Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Af 20/2011 - 42Rozsudek KSPL ze dne 31.01.2013


přidejte vlastní popisek

30Af 20/2011-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: Pechočiaková – Zepra, s.r.o., se sídlem Kozlov 1E, 364 71 Bochov, IČ 279 70 809, zastoupené JUDr. Karlem Seidlem, advokátem, se sídlem Jiráskova 2, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, v řízení o žalobách proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 8.7.2011 č. j. 5357/11-1100-401062 a ze dne 8.7.2011 č. j. 5358/11-1100-401062,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 8.7.2011 č. j. 5357/11-1100-401062 a rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 8.7.2011 č. j. 5358/11-1100-401062 se zrušují a věci se vracejí k dalšímu řízení žalovanému .

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17.616,- Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Karla Seidla do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku .

Odůvodnění:

Žalobami osobně doručenými do podatelny Krajského soudu v Plzni (dále též jen „zdejší soud“) v Karlových Varech dne 13.9.2011 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 8.7.2011 č. j. 5357/11-1100-401062 (dále též jen „napadené rozhodnutí I“) a ze dne 8.7.2011 č. j. 5358/11-1100-401062 (dále též jen „napadené rozhodnutí II, obě napadená rozhodnutí též souhrnně jako „napadená rozhodnutí“). Usnesením ze dne 23.1.2012 č.j. 30 Af 21/2011-14 byla žaloba původně vedená u zdejšího soudu pod sp.zn. 30 Af 21/2011 (proti napadenému rozhodnutí II) spojena ke společnému projednání a rozhodnutí s žalobou vedenou u téhož soudu pod sp.zn. 30 Af 20/2011 (proti napadenému rozhodnutí I).

Finanční ředitelství v Plzni napadeným rozhodnutím I zamítlo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu v Karlových Varech – dodatečnému platebnímu výměru ze dne 6.12.2010 č.j. 168867/10/128913402472 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí I“ nebo „dodatečný platební výměr I“) a prvoinstanční rozhodnutí I potvrdilo. Finanční ředitelství v Plzni napadeným rozhodnutím II zamítlo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu v Karlových Varech – dodatečnému platebnímu výměru ze dne 6.12.2010 č.j. 168917/10/128913402472 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí II“ nebo „dodatečný platební výměr II“) a prvoinstanční rozhodnutí II potvrdilo. Dodatečným platebním výměrem I byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň silniční za zdaňovací období roku 2008 ve výši 36.835,- Kč a zároveň byla stanovena povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky dodatečně vyměřené daně, tedy 7.367,- Kč. Dodatečným platebním výměrem II byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň silniční za zdaňovací období roku 2009 ve výši 39.383,- Kč a zároveň byla stanovena povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky dodatečně vyměřené daně, tedy 7.876,- Kč.

Správa daní a poplatků byla v rozhodném období upravena zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o správě daní a poplatků“) a zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „daňový řád“).

Daň silniční byla v rozhodném období upravena zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o dani silniční“ nebo „ZDS“).

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“).

Soud pro úplnost uvádí, že v souvislosti s přijetím zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, se jako žalovaný správní orgán označuje Odvolací finanční ředitelství.

[I] Žaloba, vyjádření žalovaného k žalobě, replika

Žalobkyně v žalobách konstatovala, že napadená rozhodnutí byla vydána po provedené daňové kontrole, po které jí byla dodatečně vyměřena silniční daň a stanovena povinnost uhradit penále. Správce daně neuznal osvobození od daně podle § 3 písm. e) zákona o dani silniční, a to u vozidel registračních značek …, … a ... Správce daně po provedené daňové kontrole vyslovil následující závěry: a) speciální vozidla určená k zimní údržbě komunikací prováděla tuto činnost na základě smluv se společnostmi Údržba silnic Karlovarského kraje, a.s. a REMONDIS, spol. s r.o. (později AVE komunální služby s.r.o.), b) správcem komunikací Karlovarského kraje je příspěvková organizace Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje p.o., a pokud smlouva byla uzavřena se společností Údržba silnic Karlovarského kraje, a.s., jejímž jediným akcionářem je Karlovarský kraj, není splněna podmínka pro osvobození od daně, c) společnost Remondis, spol. s r.o. měla uzavřenu smlouvu o poskytování služeb ohledně VVP Hradiště s Českou republikou - Ministerstvem obrany a ze smlouvy žalobkyně s touto společností nevyplývá, že by jmenovaná společnost byla správcem komunikací, proto není splněna podmínka pro osvobození od daně, d) byla uzavřena smlouva na údržbu komunikací s obcí Bezvěrov pro rok 2008, resp. s městem Bochov pro rok 2009, e) posuzovaná vozidla jsou vozidla určená výhradně pro zimní údržbu komunikací, f) v roce 2008 nebyla vozidla užívána k zimní údržbě komunikací obce Bezvěrov, resp. v roce 2009 byla vozidla užívána k zimní údržbě komunikací města Bochov v jednom případě, v ostatních případech vykonávala činnost na základě smlouvy se společností Remondis, spol. s r.o.).

Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že výklad citovaného ustanovení zákona [= § 3 písm. e) zákona o dani silniční] žalovaným je nesprávný. Jak vyplývá ze znění zákona, podstatou silniční daně je snaha zpoplatnit vozidla provozovaná v České republice k podnikání nebo vozidla provozována v přímé souvislosti s podnikáním. V této souvislosti je dále nutné dodat, že celý výnos této daně spadá do Státního fondu dopravní infrastruktury jako příjem určený na financování silnic, dálnic a jiných dopravních cest [odkaz na § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů] a její smysl spočívá především ve vytvoření peněžních prostředků k financování dopravní infrastruktury (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp.zn. 2 Afs 101/2005). Z této obecně stanovené povinnosti jsou stanoveny výjimky ve formě osvobození od povinnosti platit daň, a to v případech, kdy např. určitý typ vozidel komunikace nezatěžuje v obvyklém rozsahu (vozidla s méně jak 4 koly, vozidla elektrická, hybridní apod.) nebo je to odůvodněno jiným veřejným zájmem (diplomatické mise, armáda, policie apod.). Uvážíme-li z tohoto hlediska, jaký byl úmysl zákonodárce v případě § 3 písm. e) zákona o dani silniční, nelze než dospět k závěru, že zákonodárce chtěl osvobodit od daně silniční vozidla, která zabezpečují výlučně schůdnost či sjízdnost komunikací, a to na základě pověření.

Žalobkyně připomněla, že v posuzovaném případě vykonávala uvedenými vozidly výlučně tuto činnost (což žalovaný nezpochybňuje), a to na základě pověření společnosti, jejímž stoprocentním vlastníkem je vlastník komunikace (Karlovarský kraj), a na základě pověření společnosti, která byla k této činnosti pověřena vlastníkem komunikace (ČR - Ministerstvem obrany).

Pokud by byl přijat výklad žalovaného, popíral by se zcela smysl a účel osvobození, neboť by byla vykonávána činnost, která jednoznačně patří do činností osvobozených, a nebyla by osvobozena, protože tato činnost byla vykonávána na základě pověření třetích subjektů. Žalovaný však dále přehlíží i skutečnost, kdy subjekty, se kterými žalobkyně měla uzavřeny smlouvy, musely být ke správcovství vlastníkem fakticky pověřeny, jinak by smlouva nemohla být uzavřena a činnost by nemohla být se souhlasem vlastníka vykonávána. Žalobkyně měla za to, že její smluvní partneři byli fakticky správci komunikací (jen těžko lze předpokládat, že by smlouvu uzavíral subjekt, který nebyl vlastníkem správou v tomto směru pověřen). V zákonném znění není nikde uvedeno, že musí jít o přímé pověření správcem komunikací, a není tak vyloučeno pověření k výkonu správy i zprostředkované, přičemž by měla platit obecná zásada, že v pochybnostech by měl být uplatněn výklad zákona ve prospěch daňového poplatníka. Žalobkyně v té souvislosti navrhla, aby soud vyzval jmenované subjekty k předložení právních titulů, na základě kterých s žalobkyní uzavřely uvedené smlouvy.

Žalobkyně uzavřela, že podmínky pro osvobození od daně byly splněny a že výklad zákonného ustanovení žalovaným je nesprávný. Jednak s ohledem na smysl osvobození podle § 3 písm. e) zákona o dani silniční, jednak, i pokud by byl přijat tento výklad, byla k činnosti pověřena přinejmenším správcem komunikace (alespoň v tom smyslu, jak jej uvažoval zákon o dani silniční). Výklad zákona ze strany žalovaného je přepjatě formalistický a napadená rozhodnutí z tohoto důvodu nezákonná.

Finanční ředitelství v Plzni (dále též jen „Finanční ředitelství“) se k žalobám vyjádřilo v podání ze dne 30.3.2012. Navrhovalo zamítnutí žalob, když argumentačně vycházelo z odůvodnění napadených rozhodnutí.

[II] Správní spis

Finanční úřad v Karlových Varech provedl u žalobkyně ve dnech 20.9.2010 – 13.10.2010 kontrolu silniční daně za zdaňovací období let 2007, 2008 a 2009. Závěry kontroly byly zachyceny ve Zprávě o daňové kontrole ze dne 13.10.2010 č.j. 139739/10/128930403462 (dále též jen „Zpráva“). Prvoinstančním rozhodnutím I byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň silniční za zdaňovací období roku 2008 ve výši 36.835,- Kč a zároveň byla stanovena povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky dodatečně vyměřené daně, tedy 7.367,- Kč. Prvoinstančním rozhodnutím II byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň silniční za zdaňovací období roku 2009 ve výši 39.383,- Kč a zároveň byla stanovena povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky dodatečně vyměřené daně, tedy 7.876,- Kč. Žalobkyně brojila proti dodatečným platebním výměrům odvoláním ze dne 28.12.2010. Finanční ředitelství v Plzni odvolání zamítlo a prvoinstanční rozhodnutí potvrdilo (viz výše).

Finanční ředitelství v napadených rozhodnutích konstatovalo, že správcem daně nebylo v rámci provedené daňové kontroly uznáno osvobození od daně dle § 3 písm. e) zákona o dani silniční uplatněné daňovým subjektem (= žalobkyní) na daňovém přiznání k dani silniční za rok 2008, resp. rok 2009 u vozidel registračních značek …, … a … pro nesplnění podmínky tohoto ustanovení pro uplatnění osvobození předmětných vozidel od daně silniční. Finanční ředitelství dále uvedlo: „(…) Dle vyjádření daňového subjektu ze dne 2.11.2010 bylo osvobození uplatněno z titulu využití těchto speciálních vozidel k zimní údržbě komunikací, která byla prováděna na základě smluv se správci komunikace, firmou Údržba silnic Karlovarského kraje, a.s., a firmou REMONDIS, spol. s r.o. potažmo AVE komunální služby s.r.o. Dle vyjádření daňového subjektu byly v průběhu daňové kontroly předloženy smlouvy se správci komunikací, na základě kterých vzniká nárok na osvobození od silniční daně. K tomuto je nutné uvést, že daňový subjekt měl skutečně uzavřené smlouvy na zimní údržbu silnic a komunikací s výše uvedenými společnostmi, dle odvolacího orgánu však nelze dojít k závěru, že na základě těchto smluv byl daňový subjekt pověřen k provádění údržbových prací správcem komunikací. Správcem komunikací Karlovarského kraje je na základě zřizovací listiny vydané zastupitelstvem Karlovarského kraje příspěvková organizace Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje, p.o., a nikoliv společnost Údržba silnic Karlovarského kraje, a.s., s níž měl daňový subjekt uzavřenu smlouvu o dílo na provádění zimní údržby. V případě provádění prací na základě takové smlouvy nelze hovořit o tom, že by tyto práce byly daňovým subjektem prováděny jako osobou pověřenou správcem komunikací, ale jednalo se o práce prováděné na základě smlouvy dvou obchodních společností. Není tedy splněna podmínka, že by se v případě daňového subjektu jednalo o osobu pověřenou správcem komunikací. Rovněž v případě prací prováděných na základě smlouvy o poskytování služeb mezi společností REMONDIS, spol. s r.o., jako objednatelem a daňovým subjektem jako poskytovatelem na venkovní úklid, zimní údržbu a ošetření komunikací ve VVP Hradiště nelze hovořit o tom, že by byl daňový subjekt k provádění prací pověřen správcem komunikací, když tato smlouva byla rovněž uzavřena mezi dvěma obchodními společnostmi a již společnost REMONDIS, spol. s r.o. měla uzavřenu smlouvu o poskytování služeb na předmětné práce s Českou republikou - Ministerstvem obrany. Z předmětné smlouvy nevyplývá, že by společnost REMONDIS, spol. s r.o. byla správcem komunikací. Ve vztahu k pracím prováděným daňovým subjektem pro tuto společnost nelze tedy hovořit o tom, že by tyto práce byly daňovým subjektem prováděny jako osobou pověřenou správcem komunikací. Na základě předložených smluv tedy daňový subjekt nesplnil podmínku stanovenou v § 3 písm. e) zákona č. 16/1993 Sb., když se v případě jeho vozidel nejednalo o vozidla správce komunikací ani osoby pověřené správcem komunikací. V případě výše uvedených vozidel se dle předložených technických průkazů jedná o nákladní automobily - sypače vozovek (kategorie N3) a nejedná se tedy ani o vozidla speciální samosběrová (zametací) ani speciální jednoúčelová vozidla -značkovače silnic, která jsou rovněž dle § 3 písm. e) zákona č. 16/1993 Sb. od daně silniční osvobozena.(…)“.

Finanční ředitelství dále připomnělo, že daňový subjekt uplatnil slevu na dani dle § 3 písm. e) zákona o dani silniční na předmětná vozidla, jelikož s nimi provádí údržbu místních komunikací na základě objednávky vlastníka, tedy správce. K tomuto daňový subjekt předložil pro rok 2008 kopii objednávky Obecního úřadu Bezvěrov na údržbu komunikací a pro rok 2009 kopii objednávky Města Bochov na úklid sněhu. Správce daně provedl dne 24.1.2011 místní šetření v sídle daňového subjektu za účelem ověření používání předmětných vozidel v roce 2008 i v roce 2009 (odkaz na protokol o místním šetření č.j. 1100005841/11/128930403462). K závěrům místního šetření Finanční ředitelství v napadeném rozhodnutí I uvedlo: „Daňovým subjektem byly při místním šetření předloženy záznamy o provozu těchto vozidel, ze kterých vyplynulo, že všechna tři vozidla byla v roce 2008 používána výlučně při zimní údržbě VVP Hradiště. Tyto práce byly daňovým subjektem fakturovány společnosti AVE komunální služby s.r.o. (dříve REMONDIS, spol. s r.o.). Z výše uvedeného dle odvolacího orgánu vyplývá, že vozidla registračních značek …, … a … nebyla v roce 2008 používána výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací na základě pověření správcem komunikací a daňový subjekt neprokázal oprávněnost uplatnění osvobození od daně silniční dle § 3 písm. e) zákona č. 16/1993 Sb.“. K závěrům místního šetření Finanční ředitelství v napadeném rozhodnutí II uvedlo: „Daňovým subjektem byly při místním šetření předloženy záznamy o provozu těchto vozidel, ze kterých vyplynulo, že všechna tři vozidla byla v roce 2009 používána téměř výlučně při zimní údržbě VVP Hradiště. Tyto práce byly daňovým subjektem fakturovány společnosti AVE komunální služby s.r.o. (dříve REMONDIS, spol. s r.o.). Pouze dne 3.2.2009, jak vyplynulo ze záznamu o provozu vozidla…, bylo toto vozidlo použito při zimní údržbě obce Bochov. Dále dne 4.2.2009 bylo při zimní údržbě obce Bochov použito dle záznamu o provozu vozidlo…. Obě uvedená vozidla však v měsíci únoru 2009 prováděla zimní údržbu VPP Hradiště pro společnost AVE komunální služby s. r.o., která však není, jak je výše uvedeno, správcem komunikací. Z výše uvedeného dle odvolacího orgánu vyplývá, že vozidla registračních značek …, … a … nebyla v roce 2009 používána výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací na základě pověření správcem komunikací a daňový subjekt neprokázal oprávněnost uplatnění osvobození od daně silniční dle § 3 písm. e) zákona č. 16/1993 Sb.“.

Finanční ředitelství Plzni k podstatě věci samé doplnilo, že „(…) nezpochybňuje, že se v případě předmětných vozidel jedná o vozidla určená a výlučně používaná k zimní údržbě komunikací. (…) Nejedná se však v případě těchto vozidel ani o vozidla speciální samosběrová (zametací) ani speciální jednoúčelová vozidla - značkovače silnic, která by byla dle § 3 písm. e) zákona č. 16/1993 Sb. od daně silniční osvobozena, když se dle předložených technických průkazů jedná o nákladní automobily sypače vozovek (kategorie N3). Dle odvolacího orgánu nelze dále z kontextu ustanovení § 3 písm. e) zákona č. 16/1993 Sb. dovozovat, že není podstatné, zda se předmětnými vozidly prováděly práce osobami na základě pověření správce komunikací. Toto je dle odvolacího orgánu zcela zásadní, neboť pokud by tomu tak nebylo, byla by podmínka pro osvobození tím, že se jedná o vozidla osob pověřených správcem komunikací, aniž by byly prováděny práce právě na základě takového pověření, zcela formální. Dle odvolacího orgánu je nutné předmětné ustanovení zákona č. 16/1993 Sb. v celé jeho souvislosti vykládat právě tak, že pro osvobození vozidel od daně silniční na základě tohoto ustanovení je (s výjimkou vyjmenovaných speciálních vozidel) nutné, aby byla vozidla osob pověřených správcem komunikací používána výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací právě na základě tohoto pověření.“. K zdaňovacímu období roku 2008 Finanční ředitelství Plzni nadto uvedlo: „Přestože doložil daňový subjekt pro rok 2008 kopii objednávky Obce Bezvěrov (jako správce komunikací) na údržbu komunikací, nebyla v roce 2008 předmětná vozidla za tímto účelem daňovým subjektem používána (…), když všechna tři vozidla byla v roce 2008 používána výlučně při zimní údržbě VVP Hradiště pro společnost společnosti AVE komunální služby s.r.o. (dříve REMONDIS, spol. s r.o.). K zdaňovacímu období roku 2008 Finanční ředitelství Plzni nadto uvedlo: „Přestože doložil daňový subjekt pro rok 2009 kopii objednávky Města Bochov (jako správce komunikací) na úklid sněhu, byla v roce 2009, jak je výše uvedeno, pro Město Bochov použita vozidla pouze ve dvou případech, a to dne 3.2.2009 vozidlo … a dne 4.2.2009 vozidlo ... Obě uvedená vozidla však v měsíci únoru 2009 prováděla také zimní údržbu VPP Hradiště pro společnost AVE komunální služby s.r.o., která však není, jak je výše uvedeno, správcem komunikací. Všechna tři předmětná vozidla pak byla v roce 2009 používána téměř výlučně při zimní údržbě VVP Hradiště. Tyto práce byly daňovým subjektem fakturovány společnosti AVE komunální služby s.r.o. (dříve REMONDIS, spol. s r.o.)“. Na základě uvedených skutečností proto nebylo dle Finančního ředitelství možné považovat podmínky pro osvobození předmětných vozidel od daně silniční dle § 3 písm. e) zákona o dani silniční za naplněné.

[III] Posouzení věci krajským soudem

Soud dospěl k závěru, že žaloby jsou důvodné, přičemž ve věci rozhodl (za výslovného souhlasu obou stran) bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 věta prvá s.ř.s.).

Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. se ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

Podle § 78 odst. 1 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil. Podle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

O přednesených žalobních bodech soud uvážil následovně.

Podle § 3 písm. e) zákona o dani silniční jsou od daně osvobozena vozidla speciální samosběrová (zametací), speciální jednoúčelová vozidla - značkovače silnic a vozidla správců 3d) komunikacínebo osob pověřených správcem komunikací, která jsou používána výlučně
3d)

k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací, s výjimkou osobních automobilů.

Znění zákona je zřejmé – podle § 3 písm. e) zákona o dani silniční jsou od daně osvobozeny tři kategorie vozidel: a) vozidla speciální samosběrová (zametací), b) speciální jednoúčelová vozidla - značkovače silnic a c) vozidla správců komunikacínebo osob pověřených správcem komunikací, která jsou používána výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací, s výjimkou osobních automobilů.

Není pochyb o tom, že předmětné nákladní automobily žalobkyně (registračních značek …, … a …) byly určeny výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací. To nezpochybnil ani žalovaný, když v napadených rozhodnutích konstatoval, že se jedná o nákladní automobily - sypače vozovek, resp. vozidla určená a výlučně používaná k zimní údržbě komunikací (viz výše citace napadených rozhodnutí). Tím byla splněna první část zákonného požadavku pro možnost osvobození od daně silniční - jednalo se o automobily používané výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací (s výjimkou osobních automobilů).

Soud následně dospěl k závěru, že v posuzované věci byla naplněna i druhá zákonná podmínka, totiž aby se jednalo o vozidla správců komunikacínebo osob pověřených správcem komunikací.

Správcem komunikací Karlovarského kraje byla na základě zřizovací listiny vydané zastupitelstvem Karlovarského kraje příspěvková organizace Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje (viz str. 3 napadených rozhodnutí). Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje pak pověřila údržbou silnic v Karlovarském kraji společnost Údržba silnic Karlovarského kraje, a.s. (závěr správce daně v protokolu o ústním jednání ze dne 16.10.2010 č.j. 160190/10/128930403462). Součástí správního spisu je rovněž smlouva o poskytování služeb č. 600140344 ze dne 9.2.2006 uzavřená mezi Českou republikou - Ministerstvem obrany (coby správcem komunikací ve Vojenském výcvikovém prostoru Hradiště) a společností REMONDIS, spol. s r.o., podle jejíhož čl. 1 bylo účelem smlouvy zabezpečení venkovního úklidu, zimní údržby a ošetření ploch a komunikací ve Vojenském výcvikovém prostoru Hradiště. Podle dodatku č. 2 ke smlouvě č. 600140344 ze dne 9.2.2006 došlo ke změně názvu REMONDIS, spol. s r.o. na AVE komunální služby s.r.o.

Žalobkyně dovozovala nárok na osvobození od daně mj. na základě smluv, které měla uzavřeny se společností Údržba silnic Karlovarského kraje, a.s., resp. společností REMONDIS. spol. s r.o.

Žalobkyně, v postavení poskytovatele služby spočívající v zimní údržbě komunikací, neměla možnost uzavřít příslušné smlouvy přímo se správcem komunikací. Uzavřela je tedy se společnostmi, která byly správcem pověřeny zabezpečením sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací. Bylo by skutečně přepjatým formalismem vykládat zákonné znění „vozidla správců komunikacínebo osob pověřených správcem komunikací“ úzce tak, že od daně jsou osvobozena pouze vozidla ve vlastnictví správců komunikací nebo osob bezprostředně pověřených správcem komunikací (= v souzené věci automobily Krajské správy a údržby silnic Karlovarského kraje a České republiky – Ministerstva obrany, resp. Údržby silnic Karlovarského kraje, a.s. a REMONDIS. spol. s r.o.). Takový výklad by totiž v praktickém provedení osvobozoval od daně pouze velmi úzkou skupinu nákladních automobilů, zatímco významnou skupinu typově shodných automobilů určených k téže speciální činnosti (zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací) by z předmětné daňové výhody absolutně vylučoval. Soud je přesvědčen, že od daně jsou z tohoto důvodu osvobozeny i nákladní automobily subjektů, které je na základě smluv se společnostmi pověřenými správcem komunikace použijí k zákonem předvídanému účelu - zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací. To odpovídá obecnému principu spravedlnosti, uváží-li se, že nikoliv nevýznamná část komunikací je v zimním období udržována nejen technikou správců komunikací, příp. technikou osob bezprostředně pověřených správcem komunikací, ale i technikou soukromých subjektů (na základě smluv, protože správci komunikací i osoby bezprostředně pověřené správcem komunikací často nedisponují dostatečným množstvím této techniky). Jistě, v případě žalobkyně šlo o pověření „na druhou“, ovšem žalobkyně neměla jinou možnost, než příslušné smlouvy uzavřít právě se společnostmi Údržba silnic Karlovarského kraje, a.s. a REMONDIS. spol. s r.o. A žalovaný v napadených rozhodnutích sám přitakal tomu, že předmětné tři nákladní automobily byly v letech 2008 a 2009 používány k zimnímu zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací.

Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že závěry Finančního ředitelství prezentované v napadených rozhodnutích byly nesprávné. Žaloby byly proto shledány důvodné a soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil napadená rozhodnutí pro nezákonnost. Současně soud podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věci se vracejí k dalšímu řízení žalovanému. V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

[IV] Náklady řízení

Žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé soudního řádu správního právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 17.616,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žaloby ve výši 6.000,- Kč a z odměny advokáta za dva úkony právní služby v plné výši, tj. po 2.100,- Kč/úkon, a z náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300,- Kč/úkon podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „advokátní tarif“). Jako úkony právní služby oceněné plnou výší byly uznány převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby. Odměna advokáta za dva úkony právní služby a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby byly žalobkyni přiznány dvakrát, neboť ve smyslu § 12 odst. 3 advokátního tarifu při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se odměna určí součtem odměn za všechny spojené věci. Protože žalobkyně byla zastoupena advokátem – plátcem DPH, byly odměna a náhrada navýšeny o částku 2.016,- Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (viz § 57 odst. 2 s.ř.s.). Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému stanoveno platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. a určena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Plzni dne 31. ledna 2013

JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru