Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Af 6/2018 - 170Rozsudek KSPL ze dne 28.02.2020

Prejudikatura

7 Afs 107/2008 - 100

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Afs 160/2020

přidejte vlastní popisek

30 Af 6/2018 - 170

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci

žalobkyně: Techmania Science Center o. p. s., IČ 26396645, U Planetária 2969/1, 301 00 Plzeň, zastoupené JUDr. Karlem Vodičkou, LL.M., advokátem, Kyjevská 1228/77, 326 00 Plzeň,

proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043, Masarykova 427/31, 602 00 Brno,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2017, č.j. 46705/17/5000-10470-700290,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[I] Předmět řízení

1. Rozhodnutím Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“ nebo „prvoinstanční správce daně“) ze dne 16. 8. 2016, č.j. 1559657/16/2300-31471-402485 (dále jen „platební výměr I“), byl žalobkyni vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 113 175 Kč.

2. Rozhodnutím správce daně ze dne 16. 8. 2016, č.j. 1559658/16/2300-31471-402485 (dále jen „platební výměr II“), byl žalobkyni vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 641 324 Kč.

3. Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 10. 2017, č.j. 46705/17/5000-10470-700290 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byly k odvolání žalobkyně podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), platební výměry změněny tak, že odvod do státního rozpočtu byl snížen na 57 615 Kč a odvod do Národního fondu byl snížen na 326 484 Kč. V ostatním byly platební výměry potvrzeny.

4. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 1. 2018, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

5. Postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní, jsou upraveny daňovým řádem.

6. Dotační problematika byla upravena zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“ nebo „zákon o rozpočtových pravidlech“).

7. Postupy při zadávání veřejných zakázek byly v rozhodné době upraveny zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“ nebo „ZVZ“), který byl s účinností ode dne 1. 10. 2016 nahrazen zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“).

[II] Žaloba

8. Žalobkyně připomněla, že na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 0159/09/04 ze dne 13. 12. 2011 ve znění následných dodatků jí byla poskytnuta dotace v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (dále též jen „OP VaVpI“) na realizaci projektu „Techmania Science center“. Poskytovatelem dotace bylo Ministerstvo, školství, mládeže a tělovýchovy.

9. Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí, které považovala za nezákonné.

Veřejná zakázka „Dodávka astronomických dalekohledů s příslušenstvím“

10. Stran kontrolního zjištění týkajícího se veřejné zakázky „Dodávka astronomických dalekohledů s příslušenstvím“ žalobkyně uznala, že pochybila, pokud v zadávacích podmínkách této veřejné zakázky uvedla, že požaduje dodat konkrétní výrobek konkrétního výrobce (jednalo se o procesor IntelCore i3-4010U, 1,7 GHz). Žalobkyně konstatovala, že se jednalo o administrativní chybu zadávacích podmínek. Byť se jednalo o chybu, která byla způsobena nedopatřením, jednalo se o porušení § 44 odst. 11 zákona o veřejných zakázkách.

11. Žalobkyně v průběhu řízení před správními orgány uváděla, že dle jejího názoru se jedná o méně závažné pochybení ve vztahu k celému průběhu zadávacího řízení. Poukazovala na skutečnost, že položka týkající se požadavku na procesor byla jedinou položkou zadávacích podmínek, u které nedošlo k dodržení § 44 odst. 11 ZVZ. Z hlediska nominálního představuje tato položka přibližně 1,3 % výše celkové předpokládané hodnoty této veřejné zakázky. Tuto část je tedy možno ve vztahu k „nezpochybněné“ části zadávacích podmínek, která dle názoru žalobkyně představuje přibližně 98,7 %, hodnotit jako marginální. Žalobkyně nezlehčovala skutečnost, že pochybila, připomněla však, že nominálně vyjádřeno její pochybení znamená přibližně 1,3 % celkové předpokládané hodnoty této veřejné zakázky. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že předmětné kontrolní zjištění vůbec představuje porušení rozpočtové kázně.

12. Stran absence podmínek pro deklaraci porušení rozpočtové kázně žalobkyně nesouhlasila s tím, že výše uvedené kontrolní zjištění samo o sobě vůbec představuje porušení rozpočtové kázně. K tomuto závěru žalobkyni vedla skutečnost, že výše zpochybněných nákladů činila vzhledem k předpokládané hodnotě této veřejné zakázky přibližně 1,3 %. Za takovýchto okolností a při zohlednění skutkových okolností tohoto případu, z nichž rozhodně nevyplývá úmysl žalobkyně diskriminovat uchazeče o veřejnou zakázku (jednalo se pouze o administrativní pochybení). Správní orgány pokládaly pochybení žalobkyně za natolik závažné, že podle jejich názoru jde o porušení rozpočtové kázně. Žalobkyně se s tímto hodnocením neztotožnila, neboť měla za to, že správní orgány aplikovaly právo ryze formalisticky, povrchně a bez hlubšího posouzení míry závažnosti tohoto pochybení s ohledem na konkrétní okolnosti případu.

13. Žalobkyně dále uvedla, že proporcionálně je třeba uvážit předmětné pochybení s dosažením účelu poskytnuté dotace. Vzhledem k tomu, že se jedná o ryze administrativní pochybení, které lze hodnotit jako pochybení formálního charakteru, měla žalobkyně za to, že tímto pochybením nemohla být nikterak negativně ovlivněn účel, který byl poskytnutím dotace sledován (tj. v tomto případě pořízení hvězdářské techniky pro edukační účely), a to i s přihlédnutím na nominální výši „zpochybněné“ části veřejné zakázky (1,3 % z předpokládané hodnoty veřejné zakázky). Za této situace toto pochybení nemohlo založit kvalifikované porušení rozpočtové kázně, které by zakládalo důvod pro odvod poskytnutých finančních prostředků zpět do Národního fondu, potažmo do státního rozpočtu. Žalobkyně byla přesvědčena o tom, že byť v posuzovaném případě nebyly dodrženy veškeré její povinnosti jakožto příjemce dotace, nejednalo se v tomto posuzovaném případě o neoprávněné použití peněžních prostředků ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech.

14. Žalobkyně považovala za pozoruhodnou úvahu žalovaného o tom, že žalovaný nijak nerozporuje, že žalobkyně sice naplnila účel dotace, na který byly kontrolované veřejné prostředky poskytnuty, avšak porušení rozpočtové kázně nelze podle názoru žalovaného zúžit pouze na použití prostředků v rozporu se stanoveným účelem. Žalobkyně považovala takovou úvahu za odporující principu proporcionality, jak je podáván v judikatuře správních soudů. Žalovaný sice odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č.j. 8 Afs 4/2007-72, který k uvedenému závěru dospěl, je však na místě uvést, že se jedná o rozhodnutí z doby, kdy Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dostatečně nereflektoval princip proporcionality.

15. Rozhodnutí, na které odkazoval žalovaný v napadeném rozhodnutí, vycházelo z předchozího rozhodnutí č.j. 9 Afs 113/2007-63, které vycházelo z předpokladu, že k porušení rozpočtové kázně dojde při nesplnění podmínek pro poskytnutí dotace bez ohledu na to, zda byl naplněn její účel (srov. Matušková, T. Proporcionalita odvodu za porušení rozpočtové kázně příjemcem dotace. Právní rozhledy 3/2016, s. 88.). Tento judikatorní přístup však byl dalším vývojem překonán, neboť se v judikatuře správních soudů začal uplatňovat princip proporcionality (srov. např. rozsudek NSS č.j. 2 Afs 49/2013-34, který potvrdil, že pojmy „porušení rozpočtové kázně“ a „neoprávněného použití peněžních prostředků“ musí býti vykládány v souladu s principem proporcionality. Dále žalobkyně odkázala např. na rozsudky NSS sp. zn. 2 Afs 11/2004, sp. zn. 9 Afs 202/2007 a sp. zn. 5 Afs 8/2012. Žalovaný tak pochybil, pokud vycházel z dnes již překonaného přístupu k posuzování porušení rozpočtové kázně bez ohledu na naplnění účelu poskytnuté dotace. V tomto smyslu je na místě poukázat na výše zdůrazněnou skutečnost, tedy že sám žalovaný má za to, že účel dotace byl žalobkyní naplněn. Je-li tomu tak, pak ve světle aplikace principu proporcionality nemůže být závěr o tom, že výše uvedené pochybení žalobkyně představuje porušení rozpočtové kázně, správný.

16. Rovněž další argumentaci žalovaného považovala žalobkyně za nesprávnou. Žalovaný totiž v napadeném rozhodnutí dovodil, že pochybení žalobkyně diskriminovalo dodavatele nabízející procesory AMD. Podle názoru žalovaného tak byli tito dodavatelé z účasti o veřejnou zakázku v důsledku chyby v zadávacích podmínkách vyřazeni. Žalovaný měl za to, že dodavatelé, kteří byli takto ze soutěže vyřazeni, mohli žalobkyni jakožto zadavateli nabídnout ekonomicky výhodnější plnění celé veřejné zakázky, než dodavatelé dodávající procesory značky Intel. Žalovaný v tomto smyslu odkázal např. na množstevní slevy, výhodnější nákupní ceny apod. Tato úvaha je podle názoru žalobkyně nesmyslná, neboť nebere nijak v úvahu skutkové okolnosti případu, především rozsah pochybení, které sama žalobkyně pro účely posouzení závažnosti jejího pochybení vyjádřila jako 1,3 % z předpokládané hodnoty veřejné zakázky.

17. Pokud se totiž jednalo o pochybení takto marginálního rozsahu, sotva lze předpokládat, že by nabídka dodavatele dodávajícího alternativní procesor mohla být natolik výhodnější, pokud se jedná o pochybení v řádu max. 1,3 %. Krom toho, tato úvaha žalovaného zcela pomíjí skutečnost, že počítačové procesory jsou zbožím, které je možno velmi snadno sehnat. Byť tedy žalobkyně pochybila, pokud požadovala dodat procesor značky Intel, nemohlo se jednat o natolik diskriminační požadavek, aby jej nebyl jakýkoliv dodavatel výpočetní techniky v ČR schopen splnit. Představa žalovaného o tom, že zde existují určití dodavatelé, kteří se specializují jen na dodávky procesorů Intel, a dále pak druhá skupina dodavatelů, kteří dodávají pouze procesory AMD, je zcela iluzorní a odtržená od reality. Žalobkyně považovala tuto skutečnost za naprostou notorietu. Stačí totiž navštívit prezentaci velkých dodavatelů počítačových komponent, jakými jakou např. alza.cz nebo czc.cz, kteří běžně nabízejí procesory jakýchkoliv značek. Žalobkyně kromě výše uvedeného nepokládala za pravděpodobné, že by se rozumně uvažující uchazeč rozhodl nepodat nabídku na zakázku s předpokládanou hodnotou 1,9 mil. Kč bez DPH jen proto, že by nesouhlasil s položkou za 25 000 Kč bez DPH (reálná cena laptopu však byla v době konání zadávacího řízení nižší), která činí jen něco málo přes 1,3 % předpokládané hodnoty této zakázky.

18. Co se týče výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, žalobkyně kvitovala, že žalovaný alespoň korigoval správce daně prvého stupně a uznal námitky žalobkyně směřující do výše stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Žalovaný tak v napadeném rozhodnutí uzavřel, že odvod za porušení rozpočtové kázně je nově stanoven ve výši 5 % z částky dotace použité na financování předmětné veřejné zakázky, tj. 5 % z částky 1 852 000 Kč, tj. 92 600 Kč.

19. Žalobkyně sice souhlasila s tím, že žalovaný použil – na rozdíl od správce daně prvého stupně – alespoň správnou výši sazby sníženého odvodu za porušení rozpočtové kázně, avšak žalobkyně vychází z toho názoru, že předmětné pochybení vůbec nepředstavuje porušení rozpočtové kázně. To podle názoru žalobkyně ilustruje rovněž následující úvaha. Pokud vyjádříme pochybení, jehož se žalobkyně dopustila, nominálně ve výši 1,3 % z předpokládané hodnoty veřejné zakázky, pak je třeba uvést, že 5 % sankčního odvodu není zcela proporcionální sankcí. Vzhledem k tomu, že za toto žalovaným tvrzené porušení rozpočtové kázně bude žalobkyni dále uloženo penále rovněž ve výši 5 % z částky dotace použité na financování předmětné veřejné zakázky (s ohledem na to, že penále může činit maximálně výši odvodu za porušení rozpočtové kázně dle § 44a odst. 10 zákona o rozpočtových pravidlech, a s ohledem na dobu, která od výše uvedeného pochybení uplynula), je skutečností, že toto pochybení ve výši 1,3 % z částky 1,9 mil. Kč (předpokládaná hodnota veřejné zakázky), tj. 24 700 Kč, bude sankcionováno sankcí ve výši 10 % z částky dotace použité na financování předmětné veřejné zakázky, tj. částkou 185 200 Kč. Jedná se tedy o sankci ve výši přibližně 7,5 násobku zpochybněné části. Tato matematická úvaha vedla žalobkyni k závěru, že se v posuzovaném případě nemohlo jednat o porušení rozpočtové kázně, neboť závažnost zjištěného pochybení je zcela neproporcionální k případnému sankčnímu odvodu a penále.

20. Žalobkyně tvrdila, že vůči ní nelze uplatnit odvod ve výši nezohledňující závažnost porušení rozpočtové kázně (jde-li v tomto případě vůbec o porušení rozpočtové kázně) a případně ohrožení naplnění účelu poskytnuté dotace (srov. rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 90/2012-33.)

21. Námitkami žalobkyně se, na rozdíl od správců daně obou stupňů, zabýval poskytovatel dotace, tj. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v rámci vyřízení námitek žalobkyně. Poskytovatel dotace původně hodlal dílčí pochybení žalobkyně v tomto zadávacím řízení sankcionovat 10 % z celé zakázky. Po námitkách, které žalobkyně proti takovému postupu podala, byla sankce snížena na 5 % částky z příslušné části zakázky (tj. z částky 390 000 Kč bez DPH), tj. 19 500 Kč. Poskytovatel dotace tak pochybení žalobkyně „ocenil“ částkou 19 500 Kč (v této části nebyla dotace vyplacena), zatímco správci daně svým postupem „ocenili“ pochybení žalobkyně na částku 185 200 Kč (viz argumentace výše). Nejen, že je tak žalobkyně trestána za jedno pochybení dvakrát, ale je trestána dvěma orgány veřejné správy zcela rozdílně. Postup poskytovatele dotace má rozhodně k principu proporcionality blíže než postup žalovaného. Kromě toho měla žalobkyně za to, že její sankcionování nevyplacením části dotace ze strany poskytovatele dotace, mělo zcela postačovat vzhledem k nižší závažnosti pochybení žalobkyně a především k nerozporovanému naplnění účelu dotace.

22. Za zcela chybnou považovala žalobkyně úvahu žalovaného o tom, že není možno vyčlenit části zakázky, ohledně kterých se žalobkyně dopustila pochybení (požadavek na konkrétní procesor) a ohledně kterých bylo naopak postupováno bezchybně. Žalovaný argumentoval tak, že veřejná zakázka byla zadána jako jeden celek. Podle jeho názoru proto tedy nelze konstatovat, že požadavek na konkrétního výrobce se týkal pouze části plnění předmětné veřejné zakázky. Žalobkyně se s touto úvahou žalovaného, která spočívá na premise, že veřejná zakázka je zadávána „jako jeden celek“ neztotožnila. Žalovaný totiž nijak blíže neodůvodnil, co má na mysli, pokud uvádí, že zakázka je zadávána „jako jeden celek“. Není pochyb o tom, že předmětná zakázka se skládala z dílčích plnění. Jedním z těchto plnění byly také předmětné procesory, které byly – a to žalobkyně nijak nepopírá – zadávány nesprávně, když žalobkyně chybně uplatnila požadavek na dodání konkrétního výrobku. Žalobkyni není známo, z jakého důvodu není možno zabývat se analyticky vnitřní strukturou předmětné veřejné zakázky a jejími jednotlivými vnitřními částmi, a to bez ohledu na to, že plnění žalobkyně požadovala vůči dodavateli „jako jeden celek“. Z hlediska veřejných rozpočtů je totiž podstatná míra závažnosti případných pochybení, kterých se žalobkyně dopustila. Míru závažnosti pochybení zcela jistě hodnotil i žalovaný, neboť dospěl k závěru, že se jedná o „méně závažný případ“ (proto ostatně aplikoval sankci ve výši 5 % z částky dotace použité na financování předmětné zakázky). Žalobkyni nebylo zřejmé, proč by právě pro účely úvahy o tom, nakolik závažné je žalobkynino pochybení, nebylo možno percentuálně stanovit výši těch požadovaných částí plnění, ohledně kterých nedošlo k dodržení § 44 odst. 11 ZVZ. Ostatně, činil tak nepochybně i žalovaný, protože jinak není žalobkyni zřejmé, jak by jinak dospěl právě k výši 5 % sankce.

23. Úvaha žalovaného o tom, že veřejná zakázka je zadávána „jako jeden celek“, a tudíž jakákoliv chyba zadávacích podmínek vede nutně k tomu, že jsou touto chybou kontaminovány celé zadávací podmínky (takový je alespoň argumentační důsledek úvah žalovaného), je zcela jednoznačně v rozporu s principem proporcionality. Pokud bychom takovouto úvahu dovedli ad absurdum, pak by jakákoli chyba zadávacích podmínek automaticky znamenala kontaminaci celých zadávacích podmínek touto chybou, a to bez ohledu na její rozsah. Žalovaný tedy pochybil, pokud rezignoval na posouzení míry závažnosti pochybení žalobkyně a pokud vyhledával logicky zcela vadné úvahy o tom, že míru závažnosti pochybení nelze vůbec určit, protože pochybení žalobkyně kontaminovalo celé zadávací podmínky.

24. Žalobkyně stran odkazované judikatury konstatovala, že žalovaný se chybně zabýval skutkovými okolnostmi jednotlivých rozhodnutí, na která žalobkyně v průběhu řízení před správními orgány upozorňovala (rozhodnutí NSS sp. zn. 2 Afs 11/2004, sp. zn. 9 Afs 202/2007, sp. zn. 5 Afs 8/2012, sp. zn. 7 Afs 91/2013). Cílem žalobkyně nebylo poukazovat na shodné skutkové okolnosti těchto případů, jak žalovaný nesprávně dovozuje. Naopak, žalobkyně poukazovala na vývoj judikatury především ve vztahu k principu proporcionality. Části odůvodnění těchto odkazovaných rozhodnutí mají dle jejího názoru univerzální použitelnost (jedná se o právní věty) a lze je aplikovat obecně.

Veřejná zakázka „Jednací řízení související s dodatkem č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 7. 2010“

25. Napadené rozhodnutí vychází z předpokladu, že se žalobkyně dopustila pochybení v rámci veřejné zakázky „Jednací řízení související s dodatkem č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 7. 2010“. Pochybení žalobkyně mělo spočívat v tom, že žalobkyně dne 20. 9. 2013 uzavřela dodatek č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 7. 2010 s dodavatelem – BERGER BOHEMIA a. s., IČO 45357269, se sídlem Klatovská 410, 320 64 Plzeň – na plnění veřejné zakázky „Jednací řízení související s dodatkem č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 7. 2010“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění (dále též jen „JŘBU“), jejíž oznámení o zadání bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 16. 10. 2013 pod ev. č. 369929.

26. Žalovaný se ztotožnil s názorem správce daně prvého stupně o tom, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ, a tudíž žalobkyně nebyla oprávněna postupovat v jednacím řízení bez uveřejnění, ale měla zvolit otevřenou formu zadávacího řízení. Žalovaný ve shodě se správcem daně prvého stupně v tomto tvrzeném pochybení žalobkyně spatřoval porušení rozpočtové kázně. Žalobkyně se s tímto názorem neztotožnila, neboť měla naopak za to, že podmínky v § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ splněny byly.

27. Výše uvedeným dodatkem č. 8 ke smlouvě o dílo žalobkyně jakožto zadavatel rozšířil předmět původní veřejné zakázky v rozsahu dodatečného plnění podle technického listu změny č. 26 (TLZ č. 26). Tato změna spočívala v tom, že oproti původní projektové dokumentaci původního otevřeného zadávacího řízení nemělo již dojít k výstavbě zkoseného rohu jihozápadního nároží historické budovy SO56 (někdy též označované „ASAP“), jejíž rekonstrukce byla předmětem původní veřejné zakázky, ale vzhledem k tomu, že došlo ke změně okolních komunikací přiléhajících k tomuto původně zkosenému rohu, mělo nově dojít k dokončení výstavby rohu budovy SO56 bez zkosení.

28. Žalobkyně v žalobě podrobně popsala vývoj dostavby rohu budovy SO56 včetně jednání zainteresovaných subjektů předcházející samotnému vydání stavebního povolení. Celý (obsáhlý) text je znám oběma účastníkům řízení, proto jej soud nebude v rozsudku podrobněji rozepisovat. Žalobkyně dále nastínila možné varianty realizace dostavby rohu budovy SO56, přičemž nakonec zvolila variantu provést jednací řízení bez uveřejnění s dodavatelem BERGER BOHEMIA a. s. s tím, že nebude realizován objekt se zkosením, ale namísto toho bude realizována dostavba rohu do původního objemu budovy SO56 [varianta označená v žalobě jako c)].

29. Žalobkyně se rozhodla pro tuto variantu řešení nastalého problému, mj. proto, že pracovníci poskytovatele dotace, tj. pracovníci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které bylo Řídícím orgánem OP VaVpI, předmětný TLZ č. 26 i postup zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění původně schválili.

30. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci jednání se zhotovitelem BERGER BOHEMIA a. s. vyjednala ceny za dodatečné stavební práce související s dostavbou rohu objektu SO56 do původního objemu v cenové úrovni roku 2010, jeví se tento postup žalobkyně jako nejracionálnější. Racionální je tento postup ostatně také proto, že zhotovitel BERGER BOHEMIA a. s. měl stavbu rozpracovanou, a tudíž pro něj bylo relativně nejsnadnější tuto část stavby objektu SO56 také dokončit. Vzhledem k tomu, že zhotovitel BERGER BOHEMIA a. s. měl na stavbě k dispozici své zázemí, je velmi pravděpodobné, že právě proto byl schopen žalobkyni nabídnout ceny v cenové úrovni roku 2010. Jakýkoliv jiný zhotovitel by musel být logicky dražším zhotovitelem už jen z toho prostého důvodu, že by pro něj bylo s ohledem na relativně malý charakter zakázky velmi nákladné zařizovat na místě tzv. zařízení staveniště. Tento náklad by jakýkoli jiný zhotovitel logicky promítl do své nabídky.

31. Žalobkyně považovala své úsilí o dosažení cenové úrovně roku 2010 za velmi podstatné pro posouzení věci, neboť je třeba si uvědomit, že k uzavření dodatku došlo v roce 2013, kdy byla cenová hladina stavebních prací vyšší než v roce 2010. Jednání s dodavatelem BERGER BOHEMIA a.s. nebyla v tomto ohledu vůbec snadná, neboť tento dodavatel zcela logicky prosazoval aktuální ceny, ale nakonec po dlouhých a složitých jednáních na požadavek žalobkyně přistoupil. Žalobkyně upozornila, že uchazeči o dostavbu rohu, kteří by se účastnili případného otevřeného zadávacího řízení, by neměli žádný důvod nabízet žalobkyni ceny z roku 2010, ale zcela logicky by nabízeli ceny odpovídající roku 2013. Ceny v otevřeném řízení by tedy byly vyšší. Kromě toho nelze pominout ani skutečnost, že předmětné jednací řízení bez uveřejnění bylo prováděno v době, kdy v otevřeném řízení musel zadavatel obdržet alespoň dvě nabídky. Je tedy na místě obava, že by zadavatel neobdržel dvě nabídky (protože taková zakázka z výše uvedených důvodů není pro jiného zhotovitele atraktivní a ani ekonomicky výhodná), a tudíž by musela žalobkyně velmi pravděpodobně zadávací řízení zrušit podle tehdejšího znění § 84 odst. 1 písm. e) ZVZ („Zadavatel zruší bez zbytečného odkladu zadávací řízení, pokud obdržel pouze jednu nabídku nebo po posouzení nabídek zbyla k hodnocení pouze jedna nabídka; to neplatí v případech uvedených v § 71 odst. 7 větě druhé.“).

32. Žalobkyně měla za to, že pokud existuje nejasnost ohledně toho, jaká byla úspora, které dosáhla díky svému postupu v jednacím řízení bez uveřejnění, nezbývá než navrhnout, aby byl ve věci soudem ustanoven znalec, jehož úkolem bude z odborného hlediska posoudit náklady jednotlivých výše uvedených variant (nebude-li žalobkyní předložená simulace nákladů pro soud dostatečně relevantní). Žalovaný, ani správce daně prvého stupně se otázkou výše nákladů připadající na jednotlivé varianty vůbec nezabývali.

33. Žalobkyně upozornila na skutečnost, že postupovala v jednacím řízení bez uveřejnění mimo jiné rovněž proto, že tento postup byl původně schválen rovněž pracovníky poskytovatele dotace, kteří následně – poté co již zadávací řízení bylo skončeno – změnili názor a dospěli k závěru, že postup žalobkyně správný nebyl. Žalobkyně doplnila, že poskytovatel dotace nijak změnu svého názoru nevysvětlil, takže žalobkyni dodnes není známo, proč docházelo k tak diametrálním rozporům v názorech pracovníků poskytovatele dotace.

34. Žalobkyně dále uvedla, že na základě podnětu poskytovatele dotace byl o postupu žalobkyně informován nejen místně příslušný správce daně, ale též Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „ÚOHS“). Ten následně vedl se žalobkyní správní řízení, na jehož základě byla nejprve žalobkyně uznána pro výše uvedené jednání (pro které byla kontrolována z hlediska případného porušení rozpočtové kázně) vinna spácháním správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ, a to na základě rozhodnutí ze dne 2. 11. 2015, č.j. ÚOHSS0426,0445/2015/VZ-37189/2015/533/LMa. Na základě rozkladu žalobkyně pak došlo na základě rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 16. 12. 2016, č.j. ÚOHS-R375/2015/VZ-49379/2016/323/Ebr, ke zrušení výroku o vině a k zastavení správního řízení v této části, a to s ohledem na skutečnost, že v mezidobí nabyl účinnosti zákon o zadávání veřejných zakázek, který bylo na místě aplikovat jakožto pro žalobkyni příznivější právní úpravu. S ohledem na tento procesní postup je podstatné uvést, že původně byla sice žalobkyně uznána prvostupňovým rozhodnutím ÚOHS vinnou spácháním správního deliktu, avšak následně bylo správní řízení zastaveno. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem ÚOHS o tom, že by byla spáchala správní delikt, a proto proti uvedenému rozhodnutí ÚOSH brojila podaným rozkladem. Vzhledem k zastavení správního řízení však nebylo možno dosáhnout následného očištění žalobkyně v případném soudním řízení správním, neboť takový postup by byl s ohledem na tyto procesní souvislosti nesmyslný.

35. Žalobkyně se dále zabývala otázkou, zda byly naplněny podmínek dle § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ. Citovala uvedené ustanovení a konstatovala, že podle jejího názoru byly jednotlivé podmínky tohoto ustanovení naplněny.

36. a) Dodatečné stavební práce byly zadány témuž dodavateli jako původní veřejná zakázka.

Dodatečné stavební práce byly zadány původnímu dodavateli, tj. společnosti BERGER BOHEMIA a.s. (kterého žalovaný v napadeném rozhodnutí označuje nesprávně jako BREGER BOHEMIA a.s.).

37. b) Celkový rozsah dodatečných stavebních prací nepřekročil 30 % ceny původní veřejné

zakázky:

Cena za dílo sjednaná v dodatku č. 8 ke smlouvě o dílo činila 1 204 491,57 Kč bez DPH. Původní veřejná zakázka byla přitom vysoutěžena ve smlouvě o dílo ze dne 22. 7. 2010 za cenu v částce 386 604 521,-Kč bez DPH. Objem dodatečných stavebních prací tedy činil přibližně 0,312 % ceny původní veřejné zakázky. Objem dalších dodatečných stavebních prací zadaných rovněž na základě jednacích řízení bez uveřejnění rovněž v celkovém součtu nepřesáhl 30 % ceny původní veřejné zakázky.

38. c) Jednalo se o dodatečné stavební práce, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat.

Žalobkyně se domnívala, že možnost realizace dostavby rohu budovy SO56 byla z jejího pohledu nepředvídatelnou okolností, neboť v době zpracování projektové dokumentace vlastníci pozemků pod předmětným rohem budovy a pod případným chodníkem nesouhlasili s takovou stavbou, ani s převodem těchto pozemků na žalobkyni, ani se svou finanční spoluúčastí na posunutí V. brány a posunutí příjezdové komunikace. Z tohoto důvodu nebylo možné zpracovat projektovou dokumentaci včetně dostavby rohu, neboť v takovém případě by nebylo možno dosáhnout vydání stavebního povolení pro nesouhlas vlastníka pozemku (ŠKODA INVESMENS a.s.), na němž by byla taková dostavba rohu postavena. Kromě toho je třeba si uvědomit, že v tehdejší době nebylo možné zpracovat projektovou dokumentaci včetně dostavby rohu, neboť dostavba rohu by v takovém případě zasahovala do tehdy existující pozemní komunikace, což by bylo samozřejmě zcela nemožné.

Ke změně situace došlo poté, co statutární město Plzeň a společnost ŠKODA INVESTMENT a. s. změnili názor na tuto akci (především díky tomu, že žádosti žalobkyně o dotaci bylo vyhověno) a došlo k dohodě o posunutí příjezdové komunikace západním směrem, čímž byla dostavba rohu budovy SO56 umožněna. Tím mohla žalobkyně zároveň splnit požadavek Národního památkového ústavu. Tuto změnu situace nemohla žalobkyně v době zadání původní veřejné zakázky předpokládat. V důsledku tohoto rozhodnutí vznikla potřeba řešit nově vzniklý prostor. Tento prostor žalobkyně vyřešila nejlepším možným způsobem, a to jak z hlediska jejího estetického vzhledu, tak z hlediska jeho praktické funkčnosti, tak z hlediska ekonomické náročnosti provedení. Žalobkyně přitom vycházela z doporučení renomovaného architekta Ing. arch. J. S., tak i z požadavku orgánu Státní památkové péče.

Žalobkyně přitom doplnila, že nutně musela reagovat na změny ve svém bezprostředním okolí, tj. na posunutí V. brány do areálu Škoda. Na původním místě totiž nemohla být ponechána původní nevzhledná příjezdová komunikace a nesmyslně zkosená budova. Takové řešení by bylo nejen nevzhledné, zcela nesmyslné a nelogické, ale nebylo by ani v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře a s účelem poskytnuté dotace. Objektivní potřeba těchto dodatečných stavebních prací vyplývá z jednoznačné nezbytnosti řešit úpravu okolí původního projektu. ÚOHS ve svém výše citovaném prvostupňovém rozhodnutí konstatuje, že změny související s přestavbou a posunutím vjezdu do areálu Škoda je na místě posoudit jako změny, které žalobkyně nemohla předvídat.

39. d) Dodatečné stavební práce byly nezbytné pro provedení původních stavebních prací a dodatečné stavební práce nemohly být technicky nebo ekonomicky odděleny od původní veřejné zakázky.

Návaznost původních stavebních prací na dodatečné stavební práce je více než zřejmá z výše popsaných návazností jednotlivých stavebních prací a z požadavku na zachování záruky. Vzhledem k tomu, že po racionální úvaze nebylo uvažováno o možnosti dostavbu rohu soutěžit a nechat ji provést jiným dodavatelem, je evidentní, že dodavatel původních stavebních prací mohl dostavbu rohu provést jako jediný možný (a také nejlevnější) dodavatel.

Žalobkyně podotkla, že kdyby byla nejprve dostavena budova v původním rozsahu (se „zkosením“) s tím, že teprve následně by se musely budovat základy pro dostavbu rohu, znamenalo by to obnažit okolí „zkosení“, obnažit základy tohoto „zkosení“ a velmi složitě technicky založit základy pod nově dostavovanou částí budovy. Je tedy patrné, že ani technicky nebylo možno postupovat jinak, než jak postupovala žalobkyně.

40. Žalovaný sám se k otázce této veřejné zakázky v napadeném rozhodnutí vyjádřil spíše spoře, když si vystačil s odkazem na rozhodnutí prvostupňového správce daně a dále s různými citacemi z jiných rozhodnutí. Vlastních závěrů žalovaný v napadeném rozhodnutí mnoho neučinil, případně nijak nereagoval na argumentaci žalobkyně, spíše neustále dokola opakoval svůj závěr, že nebyly splněny veškeré podmínky uvedené v § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ.

41. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí však žalobkyně dovodila, že žalovaný má za to, že uzavřením dodatku č. 8 ke smlouvě o dílo žalobkyně připustila podstatnou změnu práv a povinností ze smlouvy na veřejnou zakázku ve smyslu § 82 odst. 7 ZVZ. Tento názor žalovaného vyplývá z odkazu na prvostupňové rozhodnutí Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, které však bylo následně rozhodnutím předsedy ÚOHS zrušeno a v této části bylo správní řízení zastaveno. Z tohoto důvodu nepokládala žalobkyně tento argument za případný.

42. Žalovaný – opět s odkazem na (v této části) zrušené prvostupňové rozhodnutí ÚOHS – dovodil, že snaha žalobkyně o ekonomickou výhodnost nemůže být důvodem pro zadání předmětných dodatečných stavebních prací v JŘBU, aniž by byly splněny podmínky pro jeho použití. Žalovaný rovněž uvedl, že pokud žalobkyně dosáhla určité úspory, je tato skutečnost zcela irelevantní ve vztahu k narušení hospodářské soutěže. Žalobkyně má za to, že výše dostatečně vylíčila splnění podmínek vyplývajících z § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ. Za této situace tedy svůj postup žalobkyně nepovažuje za podstatnou změnu práv a povinností ze smlouvy na veřejnou zakázku.

43. Kromě toho považovala žalobkyně tuto argumentaci žalovaného za lichou. Žalobkyně v prvé řadě kvitovala, že žalovaný alespoň připustil, že žalobkyně mohla svým postupem dosáhnout úspory. Z právního názoru žalovaného je však zjevné, že i kdyby k úspoře došlo (zřejmě bez ohledu na výši této úspory), je tato skutečnost irelevantní, neboť údajně došlo k narušení hospodářské soutěže. Tato představa je zcela iluzorní. K narušení hospodářské soutěže nemohlo dojít, neboť s ohledem na probíhající výstavbu budovy SO56 byla jakákoliv hospodářská soutěž sama o sobě vyloučena nikoliv v důsledku postupu žalobkyně, ale v důsledku faktických okolností. Jinými slovy řečeno: pokud neexistoval dodavatel, který by byl schopen konkurovat nabídce společnosti BERGER BOHEMIA a. s., pak nemohla být žádná hospodářská soutěž ani vyloučena, neboť neexistoval žádný relevantní trh. Řečeno ještě jinak, kde jeden dodavatel staví budovu, vylučuje tím z povahy účast dalších dodavatelů na dílčích překrývajících se dodávkách, nepůsobí-li jako poddodavatel generálního dodavatele.

44. Žalobkyně ve vztahu k odst. 39 napadeného rozhodnutí argumentovala, že pokládá za nemožné, aby byla vystavěna budova SO56 s původním zkosením, pokud by současně mělo dojít k realizaci společné investiční akce „Posunutí V. brány“. Pokud by totiž žalobkyně takovýto přístup prezentovala statutárnímu městu Plzeň a společnosti ŠKODA INVESTMENT a. s., ke společné investici by nebylo došlo. Statutární město Plzeň ani společnost ŠKODA INVESTMENT a. s. by totiž neměly zájem na tom, aby byl vjezd do areálu ŠKODA upraven tak, že budova SO56 bude nesmyslně zkosena, přestože toto zkosení již nemělo vzhledem ke změně uspořádání pozemní komunikace žádný význam.

45. Žalobkyně se dále vyjádřila k interpretaci zákona o zadávání veřejných zakázek.

46. Za zcela nepřípadnou žalobkyně považovala interpretaci ustanovení ZZVZ. Žalovaný dle žalobkyně nesprávně dovodil, že její postup týkající se smlouvy na veřejnou zakázku, která byla uzavřena za účinnosti ZVZ, bude vždy posuzován podle původního ZVZ. Naopak – i smlouvy či dodatky, které byly uzavřeny za účinnosti ZVZ, mohou být posuzovány podle ZZVZ, pakliže je tato úprava pro žalobkyni příznivější, a to zejm. ve správním řízení trestním, jak vyplývá např. z odkazovaného rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 16. 12. 2016, č.j. ÚOHSR375/2015/VZ-49379/2016/323/Ebr. Tentýž závěr je dle názoru žalobkyně možno vztáhnout i na oblast správy daní. Žalobkyně tento závěr dovodila ze zásady in dubio pro mitius, která vyplývá např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06 a která rozšiřuje zásadu aplikace mírnější úpravy i do oblasti správy daní. Ostatně k nabytí účinnosti ZZVZ došlo ještě před právní mocí prvostupňových platebních výměrů, které byly napadeným rozhodnutím změněny. Za této situace není důvod neaplikovat na změnu těchto závazků právě ZZVZ, neboť proces směřující k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně nebyl před nabytím účinnosti ZZVZ pravomocně dokončen. V tomto ohledu je podstatné, že přechodný § 273 odst. 6 ZZVZ se neomezuje jen na oblast správního trestání, ale aplikuje se obecně na veškeré změny závazků, a dopadá tedy i do oblasti správy daní. Žalovaný tak zcela v rozporu s uvedeným ustanovením ignoroval úpravu vyplývající ze ZZVZ, přestože k tomu byl dle výslovného ustanovení zákona povinen.

47. ZZVZ totiž přistoupil k otázce změn závazků ze smluv na veřejné zakázky mírněji než dosavadní právní úprava. Konkrétně § 222 odst. 4 ZZVZ uvádí, že za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se nepovažuje změna, která nemění celkovou povahu veřejné zakázky a jejíž hodnota je a) nižší než finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku a b) nižší než 15 % původní hodnoty závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku na stavební práce, která není koncesí.

48. Ve vztahu ke změnám závazků ze smluv na veřejné zakázky, které splní výše uvedené podmínky, již není potřeba dále prokazovat jiné podmínky [jako např. dříve uvedené v § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ]. Podstatnou podmínkou zde je, že nesmí být změněna celková povaha veřejné zakázky. Žalobkyně měla za to, že tato podmínka, stejně jako další výše uvedené podmínky uvedené v § 222 odst. 4 ZZVZ, jsou ve vztahu k této veřejné zakázce splněny, neboť dostavba rohu budovy SO56 nijak nezměnila celkovou podstatu původní veřejné zakázky. Rovněž účel poskytnutí dotace byl v posuzovaném případě beze zbytku naplněn.

49. Podle § 273 odst. 6 ZZVZ platí, že změny závazků ze smluv na veřejné zakázky podle ZVZ se ode dne nabytí účinnosti ZZVZ (tj. od 1. 10. 2016) posuzují podle ZZVZ, tj. v tomto posuzovaném případě podle § 222 odst. 4 ZZVZ. Žalovaný tedy měl posoudit toto zjištění pohledem nového ustanovení § 222 odst. 4 ZZVZ ve spojení s § 273 odst. 6 ZZVZ, kterážto úprava je pro žalobkyni výhodnější a mírnější (viz odkaz na zásadu in dubio pro mitius; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06).

50. Žalobkyně měla za to, že nový přístup ke změnám závazků ze smluv na veřejné zakázky, který se odráží v nových ustanoveních ZZVZ (zejm. § 100 a § 222), má čelit právě tomu, aby se zadavatelé veřejných zakázek nedostávali do právně neřešitelných situací, které za účinnosti ZVZ bohužel vytvářeli svými formalistickými argumentacemi jednotlivé kontrolní orgány (správce daně nevyjímaje). Žalobkyně byla přesvědčena o tom, že je zcela na místě, aby – dospěje-li soud k závěru, že žalobkyně přece jen nesplnila veškeré podmínky uvedené v § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ – soud aplikoval § 222 odst. 4 ZZVZ ve spojení s § 273 odst. 6 ZZVZ, neboť bylo zjevným přáním zákonodárce současný nevyhovující stav hodnocení změn závazků ze smluv na veřejné zakázky změnit a zmírnit.

51. Žalobkyně dále upozornila na závažnou vadu daňového řízení. Z usnesení rozšířeného senátu NSS č.j. 4 Afs 210/2014-57 vyplývá jednoznačný závěr, že penále má povahu trestu a je potřeba na ně aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pro posuzovaný případ z toho vyplývá, že v otázce posouzení penále je třeba respektovat zásadu, podle níž je třeba užít pozdějšího zákona tehdy, jestliže je pro žalobce příznivější. Ustanovení § 222 ZZVZ představuje pro žalobkyni právní úpravu pozdější a příznivější, a tudíž je třeba vycházet z toho, že v posuzovaném případě nebude možno pro pozdější mírnější právní úpravu uložit žalobkyni penále. Je vadou zprávy o daňové kontrole, pokud tato uvádí opak, neboť povinnost správce daně přihlédnout k aplikaci této zásady alespoň ve vztahu k penále je dána ex officio.

52. Ze všech shora uvedených důvodů se žalobkyně domnívala, že se v posuzovaném případě nemůže jednat o neoprávněné použití peněžních prostředků ve smyslu § 3 písm. e) ZRP, a tudíž žalobkyni neměly být vůbec uloženy sankční odvody za porušení rozpočtové kázně.

Nezpůsobilý výdaj – mimořádná čtvrtletní odměna

53. Žalobkyně potvrdila, že své zaměstnankyni Ing. K. D., která byla zaměstnána na pozici administrátor projektu, vyplatila mimořádnou odměnu. Jednalo se o částku 20 184 Kč hrubého.

54. Žalobkyně soudila, že předmětná čtvrtletní prémie jakožto součást mzdy Ing. D. byla složkou mzdy, která byla v místě a čase obvyklá. Předmětná odměna byla zahrnuta ve způsobilých výdajích vzhledem k mimořádným okolnostem, kterými byly nejen včasná a řádná příprava monitorovací zprávy, ale též podíl Ing. D. na schválení předmětné monitorovací zprávy ze strany poskytovatele dotace. K pozitivnímu výsledku pro žalobkyni v podobě schválení příslušné monitorovací zprávy přispěly mimo jiné výborné pracovní výsledky Ing. D.. V předmětné čtvrtletní odměně tedy nebyla ze strany žalobkyně hodnocena běžná pracovní činnost Ing. D. vyplývající z práce administrátorky projektu, ale též osobní příspěvek Ing. D. na mimořádně úspěšném schválení příslušné monitorovací zprávy. Jednalo se tedy o výdaj hospodárný, účelný a efektivní, neboť výdaje tohoto typu jsou ze strany poskytovatele dotace dlouhodobě akceptovány a nejsou zpochybňovány.

55. Nelze souhlasit s názorem, že se nejednalo o nezbytný výdaj pro realizaci projektu. Má-li zaměstnavatel určité motivační nástroje vůči svým zaměstnancům, měl by je využívat. Finanční motivace zaměstnanců beze sporu patří mezi základní nástroje, které má zaměstnavatel k dispozici, chce-li, aby jeho zaměstnanci podávali nadprůměrné výkony.

56. Vzhledem k tomu, že osobní zainteresovanost Ing. D. daleko přesahovala běžný rámec plnění povinností, byly Ing. D. ze strany zaměstnavatele (= žalobkyně) poskytnuty tyto mimořádné prémie, které byly výdajem nezbytným pro realizaci projektu, protože je na místě odměňovat mimořádně schopné zaměstnance. Pokud by žalobkyně přijala logiku, že všichni budou odměňováni stejně, protože vlastně jen plní svoji běžnou pracovní náplň, neměl by zaměstnavatel k dispozici žádné motivační nástroje. Taková situace je z hlediska vedení kolektivu lidí krajně nežádoucí, neboť ve svém důsledku vede k tomu, že nikdo není motivován podávat kvalitní výsledek, není-li náležitě motivován.

57. Žalobkyně se neztotožnila s názorem žalovaného, který potvrdil hodnocení správce daně prvého stupně v tom směru, že vyplacení této prémie bylo žádoucí pouze ze subjektivního pohledu žalobkyně. Takové hodnocení je zavádějící, neboť v jiných případech nebyly takové prémie ze strany poskytovatele zpochybněny a byly akceptovány – vzhledem k tomu žalobkyně vynaložení tohoto výdaje pokládala za žádoucí z objektivního pohledu, který je potvrzený zaběhnutou praxí poskytovatele dotace. Žalobkyni nebylo známo, z jakého důvodu v tomto konkrétním případě poskytovatel dotace dospěl k závěru, že se jedná o výdaj nezpůsobilý. Svědčí to však o nejednoznačnosti podmínek způsobilosti jednotlivých uznatelných výdajů; v tomto ohledu se tedy nelze ztotožnit se názorem žalovaného o tom, že podmínky způsobilosti jednotlivých uznatelných výdajů jsou zcela jasné, neboť pravý opak je pravdou. Tyto podmínky obsahují neurčité pojmy, jejichž výklad se může různit. V praxi administrace dotačního projektu nebylo možno než se spoléhat na zaběhnutou praxi, v jejímž rámci byly odměny tohoto typu běžně hodnoceny jako způsobilé výdaje. To, že si dotační podmínky v tomto ohledu jinak vykládá poskytovatel dotace (dokonce zcela různě v průběhu administrace téhož projektu) i správci daně, není okolnost, kterou by mohla žalobkyně ovlivnit. Jinými slovy nejednoznačnost dotačních podmínek žalobkyně nezpůsobila. Žalobkyni proto není zřejmé, proč a z jakého důvodu by mu tato okolnost měla být přičítána k tíži. K tomu srov. rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 90/2012.

58. Výklad, který žalovaný v napadeném rozhodnutí potvrdil, pokládala žalobkyně za nepřípadný především proto, že jakýkoliv výklad prováděný ex post musí být prováděn s vědomím, že hodnotit je možno pouze okolnosti, které mohl vzít žalobce do úvahy předtím, než k vynaložení takového výdaje došlo. Nelze tedy ex post tvrdit, že okolnosti, které žalobkyně tvrdila, nejsou dostatečně mimořádné a nebyly dostatečně zdůvodněny, nebylo-li předem jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem stanoveno, jak přistupovat k otázce hodnocení těchto mimořádných mzdových výdajů.

59. Žalobkyně podotkla, že tento rozporovaný výdaj je uveden v seznamu vlastních prostředků žalobkyně (příjemce), který schválil poskytovatel dotace, a to již od 13. žádosti o ex ante platbu. Předmětný výdaj vyplývá rovněž z dodatku k pracovní smlouvě Ing. D., který tuto prémii výslovně upravuje. Z předmětného dodatku k pracovní smlouvě je patrné, že k výplatě odměny došlo již v předchozích případech v roce 2013 a poskytovatel dotace toto dříve nijak nerozporoval.

[III] Vyjádření žalovaného k žalobě

60. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 19. 4. 2018, v němž nejprve popsal dosavadní řízení, shrnul žalobní námitky a vymezil předmět sporu.

61. Stran veřejné zakázky týkající se dodávky astronomických dalekohledů s příslušenstvím sdělil, že sama žalobkyně v žalobě uznává pochybení, když u veřejné zakázky odkazovala při upřesnění předmětu veřejné zakázky na konkrétní výrobek, aniž by výslovně umožnila pro plnění použití i jiných kvalitativně a technicky obdobných řešení. Tím žalobkyně nepostupovala v souladu s kapitolou 7, oddílem II, bodem 7.2.1 Pravidel, nedodržela článek XII. rozhodnutí o poskytnutí dotace a současně porušila zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace uvedené v § 6 zákona o veřejných zakázkách.

62. V daném případě žalobkyně v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách zúžila množinu potenciálních dodavatelů o dodavatele, kteří by sice byli schopni zadavateli nabídnout kvalitativně adekvátní plnění celé zakázky, avšak neposkytují dodání konkrétního typu zboží, na které žalobkyně v zadávacích podmínkách odkázala. Konkrétně tedy všichni dodavatelé, kteří dodávají notebooky s procesorem AMD a nikoliv žalobkyní požadované značky Intel, tak byli jejím postupem ze soutěže o předmětnou veřejnou zakázku vyčleněni, přestože jejich nabídka mohla obsahovat ekonomicky výhodnější plnění celé veřejné zakázky, než tomu bylo u nabídky podané vybraným uchazečem, a to např. i z toho důvodu, že mohli mít, např. díky množstevním slevám, sjednány výhodnější nákupní ceny od svých dodavatelů.

63. Nelze také souhlasit s žalobkyní, že došlo k naplnění účelu poskytnuté dotace, neboť již samotný výdej veřejných prostředků dodavateli, který byl vybrán v zadávacím řízení, kde došlo k porušení zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, vzbuzuje pochyby o účelném vynaložení veřejných prostředků. Účelnost vynaložených peněžních prostředků kromě převzetí zboží uvedeného v dodavatelské faktuře ovlivňuje i skutečnost, zda částka vynaložená z veřejných zdrojů nemohla být podstatně nižší, v případě, že by dodavatel byl vybrán v souladu s § 6 zákona o veřejných zakázkách. Neoprávněným použitím prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu a z Národního fondu se rozumí nejen jejich neoprávněné vynaložení v rozporu s účelem, na který byly poskytnuty, ale i použití, které je v rozporu s dalšími podmínkami stanovenými právním předpisem, smlouvou, rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace, za kterých byly tyto prostředky příjemci poskytnuty.

64. K námitce, že měl správce daně vyčlenit části zakázky, ohledně kterých se žalobkyně dopustila pochybení a kde naopak postupovala bezchybně, žalovaný uvedl, že správce daně uložil odvod dle bodu II. odst. 7 Přílohy č. 3 rozhodnutí o poskytnutí dotace, kde poskytovatel uvedl, že za porušení povinnosti stanovit předmět zakázky v zadávacích podmínkách nediskriminačním způsobem se ukládá odvod ve výši 25 % částky použité na financování předmětné zakázky nebo 5 – 10 % v méně závažných případech, ale opět z celé částky použité na financování předmětné zakázky. Žalobkyně nevybírala dodavatele samostatně pouze pro položku pořízení procesoru, nýbrž vybírala dodavatele pro celý předmět zakázky, proto nelze v daném případě hodnotu pochybení vztahovat pouze k výši pořizovací ceny procesoru, nýbrž k ceně této veřejné zakázky. Žalobkyně tak porušila stanovené podmínky vztahující se k řešené veřejné zakázce jako celku, tedy k celé částce poskytnuté na financování její realizace.

65. Žalobkyně taktéž namítala, že závažnost zjištěného pochybení je zcela neproporcionální ke stanovenému odvodu a penále, a že postupem správce daně je žalobkyně trestána za jedno pochybení dvakrát, když poskytovatel dotace za jeho pochybení snížil částku vyplacené dotace.

66. Stran toho žalovaný uvedl, že v daném případě se správce daně při stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně dle § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech zabýval závažností konkrétních porušení rozhodnutí o poskytnutí dotace a zákona o veřejných zakázkách, zohlednil, že požadavek dodání konkrétního výrobku konkrétního výrobce je jedinou položkou zadávacích podmínek, u které došlo k porušení § 44 odst. 11 zákona o veřejných zakázkách, přičemž se jedná o položku, která činí zhruba 1,3 % z celkové předpokládané hodnoty VZ Astronomické dalekohledy a toto zhodnotil v rámci proporcionality. S přihlédnutím k této skutečnosti odvolací orgán konstatoval, že se jedná o méně závažný případ, za který snížil odvod na výši 5 % z částky dotace použité na financování předmětné veřejné zakázky, kterou považuje za přiměřenou a odpovídající rozsahu, povaze a závažnosti porušení rozpočtové kázně.

67. K námitce týkající se trestání za jedno pochybení dvakrát, žalovaný odkázal na zprávu o daňové kontrole, kde se správce daně vypořádal s touto připomínkou a odkázal na dokument MŠMT ze dne 19. 1. 2016, č.j. MSMT-56/2016-1, ve kterém je uvedeno v článku IV. Závěr, bod 58, že specifikace nezpůsobilých výdajů ve formuláři F1 nezakládá ani nekrátí daňovému subjektu žádná práva ani povinnosti ve vztahu k částce vyplacené dotace. Pouze poskytuje jejímu příjemci informaci o výši částek hrazených z dotace jím deklarovaných a o způsobu jejich akceptace ze strany Řídícího orgánu. Řídící orgán pak v případech, u kterých shledal porušení podmínek příslušného rozhodnutí o poskytnutí dotace, podává podnět k zahájení daňového řízení v rámci výkonu správy odvodu za porušení rozpočtové kázně místně příslušnému finančnímu úřadu. Pokud bude v daňovém řízení prokázáno porušení podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace, bude případné snížení dotace realizováno prostřednictvím odvodu za porušení rozpočtové kázně finančním úřadem. Z uvedeného důvodu je tato námitka žalobkyně nedůvodná.

68. Co se týká veřejné zakázky „Jednací řízení související s dodatkem č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 7. 2010“, žalobkyně především ve své žalobě tvrdila, že splnila podmínky § 23 odst. 7 písm. a) zákona o veřejných zakázkách a smlouvy a jejich dodatky, které byly uzavřeny za účinnosti zákona o veřejných zakázkách, mají být posuzovány podle zákona o zadávání veřejných zakázek, který obsahuje pro žalobkyni výhodnější právní úpravu.

69. Žalovaný k tomuto uvedl, že jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalobkyně uzavřela s vybraným uchazečem BERGER BOHEMIA a. s. dne 22. 7. 2010 smlouvu o dílo ve věci veřejné zakázky „Techmania Science center Plzeň – stavební objekty“ zadanou v otevřeném řízení (dále jen „smlouva o dílo“). Z technického listu změn č. 26, který byl pořízen v souvislosti se smlouvou o dílo, je jako důvod změny uvedeno: „V dokumentaci pro provedení stavby z roku 2009 je navržena rekonstrukce historického objektu ASAP ve shodné hmotě i tvaru, v jakém se objekt v této době nacházel, tj. bez JZ nároží, které bylo v minulosti necitlivě ubouráno vzhledem k rozšíření V. brány pro nákladní dopravu. V rámci společné investice tří subjektů (Škoda Investment, Město Plzeň a Techmania) se uskuteční zbourání stávající V. brány a realizace posunu V. brány dovnitř areálu. Toto řešení umožní dostavení JZ nároží objektu ASAPu včetně obnovení architektonického členění a prvku, tedy plnou rehabilitaci původního historického objektu.

70. Z dokumentace o veřejné zakázce je patrné, že dne 20. 9. 2013 žalobkyně uzavřela s vybraným uchazečem BERGER BOHEMIA a. s. dodatek č. 8 ke smlouvě o dílo, jehož předmětem jsou mimo jiné dodatečné stavební práce spojené s dostavbou nároží objektu ASAP. V kapitole I., bodu 1.2. dodatku 8 ke smlouvě o dílo je uvedeno: „(…) smluvní strany uzavírají tento dodatek (…) mj. v návaznosti na předcházející jednací řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 7 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění (…)“.

71. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí taktéž vyjádřil k námitce žalobkyně týkající se rozhodnutí Úřadu na ochranu hospodářské soutěže ze dne 2. 11. 2015, č. j. ÚOHS-S0426,0445/2015/VZ-37189/2015/533/LMa, kde dospěl k závěru, že ani snaha žalobkyně o ekonomickou výhodnost nemůže být důvodem pro zadání předmětných dodatečných stavebních prací v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by byly splněny podmínky pro jeho použití.

72. Žalovaný k uvedenému navíc dodává, že ÚOHS není ze zákona oprávněn pravomocně rozhodnout o skutečnosti, že nebyl porušen zákon o veřejných zakázkách ve smyslu porušení rozpočtové kázně. V praxi je nezřídka konstatováno porušení rozpočtové kázně, ačkoli ÚOHS neshledá důvody pro uložení sankce za spáchání správního deliktu. Zpravidla se jedná o situace, kdy jednání příjemce dotace bylo porušením zákona o veřejných zakázkách, ale toto porušení zároveň nedosáhlo intenzity správního deliktu. V opačném případě, tzn. jestliže ÚOHS pravomocně rozhodne o spáchání správního deliktu, logicky platí, že se příjemce dotace dopustil i porušení rozpočtové kázně. Správce daně je tedy oprávněn kontrolovat dodržení povinností stanovených v zákoně o veřejných zakázkách, pokud jsou vázány na provedení výdeje veřejných prostředků.

73. Žalovaný byl názoru, že žalobkyně porušila příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách a podmínku rozhodnutí o poskytnutí dotace a následným použitím dotace k úhradám chybně vybranému dodavateli se dopustila porušení rozpočtové kázně. Proto jí byl v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech a s daňovým řádem vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně. Odvod byl stanoven v souladu s čl. II bodem 7 Přílohy č. 3 ve výši 25 % z částky 1 085 253,45 Kč. Odůvodnění a příslušnou správní úvahu o stanovení odvodu ve výši 25 % z částky použité na financování předmětné zakázky správce daně uvedl ve zprávě o daňové kontrole.

74. Co se týká námitky, že žalovaný měl posuzovat smlouvy a jejich dodatky podle zákona o zadávání veřejných zakázek, který obsahuje pro žalobkyni výhodnější právní úpravu, žalovaný uvedl, že v návaznosti na zjištění správce daně v rámci daňové kontroly nemohla být pozdější právní úprava na daný případ použita jako příznivější, neboť správní orgány dospěly k názoru, že sjednané dodatečné stavební práce v rozsahu TLZ č. 26 související s dostavbou nároží stavebního objektu ASAP nelze považovat za nezbytné k provedení původních stavebních prací, neboť i v případě, kdy by žalobkyně nerealizovala navržené změny, bylo by možné realizovat stavební práce v původním rozsahu a dokončit je.

75. Dle § 222 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek, „za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se nepovažují dodatečné stavební práce, služby nebo dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud jsou nezbytné a (…)“.

76. Žalovaný proto setrvával na názoru, že v daném případě žalobkyně uzavřela dodatek č. 8 ke smlouvě o dílo, jehož předmětem byly mimo jiné dodatečné stavební práce související s dostavbou nároží stavebního objektu ASAP v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 7 písm. a) zákona o veřejných zakázkách v rozporu s tímto zákonem, neboť nebyly současně splněny všechny zákonem o veřejných zakázkách stanovené podmínky pro tento druh zadávacího řízení, když sjednané dodatečné stavební práce související s dostavbou nároží stavebního objektu ASAP nebyly nezbytné pro provedení původních stavebních prací. Uvedeným postupem žalobkyně porušila Pravidla (bod 7.2.1), nedodržela článek XII. rozhodnutí o poskytnutí dotace a současně porušila zásady uvedené v § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného použití poskytnutých prostředků ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, a tím k porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Z uvedeného důvodu je tato námitka nedůvodná.

77. K nezpůsobilému výdaji – mimořádné čtvrtletní odměně Ing. D. - žalovaný uvedl, že dle jeho názoru v Pravidlech způsobilosti výdajů a v Příloze 14b Příručky pro žadatele a příjemce OP VaVpI nazvané Výklad pravidel způsobilosti výdajů je jasně vyjádřeno, co lze do uznatelných mzdových nákladů zahrnout. Dle uvedené Příručky poskytovatel stanovil, že způsobilé výdaje vykazované pro účely příspěvku na mzdové náklady by měly být založeny na fixních jednotkových osobních výdajích na zaměstnance (hodina/měsíc dle pracovní smlouvy). Přiměřené odměny mohou být ve způsobilých výdajích zahrnuty pouze za mimořádných okolností a s příslušným odůvodněním. Poskytovatel dále rozvedl: „Pro vyloučení pochybností budou RO OP VaVpI schváleny pouze takové způsobilé výdaje, které byly vynaloženy v souladu s pravidly hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. Zvláštní pozornost bude věnována zejména způsobilosti příspěvku na mzdové náklady realizačního týmu s ohledem na celkovou kvalitu řízení projektu. Za nedílnou součást kvalitního řízení projektu se považuje řádné a včasné plnění všech povinností a podmínek souvisejících s realizací projektu (mimo jiné i předkládání veškerých nezbytných náležitostí a dokumentace v požadované kvalitě a termínu).“

78. Žalovaný je názoru, že plnění pracovních povinností vyplývajících z pracovní smlouvy, i když bylo prováděno s velkou osobní zainteresovaností, nelze považovat za mimořádné okolnosti vedoucí k udělení čtvrtletní odměny z poskytnutých veřejných prostředků. Proto vyplacení předmětné mimořádné odměny zaměstnanci za plnění pracovních povinností vyplývajících z pracovní smlouvy, tedy za standardní pracovní činnost, nikoli za mimořádnou činnost, považoval za nezpůsobilý výdaj.

79. Žalobkyni byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně podle zákona o rozpočtových pravidlech. Dotace byla poskytnuta na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace, které bylo vydáno dle § 14 zákona o rozpočtových pravidlech a obsahuje všechny náležitosti, které zákon pro takový právní akt stanoví. Podmínky, které poskytovatel dotace autoritativně nastavil příjemci dotace a které tento musí v souvislosti s použitím dotace dle § 14 odst. 4 písm. g) tohoto zákona splnit, jsou uvedeny v tomto rozhodnutí (o poskytnutí dotace) a jsou vymezeny jednoznačně, určitě a srozumitelně.

80. K námitkám žalobkyně žalovaný uvedl, že z obsahu postupovaného spisového materiálu a napadeného rozhodnutí je plně seznatelné, že žalovaný ve své rozhodovací činnosti přihlédl ke všem okolnostem přezkoumávané situace, jež nalézají oporu ve spisovém materiálu, a k těmto zaujal stanovisko, které konvenuje relevantní právní úpravě. Podle žalovaného nelze účel dotace chápat v zúženém pojetí v tom duchu, že se jedná ryze o samotné provedení dotačního projektu, ale je nutné pod tento pojem podřadit i široké spektrum navazujících podmínek, které musí být splněny, aby bylo dosaženo účelu dotace. Je proto možné konstatovat, že poskytnuté prostředky lze čerpat oprávněně jen tehdy, pokud bude příjemce dotace postupovat rovněž i v intencích podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace.

81. V kontextu povahy poskytnutých dotačních prostředků je nutné vzít též na zřetel, že se nejedná o vlastní prostředky příjemce dotace, nýbrž o prostředky z cizích zdrojů, se kterými může příjemce nakládat řádným způsobem pouze tehdy, splní-li poskytovatelem stanovené podmínky. Je proto zřejmé, že poskytovatel těchto finančních prostředků nastaví taková pravidla, která považuje za nutná vzhledem k charakteru účelu, na nějž mají být tyto finanční prostředky vynaloženy. Pokud ovšem jím nastavené podmínky nejsou dodrženy, jejich příjemce ztrácí nárok na poskytnuté prostředky a následuje postih ve formě vrácení předmětných finančních prostředků.

82. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

[IV]Replika

83. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného k žalobě replikou ze dne 18. 5. 2018, v níž konstatovala, že žalovaný pouze zopakoval své stanovisko a nijak podstatně věcně neargumentoval ve vztahu k žalobním tvrzením. Žalovaný se s tvrzeními žalobkyně nijak nevypořádal a nezbývá než trvat na jí předložené argumentaci.

84. Podrobněji k veřejné zakázce „Dodávka astronomických dalekohledů s příslušenstvím“ žalobkyně zopakovala, že nesouhlasí s tím, že kontrolní zjištění samo o sobě vůbec představuje porušení rozpočtové kázně. Žalobkynino pochybení lze charakterizovat jako administrativní, tj. pouze formálního charakteru. Hodnocení správce daně považuje žalobkyně za formalistické, nezohledňující konkrétní okolnosti daného případu, jehož následkem je pak popření smyslu a účelu poskytnutí dotace. V žádném případě nemohlo její jednání ohrozit veřejný zájem na účelném využívání prostředků z veřejného rozpočtu prostřednictvím dotace.

85. Žalovaný se blíže nezabýval dalšími relevantními okolnosti věci, přičemž tato povinnost je patrna z četné judikatury NSS, když např. z rozsudku NSS ze dne 31. 3. 2014, č.j. 2 Afs 49/2013- 34 vyplývá, že správní orgán „musí posoudit závažnost jednotlivých pochybení žalobce ve vztahu k čerpané částce prostředků státního rozpočtu, zejména posoudit, v jaké fázi realizace smlouvy o dílo k těmto pochybením docházelo a jaké byly dopady těchto pochybení, a že musí vymezit, jaká část dotace byla čerpána bezchybně, a poté uvážit proporcionalitu výše odvodu“.

86. Jak vyplývá ze závěrů z rozsudku NSS ze dne 25. 6. 2008, č.j. 9 Afs 1/2008-45: „Sankční odvod je třeba vždy spojovat jen s neoprávněným nakládáním s finančními prostředky státu a jeho uložení nemůže být postaveno na ryze formalistickém přístupu, bez ohledu na skutečný stav věci.“ Úvahy žalovaného, že pokud by nedošlo k tomuto dílčímu pochybení na straně žalobkyně, mohla nabídka obsahovat ekonomicky výhodnější plnění veřejné zakázky, považuje žalobkyně pouze za čistě teoretické a ničím nepodložené. Současně je patrné, že i kdyby bylo přistoupeno na tuto argumentaci žalovaného, mohl by činit rozdíl úspory max. částku v hodnotě několika set Kč, což je částka zanedbatelná vzhledem k celkové částce poskytnuté dotace.

87. K veřejné zakázce „Jednací řízení související s dodatkem č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 7. 2010“ se žalobkyně obsáhle vyjádřila již ve své žalobě, přičemž uváděné skutečnosti podložila relevantními důkazními prostředky. Žalobkyně považovala skutečnosti uváděné žalovaným opět za čistě formalistické, nezohledňující skutečný stav věci a časové souvislosti daného případu. Vzhledem ke změně předpokladů pro výstavbu, které žalobkyně nemohla předvídat, se ukázalo jako v daný okamžik bezprostředně nezbytné upravit i předmět díla. Tyto změny nemohly být odděleny od díla v původní podobě. Pokud by došlo k zásahu do díla od jiného dodavatele, nebyly by ze strany původního dodavatel dodrženy podmínky záruky. Takový stav by naopak veřejné rozpočty ohrožoval mnohem více (neboť by byla ohrožena záruka za jakost předmětu díla financovaného z dotačních prostředků), než postup, který žalobkyně zvolila. Tato skutečnost, nikoliv však sama o sobě, ale i v kontextu dalších argumentů uvedených v žalobě, v podstatě nedávala žalobkyni možnost jiné volby. Žalobkyně měla za to, že na změně díla současně byl dán i veřejný zájem a její jednání tak nelze hodnotit jako společensky škodlivé.

88. Žalovaný se pak nedostatečně vypořádal s argumentací ohledně použití pozdějších právních předpisů. Z vyjádření žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že se žalovaný vůbec věcně její argumentací nezabýval, zejména vztahem § 222 ZZVZ ve vztahu § 273 odst. 6 ZZVZ. Z vyjádření žalovaného vyplývá, že argumentaci žalobkyně buďto vůbec nepochopil nebo ji jednoduše ignoroval.

89. K mimořádné čtvrtletní odměně vyplacené zaměstnankyni Ing. K. D., jakožto nezpůsobilému výdaji, žalobkyně uvedla, že z judikatury (srov. rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 90/2012) vyplývá požadavek, aby byly podmínky, které má příjemce dotace dodržet, formulovány srozumitelně a jednoznačně a příjemci tak musí být jasné již v době čerpání dotace. Nesplnění tohoto požadavku nemůže jít k tíži příjemce. Stát musí „vymezit dotační podmínky jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem, který zajistí předvídatelnost postupu při případném zpětném vymáhání poskytnuté dotace, či uplatnění sankčního odvodu, resp. stav, kdy příjemce bude mít jistotu ohledně obsahu dotačních podmínek“. Skutečnost, že mohou být odměny ve způsobilých výdajích zahrnuty „pouze za mimořádných okolností“, jak uvádí žalovaný, je zcela vágní, což má za následek různé výklady. Žalobkyně se proto domnívala, že nemůže být sankcionována za svůj právní názor, který není nikterak excesivní, resp. je v souladu ve vztahu k předem vymezeným podmínkám.

90. V ostatním žalobkyně odkázala na svá žalobní tvrzení.

[V] Posouzení věci soudem

91. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).

92. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

93. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

94. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaný vyslovili s takovým postupem souhlas.

95. Žaloba není důvodná.

96. Žalobkyni byla na základě Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 0159/09/01 ze dne 13. 12. 2011 ve znění Dodatků č. 0159/09/02, č. 0159/09/03, č. 0159/09/04, č. 0159/09/05, č. 0159/09/06, č. 0159/09/07 a č. 0159/09/08 (dále souhrnně též jen „Rozhodnutí o poskytnutí dotace“) poskytnuta v rámci OP VaVpI dotace Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále též jen „MŠMT“ nebo „poskytovatel“) na realizaci projektu „TECHMANIA SCIENCE CENTER“ (dále též jen „Projekt“). Žalobkyně byla povinna se řídit Pravidly pro výběr dodavatelů v rámci OP VaVpI verze 4 (dále též jen „Pravidla“) uvedenými v Příloze č. 2 příruček pro výběr dodavatelů.

97. Rozhodnutím o poskytnutí dotace byla žalobkyni poskytnuta dotace v celkové maximální výši 576 987 447 Kč, z toho maximálně 86 548 117,05 Kč z ostatních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na část národního spolufinancování, tj. 15 % výše dotace, a maximálně 490 439 329,95 Kč z prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie, tj. 85 % výše dotace.

98. Na základě podnětu poskytovatele provedl správce daně daňovou kontrolu, v rámci které zjistil, že žalobkyně jako veřejný zadavatel zadávala veřejnou zakázku malého rozsahu „Dodávka astronomických dalekohledů s příslušenstvím“ (dále též jen „VZ Astronomické dalekohledy“), u které nepostupovala v souladu s Pravidly, když v zadávací dokumentaci této veřejné zakázky odkazovala při upřesnění předmětu veřejné zakázky na konkrétní výrobek, tj. v Technických podmínkách použila konkrétní specifikaci uvedením názvu výrobku konkrétního výrobce Intel Core i3-4010U (1.7 GHz), aniž by výslovně umožnila pro plnění VZ Astronomické dalekohledy použití i jiných kvalitativně a technicky obdobných řešení. Správce daně dospěl k závěru, že stanovením konkrétního výrobku a výrobce v zadávací dokumentaci žalobkyně nepostupovala v souladu s kapitolou 7 oddílem II bodem 7.2.1 Pravidel, nedodržela článek XII. Rozhodnutí o poskytnutí dotace a současně porušila zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace uvedené v § 6 zákona o veřejných zakázkách. Úhradou faktury dodavateli vybranému v nesprávně provedeném výběrovém řízení došlo k neoprávněnému použití prostředků ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona ve výši 1 852 000 Kč (do způsobilých výdajů projektu byla zahrnuta cena zboží bez DPH), tj. částky dotace použité na financování předmětné veřejné zakázky.

99. Žalobkyně dále zadala veřejnou zakázku na stavební práce s názvem „Jednací řízení související s dodatkem č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 7. 2010“ v jednacím řízení bez uveřejnění, a to podle § 34 a § 23 odst. 7 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, s jedním uchazečem, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro tento postup. Správce daně dospěl k závěru, že uvedeným postupem žalobkyně porušila Pravidla, nedodržela článek XII. platného Rozhodnutí o poskytnutí dotace a současně porušila zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace uvedené v § 6 zákona o veřejných zakázkách. Úhradou faktury dodavateli vybranému v nesprávně provedeném zadávacím řízení došlo k neoprávněnému použití prostředků ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona ve výši 1 085 253,45 Kč (do způsobilých výdajů projektu byla zahrnuta cena stavebních prací bez DPH), tj. částky dotace použité na financování předmětné veřejné zakázky.

100. Dále bylo daňovou kontrolou zjištěno, že žalobkyně vyplatila Ing. K. D., zaměstnané na pozici administrátor Projektu, nezpůsobilé výdaje (mimořádnou čtvrtletní odměnu) v celkové výši 20 184 Kč. Uvedený výdaj nebyl dle správce daně nezbytný pro realizaci Projektu, byl vydán v rozporu s článkem VI. Rozhodnutí a článkem III bodem c) Rozhodnutí o poskytnutí dotace, čímž došlo k neoprávněnému použití peněžních prostředků ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona. Odvod byl stanoven v souladu s § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech a článkem XXIII. Rozhodnutí ve výši 20 184 Kč (100 % částky, ve které byla porušena rozpočtová kázeň). Celková výše odvodu za všechna výše uvedená porušení činí 754 497,36 Kč.

101. Žalobkyni byl platebními výměry ve spojení s napadeným rozhodnutím za porušení rozpočtové kázně vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 57 615 Kč a odvod do Národního fondu ve výši 326 484 Kč.

102. Dle § 44 odst. 1 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech, porušením rozpočtové kázně je neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu.

103. Dle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech se rozumí neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity.

104. Stran námitek týkajících se veřejné zakázky „Dodávka astronomických dalekohledů s příslušenstvím“ soud uvážil následovně.

105. Mezi stranami nebylo sporné, že k popsanému pochybení žalobkyně došlo. Žalobkyně však primárně považovala ono pochybení za natolik nevýznamné, zda bylo vůbec možné uvažovat o porušení rozpočtové kázně.

106. Soud především přitakal žalovanému v tom, že zadávání a realizace veřejných zakázek musí být nastaveny tak, aby bylo zajištěno rovné konkurenční prostředí a hospodárné a efektivní nakládání s veřejnými prostředky.

107. Stejně tak se soud ztotožnil se závěrem správců daně obou stupňů v tom, že žalobkyně v daném případě nepřípustně zúžila množinu potenciálních dodavatelů o ty, kteří by sice byli schopni zadavateli nabídnout kvalitativně adekvátní plnění celé zakázky, avšak neposkytují dodání konkrétního typu zboží, které žalobkyně skrze zadávací podmínky požadovala (k tomu srov. bod 29 napadeného rozhodnutí). Závažnost onoho pochybení nelze bagatelizovat konstatováním, že výše zpochybněných nákladů činí vzhledem k předpokládané hodnotě této veřejné zakázky přibližně 1,3 %, resp. že se jednalo o administrativní chybu zadávacích podmínek způsobenou nedopatřením. Pro závěr o porušení rozpočtové kázně a potažmo o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně není podstatné, že se tak nestalo úmyslně. To ostatně žalobkyni nikdo nekladl k tíži. Důležité je, že ono pochybení skutečně mohlo odradit potenciální uchazeče od podání nabídky. Závěry správních orgánů jsou v tomto směru správné.

108. Žalobkyně v té souvislosti rovněž namítala, že správce daně měl v rámci rozhodování vyčlenit části zakázky, kde se žalobkyně dopustila pochybení a kde naopak postupovala bezchybně. Soud této námitce nepřitakal.

109. Jak žalovaný uvedl ve vyjádření k žalobě (bod 19), „správce daně uložil odvod dle bodu II. odst. 7 Přílohy č. 3 Rozhodnutí, kde poskytovatel uvedl, že za porušení povinnosti stanovit předmět zakázky v zadávacích podmínkách nediskriminačním způsobem se ukládá odvod ve výši 25 % částky použité na financování předmětné zakázky nebo 5 – 10 % v méně závažných případech, ale opět z celé částky použité na financování předmětné zakázky. Žalobce nevybíral dodavatele samostatně pouze pro položku pořízení procesoru, nýbrž vybíral dodavatele pro celý předmět zakázky, proto nelze v daném případě hodnotu pochybení vztahovat pouze k výši pořizovací ceny procesoru, nýbrž k ceně této veřejné zakázky. Žalobce tak porušil stanovené podmínky vztahující se k řešené veřejné zakázce jako celku, tedy k celé částce poskytnuté na financování její realizace.“. Obsahově stejné žalovaný vyjevil v bodu 33 napadeného rozhodnutí.

110. Soud s těmito závěry souhlasí. Žalobkyně vybírala dodavatele pro celý předmět zakázky, nikoliv samostatně pouze pro dílčí položku (= procesor). Porušila tak stanovené podmínky vztahující se k předmětné veřejné zakázce jako celku, tedy ve vztahu k celé částce poskytnuté na financování její realizace.

111. Žalobkyně rovněž namítala neproporcionálnost mezi zjištěným nedostatkem a výší odvodu a penále. I v tomto případě se soud ztotožnil se správci daně.

112. Žalovaný stran toho v bodu 32 napadeného rozhodnutí uvedl toto: „[32] Odvolací orgán však souhlasí s námitkou odvolatele, že při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně (týkajícího se kontrolního zjištění č. 1) měl správce daně přihlédnout k závažnosti uvedeného pochybení a míru závažnosti pak zohlednit při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně. Odvolací orgán proto tuto námitku přijímá jako důvodnou. Příloha č. 3 Rozhodnutí specifikuje jednotlivá porušení rozpočtové kázně a výši odvodů za ně vyměřenou. Dle bodu II. Specifikace sazeb snížených odvodů za porušení rozpočtové kázně v důsledku porušení povinností stanovených v článku XII. Rozhodnutí, odst. 7 Porušení povinnosti stanovit předmět zakázky v zadávacích podmínkách nediskriminačním způsobem, je stanovena sazba sníženého odvodu ve výši 25 % částky dotace použité na financování předmětné zakázky nebo 5 - 10% v méně závažných případech. Odvolací orgán při posouzení skutečného stavu věci přihlédl ke skutečnosti, že požadování dodání konkrétního výrobku konkrétního výrobce (Intel Core, 3-4010U, 1,7 GHz) odvolatelem je jedinou položkou zadávacích podmínek, u které došlo k porušení § 44 odst. 11 zákona o veřejných zakázkách, přičemž se jedná o položku, jež činí zhruba 1,3 % z celkové předpokládané hodnoty VZ Astronomické dalekohledy. S přihlédnutím k této skutečnosti lze tedy konstatovat, že se jedná o méně závažný případ, za který odvolací orgán stanovil odvod ve výši 5 % z částky dotace použité na financování předmětné zakázky, jež činil 852 000,- Kč. Odvod za toto porušení rozpočtové kázně tedy nově činí 92 600,- Kč.“.

113. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2014, čj. 2 As 106/2014-46 (rozhodnutí kasačního soudu jsou k dispozici na www.nssoud.cz), dospěl mj. k tomuto závěru (zvýraznění provedl krajský soud): „Judikatura zdejšího soudu je v tomto ohledu jednotná a reflektující, že při stanovení výše odvodu je třeba zvažovat okolnosti konkrétního porušení rozpočtové kázně a vycházet z principu proporcionality mezi závažností tohoto porušení a výší za ně předepsaného odvodu. Z uvedené judikatury plyne, že v každém konkrétním případě je třeba vážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či k odvodu odpovídajícímu konkrétnímu dílčímu pochybení.“. Krajský soud je přesvědčen, že v daném případě se nelze ztotožnit s názorem žalobkyně, že výše odvodu je neadekvátní závažnosti provinění. Specifikace zadávacího údaje způsobem, který mohl odradit potenciální uchazeče od podání nabídky, je nedostatkem zpochybňujícím elementární zásady, na kterých je proces výběrového řízení vystavěn. Nemůže být proto řeči o dílčím, nevýznamném pochybení. Žalovaný správní orgán zohlednil odvolací námitky žalobkyně, přesvědčivým způsobem svůj postup zdůvodnil a soud odvod ve výši 5 % nepovažuje za odvod nereflektující princip proporcionality.

114. Soud nemohl přisvědčit ani námitkám týkajícím se odlišného pohledu na postup žalobkyně při realizaci předmětné zakázky, a to ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy coby poskytovatele dotace. Předmětem řízení ve věci souzené pod sp. zn. 30Af 6/2018 byl přezkum rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (včetně řízení, které jeho vydání předcházelo). Tím byly mantinely přezkumné činnosti soudu jasně nastaveny – rozhodující bylo, zda obstála argumentace správců daně. Posuzovat pohled poskytovatele dotace na postup žalobkyně při realizaci předmětné zakázky soudu v dané věci nepříslušelo.

115. Stran námitek týkajících se veřejné zakázky „Jednací řízení související s dodatkem č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 7. 2010“ soud uvážil následovně.

116. Mezi stranami nebylo sporu o tom, jako variantu realizace dostavby rohu budovy SO56 žalobkyně zvolila. Správci daně obou stupňů však shodně dospěli k závěru, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ, a tudíž žalobkyně nebyla oprávněna postupovat v jednacím řízení bez uveřejnění, ale měla zvolit otevřenou formu zadávacího řízení.

117. Podle § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ platilo: „V jednacím řízení bez uveřejnění může zadavatel zadat veřejnou zakázku na stavební práce nebo veřejnou zakázku na služby rovněž v případě, jestliže jde o dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby, které nebyly obsaženy v původních zadávacích podmínkách, jejich potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, a tyto dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby jsou nezbytné pro provedení původních stavebních prací nebo pro poskytnutí původních služeb, a to za předpokladu, že dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby budou zadány témuž dodavateli (bod 1), dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby nemohou být technicky nebo ekonomicky odděleny od původní veřejné zakázky, pokud by toto oddělení způsobilo závažnou újmu zadavateli, nebo ačkoliv je toto oddělení technicky či ekonomicky možné, jsou dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby zcela nezbytné pro dokončení předmětu původní veřejné zakázky (bod 2), a v případě veřejného zadavatele celkový rozsah dodatečných stavebních prací nebo dodatečných služeb nepřekročí 30 % ceny původní veřejné zakázky (bod 3).“

118. Jistě, s žalobkyní se dá souhlasit v tom, že nastalá situace, resp. vývoj okolo předmětné budovy, ji postavil před potřebu operativně se rozhodnout. I v takovém případě však musí být dodržena pravidla stran zadávání veřejných zakázek.

119. Žalovaný v bodu 39 napadeného rozhodnutí mj. uvedl, že „sjednané dodatečné stavební práce v rozsahu TLZ č. 26 související s dostavbou nároží stavebního objektu ASAP nelze považovat za nezbytné k provedení původních stavebních prací, neboť i případě, kdy by odvolatel nerealizoval navržené změny, bylo by možné realizovat stavební práce v původním rozsahu a dokončit je.“ Soud se s tímto názorem ztotožnil.

120. Ano, žalobkyně zvolila variantu dostavby zcela jistě šetrnější k historické podobě daného prostoru. Bez významu jistě není ani znalost stavebně-technických parametrů stavby zhotovitelem „původního“ díla, tedy společností BERGER BOHEMIA a.s. Avšak parametry pro postup zadání veřejné zakázky na stavební práce v jednacím řízení bez uveřejnění jsou nastaveny jasně. A v tomto případě skutečně nebylo možné žalobkyní zvolenou variantu c) dostavby, která se odlišovala od původního projektu, považovat za nezbytnou k provedení původních stavebních prací. To by totiž znamenalo, že k realizaci varianty „zkosení“ bylo nezbytné provést dostavbu „nezkosenou“, což je absurdní. Žalobkyně mohla dostavbu zrealizovat podle původního návrhu (myšleno variantu „zkosení“), rozhodla se však pro jiný postup. Správci daně postupovali dle názoru soudu správně.

121. Stran namítané interpretace zákona o zadávání veřejných zakázek soud uvážil následovně.

122. Podle § 273 odst. 6 ZZVZ platí: „Změny závazků ze smluv na veřejné zakázky nebo koncesních smluv uzavřených podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo podle zákona č. 139/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona posuzují podle tohoto zákona. Do součtu cenového nárůstu změn závazku ze smlouvy podle § 222 odst. 5 písm. c) a odst. 6 písm. c) se započítávají i změny závazků ze smluv na veřejné zakázky nebo koncesních smluv provedené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

123. Podle § 222 odst. 1 ZZVZ platí (zvýraznění provedl soud): „Není-li dále stanoveno jinak, nesmí zadavatel umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku po dobu jeho trvání bez provedení nového zadávacího řízení podle tohoto zákona. Podle žalobkyní odkazovaného § 222 odst. 4 ZZVZ platí: „Za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se nepovažuje změna, která nemění celkovou povahu veřejné zakázky a jejíž hodnota je nižší než finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku [písm. a)] a nižší než 10 % původní hodnoty závazku [písm. b) bod 1], nebo 15 % původní hodnoty závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku na stavební práce, která není koncesí [písm. b) bod 2]. Pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet hodnot všech těchto změn.

124. I kdyby měla žalobkyně pravdu v tom, že v jejím případě byly podmínky § 222 odst. 4 ZZVZ splněny, pak ovšem nelze přehlédnou pátý odstavec téhož ustanovení, tedy § 222, podle kterého platí: „Za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se nepovažují dodatečné stavební práce, služby nebo dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud jsou nezbytné a změna v osobě dodavatele a) není možná z ekonomických anebo technických důvodů spočívajících zejména v požadavcích na slučitelnost nebo interoperabilitu se stávajícím zařízením, službami nebo instalacemi pořízenými zadavatelem v původním zadávacím řízení, b) by způsobila zadavateli značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů a c) hodnota dodatečných stavebních prací, služeb nebo dodávek nepřekročí 50 % původní hodnoty závazku; pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet hodnoty všech změn podle tohoto odstavce.“ V případě žalobkyně však byly realizovány dodatečné stavební práce, které nebyly nezbytné (viz názor soudu prezentovaný výše). Takové práce ovšem podstatnou změnou závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku jsou. Úprava ZZVZ tak pro žalobkyni příznivější není a k žalobkyní vytýkaným pochybením nedošlo.

125. Jako nedůvodné soud posoudil i námitky týkající se nezpůsobilého výdaje – mimořádné čtvrtletní odměny.

126. Žalovaný správce daně k tomu v napadeném rozhodnutí uvedl toto: „[42] Odvolací orgán souhlasí s argumentací odvolatele, že pro práci kolektivu je zapotřebí pozitivní motivace a že prémiové odměňování jistě touto motivací je. Nicméně v případě poskytnutí veřejných prostředků se odvolatel musí řídit podmínkami stanovenými poskytovatelem, konkrétně v daném případě se řídit Příručkou pro žadatele a příjemce OP VaVpl. V příloze 14b - Výklad pravidel způsobilosti výdajů této příručky poskytovatel stanovil, že způsobilé výdaje vykazované pro účely příspěvku na mzdové náklady by měly být založeny na fixních jednotkových osobních výdajích na zaměstnance (hodina/měsíc dle pracovní smlouvy). Přiměřené odměny mohou být ve způsobilých výdajích zahrnuty pouze za mimořádných okolností a s příslušným odůvodněním. Poskytovatel dále rozvedl: „Pro vyloučení pochybností budou ŘO OP VaVpl schváleny pouze takové způsobilé výdaje, které byly vynaloženy v souladu s pravidly hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. Zvláštní pozornost bude věnována zejména způsobilosti příspěvků na mzdové náklady realizačního týmu s ohledem na celkovou kvalitu řízení projektu. Za nedílnou součást kvalitního řízení projektu se považuje řádné a včasné plnění všech povinností a podmínek souvisejících s realizací projektu (mimo jiné i předkládání veškerých nezbytných náležitostí a dokumentace v požadované kvalitě a termínu).“ Z přípisu „Zdůvodnění odměn“ zaslaného odvolatelem na MŠMT dne 16. 7. 2014 vyplývá, že administrátorce projektu Ing. K. D. byla v prosinci roku 2013 vyplacena mimořádná čtvrtletní odměna ve výši 15 000,-Kč (včetně zákonných odvodů se jedná o částku 20 184,-Kč) za plnění pracovních povinností vyplývajících z pracovní smlouvy. Odvolací orgán konstatuje, že plnění pracovních povinností vyplývajících z pracovní smlouvy, i když bylo prováděno s velkou osobní zainteresovaností, nelze považovat za mimořádné okolnosti vedoucí k udělení čtvrtletní odměny z poskytnutých veřejných prostředků (viz výše citované zdůvodnění způsobilých mzdových nákladů poskytovatelem). (…) [44] Námitku odvolatele, že správce daně nemůže ex-post tvrdit, že důvody pro vyplacení čtvrtletní odměny nejsou dostatečně mimořádné a nebyly dostatečně zdůvodněny, nebylo-li předem jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem stanoveno, jak přistupovat k otázce hodnocení těchto mimořádných mzdových výdajů, odvolací orgán nepřijímá, neboť v Pravidlech způsobilosti výdajů a v Příloze 14b Příručky pro žadatele a příjemce OP VaVpl nazvané Výklad pravidel způsobilosti výdajů je zcela jasně vyjádřeno, co lze do uznatelných mzdových nákladů zahrnout. Odvolací orgán dále uvádí, že na straně 17 až 23 zprávy o daňové kontrole správce daně zaznamenal rozhodné skutečnosti pro posouzení předmětného zjištění. Na straně 36 zprávy o daňové kontrole se pak správce daně s obdobnou argumentací odvolatele vypořádal, s důvody uvedenými správcem daně odvolací orgán souhlasí.“.

127. Soud se s těmito závěry ztotožnil. Žalobkyně jednak nekonkretizovala, v čem přesně považuje Výklad pravidel způsobilosti výdajů za nejednoznačný, neurčitý a nesrozumitelný. Stejně tak nebyla konkretizována činnost Ing. D., která by svojí mimořádností vybočovala ze standardního plnění pracovních povinností a odůvodňovala vyplacení mimořádné odměny, když dle názoru soudu musí být samozřejmostí, nikoliv mimořádností, považovat za standardní plnění pracovních povinností řádné a včasné plnění všech povinností a podmínek souvisejících s realizací projektu.

128. Stran tvrzeného pohledu poskytovatele dotace na vyplácení dřívějších odměn soud odkazuje na to, co již vyslovil výše – předmětem řízení ve věci souzené pod sp. zn. 30Af 6/2018 byl přezkum rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (včetně řízení, které jeho vydání předcházelo) a posuzovat pohled poskytovatele na postup žalobkyně při realizaci předmětné zakázky soudu v dané věci nepříslušelo.

129. Vzhledem k tomu, že soud žalobním námitkám nepřisvědčil, žalobu ve smyslu § 78 odst. 7 soudního řádu správního jako nedůvodnou zamítl. Pro úplnost uvádí, že neprovedl žalobkyní navržené důkazy znaleckým posudkem, zda se jednalo o dodatečné stavební práce nezbytné pro provedení původních stavebních prací a zda se jednalo o dodatečné stavební práce, které nemohly být technicky nebo ekonomicky odděleny od původní veřejné zakázky; znaleckým posudkem co do určení nákladů jednotlivých variant uvažovaných žalobkyní pro dokončení stavby (obé stran veřejné zakázky „Jednací řízení související s dodatkem č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 7.2010“); stanovisko statutárního města Plzeň a společnosti ŠKODA INVESTMENT a.s. k otázce jejich účasti na společné investiční akci „Posunutí V. brány“, pokud by nemělo dojít k dostavbě budovy SO56 do původní podoby; znaleckým posudkem, zda v posuzovaném případě došlo k naplnění podmínek dle § 222 ZZVZ; a výslechem Ing. arch. Jana Soukupa. Provedení těchto důkazů by bylo, vzhledem k důvodům, které vedly soud k zamítnutí žaloby, zjevně nadbytečné.

[VI] Náklady řízení

130. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Žalovanému správnímu orgánu žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň dne 28. 2. 2020

JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D. v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru