)

Se skutečnostmi, které byly zjištěny v rámci odvolacího řízení, byl daňový subjekt seznámen dne 4.12.2007, jak vyplývá z protokolu Finančního úřadu v Plzni č.j. 330872/07/138935/1423. Daňový subjekt se seznámil i s výsledkem dožádání ze Slovinska, včetně dokladů, které tvořily přílohy k podanému dožádání. Daňový subjekt byl seznámen se závěrem, že na základě uvedených dožádání ze Slovinska bylo prokazatelně zjištěno pořízení zboží z jiného členského státu EU v celkové částce 4 739 478,- Kč na základě výše uváděných faktur, což bylo označeno za důvod pro zvýšení daně z přidané hodnoty o částku 900 501,- Kč ze základu daně 4 739 478,- Kč. Dne 7.2.2008 daňový subjekt správci daně i odvolacímu orgánu podal vyjádření k výsledku šetření, které bylo posouzeno jako doplnění odvolání. V tomto doplnění odvolání se daňový subjekt k výsledku dožádání ze Slovinska nevyjádřil, proti navrženému zvýšení vyměřené daně nic nenamíta l.

V další části daňového řízení správce daně u faktury ze dne 29.8.2006 č. vf 0039 vystavené pro odběratele TSR Czech Rebublic s.r.o. na dodávku 20 040 kg měděného drátu v celkové hodnotě 3 827 539,80 Kč zjistil a svědeckou výpovědí řidiče Tomáše Lipiny pořízenou u Finančního úřadu Ostrava 1, za přítomnosti daňového subjektu potvrdil, že zboží fakturované touto fakturou bylo dovezeno vozidlem reg.zn. 2P7 5476 z Grossendorfu v Rakousku, kde společnost LB Metall s.r.o. běžně pořizovala zboží od dodavatele Andrelic Novica, Grossendorf 9 na základě zajištěných faktur přijatých č. pf 0351, pf 0352, pf 0353. Správce daně měl k dispozici jako důkazní prostředky objednávku této přepravy s razítkem společnosti LB Metall s.r.o. a podpisem jednatelky této společnosti Ludmily Baloghové, dále měl k dispozici fakturu za přepravu č. 0062601255 vystavenou pro společnost LB Metall s.r.o. dodavatelem přepravy společností VAPAS a.s. na částku 20 230,- Kč a dále měl k dispozici mezinárodní přepravní list č. 0762533 a bankovní výpis, na kterém je evidována úhrada faktury č. 0062601255. Z těchto skutečností vyplývá, že daňový subjekt tento kovový odpad nenakoupil od společnosti ZEMOSTAV s.r.o., jak deklaroval, ale tento odpad byl přivezen z jiné země EU. Dne 31.8.2006 byla vystavena faktura č. vf 0041 pro odběratele TSR Czech Republic s.r.o. na dodávku kovového odpadu v celkové hodnotě 2 524 989,60 Kč a v této souvislosti bylo zjištěno a listinnými důkazními prostředky prokázáno, že zboží bylo ve dnech 30.8.2006 a 31.8.2006 přivezeno vozidlem reg.zn. 3U6 0607, jehož provozovatelem je společnost ZDEMAR Ústí nad Labem, a to z Lingenu z Německa pro dodavatele DEPPE GmbH, Schiller str. 25, 49811 Linden. Správce daně měl k dispozici jako důkazní prostředky mezinárodní přepravní list č. 1254049 opatřený razítkem společnosti LB Metall s.r.o. a podpisem jednatele této společnosti paní Baloghové a dále vážní lístek z vážení u německého dodavatele opatřený razítkem a podpisem jednatelky LB Metall s.r.o. Z této skutečnosti vyplývá, že daňový subjekt tento kovový odpad nenakoupil od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. jak deklaroval, ale od společnosti DEPPE GmbH.

V rámci odvolacího řízení bylo provedeno správcem daně další šetření, ze kterého bylo zjištěno, že společnost LB Metall s.r.o. vystavila pro odběratele TSR Czech Republic s.r.o. fakturu č. vf 0023 na dodávku kovového odpadu na celkovou částku 1 407 960,40 Kč na základě vážních lístků č. 415231 a č. 415170 ze dne 26.7.2006, které však byly vystaveny na dodavatele Aleše Hájka a nikoliv na LB Metall s.r.o. Oprava na společnost LB Metall s.r.o. na těchto vážních lístcích byla provedena pouze tužkou a nebyla autorizována. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že při nákupu tohoto kovového odpadu se jednalo o dodávku od společnosti M.T.L. d.o.o. fakturovaného daňovému subjektu uváděnou fakturou č. 07-0003 z 23.7.2006. Správce daně kromě této faktury měl k dispozici přepravní list č. 0014581 opatřený razítkem společnosti LB Metall s.r.o. a podpisem jednatelky této společnosti. Dne 27.3.2007 předložil daňový subjekt při místním šetření fakturu č. 20060521 od společnosti LUCKY d.o.o. na částku 2 865 EUR tedy 80 692,- Kč. Tím bylo prokázáno, že tato společnost byla jeho dodavatelem, přičemž zboží uvedené na faktuře bylo dopraveno ze Slovinska vozidlem reg.zn. MB 3434 Z. U faktur vydaných pod č. vf 0034 a vf 0059 byly zjištěny i vážní lístky ze kterých vyplývá, že zboží na nich uvedené bylo přivezeno stejným vozidlem ze Slovinska, tedy nikoliv od deklarovaného dodavatele ZEMOSTAV s.r.o. Dále bylo

zjištěno, že na společnost ZEMOSTAV s.r.o. nebyly ze Slovinska ani z jiného členského státu EU registrovány žádné dodávky zboží a ani v evidenci celní správy nebyly zjištěny žádný JSD o případném dovozu zboží ze třetí země.

Provedeným šetřením bylo dále zjištěno, že daňový subjekt na základě vážního lístku č. 4/1875 vystavil fakturu č. vf 0027 pro odběratele EKO Logistics s.r.o. za dodávku 23 380 kg mědi Cu rafinace na celkovou částku 2 731 730,69 Kč. Na tomto vážním lístku bylo uvedeno vozidlo reg.zn. 3B5 9207, datum vážení 10.8.2008, čas vážení 9:38:52 hod. Odběratel EKO Logistic s.r.o. do protokolu ze dne 15.2.2007 č.j. 18367/07/034932/3688 uvedl, že přeprava se uskutečňovala na náklady společnosti LB Metall s.r.o. Správce daně měl jako důkazní prostředky k dispozici prohlášení dopravce, denní záznam o výkonu vozidla a tachografový kotouč, ze kterého vyplývá, že vozidlo s reg.zn. 3B5 9207 v uvedený den a hodinu převáželo zemědělské produkty pro jiného odběratele. Při přepočtu celkového objemu dodaného kovového odpadu vyplývá, že také zboží uvedené na výše zmíněných fakturách vydaných pod č. vf 0039, vf 0041, vf 0023, vf 0034, vf 0059 a vf 0027, se objemově překrývá se zbožím uvedeným na fakturách údajně vystavených společností ZEMOSTAV s.r.o.

Na základě odvolací výtky žalobce, že správce daně nesprávně zjistil skutkový stav věci, zejména okolnosti přejímání skladovaného zboží odvolatelem, daňovým subjektem, okolnosti jeho skladování a dalšího nakládání s tímto zbožím, správce daně v rámci odvolacího řízení provedl další šetření spočívající v rozboru vážních lístků, dopravních prostředků na nich uvedených, které přivezly kovový odpad k odběratelům a zjistil tak původ zboží k jednotlivým vydaným fakturám. Z tohoto šetření vyplynulo, že na vážních lístcích zjištěných u jednotlivých faktur, kdykov ový odpad odběratelům dovezla vozidla s tuzemskými registračními značkami, bylo zboží v hodnotě 5 338 260,- Kč dopraveno ze zahraničí, přičemž z přepravních dokladů bylo prokázáno, že se jedná o dodávky pro daňový subjekt a nikoliv pro daňovým subjektem deklarovanou společnost ZEMOSTAV s.r.o. Zboží v hodnotě 54 460 463,- Kč dovezla vozidla se zahraničními registračními značkami, převážně evidována ve Slovinsku, podobně jako u daňovým subjektem přiznaného pořízení zboží z jiného členského státu EU na základě zjištěných faktur od jeho obchodních partnerů – společností MELTAL d.o.o., LUCKY d.o.o., MILKUS d.o.o., M.T.L. d.o.o. Toto zboží v uvedené hodnotě 54 460 463,- Kč se však objemově překrývá s hodnotou zboží deklarovaného od údajného dodavatele ZEMOSTAV s.r.o., přičemž bylo zjištěno a prokázáno, že žádná z těchto společností nevykázala ve svých souhrnných hlášeních žádné dodání zboží společnosti ZEMOSTAV s.r.o. ani nebyla evidována žádná JSD o jeho případném dovozu ze třetí země. Společnost ZEMOSTAV s.r.o. nebyla ani uvedená na žádných zajištěných přepravních dokladech, na objednávkách přepravy ani na přepravních listech a ani v této společnosti nebyla žádná přeprava fakturována.

Daňový subjekt ve svém odvolání opakovaně navrhoval jako rozhodující důkazní prostředky daňové doklady a dodací listy. Podle žalovaného předložené daňové doklady a dodací listy však nelze hodnotit jako důkazy prokazující přijetí zdanitelných plnění, neboť v daňovém řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, či předloženy listinné důkazy, z nichž by bylo zřejmé, že se zdanitelná plnění od společnosti ZEMOSTAV skutečně realizovala. Správce daně a ani odvolací orgán, nepovažoval za prokázané, že zdanitelná plnění uvedená na předmětných fakturách byla přijatá právě od společnosti ZEMOSTAV s.r.o., ani že byla realizována v rozsahu uvedeném na těchto fakturách. Zejména proto, že smlouvy, daňové a pokladní doklady a dodací listy, byly totiž vystaveny osobou, která nebyla oprávněná jednat za deklarovaného dodavatele ZEMOSTAV s.r.o. a také proto, že podpisy na předložené plné moci, dodacích listech a pokladních dokladech byly padělky a samotné dodací listy rovněž byly padělky, jak výše uváděno. Z těchto skutečností vyplynulo, že daňovým subjektem navrhované důkazní prostředky označené soudním znalcem za padělky nebylo možno osvědčit jako důkazy v daňovém řízení. Zůstalo nepopíratelným faktem, že Madyar Vasyl nebyl vůbec oprávněn za společnost ZEMOSTAV s.r.o. jednat, podepisovat smlouvy a vystavovat daňové a pokladní doklady, neboť k tomu nebyl statutárním orgánem této společnosti právoplatně zmocněn a tím veškeré jím provedené úkony jménem společnosti ZEMOSTAV s.r.o. jsou právně neúčinné.

Podle žalovaného v průběhu vytýkacího řízení byly zjištěny i další nestandardní postupy a skutečnosti, které svědčí o tom, že skutečný stav byl odlišný od stavu daňovým subjektem deklarovaného, např. bylo zjištěno, že daňový subjekt nakoupil u společnosti HORNBACH-Baumarkt CS s.r.o. nové trubky v hodnotě 724 220,- Kč (faktura přijatá č. 15 a 16) a následující den byly prodány do kovošrotu společnosti TSR Czech Republic s.r.o. za částku 1 232 507,-Kč (faktura vydaná č. 0002). Rozdíl v ceně byl u daňového subjektu pokryt fakturami od společnosti ZEMOSTAV s.r.o., takže z tohoto obchodního případu byla odvedena minimální DPH. Za nestandardní byl zjištěn i vztah daňového subjektu k obchodní společnosti XENI Bau GmbH., která nefiguruje ani na jeho vydaných ani přijatých fakturách, přitom tato společnost hradí faktury za dopravu kovového odpadu z Rakouska do České republiky a v účtovaném rozvrhu daňového subjektu je zřízen účet č. 378.2, na kterém je evidována pohledávka za společnost XENI Bau GmbH. ve výši 3 144 791,-Kč. Z těchto skutečností také vyplývá, že správce daně na základě jejich zjištění nebo tvrzení daňového subjektu učiněná v průběhu vytýkacího řízení akceptovat, neboť tato tvrzení se významně lišila od skutečného stavu, který byl správcem daně objektivně zjištěn.

Se všemi uvedenými skutečnostmi, které správce daně zjistil při šetřeních provedených v rámci odvolacího řízení, byl daňový subjekt seznámen písemně dopisem ze dne 7.11.2007 a následně při ústním jednání dne 4.12.2007 ( Protokol o ústním jednání u FÚ v Plzni dne 4.12. 2007, čj. 330872/07/138935/1423). Při tomto ústním jednání bylo daňovému subjektu umožněno nahlédnout do daňového spisu, seznámit se s jednotlivými důkazy a vyjádřit se k jednotlivým zjištěním správce daně. Daňový subjekt se v uvedeném protokolu ke zjištěným skutečnostem nevyjádřil a sdělil, že se vyjádří do 30 dnů. Dne 7.2.2008 zaslal daňový subjekt správci daně i odvolacímu orgánu vyjádření k výsledku šetření, které bylo posouzeno jako doplnění odvolání.

Žalovaný se v další části svého rozhodnutí vypořádal s dalšími námitkami daňového subjektu, které byly předloženy daňovým subjektem jako vyjádření k dalším výsledkům šetření a které byly žalovaným posouzeny jako doplnění odvolání proti platebnímu výměru správce daně. Žalovaný se vyjadřoval k námitce daňového subjektu, že mu nebyla uznána daň na vstupu ze všech obchodů se společností ZEMOSTAV s.r.o. bez toho, aby správce daně jakýmkoliv způsobem zpochybnil také

daň na výstupu a dodání zboží konečným odběratelům. S tímto postupem daňový subjekt nesouhlasil. Žalovaný k této námitce uváděl, že vycházel ze skutečnosti, že u odběratelů byli prostřednictvím dožádaných Finančních úřadu v Kolíně a pro Prahu 8 zjištěny důkazní prostředky o tom, že jim kovový odpad byl skutečně dodán, jak vyplynulo z vážních lístků, evidence průjezdu vozidel do objektu, přepravních dokladů a úhrad prostřednictvím bankovních účtů. Oproti tomu u dodávek od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. neexistovaly žádné důkazní prostředky, které by bylo možno osvědčit za důkaz, že zdanitelná plnění byla od tohoto dodavatele přijata. Daňový subjekt nepředložil k nakoupenému kovovému odpadu žádné vážní lístky, neevidoval registrační značky vozidel, která měla kovový odpad přivézt do jeho objektu, dodací listy byly vystaveny bez uvedené hmotnosti dodávek a použitých dopravních prostředků. Provedeným rozborem vážních lístků zajištěných u odběratelů daňového subjektu a následným šetřením provedeným u dopravců předmětného zboží bylo zjištěno, že rozhodující část dodávek pochází z jiných členských států EU, a to ve většině případů od společností, které byly prokazatelně přímými obchodními partnery daňového subjektu. Navíc pokladní doklady o úhradách v hotovosti vystavené na částku dosahující až 295 000 EUR za kalendářní den, byly stejně jako dodací listy označeny znaleckým posudkem za padělky. Daňový subjekt dále namítal, že obchodoval se společností ZEMOSTAV s.r.o. poměrně dlouhou dobu, když po celou dobu byla tato společnost zastupována na základě plné moci Madyarem Vasylem, který předložil jednatelce daňového subjektu plnou moc s úředně ověřeným podpisem a svoji totožnost prokázal cestovním pasem. Proto daňový subjekt podle jeho tvrzení neměl důvod pochybovat o pravosti plné moci tím spíše, že spolupráce se společností ZEMOSTAV s.r.o. fungovala velmi dobře a že se jednalo o velmi dobrý falzifikát, neboť jeho pravost byla zpochybněna až na základě znaleckého posudku. Daňový subjekt uváděl, že se o falešné plné moci dozvěděl až v listopadu 2007 od správce daně a hned poté co byla ze stany finančního úřadu společnost ZEMOSTAV s.r.o. poprvé zpochybněna, přerušil s ní veškeré obchodní styky, avšak do té doby byl v dobré víře. K této námitce žalovaný uváděl, že k dobrovolnému ukončení spolupráce daňového subjektu se společností ZEMOSTAV s.r.o., byl daňový subjekt na problematičnost této společnosti upozorněn správcem daně již únoru 2007, ale obchodní spolupráce podle přiložených dokladů pokračovala i nadále, kdy již společnost ZEMOSTAV s.r.o. měla zrušenou registraci k DPH. Žalovaný dále uváděl, že padělání podpisu na předložené plné moci bylo provedeno tak, že bylo na první pohled zřejmé, že podpis Miroslava Zemana na generální plné moci je prakticky totožný s podpisem Madyara Vasyla na rámcové kupní smlouvě a s jeho podpisy na fakturách. Soudního znalce správce daně ustanovil z důvodu, aby podezření správce daně o padělání podpisu bylo podepřeno právně akceptovatelným důkazním prostředkem. Tvrzení, že daňový subjekt jednal v dobré víře, je v rozporu se závěry znaleckého posudku, ze kterého vyplývá, že u podpisů na dodacích listech je kontura písma lemována překreslením pomocí průpisu, což je na první pohled důkaz technického padělání podpisu. Stejně tak i na pokladních dokladech k platbám faktur v hotovosti byly nalezeny znaky nespontánnosti a psací pohyb nebyl plynulý, takže jinými odpovídajícími podpisy Madyara Vasyla jsou jeho podpisy na předmětných fakturách.

Daňový subjekt v další námitce tvrdil, že nebyl schopen rozpoznat nekalé úmysly společnosti ZEMOSTAV s.r.o. a ani to po něm nemohlo být spravedlivě vyžadováno, neboť učinil všechny kroky k ověření pravosti plné moci Madyara Vasyla, které jsou v obchodní praxi běžné a šel ještě nad rámec těchto zvyklostí. V této souvislosti daňový subjekt odkázal na rozhodnutí evropského soudního dvora v případu OPTIGEN a argumentoval citací z rozsudku, že v rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce je nezbytné každou transakci posuzovat samostatně a že charakter transakce v rámci řetězce nemůže být ovlivněn předchozími či budoucími událostmi a že osoba pořizující zboží v rámci řetězového podvodu bez toho, že si byla vědoma účasti v tomto podvodu, má mít obecně nárok na odpočet zaplacené DPH na vstupu bez ohledu na skutečnost, zda DPH z předchozí či následné transakce byla zaplacena či nikoliv.

Žalovaný k této námitce uváděl, že neplněním daňové povinnosti ze strany společnosti ZEMOSTAV s.r.o. nebyl odůvodněn rozdíl mezi daní daňovým subjektem přiznanou a DPH vyměřenou. Žalovaný uváděl, že obchodní operace daňového subjektu při nakládání s kovovým odpadem byly posuzovány samostatně a nikoliv v rámci řetězce. Předmětem zkoumání byla pouze skutečnost, zda zdanitelné plnění bylo přijato od plátce DPH od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. či nikoliv. Daňový subjekt tuto skutečnost neprokázal, přestože k tomu byl správcem daně vyzván. V průběhu daňového řízení bylo objektivně zjištěno, že zboží bylo pořizováno od jiných členských států EU, tyto dodávky byly před správcem daně popřeny, faktury skutečných dodavatelů nebyly zahrnuty v účetnictví daňového subjektu a byly nahrazeny fakturami od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Proto také nelze daňový subjekt označit za osobu, která by pořizovala zboží v rámci řetězového podvodu bez toho, že by si byla vědoma účasti na tomto podvodu. Tvrzení daňového subjektu, že nebyl schopen rozpoznat nekalé úmysly společnosti ZEMOSTAV s.r.o. ohodnotil žalovaný jako účelové, neboť bylo odhaleno padělání dodacích listů a pokladních dokladů, přičemž Madyar Vasyl neměl žádný relevantní důvod k tomu, aby své vlastní podpisy padělal. Kromě toho bylo objektivně zjištěno, že daňový subjekt v těchto praktikách pokračoval i v roce 2007 bez ohledu na skutečnost, že mu problematičnost společnosti ZEMOSTAV s.r.o. byla signalizována již v únoru 2007. Toto tvrzení žalovaný podpořil odkazem na zjištění prováděné v souvislosti s ověřováním správnosti vykázaných hodnot pořízení zboží z jiných členských států EU za 2. čtvrtletí 2007, ze kterého vyplynulo, že daňový subjekt v tomto období nepřiznal pořízení kovového odpadu z jiných členských států EU ve výši 8 652 147,- Kč, přičemž zboží v hodnotě 2 056 350,- Kč bylo deklarováno jako dodávky od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Při ověřování použití pořízeného zboží k ekonomické činnosti bylo zjištěno, že částka 2 262 276,- Kč byla fakturována odběratelům TSR Czech Republic s.r.o. a EKO Logistics s.r.o., částka 2 137 630,- Kč byla deklarována jako dodávka do jiných členských států EU, ale k této obchodní operaci daňový subjekt nepředložil žádné důkazní prostředky. Částka 4 252 251,- Kč nebyla na výstupu přiznána vůbec. Takovéto jednání daňového subjektu nelze posuzovat jako jednání v dobré víře. K tvrzení daňového subjektu, že učinil všechny možné kroky k ověření pravosti plné moci předložené Madyarem Vasylem žalovaný uvedl, že v průběhu daňového řízení daňový subjekt nepředložil žádné důkazní prostředky, kterými by toto tvrzení doložil. Pokud by takovéto kroky podnikl, musel by daňový subjekt lehce zjistit u notářky JUDr. Aleny Procházkové, že uváděná generální plná moc není zaznamenána v ověřovací knize podpisů a u této notářky by zjistil, že se u ověřovací doložky a kulatého razítka jedná o padělek, stejně jako tak zjistil správce daně. Daňový subjekt se mohl dotázat jednatele společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Miroslava Zemana, zda skutečně udělil plnou moc k veškerým úkonům za tuto společnost Madyaru Vasylovi s trvalým bydlištěm na Ukrajině. Tyty kroky však daňový subjekt neprovedl.

Žalovaný se vyjádřil také k další námitce daňového subjektu, který tvrdil, že případy kdy správce daně poukazoval na skutečnost, že dodávané zboží mělo svůj původ v zahraničí, odkud bylo do ČR přivezeno a toto zjištění označoval za zcela irelevantní, neboť pro daňový subjekt byla dodavatelem společnost ZEMOSTAV s.r.o. a prvotní původ zboží ho nemohl zajímat. K této námitce žalovaný uvedl, že pokud by daňový subjekt pořídil zboží z jiného členského státu EU, mohl by sice uplatnit odpočet daně na vstupu (řádek 330 daňového přiznání), avšak současně by musel toto pořízení zboží zdanit (řádek 220 daňového přiznání) a jestliže by zboží prodal v tuzemsku byl by povinen přiznat daň na výstupu z tohoto prodeje (řádek 210 daňového přiznání). Toto by ve svém důsledku odpovídalo daňové povinnosti uváděné v napadeném platebním výměru. Jak vyplývá ze zajištěných faktur a přepravních dokladů od dodavatelů zboží z jiných členských států EU, je společnost LB Metall s.r.o. uvedena jako odběratel a nikoliv jako příjemce zboží a přepravních služeb. Naopak společnost ZEMOSTAV s.r.o. vůbec nefiguruje na žádných zahraničních fakturách ani přepravních dokladech a spojitost s touto společností nebyla v průběhu daňového řízení zjištěna u žádného dodavatele ani dopravce. Příslušným Finančním úřadem Brno 1 bylo potvrzeno, že žádný zahraniční subjekt nevykázal dodávky zboží pro společnost ZEMOSTAV s.r.o. a v centrální evidenci JSD nebyly zjištěny ani žádné JSD odvozu zboží ze třetích zemí pro společnost ZEMOSTAV s.r.o.

Žalovaný dále posuzoval k námitku daňového subjektu o tom, že k uvedené obchodní činnosti by se měl vyjádřit Madyar Vasyl, jehož výslech nebyl Finančním úřadem Pvlzni proveden, ačkoliv jeho důkazní síla je pro posuzovaný případ rozhodující a k této námitce uváděl, že v průběhu daňového řízení bylo nezvratně zjištěno a prokázáno, že Madyar Vasyl není osobou oprávněnou jednat za společnost ZEMOSTAV s.r.o., proto nemůže v daňovém řízení právoplatně potvrdit, zda dodávky byly či nebyly realizovány od dodavatele ZEMOSTAV s.r.o., neboť nemá k této společnosti žádný právní vztah. Ani daňový subjekt v průběhu celého daňového řízení výslech tohoto svědka nenavrhl, přestože v odvolání předesílal, že svědci budou navrženi. Žalovaný konstatoval, že stejný případ souběžně řeší Policie ČR a ze součinnosti s vyšetřovatelem bylo zjištěno, že místo pobytu Madyara Vasyla se Policii ČR nepodařilo vypátrat, pravděpodobně se již v ČR nezdržuje, přičemž v březnu 2008 mu skončilo povolení k pobytu v ČR. Nezvěstný je i bývalý jednatel společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Miroslav Zeman, který má místo trvalého bydliště nahlášeno na Městském úřadě v Náchodě. V této souvislosti žalovaný poukázal na zjištění týkající se původu kovového odpadu u faktury vydané pod č. vf 0033 a vystavené daňovým subjektem na odběratele TSR Czech Republic s.r.o. Z dokladů, které byly zajištěny Policií ČR při tomto šetření, a to z faktury za dopravu č. 0603845, denního záznamu o provozu vozidla reg.zn. DN 419 BM a z mezinárodního přepravního listu CMR c Sk 2708661 vyplynulo, že v případě tohoto kovového odpadu se jednalo o dávku z Mattersdorfu z Rakouska do Plzně přímo pro společnost TSR Czech Republic s.r.o., přičemž daňový subjekt tuto dodávku deklaroval jako dodávku od společnosti ZEMOSTAV s.r.o.

V další námitce daňový subjekt prohlašoval, že byl v dobré víře ohledně aktivit společnosti ZEMOSTAV s.r.o. a že po seznámení s výsledky šetření provedeného správcem daně dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že Madyar Vasyl byl cizinec a dodavatelé společnosti ZEMOSTAV s.r.o. byli také zahraniční subjekty, mohlo mezi těmito osobami existovat propojení a daňový subjekt mohl být zneužit k tomu, aby tyto osoby realizovaly vyšší zisky. Daňový subjekt tak nemohl tušit, že společnost ZEMOSTAV s.r.o. neodvádí DPH. Podle žalovaného jsou tato tvrzení daňového subjektu v rozporu s předcházejícími jeho vyjádřeními. Daňový subjekt dříve tvrdil, že zboží bylo skutečně pořízeno od dodavatele ZEMOSTAV s.r.o., zatímco následně připouštěl, že Madyar Vasyl je cizinec a mohl být propojen se zahraničními dodavateli a že daňový subjekt mohl být zneužit v dosahování většího zisku jiných společností. Toto nepodložené tvrzení podle žalovaného z hlediska nároku na odpočet DPH nemá právní význam, neboť rozdíl mezi daní přiznanou a daní vyměřenou spočíval výhradně v tom, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stanovené v § 31 odst. 9 d.ř., když ani na výzvu správce daně neprokázal, že zdanitelná plnění skutečně přijal od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. Důvodem neuznání odpočtu daně z faktur od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. nebyla skutečnost, že tato společnost nepřiznala a neodvedla DPH. Z tohoto důvodu není na místě podle žalovaného praktikovat rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu Halifax a Univerzita Huddersfield, čehož se daňový subjekt rovněž dovolával.

Daňový subjekt v další části námitek tvrdil, že správce daně účelově použil vyjádření jednatelky daňového subjektu Ludmily Baloghové učiněné do protokolu o ústním jednání. K tomu daňový subjekt vysvětloval, že jednatelka společnosti je obchodníkem, nikoliv účetní a k podání vyjádření nebyla kvalifikovaná a v podstatě měla v úmyslu vyjít správci daně vstříc a prohlášení učinila bez znalosti celé věci, v podstatě pod tlakem. K této námitce žalovaný uváděl, že daňový subjekt nepředložil v daňovém řízení důkazní prostředky o tom, že by jednatelka daňového subjektu nebyla v průběhu prováděného vytýkacího řízení způsobilá k právním úkonům. Pokud měla pochybnosti o svých znalostech v oblasti práva nebo účetnictví, měla možnost si ke každému jednání přizvat odbornou pomoc. Veškerá jednání správce daně s jednatelkou společnosti byla směrována především k obchodní stránce jednotlivých operací a účetnictví bylo předmětem jednání pouze jednou dne 18.1.2007, kdy vzhledem k tomu, že jednatelka společnosti nebyla schopna se k účetním otázkám vyjádřit namístě, bylo jí umožněno vyjádřit se knim písemně v 15-ti denní lhůtě. Z daňového spisu podle žalovaného ani nevyplývá, že by důvodem neuznání odpočtu DPH u faktur od společnosti ZEMOSTAV s.r.o., byly chyby v účetnictví. Snaha daňového subjektu špatně vedené účetnictví zrekonstruovat nesouvisela s tím, zda daňový subjekt má nárok na odpočet DPH z faktur přijatých od společnosti ZEMOSTAV s.r.o. či nikoliv. Z těchto důvodů a tvrzení daňového subjektu žalovaný hodnotil jako nepředmětné.

Žalovaný závěrem jako neopodstatněnou označil i poslední námitku daňového subjektu, který předmětný platební výměru Finančního úřadu v Plzni č.j. 199399/07/138512/2683 označil za rozporný s právem a na podkladě souhrnných důvodů vydaného rozhodnutí označil tento platební výměr za rozhodnutí vydané v souladu s právními předpisy.

Krajský soud v Plzni při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, které žalobce řádně uplatnil (§ 75 odst. 1, 2 s.ř.s.).

Důvodnost žaloby proti rozhodnutí správního orgánu zásadně spočívá v opodstatněnosti tvrzení žalobce o tom, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu (§ 65 odst. 1 s.ř.s.) nebo postupem správního orgánu takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí (§ 65 odst. 2 s.ř.s.).

Žaloba není důvodná.

Nejprve se soud zabýval žalobcem tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Pojem nepřezkoumatelnost posuzoval ve vztahu k ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle které za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost obecně považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jak bylo správním orgánem rozhodnuto, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán .Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze považovat i rozhodnutí, která vůbec neobsahují právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění rozhodnutí správního orgánu. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž správní orgán opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy správní

orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.

V rozsahu žalobcem uváděných důvodů nepřezkoumatelnosti ( část žaloby VI.) soud neshledal důvody pro vyslovení nepřezkoumatelnosti uvedených částí napadeného rozhodnutí. V těchto částech napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval nestandardními vztahy žalobce ke společnosti XENI BAU GmbH, vyjadřoval se k výsledkům provedeného rozboru vážních lístků a na nich uváděných dopravních prostředků a hodnotil obsah souborných hlášení ve vztahu ke společnosti ZEMOSTAV. Podle názoru soudu tato část odůvodnění napadeného rozhodnutí (jeho str. 10, 11), v kontextu celého rozhodnutí, neobsahuje hlavní rozhodovací důvodyo otázce, zda žalobce přijal zdanitelná plnění od společnosti ZEMOSTAV, nýbrž, jak vyplývá i z písemného vyjádření, obsahuje v rovině sekundární až terciální, jen doprovodné argumenty k hlavním rozhodovacím důvodům. Námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí proto soud posoudil jako nedůvodnou.

Předmětem sporu mezi účastníky je otázka, zda žalobce prokázal nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění spočívajících v dodávkách kovového odpadu od společnosti ZEMOSTAV.

Podle § 72 odst. 1 zákona o DPH nárok na odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu.

Podle § 73 odst. 1 zákona o DPH plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem a byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu, popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví.

Nárok na odpočet daně z přidané hodnoty vzniká podle uvedených ustanovení zákona o DPH při splnění tam stanovených podmínek, tzn. plátce DPH přijme zdanitelné plnění, použije jej pro uskutečnění své ekonomické činnosti a současně prokáže nárok na odpočet daně daňovým dokladem vystaveným plátcem DPH zaúčtovaným podle zvláštního právního předpisu, přičemž je v zákoně odkaz na § 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty ve smyslu § 72 odst. 1 ZDPH je právem, nikoliv povinností daňového subjektu, pokud však chce daňový subjekt tohoto práva využít, musí být připraven prokázat splnění uvedených podmínek.

Ohledně uplatnění nároku na odpočet DPH judikoval v souvislosti s obdobnou předchozí právní úpravou DPH, vycházející z § 19 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb., Ústavní soud a dle názoru zdejšího soudu tato judikatura dopadá i na uplatnění nároku na odpočet DPH podle zákona č. 235/2004 Sb., který je předmětem přezkumu v této právní věci. Ústavní soud v usnesení z 11.6.2002, sp.zn. IV.ÚS 19/02 (http://nalus.usoud.cz) uvedl, povinností toho, kdo požaduje od státu vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (…), je prokázat, že na jeho vrácení má právní nárok. Prokazování tohoto nároku je prvotně záležitostí dokladovou, současně je však třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním. To znamená, že ani doklady se všemi požadovanými náležitostmi nemohou být podkladem pro uznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je v dokladech prezentováno.

Uskutečněním zdanitelného plnění zákon o DPH rozumí stav faktický, nikoli stav formálně vykázaný. I za předpokladu, že by v odvolacím řízení nebyla zpochybněna pravost plné moci dané jednatelem společnosti ZEMOSTAV Miroslavem Zemanem Madyaru Vasylovi a že by nebyla pochybnost o pravosti daňových dokladů o dodávkách kovového odpadu od společnosti ZEMOSTAV žalobci, předložení řádných dokladů se všemi předepsanými náležitostmi, by nestačilo k prokázání uskutečnění zdanitelného plnění a bylo by třeba respektovat základní zásadu daňového řízení, tedy soulad stavu skutečného a stavu formálně právního (§ 2 odst. 7 d.ř.). To znamená, že ani doklady o přijetí zdanitelného plnění vyhotovené se všemi zákonem požadovanými náleitžostmi a řádně zaúčtované, by nemohly být podkladem pro uznání nároku na odpočet, pokud by nebylo prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo, přičemž za dodání zboží ve smyslu zákona o DPH nelze považovat transakce, které faktické dodání zboží pouze předstírají a z takto vykázaných transakcí nelze ani úspěšně ve smyslu § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 ZDPH uplatnit nárok na odpočet DPH.

Uvedené závěry vycházejí z judikatury Ústavního soudu, který v nálezu z 15.5.2001, sp.zn. IV.ÚS 402/99 (http://nalus.usoud.cz) vyslovil, že důkaz daňovým dokladem je pouze formálním důkazem dovršujícím hmotněprávní aspekty skutečného provedení zdanitelného plnění. Jestliže zdanitelné plnění nebylo uskutečněno, nemůže být důkazní povinnost naplněna pouhým předložením, byť formálně správného, daňového dokladu. Daňový doklad, který jen simuluje uskutečnění zdanitelného plnění, není relevantním důkazem a jeho předložení může vést k formulaci požadavku směřujícího k dokázání hmotněprávního úkonu, tj. k důkazu existence zdanitelného plnění“. Samotné doložení po formální stránce bezvadného daňového dokladu proto nemůže být dostatečným podkladem pro uznání nároku na odpočet daně, ale musí být vždy fakticky podloženo existujícím zdanitelným plněním. Stejně tak by neyblo dostatečným doložením existence zdanitelného plnění, pokud by byla žalobcem předložena perfektní plná moc udělená Madyaru Vasylovi k zastupování společnosti ZEMOSTAV jejím jednatelem Miroslavem Zemanem, o které by nebyly pochybností, pokud by současně nebylo prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo.

Podle judikatury Nejvyššího správního soudu, i když daňový subjekt prokazuje nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty formálně bezvadným daňovým dokladem, ale existují pochybnosti o faktickém stavu, resp. uskutečnění plnění, je součástí důkazní povinnosti daňového subjektu prokázání existence zdanitelného plnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 25.10.2006, čj. 2Afs 7/2006-107, www.nssoud.cz). Žalobce by k prokázání nároku na odpočet DPH musel předložit, či navrhnout provedení takových důkazů, které by jednoznačně prokázaly naplnění zákonných předpokladů pro vznik nároku (§ 72 odst. 1 ZDPH), zejména by musel prokázat, že fakticky přijal zdanitelné plnění uskutečněné jiným plátcem, společností ZEMOSTAV a že právě toto plnění použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Při tom není obecně pochyb, že ekonomickou činnost spočívající v obchodování s kovovým odpadem žalobce vykonával (odběr kovového odpadu od společností MELTAL d.o.o., LUCKY d.o.o., MILKUS d.o.o., M.T.L. d.o.o., Adrelic Novica, Grossendorf, nebo dodávky kovového odpadu společnostem EKO Logistic s.r.o. a TSR Czech Republic s.r.o., v některých případech zajišťování dopravy k odběrateli EKO Logistic prostřednictvím Radka Škváry).

Pokud jde o důkazní povinnost v daňovém řízení, je zásadou, podle § 31 odst. 9 d.ř., že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Přesto, že je povinností správce daně dbát, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů (§ 31 odst. 2 d.ř.), není daňové řízení založeno na zásadě vyšetřovací, ale na prioritní povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu z 9.2.2005, č.j. 1Afs 54/2004 – 125, www.nssoud.cz). Vyhověl-li daňový subjekt výzvě předložením účetních dokladů, splnil svou zákonnou povinnost a bylo na správci daně, aby daňovému subjektu jeho nároky na nadměrný odpočet uznal nebo, aby ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c) d.ř. prokázal, že předložené doklady jsou nevěrohodné či nesprávné, tedy, že neodpovídají skutečnému stavu věci, a tím se důkazní břemeno přesunulo na správce daně (viz nález Ústavního soudu z 29.10.2002, sp.zn. II ÚS 232/02, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. července 2010, čj. 1 Afs 39/2010-124).

Napadené rozhodnutí, kterým žalobcem uplatněný nárok na odpočet DPH nebyl uznán, žalovaný opřel o zjištění, že nedošlo k faktickému uskutečnění předmětných zdanitelných plnění od společnosti ZEMOSTAV ve smyslu zákona o DPH. Tento závěr žalovaný zdůvodnil řadou skutkových zjištění učiněných na základě důkazů provedených jakF inančním úřadem v Plzni, tak v rámci odvolacího řízení žalovaným, v součinnosti s příslušnými dožádanými správce daně.

Žalobce podal k finančnímu úřadu řádné daňové přzinání, kde uplatnil nárok na odpočet DPH na vstupu ve výši 14 065 604,50 Kč ze základu daně 74 029 443,- Kč, z uskutečněných zdanitelných plnění od společnosti ZEMOSTAV. V rámci následně zahájeného vytýkacího řízení žalobce ve smyslu § 31 odst. 9 d.ř. předložil k důkazu smlouvu o nájmu skladové haly v Hořovicích a jednatelka žalobce uvedla, že je v této hale kovový odpad skladován, každé jeho přejímce je osobně přítomna, převezme jak materiál, tak dodací list, nemá však k dispozici vážní lístky. Předložila dodací listy týkající se dodávek kovového odpadu, na kterých je uvedeno, že je vystavila společnost ZEMOSTAV. Tyto neobsahují hmotnost přejímaného materiálu, SPZ vozidel, kterými byl materiál dopraven, ani jména řidičů. Finanční úřad porovnáním termínůd odávek uvedených na dodacích listech s údaji v evidenci o provozu vozidel žalobce, zpochybnil tvrzení jednatelky žalobce o osobní účasti při každé přejímce materiálu. Uvedenými důkazními prostředky tak žalobce nesplnila svoji povinnost dle § 31 odst. 9 d.ř. a bez jakýchkoli pochyb neprokázala splnění podmínek § 72 odst. 1 ZDPH a § 73 odst. 1 ZDPH. Finanční úřad proto dospěl ke správnému závěru, že z předložených důkazů se nepodařilo zjistit, kdo a odkud materiál přivezl.

Finanční úřad proto postupoval ve vytýkacím řízení správně podle § 31 odst. 2 d.ř., podle něhož správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů a podle § 2 odst. 3 d.ř., podle něhož správci daně postupují v daňovém řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich povinností v daňovém řízení volí jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy.

Finanční úřad ve vytýkacím řízení prostřednictvím dožádaného Finančního úřadu v Hořovicích místním šetřením zjistil, že žalobcem pronajatá hala v Hořovicích je prázdná, nebyla uzamčena a na místě nebyly zjištěny žádné známky podnikání. Dále zjistil, že úhrada faktur od společnosti ZEMOSTAV probíhala ze strany žalobce výhradně v hotovosti (vyjádření jednatelky žalobce) a k tomu z účetnictví žalobce zjistil, že v předmětném období došlo ke kumulaci plateb, kdy v jednom kalendářním dnu bylo provedeno až 23 hotovostních plateb a denní limit 15 000 EUR stanovený zákonem č.254/2004 Sb. byl mnohonásobně ( až o 1872%) překročen. Žalobcem byly dnem 6.12. 2006 do účetnictví dodatečně vloženy pokladní doklady o úhradách faktur vystavených společností ZEMOSTAV v hotovosti, které byly datovány zpětně, jak bylo prokázáno porovnáním výtisku pokladní knihy a účetního deníku provedeného ke dni 1.12. 2006 a 27.3. 2007. Toto zjištění, spolu se zjištěním o manipulaci s účetnictvím finanční úřad posuzoval jako důkazní prostředky, na jejichž základě trvaly jeho pochybnosti o uskutečnění zdanitelného plnění od společnosti ZEMOSTAV. Dalším krokem učiněným ve smyslu § 31 odst. 2 d.ř. finančním úřadem bylo dožádání místně příslušného správce daně společnosti ZEMOSTAV k ověření, zda tato společnost předmětné faktury vystavila, má je v evidenci a odvedla z nich DPH na výstupu. Dožádaný Finanční úřad Brno I sdělil, že je společnost ZEMOSTAV nekontaktní, na adrese uvedené v obchodním rejstříku si pronajala kancelář na jeden rok, ale tuto nevyužívá, nemá zde uloženy žádné doklady a nepřebírá poštu. DPH z předmětných faktur neodvedla.

Dalším krokem bylo zjištění, že nebylo jednoznačně prokázáno, že přijaté faktury, dodací listy a pokladní doklady byly podepsány oprávněnou osobou, neboť jednatelka žalobce uvedla, že nikdy nejednala s jednatelem společnosti ZEMOSTAV, ale vždy s Madyarem Vasylem. Finanční úřad se proto správně zaměřil na posouzení generální plné moci ze 4.4.2005, kterou se prokazoval Madyar Vasyl a která byla podepsána jednatelem společnosti ZEMOSTAV Miroslavem Zemanem. Z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že je Miroslav Zeman jediným jednatelem této společnosti a byl jím do 21.7.2006, přičemž žalobcem předložené daňové doklady vystavené společností ZEMOSTAV byly vystaveny až po tomto datu. Za této situace, pokud by bylo dalšími provedenými důkazy jednoznačně prokázáno, že plná moc byla skutečně vystavena jednatelem společnosti ZEMOSTAV Miroslavem Zemanem a k uskutečnění zdanitelného plnění od společnosti ZEMOSTAV pro žalobce skutečně došlo, bylo by na posouzení finančního úřadu, zda je podstatné, že nový jednatel společnosti ZEMOSTAV Stanislav Chystyukhin formálně neakceptoval uvedenou plnou moc, když na základě ní pokračovala obchodní činnost mezi společností ZEMOSTAV a žalobcem a předmětná zdanitelná plnění se fakticky uskutečnila. Toto však zjištěno nebylo, proto konstatování finančního úřadu, že dalším jednatelem společnosti ZEMOSTAV nebyla plná moc ze 4.4.2005 akceptována bylo finančním úřadem učiněno v souvislosti se závěrem, že nebylo prokázáno, že Madyar Vasyl byl zplnomocněn k jednání za společnost ZEMOSTAV a to ani novým jednatelem této společnosti. Rovněž tento závěr byl součástí pochybností o uskutečnění zdanitelného plnění vzniklých finančnímu úřadu v rámci vytýkacího řízení.

Finanční úřad dále zjišťoval návaznost na předmětná uskutečněná zdanitelná plnění a prostřednictvím dožádaných finančních úřadů pro Prahu 8 a vKolíně provedl šetření u odběratelů žalobce společností TSR Czech Republic a EKO Logistic. Dožádané finanční úřady nezpochybnily uskutečnění zdanitelných plnění u dodávek těmto společnostem od žalobce a k jednotlivým dodávkám zajistily příslušné vážní lístky a zjistily jejich úhardy na bankovní účet. Dožádaným finančním úřadem v Hořovicích finanční úřad zjistil, že manipulaci skovovým odpadem ve skladu v Hořovicích a v některých případech jeho dopravu odběrateli společnosti EKO Logistics zajišťoval Radek Škvára. Finanční úřad z těchto zjištění správně dovodil, že žalobce nepochybně ekonomickou činnost v rámci velkoobchodu s kovovým odpadem vykonával. Z uvedeného zjištění však plynula pro finanční úřad otázka týkající se nepoměru mezi výší nákladů na dopravu a manipulaci s kovovým odpadem na straně žalobce a objemem dodaného zboží od společnosti ZEMOSTAV. Jednatelka žalobce k tomu uvedla, že ve většině případů přiveze do skladu v Hořovicích materiál dodavatel a vlastními prostředky ho složí a odběratel si pro materiál přijede do skladu v Hořovicích a vlastními prostředky si jej naloží. Toto tvrzení jednatelky žalobce však bylo vyvráceno místním šetřením u odběratele žalobce společnosti EKO Logistics, kde bylo zjištěno, že zboží bylo žalobcem dodáno až do jejich areálu a vyloučili přítomnost jednatelky žalobce u každé dodávky. Dále finanční úřad zjistil z faktur, přepravních listů, smluv o postoupení pohledávek za žalobcem, že žalobce pořizoval kovový odpad ze Slovinska, Rakouska, Německa (na přepravních dokladech je jako příjemce uveden žalobce). Tento kovový odpad ve většině případů přepravovala auta s SPZ cizích států. Tato plnění nebyla zahrnuta žalobcem do účetnictví a toto zboží bylo deklarováno jako dodávky od společnosti ZEMOSTAV, přičemž hodnota faktur dle žalobce vystavených společností ZEMOSTAV se překrývala s hodnotou výše uvedených dodávek pocházejících ze Slovinska., Rakouska, Německa, tedy z jiných členských států Evropské unie.

Podle § 31 odst. 8 písm. c) d.ř. správce daně prokazuje existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem. Na základě vlastní procesní aktivity finanční úřad provedl ve smyslu tohoto ustanovení daňového řádu uvedené důkazy, které byly dlen ázoru soudu způsobilé vyvolat stav objektivní nejistoty o rozhodné skutečnosti, tj. zda došlo k uskutečnění zdanitelného plnění společností ZEMOSTAV a zda žalobce v daňovém přiznání důvodně uplatnil odpočet DPH na vstupu z těchto uskutečněných zdanitelných plnění. Důkazní břemeno se tak znovu přesunulo ve smyslu § 31 odst. 9 d.ř. na žalobce, který byl finančním úřadem vyzván, aby prokázal, že zboží uvedené na fakturách vystavených společností ZEMOSTAV bylo touto společností skutečně dodáno. Žalobce však ve stanovené lhůtě na výzvu nereagoval a finanční úřad protož alobce správně oznámil, že bude vytýkací řízení ukončeno. Při projednání výsledků vytýkacího řízení jednatelka žalobce uvedla k opětovnému dotazu, že žádné další důkazní prostředky nemá. Jediným logickým vyústěním vytýkacího řízení proto bylo ze strany finančního úřadu vydání platebního výměru, nvěmž nebyly zohledněny faktury vystavené společností ZEMOSTAV a žalobci byla dodatečně vymřena daň z přidané hodnoty.

V odvolacím řízení žalovaný postupoval podle § 50 odst. 6 d.ř., podle něhož odvolací orgán rozhodnutí přezkoumá a není-li při rozhodování vázán ustanovením odstavce 5, rozhodnutí v odůvodněných případech změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne (odst. 5 tohoto ustanovení se týká daně stanovené podle pomůcek, což nebyl daný případ).

Žalobce v odvolání především namítal, že předložil veškeré požadované podklady. Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného vysloveným k tomuto tvrzení a opakuje, že toto tvrzení žalobce neodpovídá skutečnosti, neboť na výzvu finančního úřadu k prokázání, že zdanitelná plnění přijal od dodavatele společnosti ZEMOSTAV, žalobce nijak nereagoval a v průběhu vytýkacího řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, či předloženy listiny, z nichž by bylo zřejmé, že zdanitelné plnění od této společnosti žalobce skutečně realizoval. V odvolání žalobce namítl, že finanční úřad nesprávně nezohlednil daňové doklady, kterými nárok na odpočet daně prokazoval. Logickým proto byl další postup žalovaného v rámci odvolacího řízení, když provedl doplňující šetření, zda přijatá plnění uvedená na předmětných fakturách byla skutečně přijata od dodavatele, společnosti ZEMOSTAV. Jak bylo výše uvedeno, je prokazování nároku na vrácení nadměrného odpočtu DPH prvotně záležitostí dokladovou. Proto žalovaný správně vycházel z premisy, že příslušné daňové doklady, kterými žalobce prokazoval přijetí zdanitelného plnění a které navrhoval jako důkazní prostředky i v rámci odvolacího řízení, musí být podepsány osobou oprávněnou za společnost, která žalobce zboží dodala, jednat. To vše při vědomí, že žalobce tvrdil, že mu bylo zboží dodáno společností ZEMOSTAV a předkládal generální plnou moc udělenou jednatelem této společnosti Miroslavem Zemanem Madyaru Vasylovi a jím podepsané doklady - rámcovou smlouvu na dodávky kovového odpadu, přijaté faktury, dodací listy a pokladní doklady, a při vědomí, že ve vytýkacím řízení jednatelka žalobce uváděla, že nikdy s jednatelem společnosti ZEMOSTAV nejednala, vždy jednala s Madyarem Vasylem. V daňovém řízení bylo současně zjištěno, že jsou všichni jednatelé společnosti ZEMOSTAV, tzn. Miroslav Zeman, jednatel do 21.7.2006 a dále Stanislav Chystyukhin a Eduard Plop, nekontaktní, proto žalovaný v souvislosti s předloženou plnou mocí konstatoval, že se nepodařilo zjistit, zda jednatelé následující po Miroslavu Zemanovi, uvedenou plnou moc akceptovali. I toto konstatování žalovaného je dle názoru soudu pouhým konstatováním skutkových zjištění a není z něj bez dalšího samostatně dovozováno neuskutečnění zdanitelného plnění. Tento závěr je jedním z řady skutkových zjištění, na jejichž základě učinil žalovaný závěr, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky nedošlo. V rámci odvolacího řízení pak bylo zjištěno, že razítko na plné moci ověřující správnost podpisu jednatele společnosti ZEMOSTAV Miroslava Zemana a Madyara Vasyla, jemuž byla plná moc udělena, je padělkem. Toto žalovaný zdůvodnil vyjádřením notářky JUDr. Aleny Procházkové, že se u ověřovací doložky a kulatého razítka jedná o padělek a dále tím, že zápis o tomto ověření nebyl v ověřovací knize podpisů nalezen. V souvislosti s tímto zjištěním bylo podstatné, že ověřovací doložka na plné moci je padělkem, žádná další s tím související pátrání, jak je namítá v žalobě žalobce, nebyla nutná a nebylo rozhodné, zda žalobce neměl důvod o pravosti ověřovací doložky pochybovat, neboť v této fázi daňového řízení bylo prvotně dokladovou záležitostí prokázání nároku na vrácení nadměrného odpočtu DPH. Po tomto zjištění následoval další dle názoru soudu zcela logický krok v rámci odvolacího řízení, a to zjištění pravosti podpisů jednatele společnosti ZEMOSTAV Miroslava Zemana na plné moci a pravosti podpisů Madyara Vasyla na daňových dokladech, když žalovanému vznikly pochybnosti o jeho podpisech na dodacích listech a dokladech o úhradách dodávek v hotovosti. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal, z jakých podkladů vycházely jeho pochybnosti o pravosti podpisu Miroslava Zemana na plné moci. Uvedl, že vycházel z daňového spisu společnosti ZEMOSTAV zaslaného Finančním úřadem Brno I a z obchodního rejstříku, kde byl založen jeho digitalizovaný podpis. Dle žalovaného bylo na první pohled při porovnání podpisů zřejmé, že nejde o podpis Miroslava Zemana, jehož podpis byl nápadně podobný podpisu Madyara Vasyla. Proto žalovaný ustanovil znalkyni z oboru písmoznalectví , která na základě uvedených podkladů v závěru znaleckého posudku konstatovala, že generální plná moc není podepsána Miroslavem Zemanem a že jako padělatel jeho podpisu přichází v úvahu právě Madyar Vasyl. Ohledně dodacích listů u příslušných faktur a u dokladů o úhradách v hotovosti bylo dále zjištěno, že se jedná o technické padělky vyhotovené za pomoci předkreslení pomocí průpisu. Žalovaný z toho učinil závěr, se kterým se soud rovněž ztotožňuje, že žalobce jednal s osobou, která za společnost ZEMOSTAV nebyla oprávněna jednat, podepisovat smlouvy ani vystavovat daňové a pokladní doklady. Namítá-li v žalobě, resp. v replice žalobce, že mohlo jít o plnou moc na základě dohody mezi zúčastněnými stranami, která nemusela být účastníky podepsána, soud považuje toto tvrzení za účelové, neboť žalobce sám neposkytl v rámci vytýkacího řízení, resp. odvolacího řízení, ve smyslu § 31 odst. 9 d.ř. důkaz, že by k uzavření plné moci takovým způsobem došlo a že by Madyar Vasyl na základě takového ujednání s žalobcem za společnost ZEMOSTAV jednal.

Jestliže bylo prokázáno, že plná moc nebyla udělena jednatelem společnosti ZEMOSTAV Miroslavem Zemanem, ověřovací doložka je padělek a dodací listy u příslušných faktur a doklady o úhradách v hotovosti jsou tzv. technickým padělkem, nemůže pravost takových listin změnit ani žádná svědecká výpověď. Prokazování uskutečnění zdanitelného plnění listinami, u nichž bylo nade vší pochybnost prokázáno, že nebyly vystaveny tím, kdo je na nich jako vystavovatel uveden, nemůže vést k závěru o prokázání uskutečnění zdanitelného plnění ve smyslu § 72 odst. 1 ZDPH a § 73 odst. 1 ZDPH. Obsahuje-li předložená plná moc, resp. daňové doklady, takové nepravdivé údaje, nemohou být samy o sobě věrohodnými k prokázání uskutečnění zdanitelného plnění. Prokazování nároku na odpočet DPH je, jak již bylo uvedeno, prvotně záležitostí dokladovou. V té žalobce neobstál a nezpochybnitelnými listinnými důkazy uskutečnění zdanitelného plnění neprokázal. Není proto důvodnou námitka žalobce, kdy opakovaně navrhuje jako rozhodující důkazní prostředky, daňové doklady a dodací listy, když z nich nelze dospět k závěru, že jednoznačně prokazují uskutečnění předmětného zdanitelného plnění. Současně je však třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním. To znamená, že ani doklady se všemi požadovanými náležitostmi by nemohly být podkladem pro uznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, pokud by nebylo prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je v dokladech prezentováno. Závěr o tom, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky nedošlo žalovaný opřel rovněž o zjištění, že žalobce předmětný kovový odpad nenakoupil od společnosti ZEMOSTAV, když z faktur vydaných žalobcem odběratelům, zejména společnostem EKO Logistics a TSR Czech Republic, bylo v kontrastu s dodávkami od společnosti ZEMOSTAV prokázáno (řádně vyplněnými mezinárodními přepravními listy, dodacími listy opatřenými razítkem a podpisem jednatelky žalobce, vážními lístky, dle kterých bylo zboží přepravováno) jakým

přepravcem bylo zboží dovezeno od dodavatelů v napadeném rozhodnutí vyjmenovaných přímo k odběratelům, když objednatelem zboží byl žalobce. Rozborem vážních lístků, provedeným na základě v odvolání namítaného nesprávně zjištěného skutkového stavu finančním úřadem a faktur vydaných žalovaný dospěl k závěru, že z přepočtu objemu dodaného kovového odpadu vyplývá, že zboží uvedené na vydaných fakturách se objemově překrývá se zbožím uvedeným na fakturách dle žalobce vystavených společností ZEMOSTAV. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůvodnil, proč nebylo možné prokázat nárok na odpočet DPH perfektními doklady, ale podrobně se zabýval i důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními, na základě nichž dopsěl k závěru, že žalobci předmětný kovový odpad nemohla dodat společnost ZEMOSTAV. Pokud pak žalobce v žalobě namítá nesprávně zjištěný skutkový stav věci sodkazem na neprovedení výslechu svědků Miroslava Zemana a Madyara Vasyla, považuje soud výslech obou za nadbytečný, neboť v řízení bylo prokázáno, že doklady, na jejich základě žalobce uplatňovala odečet DPH nejsou perfektními a tuto skutečnost nemůže zvrátit žádná svědecká výpověď, když navíc ohledně Madyara Vasyla vyplynulo, že nebyl oprávněn za společnost ZEMOSTAV jednat. V té souvislosti není rozhodné, zda byl žalobce v dobré víře, že jedná se zástupcem společnosti ZEMOSTAV, či v dobré víře ohledně daňových dokladů, neboť nárok na odpočet DPH vyplývá z ust. § 72 odst. 1 ZDPH a z § 73 odst. 1 ZDPH a jen při splnění tam stanovených podmínek je možné nárok na odpočet DPH přiznat a to se v daném případě nestalo. Žalobce neunesl dle § 31 odst. 9 d.ř. důkazní břemeno a neprokázala uskutečnění zdanitelného plnění a to ani příslušnými daňovými doklady ani tím, že by prokázal, že k uskutečnění zdanitelného plnění od společnosti ZEMOSTAV fakticky došlo. Jestliže daňový subjekt neprokáže v daňovém řízení jím tvrzené skutečnosti, nelze s odkazem na ustanovení § 31 odst. 8 daňového řádu dovozovat, že je to naopak správce daně, kdo byl povinen tyto skutečnosti prokazovat za stěžovatele; přitom v případě, že tak neučinil, dospět k závěru, že rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno na základě neúplných skutkových zjištění a je nezákonné (rozsudek Nejvyššího správního soudu z 12.4.2006, čj. 5Afs 40/2005-72). Finanční úřad v Plzni a v odvolacím řízení žalovaný, obstarali dostatek důkazů pro to, aby vyvrátili pravost daňových dokladů předložených žalobcem a tvrzení žalobce, že k uskutečnění zdanitelného plnění od společnosti ZEMOSTAV fakticky došlo. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí soud učinil závěr, že žalovaný hodnotil důkazy ve smyslu § 2 odst. 3 d.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlédl ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Nelze proto dát za pravdu žalobci, že finanční úřad a žalovaný hodnotili důkazy jednostranně, v neprospěch žalobce. Pokud jde o výslech svědka Václava Pavlíčka, z něhož dle žalobce vyplynulo, že žalobce provozoval deklarovanou činnost ve skladu v Hořovicích, soud uvádí, že finanční úřad ani žalovaný obecně nezpochybňovali, že by žalobce obchod s kovovým odpadem, tzn. ekonomickou činnost ve skladu v Hořovicích neprovozoval, předmětem dokazování však bylo prokázání uskutečnění konkrétního zdanitelného plnění od společnosti ZEMOSTAV a to touto výpovědí prokázáno nebylo. Důvodnou není ani námitka nesprávného právního posouzení ve vztahu k citovanému rozhodnutí ESD. v daném případě se, jak uváděl již žalovaný, nejednalo o řetězový obchod s kovy, do kterého by byl žalobce bez svého vědomí zatažen. Rovněž konstatování dodavatelsko-odběratelských vztahů žalobce se společností XENI BAU GmbH žalovaný, jak je patrno z výše uvedeného obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí, uváděl v souvislosti s pochybnostmi o způsobu obchodování žalobce. Toto konstatování samo o sobě nebylo důvodem, na kterém by stavěl neprokázání zdanitelného plnění.

Žalovaný jako odvolací orgán dále vycházel z nových skutkových zjištění podložených důkazními prostředky shromážděnými v rámci dožádání ze Slovinska a postupem podle § 50 odst. 6 d.ř. daň z přidané hodnoty zvýšil o částku 900 501,- Kč. Ve vztahu k této části rozhodnutí žalovaného žalobce zpochybnil procesní postup žalovaného při zajišťování důkazů a při jejich provádění a jako příklad uváděl protokol ze dne 15.2.2007, čj. 18367/07/034932/3688. K tomu soud konstatuje, že žalovaný shromažďoval podklady pro tuto část rozhodnutí prostřednictvím dožádání a jednotlivé úkony v daňovém řízení prováděl Finannčí úřad pro Praha 8 a Finanční úřad v Kolíně. Předmětem těchto úkonů bylo prověření obchodních vztahů daňových subjektů, u kterých bylo šetření prováděno (TSR Czech Republic, s.r.o. a EKO Logistics s.r.o.) s daňovým subjektem LB Metall s.r.o. V rámci prováděných úkonů byly získávány údaje od osob jednajících za daňové subjekty, u kterých šetření probíhalo a současně byly shromážděny listinné podklady k ověření sledovaných obchodních vztahů a to vždy při vedeném místním šetření podle § 15 d.ř. nebo v rámci ústního jednání, při kterém však svědci slyšeni nebyli. Právo žalobce - definované žalobcem jako právo plynoucí z ust. § 43 odst. 2 ve spojení s ust. § 16 odst. 4, písm. e) d.ř. - nebylo tak porušeno a právo žalobce na seznámení s se skutečnostmi nově v odvolacím řízení zjištěnými, bylo zajištěno, neboť se získanými podklady v rámci odvolacího řízení žalovaný žalobce řádně seznámil písemně dopisem ze dne 7.11.2007 a následně při ústním jednání dne 4.12.2007.

Výše uvedené skutečnosti jsou důvodem pro který soud jednotlivé žalobní body ( vyjádřené v odůvodnění žaloby na její straně 2, v části II. pod body č. 1 až 5 ) posoudil jako nedůvodné. Proto také dospěl soud k závěru, že v mezích žalobních bodů nebyl žalobce zkrácen na svých právech ani rozhodnutím správního orgánu ani jeho postupem a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.., neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasil i.

Rozhodnutí o nákladech řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a žalovanému, který dosáhl v řízení procesního úspěchu náhradu nákladů nepřiznává, neboť náhradu neuplatňova l.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a násl. s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s. Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není

přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož

rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 28. února 2011

JUDr. Václav Roučka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru