Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 80/2009 - 103Rozsudek KSPL ze dne 16.08.2011


přidejte vlastní popisek

30Ca 80/2009-103

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Jany Daňkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Karlovarské silnice, a.s., se sídlem Vrbenská 31, České Budějovice, zastoupeného Ing. Michaelem Barchánkem, nar. 1948, bytem Slivenecká 16/150, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor stavební úřad, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. Povodí Ohře, státní podnik, se sídlem Bezručova 4219, Chomutov, a 2. M.K., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.9.2009 č.j. 1487/SÚ/09/Paš,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádné z osob zúčastněných na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou předanou k poštovní přepravě dne 6.11.2009 se žalobce domáhal vydání tohoto rozsudku: Rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, stavebního úřadu, spis. značky 1487/SÚ/09/Paš vydané dne 7.9.2009 a rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, úřadu územního plánování a stavebního úřadu, spis. značky SÚ/4172/08/Sz-231.2 vydané dne 27.5.2009 se v plném rozsahu ruší. Žádost společnosti Karlovarské silnice, a.s., ... o dodatečné stavební povolení na stavbu vodního díla „Obalovna Bochov – přeložka stoky průmyslové kanalizace Bochov“ na pozemku parc. č. 1443/3 a 1443/4 v katastrálním území Bochov se povoluje.

Rozhodnutím ze dne 7.9.2009 č.j. 1487/SÚ/09/Paš Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor stavební úřad, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, úřadu územního plánování a stavebního úřadu, ze dne 27.5.2009 č.j. SÚ/4172/08/Sz-231.2, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o dodatečné stavební povolení na stavbu vodního díla Obalovna Bochov – přeložka stoky průmyslové kanalizace Bochov na pozemku parc. č. 1443/3 a 1443/4 v katastrálním území Bochov.

Vodní díla jsou upravena zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vodní zákon“).

Pokud vodní zákon nestanoví jinak, postupují vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených vodním zákonem podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „stavební zákon“ nebo „stav. zák.“), jde-li o rozhodování týkající se vodních děl a vodohospodářských úprav [§ 115 odst. 1 vodního zákona].

Pokud stavební zákon nestanoví jinak, na postupy a řízení se použijí ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“ nebo „spr. ř.“) [§ 192 stav. zák.].

Ze správních spisů soud zjistil, že dne 2.4.2007 pod č.j. SÚ/3478/07/Sz-231.2 Magistrát města Karlovy Vary, úřad územního plánování a stavební úřad (dále též jen „vodoprávní úřad“), zahájil na základě podnětu Povodí Ohře, s.p., řízení o odstranění stavby vodního díla Přeložka kanalizace drenážních vod v areálu Obalovny Bochov. Dne 18.4.2007 došla vodoprávnímu úřadu žádost společnosti Karlovarské silnice, a.s., o stavební povolení k vodním dílům – Oprava kanalizace obalovna Bochov. Dne 15.5.2007 pod č.j. SÚ/3478/07/Sz-231.2 vodoprávní úřad přerušil řízení o nařízení odstranění předmětné stavby. Téhož dne pod č.j. SÚ/4926/07/Sz-231.2 vodoprávní úřad zahájil řízení o žádosti společnosti Karlovarské silnice, a.s., o dodatečné stavební povolení k vodnímu dílu Přeložka kanalizace průsakových vod v areálu Obalovny Bochov. Dne 12.6.2007 pod č.j. SÚ/4926/07/Sz-231.2 vodoprávní úřad vydal stavební povolení ke stavbě vodního díla Přeložka kanalizace průsakových vod v areálu Obalovny Bochov, kterým stavbu dodatečně povolil. Proti tomuto rozhodnutí vodoprávního úřadu podalo odvolání Povodí Ohře, s.p. Rozhodnutím ze dne 23.11.2007 č.j. 3636/ZZ/07 Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, odvoláním napadené rozhodnutí vodoprávního úřadu zrušil a věc vrátil vodoprávnímu úřadu k novému projednání.

Ze správních spisů bylo dále zjištěno, že dne 17.12.2007 pod č.j. SÚ/3478/07/Sz-231.2 vodoprávní úřad zahájil řízení o odstranění stavby vodního díla Přeložka kanalizace drenážních vod v areálu Obalovny Bochov. Dne 31.3.2008 došla vodoprávnímu úřadu žádost společnosti Karlovarské silnice, a.s., o stavební povolení k vodním dílům – Přeložka kanalizace drenážních vod v areálu obalovny Bochov. Dne 28.4.2008 došel vodoprávnímu úřadu tzv. znalecký posudek „Posouzení vlivu rekonstrukce kanalizace v areálu bývalé obalovny v Bochově na odtok kontaminovaných vod z areálu a následného ohrožení vodárenské nádrže Stanovice“ vyhotovený znalcem Ing. Michaelem Barchánkem v dubnu 2008 [soud tu může hovořit pouze o tzv. znaleckém posudku (čili expertize), o skutečný znalecký posudek by se jednalo toliko v případě ustanovení znalce správním orgánem podle § 56 spr. ř.]. Dne 30.7.2008 došla vodoprávnímu úřadu projektová dokumentace (= dokumentace pro stavební povolení) vyhotovená autorizovaným technikem Ing. Pavlem Šturcem v červenci 2008 a Analýza rizik znečištění horninového prostředí a podzemních vod v bývalé obalovně silničních směsí Bochov vyhotovená společností Ochrana podzemních vod, s.r.o., v dubnu 2008. Dne 3.11.2008 pod č.j. SÚ/3478/07/Sz-231.2 vodoprávní úřad nařídil společnosti Karlovarské silnice, a.s., odstranění stavby Obalovna Bochov – přeložka stoky průmyslové kanalizace. Proti tomuto rozhodnutí vodoprávního úřadu podala odvolání společnost Karlovarské silnice, a.s. Rozhodnutím ze dne 24.3.2008 č.j. 15/SÚ/09/Paš Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor stavební úřad (dále též jen „odvolací správní orgán“), odvoláním napadené rozhodnutí vodoprávního úřadu zrušil a věc vrátil vodoprávnímu úřadu k novému projednání.

Ze správních spisů soud dále zjistil, že dne 27.5.2009 pod č.j. SÚ/4172/08/Sz-231.2 vodoprávní úřad zamítl žádost společnosti Karlovarské silnice, a.s., o dodatečné stavební povolení na stavbu vodního díla Obalovna Bochov – přeložka stoky průmyslové kanalizace Bochov. Proti tomuto rozhodnutí vodoprávního úřadu podala společnost Karlovarské silnice, a.s., odvolání. Rozhodnutím ze dne 7.9.2009 č.j. 1487/SÚ/09/Paš Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor stavební úřad, odvolání společnosti Karlovarské silnice, a.s., zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí vodoprávního úřadu potvrdil.

Své rozhodnutí ze dne 7.9.2009 č.j. 1487/SÚ/09/Paš odůvodnil odvolací správní orgán tím, že cílem odvolatele je v důsledku snížení přítoku vod do ČOV její případné odstranění pro její nepotřebnost, včetně nové kanalizace. Snahou odvolatele není napojení stávajících větví kanalizačních rozvodů na tuto novou přeložku průmyslové kanalizace, ale její jednoduché odpojení od systému a volné vsakování odváděných kontaminovaných vod do podloží, neboť v projektové dokumentaci stavby zcela chybí technické řešení zaslepení současné odpojené kanalizace. V místě odpojení kanalizačních rozvodů od systému je navezena pouze hromada zeminy. K závěru znaleckého posudku zpracovaného Ing. M. Barchánkem odvolací správní orgán sděluje, že zpracovatel posudku zhodnotil pouze samotnou přeložku průmyslové kanalizace bez vazby na posouzení odvádění odpadních vod z odpojených kanalizačních rozvodů a důsledků na životní prostředí. Je zcela zřejmé, že provedením nové těsné kanalizace neprosakují do ní další drenážní vody a tudíž dochází ke snížení odvádění odpadních vod a tím i snížení množství kontaminantu odváděného novou kanalizací. Ve znaleckém posudku konstatuje, že nechtěný drenážní efekt jednoho úseku se zásadním způsobem snížil. Na druhé straně došlo k tomu, že při deštivém počasí vychází podpovrchová voda znečištěná PCB na terén a teče po něm mimo areál a zasakuje se do terénu. Důvodem tohoto jevu je skutečnost, že stará kanalizace tvoří preferenční cestu pro tok drenážních vod, takže působí jako horizontální drenáž. Znalec neuvedl důsledky odvádění kontaminovaných drenážních vod z nezajištěného odpojeného systému stávajících kanalizačních rozvodů na životní prostředí. Toto je zásadní skutečnost, která se jeví jako zásadní otázka pro možnost dodatečného povolení stavby. Důvodnost stavby je z tohoto důvodu neprůkazná a není ji možné dodatečně povolit, protože není v souladu s veřejným zájmem, chráněným zvláštními právními předpisy na úseku ochrany vod. Odvolací správní orgán dospěl k závěru, že předmětná stavba vodního díla „Obalovna Bochov - přeložka stoky průmyslové kanalizace Bochov“ je v rozporu s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem - vodním zákonem. Odvolatel neprokázal správnost technického řešení stavby, neboť řešil pouze samotnou přeložku kanalizace bez vazby na okolí, tj. odvádění odpadních kontaminovaných drenážních vod stávajících kanalizačních rozvodů, které odpojením systému od vtoku do ČOV volně vyvěrají do terénu a zpětně zasakují do podloží. Stavebník je povinen prokázat důvodnost a správnost navrhovaného technického řešení, protože důkazní břemeno je na jeho straně. Dle předložených podkladů toto stavebník nesplnil.

Odvolací správní orgán odůvodnil své žalobou napadené rozhodnutí dále tím, že se ztotožňuje s těmito závěry vodoprávního úřadu: Důkaz o zaslepení původní kanalizace odpovídajícím způsobem nebyl vodoprávnímu úřadu předložen (navezení hromady zeminy do místa vyústění odpojené kanalizace je zcela nepostačujícím technickým opatřením). Znalecký posudek vychází z analýzy rizik zpracované v dubnu 2008, kdežto přeložka stoky byla provedena již na počátku roku 2007 (vyvstává tak otázka účelovosti posudku). Vodoprávní úřad vyzval vlastníka stavby k předložení posouzení vlivu přeložky kanalizace na odtok znečištění do povodí vodárenské nádrže Stanovice, přičemž očekával, že tento podklad vyhodnotí všechny varianty možného úniku znečištění mimo areál obalovny a vyloučí je či potvrdí. Znalecký posudek potvrdil známou skutečnost, že se kontaminanty nacházejí v místě bývalého obalovacího stroje, skladů pohonných hmot, apod., a že se vlivem sklonu terénu a preferenčními cestami - propadlou kanalizací šíří dále. O tom, že se z areálu nešíří dál, nebyl předložen jediný relevantní důkaz. Znalecký posudek navíc přiznává, že kontaminované vody vyvěrají na povrch a po několika metrech se vsakují do horninového prostředí, resp. do vod podzemních. Vypouštění nečištěných odpadních vod s obsahem zvlášť' nebezpečné závadné látky do vod podzemních je v příkrém rozporu s § 38 odst. 4 vodního zákona, který tento druh vypouštění zcela vylučuje. Původně podzemní vody, které jsou kanalizací odváděny a vyvěrají na povrch, se v důsledku změněné jakosti stávají vodami odpadními (§ 3 odst. 2 a § 38 odst. 1 vodního zákona). Voda vytékající z odpojené kanalizace postupuje po louce a po svahu k Lomnickému potoku a ohrožuje tak jakost vod vodárenského toku. Nepovolená stavba přeložky stoky v délce 150 m zhoršila významným způsobem stav čištění odpadních vod na dotčené lokalitě, neboť' při zřízení této přeložky kanalizace byla odpojena stávající část kanalizace a vody s vysokým obsahem PCB z této odpojené kanalizace vyvěrají volně na terén a odtékají bez čištění mimo areál obalovny Bochov. Z hlediska vodního zákona se jedná o zvlášť nebezpečnou závadnou látku s prokázanými negativními účinky na životní prostředí a zdraví člověka. Podle příslušné technické normy - ČSN 756101 Stokové sítě a kanalizační přípojky, článku 4.4.2.18 - je minimální profil gravitační kanalizační stoky z kameniny či plastů 250 mm, nikoliv 200 mm, ve kterém je přeložka provedena (provedení přeložky je v rozporu s uvedenou normou). Vlastník stavby nesplnil požadavek vodoprávního úřadu pod č.j. SÚ/4172/07/Sz 231.2 ze dne 30.4.2008 týkající se napojení všech větví kanalizace na ČOV.

Své rozhodnutí ze dne 7.9.2009 č.j. 1487/SÚ/09/Paš odůvodnil odvolací správní orgán dále tím, že prověřil projektovou dokumentaci předmětné přeložky stoky průmyslové kanalizace a konstatuje, tak jako vodoprávní úřad. že není zcela zřejmé, jaké vody jsou kanalizací odváděny. Do koncové kanalizační šachty Š2 (dříve obecně zvané jako „Šachta u komína“) dle PD není zaústěno žádné přiváděcí potrubí ani žádné jímání vody z okolí šachty (např. princip vpusti - odvádění povrchových srážkových vod). Zákres kanalizačních rozvodů v situačním výkresu souhlasí se zákresem výsledků zmapování skutečného průběhu jak původní dešťové a zaolejované kanalizace, tak kanalizace nové. provedené kamerovým průzkumem, sondami a průzkumem terénu. Toto zmapování kanalizačních rozvodů je součástí analýzy rizik, která je součástí podkladů předkládané žádosti o dodatečné povolení stavby. V technické zprávě ani jiných podkladech není zmínka, jakým způsobem a jaké vody jsou jímány a odváděny kanalizací. Zcela chybí technické řešení zaslepení stávající odpojené kanalizace. Vstupní šachta nové kanalizace před retenční nádrží je umístěna cca 5 m od původní šachty kanalizace zaolejovaných vod, do které byla počátkem devadesátých let minulého století přepojena i stoka dešťové kanalizace. Je to zcela zřejmé a čitelné z výše uvedených podkladů. V takto zpracované dokumentaci se jeví předmětná stavba jako bezúčelová, tzn., že pokud se vody nejímají, není co dovádět na ČOV. Z podkladů vyplývá, že celá stávající síť průmyslové kanalizace je odpojená od ČOV (dešťová i zaolejovaná) a napojená je pouze tato nově vybudovaná přeložka, v původním místě napojení do retenční nádrže. Stávající stoky tvoří preferenční cestu pro tok kontaminovaných podzemních vod mělkého oběhu a tím urychlení dotace povodí vodárenského toku zdraví nebezpečnými látkami. Vlastník stavby v souladu s § 129 odst. 2 stav. zák. neprokázal, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem. Dále z § 38 odst. 3 vodního zákona vyplývá, že ten, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen zajišťovat jejich zneškodňování v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění. V této souvislosti je namístě připomenout skutečnost, že platnost dosavadních povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových (ale i podzemních) zaniká podle čl. II bod 2 novely vodního zákona č. 20/2004 Sb. dnem 1. ledna 2008. Do tohoto termínu měli znečišťovatelé požádat (a to s dostatečným předstihem) o vydání nového povolení, případně o prodloužení povolení stávajícího. K dnešnímu dni nebyly stavebníkem v tomto směru učiněny žádné kroky, a tudíž dochází k nepovolenému vypouštění odpadních vod. Jedná se o nepovolené vypouštění odpadních vod nejen z ČOV, ale i odpadních vod volně vytékajících z odpojených rozvodů stávající kanalizace. Na základě výše uvedených skutečností dospěl odvolací správní orgán k závěru, že stavba je v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu a v rozporu s veřejným zájmem.

V žalobě se sub II. namítá, že kontaminace horninového prostředí a následně podzemních vod, drénujících do kanalizace, byla způsobena subjektem rozdílným od žalobce ještě před privatizací, a proto nelze žalobci uložit opatření podle § 42 vodního zákona, které by ho zavazovalo k tomu kontaminaci odstranit. Úřady se proto o takové správní řízení ani nepokoušejí, avšak vyjádřily názor, a to i uložením dvou pokut, jež jsou napadeny správními žalobami, že je žalobce odpovědný za vody z pozemku odtékající. O oprávněnosti takového názoru rozhodne soud v jiných žalobách, zde to žalobce uvádí jen proto, aby byla zřejmá věcná nesprávnost případného odstranění stavby, jež tvoří de facto meritum celého případu. Rozhodnutí o odstranění stavby již bylo jednou vydáno (po odvolání zrušeno) a pokud dojde k takovému řízení znovu, lze předpokládat, že povinnosti pro žalobce a jejich odůvodnění budou analogické. Jejich základem je, že stavbu je třeba odstranit (nové potrubí - přeložku kanalizace vytrhat) a kanalizaci uvést do původního stavu. Protože za „původní stav“ nelze bezesporu pokládat na několika místech rozpadlou kanalizaci, může být původním stavem pouze stav po vybudování kanalizace, tedy stav v době, kdy byla obalovna včetně kanalizace uvedena do provozu. Odhlédne-li se od značných finančních nákladů takového kroku, potom nastane stav, kdy obě větve (průmyslová i dešťová) budou obnoveny podle původního projektu, tedy jako vodotěsné. Tím se zcela odbourá drenážní působení, kanalizace budou suché (u dešťové kanalizace mezitím zcela zmizel důvod odvodu dešťových vod, které nyní tečou po terénu) a veškerá podzemní voda kontaminovaná PCB poteče podzemím případně částečně po povrchu mimo areál obalovny. Čistírna nebude mít co čistit, a bude proto zcela uzavřena. Takový scénář je jistě možný a po formální stránce by asi požadavkům úřadů, které nechtějí chápat absurditu důsledků vlastních rozhodnutí, vyhovoval. Takový scénář se ale žalobci příčí, protože množství zachycených PCB na stávající čistírně sice není velké, ale odtok této nebezpečné látky z areálu přece jen omezuje. Snad jen pro úplnost žalobce sděluje, že přestože není původcem závadného stavu v horninovém prostředí obalovny a jiné než tyto vody na čistírnu netečou, přesto ji za vlastní prostředky již mnoho let provozuje – zjevně bez právního titulu.

Sub III. žaloby je žalobce přesvědčen, že žalobou napadené rozhodnutí je v rozporu se zájmy ochrany životního prostředí v okolí areálu v Bochově. Stavební úřad přistupoval k žádosti o dodatečné povolení stavby zcela formálně, bez toho, že by se snažil pochopit a respektovat širší souvislosti. Na straně 13 napadeného rozhodnutí se uvádí, že žalobce nesplnil požadavek vodoprávního úřadu ze dne 30.4.2008, týkající se napojení všech větví kanalizace na ČOV. Takový požadavek je však nesprávný, protože v případě jeho důsledného splnění se popře důvod přeložky, totiž snížení množství vod, přitékajících na čistírnu, která je nemůže zvládnout. Na téže straně je žalobci vytýkáno, že nesplnil povinnosti dané § 59 vodního zákona, který se mimo jiné týká udržování vodního díla (kanalizace) v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování chráněných zájmů. Pokud by žalobce kanalizaci udržoval v dokonalém stavu, tedy v takovém, ve kterém byla po zahájení provozu, potom by byl drenážní efekt nulový, vody z PCB by se do kanalizace a následně k čištění nikdy nedostaly, a všechny by odtékaly podzemím či částečně po povrchu mimo areál. Žalobce se nedomnívá, že takový stav je žádoucí. Na téže straně je vytýkáno žalobci, že nepředložil jediný relevantní důkaz, že kontaminované vody neodtékají jako podzemní mimo areál. Žalobce takový důkaz není povinen podávat, ale především ho podat podle našeho přesvědčení ani nelze, neboť kontaminované vody podzemním odtokem mimo areál s naprostou jistotou tečou. Riziková analýza, kterou si žalobce za vlastní prostředky nechal zpracovat, o tom jednoznačně hovoří. Jde ovšem o přirozené vody vznikající v širokém okolí areálu z vod dešťových, jež se kontaminují vinou havarijního stavu, který žalobce prokazatelně nezpůsobil. Takže právní odpovědnost za tento stav žalobce nésti nemůže. A sporná stavba s tímto stavem souvisí pouze tak, že snižuje množství PCB, které odteče z areálu do přírodního prostředí. Žalobce se v rámci svých možností stará o to, aby vliv havarijního stavu na okolí snížil. Důkazem je například provoz čistírny na vody, u kterých není jejich původcem (přirozené podzemní vody, kontaminované PCB) a tím bez právního titulu, zajištěním analýzy rizika pro co nejpřesnější zjištění stavu kanalizace (včetně kamerových zkoušek) a zjištění rozsahu a lokalizace havarijního stavu v horninovém prostředí. Žalobce zajistil i znalecký posudek odpovídající na otázku, zda sporná stavba nepoškozuje ve svých důsledcích životní prostředí. To vše v rámci správního řízení o dodatečném povolení stavby a na podporu oprávněnosti svého kroku, tedy vybudování přeložky části kanalizace. Z celého napadeného rozhodnutí plyne, že ani vodoprávní úřad první instance, ani orgán odvolací se dostatečně neseznámily s realitou v areálu a s možnými důsledky svých rozhodnutí.

Žalobce je sub IV. žaloby přesvědčen, že stavba ve svých důsledcích částečně řeší problém úniku nebezpečné kontaminace polychlorovanými bifenyly do přírodního prostředí a její ponechání je tedy ve veřejném zájmu.

Žalovaný správní orgán se k podané žalobě podrobně písemně vyjádřil dne 22.12.2009 pod č.j. 2422/SÚ/09-5.

Při jednání před soudem dne 16.8.2011 žalobce uvedl, že nejsou původci závadného stavu, a proto ve smyslu § 42 odst. 4 vodního zákona nelze jim ukládat opatření k nápravě, spočívající v odstranění tohoto závadného stavu, který je příčinou dlouhodobého znečišťování podzemních vod. Proto nejsou a nemohou být ani původci znečištění podzemních vod, které jsou předmětem jejich dlouhodobého sporu se správními orgány. Ke znečišťování životního prostředí nedochází činností žalobce, ale spontánně přírodními procesy, které se stavbami, konkrétně kanalizačními větvemi, souvisejí jen okrajově. Požadavky ze žalobou napadeného rozhodnutí na uvedení kanalizace „do původního stavu“ jsou proti zájmům životního prostředí, tedy proti veřejnému zájmu, neboť při splnění těchto požadavků bude kanalizace vodotěsná a na čistírnu odpadních vod nic nepoteče. Nic se tedy nebude čistit a veškeré znečištění unášené podzemními vodami poteče mimo kanalizaci, tím i mimo čistírnu, poteče tedy po povrchu nebo pod povrchem. Toto je i v souladu s právním názorem vyjádřeným Magistrátem města Karlovy Vary dne 4.12.2009, kde se na straně 2 dole uvádí: „kanalizace zaolejovaných i čistých vod byly povoleny a zkolaudovány jako kanalizace dešťové. Pro odvod vod z ploch areálu, nikoliv vod drenážních z půdních vrstev. Ke kolaudaci byly předloženy i protokoly o zkouškách vodotěsnosti kanalizací. Změnu užívání stavby z dešťové na drenážní příslušný vodoprávní úřad nepovolil.“.

Při jednání před soudem dne 16.8.2011 žalovaný správní orgán uvedl, že z podkladů v řízení je jednoznačně zřejmé, že žalobce stavbu přeložky stoky průmyslové kanalizace prováděl v průběhu ledna a února 2007 bez rozhodnutí nebo opatření vodoprávního orgánu. Správní orgán prvního stupně umožnil žalobci v souladu s § 129 odst. 2 písm. b) stav. zák. stavbu dodatečně povolit, pokud splní zákonem stanovené podmínky. V průběhu řízení dospěl jak prvostupňový, tak druhostupňový správní orgán k závěrům, že předmětná stavba vodního díla „Obalovna Bochov-přeložka stoky průmyslové kanalizace Bochov“ je v rozporu s veřejným zájmem chráněným vodním zákonem. Žalobce neprokázal správnost technického řešení stavby, a to za stavu, kdy stávající síť průmyslové kanalizace je odpojena od čistírny odpadních vod, a to jak dešťová, tak i zaolejovaná, což přispívá k urychlení devastace povodí vodárenského toku zdraví nebezpečnými látkami. Prvostupňovému i odvolacímu správnímu orgánu proto nezbylo nic jiného, než dodatečné povolení vodoprávní stavby zamítnout.

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“).

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.) a dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná.

Nařízení odstranění stavby a dodatečné povolení stavby jsou upraveny zejména v § 129 stav. zák.

Podle § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním.

Podle § 129 odst. 2 stav. zák. stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.

Podle § 129 odst. 3 stav. zák. u stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle § 111 až 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví.

– 1 –

V žalobě popsal žalobce celkovou situaci projednávané věci tak, že je majitelem areálu bývalé obalovny silničních směsí na pozemku parc. č. 1443/3 a 1443/4 v k.ú. Bochov. Obalovna se již mnoho let nepoužívá a veškeré technické zařízení bylo odstraněno. Současně s obalovnou se v 80. letech pro potřeby areálu vybudovala oddílná kanalizace. Jednak kanalizace pro odvádění odpadních vod znečištěných ropnými látkami vznikajících z vod srážkových u obalovacího stroje a jednak kanalizace čistých srážkových vod. Tyto dva systémy byly vyprojektovány, postaveny, zkolaudovány a léta provozovány jako zcela oddělené. Odpadní vody byly vedeny do čistírny odpadních vod a po jejich vyčištění vypouštěny na základě povolení vodoprávního úřadu do recipientu. Neznečištěné srážkové vody byly vypouštěny volně do terénu mimo areál obalovny. Koncem 80. let se zjistilo, že ve vodách v obou kanalizacích jsou obsaženy nebezpečné látky - polychlorované bifenyly (PCB), které se používaly při provozu obalovacího stroje. Bylo proto rozhodnuto, že čistírnu odpadních vod je třeba doplnit o další stupeň, který dokáže PCB zachytit, což žalobce splnil. Současně bylo rozhodnutím úřadů provedeno přepojení srážkové kanalizace tak, aby i tyto vody musely procházet čistírnou. Ta byla při budování obalovny ovšem vyprojektována a postavena jen na kapacitu odpadních vod z malé plochy kolem obalovacího stroje a na všechny vody nemohla stačit. Vody s obsahem PCB se dostávají do obou kanalizačních systémů tím, že betonové potrubí je za léta provozu již poškozeno, netěsní, někde je i propadlé a tím dochází k nechtěnému drenážnímu efektu. V celém areálu, který je vybudován na navážce, i v jeho okolí je mimořádně vysoká hladina přirozených podzemních vod, které proudí pod zemí po spádu z lesnatého okolí přes areál obalovny dále směrem k Lomnickému potoku, který je vzdálen od areálu několik set metrů. Ve srážkově bohatém období nebo při intenzivním tání sněhu docházelo k tomu, že množství vod přitékajících kanalizací na čistírnu překračovalo, někdy velmi výrazně, její kapacitní možnosti a část vod proto odtékala do recipientu nevyčištěná. S cílem snížit množství vod a tím uvedený problém odstranit vyměnil žalobce celou jednu větev kanalizace – větev dříve sloužící pro odvádění odpadních vod od obalovacího stroje. Starou popraskanou betonovou kanalizaci, drenážující znečištěnou podzemní vodu, zaslepil a nahradil plastovou, tím snížil celkový přítok vod na čistírnu a minimalizoval případy, kdy je kapacita čistírny překročena. Omezením drenážního efektu došlo ovšem k tomu, že přirozeně proudící podzemní vody se začaly v deštivém období ve větší míře objevovat na terénu.

Celkovou situaci projednávané věci popsal žalobce v žalobě dále tak, že reálná situace v terénu v době přeložky kanalizace byla již zásadním způsobem jiná než v době, kdy byl kanalizační systém pro obalovnu zakončený čistírnou odpadních vod projektován, povolován, vybudován a provozován. První změnou byla skutečnost, že obalovna již nebyla v provozu a tedy odpadní vody, které byly odváděny „průmyslovou kanalizací“, již několik let nevznikaly. Z hlediska vodního zákona tedy tato kanalizace – vodní dílo a to včetně navazující čistírny, která byla původně vyprojektována a vybudována jen na tyto vody, již ztratila svůj smysl. Žalobce proto požádal příslušný vodoprávní úřad o zrušení povolení k vypouštění odpadních vod (podle § 12 vodního zákona), žádosti však nebylo vyhověno. Další změnou bylo nucené napojení srážkových vod na čistírnu, která na takové množství vod nebyla vybudována, což s sebou neslo nedostatečné čištění těchto vod. Třetí, zcela zásadní změnou byla skutečnost, že materiál (prostý beton) obou systémů kanalizace se v průběhu desítek let částečně rozpadl a tím došlo k novému jevu – drenážování přirozených podzemních vod. Tento jev byl a je nechtěný a odporuje smyslu a účelu, pro který byly obě větve kanalizace vybudovány. Kanalizace byly vybudovány jako vodotěsné a žádné podzemní vody do nich v počátečním období netekly a ani nemohly téci. Přirozené podzemní vody, znečištěné PCB proto tekly přirozenými mezerami v horninovém prostředí po spádu, tedy směrem k Lomnickému potoku a s kanalizací neměly jakoukoli spojitost (technickou ani právní). Postupným rozpadem kanalizace se část těchto vod, není známo jak velká, dostala z přírodního prostředí do kanalizace, kam nepatřila a na kterou nebyla čistírna vybudována. Výsledkem bylo přetížení čistírny, neplnění koncentračních limitů podle povolení k vypouštění a opakované ukládání sankcí Českou inspekcí životního prostředí. Přeložka kanalizace, která se stala spornou stavbou, byla vedena snahou snížit množství vody, která do kanalizace a následně na čistírnu nepatří. A přiblížit tak reálný stav stavu původnímu, tedy stavu po vybudování obalovny a obou větví kanalizace. Odmítnutí dodatečného povolení stavby je nezbytným krokem k možnému rozhodnutí vodoprávního úřadu o povinnosti stavbu odstranit. Taková snaha je však dle přesvědčení žalobce vadná, protože může vést po věcné stránce jen k tomu, že životní prostředí bude ještě více zatíženo než nyní.

– 2 –

Správní orgány tu dospěly k závěru, že vlastník stavby neprokázal, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem a s obecnými požadavky na výstavbu (§ 129 odst. 2 stav. zák.). Relevantní tedy mohou být především žalobní body namítající nezákonnost či nesprávnost tohoto závěru správních orgánů (resp. žalovaného správního orgánu) nebo vadnost jejich postupu vedoucího k takovému závěru.

Podle § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona je vlastník vodního díla povinen udržovat vodní dílo v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů.

„Udržováním vodního díla v řádném stavu“ se přitom bezpochyby rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje jeho dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení vodního díla a co nejvíce se prodloužila jeho uživatelnost (§ 3 odst. 4 stav. zák. per analogiam).

Za údržbu nutno mít hlavně obnovu stávajících konstrukcí, vyloučit ovšem nelze ani jiné vhodné řešení.

Veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem je zde zejména to, aby se z areálu bývalé obalovny Bochov do povodí vodárenského toku dostalo co nejméně polychlorovaných bifenylů.

Žalobce jako vlastník stavby měl tedy prokázat, že řešení, které realizoval (= „přeložka stoky“), oproti řešení spočívajícím v obnově stávající kanalizace přinese menší (nebo alespoň stejný) únik polychlorovaných bifenylů z areálu obalovny do povodí Lomnického potoka.

V žalobě to žalobce v podstatě tvrdí [Pokud by žalobce kanalizaci udržoval v dokonalém stavu, ... potom by byl drenážní efekt nulový, vody z PCB by se do kanalizace a následně k čištění nikdy nedostaly a všechny by odtékaly podzemím či částečně po povrchu mimo areál. ... A sporná stavba ... snižuje množství PCB, které odteče z areálu do přírodního prostředí.], rozhodné je ale to, zda to prokázal v řízení před správními orgány.

V projektové dokumentaci (Dokumentace pro stavební povolení) je zakreslena nová stoka průmyslové kanalizace, stávající stoka zaolejované kanalizace a stávající stoka dešťové kanalizace. Z koordinační situace lze dovodit, že nová stoka průmyslové kanalizace je liniová v délce 150,1 m, kdežto stávající stoka zaolejované kanalizace je rozvětvená v celkové délce cca 323,9 m.

Soud samozřejmě zaregistroval vyjádření strany žalující, že reálná situace je složitější, ale zakreslení stok rámcově je v pořádku. Soud tu však – tak jako správní orgány – nemůže vycházet z ničeho jiného než z vlastníkem stavby předložené dokumentace.

Z projektové dokumentace mj. plyne, že nová stoka propojuje stávající jímku před ČOV a koncovou šachtu staré zaolejované kanalizace. Je pouze s jedinou přípojkou v koncové šachtě. Je těsná a odvádí pouze malé množství odpadních vod, které mohou natékat na koncovou šachtu. Její provedení snižuje nátok balastních kontaminovaných mělkých podzemních vod z horní vrstvy navážky do kanalizace a tím i snižuje možnost toku těchto vod privilegovanou cestou z areálu obalovny.

V „Analýze rizik znečištění horninového prostředí a podzemních vod v bývalé obalovně silničních směsí Bochov“ se v části 3. (Výsledky průzkumných prací) mj. uvádí, že znečištění svrchní části zemin PCB bylo zpracováno do mapy znečištění v příloze č. 4. Z ní je zřejmé, že se centrum znečištění nachází mezi správní budovou a bývalým prostorem obalovny s nejintenzivnějším znečištěním v oblasti základů zásobních nádrží a přilehlé části obalovny. Zvýšené znečištění zemin PCB je vázáno i na prostor zásobních nádrží v západní části areálu. Zde však intenzita znečištění PCB nepřesahuje limitní hodnotu kritéria C pro průmyslovou zónu.

V části 5. (Závěry) této analýzy se shrnuje, že prioritním kontaminantem na lokalitě byly určeny PCB. Objem zemin kontaminovaných PCB nad úrovní kritéria B je cca 4 800 m, objem zemin kontaminovaných nad úrovní kritéria C pro průmyslovou zónu je cca 1 500 m. Celkem je v nesaturované zóně vázáno přibližně 880 kg PCB. Kontaminace se nachází ve III. pásmu hygienické ochrany vodárenské nádrže Stanovice. Hlavní migrační cestou PCB jsou staré kanalizační řady, které v prostoru znečištění drénují kontaminovanou vodu a odvádějí ji do prostoru čistírny odpadních vod při SZ hranici areálu bývalé obalovny.

S ohledem na výsledky realizovaných prací doporučil zpracovatel analýzy provedení nápravných opatření ve dvou fázích (část 6. – Doporučená opatření).

V tzv. znaleckém posudku „Posouzení vlivu rekonstrukce kanalizace v areálu bývalé obalovny v Bochově na odtok kontaminovaných vod z areálu a následného ohrožení vodárenské nádrže Stanovice“ se v části 4. (Znalecké vyhodnocení) mj. konstatuje, že areál je v současné době opuštěn a neprobíhá v něm žádná výrobní ani ubytovací činnost. Z toho důvodu nevznikají ani žádné odpadní vody a veškerá voda, vyskytující se v kanalizaci, je vodou podzemní mělkého horizontu (také jen podpovrchovou). Vzniká ve srážkovém povodí areálu Bochov zasakováním srážkových vod a jejich podzemním tokem po spádu přes areál obalovny směrem do údolí Lomnického potoka. Průchodem horninovým prostředím, které je pod částí areálu Bochov znečištěno PCB, se tyto vody kontaminují a jsou částečně zachyceny starou poškozenou kanalizací jako drenáží a vedeny do retenční nádrže a dále na ČOV. Žádný úsek kanalizace nebyl nikdy budován jako kanalizace s drenážním efektem a skutečnost, že v kanalizaci tečou kontaminované podpovrchové vody, je sekundárním efektem, který ukazuje na netěsnosti ve vedení kanalizace či v kanalizačních šachtách. Množství vody v kanalizaci je závislé na výšce hladiny podpovrchové vody v navážkách, která je velmi vysoko a na několika místech vystupuje při deštivém počasí až na terén.

V části 5. (Shrnutí a závěr) tohoto posouzení se sumarizuje, že v areálu v Bochově existuje stará ekologická zátěž, která se vyznačuje znečištěním horninového prostředí a následně podpovrchových vod látkami PCR Stará betonová kanalizace, která byla vybudována pro odvádění zaolejovaných vod z výroby a čistých srážkových vod, se časem poškodila do té míry, že začala působit jako drenážní systém těchto vod, které odvádí na ČOV. Navíc byly oba systémy kanalizací propojeny. Pro tyto vody nebyla ČOV vybudována a není schopna jejich množství zvládnout. Vybudováním nové větve kanalizace se čistírně hydraulicky zásadním způsobem odlehčilo a množství PCB, unikajících do vod povrchových se snížilo. Z žádného podkladu, které byly znalci dostupné, neplyne, zda a pokud ano, tak jakým způsobem, unikají PCB z areálu s podpovrchovými vodami nepozorovatelným podzemním odtokem. Pokud takové nebezpečí existuje, potom je třeba je prokázat, následně kvantifikovat a v případě potřeby zahájit kroky k omezení či zastavení takového stavu. Existence kanalizace v areálu, a to ani starého systému, ani nově vybudované kanalizační větve s těmito skutečnostmi nijak nesouvisejí. Tok podzemních (čistých) a podpovrchových (kontaminovaných) vod je dán přírodními poměry, jejich množství srážkovou činností v dosti širokém okolí a koncentrace jsou dány existencí staré ekologické zátěže, jejímž původcem majitel areálu – stavebník není. Stavba nové kanalizační větve nemůže za současného technického stavu v areálu negativně ovlivnit látkami PCB vodárenskou nádrž Stanovice, neboť prokazatelně snižuje množství kontaminantu, které je z ČOV do vod povrchových vypouštěno.

Z rekapitulovaného se podává, že zemina v areálu obalovny je – a to ve své svrchní části – znečištěna PCB především v místech bývalé výroby a skladování. Srážkové vody tečou po spádu přes areál obalovny směrem do údolí Lomnického potoka: mělce zasakují, při průchodu prostředím, které je znečištěno PCB, se kontaminují, udržují se velmi vysoko a při deštivém počasí na několika místech vystupují až na terén. Část z nich se může dostat do kanalizace, ostatní opouštějí areál obalovny bez čištění.

Soud se ztotožňuje s názorem správních orgánů, že z předložených dokumentů není zcela zřejmé, jaké vody jsou odváděny novou stokou průmyslové kanalizace, když do koncové kanalizační šachty Š2 není dle projektové dokumentace zaústěno žádné přiváděcí potrubí ani žádné jímání vody z okolí šachty.

Věc se zde jeví tak, že v případě kratší liniové nové stoky průmyslové kanalizace mohou vody (ale jaké) natékat na jednu koncovou šachtu, která je v terénu umístěna poměrně vysoko a nachází se stranou od nejznečištěnějšího prostředí, zatímco v případě delší – a rozvětvené – staré stoky zaolejované kanalizace mohly kontaminované vody natékat na větší počet šachet (řádově deset), které byly rozmístěny tak, aby stahovaly znečištěné vody z míst někdejší výroby a skladování, jež v podstatě jsou i místy dnešního znečištění PCB.

Jak bylo uvedeno výše, vlastník vodního díla plní svou povinnost udržovat vodní dílo v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů [§ 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona], zpravidla tak, že obnovuje stávající konstrukce, vyloučit ovšem nelze ani jiné vhodné řešení. Jestliže však vlastník vodního díla zrealizuje jiné řešení, pak je pro účely dodatečného povolení stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona povinen prokázat, že jím realizované řešení je z hlediska veřejného zájmu chráněného zvláštním zákonem vhodnější než (nebo alespoň stejně vhodné jako) řešení spočívající v obnově stávajících konstrukcí.

Žalobce tedy měl prokázat, že jím v roce 2007 realizované řešení je z hlediska úniku PCB z areálu obalovny vhodnější než (nebo alespoň stejně vhodné jako) řešení spočívající v obnově stávajících konstrukcí. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že žalobce jako vlastník stavby tuto elementární podmínku dodatečného povolení stavby rozhodně neprokázal (skutečností je zřejmě pravý opak).

Soud tudíž žalobní body zpochybňující hlavní rozhodovací důvod obou správních orgánů neshledal důvodnými.

– 3 –

Žalobní body, namítající něco jiného než nezákonnost či nesprávnost závěru správních orgánů (resp. žalovaného správního orgánu), že vlastník stavby neprokázal, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem a s obecnými požadavky na výstavbu (§ 129 odst. 2 stav. zák.), nebo vadnost postupu správních orgánů vedoucího k takovému závěru, v přezkoumávané věci sotva mohou být shledány relevantními a tudíž i důvodnými.

To se týká zejména argumentů, že kontaminace horninového prostředí a následně podzemních vod, drénujících do kanalizace, byla způsobena subjektem rozdílným od žalobce ještě před privatizací, že přestože žalobce není původcem závadného stavu v horninovém prostředí obalovny a jiné než tyto vody na čistírnu netečou, přesto ji za vlastní prostředky již mnoho let provozuje – zjevně bez právního titulu, a že ke znečišťování životního prostředí nedochází činností žalobce, ale spontánně přírodními procesy, které se stavbami, konkrétně kanalizačními větvemi, souvisejí jen okrajově.

Jelikož žaloba nebyla shledána důvodnou, soud ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný se však tohoto práva vzdal, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Žádné z osob zúčastněných na řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soud neuložil žádnou povinnost ani tu nebyly shledány důvody zvláštního zřetele hodné (§ 60 odst. 5 s.ř.s. a contrario).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost ve čtyřech písemných vyhotoveních (§ 102 a násl. s.ř.s.). Kasační stížnost se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 16. srpna 2011

JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru