Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 6/2015 - 48Rozsudek KSPL ze dne 09.03.2016

Prejudikatura

5 As 39/2010 - 76

1 As 16/2010 - 105

7 As 94/2012 - 20

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 109/2016

přidejte vlastní popisek

30A 6/2015-48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: R.P., zastoupeného JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem ve sdružení Faltýnová, Faltýn & partneři, advokátní kancelář se sídlem nám. Míru 143, Domažlice, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2014, čj. DSH/14381/14,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

Správní orgány zamítly námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a provedené záznamy potvrdily [rozhodnutí Městského řadu Domažlice ze dne 11. 8. 2014, čj. MeDO-39966/2014-Václ, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 18. 11. 2014, čj. DSH/14381/14].

Bodové hodnocení řidičů bylo v rozhodném období upraveno v § 123a až 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“ nebo „zákon č. 361/2000 Sb.“).

Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.

II. Řízení před správními orgány

Dne 22. 7. 2009 pod čj. CPPL-3855/PŘ-2009-034061 Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Plzeň, Inspektorát cizinecké policie Domažlice, oznámil Městskému úřadu Domažlice uložení pokuty v blokovém řízení s těmito údaji: Jméno a příjmení: R.P…. Dne 21. 7. 2009 v 16.15 hod. v obci Kdyně, bližší určení centrum, při řízení motorového vozidla druhu NAS, reg. zn. …, tov. zn. Peugeot Partner 2…. Popis skutku: jízda bez bezpečnostního pásu. Tím porušil ve znění pozdějších změn a dopustil se tak přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších změn. Za výše uvedené jednání mu byla dne 21. 7. 2009 v 16.15 hod. udělena bloková pokuta ve výši 500,- Kč. Číslo pokutového bloku: UR2008 2480346 500,-. Zpracoval orgán policie: prap. P.S. Správnost ověřil a odeslal: prap. J.T.

Dne 4. 3. 2014 pod čj. MeDO-11167/2014-Václ Městský úřad Domažlice oznámil žalobci dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu z důvodu pozbytí řidičského oprávnění. Proti provedení záznamu bodů v registru řidičů podal žalobce námitky. Dne 11. 3. 2014 pod čj. MeDO-12586/2014-Václ Městský úřad Domažlice požádal Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, odbor cizinecké policie, o sdělení, zda oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 22. 7. 2009, čj. CPPL-3855/PŘ-2009-034061, je správně zapsané, a o zaslání kopie pokutového bloku uvedeného v tomto oznámení, případně jiné důkazní materiály.

V přípisu ze dne 3. 4. 2014, čj. KRPP-48848-3/ČJ-2014-030022, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, odbor cizinecké policie, Městskému úřadu Domažlice odpovědělo, že žalobce dne 21. 7. 2009 v 16.15 hod. v centru obce Kdyně jako řidič vozidla Peugeot Partner 2.0 D, RZ … nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Svým jednáním spáchal přestupek podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jelikož nesplnil povinnost podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. Přestupek byl projednán prap. P.S. v blokovém řízení uložením blokové pokuty ve výši 500,- Kč. Pokuta byla žalobcem na místě zaplacena. Byly splněny všechny zákonné podmínky stanovené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. Na místě projednávání přestupku byl přítomen i druhý člen hlídky prap. J.T. Vzhledem k poměrně rozsáhlé reorganizaci Služby cizinecké policie došlo ke skartaci pokutového bloku. Policie ČR potvrdila řádný průběh projednání tohoto přestupku v blokovém řízení.

V doplnění námitek datovaném dne 23. 4. 2014 žalobce mj. uvedl, že se dne 21. 7. 2009 nedopustil přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb. spočívajícího v jízdě bez bezpečnostního pásu. Policie není schopna toto své tvrzení ani prokázat dokladem o projednání věci v blokovém řízení, jelikož k ničemu takovému nedošlo. Ve vyjádření k podkladům datovaném dne 4. 8. 2014 se mj. uvádí, že účastník nadále stojí na tom, že se dne 21. 7. 2009 nedopustil přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb. spočívajícího v jízdě bez bezpečnostního pásu. Policie své tvrzení nedoložila dokladem o projednání věci v blokovém řízení, a proto nelze mít za prokázané, že by se účastník dopustil předmětného jednání.

Rozhodnutím ze dne 11. 8. 2014, čj. MeDO-39966/2014-Václ, Městský úřad Domažlice námitky žalobce proti záznamu bodů v evidenční kartě řidiče týkajících se sedmi přestupků (mezi nimi přestupků ze dne 21. 7. 2009 a ze dne 26. 2. 2014) zamítl a provedené záznamy bodů potvrdil.

Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se žalobce odvolal. V doplnění odvolání datovaném dne 17. 9. 2014 žalobce mj. namítl, že se dne 21. 7. 2009 nedopustil přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb. spočívajícího v jízdě bez bezpečnostního pásu. Předmětné oznámení není pravdivé a není podloženo žádným rozhodnutím o uložení pokuty za přestupek. Jde o pouhé nepravdivé a nepodložené tvrzení Policie, která nepředložila správnímu orgánu žádný doklad o projednání věci v blokovém řízení ani jiné pravomocné rozhodnutí, jímž by své tvrzení prokázala. Jestliže se odvolatel přestupku nedopustil, a on se ho nedopustil, a nebyl-li Policií správního orgánu předložen důkaz o pravomocném uložení pokuty za tvrzený dopravní přestupek, což nebyl, nebylo prokázáno, že by se účastník dopustil předmětného jednání.

Rozhodnutím ze dne 18. 11. 2014, čj. DSH/14381/14, Krajský úřad Plzeňského kraje odvolání žalobce zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí Městského řadu Domažlice ze dne 11. 8. 2014, čj. MeDO-39966/2014-Václ, potvrdil.

III. Žalobní body

Žalobce namítá, že záznam 2 bodů z 21. 7. 2009 v bodovém hodnocení žalobce, který byl proveden na základě oznámení Policie ze dne 22. 7. 2009, čj. CPPL-3855/PŘ-2009-034061, je neoprávněný, nepodložený a nezákonný. Nezákonné je v důsledku toho i napadené rozhodnutí žalovaného.

Žalobce stojí na tom a namítá, že se dne 21. 7. 2009 nedopustil přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., spočívajícího v jízdě bez bezpečnostního pásu, jak je uvedeno v uvedeném oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Předmětné oznámení není pravdivé a není podloženo žádným rozhodnutím u uložení pokuty za přestupek. Jde o pouhé nepravdivé a nepodložené tvrzení Policie, která nepřeložila správnímu orgánu žádný doklad o projednání věci v blokovém řízení ani jiné pravomocné rozhodnutí, jímž by své tvrzení prokázala. Jestliže se žalobce přestupku nedopustil, a on se ho nedopustil, a nebyl-li Policií správnímu orgánu předložen důkaz o pravomocném uložení pokuty za tvrzený dopravní přestupek, což nebyl, nebylo prokázáno, že by se účastník dopustil předmětného jednání, natož pak aby bylo prokázáno to, že by mu za předmětné jednání („jízda bez bezpečnostního pásu“) mohly být po právu zaznamenány body v jeho bodovém hodnocení.

Žalobce si je naprosto jistý v tom, že se dne 21. 7. 2009 nedopustil dopravního přestupku, natož pak aby se jej dopustil v centru Kdyně, jak je uvedeno v oznámení Policie. Nejde tedy o situaci, kdy by si nebyl vědom toho, zda se něco stalo. Naopak si je plně vědom toho, že se nic takového nestalo. Po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby nyní, po téměř pěti letech, prokazoval to, že se nedopustil dopravního přestupku v centru Kdyně. Vozidlo zmiňované v oznámení Policie užívala celá řada osob a doklady měl žalobce často uloženy přímo ve vozidle. I pokud by se tedy prokázalo, že Policie kontrolovala řidiče daného vozidla inkriminovaného dne v centru Kdyně a uložila mu pokutu za jízdu bez bezpečnostního pásu, kterou řidič zaplatil, což ale prokázáno nebylo, rozhodně nešlo o žalobce.

Nebyl-li Policií správnímu orgánu předložen důkaz o pravomocném uložení pokuty za tvrzený dopravní přestupek, což nebyl, a existuje-li jen oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 22. 7. 2009, čj. CPPL-3855/PŘ-2009-034061, a stručné vyjádření se příslušné složky Policie k dožádání Městského úřadu Domažlice, pak nebylo prokázáno, že by mu za předmětné jednání mohly být po právu zaznamenány body v jeho bodovém hodnocení.

Žalobce tvrdí, že, zejména s ohledem na obsah oznámení Policie z 22. 7. 2009, nelze odpovědí Policie z 3. 4. 2014 bez důvodných pochybností, tedy spolehlivě, prokázat oprávněnost záznamu bodů z 21. 7. 2009. V oznámení Policie z 22. 7. 2009 zcela chybí uvedení zákonné povinnosti, která měla být porušena, a proto objektivně nelze dojít ke spolehlivému závěru, že byla porušena právě povinnost být za jízdy připoután bezpečnostním pásem, stanovená § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, kdy podle tehdy platné právní úpravy mohly být body zaznamenány jen za porušení takto specifikované povinnosti, nikoliv za jízdu bez bezpečnostního pásu, jak je skutek bez dalšího popsán v oznámení. Z popisu skutku v oznámení je tedy možné dovodit např. to, že ve vozidle za jízdy chyběl některý bezpečnostní pás, který měl tvořit jeho výbavu, nebo mohlo jít o jízdu bez bezpečnostního pásu za situace, při které řidič nemusí být za jízdy připoután bezpečnostním pásem (např. couvání), atd. Mohlo tedy jít o situaci, kdy jednáním spočívajícím v „jízdě bez bezpečnostního pásu“ k přestupku podle práva vůbec nedošlo, nebo k přestupku došlo, ale nešlo o přestupek spočívající v porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, za který bylo podle práva možné zaznamenat body.

I kdyby někdo s projednáním v blokovém řízení za těchto okolností souhlasil a zaplatil pokutu, není tím prokazováno, že by se dopustil jednání spočívajícího v porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem, stanovené v § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a písemné sdělení Policie ze dne 3. 4. 2014 nemůže být a není dostatečným důkazem pro závěr o oprávněnosti záznamu bodů. Nemá v podstatě žádnou důkazní hodnotu. Z písemné žádosti správního orgánu ze dne 11. 3. 2014, čj. MeDO-12586/2014-Václ, adresované Policii, se podává, že byla Policie žádána o sdělení informace, zda dotčené oznámení z 22. 7. 2009, čj. CPPL-3855/PŘ-2009-034061, je správně zapsané. Zároveň bylo žádáno o zaslání kopie pokutového bloku uvedeného v oznámení, případně jiných důkazních materiálů. V příloze byla Policii zaslána kopie oznámení z 22. 7. 2009. Policie zareagovala tak, že nedodala ani kopii pokutového bloku, ani jiný důkazní materiál. Ve své odpovědi nezmínila ani jediný doklad, svědka či evidenci, z níž by čerpala informace, žádné podklady nezaslala, a veškeré informace, které poskytla, zjevně čerpala právě a jen z kopie záznamu o projednání přestupku v blokovém řízení, kterou obdržela přílohou žádosti od správního orgánu. Sdělení Policie z 3. 4. 2014 tedy objektivně nemá naprosto žádnou důkazní hodnotu.

V prvním odstavci vyjádření se Policie ze dne 3. 4. 2014, čj. KRPP-48848-3/ČJ-2014-030022, je sice v rekapitulaci popisu toho, na co se dožadující správní orgán dotazuje, zmiňováno porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, ale toto dožádaný orgán uvedl bez jakéhokoliv podkladu, neboť nic takového není uvedeno ani v textu dožádání ze dne 11. 3. 2014, na které je reagováno, ani v písemném oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 22. 7. 2009, čj. CPPL-3855/PŘ-2009-034061, které bylo k dožádání připojeno. Toto si dožadující orgán zjevně jen domyslel bez toho, aby šlo o tvrzení mající jakýkoliv reálný podklad, neboť ve svém vyjádření žádné podklady nezmiňuje, k dispozici měl jen kopii oznámení od dožadujícího správního orgánu a z popisu skutku „jízda bez bezpečnostního pásu“ bez citace zákonného ustanovení, které měl žalobce porušit, nelze spolehlivě dovodit, že by šlo o porušení povinnosti dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Toto je jen jednou z možností, které by mohly přicházet do úvahy.

Žalovaný sám připouští, že by měl být vymazán záznam bodů v případě, že byl pokutový blok skartován, neexistoval-li by jiný podklad (důkaz) o protiprávním jednání žalobce ze dne 21. 7. 2009. V dotčeném případě žádný jiný podklad (důkaz) neexistuje a přesto žalovaný rozhodl tak, že záznam bodů potvrdil.

Dodává-li žalovaný, že protiprávní jednání je v dotčeném případě zdokumentováno a popsáno v oznámení Policie o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 22. 7. 2009 a také, především, ve vyjádření Policie ze dne 3. 4. 2014, kdy tyto úřední dokumenty podle názoru žalovaného jednoznačně potvrzují, že k protiprávnímu jednání došlo a záznam bodů v registru řidičů k této věci se vztahující je oprávněný, pak žalobce s touto argumentací žalovaného nesouhlasí a považuje ji za nesprávnou, učiněnou v rozporu se skutečným stavem věci, jak vyplývá ze spisového materiálu, a v rozporu s právními předpisy, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nesprávné a nezákonné.

Zejména s ohledem na situaci, kdy žalobce důrazně popírá (nejde o situaci, kdy by si jen nebyl vědom, že se přestupku dopustil - naopak jde o situaci, kdy si je naprosto jistý tím, že se nedopustil přestupku spočívajícího v jízdě bez bezpečnostního pásu, a kdy zpochybňuje i to, že by bylo prokázáno, že by za jednání představované „jízdou bez bezpečnostního pásu“ bez bližšího popisu toho, jaká povinnost byla porušena), a kdy z popisu jednání „jízda bez bezpečnostního pásu“, uvedeného bez dalšího v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, objektivně nelze spolehlivě dospět k závěru, že došlo k porušení povinnosti žalobce být za jízdy připoután bezpečnostním pásem ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, za což by bylo možné mu podle práva zaznamenat body v registru řidičů, nelze považovat ani ničím nepodložené tvrzení Policie, uvedené v odpovědi na žádost správního orgánu, za dostatečný důkaz, jímž by bylo možné prokázat, že byly žalobci příslušné 2 body zaznamenány podle práva. Byly zjevně zaznamenány bez dostatečného podkladu, neoprávněně, nezákonně a jako takové musí být vymazány.

Žalobce dále zásadně nesouhlasí s názorem žalovaného, že by měla být skartace bloků připisována k tíži tomu, kdo tvrdí, že se nedopustil přestupku, respektive takového jednání, za které je možné podle práva provést záznam bodů v bodovém hodnocení. Důkazní břemeno v takovém případě nepochybně leží a musí ležet vždy na správních orgánech, neboť po dotčené osobě objektivně nelze spravedlivě požadovat, aby prokazovala negativní skutečnosti. Je věcí státu, aby upravil procesní postupy a skartační lhůty tak, aby správní orgány byly schopny prokázat pokutovými bloky podepsanými přestupci to, že zápis byl proveden podle práva.

Žalobce namítá, že v dotčeném případě u něj měl být záznam 2 bodů z 21. 7. 2009 vymazán, a rozhodně by se nejednalo o právní formalismus nebo o postup neobhajitelný. Právě naopak. V dotčeném případě, kdy žalobce popírá to, že by se přestupku dopustil, neexistuje pokutový blok, oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení neobsahuje takovou specifikaci jednání, aby bylo možné dospět ke spolehlivému a jedinému závěru o porušení právní povinnosti, za níž bylo lze podle práva provést záznam bodů a neexistenci jakýchkoliv dalších důkazních prostředků, které by podporovaly tvrzení Policie, je nutno postupovat ve prospěch žalobce a body měly být zcela po právu vymazány, respektive tyto body neměly být ze strany správního orgánu vůbec zapsány, neboť strohý a neurčitý popis skutku v oznámení Policie takový zápis nedovoloval.

Žalobce nadále namítá i to, že i záznam 3 bodů z 26. 2. 2014 byl proveden neoprávněně, neboť v okamžiku měření rychlosti byl mimo obec a maximální povolenou rychlost tak nepřekročil.

IV. Vyjádření žalovaného správního orgánu

Krajský úřad Plzeňského kraje se k žalobě vyjádřil tak, že ve sdělení Policie ČR ze dne 3. 4. 2014 se nacházejí všechny údaje potřebné k tomu, aby na jejich základě mohly být zaznamenány body do registru řidičů, resp. aby námitka proti záznamu bodů mohla být na jejich podkladě relevantně zamítnuta. Odvolací správní orgán se zabýval tím, zda toto oznámení Policie ČR postačuje v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010-76, jako další důkaz o spáchaném přestupku, a došel k závěru, že pokud již, jako v tomto případě, došlo vzhledem k dlouhé časové prodlevě ke skartaci pokutového bloku, záznam bodů v evidenci řidičů a oznámení o přestupku, na základě kterého byly body zaznamenány, mohou být porovnány s věrohodným podkladem vydaným příslušným orgánem PČR, svědčícím o tom, že se daný přestupek stal a že byl spáchán určitou osobou. Sdělení Policie ČR ze dne 3. 4. 2014 tyto atributy splňuje. Žalobce ve svých vyjádřeních pouze uvedl, že si není spáchání přestupku vědom, aniž toto tvrzení dále konkretizoval či navrhoval důkazy. Z tohoto důvodu nemohlo dojít ke zpochybnění obsahu oznámení o projednání přestupku. Touto problematikou se zabývá též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, čj. 3 As 19/2011-74.

Od namítaného přestupku uplynula doba téměř pěti let, v průběhu které se mohl žalobce o stavu bodů zaznamenaných v jeho kartě řidiče informovat, což neučinil. Skartační lhůta na pokutové bloky je dostatečně dlouhá k tomu, aby poskytovala jakousi právní jistotu a možnost využít mimořádné opravné prostředky, které umožňuje správní řád a kterými jsou provedení přezkumného řízení a/nebo obnova řízení. Tyto mimořádné opravné prostředky však využity nebyly, jelikož žalobce skutečnost, že přestupek nespáchal, zjistil až po uplynutí téměř pěti let, kdy dosáhl hranice 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Podle názoru odvolacího orgánu dostupné podklady (důkazy) jednoznačně prokazují, že předmětný přestupek byl spáchán, žalobce byl za něj postižen a správní orgán I. stupně za toto protiprávní jednání správně zaznamenal příslušný počet bodů v registru řidičů.

Skutečnost, že pokutový blok byl již skartován (po pěti letech od jeho vydání), nemůže být podle názoru žalovaného důvodem pro to, aby došlo k opravě záznamu bodů v registru řidičů, tedy fakticky k „vymazání" bodů, které se vztahují k protiprávnímu jednání žalobce ze dne 21. 7. 2009 a které bylo řešeno předmětným pokutovým blokem. To by se jistě mohlo stát za situace, pokud by k dané věci neexistoval jiný podklad (důkaz) o protiprávním jednání odvolatele ze dne 21. 1. 2009. To ale není tento případ. Protiprávní jednání žalobce ze dne 21. 1. 2009 je jednak zdokumentováno a popsáno v oznámení Policie České republiky o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 22. 1. 2009 a také, především, ve vyjádření Policie ČR ze dne 3. 4. 2014. Tyto úřední dokumenty jednoznačně potvrzují, že k protiprávnímu jednání došlo a záznam bodů v registru řidičů k této věci se vztahující je oprávněný. Jistě by bylo možné případně opatřit i další důkazy v interních databázích policie, kupř. potvrzení (informace) o tom, že žalobce pokutu na místě uhradil. Existující podkladový materiál je však podle názoru žalovaného dodatečný k tomu, aby mohla být konstatována oprávněnost předmětného záznamu v registru řidičů.

Pokutové bloky jsou a zřejmě i v budoucnu budou policejními orgány v určitých lhůtách pravidelně skartovány, neboť skartace úředních dokumentů je standardním úkonem orgánů veřejné moci. Argumentovat na tomto podkladě tak, že se přestupek vůbec nestal (pokud byl pokutový blok po pěti letech od spáchání přestupku skartován), je podle názoru žalovaného ryze účelovým argumentem, a pokud by mu mělo být přisvědčeno, šlo by ze strany správního orgánu o naprosto nemístný právní formalismus a nesprávný postup. Jestliže je z jiných podkladů (důkazů) zřejmé, že k protiprávnímu jednání došlo, pak nelze postupovat tak, jak navrhuje žalobce.

V. Jednání před soudem

Při jednání před soudem dne 9. 3. 2016 účastníci řízení setrvali na svých výše uvedených argumentech.

VI. Posouzení věci krajským soudem

Ohledně přestupku ze dne 21. 7. 2009 není k dispozici příslušný pokutový blok. Rozhodné je tu tedy to, zda námitky žalobce proti záznamu bodů v evidenční kartě řidiče týkajícímu se tohoto přestupku bylo možno zamítnout a provedený záznam bodů potvrdit toliko na základě oznámení Policie ČR ze dne 22. 7. 2009, čj. CPPL-3855/PŘ-2009-034061, o uložení pokuty v blokovém řízení a odpovědi Policie ČR na dožádání správního orgánu ze dne 3. 4. 2014, čj. KRPP-48848-3/ČJ-2014-030022.

K uvedené otázce lze v soudní praxi nalézt tuto inspiraci: „Oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů (§ 123b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu), poskytuje správnímu orgánu pouze určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je proto třeba v takovém případě vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, např. část pokutového bloku prokazující, že přestupek byl v blokovém řízení projednán. Tento záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010-76, publikovaný pod č. 2145/2010 Sb. NSS), „Tyto závěry [= závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010-76] nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které zakládá povinnost správního orgánu vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není vědom. Je totiž třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení, např. že se v době údajného spáchání přestupku nacházel v jiném místě nebo že v tuto dobu vozidlo neřídil, případně svá tvrzení podloží navrženými důkazy. Správní orgán vedle těchto tvrzení řidiče současně posuzuje i kvalitu oznámení z toho hlediska, jaké množství údajů prokazujících spáchání přestupku konkrétním řidičem obsahuje.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, čj. 3 As 19/2011-74) a „Správní orgán má za povinnost opatřit další důkazy o tom, že byl spáchán přestupek dle popisu v oznámení, pouze vyskytnou-li se pochybnosti, že řidič přestupek spáchal. Tyto pochybnosti mohou vyvstat na základě řidičových konkrétních či podložených tvrzení nebo na základě pochybností pramenících z kvality oznámení o uložení blokové pokuty.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2015, čj. 1 As 1/2015-33).

V dané souvislosti je třeba zmínit také tyto názory: „Rozhodnutí o přestupku, jehož výrok je v návaznosti na další části rozhodnutí nesrozumitelný, není způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů (§ 123b a násl. zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010, čj. 1 As 16/2010-105) a„Pokutový blok (§ 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) není způsobilý podklad pro záznam bodů do registru (§ 123b zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích), není-li na něm přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012-20).

Pro soudní přezkum je tudíž relevantní řidičův postoj k tomu, zda přestupek spáchal, a kvalita oznámení o uložení blokové pokuty.

V daném případě žalobce v řízení před správními orgány uváděl prakticky jen to, že se dne 21. 7. 2009 nedopustil přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb. spočívajícího v jízdě bez bezpečnostního pásu (doplnění námitek datované dne 23. 4. 2014 a vyjádření k podkladům datované dne 4. 8. 2014, jakož i doplnění odvolání datované dne 17. 9. 2014). Teprve v žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu se žalobce vyjádřil tak, že si je naprosto jistý v tom, že se dne 21. 7. 2009 nedopustil dopravního přestupku, natož pak aby se jej dopustil v centru Kdyně. Nejde tedy o situaci, kdy by si nebyl vědom toho, zda se něco stalo. Naopak si je plně vědom toho, že se nic takového nestalo. Po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby nyní, po téměř pěti letech, prokazoval to, že se nedopustil dopravního přestupku v centru Kdyně. Vozidlo zmiňované v oznámení Policie užívala celá řada osob a doklady měl žalobce často uloženy přímo ve vozidle. Závěry soudní praxe přitom nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není vědom. Je totiž třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení, např. že se v době údajného spáchání přestupku nacházel v jiném místě nebo že v tuto dobu vozidlo neřídil, případně svá tvrzení podloží navrženými důkazy. V nyní projednávaném případě žalobce správním orgánům sdělil pouze to, že se přestupku nedopustil. Další informace uplatnil až v žalobě ke krajskému soudu. Na tyto informace ovšem nemohlo být ve správním řízení reagováno a uvedené informace podle názoru soudu ještě nedosahují intenzity soudní praxí požadovaných „skutečností konkretizujících toto tvrzení“.

Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení by mělo obsahovat všechny obligatorní náležitosti pokutového bloku samotného (z logiky věci: s výjimkou podpisů). K tomu se Nejvyšší soud vyjádřil takto: „Srovnají-li se uvedené náležitosti rozhodnutí vydaných v blokovém řízení s požadavky, jaké klade na správní rozhodnutí ustanovení § 47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) a jaké uvádí u výroku rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, ustanovení § 77 zákona o přestupcích, vyplývá z toho, že ustanovení § 85 odst. 3 a § 85 odst. 4, věty druhé, zákona o přestupcích zahrnují jako povinný (esenciální) obsah rozhodnutí vydaných v blokovém řízení i údaje uvedené v obou citovaných ustanoveních správního řádu a zákona o přestupcích. Uvedená ustanovení je proto třeba považovat za speciální, a to jak ve vztahu k ustanovení § 47 zákony č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), tak i k ustanovení § 77 zákona o přestupcích. Kdyby totiž platilo, že na rozhodnutí vydaná v blokovém řízení (uložení pokuty v blokovém řízení, blok na pokutu na místě nezaplacenou) se vztahují i obecná ustanovení o náležitostech správního rozhodnutí, tj. ustanovení § 47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a ustanovení § 77 zákona o přestupcích, byla by ustanovení § 85 odst. 3 a § 85 odst. 4, věty druhé, zákona o přestupcích nadbytečnými (obsoletními).“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000). Z řečeného plyne, že zde musí být přiměřeným způsobem uveden též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny a druh a výměra sankce. Pokutový blok ovšem nelze posuzovat s rigidní přísností. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkovitým vyjádřením „jízda bez bezpečnostního pásu“, je-li tato dikce doplněna odkazem na zákonné ustanovení, ve kterém je přestupek specifikován. V daném případě je zřejmé, že se žalobce dopustil přestupku tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Z tohoto úhlu pohledu je třeba nazírat také na to, že v oznámení o uložení pokuty absentuje ustanovení zákona o silničním provozu, které mělo být porušeno. Za podmínky, že tam uvedené ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, ve znění účinném do 31. 12. 2009, stanovovalo, že přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k), poruší zvláštní právní předpis (= zákon o silničním provozu), v popisu skutku se konstatovala jízda bez bezpečnostního pásu a v § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu se stanovovalo, že řidič motorového vozidla je kromě povinností uvedených v § 4 a 5 dále povinen být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu (= zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), je podle názoru soudu z oznámení o uložení pokuty dostatečně zřejmo, jak bylo jednání žalobce skutkově vymezeno a právně posouzeno a jaká sankce a v jaké výši mu byla uložena. Soud nenabyl přesvědčení o tom, že by tu došlo k nesrozumitelnosti nebo že přestupek nebyl jako konkrétní, individualizované jednání (vůbec) vymezen.

Soud se neztotožňuje s námitkou žalobce, že v oznámení ze dne 22. 7. 2009 bylo – oproti odpovědi ze dne 3. 4. 2014 – uváděno skutkově něco zcela jiného nebo že zde nebyla obsažena právní kvalifikace. V potvrzení tohoto oznámení došlo k určitému zpřesnění skutku i k určitému zpřesnění právní kvalifikace, ale pro soud je podstatné, že skutek a jeho právní posouzení jsou uvedeny již v oznámení o uložení pokuty, a to v tom rozsahu a kvalitě, která u soudního přezkumu obstojí. Význam odpovědi ze dne 3. 4. 2014 shledává soud v tom, že bylo potvrzeno, že dne 22. 7. 2009 pod čj. CPPL-3855/PŘ-2009-034061 oznámení o uložení pokuty uvedeného obsahu odešlo od Policie České republiky k civilnímu správnímu orgánu. V odpovědi ze dne 3. 4. 2014, čj. KRPP-48848-3/ČJ-2014-030022, bylo něco doplněno, ale nedošlo k nahrazení nebo zpochybnění původního dokumentu.

Na základě uvedeného došel soud k závěru, že v projednávané věci nedošlo na základě námitek žalobce ke zpochybnění údajů oznámení Policie ze dne 22. 7. 2009, čj. CPPL-3855/PŘ-2009-034061. Žalobce správním orgánům pouze uvedl, že se přestupku nedopustil, ale toto tvrzení dále nekonkretizoval a nenavrhl důkazy k jeho prokázání. Uvedené oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení obsahuje dostatečné množství údajů, které prokazují, že se tam vymezený přestupek dne 21. 7. 2009 stal a že se jej dopustil právě žalobce. Soud tedy přisvědčuje názoru správních orgánů, že na základě předmětného oznámení o spáchání přestupku bylo možné záznam bodů do registru řidičů provést.

K vyjádření žalovaného soud dodává, že skartační lhůty by měly být nastaveny tak, aby pokutové bloky mohly být k dispozici po celou dobu, kdy bude třeba spáchání přestupku prokazovat. Náhradní prokazování spáchání přestupku by mělo být spíše výjimkou v případech zvláštního zřetele hodných. V přezkoumávaném případě je to odůvodněno rozsáhlými změnami ve Službě cizinecké policie v souvislosti s přijetím zákona č. 427/2010 Sb., kdy tato služba – mimo jiné – přestala být dnem 31. 12. 2010 útvarem s celostátní působností a byla dnem 1. 1. 2011 organizačně začleněna do krajských ředitelství policie.

Žalobce brojil rovněž proti záznamu bodů v evidenční kartě řidiče týkajícímu se přestupku ze dne 26. 2. 2014. K předmětné otázce zaujal Nejvyšší správní soud toto stanovisko: „V řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů dle § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nelze přezkoumávat skutkový stav a právní kvalifikaci přestupku vyplývající z pokutového bloku.“ (rozsudek ze dne 4. 12. 2013, čj. 6 As 67/2013-16). S ohledem na tento právní názor nelze mít námitku proti záznamu bodů v evidenční kartě řidiče týkajícímu se přestupku ze dne 26. 2. 2014 za důvodnou.

VII. Celkový závěr a náklady řízení

Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Jelikož na základě výše uvedené argumentace neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji rozsudkem zamítl.

Úspěšný žalovaný správní orgán žádné náklady řízení neuplatnil, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Plzni dne 9. března 2016

JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru