Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 8/2011 - 138Rozsudek KSPL ze dne 31.08.2011

Prejudikatura

2 Azs 92/2005 - 58

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 147/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30A 8/2011-138

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Ing. J.K., zastoupeného Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem Komenského 4, 339 01 Klatovy, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Pošumavský aeroklub Klatovy o.s., se sídlem Chaloupky 573, 339 01 Klatovy, a 2) Město Klatovy, se sídlem nám. Míru 62, 339 01 Klatovy, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 8.9.2009 č.j. RR/2288/09,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení .

III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou k poštovní přepravě dne 27.10.2009 a doručenou zdejšímu soudu dne 29.10.2009 domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 8.9.2009 č.j. RR/2288/09 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zčásti změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Klatovy, odboru výstavby a územního plánování (dále též jen „stavební úřad“ nebo „prvoinstanční správní orgán“), ze dne 27.5.2009 č.j OVÚP/3919/09/My (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“), proti němuž žalobce brojil odvoláním. Prvoinstančním rozhodnutím bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby hangáru pro tři ultralehká a dvě bezmotorová letadla na pozemku parc. č. 2597/1 v k. ú. Klatovy [(letiště Klatovy) dále též jen „Stavba“].

Územní řízení bylo upraveno zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném v posuzovaném období (dále též jen „stavební zákon“).

Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném v posuzovaném období (dále též jen „správní řád“).

Žalobce připomněl, že v průběhu správního řízení opakovaně namítal, že výstavbou a provozem hangáru budou dotčena vlastnická práva obyvatel bezprostředně sousedící obce Chaloupky, a to jak z hlediska ceny nemovitostí, tak z hlediska komfortu jejich užívání, zejména za a) zhoršenými výhledovými poměry jak z obce, tak i na obec, když blok dlouhý cca 30 metrů a vysoký cca 7 metrů je umisťován do bezprostřední blízkosti obytných budov. Dále za b) zvýšeným hlukem, když je zřejmé, a ostatně to přiznává i správní orgán podmínkou kontrolního měření, že měření hluku provedené společností Soning Praha a.s. (při průjezdu letadla po trase pojezdu ve vzdálenosti 84 m od obytného domu) neodpovídá skutečnému provozu hangáru. Dle žalobce je logické, a vyplývá to i z technické dokumentace stavby, že motory letadel budou v chodu již před hangárem, tj. 45 m od obytné budovy, a to při startování a dojezdu letadel, při zahřívání a zkouškách motorů. Ve skutečnosti tak bude hluková zátěž podstatně větší a dlouhodobější. A konečně za c) zvýšenou exhalací z leteckých motorů. Již nyní je obec Chaloupky při každém startu letadla, zejm. při západním větru, doslova zamořena karcinogenními aromatickými uhlovodíky a oxidy dusíku. Hangárem umisťovaným do blízkosti obytných bude exhalační zátěž podstatně zvýšena.

Dle žalobce nebyly jeho námitky zjevně neoprávněné, neobjektivní a osamocené (viz vyjádření např. V.Ř., A.H. a K.K.). Start letadla 40 metrů od domu, tj. v podstatě na větší přilehlé zahradě, si dovede představit snad každý. Je tedy evidentní, že zde dochází ke střetu zájmů, a to nejen zájmu členů Pošumavského aeroklubu Klatovy na vylepšení zázemí provozu letiště a zájmů reprezentovaných dotčenými orgány, ale také zájmu místních obyvatel na ochraně jejich vlastnických a užívacích práv.

Žalobce dále připomněl, že na rozdíl od právního a politického stavu před rokem 1990, kdy byly striktně rozeznávány různé druhy a formy vlastnictví a kdy kolektivistické vlastnictví požívalo privilegovanou a nejintenzivnější ochranu, patří dnes soukromé vlastnictví mezi nejdůležitější základní lidská práva zabezpečená a chráněná normami s nejvyšší právní silou. V té souvislosti žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu, např. nález z 26.4.2005 sp. zn. I. ÚS 696/02, v němž Ústavní soud explicitně vyjádřil, že „období před rokem 1989, období totalitního režimu, se vyznačovalo despektem k soukromému vlastnictví. Princip demokratického právního státu, jak má na mysli čl. l odst. l Ústavy, vyžaduje, aby státní orgány respektovaly ústavní ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny).

Žalobce vyslovil přesvědčení, že v projednávaném případě nebyla správními orgány respektována ústavní ochrana vlastnictví obyvatel obce Chaloupky, resp. střet zájmů nebyl řešen ústavně konformním způsobem. V prvé řadě je velice pochybné, že by výstavba předmětného hangáru měla veřejný zájem. Jak je z dokumentace zřejmé, má hangár sloužit k parkování 5 letadel, tj. jeho podstatou je zabezpečení movité věci konkrétního vlastníka. Užitek ze stavby je tedy dělitelný a přiřaditelný jednotlivci (tzv. distributivnost, k tomu žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ČR z 9.10.1996 sp. zn. Pl. ÚS 15/96). Nejde tedy o veřejný statek, veřejný zájem, který by měl být nadřazen vlastnickému právu obyvatel obce Chaloupky.

Podstatné je ale to, že kolize zájmů nebyla v daném případě řešena v souladu s § 2 správního řádu. Jak opakovaně judikoval Ústavní soud: z preambule Ústavy vyplývá úmysl občanů České republiky vycházet z principů právního státu. Čl. 1 Ústavy pak Českou republiku výslovně označuje jako demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Úcta k právům a svobodám jedince je nepochybně také právě jedním z oněch principů právního státu, jak má na mysli Preambule Ústavy, z něhož lze dovodit jedno ze základních pravidel fungování státní moci, kterým je zásada proporcionality (přiměřenosti). K tomu žalobce upozornil na nález z 13.8.2002 sp.zn. Pl. ÚS 3/02, nález z 8.4.2004 sp.zn. II. ÚS 482/02 s odkazem na mezinárodní smlouvu - Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Tato zásada vychází z premisy, že k (důvodnému) zásahu do základních práv či svobod může dojít v případě jejich vzájemné kolize nebo v případě kolize s jinou ústavně chráněnou hodnotou, jež nemá povahu základního práva a svobody (veřejný statek), ale musí být zvolen pouze takový zásah, který je nejšetrnější (ve vztahu k dotčeným základním právům a svobodám, tj. v daném případě k vlastnickým právům obyvatel obce Chaloupky).

Takto, podle přesvědčení žalobce, správní orgány v projednávané věci nepostupovaly, neboť nebyla vůbec prověřována varianta umístění hangáru v jiné části předmětné parcely, jejíž výměra činí 22.192 m, či v jiné části letiště tak, aby stavba byla situována dále od obytné části obce Chaloupky, a to i za cenu zvýšených výdajů žadatele, jehož členové u letiště nebydlí. Žalobce je přesvědčen, že v demokratické společnosti by měl platit princip ohleduplnosti a ochrany menšiny.

Žalobce nakonec uvedl, že skutečnosti uvedené v ÚP, a to: Plocha je již pro provoz letiště využívána, jedná se o uvedení ÚP do souladu se skutečností, jsou jednoznačně a prokazatelně nepravdivé a zavádějící. Plocha v současné době není v žádném případě využívána pro provoz letiště, na předmětné ploše se nachází nejen autocvičiště, které je v ohradě a je stále využíváno pro výcvik řidičů vozidel, ale i další část plochy je oplocena a je využívána jako pole a na poslední části rostou stromy z náletu (stáří stromů je odhadováno na min. 30 let).

Žalovaný správní orgán navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože žalobce neuplatnil v žalobě námitky, ve kterých by tvrdil, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech. Námitky uplatňuje jménem obyvatel obce Chaloupky, ale obec Chaloupky se proti rozhodnutí stavebního úřadu neodvolala a ani žalobce nepověřila, aby jednal jejím jménem. Navíc obec Chaloupky jako právnická osoba neexistuje, jedná se o část Klatov a zájmy obyvatel této části obce zastupovalo v územním řízení město Klatovy, které vydané územní rozhodnutí nenapadlo.

Žalobce získal postavení účastníka řízení jako vlastník pozemků p.č. 4014 a st.p.č. 3715 v k.ú. Klatovy, které přes komunikaci sousedí s pozemkem, na který je stavba hangáru umístěna. V územním řízení uplatnil žalobce řadu námitek týkajících se dotčení jeho vlastnických a jiných věcných práv a stavební úřad o nich ve výroku územního rozhodnutí rozhodl. Na základě odvolání žalobce přezkoumal žalovaný územní rozhodnutí, včetně způsobu, jakým stavební úřad rozhodl o žalobcových námitkách. Žalobní námitky však nesměřují proti tomu, jakým způsobem žalovaný posoudil žalobcovy námitky uplatněné v odvolání.

Žalovaný souhlasil s tím, že stavba hangáru, kterou navrhl Pošumavský aeroklub Klatovy, není veřejně prospěšnou stavbou, pro kterou lze omezovat vlastnická práva jiných osob. Realizace této stavby je v zájmu Pošumavského aeroklubu Klatovy a v územním řízení o umístění této stavby správní orgány a dotčené orgány posuzovaly, zda jejím umístěním nedojde k nepřiměřenému zásahu do vlastnických nebo jiných práv osob, které podle § 85 stavebního zákona získaly postavení účastníků řízení. Na základě posouzení záměru podle § 90 stavebního zákona a posouzení žalobcových námitek došly oba správní orgány k závěru, že záměr není v rozporu s veřejnými zájmy chráněnými zvláštními právními předpisy. V územních řízeních správní orgány neprověřují variantní řešení umístění navrhované stavby, ale posuzují, zda stavebníkem navržený záměr je v souladu s právními předpisy.

Ze správního spisu soud k věci konstatuje následující podstatné skutečnosti. Dne 16.7.2008 podal Pošumavský aeroklub Klatovy žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Výzvou a usnesením ze dne 6.8.2008 č.j. OVÚP/6050/08/My byl žadatel stavebním úřadem vyzván k doplnění žádosti (s termínem do 30.9.2008) a řízení ve věci bylo přerušeno.

Stavební úřad po doplnění žádosti oznámením ze dne 21.8.2008 č.j. OVÚP/6454/08/My oznámil zahájení územního řízení známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům. K projednání žádosti současně nařídil veřejné ústní jednání na den 26.9.2008, o jehož výsledku byl sepsán protokol č.j. OVÚP/6462/08/My.

Dne 1.10.2008 stavební úřad vydal pod č.j. OVÚP/7389/08/My rozhodnutí o umístění stavby. Dne 10.10.2008 se podáním ze dne 9.10.2008 přihlásil jako účastník řízení žalobce. Stavební úřad zaslal žalobci sdělení ze dne 13.10.2008 č.j. OVÚP/7745/08/My s tím, že ve věci již bylo rozhodnuto a proti rozhodnutí může použít opravné prostředky v souladu se správním řádem. Dne 14.10.2008 obdržel stavební úřad od žalobce podání označené jako námitky k rozhodnutí o umístění stavby ze dne 1.10.2008 č.j. OVÚP/7389/08/My. Výzvou ze dne 21.10.2008 č.j. OVÚP/7985/08/My stavební úřad vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k žalobcovým námitkám.

Krajský úřad Plzeňského kraje rozhodnutím ze dne 1.12.2008 č.j. RR/3754/08 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 1.10.2008 č.j. OVÚP7389/08/My a věc mu vrátil k novému projednání. Jako důvod pro tento postup žalovaný uvedl, že dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebyla zpracována k tomu oprávněnou osobou.

Stavební úřad výzvou a usnesením ze dne 18.12.2008 č.j. OVÚP/9659/08/My vyzval žadatele k doplnění žádosti (s termínem do 31.3.2009) a přerušil řízení. Žádost byla doplněna a její součástí byla mj. technická dokumentace stavby vypracovaná Ing. Pavlem Vlčkem, autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, požárně bezpečnostní řešení stavby vypracované Ing. Lubošem Fousem, autorizovaným technikem pro požární bezpečnost staveb, výpočet hluku provozu hangáru vypracovaný Ing. Zdeňkem Jílkem, pracovníkem společnosti SONING, a.s., středisko Plzeň, hluková studie vypracovaná Janem Kydlíčkem a doklady o projednání žádosti s účastníky řízení a dotčenými orgány (mj. i žalobcův písemný souhlas se stavbou hangáru). Dle dokumentace se jednalo o stavbu typového montovaného ocelodřevěného hangáru pro hangárování dvou bezmotorových a tří ultralehkých letadel bez napojení na inženýrské sítě a bez vytápění.

Součástí správního spisu jsou i stížnosti žalobce týkající se hlučnosti z provozu letiště adresované Krajské hygienické stanici v Plzni.

Stavební úřad oznámením ze dne 20.4.2009 č.j. OVÚP/2861/09/My oznámil pokračování územního řízení známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům, když okruh účastníků řízení byl rozšířen o vlastníky pozemků a nemovitostí, o nichž stavební úřad usoudil, že by mohli být dotčeni stavbou hangáru, zejména hlukem z jeho provozu. K projednání žádosti současně nařídil veřejné ústní jednání na den 26.5.2009, o jehož výsledku byl sepsán protokol č.j. OVÚP/2867/09/My.

Stavební úřad pak vydal dne 27.5.2009 pod č.j OVÚP/3919/09/My prvoinstanční rozhodnutí, proti němuž se žalobce odvolal. Součástí odvolání byly i námitky, jež se později staly námitkami žalobními. Žalovaný napadeným rozhodnutím částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí prvoinstanční.

Zdejší soud rozsudkem ze dne 30.6.2010 č.j. 30 Ca 78/2009-86 žalobu zamítl. Žalobce brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž především poukázal na nedostatečné vypořádání žalobních námitek. Uvedl, že v dané lokalitě dojde v souvislosti se stavbou hangáru ke zhoršení výhledových poměrů. Dále namítal zvýšení hlukové zátěže, přičemž zdůraznil, že měření, z něhož správní orgány vycházely, bylo provedeno na nesprávném místě. Poukázal rovněž na zvýšenou exhalaci z leteckých motorů a na to, že tato otázka nebyla ve správním řízení vůbec posouzena. S těmito tvrzeními se však krajský soud v napadeném rozsudku nikterak nevypořádal. Stěžovatel dále zdůraznil, že ačkoliv bylo v žalobě uvedeno, že stavbou hangáru budou dotčena práva obyvatel obce Chaloupky, nebylo z této formulace možné usuzovat, že se domáhá toliko ochrany práv blíže nespecifikovaného okruhu třetích osob. Podle jeho mínění bylo naopak zřejmé, že jako vlastník sousedních nemovitostí usiloval především o ochranu svých vlastních práv. Stěžovatel též podotkl, že není-li hangár budován ve veřejném zájmu, tím spíše měly správní orgány vážit, zda jeho výstavba nepředstavuje nepřiměřený zásah do práv jiných osob. Podle jeho názoru měla být hledána a preferována taková varianta umístění hangáru, která by byla z hlediska práv a právem chráněných zájmů jiných osob co nejšetrnější; to se však v tomto případě nestalo. Stěžovatel se tak domníval, že došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho vlastnického práva. V tomto smyslu odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 13.8.2002 sp.zn. Pl.ÚS 3/02 a ze dne 8.4.2004 sp.zn. II. ÚS 482/02.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a rozsudkem ze dne 31.1.2011 č.j. 2 As 90/2010-118 rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30.6.2010 č.j. 30 Ca 78/2009-86 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“).

Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. se ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 věty prvé s.ř.s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí.

Podle § 78 odst. 1 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil. Podle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

Podle § 110 odst. 3 s.ř.s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

Žalovaný správní orgán výslovně souhlasil s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání (§ 51 odst. 1 věta prvá s.ř.s.). Žalobce svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy, a tak se má za to, že souhlas k takovému projednání věci byl z jeho strany udělen (§ 51 odst. 1 věta druhá s.ř.s.).

Nejvyšší správní soud konstatoval k rozsudku krajského soudu mj. následující: „V nyní projednávané věci nelze nedostatek odůvodnění rozsudku spatřovat v důsledku prostého opomenutí stěžovatelových námitek, které směřovaly proti negativním dopadům stavby do jeho práv. Úvaha o důvodnosti stěžovatelových obav a o správnosti závěrů žalovaného ohledně obsahově totožných námitek, uplatněných v odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby, však krajským soudem provedena nebyla. Krajský soud výše uvedené námitky v žalobě nepřehlédl, interpretoval je ale patrně tak, že se jimi stěžovatel nedomáhá věcného přezkumu právních závěrů žalovaného.

Stěžovatel předmětnou část žaloby uvodil slovy: „v průběhu správního řízení žalobce opakovaně namítal…“, přičemž následovala rekapitulace jeho námitek uplatněných ve správním řízení. Stěžovatel poukázal jednak na zhoršené výhledové poměry v důsledku velkých rozměrů hangáru a jeho umístění v blízkosti obytné zástavby a na zvýšenou exhalaci z leteckých motorů, zejména však na zvýšení hluku v souvislosti s provozem letadel v blízkosti hangáru. V posléze uvedeném bodě uvedl: „Je zřejmé, a ostatně to přiznává i správní orgán podmínkou kontrolního měření, že měření hluku provedené společností Soning Praha, a. s. (při průjezdu letadla po trase pojezdu ve vzdálenosti 84 m od obytného domu) neodpovídá skutečnému provozu hangáru. Je logické, a vyplývá to i z technické dokumentace stavby, že motory letadel budou v chodu již před hangárem, tj. 45 m od obytné budovy, a to při startování a dojezdu letadel, při zahřívání a zkouškách motorů. Ve skutečnosti tak bude hluková zátěž podstatně větší a dlouhodobější.“ V dalším odstavci pak stěžovatel vyslovil názor, že tyto námitky nejsou: „zjevně neoprávněné, neobjektivní a osamocené“.

Krajský soud k tomu v rozsudku uvedl: „Pro posouzení důvodnosti takové žalobní námitky a zákonnosti napadeného rozhodnutí (a řízení předcházejícího jeho vydání) není podstatné, zda správní orgán považuje odvolací námitky za neoprávněné, neobjektivní a osamocené, ale to, zda a jak se s nimi vypořádal. Stran toho ale žalobce nenamítá nic, a proto nelze uzavřít jinak, než že tato žalobní námitka není důvodná.“

Z citované argumentace krajského soudu lze především dovodit, že soud považoval výše uvedené námitky stěžovatele za řádně formulované žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., které bylo možné věcně přezkoumat. Jakkoliv se totiž soud před samotným posouzením těchto námitek, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, podrobně zabýval tím, jaké obsahové náležitosti musí mít žaloba, aby byla věcně projednatelná, tyto námitky výslovně označil za nedůvodné a nikoliv nepřípustné. Konkrétními tvrzeními stěžovatele, zejména tvrzeními ohledně nesprávného měření hluku společností Soning Praha, a. s., se však krajský soud nezabýval. Na základě výše citovaného závěru krajského soudu se lze domnívat, že se tak stalo patrně z toho důvodu, že soud za jádro stěžovatelovy argumentace považoval jeho tvrzení o tom, že předmětné námitky, které uplatnil již v odvolání, nebyly zjevně neoprávněné, neobjektivní či osamocené, a nikoliv konkrétní výhrady vůči umístění hangáru a jeho negativním důsledkům.

Nejvyšší správní soud je naopak názoru, že stěžovatelovo poukázání na možné zhoršení výhledu, zvýšení hluku i negativních dopadů provozu letiště na kvalitu ovzduší nebylo samoúčelné, ale že jím dotyčný usiloval o přezkoumání věcných závěrů žalovaného ohledně těchto otázek. Tomu ostatně odpovídá i skutečnost, že v případě námitky směřující proti způsobu měření hluku stěžovatel neprovedl pouhou rekapitulaci shodné námitky uplatněné v odvolání, ale při formulaci tohoto bodu žaloby zcela zjevně vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného. Ačkoliv tedy Nejvyšší správní soud současně připouští, že formulace jednotlivých bodů žaloby a její celkové zpracování nejsou zcela ideální, je, i přes jistou argumentační neobratnost stěžovatele, možné z obsahu podané žaloby zjistit, že se jmenovaný domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného v důsledku nesprávného posouzení v žalobě konkretizovaných negativních důsledků výstavby předmětného hangáru, v níž proto spatřuje nepřiměřený zásah do svých vlastnických práv. Z celkového kontextu dané věci je přitom patrné, že stěžovatel je vlastníkem nemovitostí nacházejících se v těsné blízkosti té části klatovského letiště, v níž má být hangár postaven, a domáhá se tedy především ochrany svých práv. Pokud se tedy krajský soud za dané situace nevypořádal se zcela konkrétními tvrzeními stěžovatele, která navíc nepochybně představovala stěžejní bod jeho žaloby ve smyslu shora uvedeného rozsudku zdejšího soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44, zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Chybějící úvaha krajského soudu o žalobní námitce nemůže být nahrazena kasačním soudem; bude na krajském soudu, aby se v dalším řízení opětovně zabýval těmito otázkami a ve svém rozhodnutí se s nimi přezkoumatelným způsobem vypořádal.

Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítá, že stavba hangáru bude představovat nepřiměřený zásah do jeho vlastnických práv, což platí tím spíše, nejedná-li se o stavbu ve veřejném zájmu, a že měla být posouzena i možnost umístění hangáru v jiné části areálu letiště. Posouzení těchto námitek by však bylo možné teprve v návaznosti na posouzení stěžovatelem tvrzených konkrétních negativ souvisejících s předmětnou stavbou.“.

Vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu se zdejší soud zaměřil na posouzení žalobcových námitek týkajících se zhoršení výhledových poměrů v důsledku rozměrů hangáru a jeho umístění v blízkosti obytné zástavby, zvýšené exhalace z leteckých motorů, zvýšení hluku v souvislosti s provozem letadel v blízkosti hangáru a namítaný nepřiměřený zásah do žalobcových vlastnických práv (v důsledku stavby hangáru), resp. na posouzení toho, jak se s těmito otázkami vypořádal žalovaný, příp. stavební úřad.

Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Námitku zhoršených výhledových poměrů žalobce konstatoval v žalobě, v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí brojil proti narušení urbanistického rázu a jen velmi obecně vyjádřil obavu ze zhoršených životních podmínek osob, které v domech nacházejících se v bezprostřední blízkosti hangáru trvale žijí (k tomu srov. relevantní text odvolání: „Umístění hangáru (...) do bezprostřední blízkosti obytných budov nemůže být ve veřejném zájmu, a to především proto, že dojde k celkovému narušení urbanistického rázu dané lokality. V současné době, kdy je trendem umisťovat skladové a garážové prostory tak, aby co nejméně narušovaly ráz krajiny, rozhodne stavební úřad o umístění stavby tak, že bude v naprosté blízkosti obytných budov. (...) Nelze opomenout to, jak celý hangár o výšce 6,90 m a rozměrech 26,30 m x 13,80 m naruší ráz celé části obce. “. V žalobě pak byla námitka obsahově redukována na tvrzení, že dojde k zhoršení výhledových poměrů z obce i na obec s tím, že „blok dlouhý cca 30 metrů a vysoký 7 metrů je umisťován do bezprostřední blízkosti obytných budov.“.

Žalovaný správní orgán se s námitkou narušení urbanistického rázu vypořádal na str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí, když k ní uvedl: „Stavba je umístěna na území územním plánem k tomu vymezeném. Stávající letiště již obsahuje hangáry a provozní budovy včetně věže, mezi záměrem žadatele a stáv. zástavbou, resp. RD odvolatele se nachází vzrostlá zeleň (stromy), k záměru žadatele bylo vydáno koordinované stanovisko, kdy podkladem pro jeho vydání bylo rovněž posouzení záměru odborem ŽP MěÚ Klatovy jako jedním ze spolupůsobících DO chránícího veřejné zájmy na úseku životního prostředí.“. Na str. 5 a 6 napadeného rozhodnutí se pak žalovaný obsáhle zabýval jednak historií klatovského letiště a hlavně územním plánem předmětné oblasti, z něhož je zřejmé, že záměr žadatele (= Pošumavský aeroklub Klatovy) je v souladu s územním plánem sídelního útvaru města Klatovy. Součástí správního spisu je pak i vyjádření Městského úřadu Klatovy, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 14.2.2008 č.j. OVÚP/1081/08, kterým bylo Pošumavskému aeroklubu Klatovy sděleno, že Stavba je v souladu se záměry územního plánování v dotčeném území.

Prizmatem závěrů Nejvyššího správního soudu, který ovšem sám stran žaloby konstatoval, že „formulace jednotlivých bodů žaloby a její celkové zpracování nejsou zcela ideální“, bylo zapotřebí koncentrovat se na posouzení dopadu umístění Stavby do sféry žalobcových veřejných subjektivních práv (a to ve všech žalobních bodech).

Podle podkladů, které měl soud k dispozici (zde konkrétně situační výkres, který je součástí prvoinstančního rozhodnutí), je minimální vzdálenost Stavby od prvního pozemku hraničícího s pozemkem, na který má být Stavba umístěna, 19 metrů. Tímto hraničícím pozemkem ovšem není pozemek žalobcův (st. p. č. 3715), ale pozemek p.č. 2597/2 ve vlastnictví České republiky, který je veřejnou komunikací. Podle údajů z veřejně přístupné databáze Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (www.cuzk.cz) je šíře této komunikace v úseku probíhajícím mezi pozemkem užívaným Pošumavským aeroklubem Klatovy a pozemkem žalobce přibližně 6,3 m. Dle leteckých snímků, které jsou rovněž součástí správního spisu, pak následuje pás zeleně, na který navazuje žalobcův pozemek (se zastavěnou plochou).

Není pochyb o tom, že pozemek, na němž má být Stavba umístěna, je součástí prostoru, který je, v souladu s územním plánem, využíván jako letiště. Na jiných pozemcích tohoto areálu jsou již umístěny stavby, které slouží pro potřeby letiště (stávající hangár, čerpací stanice, obslužné budovy, řídící věž). Námitku, že by další stavba, která svým charakterem nepochybně zapadá do způsobu využití dané plochy a svými parametry nikterak nevybočuje (rozměrově je dokonce menší, než jiné budovy sloužící potřebám letiště), narušila urbanistický ráz lokality, jejíž součástí letiště po mnoho let je, soud proto spatřuje jako nedůvodnou. A jak je uvedeno výše, žalovaný v napadeném rozhodnutí akcentoval právě dlouhodobý způsob využití předmětné plochy a soulad tohoto využití s územním plánem.

Žalobci lze přisvědčit v tom, že případnou realizací Stavby dojde ke změně jeho výhledových poměrů, která může být ze subjektivního pohledu vnímána jako zhoršení stávajícího stavu. Rozhodující ale je, zda by došlo k tak zásadnímu zásahu do žalobcových práv, aby to bylo důvodem k zrušení napadeného rozhodnutí. Stavba hangáru jistě není projektem veřejného zájmu, který by byl nadřazen vlastnickým právům žalobce. Jak ale zdejší soud uvedl ve svém původním rozsudku, správní řízení v posuzované věci (včetně rozhodnutí v něm vydaných) nebylo založeno na tom, že by stavba hangáru měla charakter stavby ve veřejném zájmu. Realizace této stavby byla v zájmu Pošumavského aeroklubu Klatovy a v územním řízení o umístění této stavby správní a dotčené orgány posuzovaly to, zda jejím umístěním nedojde k nepřiměřenému zásahu do vlastnických nebo jiných práv osob, které měly postavení účastníků řízení. Správní orgány dospěly k závěru, že záměr není v rozporu s veřejnými zájmy chráněnými zvláštními právními předpisy, a nikoliv k tomu, že by stavba jako taková byla ve veřejném zájmu. Na druhé straně, i žadatel má právo na to využívat předmětnou plochu pro provoz letiště.

Žalobce sám namítal zhoršení výhledových poměrů, nikoliv jejich významné narušení. A právě narušení jdoucí za akceptovatelnou mez jistého omezení, které s sebou realizace jakékoliv stavby přináší, chápe zdejší soud za onen zásah do sféry veřejných subjektivních práv, který by mohl vést k zrušení napadeného rozhodnutí. K tomu ale v tomto případě nedošlo. Stavba nebude umístěna do bezprostřední blízkosti obytných domů jak tvrdí žalobce (k tomu srov. výše uvedené vzdálenosti), přímému žalobcovu pohledu na ni brání pás vzrostlé zeleně (stromů) a její rozměry nejsou takové, aby vzhledem k její lokaci do otevřeného prostoru mohly žalobce stran výhledových možností omezit zcela zásadním způsobem. Ostatně, to nenamítá ani žalobce. Soud proto neshledal takovou námitkou jako důvodnou.

Stran námitky zvýšených exhalací z leteckých motorů soud považuje za rozhodující skutečnost, že v důsledku realizace Stavby nedojde k navýšení celkového počtu stávajících letadel na letišti. To konstatoval i žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 7 odst. 1, resp. str. 8 odst. 1), k čemuž doplnil, že dojde pouze k přerozdělení strojů (3 ultralehká a dvě bezmotorová letadla) ze stávajícího hangáru v prostoru letiště do hangáru nového (= Stavba). Je tak logické, že nemůže dojít ke zvýšení exhalací z leteckých motorů letadel, když v důsledku realizace Stavby nedojde ke zvýšení počtu letadel. Žalovaný konstatoval, že v řízení proto posuzoval Stavbu jako takovou, přičemž vlivem Stavby nedojde k navýšení množství exhalací. V té souvislosti žalovaný uvedl, že Stavba nebude napojena na žádné energie, nebude vytápěna apod. A ani žalobce nenamítal zvýšené množství exhalací vzniklých v souvislosti se Stavbou samotnou, brojil proti exhalacím z leteckých motorů, kterážto námitka nemá oporu v reálné situaci. Soud ji proto posoudil jako nedůvodnou.

Žalovaný se dle názoru soudu řádně vypořádal i s námitkou zvýšení hluku v souvislosti s provozem letadel v blízkosti hangáru (str. 7 odst. 3). K posouzení případné hlukové zátěže byla v červenci 2008 společností SONING Praha a.s., středisko Plzeň (zodpovědný pracovník Ing. Z. J.) vypracovaná zpráva označená jako „Letiště Klatovy. Výpočet hluku provozu hangáru“. V úvodu zprávy je řečeno, že obsahem zprávy je výpočet hluku z provozu navrhovaného hangáru na letišti v Klatovech, když hangár bude sloužit k parkování tří ultralehkých letadel. Letadla jsou z hangáru vytlačována ručně, před hangárem jsou nastartována a následně popojíždí ke stojánce. Pojezdy se předpokládají pro všechna tři letadla, včetně zpátečního pojezdu k hangáru po přistání. Předmětem posouzení byl přírůstek hladiny hluku z pojezdu letadel v posuzovaném bodu. Závěr zprávy je uveden na její str. 7 a konstatuje, že: „Výpočtového hodnocení hluku z leteckého provozu v dané lokalitě prokázalo nepřekračování limitních hladin hluku ve venkovním chráněném prostředí.“.

Dne 20.8.2008 vydala Krajská hygienická stanice Plzeňského kraje pod zn. 19593/21/08 závazné stanovisko ve věci Stavby, kterým souhlasila s předloženou projektovou dokumentací Stavby. V souladu s § 77 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl souhlas vázán na splnění následující podmínky: Závěry hlukové studie budou ověřeny měřením hluku v nejbližším chráněném venkovním prostoru staveb (RD umístěný na st. p. č. 3715 k. ú. Klatovy) [= žalobcova nemovitost] v denní době provedené oprávněnou osobou ve zkušebním provozu o maximální délce 6 měsíců. V závazném stanovisku je dále mj. uvedeno: „Předložená projektová dokumentace řeší výstavbu hangáru 26,3 x 13,8 m v areálu stávajícího letiště Klatovy. Hangár bude sloužit pro parkování tří ultralehkých a bezmotorových letadel. Letadla jsou z hangáru ručně vytlačena, před hangárem nastartována a pojížděna ke stojánce. Pohyb letadel se předpokládá za den celkem 6x, pouze v denní době. Trasa pojezdu je 240 m, doba pojezdu cca 60 s. Nejbližší chráněný prostor dle § 30 zákona se nachází ve vzdálenosti 84 m od trasy pojezdu - objekt pro bydlení na st.p.č. 3715 k.ú. Klatovy. Součástí dokumentace je hluková studie vypracovaná firmou Soning Praha a.s. (...) řešící vliv navrhované stavby na hlukovou situaci nejbližších chráněných prostor - objekt pro bydlení na st.p.č. 3715 k.ú. Klatovy. Hygienické limity hluku dané nař. vl. č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibraci (dále jen nařízení), jsou po použití příslušných korekcí v chráněném venkovním prostoru pro denní 0000dobu, tj. 6-22h, L= 60 dB. Bylo provedeno kontrolní měření hluku při pojíždění Aeq16h ultralehkého letadla na hranici pozemku st.p.č. 3715 a dále výpočty, z jejichž závěru byla zjištěna hodnota L= 45,3 dB pro denní dobu s nejistotou výpočtu 2 dB. Na základě Aeq16h

výpočtů hlukové studie se předpokládá splnění zákonných požadavků daných nařízením ve venkovním chráněném prostoru staveb.“.

Žalovaný k tomu na str. 7 odst. 3 napadeného rozhodnutí uvedl: „S předloženou dokumentací na podkladě výpočtu hluku provozu hangáru vypracovaném (...) firmou SONING Praha a s. (...) souhlasil příslušný DO KHS Plz. kraje, ÚO Klatovy, který ve svém závazném stanovisku ze dne 20.8.2008 zn: 19593/21/08 stanovil podmínku, a to ověřit jeho závěry měřením hluku v nejbližším chráněném venkovním prostoru staveb (RD umístěný na st.p. 3715 k.ú.Klatovy) v denní době provedené oprávněnou osobou ve zkušebním provozu o max. délce 6 měsíců. To znamená, že příslušný stavební úřad, kterým ve věci této stavby dle § 15 odst. 1 písm. a) SZ je v souladu s § 89 odst. 2 písm. b) leteckého zákona Úřad pro civilní letectví, na základě podmínky uvedeného stanoviska KHS může buď ve smyslu § 115 odst. 2 SZ uložit provedení zkušebního provozu ve stavebním povolení, popř. postupovat dle § 124 odst. 1 SZ. Potřeba jeho konání vyplývá za účelem přesného a úplného zjištění stavu věci, vyhodnocení výsledků připojí pak stavebník k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu dle § 122 SZ. Další postup stavebního úřadu pak vyplývá z tohoto uvedeného ustanovení. (...) Teprve po dokončení stavby k vydání kolaudačního souhlasu je nutné provést v rámci zkušebního provozu měření akreditovanou laboratoří, tedy v souladu s podmínkou KHS.“.

Součástí soudního spisu je i rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví (jakožto speciálního stavebního úřadu ve smyslu § 15 odst. 1 stavebního zákona) ze dne 8.2.2010 č.j. 09/730/0072/LKKT/05/10, kterým bylo k žádosti stavebníka (= Pošumavský aeroklub Klatovy) vydáno stavební povolení pro Stavbu. Pod bodem č. 9 podmínek pro provedení stavby je nařízen zkušební provoz s délkou trvání šesti měsíců, přičemž v této době budou provedena veškerá měření hluku požadovaná stanoviskem KHS Plzeňského kraje.

Zdejší soud je toho názoru, že ze strany rozhodovacích orgánů nedošlo k porušení žalobcových práv a oprávněných zájmů. Územní rozhodnutí neznamená automaticky realizaci stavby samotné, a neovlivňuje tak přímo i vznik a existenci (případných) negativních jevů s provozem stavby spojených. Správní orgány obou stupňů měly k dispozici podklady (viz výše), podle kterých nebyl dán důvod k tomu územní rozhodnutí nevydat. Pojistkou chránící žalobce před možným zvýšením hluku v souvislosti s provozem letadel v blízkosti hangáru byla a je citovaná podmínka uvedená v závazném stanovisku Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje, která se stala i součástí podmínek pro provedení stavby ve stavebním povolení pro Stavbu. Ze strany správních orgánů tak byla žalobcova práva šetřena v nezbytné míře, a námitka proto není důvodná.

Žalobce rovněž namítal, že kolize zájmů v posuzované věci nebyla řešena v souladu s § 2 správního řádu, neboť vůbec nebyla prověřována varianta umístění hangáru v jiné části předmětné parcely, či v jiné části letiště tak, aby stavba byla situována dále od obytné části obce Chaloupky, a to i za cenu zvýšených výdajů žadatele, jehož členové u letiště nebydlí. K této námitce soud plně odkazuje na odůvodnění svého původního rozsudku, v němž k tomu uvedl: „Obsah žaloby skýtá podklad pro závěr, že je tvrzeno nerespektování § 2 odst. 4 správního řádu, podle něhož správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V dané věci správní orgány posuzovaly, zda žadatelem navržený záměr je v souladu s právními předpisy. Došly k závěru, že ano, a v takové situaci bylo nadbytečné posuzovat další, nikým nepředložené varianty, byť by mezi nimi teoreticky mohla být i varianta ještě šetrnější než ta, která byla žadatelem předložena a správními orgány posuzována.“. Přímou souvislost s řečeným má pak i nedůvodnost námitky spočívající v tvrzení o nepřiměřeném zásahu do žalobcových vlastnických práv. Rozhodovací orgány, dle názoru soudu správně, dospěly k tomu, že umístění Stavby dle žadatelova záměru je v souladu s požadavky právních předpisů. A je-li zákon povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů, pak postup, který je se zákonem v souladu, nemůže být zároveň nepřiměřeným zásahem do zákonem garantovaného práva (zde práva vlastnického).

Vzhledem k výše uvedenému a s odkazem na § 110 odst. 3 s.ř.s. proto Krajský soud v Plzni žalobu ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Soud neprovedl žalobcem navržený důkaz místním šetřením na místě samém. Soudní řízení správní není pokračováním řízení před správními orgány a šetření na místě samém nebylo s to osvětlit cokoliv pro posouzení důvodnosti podané žaloby.

Stran náhrady nákladů řízení, a to jak náhrady nákladů řízení o žalobě, tak náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti, soud vycházel ze znění § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. A tuto podmínku splňuje žalovaný, protože i po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu byla žaloba zamítnuta a žalovaný správní orgán je tak tím, kdo měl ve věci samé plný úspěch. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení (o žalobě) vzdal a ze spisu nebylo zjištěno, že by mu v řízení o kasační stížnosti důvodně vynaložené náklady vznikly. Proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení (o žalobě i o kasační stížnosti) nemá žádný z účastníků právo.

Podle § 60 odst. 5 věta první s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V této věci však soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil, a proto jim právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost ve čtyřech písemných vyhotoveních (§ 102 a násl. s.ř.s.). Kasační stížnost se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s. Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 31. srpna 2011

JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru